Kapitola Čtvrtá: Druella má tajemství

27. května 2017 v 20:48 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~1971~
Dalšího rána vyšla Andromeda z ložnice a zamířila si to rovnou do pracovny svého otce. Cítila, že si musí vážně promluvit o tom, co se předchozího dne stalo. Zrovna míjela Narcissin pokoj, když se za ní ozvalo uznalé "mmm". Otočila se.
,,Ale, ale, velká Smrtijedka," ušklíbl se Dolohov.
,,Co tady sakra děláš?" Zamračila se Andromeda.
,,Tom mě sem poslal. Slyšel jsem, že Cygnus prý trochu zlobí a já mám dohlédnout na to, aby byl hodný chlapec," řekl pobaveně. ,,Jsem teď váš nový rytíř. Co takhle polibek od princezny jako odměnu za mou chrabrost a odvahu?" Prohrábl si vlasy a našpulil rty.
,,Když tak moc chceš něco líbat, můžeš zkusit svoji prdel," zakroutila hlavou. ,,Nech si zajít chuť. Nejsem ledajaká dívka a rozhodně nejsem pro všechny," i když o tom začala maličko pochybovat. Dřív měla Teda, pak splňovala manželské povinnosti s McLaggenem a nyní se o své tělo dělí také s Tomem. ,,Kde je vůbec Tiberius? Neviděl jsi ho?" Ušklíbla se a pohladila ho po tváři. Věděla, jak po ní ostatní Smrtijedi touží a ráda je provokovala.
,,Řekl bych, že asi v práci," pod jejím dotekem mu vyskočila husí kůže, objal ji kolem pasu. ,,Ale nevím a doufám, že dlouho nepřijde," tiskl ji k sobě.
Andy se ušklíbla. ,,A co bys ode mě rád? Hm? Chtěl bys tohle?" Sáhla si mezi nohy a svými vlhkými prsty mu přejela po rtech. Cítila, jak se mu postavil. ,,Tak to máš, smůlu," odstoupila od něj. ,,Budeš si muset pomoct sám," řekla pobaveně a když od něj odcházela, dala si záležet, aby u toho pořádně kroutila zadkem. Než zašla za roh, slyšela ještě, jak si Antonin naštvaně, ač smutně povzdychl. Musela se pousmát. Provokace jejích společníků bylo jedním z mála rozptýlení, které tady měla. Povzdychla si. Otce vidět nechtěla, avšak musela. To, co se stalo včera, ji neuvěřitelně dopálilo. Andromeda zaklepala na dveře jeho pracovny, nečekala však na odpověď a rovnou vešla. Cygnus seděl za psacím stolem a vypadal, že je zaneprázdněný.
,,Co tady chceš?" Zamračil se na ni. Andy však neodpověděla a s klidným výrazem se posadila. Jaká ironie, že naposledy, kdy na této židli seděla, jí otec vyhrožoval, že zabije Teda. Teď však měla převahu ona.
,,Přišla jsem si promluvit. Nabyla jsem totiž jistého dojmu, že v některých věcech stále nemáš jasno. To, co jsi udělal včera, se stalo naposledy. Nikdy se to už nebude opakovat, rozumíš?" Dala si nohu přes nohu.
,,Tak zaprvé, děvenko, nejsem ten tvůj Tom, abys se mnou mohla mluvit tímto tónem. A za druhé, jsem její manžel? Jsem! A ona svým ano přislíbila plnit jisté manželské povinnosti, na které já mám plné právo!"
Andromeda se ušklíbla. ,,Vedle máš nadrženého Dolohova, možná byste si vzájemně mohli pomoct od vašich útrap," ironicky se na něj usmívala.
,,Nebuď drzá, Andromedo!" Štěkl po ní, ale poté se zarazil. ,,Co tady dělá Dolohov?"
,,Je tady z důvodu její ochrany. Požádala jsem Toma a on mi vyhověl."
,,Tak to už je trochu moc, nemyslíš?" Naštvaně vstal a zatnul dlaně v pěst. Andromeda i nadále seděla v klidu, nohu měla přes nohu a na tváři jí hrál mírný úšklebek.
,,Ne, nemyslím si. To tvé chování už je trochu moc. Je mi úplně jedno, jestli tě mí ctění prarodiče vychovávali k tomu, abys ženám ubližoval, ale v tomto domě se nic takového praktikovat nebude. Měl by ses zamyslet a třeba se jí i omluvit. Ne, že by to tedy omluva nějak spravila, ale je to dobrý začátek. Možná i pugét růží navrch," Cygnus nad ní stál a zlostně funěl, Andy pozvedla obočí. ,,Umíš ty vůbec projevovat i jiné city, než vztek, rozzuřenost, podrážděnost a nadrženost? Matka je lidská bytost, má své pocity a zaslouží si dostávat lásku. I když ty toho asi nejsi schopen, dát jí, co potřebuje. Ty jí umíš jen ubližovat, nic víc."
,,U nás v rodině něco jako láska neexistuje, ale to teprve pochopíš. Za nějaký čas se ti srdce také promění v kámen. Už pomalu začíná. Měníš se a možná to ani nevidíš. A pak už bude záležet jen na tom, který z vás si udrží větší moc. A já doufám, že to bude tvůj manžel a že tě ztříská jako psa! Protože to ty si zasloužíš! Lituji jen, že jsem tě já sám nemlátil dost, třeba bys teď věděla, jak se chovat ke svému otci!"
,,Možná mění, ale svým dětem bych nikdy neublížila. Něco takového může udělat jen někdo, kdo v sobě nemá kapku dobra. A jen pro tvou informaci, můj manžel na mne nevztáhne ruku, o to se postarám. Nedopadnu jako matka. A ty budeš ještě prosit o milost, otče," vyplivla to slovo a znechuceně nakrčila nos. Postavila se. ,,Nebudu s tebou ztrácet více času. Své jsem ti již řekla. Hnij si tady blaze," bez jediného pohledu vstala a odešla. Namířila si to k matce. Musela vědět, jak na tom je. Zaklepala.
,,Dále," uslyšela zašeptat Druellu, která doufala, že to není její manžel. Ale pak si řekla, že ten by se nejspíše s klepáním ani neobtěžoval. ,,Andy," pousmála se, když uviděla svou dceru. Andy si všimla, že má na sobě šaty, které jí koupila.
,,Moc ti to sluší, maminko," usmála se na ni.
,,Děkuji, drahoušku."
Andy se posadila na její postel. ,,Za málo. Tak jsem slyšela, že se tady mužům líbíš," zubila se na ni. ,,Prý jsi moc atraktivní." Druella se maličko usmála a sedla si k Andy. ,,Jak je ti, maminko?"
,,Lépe, děkuji. Jsem klidnější, když je teď Antonin tady. Musím Tomovi poděkovat, ještě jsem se k tomu nedostala," odpověděla. Vypadala klidněji a spokojeněji. Byla to stále velmi atraktivní žena, ač se na ní ta léta bití a znásilňování podepsala. Kvůli tomu, co jí Cygnus prováděl, trpěla nespavostí a snadno se jí udělalo mdlo. Psychiku měla nalomenou a na jejím těle se lesklo velké množství jizev, které se jí bohužel nikdy nezahojily. A ta na jejím srdci byla největší a nejhlubší. Dokonce se jí na hlavě objevilo i několik šedivých vlasů, avšak stále převažovala blonďatá barva. Andy ji vzala za ruku.
,,Nechceš se jít se mnou podívat za Cissy?" Zeptala se Andy a matka si skousla ret.
,,Andy, počkej ještě chvíli, prosím. Je zde něco, o čem bych ti ráda řekla," dívala se jí do očí, ale poté uhnula pohledem. ,,Nevím, jak začít," Andy jí konejšivě stiskla ruku, čímž ji dodala odvahu. Druella se nadechla a začala. ,,Celý život jsem byla vychovávaná v tom, že nemám právo na lásku. Doufala jsem, že dostanu tedy alespoň manžela, který mne bude ctít, což se mi také nepovedlo. Někdo, jako je Cygnus," otřepala se ,,to bych nepřála vůbec nikomu. On mne utvrdil v tom, že nemám právo vlastně vůbec na nic. Přemýšlela jsem, v čem se asi liším od domácího skřítka a došla jsem k závěru, že v tom, že je alespoň nikdo neznásilňuje. Vždy mě bral jen jako jeho majetek, nic víc. Jako něco, s čím si může dělat, co se mu zamane a já se nakonec se svým osudem smířila. Měla jsem vás tři a jen vy jste mě dělaly šťastnou. Teď cítím, že se věci mění a já že bych mohla dostat v životě novou šanci," odmlčela se. ,,Andy... já... před tvým otcem jsem někoho měla. Milovala jsem toho člověka a ten člověk zase mě. Mělo to být navždy, avšak pro původ to možné nebylo. Zlomilo mě to," sklopila zrak. ,,On... byl... ona."
Andy se na ni nevěřícně dívala. Její matka milovala ženy? V jistém smyslu s ní soucítila. Věděla, jak moc ji muselo bolet odloučit se od své lásky jen pro její původ. Zažila to také a je to jedna z těch věcí, která člověka změní k horšímu.
,,Já vím, jaké to je," odpověděla po chvíli. ,,Sice nevím, jaké to je milovat ženu, ale vím, jaká je to bolest někoho milovat a muset se ho vzdát," objala ji a dala jí pusu do vlasů. ,,Napadlo tě někdy zkusit ji najít?"
Druella zakroutila hlavou. ,,Ovšem, že ne. Nemohla jsem ji ohrozit na životě. I po těch letech to stále bylo riskantní a navíc, dozajista už měla svůj život. Já svou šanci dostala a promarnila ji. Neměla jsem právo jí znovu do jejího života zasahovat."
,,Avšak teď jsou věci jinak, sama jsi to řekla," usmívala se na ni Andy. ,,Co takhle ji zkusit najít?"
,,Když já ani nevím, jestli stále ještě žije v Anglii."
,,To zjistíme, neměj obavy. Tom nám určitě pomůže."
Matka se zasněně dívala někam za ni. ,,Byla tak nádherná. Její dlouhé hnědé vlasy jí sahaly až k pasu a byla majitelkou smaragdově zelených očí, které tě pohltily a nechtěly tě pustit. Její úsměv zářil jako tisíce diamantů. Jmenovala se Leticia," znovu se podívala na Andy a usmívala se. A ta v tu chvíli věděla, že nemůže neuspět. Takto šťastnou svou matku snad ještě nikdy neviděla.
,,Neboj, maminko, nech to na mně," pohladila ji po ruce. ,,A neměj strach, otec se o tom nedozví, prozatím. Pokud ji však najdeme, chci, abys byla šťastná a dostala to, co ti právem patří."
,,Mám trochu strach," řekla Druella najednou. ,,Raději si nebudu dělat žádné velké naděje. Přeci jen je to už téměř dvacet let. Určitě je vdaná a má rodinu."
,,Možná ano, možná ne. Nebudeš to však vědět s jistotou, dokud se o tom na vlastní oči nepřesvědčíš. Ale my ji najdeme, to ti slibuji."
Andromeda neztrácela čas a vydala se rovnou za Tomem.
,,Mohla bych tě o něco poprosit? Zase jde o mou matku, ale tentokrát je to citlivější," popošla až k němu a zašeptala mu do ucha. ,,Jde o matčinu lásku ze školy. Jmenovala se Leticia. Pomůžeš mi ji, prosím, najít? Kdybys viděl, jak jí zářily oči, když o ní mluvila. Chci ji jen udělat šťastnou," Andy ho pomalu objala kolem krku. ,,Prosím," naoko zakňourala a udělala psí oči. Tom se tiše zasmál a objal ji kolem pasu.
,,Ovšem. Co bych pro tebe neudělal, má královno," políbil ji na rty. Tom s ní jednal s úctou. Jako s pravou aristokratkou. Pro něj byla mimořádné stvoření, které se mělo ctít. Přišla mu jako jediná žena, která dosahovala jeho velikosti a inteligence. Byla také mazaná, avšak on si byl jist, že k němu je upřímná. Věřil jí jako nikomu. Jestli ji miloval? On nedokázal milovat tou romantickou láskou jako Edward Tonks. Imponovala mu, byla pro něj jedinou ženou, kterou bral jako sobě rovnou a cítil nutkání ji mít u sebe, avšak srdce mu zlomit nemohla. Jeho způsob milování byl jiný. ,,Cokoli si budeš přát," pohladil ji po tváři.
,,Děkuji ti," schoulila se do jeho objetí a usmála se. On jí opravdu pomáhal, nevěděla, co by si bez něj počala. Měla ho ráda, opravdu a upřímně. Možná ho i milovala, kdo ví? Ale jestli ano, tak ne stejným způsobem jako Teda. Teda milovala z celého srdce, upřímně a bezmezně. Tehdy ve škole byli stále ještě v tom stavu zamilovanosti, kdy nemohli jeden bez druhého vydržet. Měli velké sny a plány a cítili, že jsou pro sebe jako stvoření. S Tomem si imponovali. Byli oba na stejné vlně a povahově si byli velmi podobní. Byl mezi nimi jistý druh chemie, jeden chtěl tomu druhému dominovat, avšak ani jeden z nich to nedovolil. A možná proto jejich chemie neustupovala. Byla v tom také zvědavost a touha po dosažení velkých cílů. ,,Moc mi pomáháš, Tome. Mám pocit, jako bych ti to nikdy nemohla splatit. Sice nosím tvé znamení, avšak přijde mi, že to stále není dost. Jsem ti doživotně zavázána," tiskla se k němu.
,,Já po tobě nechci nic víc, než abys stála po mém boku," řekl a políbil ji na její plné rudé rty.
~ ~~
,,Jste kousek, paninko," řekl Dolohov, když kolem něj Druella procházela. Zrovna mířila do pokoje její nejmladší dcery. ,,Je vidět, po kom to Andromeda má," olízl se. Druella nakrčila nos.
,,To sice ano, ale na mě to nezkoušejte, Antonine. Nejste můj typ ale zkuste to u Cygnuse," zavřela mu dveře Narcissina pokoje před nosem. Cissy se chichotala, protože rozhovor zaslechla.
,,Muži," protočila Narcissa s úsměvem panenky. Netrvalo dlouho a objevila se i Andromeda. Matka se na ni podívala a ona jen přikývla, nebylo třeba slov. Ten večer strávily všechny tři společně. Povídaly si, zaplétaly si vlasy, zkoušely různé šaty a nakonec jim Druella přečetla pohádku. Ano, pohádku. Všechny tři se snažily dohnat to, co za ta léta nestihly. Chtěly si užít vzájemné přítomnosti, radosti a štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama