Kapitola Desátá: Žena, která mu otevřela své srdce (část první)

26. června 2017 v 9:38 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Andy se probudila dříve než Bella. Byla takhle takzvaně naprogramovaná už od dob, co si vzala Tiberia. Ležela na zádech a pozorovala prach na parapetu, na který dopadaly sluneční paprsky.
Bellatrix sebou trhla. Zdál se jí sen, ve kterém byla zpátky v Bradavicích ve své ložnici. Ležela s Andromedou v posteli a milovaly se, když vtom se ve dveřích objevil otec a vyslal proti Andy smrtící kletbu. Bella vyděšeně otevřela oči a nemohla popadnout dech. Po čele jí stékal smrtelný pot. Rozhlédla se kolem sebe a když uviděla Andy, měla chvíli problém se zorientovat, ve které době vlastně byly, ale když si uvědomila, že jsou u ní doma, oddychla si.
,,Copak?" Pozvedla Andy obočí. ,,Vypadáš zmateně. Tos běžela ve snu nějaký maraton, že jsi tak udýchaná?" Prohlížela si ji. Sama si protřela oči a zívla.
,,Ne... neběžela, ehm," trochu se začervenala. ,,Jak jsi se vyspala?" Zeptala se, aby odvedla pozornost od tématu, přisunula se blíže a objala ji. ,,Mám tě škrábkat?" Přejela jí nehty po straně krku. Andromedě naskočila husí kůže a Bella se musela pousmát.
,,Aaale, měla jsem jen noční můry, takže to celkem ušlo," dívala se na Bellu. ,,Není to nutné, ale děkuji za nabídku."
,,Zdává se ti o válce, že ano? Taky je mám, Andy," vzala její ruku do své a dala jí na ni polibek. ,,Taky je vidím vidím. Ty, kteří přišli o život. A popravdě jsem neskutečně ráda, že ty a Cissy jste v pořádku. A na ničem jiném mi stejně nikdy nezáleželo," hladila její dlaň. ,,Jak dlouho tady ještě zůstaneš?" Zeptala se, když jí Andromeda neodpověděla.
,,Dnes už bych šla ráda domů."
,,Ahh... dobře. A kdy tě zase uvidím?" Dívala se na ni trochu smutně.
,,To netuším. Až přijde ten správný čas, pošlu ti sovu," odpověděla bez emocí a Bella si povzdychla. Nejistě ji chytila okolo pasu, překulila ji na sebe a začala ji hladit po zádech.
,,Jak se má matka a tvá dcera?"
,,Jsou v pořádku. Jsem ráda, že jsme to všichni ve zdraví přežili," odpověděla Andromeda a zavřela oči. Bylo jí příjemné, jak ji Bellatrix hladila a jemně jí přejížděla nehty po zádech.
,,To ráda slyším. A tvůj manžel... musí tě doopravdy milovat," řekla opatrně. Zajímalo ji, jaký spolu mají skutečně vztah.
,,Ano, miluje. Já však nejsem schopna mu tu lásku opětovat. Od Teda už nevím jak na to. Neumím to," povzdychla si. ,,A on si zaslouží víc. Je to dobrý muž."
,,Umělas to, stačí si to jen připomenout, Andy."
,,Ne. Já už vlastně ani nevím, co to láska je."
,,Ale Narcissu miluješ. Je to sice jiný druh lásky, ale je to začátek," skousla si Bella ret.
,,Je to sesterství a to je rozdíl."
,,Možná by v tom nemusel být až takový rozdíl," řekla opatrně. Vyslovila sice Narcissino jméno, avšak myslela na někoho úplně jiného.
,,Nemyslím si," zavrtěla hlavou. ,,Je to dost velký rozdíl."
,,Ne kdybys chtěla, Andy. Všechno je možné," držela ji stále ve svém objetí.
,,Není. Složit mé srdce je jako vrátit mrtvé k životu, stejně nemožné," zvedla hlavu z jejího hrudníku a podívala se na ni.
,,Ale já mrtvá nejsem,"dívala se jí vážně do očí.
,,Nemluvím teď o tobě, Bello, dávám ti příklad, že není možné vše. O tvých citech ke mně vím, ale nemyslím si, že by to kdy mohlo být reálné."
,,Protože jsem tvá sestra? Nemůžeme mít přeci děti, tudíž v tom žádná zábrana není. Navíc ti rozumím víc, než kdokoli jiný, vím, čím sis prošla, chápu tě. Jsme na stejné vlně. Nemyslíš si, že by mohlo být krásné být s někým, s kým můžeš tu bolest sdílet? A také radost, štěstí... mít někoho, kdo by se rád pokusil znovu tě naučit milovat? Někdo, kdo tě miluje víc, než cokoli jiného?" Pohladila ji po tváři. ,,Není to nemožné, je to jen a pouze ve tvé režii."
,,Jsem vdaná, to je překážka. Nechci ničit srdce muže, který je mým manželem a který mě miluje," zamračila se a odtáhla. Vzala si věci a šla se převléct vedle do koupelny. Bella si povzdychla a postavila se. Počkala, až se Andy převlékne a vydala se za ní.
,,Tato konverzace... nezmění mezi námi nic, že ne? Uvidím tě zase?"
,,Ovšem. Jen už chci jít domů, ke své rodině," řekla a Bellu objala. ,,Napíšu ti sovu, dobře?" Přikývla. Nezbývalo jí nic jiného, než se dívat, jak Andy mizí v zelených plamenech letaxového prášku. Bella si šla dát rychlou sprchu, nachystala se a přemístila se na ministerstvo.
~ ~ ~
Ted Tonks seděl v obývacím pokoji a četl si v Denním věštci. Četl zrovna článek o tom, jak chytili dalšího přívržence z řad bývalého Pána Zla. Ted si jen povzdychl, protože tohle teď psal Věštec čím dál tím častěji. Evelyn, Tedova manželka, právě vešla do pokoje a nesla tác se snídani. Upekla jahodovou bublaninu, která provoněla celý jejich dům. Tedovi se splnily minimálně dva z jeho snů a těmi byly rodinný dům s velkou zahradou a milující a starostlivá manželka.
,,Tady to máš, Tede," řekla a usmála se na něj. Ted ji chytil kolem pasu a posadil si ji na klín, Evelyn se tiše zasmála, vzala kousek buchty a dala mu kousnout.
,,Je to výborné," řekl a vysloužil si tím polibek na rty. Ted se do polibku usmál a když se Evelyn odtáhla, dala mu před pusu opět buchtu.
,,A ham," zazubila se. ,,Papej, Tedíčku."
Ted se ušklíbl. ,,Umím se nakrmit sám, Evie."
Evelyn ho pohladila po vlasech. ,,Já vím, vždyť víš, jak mi chybí to, že nemáme děti," povzdychla si. ,,Ale jsem ráda, že přispíváme Semelovi na studium," pousmála se, Ted si ji k sobě víc přitáhl a dal ji pusu na rameno.
,,Já vím."
,,Musím do práce," řekla, když se podívala na hodinky. ,,Ty máš dnes volno? Jak se má vůbec Arthur? Uvažovala jsem, že bychom jeho a Molly pozvali na večeři, co říkáš? Odešla bych z práce dříve."
,,Ano, mám dnes volný den. Dostali jsme s Arthurem oba dva v práci volno. On se má dobře, ač mu stále dělá starosti Ronald a také Molly s Georgem. Z Rona alkoholik a z Molly a George pesimisti. Stále se nevzpamatovali ze smrti Freda," povzdychl si. ,,A ano, mohli bychom je pozvat, určitě budou rádi za společnost."
,,Já vím, je to strašné, ale nemůžeš se jim divit. Fred... pamatuji si, jak ti dva jako malí kloučci běhali u nás, přímo tady, v obývacím pokoji. A teď je pryč... a nevrátí se," povzdychla si. ,,Dobře, tak já jdu. Pošleš jim sovu?"
,,Ovšem," přikývl Ted. Evelyn se usmála, políbila jej na rty, vzala si kabelku, klíče, oblékla kabát a vstoupila do krbu, kterým se přenesla na ministerstvo. Ted se rozhlédl po obývacím pokoji. Opravdu, jako by to bylo včera, co tady Fred s Georgem pobíhali a jejich smích se rozléhal po domě. Smutně si povzdychl a snědl kousek buchty, který nakousl.
~ ~ ~
Lacertě hrálo neustále v hlavě jméno Teda Tonkse. Bylo jí tak povědomé, jen ho neuměla zařadit. Andromeda byla pryč celou noc. Lacerta využila toho, že nebyla doma a vloupala se do jejího pokoje, kde prohledávala věci skrz naskrz. Byla zvědavá, zda zde bude něco, co ji navede na správnou stopu a pomůže jí zjistit něco víc o Tonksovi. Prohledávala šuplíky a skříně. Zatím našla jen starou pozvánku na ples od Tiberia a... ,,Ejhle. Ten není od otce," ušklíbla se a pozorně si prohlédla stříbrný prstýnek. Bylo na něm vyryto A+T a na druhé straně bylo napsáno navždy. Prsten schovala do kapsy, dala vše do pořádku a vrátila se do svého pokoje, kde zavřela dveře, sedla si na postel a prsten si opět prohlédla. Musím zjistit více, pomyslela si.
~ ~ ~
Hermiona ležela v nemocniční posteli a nudila se. Neměla s sebou žádné knihy, které by mohla číst a lékouzelníci jí nedovolili nic dělat, aby se jí ta žebra znovu nepoškodila. Dnes po obědě ji však měli pustit. Hermiona se nemohla dočkat, až půjde na ministerstvo a vyřídí zákaz přiblížení. Chtěla to mít už z krku.
,,Jak se cítíš, Hermiono?" Zeptala se Ginny, která ji přišla navštívit. Zrzavá dívka se tvářila poněkud nespokojeně. Bylo to proto, že nemohla uvěřit, čeho by její bratr schopen.
,,Je mi lépe. Už to ani nebolí a po obědě mě pustí," usmála se na Ginny.
,,Mluvila jsem s Harrym. Oba si myslíme, že bys teď neměla zůstávat doma sama. U nás je volný pokoj pro hosty a pro tebe jsou dveře vždy otevřené," řekla jí Ginny a šlo vidět, že má trochu výčitky za Rona.
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Jsem velká holka, zvládnu to. Pár ochranných kouzel a bude to," pousmála se na ni. ,,A netrap se tím, nemůžeš za svého bratra."
Ginny se chystala něco říct, ale vyrušil je lékouzelník, který nesl pugét bílých růží a kráčel přímo k nim. ,,Pro slečnu Grangerovou," usmál se, položil jí květiny na postel a odešel.
,,Od koho to tak může být?" Pozvedla Hermiona obočí a Ginny vzala do ruky lísteček, který byl připnut mezi listy.
Až se uzdravíš, začneme s výcvikem.
B.
Přečetla jej nahlas a Hermiona zakroutila hlavou. ,,To je od Bellatrix Blackové. Až se uzdravím, tak začneme s výcvikem na bystrozorku."
,,Bella?" Zatvářila se Ginny šibalsky. ,,Bellatrix ti posílá květiny? Je zde snad něco, o čem bych měla vědět?" Jemně do ní šťouchla.
,,Není, Ginny, opravdu ne," usmála se na ni a odložila květiny na stůl vedle sebe.
,,Opravdu? Vždy jsem měla dojem, že se ti líbí... i Harry si to myslí. A teď tě bude trénovat na bystrozorku. Jestli tohle není osud, tak už nic," ušklíbla se. ,,Je chytrá, krásná a sama. Třeba se ti povede na ni zapůsobit. Jsi jiná, než ostatní, vždy jsi byla, možná jste si v něčem i povahově podobné," pousmála se a Hermiona jen zakroutila hlavou.
,,Ne, už jsem to jednou zkusila a poslala mě někam, takže si nemyslím, že by bylo moudré to zkoušet znovu. Navíc partnerky střídá jak ponožky."
,,O tom jsem slyšela, avšak mamka si myslí, jak je to dobrá duše, jen ještě nenatrefila na tu pravou. Třeba tehdy nebyla ta pravá chvíle a teď možná ano!" Mrkla na ni Ginny.
Hermiona si povzdychla. ,,Já nevím, Ginny... navíc to teď bude má šéfka, pokud vše půjde hladce a to by nešlo."
,,Proč by to nešlo? Hele, Hermiono, slib mi, že když se naskytne příležitost, alespoň to zkusíš."
,,Dobrá, dobrá, slibuji a už mě nech," protočila panenky.
,,Jídlo se nese," usmál se na ni lékouzelník, který držel v ruce tác.
,,Ne, děkuji," odpověděla Hermiona. ,,Nemocniční večeře a snídaně mi stačily."
Lékouzelník se zasmál. ,,Dobrá tedy. Zkontroluji vás a když bude vše v pořádku, můžete jít," řekl a Hermiona přikývla. Prohlédl ji. ,,Dobře, takže to bude všechno. A zařiďte si ten zákaz, příště už byste nemusela mít takové štěstí," řekl a odešel.
Hermiona si vzala své věci, květiny a společně s Ginny vyšly před nemocnici.
,,Tak já půjdu," usmála se na svou přítelkyni, objala ji a přenesla se pryč.
~ ~ ~
,,Zdravím," pozdravila Daphne Bellatrix, která právě přišla do práce a mile se na ni usmála. ,,Dnes večer je ta párty, víte, oslava narozenin Franka Longbottoma. Plánujete tam jít?" Zeptala se jí Daphne s nadějí v hlase. Frank byl stejný ročník jako Bella, chodili spolu do školy, on však do Nebelvíru a tehdy byli jediní dva, kteří prošli výcvikem na bystrozory.
,,Zřejmě ano, dnes večer stejně nemám co na práci."
Původně tam jít nechtěla. Doufala, že se Andy ještě zdrží, ale když to takto podělala, jak si sama konec konců myslela, potřebovala skleničku a veselou společnost. Doufala, že Andy není naštvaná a že ji brzy zase přijde navštívit.
,,Dobře," usmála se Daphne. Doufala, že dostane šanci si s ní promluvit i o něčem jiném než jen o práci. Stále na ni měla crush a doufala, že až nastane ta správná chvíle, společně si vyrazí. Bella se zavřela v kanceláři a Daphne se dala opět do papírování.
~ ~ ~
Andromeda se po návratu od Belly vydala rovnou do své ložnice. Potřebovala teplou koupel. Po tom, co jí Bella řekla, chtěla být sama a jen přemýšlet. Vytahovala si nějaké čisté věci ze skříně, když vtom: ,,Kde jsi celou noc byla?" Andy leknutím nadskočila. Tiberius stál ve dveřích.
,,Byla jsem pryč, ale to sis mohl všimnout."
,,Neříkej, Andromedo! Na to bych nepřišel! Ptám se, kdes byla?!" Udělal krok k ní a vypadal opravdu rozzlobeně.
,,Byla jsem mimo tento dům," přeměřila si ho pohledem, byla stále klidná. ,,To nesmím snad vyjít ven?"
,,Ne na noc!" Zamračil se. ,,Je v tom snad jiný muž?" Přešel až úplně k ní. ,,Je v tom Tonks?"
V Andy hrklo. ,,Zbláznil ses?! Tonks?! Ten mudlovský šmejd?! Jsi na hlavu?!" Zamračila se. ,,A ne, muž v tom nebyl a nevyslýchej mě, nejsem na ministerstvu," dívala se mu zblízka do očí.
,,Ne, ale jsi moje manželka!" Chytil ji za ruce a strčil do ní, až spadla na postel, naklonil se nad ni a políbil ji na rty. ,,Jsi tak chladná... tys mě doopravdy nikdy nemilovala, že ne? Jen jsi předstírala... celou tu dobu. Nikdy jsi nám nedala šanci, Andromedo."
,,Nemilovala, ale záleželo mi na tobě a stále záleží. Nechci už milovat, nemám se k tomu. Láska bolí a já si myslím, že jsem bolesti zažila víc než dost."
,,Není to od tebe fér. Já ti dal celé své srdce a ty ses mi nikdy ani neotevřela. Dalas mi jen své tělo, ale k čemu je prázdná schránka bez citů? Jediné, co jsem kdy pro nás chtěl, byla šance. Nikdy bych ti neublížil, ale tys mi prostě nevěřila a stále nevěříš," slezl z ní a napřímil se. ,,Nechci dále ztrácet čas s někým, kdo mi nikdy nebude schopen lásku opětovat. Necháme se rozvést."
,,Konečně něco, na čem se oba shodneme. A myslím, že to pro nás bude nejlepší," řekla bez jakýchkoli emocí.
Tiberius nad ní zakroutil hlavou a ušklíbl se. ,,Taky si myslím," řekl jen a odešel z ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama