Květen 2017

Kapitola Čtvrtá: Druella má tajemství

27. května 2017 v 20:48 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~1971~
Dalšího rána vyšla Andromeda z ložnice a zamířila si to rovnou do pracovny svého otce. Cítila, že si musí vážně promluvit o tom, co se předchozího dne stalo. Zrovna míjela Narcissin pokoj, když se za ní ozvalo uznalé "mmm". Otočila se.
,,Ale, ale, velká Smrtijedka," ušklíbl se Dolohov.
,,Co tady sakra děláš?" Zamračila se Andromeda.
,,Tom mě sem poslal. Slyšel jsem, že Cygnus prý trochu zlobí a já mám dohlédnout na to, aby byl hodný chlapec," řekl pobaveně. ,,Jsem teď váš nový rytíř. Co takhle polibek od princezny jako odměnu za mou chrabrost a odvahu?" Prohrábl si vlasy a našpulil rty.
,,Když tak moc chceš něco líbat, můžeš zkusit svoji prdel," zakroutila hlavou. ,,Nech si zajít chuť. Nejsem ledajaká dívka a rozhodně nejsem pro všechny," i když o tom začala maličko pochybovat. Dřív měla Teda, pak splňovala manželské povinnosti s McLaggenem a nyní se o své tělo dělí také s Tomem. ,,Kde je vůbec Tiberius? Neviděl jsi ho?" Ušklíbla se a pohladila ho po tváři. Věděla, jak po ní ostatní Smrtijedi touží a ráda je provokovala.
,,Řekl bych, že asi v práci," pod jejím dotekem mu vyskočila husí kůže, objal ji kolem pasu. ,,Ale nevím a doufám, že dlouho nepřijde," tiskl ji k sobě.
Andy se ušklíbla. ,,A co bys ode mě rád? Hm? Chtěl bys tohle?" Sáhla si mezi nohy a svými vlhkými prsty mu přejela po rtech. Cítila, jak se mu postavil. ,,Tak to máš, smůlu," odstoupila od něj. ,,Budeš si muset pomoct sám," řekla pobaveně a když od něj odcházela, dala si záležet, aby u toho pořádně kroutila zadkem. Než zašla za roh, slyšela ještě, jak si Antonin naštvaně, ač smutně povzdychl. Musela se pousmát. Provokace jejích společníků bylo jedním z mála rozptýlení, které tady měla. Povzdychla si. Otce vidět nechtěla, avšak musela. To, co se stalo včera, ji neuvěřitelně dopálilo. Andromeda zaklepala na dveře jeho pracovny, nečekala však na odpověď a rovnou vešla. Cygnus seděl za psacím stolem a vypadal, že je zaneprázdněný.
,,Co tady chceš?" Zamračil se na ni. Andy však neodpověděla a s klidným výrazem se posadila. Jaká ironie, že naposledy, kdy na této židli seděla, jí otec vyhrožoval, že zabije Teda. Teď však měla převahu ona.
,,Přišla jsem si promluvit. Nabyla jsem totiž jistého dojmu, že v některých věcech stále nemáš jasno. To, co jsi udělal včera, se stalo naposledy. Nikdy se to už nebude opakovat, rozumíš?" Dala si nohu přes nohu.
,,Tak zaprvé, děvenko, nejsem ten tvůj Tom, abys se mnou mohla mluvit tímto tónem. A za druhé, jsem její manžel? Jsem! A ona svým ano přislíbila plnit jisté manželské povinnosti, na které já mám plné právo!"
Andromeda se ušklíbla. ,,Vedle máš nadrženého Dolohova, možná byste si vzájemně mohli pomoct od vašich útrap," ironicky se na něj usmívala.
,,Nebuď drzá, Andromedo!" Štěkl po ní, ale poté se zarazil. ,,Co tady dělá Dolohov?"
,,Je tady z důvodu její ochrany. Požádala jsem Toma a on mi vyhověl."
,,Tak to už je trochu moc, nemyslíš?" Naštvaně vstal a zatnul dlaně v pěst. Andromeda i nadále seděla v klidu, nohu měla přes nohu a na tváři jí hrál mírný úšklebek.
,,Ne, nemyslím si. To tvé chování už je trochu moc. Je mi úplně jedno, jestli tě mí ctění prarodiče vychovávali k tomu, abys ženám ubližoval, ale v tomto domě se nic takového praktikovat nebude. Měl by ses zamyslet a třeba se jí i omluvit. Ne, že by to tedy omluva nějak spravila, ale je to dobrý začátek. Možná i pugét růží navrch," Cygnus nad ní stál a zlostně funěl, Andy pozvedla obočí. ,,Umíš ty vůbec projevovat i jiné city, než vztek, rozzuřenost, podrážděnost a nadrženost? Matka je lidská bytost, má své pocity a zaslouží si dostávat lásku. I když ty toho asi nejsi schopen, dát jí, co potřebuje. Ty jí umíš jen ubližovat, nic víc."
,,U nás v rodině něco jako láska neexistuje, ale to teprve pochopíš. Za nějaký čas se ti srdce také promění v kámen. Už pomalu začíná. Měníš se a možná to ani nevidíš. A pak už bude záležet jen na tom, který z vás si udrží větší moc. A já doufám, že to bude tvůj manžel a že tě ztříská jako psa! Protože to ty si zasloužíš! Lituji jen, že jsem tě já sám nemlátil dost, třeba bys teď věděla, jak se chovat ke svému otci!"
,,Možná mění, ale svým dětem bych nikdy neublížila. Něco takového může udělat jen někdo, kdo v sobě nemá kapku dobra. A jen pro tvou informaci, můj manžel na mne nevztáhne ruku, o to se postarám. Nedopadnu jako matka. A ty budeš ještě prosit o milost, otče," vyplivla to slovo a znechuceně nakrčila nos. Postavila se. ,,Nebudu s tebou ztrácet více času. Své jsem ti již řekla. Hnij si tady blaze," bez jediného pohledu vstala a odešla. Namířila si to k matce. Musela vědět, jak na tom je. Zaklepala.
,,Dále," uslyšela zašeptat Druellu, která doufala, že to není její manžel. Ale pak si řekla, že ten by se nejspíše s klepáním ani neobtěžoval. ,,Andy," pousmála se, když uviděla svou dceru. Andy si všimla, že má na sobě šaty, které jí koupila.
,,Moc ti to sluší, maminko," usmála se na ni.
,,Děkuji, drahoušku."
Andy se posadila na její postel. ,,Za málo. Tak jsem slyšela, že se tady mužům líbíš," zubila se na ni. ,,Prý jsi moc atraktivní." Druella se maličko usmála a sedla si k Andy. ,,Jak je ti, maminko?"
,,Lépe, děkuji. Jsem klidnější, když je teď Antonin tady. Musím Tomovi poděkovat, ještě jsem se k tomu nedostala," odpověděla. Vypadala klidněji a spokojeněji. Byla to stále velmi atraktivní žena, ač se na ní ta léta bití a znásilňování podepsala. Kvůli tomu, co jí Cygnus prováděl, trpěla nespavostí a snadno se jí udělalo mdlo. Psychiku měla nalomenou a na jejím těle se lesklo velké množství jizev, které se jí bohužel nikdy nezahojily. A ta na jejím srdci byla největší a nejhlubší. Dokonce se jí na hlavě objevilo i několik šedivých vlasů, avšak stále převažovala blonďatá barva. Andy ji vzala za ruku.
,,Nechceš se jít se mnou podívat za Cissy?" Zeptala se Andy a matka si skousla ret.
,,Andy, počkej ještě chvíli, prosím. Je zde něco, o čem bych ti ráda řekla," dívala se jí do očí, ale poté uhnula pohledem. ,,Nevím, jak začít," Andy jí konejšivě stiskla ruku, čímž ji dodala odvahu. Druella se nadechla a začala. ,,Celý život jsem byla vychovávaná v tom, že nemám právo na lásku. Doufala jsem, že dostanu tedy alespoň manžela, který mne bude ctít, což se mi také nepovedlo. Někdo, jako je Cygnus," otřepala se ,,to bych nepřála vůbec nikomu. On mne utvrdil v tom, že nemám právo vlastně vůbec na nic. Přemýšlela jsem, v čem se asi liším od domácího skřítka a došla jsem k závěru, že v tom, že je alespoň nikdo neznásilňuje. Vždy mě bral jen jako jeho majetek, nic víc. Jako něco, s čím si může dělat, co se mu zamane a já se nakonec se svým osudem smířila. Měla jsem vás tři a jen vy jste mě dělaly šťastnou. Teď cítím, že se věci mění a já že bych mohla dostat v životě novou šanci," odmlčela se. ,,Andy... já... před tvým otcem jsem někoho měla. Milovala jsem toho člověka a ten člověk zase mě. Mělo to být navždy, avšak pro původ to možné nebylo. Zlomilo mě to," sklopila zrak. ,,On... byl... ona."
Andy se na ni nevěřícně dívala. Její matka milovala ženy? V jistém smyslu s ní soucítila. Věděla, jak moc ji muselo bolet odloučit se od své lásky jen pro její původ. Zažila to také a je to jedna z těch věcí, která člověka změní k horšímu.
,,Já vím, jaké to je," odpověděla po chvíli. ,,Sice nevím, jaké to je milovat ženu, ale vím, jaká je to bolest někoho milovat a muset se ho vzdát," objala ji a dala jí pusu do vlasů. ,,Napadlo tě někdy zkusit ji najít?"
Druella zakroutila hlavou. ,,Ovšem, že ne. Nemohla jsem ji ohrozit na životě. I po těch letech to stále bylo riskantní a navíc, dozajista už měla svůj život. Já svou šanci dostala a promarnila ji. Neměla jsem právo jí znovu do jejího života zasahovat."
,,Avšak teď jsou věci jinak, sama jsi to řekla," usmívala se na ni Andy. ,,Co takhle ji zkusit najít?"
,,Když já ani nevím, jestli stále ještě žije v Anglii."
,,To zjistíme, neměj obavy. Tom nám určitě pomůže."
Matka se zasněně dívala někam za ni. ,,Byla tak nádherná. Její dlouhé hnědé vlasy jí sahaly až k pasu a byla majitelkou smaragdově zelených očí, které tě pohltily a nechtěly tě pustit. Její úsměv zářil jako tisíce diamantů. Jmenovala se Leticia," znovu se podívala na Andy a usmívala se. A ta v tu chvíli věděla, že nemůže neuspět. Takto šťastnou svou matku snad ještě nikdy neviděla.
,,Neboj, maminko, nech to na mně," pohladila ji po ruce. ,,A neměj strach, otec se o tom nedozví, prozatím. Pokud ji však najdeme, chci, abys byla šťastná a dostala to, co ti právem patří."
,,Mám trochu strach," řekla Druella najednou. ,,Raději si nebudu dělat žádné velké naděje. Přeci jen je to už téměř dvacet let. Určitě je vdaná a má rodinu."
,,Možná ano, možná ne. Nebudeš to však vědět s jistotou, dokud se o tom na vlastní oči nepřesvědčíš. Ale my ji najdeme, to ti slibuji."
Andromeda neztrácela čas a vydala se rovnou za Tomem.
,,Mohla bych tě o něco poprosit? Zase jde o mou matku, ale tentokrát je to citlivější," popošla až k němu a zašeptala mu do ucha. ,,Jde o matčinu lásku ze školy. Jmenovala se Leticia. Pomůžeš mi ji, prosím, najít? Kdybys viděl, jak jí zářily oči, když o ní mluvila. Chci ji jen udělat šťastnou," Andy ho pomalu objala kolem krku. ,,Prosím," naoko zakňourala a udělala psí oči. Tom se tiše zasmál a objal ji kolem pasu.
,,Ovšem. Co bych pro tebe neudělal, má královno," políbil ji na rty. Tom s ní jednal s úctou. Jako s pravou aristokratkou. Pro něj byla mimořádné stvoření, které se mělo ctít. Přišla mu jako jediná žena, která dosahovala jeho velikosti a inteligence. Byla také mazaná, avšak on si byl jist, že k němu je upřímná. Věřil jí jako nikomu. Jestli ji miloval? On nedokázal milovat tou romantickou láskou jako Edward Tonks. Imponovala mu, byla pro něj jedinou ženou, kterou bral jako sobě rovnou a cítil nutkání ji mít u sebe, avšak srdce mu zlomit nemohla. Jeho způsob milování byl jiný. ,,Cokoli si budeš přát," pohladil ji po tváři.
,,Děkuji ti," schoulila se do jeho objetí a usmála se. On jí opravdu pomáhal, nevěděla, co by si bez něj počala. Měla ho ráda, opravdu a upřímně. Možná ho i milovala, kdo ví? Ale jestli ano, tak ne stejným způsobem jako Teda. Teda milovala z celého srdce, upřímně a bezmezně. Tehdy ve škole byli stále ještě v tom stavu zamilovanosti, kdy nemohli jeden bez druhého vydržet. Měli velké sny a plány a cítili, že jsou pro sebe jako stvoření. S Tomem si imponovali. Byli oba na stejné vlně a povahově si byli velmi podobní. Byl mezi nimi jistý druh chemie, jeden chtěl tomu druhému dominovat, avšak ani jeden z nich to nedovolil. A možná proto jejich chemie neustupovala. Byla v tom také zvědavost a touha po dosažení velkých cílů. ,,Moc mi pomáháš, Tome. Mám pocit, jako bych ti to nikdy nemohla splatit. Sice nosím tvé znamení, avšak přijde mi, že to stále není dost. Jsem ti doživotně zavázána," tiskla se k němu.
,,Já po tobě nechci nic víc, než abys stála po mém boku," řekl a políbil ji na její plné rudé rty.
~ ~~
,,Jste kousek, paninko," řekl Dolohov, když kolem něj Druella procházela. Zrovna mířila do pokoje její nejmladší dcery. ,,Je vidět, po kom to Andromeda má," olízl se. Druella nakrčila nos.
,,To sice ano, ale na mě to nezkoušejte, Antonine. Nejste můj typ ale zkuste to u Cygnuse," zavřela mu dveře Narcissina pokoje před nosem. Cissy se chichotala, protože rozhovor zaslechla.
,,Muži," protočila Narcissa s úsměvem panenky. Netrvalo dlouho a objevila se i Andromeda. Matka se na ni podívala a ona jen přikývla, nebylo třeba slov. Ten večer strávily všechny tři společně. Povídaly si, zaplétaly si vlasy, zkoušely různé šaty a nakonec jim Druella přečetla pohádku. Ano, pohádku. Všechny tři se snažily dohnat to, co za ta léta nestihly. Chtěly si užít vzájemné přítomnosti, radosti a štěstí.

Kapitola Třetí: Znamení zla

27. května 2017 v 20:46 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~1971~
Už tomu byl měsíc, kdy Andromeda přijala nabídku Toma Riddla a za příslib ochrany její rodiny před otcem se přidala se na jeho stranu. V hloubi duše cítila takovou bolest a smutek, že už to její tělo a mysl nezvládly. Její oči jí odepřely pláč a její srdce proměnilo smutek ve vztek a zlobu. Tato doba byla pro ni velice krutá. Začala nosit tmavé barvy šatů, převážně černé a své dlouhé vlasy si seřízla dýkou na mikádo. Jak sama říkala, nový život, nová image. Potřebovala jen změnu, oprostit se od svých starých zvyků. Se svatbou také dlouho neotálela. Věděla, že se tomu nevyhne a že bude lepší, když to udělá co nejdříve. Týden po ukončení studia v Bradavicích se vdala a těhotenství na sebe také nenechalo dlouho čekat. McLaggen ji ještě ve svatebních šatech hodil na postel, vyhrnul jí je a tvrdě do ní zasunul. Andy se vůbec nebránila. Nedívala se na něj, bylo jí to jedno. Větší bolest, než takovou, jakou cítila doposud, už cítit nemohla. Když se dozvěděla, že je těhotná, byla alespoň trochu šťastná, leč stále v jejím srdci převažoval smutek. Po svatbě přijali ona i její manžel znamení.
~~~
Bellatrix se utápěla ve smutku také. Nedostala totiž jedinou odpověď na sovy, které Andy poslala. Snažila se jí vysvětlit, že to nebyla její chyba, pak ji zase zvala na kafe, kam Andy nikdy nepřišla. Následovalo ještě několik dopisů, ve kterých psala, jak moc jí chybí, jak ji má ráda a jak jí na ní záleží. Ty už však Andromeda nečetla, rovnou je vyhazovala do koše. Přibližně po měsíci a půl to Bellatrix vzdala. Nehodlala jí posílat jednu sovu za druhou a čekat, až se usmyslí jí odpovědět. Očividně nechtěla, neměla zájem svou sestru mít nadále ve svém životě. Bella věděla, že když bude chtít, sama se jí ozve. Avšak mrzelo ji to. Stále k ní chovala ty stejné city, plakala, když se nikdo nedíval. O svatbě se Bellatrix dozvěděla z Denního věštce. Udělalo se jí nevolno a obsah žaludku vyvrhla do nejbližšího odpadkového koše. Andromeda byla v těch bílých šatech tak nádherná a nevinná, avšak její pohled byl prázdný a plný smutku. Ted Tonks přišel po jejich svatbě za Bellou a o všem si promluvili. Jejich konverzace skončila Tedovým totálním zhroucením. Bella věděla přesně, jak se cítí, cítila totiž úplně to samé. Neměla o Andy žádné zprávy z první ruky a to ji užíralo. Narcissa jí také, Merlin ví proč, přestala odepisovat. Celá rodina se k ní otočila zády. Bellatrix samozřejmě netušila o incidentu, který se stal na Black Manor. O incidentu, který stál málem její malou sestru život. Bella se cítila sama. Neměla nikoho a její byt byl prázdný a tichý. Nakonec si pořídila psa a pojmenovala ho Eliot. Bylo to štěně zlatého retrívra, jedna z mála radostí, které jí teď prozařovaly život. V práci se stal velký převrat. Bellatrix upozornila na fakt, který Moody přehlédl a díky tomu dopadla jistého muže spojeného s vraždou jistého mudlorozeného čaroděje, který dělal šéfa Odboru záhad na ministerstvu. Byl to převrat, který jak doufala, spojí onu vraždu přímo s aktivitou Smrtijedů, jak si říkala jistá skupinka čarodějů, bojujících za čistou krev těmi nejradikálnějšími způsoby. Pokud si kdy myslela, že otec byl nebezpečný, neznala je. Chyběl jí však stále důkaz, který by celou skupinu mohl s tímto činem ztotožnit. Podezřelý bohužel odmítal mluvit. Stále dokola opakoval, že jednal sám, na vlastní pěst, avšak pro Bellatrix bylo znamení zla na jeho předloktí důkazem, který jí stačil k tomu, aby si byla jistá, že za tím stojí celá skupina. Vysvětlily by se tím i ty další vraždy mudlorozených kouzelníků. To, že sama její sestra s manželem jsou součástí Smrtijedů, nevěděla. Neměla ani nejmenší tušení. Povzdychla si a plácla sebou na postel, Eliot vyskočil za ní a začal jí olizovat obličej.
,,No jo, taky tě mám ráda, pejsánku," usmívala se na něj. ,,Kéž bych našla důkaz, kterým by se celá skupina prozradila. Potřebuji jen stéblo, kterého bych se mohla chytit, nevíš náhodu o něčem?" Promlouvala na psa, ten však pouze štěkl na odpověď.
Bella si povzdychla. ,,Já taky ne."
~~~
Andy trvala na tom, aby do Cissyiny svatby mohla zůstat na Black Manor. K jejímu překvapení McLaggen souhlasil s podmínkou, že bude mít u nich doma vlastní pokoj a bude tam moct uléhat s Andromedou, kdy se mu zachce. Nebyl však jediný, kdo cítil nutkání být v její blízkosti. Samotný Tom Riddle měl pokoj jen o chodbu dál. Andromeda si právě vzala do ruky Denního věštce, když to náhle spatřila- a přímo na titulní stránce. Zamračila se, odhodila jej a odfrkla si.
,,Šťastná událost?! To zrovna!" Rozladěně vstala od stolu. Kdyby tak jen otočila list. Dozvěděla by se něco o své sestře Bellatrix. Dočetla by se, že právě Bella byla tou osobou, která přišla na kloub velmi důležitému případu. Začátečnice bystrozorka vyřešila vraždu. Má snad nějakou spojitost s jistou skupinou říkající si Smrtijedi? Případ prošetřuje společně se svým mentorem, Alastorem Moodym. Vražd mudlorozených a jejich zmizení za poslední měsíc přibylo.
Šla na terasu, kde se opřela o zábradlí a sledovala okolí. Její levou ruku zdobilo znamení zla. Andy měla plány. Velké plány a k tomu potřebovala Toma. Chtěla se pomstít svému otci, ovšem, ruce si špinit nehodlala. Andy si pohladila bříško, které ještě nebylo nijak znatelně vypouklé.
,,Aspoň malá radost v tomto životě," povzdychla si. Uvědomila si, že už není sama. Na terasu někdo přišel. Otočila se a uviděla svého otce, který se na ni díval nenávistným pohledem.
,,Jsi spokojená s tím, co jsi provedla?" Vzteky funěl. Tom Riddle měl kupodivu větší vliv než její otec. Ten už si nemohl dovolit na ni, Cissy nebo jejich matku stáhnout ruku jinak by dopadl nejspíše velmi špatně. Andy nevěděla, co mu Tom řekl, ale dokud to fungovalo, bylo jí to jedno.
,,Copak? Není příjemné být bezmocný, viď?" Ušklíbla se na něj.
,,Přestaň být drzá nebo uvidíš, co ti udělám."
Andromeda se chladně zasmála. ,,Myslíš si, že se tě bojím? To ty by ses měl bát mě! Jediný důvod, proč ještě žiješ i přesto, co jsi udělal Narcisse, je z mé dobré vůle! Stačilo by jedno slovo. Jediné. A ty bys přišel o vše," ušklíbla se a v tu chvíli ucítila, jak se jí znamení zla na ruce zavlnilo. Byl to signál jejich pána, který svolával své věrné. ,,Nemám teď na tebe čas," odsekla Andromeda a zarazila jeho chystanou odpověď rukou. ,,Avšak pokud bys měl ještě nějaké nejasnosti v tom, jaká práva máš a jaká ne, vyjasníme si to," a s těmito slovy se přemístila pryč. Cygnus sevřel pěsti a díval se na místo, na kterém ještě před chvílí stála. Nechtěl si to přiznat, ale bohužel měla pravdu. Tento dům už mu neříkal pane.
~~~
Andromeda se přemístila na McLaggen Manor. Nebylo to pouze rodinné sídlo jejího manžela, ale také místo, na kterém se Smrtijedi scházeli pokaždé, když potřebovali prodiskutovat něco důležitého. Sama Andy to Tomovi navrhla. Tiberiovi se nejprve nepozdávalo, ale co mohl dělat. Nebyl konfliktní člověk. Byl spíše tichý a měl přehled o všem, co se kolem dělo. Jeho vztah k Andromedě byl chladný. Jako každý muž se svou manželkou rád sdílel lože, avšak normální konverzaci spolu vedli jen zřídka. Zkrátka si neměli co říct.
Andy vešla do místnosti ladným, ale pevným krokem. Všechny zraky se upínaly na ni. McLaggenovi každý záviděl. Aby taky ne, když jeho manželka byla jediná žena, která se pyšnila znamením zla. Byla nezávislá, chytrá a hříšně krásná k tomu. Každý muž o takové snil, avšak paradoxně každý z nich nad svou manželkou dominoval. Toužili po takové, která nebude jen ozdobou, ale svým manželkám nedovolovali být něco víc, než krásnou hračkou. Andy se posadila a chladným pohledem si přeměřila ostatní Smrtijedy, na Toma se však usmála. Bylo až obdivuhodné, jaký na něj měla vliv. Ostatní mu museli říkat Lord Voldemort, ona jediná jej však oslovovala Tome, jelikož jí tato přezdívka přišla poněkud směšná, protože jí chtěl pouze zakrýt svůj napůl mudlovský původ. Jí však jeho původ nijak nevadil, právě naopak, imponoval jí. Připomínal jí Teda. Chyběl jí, tak moc. Snažila se na něj nemyslet, avšak láska k němu byla to poslední, co v ní ještě udržovalo nějaké ty lidské city. Z velké většiny již bylo její srdce pouhým kusem ledu. Pomalu a nenávratně se měnila a nebylo cesty zpět. Ostatní o původu Toma nevěděli. Tuto informaci prozradil pouze jí, jelikož jí věřil. A ona zase jemu. Dala si nohu přes nohu a tvářila se, jako by byla královna. Teoreticky jí byla. Nespouštěla oči z Toma. On byl první, komu řekla, že je těhotná. Byl takovou její malou loďkou, která ji držela nad vodou. Byla s ním ráda. Rozhodně radši, než s McLaggenem.
,,Takže proč jsi nás sem svolal?" Zeptala se s mírným úsměvem, pak opět nasadila svoji chladnou masku. Tom se na ni usmál a promluvil.
,,Jak jistě víte, před nedávnem zmizel z ministerstva jeden mudlovský šmejd, který pracoval na velmi vysoké pozici, která mu ovšem nepříslušela. Jeden z nás, Igor Karkarov, se o toto malé nedopatření postaral. Bohužel po sobě dostatečně nezametl stopy a Moody nás teď podezírá, že v tom máme prsty. Naštěstí Igor nic neprozradil. To smutné je, že si to teď musí odpykat v Azkabanu. Případ by byl uzavřen, kdyby zde nebyla jistá mladá čarodějka, které to prostě nedává spát. Byla to vlastně ona, která Karkarova odhalila a Moody jej pouze chytil. A ty, Andromedo," podíval se na ni ,,tu dívku velmi dobře znáš. Jde o tvou sestru, Bellatrix," díval se jí zpříma do očí.
Andromeda se zamračila. ,,Bellatrix," procedila její jméno mezi zuby. ,,Karkarov se měl snažit víc, pak by nás nikdo nepodezříval," dívala se na Toma. ,,A ona už není mou sestrou. Nenávidím ji," nakrčila nos, protože si vzpomněla na to, jak moc byla šťastná, když jí Bella slíbila ochranu Tedovy rodiny, ale pak to porušila. Začínalo to v ní zase vřít. ,,Musíme jí dát falešné stopy, Tome. Nesmí zničit naše plány. Už tak zkazila to nejdůležitější!" Bouchla pěstí do stolu, až několik mužů nadskočilo. ,,Nesmí nás odhalit. Jestliže někoho z nás chytí a vy jen pípnete," dívala se z jednoho Smrtijeda na druhého ,,tak si vás najdu," zavrčela a chvíli trvalo, že se znovu uklidnila. Dolohov nad Andromedou přímo slintal, přišla mu tolik přitažlivá a když se zlobila, byla sexy ještě víc, než normálně. Ta žena má kuráž, pomyslel si.
~~~
Bellatrix v době schůzky Smrtijedů seděla v Moodyho kanceláři a snažila se ho přesvědčit, že má pravdu.
,,Máš dobrý instinkt, to se ti musí nechat. Učíš se rychle a nemáš místo mozku zelí jako většina těch, kteří se na bystrozora hlásí a myslí si, že dobré známky jsou všechno. Myslím, že z letošních uchazečů jsi prošla jen ty a Longbottom. Ale ten není z mé skupiny, takže je mi to fuk. Mě zajímáš ty a to, proč si myslíš, že za to může Tom Riddle," zkoumavě ji pozoroval tak, jak to uměl jen on a Bellatrix se nadechla.
,,Řekněme, že tentokrát v tom nehrál roli pouze instinkt," skousla si ret a když nic neřekl, pokračovala. ,,Jsem celkem zběhlá v nitrozpytu, což se ovšem nedá říct o Karkarovi a jeho nitrobraně," ušklíbla se. Nitrozpyt a nitrobranu zvládl málokdo. Byl to dar, který když kouzelník rozvíjel, mohl v každé mysli číst jako v otevřené knize. Ano, dalo se to naučit, ale ne každému se to podařilo. Oproti tomuto bylo vyčarování patrona pouhé zaklínadlo pro prváky.
,,To je sice velice obdivuhodné, ale nedá se to použít jako důkaz, Bellatrix. K prohlídce potřebujeme souhlas samotného ministra kouzel a ten nám jej na základě něčeho nehmatatelného jen tak nedá."
,,Máme Karkarova, to mu jako důkaz snad nestačí? On a jeho vlnící se znamení zla?"
,,Zřejmě ne. Přijď tomu na kloub, holčičko, a další případ je jen tvůj."
Bella se usmála od ucha k uchu. ,,To zní jako výzva!"
,,To tedy ano," přikývl. ,,A Bellatrix, zde jsou další papíry. Já totiž vím, jak moc tuto činnost miluješ," uchechtl se a dal jí hromadu papírů, Bella si povzdychla.
~~~
Po schůzce se Smrtijedy měla Andy v plánu navštívit matku. Už dva dny ji neviděla. Neměla ráda, když Cygnus kroužil mezi jejími dveřmi. Kdyby ji zkřivil byť jen jediný vlas, tak by ho klidně i uškrtila. Věděla, co si její matka prožila. Teď si zasloužila volnost a klid.
,,Sluší ti to, drahá," Cygnus stál na prahu ložnice své manželky a už několik minut ji pozoroval. Zkoušela si zrovna nové šaty, které jí Andromeda koupila. Druella sebou trhla.
,,D-díky," pípla a začala se klepat. Nechtěla, ale nemohla to ovlivnit. Byla to přirozená reakce jejího těla na přítomnost muže, který ji tolik let znásilňoval a psychicky týral. Cygnus přišel k ní.
,,Dlouho jsi nesplnila své manželské povinnosti," objal ji a pohladil ji po tváři. ,,Ale neboj, to napravíme. Tentokrát budu něžný. Nebo se o to alespoň pokusím," ušklíbl se a hodil ji na postel.
,,Ne, nech mě prosím," zaprosila. Věděla, že Andy není doma. Bála se, avšak zkoušela se bránit.
,,Jsi sakra má manželka! Nenechám se ovládat Andromedou. Jednou mi patříš a tečka!" Zařval vztekle. Druella se teď modlila, aby někdo přišel, aby ji z toho někdo dostal. Kdyby tak měla tolik odvahy jako její dcery. Moc si to přála, ale strachu se nikdy nepostavila.
,,Ale já ti nepatřím," zašeptala. ,,Nech mě, prosím tě."
Cygnus se zasmál. ,,Jsi ubohá, Druello."
Skousla si ret. ,,Až se to dozví Andy," špitla. Strachy nemohla pořádně ani mluvit.
Cygnus se zamračil. ,,Ta se to nedozví. Už takhle mě unavuje, husa hloupá," přitáhl si ji k sobě a vykasal jí šaty. ,,Jen se dívej, jak snadné pro mě je se tě dotknout."
Druella se snažila vyprostit, ale marně. Začala vzlykat. ,,Ne, prosím..."
,,Crucio!" Ozvalo se ložnicí a kletba zasáhla Cygnuse, který se v následujícím momentu třepal na zemi s kalhoty u kolen. Andromeda nad ním stála s úšklebkem.
,,Myslím, že jsme si nerozuměli," stáhla kletbu a v následujících okamžicích dostal ještě další tři. Krvácel z nosu, úst a uší a byl celý zvláštně pokroucený křečí. ,,Konečně si to také užíváš z druhé strany, co? A co kdyby teď někdo opíchal tebe? Hm? Znám jednoho Smrtijeda, který by si to náramně užil. Jen ať si se vším všudy zažiješ to, cos dělal nám a matce, ty ubohá špíno!" Stáhla kletbu.
,,Sama jsi špína!" Kuckal krev. ,,Chtěla ses pářit s mudlovským šmejdem a pak se přidáš na stranu toho, který je zabíjí jen proto, abys byla v bezpečí. Jsi pokrytecká a zbabělá!"
Andromeda se zamračila. ,,Nedělala jsem to jen pro sebe, ale také pro matku a Narcissu. Už jsem se nemohla dívat na to, jak moc je ničíš! A Tom mi pomohl, když jsem to nejvíce potřebovala. Zdá se tedy, že se naše role obrátily," dívala se na něj s opovržením a nenávistí. ,,Jako manžel a otec jsi zklamal na plné čáře. Měl sis vzít aspoň příklad ze své sestry. Ta má se strýcem alespoň klidný vztah, jsou si rovni. Nikdo nikoho nemlátí a ani neznásilňuje," nakrčila znovu nos. ,,Jsi mi odporný! Vypadni z tohoto pokoje, než dostaneš další crucio. A ty kalhoty si dej nahoru," ušklíbla se. Cygnus si zapnul kalhoty.
,,S tebou jsem ještě neskončil, Andromedo."
Ta se jen posměšně zasmála. ,,Ale já s tebou ano. A už vypadni!" Když Cygnus odešel, posadila se k matce, objala ji a přitiskla si ji k sobě. Celá se chvěla.
,,Už je dobře maminko, už ti nikdo neublíží. Máš tu Cissy a mě," Druella se rozplakala.
,,Děkuji ti, Andy. Moc ti děkuji. Kéž bych mohla být stejně odvážná jako ty."
Andy ji hladila. ,,Jsi a ani o tom nevíš. Tohle by jen tak každá žena nezvládala. Vydržet to, co ti celá ta léta otec prováděl. Ale už se tě nikdy nedotkne, to ti slibuji. Jinak zaplatí životem! Promluvím si s Tomem, on se o to už postará. A neplakej," líbla ji na čelo. Chvíli ji tak ještě držela v náruči a pak se vydala za Tomem, který byl ve svém pokoji na Black Manor, kde trávil čas v případě, že měl volno od svých povinností. Andy vtrhla do jeho pokoje bez zaklepání.
,,Málem mi znovu znásilnil matku! Chci, aby měla u pokoje nějakou nenadrženou ochranku!"
Tom se ušklíbl. ,,Pokud tím myslíš Smrtijeda, který by neměl z tvé matky erekci, tak takového v našich řadách nejspíše nenajdeš," nalil sklenici vína a podal jí ji. Sám víno pil také. Rudé jako krev samotná. Andromeda pozvedla obočí, avšak víno si vzala.
,,Má matka ti přijde atraktivní?" Přiťukla si s ním, ale ve tváři jí stále hrál ten samý pohled, napůl pobavený a napůl překvapený.
,,Ovšem, jen slepému by nepřišla," upil ze své sklenky. ,,A neměj strach, postarám se o to," odložil víno a políbil Andromedu na rty. ,,Pro tebe cokoli, má lásko," jednou rukou jí rozepnul knoflík za krkem a její černé šaty dopadly na podlahu.

Kapitola Druhá: Neznámý zachránce

27. května 2017 v 20:46 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~1971~
Andy se do Edwarda postupem času zamilovávala víc a víc. Dny se přehouply v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky a od jejich první společné noci uběhly už celá dvě léta. Andy byla v sedmém ročníku a za měsíc ji čekaly OVCE. Po zkouškách se měla vdát za Tiberia McLaggena, se kterým ji rodiče zasnoubili už před dvěma lety, avšak ona měla plány jiné. Věděla o nich jen Bellatrix a té Andromeda věřila více, než komukoli jinému. Andy tušila, že k ní její sestra cítí víc, než by měla. Tehdy, když se poprvé vyspala s Tedem a viděla Bellu plakat, jí to ještě nedocházelo. Teprve až později. Malá gesta, pohledy, doteky, její smutný výraz, když si myslela, že se Andy nedívá. Avšak Bella jí nikdy nic neřekla a Andy se neptala. Některé věci v životě měly zůstat nevyřčeny. Bellatrix již do Bradavic nechodila. Před dvěma lety složila OVCE a měla se vdát za Rodolpha Lestrange. Zpanikařila však a noc před svatbou utekla. Nemohla se za něj vdát. Trpěla by více, než její sestry, které neměly stejný problém jako ona. Ony byly schopné s mužem být, ona však ne. Byla totiž na dívky. Když utekla, cítila se tak volně, alespoň v první chvíli. V dalších momentech na ni dopadla krutá realita. Neměla kam jít, byla bez peněz a s běsnícím otcem v patách. Pomohl jí ten, od kterého by to čekala nejméně, Sirius Black. Našel jí malý byt i v mudlovské části Londýna, aby se skryla před svou rodinou. Dal jí nějaké peníze, které mu zanechal strýc Alphard a Bella s nimi nějakou dobu vyžila. Nakonec se však rozhodla do kouzelnického světa vrátit. Pomohl jí sám Albus Brumbál, který ji doporučil na ministerstvo kouzel. Začala se zaučovat na bystrozorku.
Avšak zpátky k Andromedě. Stalo se to v den dvouletého výročí s Tedem. Pozval Andy k jezeru jako tehdy na prvním rande. Z kapsy vytáhl malou krabičku a poklekl před ni.
,,Andromedo Blacková, učiníš mne tím nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?" Zeptal se a Andy užasle vytřeštila oči.
,,A-ano, ovšem že ano," objala ho a políbila, Ted jí navlékl prsten a ona se v tu chvíli cítila jako ta nejšťastnější dívka pod sluncem. Tehdy ještě netušila, že její štěstí nebude trvat věčně. Měla v plánu s Tedem utéct, už rok se na tomto plánu domlouvali a do detailů jej promýšleli. Ani omylem se neměla v plánu vdát za McLaggena. Patřila Tedovi a on zase jí a nikdo je nikdy nemohl rozdělit. Nebo snad ano? Andy byla zrovna v ložnici a česala si své dlouhé vlasy, když přiletěla sova s dopisem. Narcissa šla k oknu a dopis si od ní vzala. Byl adresován jim oběma. Otevřela jej tedy, prolétla očima a poté podala Andromedě.
,,Rodiče chtějí, abychom na víkend dorazily domu, zvláštní," zamyslela se Narcissa a Andromeda souhlasně přikývla. Ani jedna však nevěděla proč. Ani v nejmenším netušily, že Andromedin snoubenec napsal jejich otci o jistých obavách, které měl vůči jeho nastávající a jistém mudlovském šmejdovi, tudíž ji po jejich příjezdu domů čekalo veliké překvapení. Uvítala je pouze matka. Otec, jak řekla, je očekával ve své pracovně, kam se všechny tři společně vydaly. Andromeda si ani neuvědomila, že má stále na ruce prsten od Teda. Byla myšlenkami úplně jinde a zapomněla si jej sundat. Vešly dovnitř. Matka stála u dveří a dívala se jinam. Nebyla ráda, že tu musejí být. Cygnuse moc dobře znala, snadno se rozčílil a pro crucio si nešel nikdy daleko. Modlila se jen, aby nic jejím dcerám neprovedl.
,,Volal jsi nás, otče?" Zeptala se Narcissa. Cygnus nic neříkal, zamyšleně se díval z okna. Po chvíli se otočil na své dvě dcery.
,,Zajímalo by mě," díval se na ně zeshora a hlavu držel zvednutou ,,zda znáte povinnosti spojené s vaším jménem a účel, k jakému jste byly vychovány, " díval se z Narcissy na Andromedu a zase zpět. Druella stála za nimi a ani nedutala. Čekala, co se bude dít.
,,Ovšem otče," přikývla Narcissa. ,,Jsme čistokrevní kouzelníci a máme povinnost ke své rodině. Vzít si čistokrevného kouzelníka a postarat se o to, abychom měli dědice, který by nosil naše jméno," Cygnus se vyčítavě podíval na Druellu. Tolikrát po ní křičel, že nebyla schopna mu dát dědice. ,,a udělat vše proto, aby naše rodina zůstala neposkvrněna."
,,Neposkvrněnost zde nehrozí. Viz gobelín. Tolik vypálených siluet," šeptla si Andy sama pro sebe.
,,Krvezrádce trestáme mučením, vypálením z gobelínu či smrtí," dokončila Naricissa svůj monolog a otec se zdál být s její odpovědí spokojen.
,,Třeba Bellu," řekla Andy už nahlas. ,,Nechápu, jak jsi mohl naši sestru od nás jen tak odloučit. Vyškrtnout ji z našich životů. Je to tvá dcera. Můžeš to popírat jak chceš, ale stejně tím nic nezměníš. Je, byla a bude navždy tvá krev." Druella si skousla ret a podívala se konečně na Cygnuse. Tušila, že je zle.
Otec pozvedl obočí a chvíli si Andromedu zkoumavě prohlížel chladným pohledem. V místnosti bylo takové ticho, že Druella slyšela tlukot vlastního srdce. Potila se a Narcissa vypadala, že na zemi objevila něco opravdu zajímavého. Jediná Andromeda se dívala otci přímo do očí. Ten nakonec promluvil a hrobové ticho tím prolomil.
,,Dobrá, Narcisso, můžeš jít," řekl své nejmladší dceři a poté se podíval na Druellu. ,,Ty také, drahá, buď tak laskavá. Rád bych si s Andromedou pohovořil o samotě." Druella chtěla něco říct, ale Cygnus ji zpražil pohledem. Jen si povzdychla, vzala Cissy kolem ramen a dala se na odchod. Ještě se naposledy ohlédla s obavami v očích, avšak nakonec za sebou zavřela dveře. Cygnus se posadil za svůj pracovní stůl a pokynul Andromedě, aby se posadila také. Vypadal klidně, až to bylo podezřelé. Andromeda se posadila a dívala se na něj s vážným výrazem. Otec vytáhl ze šuplíku dopis a podal jí ho. Byl od McLaggena, o ní a Edwardovi. Andromedě se úplně změnil výraz, mísil se v něm vztek se strachem.
,,Jak moc dobře víš, a jak řekla tvá sestra, krvezrádci se u nás trestají mučením, vypálením z gobelínu, či smrtí. Avšak po tom nepříjemném incidentu, který se stal s Bellatrix, jsem se rozhodl jednat jinak. Nepotřebuji, aby naše rodina zažila další ostudu. Nabízím ti proto dohodu," Andy pozvedla obočí a otec pokračoval. ,,Určitě víš o mých konexích na ministerstvu. Mám pod palcem velmi důležité lidi a dovolím si proto tvrdit, že pokud by náhodou zemřel nějaký mudlovský šmejd, smetlo by se to ze stolu. Vždyť jsem se přeci jen bránil a komu si myslíš, že budou věřit," ušklíbl se. ,,Takže dohoda je taková. Ty se vdáš za McLaggena nebo toho tvého špinavce prostě zabiju. A jako bonus celou jeho rodinu s ním. Co říkáš? Férová nabídka, že ano?" Usmíval se. ,,A ten prsten mi dej," natáhl k ní ruku. Andromedě se vztekem nahrnuly slzy do očí.
,,To nemůžeš! Vždyť ti nic neprovedl!" Začala na něj křičet. ,,Já se nevdám za někoho, koho nemiluji! J-já miluji jedině Teda a nikoho jiného si nevezmu," slzy se jí začaly kutálet po tváři. Věděla, že otec neblafuje, byla si jistá, že by neměl problém takovou ohavnost udělat. Cítila se zoufale. Dala si obličej do dlaní a brečela čím dál tím víc. Kde byla teď její starší sestřička, když ji nejvíce potřebovala?
,,Dobrá," řekla nakonec zlomeným hlasem. ,,Udělám, o co mne žádáš. Avšak ten prsten si chci ponechat. Je to přeci jen prsten," špitla.
Otec se ušklíbl. ,,Dobrá, nech si ho, pokud tě to utěší. A teď běž do svého pokoje a přemýšlej o tom, jak být dobrou manželkou. A rozhodně si neber příklad ze své matky," ušklíbl se, vzal si doutník, zapálil ho a vrátil se k papírům, které měl na stole, Andromedy si více nevšímal. Ta celá zdrcená zapadla do svého pokoje, zamkla se a začala plakat. Nechtěla vidět matku, ani Cissy a proto, i když klepaly, neotevřela jim, ani se neozývala. Potřebovala teď Bellu víc než kdy jindy. Sebrala poslední zbytky svých sil a poslala sovu.
Za hodinu na našem místě. Je to naléhavé.
Andromeda
Jejich místo bylo nedaleko domu u malé říčky na okraji lesa, kde si jako děti postavily dům na stromě. Andromeda tam vylezla, posadila se, dala si nohy k bradě a čekala na Bellu. Tu dopis zastihl zrovna u nudného papírování, což byla její obvyklá práce. Sice už jako bystrozorka pracovala víc než rok, ale pro Moodyho to stále nebylo dost, aby jí dal vlastní případ. Směla pouze s doprovodem starších a zkušenějších, jak si on sám rád říkával. Sleduj a uč se. Měla toho po krk. Nikdy ji nic nenechal dělat. Tedy, až na to papírování, na to asi měla zkušeností víc než dost. Bella si dopis přečetla, oblékla si kabát a přenesla se k lesu. Opatrně vylezla po žebříku až do příbytku.
,,Andy?"
,,Bello!" Vstala, objala ji a znovu se rozplakala. ,,Bello..." vzlykala ,,...on to zjistil. Vyhrožoval smrtí Teda a jeho rodiny. J-já... musím ho opustit. Pro jeho vlastní dobro," zlomeně se nadechla a tiskla hlavu k Belle. Opětovná představa, že s ním nebude moci být, i když mu řekla své ano, ji rozplakala ještě více. Pustila se Belly a sesunula se na zem, kolena si dala opět k bradě. Bellatrix nenacházela slov. Posadila se k ní a objala ji. Byla si jistá, že k něčemu takovému dojde. Že se najde krysa, která Andy napráská.
,,Andy, víš, kdo to byl? Kdo to na tebe řekl?" Všimla si jejího prstenu, ale rychle z něj opět odvrátila zrak.
,,Byl to McLaggen. Poslal dopis," odpověděla se vztekem v hlase. ,,Jak mu to mám říct, Bello? Jak se mu mám podívat do očí a říct mu, že mě už nikdy znovu neuvidí, neobejme, nepolíbí?" Plakala. Bella ji k sobě tiskla.
,,Andy... já nevím, zda to je dobrý nápad, říct mu to. Protože pokud mu řekneš pravdu, mohl by se chtít otci postavit a mohlo by to skončit špatně," odmlčela se a vypadala, že přemýšlí. ,,Napadla mě jiná alternativa, ovšem líbit se ti nebude," skousla si ret, ale nakonec pokračovala. ,,Pokud by si Ted myslel, že už jej nemiluješ, že jsi se zamilovala do McLaggena a že tomu nemůžeš pomoci, nechal by tě nakonec jít. Pokud tě miluje, bude chtít, abys byla šťastná. Sice mu to naprosto zlomí srdce, ale alespoň jej otec v souboji nezabije."
,,Bello, ale já ho nechci opustit, miluji ho, tak strašně moc!"
,,Miláčku, já vím," povzdychla si, pak ji však něco napadlo. ,,Možná bych měla nápad, jak vám pomoci," řekla a usmála se na Andy, která v tom okamžiku zvedla hlavu. ,,Požádám ministerstvo o ochranu jeho rodiny. Ty s ním budeš moct utéct a vše bude tak, jak má."
V očích její sestry se zaleskla naděje. ,,To bys dokázala?"
Bella se usmála. ,,Ovšem, jsem přeci bystrozorka."
,,Slib mi to, Bello. Slib mi, že se vezmeme, že s ním budu mít děti a že spolu zestárneme," naléhala na ni Andy. Bella zaváhala, avšak nakonec přikývla.
,,Slibuji."
~~~
..Řekl jsem NE!" Křikl na ni Moody. ,,Máme nedostatek bystrozorů a nebudeme je posílat ještě hlídat nějaké mudly," odfrkl si.
,,Tak půjdu já!" Řekla Bella rozhodně.
,,Ne! A konec, tečka!"
Bellatrix se ještě ten den vydala za samotným ministrem kouzel, u kterého pochodila bohužel úplně stejně. Andy byla šťastná, plná naděje, jak jí mohla tuto naději vzít?
~~~
Andy se po víkendu stráveném na Black Manoru vrátila zpátky školy. S Tedem se opět milovali a ona se cítila tak šťastná. Vždyť Bellatrix to zařídí. Všechno bude, jak má. Opakovala si neustále. Když však jednoho dne přišla sova od její sestry, že se jí omlouvá, ale nedá se nic dělat, znovu propukla v pláč a zoufalství.
,,Bellatrix, tys mi dala slib. Slib, který hodláš právě porušit. To nesmíš! Prosím..." Zoufale se dívala na Bellu. Stály u jezera na okraji zapovězeného lesa a Andy měla slzy na krajíčku.
,,Andy, zkusila jsem všechno, byla jsem i za samotným ministrem. Dokonce jsem chtěla já sama hlídat Tedovu rodinu, avšak nebylo mi to povoleno." Andy neodpověděla, ani se na ni nepodívala, jen se prostě otočila a odešla zpátky do budovy. Tehdy se v ní něco zlomilo. Něco, kvůli čemu už nikdy neměla být stejná. Žila jen pro lásku a život jí ji vzal. Byla zoufalá, zmatená a neustále jen plakala. A neměla nic, čeho by se mohla chytit. Přestala Bellatrix odepisovat. Zklamala ji. Dala jí slib a ten porušila. Nebylo co víc říct. Na ničem už nezáleželo. Jediné pomocné lano, které přišlo, bylo od neznámého muže. Potkali se na Příčné ulici. Poznal v ní Andromedu Blackovou.
,,Madam?" Oslovil ji. Andy se zastavila a pohlédla na něj.
,,Promiňte, ale my se známe?" Pozvedla obočí.
,,Jmenuji se Tom Riddle. Možná jste o mně slyšela, možná ne. Já o vás rozhodně ano. Jste Andromeda Blacková, potomek starobylého rodu Blacků."
Andy se na něj nechápavě podívala. ,,A?"
,,Vaše myšlenky a váš žal ke mně dolétly, aniž bych chtěl. A nemohl jsem je ignorovat."
Andy se zamračila. ,,Čtete mi myšlenky?"
,,Ne úmyslně," odpověděl prostě. Andy jen zakroutila nad jeho drzostí hlavou a otočila se k odchodu, Tom ji však chytil za zápěstí.
,,Mohl bych vám pomoci," řekl prostě. Neměl v plánu jí dát Tonkse, potřeboval, aby si uchovala své jméno, protože jméno Black a vliv s ním spojený, byl pro jeho věc velmi důležitý.
,,Pochybuji. Mně už nepomůže nikdo," vytrhla se mu, avšak stála na místě jako by ve skrytu duše doufala, že jí doopravdy může pomoct.
,,Bojíte se vašeho otce, má nad vámi moc. Cygnus Black," ušklíbl se. ,,Ano, ten muž opravdu má kontakty a spousta věcí mu projde, avšak věřte mi, že znám mnohem mocnější a vlivnější lidi, než je on sám. Jedním z těch lidí jsem právě já," Andromeda se ušklíbla.
,,Dejme tomu, že mluvíte pravdu. Proč byste mi chtěl pomáhat?"
Tom k ní udělal krok a ztišil hlas. ,,Protože společně můžeme dokázat velké věci. Máte potenciál a máte jméno, které má na okolí větší dopad, než si myslíte. Byla by škoda mrhat vaším talentem a nechat ho spát pod maskou poslušné manželky, nemyslíte?"
Andy se zamyslela. ,,Jaké věci máte na mysli?"
,,Bojuji za čistou krev," odpověděl prostě a Andromeda se rozesmála.
,,Možná jste v mé mysli četl špatně. Já toto utrpení snáším jen proto, abych zachránila muže, kterého miluji. A ten je mudlorozený. Takže děkuji za nabídku, ale nechci. Naneshledanou," odpověděla a tentokrát se už opravdu rozešla opačným směrem.
,,Přemýšlejte o tom. Můžu vás před vaším otcem ochránit. Vás, vaši sestru i vaši matku," ještě na ni zavolal. Andy mu jen zamávala a ani se neohlédla. Tehdy ještě netušila, že přijde okamžik, kdy sama přijde za tímto mužem a požádá ho o pomoc. Že její otec udělá něco, co mu nikdy neodpustí. Narcissa, její milovaná mladší sestřička, porušila tabu stanovené otcem a měla za to krutě zaplatit. Setkala se s Bellatrix a otec se o tom dozvěděl. Crucio, kterým ji mučil, trvalo snad věčně a kouzlo, kterým zabezpečil sklepení, bylo tak silné, že se přes něj ani Andy, ani její matka nedostaly. Avšak křik, který k nim doléhal, měla Andromeda slýchávat ve svých snech ještě hodně dlouhou dobu. Mučil ji, aby si zapamatovala, že jeho slovo je zákon. Když s ní skončil, byla všude kolem krev a Cissy sebou jen cukala. Museli zavolat lékouzelníka, nevypadalo to s ní vůbec dobře. Nebylo jisté, zda vůbec přežije noc. Její malá sestřička téměř zemřela a nebylo nic, co by s tím Andromeda mohla udělat. Ta bezmoc, kterou cítila, která se jí zarývala až do morku kostí, tu už nechtěla zažít nikdy v životě. Kdyby jen proti otci něco zmohla. Kdyby tak mohla ochránit svou malou Cissy, aby jí už nikdy nemohl ublížit. A právě to byl ten impulz, který ji vedl k přijetí nabídky Toma Riddla.

Kapitola První: Nikdy mě neopouštěj

27. května 2017 v 20:45 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~1966~
,,Andy, Bello, že vás chytím?" Smála se maličká plavovlasá dívenka. Na očích měla uvázaný šátek a malýma ručkama tápala kolem sebe.
,,Opatrně, beruško," zasmála se Bella a Narcissa se v tom okamžiku rozběhla za jejím hlasem. Zakopla však o kořen stromu, který vystupoval z čerstvě posečené trávy na velkolepé zahradě Black Manoru a spadla na zem.
,,Cissy!" Rozběhla se k ní Andromeda a sklonila se. Cissy popotahovala a z kolena jí tekl proužek krve, červené jako pravý rubín.
,,Je to zvláštní," ozvala se nejstarší z nich. ,,Jeden by řekl, že Blackovi budou mít krev modrou," stála nad nimi a s úšklebkem pozorovala plačící sestru. Andromeda, jí koleno zavázala šátkem, který měla ještě před chvílí na očích.
,,Nech si to a pojď mi raději pomoct. Musíme ji dostat nepozorovaně do mého pokoje, aby si otec nevšiml, že se jí něco stalo. Měly bychom problém všechny tři," řekla své starší sestře a poté se podívala na uplakanou Narcissu. ,,Dám ti tu nohu do pořádku, nic se neboj," zvedla ji a společně s Bellou ji odvedly do domu. Cissy měla koleno celé špinavé a její dlaně na tom nebyly o moc lépe, stejně tak růžové šaty, které měla celé pokryté hlínou a zelenými šmouhami od trávy. Když se jim podařilo nepozorovaně se dostat až k Andromedě do pokoje, posadila malou plavovlásku na svou postel. Andy vzala do ruky hůlku a za chvíli bylo zase vše, jak má. Prostřední ze sester Blackových se toužila stát lékouzelnicí, protože ráda pomáhala druhým a viděla v tom obrovský smysl a také poslání. Rozhodně větší, než být ozdobou svého manžela, jak bylo ostatně v kouzelnických rodinách zvykem. Ozvalo se zaklepání na dveře. Stála za nimi jejich domácí skřítka Minkey, která sloužila rodině Blacků teprve krátce a vyzvala je, ať jdou dolů na jídlo. Byla to jedna z mála skřítek, která uměla také výborně vařit. Jejich poslední skřítek zastal vše, avšak jídlo nebylo nic moc. Museli si proto pořídit starou čarodějku, která jim vyvařovala.
,,Za chvilku budeme dole, děkujeme" usmála se na ni Andromeda a skřítka odešla. Bellatrix protočila panenky.
,,Opravdu? Jednáš s ní jako se sobě rovnou."
,,Pouze se k ní chovám slušně, mohla bys to čas od času také zkusit," zamračila se Andromeda a odešla Cissy do jejího pokoje pro jiné šaty. Jakmile se převlékla, sešly společně dolů na večeři. Jídlo u Blacků znamenala spousta chodů, různých druhů příborů a talířů, znalost etikety, správné držení těla a takzvaný smalltalk mezi chody. Andromedu to unavovalo, nemohla se dočkat, až se bude moci vrátit do svého pokoje.
,,Bellatrix, máme pro tebe novinu," řekl najednou její otec a utřel si ústa ubrouskem. Bella zvedla oči od talíře. ,,Budeš se vdávat. Dnes jsme s panem Lestrangem sjednali tvé zásnuby s jejich synem, Rodolphusem. Je o rok starší než ty, po tomto létě nastoupí do šestého ročníku." V Bellatrix hrklo, nic však neřekla. ,,Samozřejmě svatba počká, dokud nedostuduješ a nesložíš OVCE." Andromeda svou sestru pozorovala. Viděla na ní, že bojuje se slzami. Bella rychle dojedla své jídlo, omluvila se a odešla do pokoje, kde konečně mohla dát průchod svým emocím.
,,Bello, drahoušku," vešla do jejího pokoje Andromeda. Bellatrix vzhlédla.
,,Nevdám se za něj! Slyšíš?! Nevezmu si Lestrange!" V jejím obličeji bylo vidět zoufalství. Andy se k ní posadila a objala ji, Bella se k ní schoulila a začala plakat ještě více. Se svou sestrou se cítila tak bezpečně, tak krásně a nedotknutelně. Andromeda měla v sobě něco, co ji uklidňovalo a dělalo šťastnou. Neuměla si představit, že by se vdala a už by ji, či Narcissu, nevídala tolik jako doposud. Její sestry pro ni byly vším. Dávaly si vzájemnou lásku, kterou od rodičů nedostávaly. Byly si blízké jako jedna duše ve třech tělech. Záviděla Narcisse. Všechno tohle měla ještě daleko před sebou. Bylo jí deset a po prázdninách měla nastoupit do prvního ročníku čar a kouzel v Bradavicích. Měla strach, že ji Moudrý klobouk nezařadí do Zmijozelu a ona bude pro svou rodinu stejný vyvrhel jako její bratranec Sirius. Nástup do školy čekal také Reguluse, Siriusova mladšího bratra, který si však byl Zmijozelem naprosto jistý.
,,Vždy existuje i jiná možnost," zašeptala Andy a hladila ji po vlasech. ,,Vždy máš na výběr." Ten večer usnuly ve společném objetí.
~1969~
Andy se probudila časně ráno. Dnes měla volné dopoledne a nehodlala ho strávit s nikým jiným než s Tedem Tonksem. Potichu vstala, aby nevzbudila své sestry, oblékla se, upletla si cop a utíkala rovnou do sovince, aby poslala Tedovi dopis, že se sejdou dole, u Velké síně, aby se společně mohli nasnídat a vymyslet, co s volným dopolednem. Musela zvolit tento způsob komunikace, jelikož by se do mrzimorské společenské místnosti bez povšimnutí nedostala. Heslo sice znala, Ted jí ho řekl, ale bylo to jen pro případ nejvyšší nouze. Někdo z Mrzimoru by ji mohl vidět a říct to řediteli jejich koleje a Ted by mohl mít problém. Rychle napsala dopis, dala jej sově do zobáku a seběhla dolů k Velké síni. Nečekala dlouho a objevil se, kráčel k ní s úsměvem, který mu opětovala. Objal ji. Andy doufala v něco víc, než jen objetí. Scházeli se již od vánočního plesu a dnes byla polovina května. Stále byli však pouze na přátelské úrovni, dalo-li se tomu tak říkat.
Bella s Cissy se oblékly a vydaly se dolů na snídani. To, že Andy nebyla ve své posteli, Bellu nijak nepřekvapilo. Moc dobře věděla, s kým je. A nemýlila se. Andromeda seděla Tedovi na klíně u mrzimorského stolu a zrovna mu dávala do pusy jahodu- ano, tomu se vskutku říká přátelská úroveň. Belaltrix se usadila ke svým spolužákům a tvářila se kysele.
,,Notak, Bello, nevidíš, jak je šťastná?" Zeptala se Cissy, která si jejího pohledu všimla.
,,Je to mudlovský šmejd, Narcisso," odsekla Bella. Narcissa protočila panenky.
,,Ano, já vím. Nemá čistou krev a Andy má na víc, ale pokud je šťastná, jsem šťastná taky," odpověděla Cissy a dala si do pusy lžičku meruňkového rýžového nákypu. ,,Mmm... jak já to miluju." Bella nad ní zakroutila hlavou a znovu se podívala na ty dva. Bellatrix Tonkse prostě nenáviděla. Byl to mudlovský šmejd, který se snažil o někoho, komu nesahal ani po kotníky. Měla chuť mu dát lekci, ukázat mu, kam patří. Neměl právo se Andromedy vůbec dotýkat. Vždyť byla čistokrevná. Ale byl právě toto ten důvod, proč ho tolik nenáviděla? Jeho původ? Ne. Ve skutečnosti v tom bylo něco úplně jiného. Bella chovala k Andromedě jisté pocity, které nebyly tak úplně sesterské. A nemělo to nikdy vyjít na povrch. Pozorovala je, jak tam cukrují a v ruce drtila vidličku, až jí zbělaly klouby. Zrovna si dávali eskymáckou pusu. Po snídani oba vstali a ruku v ruce někam odešli. Bella se vrátila zpátky do ložnice. Rozhodla se dnes dopolední hodinu přeměňování vynechat, neměla vůbec náladu na žvanění McGonagallové. Ani nevěděla, jak dlouho tam tak ležela a dívala se do stropu, když v tom někdo vešel. Byla to Andromeda a usmívala se od ucha k uchu. Belly jako by si ani nevšimla a posadila se na postel. Její sestra ji upřeně pozorovala, až to bylo poněkud zvláštní.
,,Co je? Potřebuješ snad něco?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,Jsi až podezřele moc šťastná," konstatovala Bella a nespouštěla z ní zrak. Andy se tajemně usmála. ,,Co na něm vidíš?" Zatvářila se vážně.
,,Je hodný, milý, upřímný a laskavý. Pomůže mi vždy, když potřebuji," odmlčela se. ,,Miluje mě a já jeho. Udělal by pro mě cokoli na světě a já pro něj taky."
Bella chtěla něco říct, něco opravdu ošklivého, ale nakonec to polkla. Vybavila se jí totiž slova Narcissy. Notak, Bello, nevidíš, jak je šťastná? Trochu si odkašlala.
,,Mám strach, že tě pouze využívá pro tvé jméno a ty jsi zamilovaná, a tudíž k tomuto slepá. Ale já ho nehodlám nenechat, aby ti ublížil, rozumíš? Nechci tě vidět zlomenou, v slzách, na to tě až moc..." odmlčela se ,,...mám ráda." Sklopila zrak ke svým prstům, se kterými si pohrávala a po chvíli znovu vzhlédla. ,,Navíc, i kdyby to myslel upřímně, rodiče na tohle nikdy nepřistoupí."
,,Bello, je moc milé, že si o mne děláš starosti, avšak ujišťuji tě, že to je vzájemné," skousla si ret a vypadala, že přemýšlí. ,,Nepřistoupí... a... co když... co když uteču?" Dostala ze sebe nakonec. Bella pozvedla obočí, postavila se a šla se posadit na postel vedle ní.
,,To tě právě napadlo nebo jsi o tom s ním mluvila?"
,,Nemluvila. Přemýšlela jsem však o tom. Ale nahlas jsem to vyslovila až teď."
,,A ty bys mě opustila? Mě a Cissy? Jen tak?"
,,To ne, ale... já chci být jen šťastná, Bello. Pochop to. Zkus se na to podívat z mé strany. Já ho miluju, on mě, chceme spolu být, ale copak to jde jinak, když jsem narodila do takovéhle rodiny?"
Bella si povzdychla. ,,Hele, Andy. Vůbec se mi to nelíbí. Už jen fakt, že je to mudlovský š- ehm mudlorozený, mě zneklidňuje. Avšak pokud tě to dělá šťastnou," povzdychla si. Nechtěla, aby jí Andy někdo vzal. Nedovedla si představit, že by se její sestřičky někdo dotýkal. Vždyť byla její. Ne, tyhle myšlenky musela dostat z hlavy. Nebyla její. Nemohla být. Nebylo to možné.
,,Nechci, ať jsi smutná, Bell," usmála se na ni. ,,Pro tebe a Cissy bych udělala první poslední, ale copak se dá v této rodině přežít s chladnou hlavou? Člověk by se spíše zbláznil. Vždyť se podívej na matku. Ona už se začne třepat jen, když někdo zmíní otcovo jméno."
,,Já vím," vzala ji za ruku a propletla jejich prsty. ,,Já ti nechci bránit ve štěstí, jen nechci, aby ti ublížil. Zabiju ho, jestli kdy budeš kvůli něho plakat, to ti přísahám." Chvíli se jen dívala na jejich spojené ruce a pak znovu, s nepatrným úšklebkem, promluvila. ,,Teta tě vypálí z gobelínu jako Siriuse."
Andy se zasmála. ,,Z gobelínu možná, ale z vašich srdcí ne. Tam nedosáhne nikdo," pustila jí ruku a objala ji. ,,Ani ta nejčernější magie." Bella při jejím objetí zavřela oči. Najednou na okno zaťukala sova. Andy vstala a vzala z jejího zobáku dopis.
,,Je od Teda, zve mě na romantickou večeři u jezera," zaculila se, když si dopis přečetla.
Bella se usmála. ,,Tak jdi a prosím, buď opatrná,"objala Andy a dala jí pusu na tvář.
,,Budu, neboj se o mě. Už nejsem malá holčička," odpověděla a netrpělivě čekala na večer.
~~~
Ted očekával Andromedu u jezera. Ta dívka se mu líbila již nějaký čas. Neměl však odvahu ji oslovit. Sirius se nad ním slitoval, jaký je to ubožáček a sestřenku mu představil. Bylo to na školním plese o vánocích tento rok. Od té doby se spolu vídali. Byli něco jako velmi dobří přátelé s city jeden pro druhého, stále se však ani jeden k ničemu neměl.
,,Pozvi ji už konečně na pořádné rande," naléhal na něj Sirius. ,,Ta květinka nebude čekat věčně a ještě ti ji utrhne někdo jiný." Ted si vzal jeho slova k srdci a pozval ji na skutečné rande k jezeru. Byl opravdu nervózní. Když ji uviděl k němu scházet, postavil se z piknikové deky, aby ji uvítal.
,,Sluší ti to," přistoupil k ní a dal jí pusu na tvář. ,,Je trochu chladno," dodal a podal jí deku.
,,Děkuji, tobě to taky sluší," usmála se na něj, prohrábla mu vlasy a deku si od něj vzala. ,,Nádherné místo na večeři, ve správný čas a v náramně příjemné společnosti," posadila se a objala ho i s dekou kolem krku. Ted se začervenal.
,,Mám tady nějaké jídlo a také," vytáhl lahev z ledu. ,,Šampaňské pro princeznu," pousmál se a taky přes sebe jednu deku chtěl přehodit. Jakým však pro něj bylo překvapením, když se k němu Andy přitulila a oba je přikryla tou svou. ,,Šampaňské si dám ráda, ale zdalipak mě nechcete, pane Tonksi, opít?" Šibalsky se na něj usmála.
Ted se ušklíbl. ,,To bych si nedovolil, madam Blacková. Váš ctihodný a starobylý rod by mě za to asi zakopal pod zem."
Andy se zahihňala. ,,Tak dobře, jedna sklenička přeci nikdy nikoho nezabila," zazubila se a vzala do ruky dvě skleničky. Ted nalil víno do každé z nich.
,,Na co si přiťukneme?" Zeptal se.
,,No přeci na nás," usmála se sladce a přiťukla si s ním. Ted byl nervózní a rudl. Její přítomnost a víno byla dohromady vyloženě vražedná kombinace. Napil se. Andy se maličko zakřenila.
,,Je dobré, ale znám lepší. Ale nedělej si s tím hlavu," uculila se a přitulila se ještě víc k němu.
Ted se trochu ušklíbl. ,,Je mi jasné, že Blackovi mají vše lepší, než jim ostatní mohou nabídnout," pohladil ji po vlasech. ,,Jsi nádherná, víš to? A nejen to. Jsi chytrá, zásadová, stojíš si vždy za svým. Jak jsem se vůbec dostal k tak dokonalé dívce?" Vyřkl své pochybnosti nahlas. ,,Vždyť já ti nikdy nemůžu dát to, co Malfoy nebo Lestrange," povzdychl si.
Andy se posadila a podívala se mu do očí. ,,Ne, to nemůžeš. Protože ty mi můžeš dát mnohem, mnohem více. Lásku. Nezáleží na původu, ale na pocitech. Láska nezná hranic, neví, co je to původ, co jsou to peníze a co je moc. A to jsou věci, na kterých mi nikdy nezáleželo. Já chci být pouze šťastná a to mohu jen a pouze s tebou."
Ted zakroutil nevěřícně hlavou. ,,Andromedo Blacková, já tě tolik miluji," naklonil se k ní a jemně, velmi opatrně ji políbil na rty. Andy jej k jeho překvapení objala a začala mu polibky oplácet.
,,Edwarde Tonksi,"znovu ho políbila. ,,Ani si neumíš představit, jak jsem ráda..." opět ,,...žes to vyslovil, protože já tebe taky." Teda její slova hřála u srdce a dodala odvahu k dalším polibkům. Tu noc se v komnatě nejvyšší potřeby milovali. Pro oba to bylo jejich poprvé. Andy usnula v jeho objetí a zpátky do ložnice se vrátila až brzy ráno. Cissy ještě spala, Bella však ne.
,,Kde jsi byla celou noc? Byla jsem strachy celá bez sebe!" Zašeptala a posadila se. Andy se tvářila zvláštně, Bella poznala, že je něco jinak a zamračila se. ,,Ty ses s ním vyspala?" Když otázku vyslovila, píchlo ji u srdce. Doufala, že to Andy popře, že řekne, že to není pravda. Nepopřela to.
,,Možná," skousla si ret a dívala se na Bellu. Ta nic neřekla, pouze si znovu lehla a přikryla se. Slzy jí začaly stékat po tváři, snažila se být potichu, i přesto jí pár vzlyků uteklo. Slyšela Andy, jak se posadila. Bella si dala k ústům peřinu a doufala, že ji nezaslechla, avšak když se za ní ozvaly kroky, povzdechla si.
,,Bello, nechtěla jsem to říkat, neměl se to vlastně nikdo dozvědět. Nechtěla jsem, abys kvůli tomu plakala," pak se trochu zarazila. ,,I když vlastně nechápu, proč pláčeš," sedla si na okraj její postele a hladila ji po ruce. ,,Jen mne pochop. On to konečně přiznal. Přiznal, že mě miluje. A i když to vím už nějakou tu dobu, slyšet to přímo z jeho úst, je jiné," Bella k ní ležela zády. Při těch slovech zavřela oči a stiskla rty k sobě.
,,Zůstaneš tady se mnou? Prosím..."
,,Ovšem," lehla si k ní pod peřinu a objala ji. Bella zavřela oči. Cítila, jak ji Andy hladí, uklidňovalo ji to. Po chvíli se jí povedlo usnout. Když se však probudila, Andy už tam nebyla. Rozhlédla se. Byla v ložnici sama. Podívala se na hodiny a zjistila, že zaspala první hodinu. Nechápala, proč ji její sestry nevzbudily. Dala si sprchu a upravila se. Ten den se chovala divně. Vyhýbala se Andromedě a ani večer v ložnici s ní nemluvila. Prostě jen popřála oběma dobrou noc, řekla, že je unavená a šla si lehnout. Stejně tak probíhalo i několik dalších dnů. Andy si toho všimla. Už první den tušila, že je něco v nepořádku. Vyhlédla si tedy vhodnou chvíli, kdy budou bez Narcissy, a počkala si na Bellu v ložnici.
,,Co jsem ti provedla?" Vystřelila na ni hned, jakmile vešla. ,,Co jsem udělala, že mě ignoruješ a vyhýbáš se mi? Zrovna od tebe to docela dost bolí," Bella se na ni konečně po několika dnech pořádně podívala a skousla si ret.
,,Nechtěla jsem, aby to bolelo tebe... já.. chtěla jsem jen utéct od své vlastní bolesti," posadila se na postel a sklopila zrak. ,,Odpusť..."
,,Kterou jsem způsobila já, že ano? Ale čím? Tím, že chci být jen šťastná?"
,,Ne, Andy," řekla rychle. ,,Já chci taky, abys byla šťastná. Není to tebou, tys neudělala nic špatného, je to mnou," stála tam a dívala se na ni. ,,Ty za nic nemůžeš, to já, je to ve mně."
Andy si ji chvíli zkoumavě prohlížela. ,,A můžu ti nějak pomoct?"
,,Jen... neopouštěj mě. Neříkám, abys s ním neodcházela, pokud jsi s ním šťastná. Jen mě prostě neopouštěj," nevěděla, jak to vysvětlit, a tak pouze doufala, že to Andy pochopí.
Andy k ní přistoupila blíže a objala ji. ,,Já tady pro tebe vždy budu, Bello."
,,Slibuješ?"
,,Slibuji."

Prolog

27. května 2017 v 20:44 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate

Andromeda se procházela po McLaggen Manor. Hlavu držela zpříma, v obličeji jí hrál vážný výraz a na ruce zářilo znamení zla. Byla oděna v dlouhých bílých šatech a její oříškově hnědé vlasy jí spadaly na ramena. Jeden by řekl, že je vtělená nevinnost, nebýt její černé duše, která každým okamžikem vypouštěla víc a víc zla. Zastavila se u okna. Prohlížela si velkou zahradu, po které se majestátně procházeli bílí pávi. Měsíc v úplňku ozařoval její bledou tvář a zdůrazňoval její aristokratické rysy.
,,Kde je ta holka? Je mrtvá?" Přispěchal k ní rychlým krokem Tiberius McLaggen, její manžel. Neodpověděla, jen se potutelně usmála.
,,Andromedo, odpověz mi, když se tě na něco ptám!" Zvýšil hlas. Snažil se, aby byl pevný a důrazný, ale ve skutečnosti se mu chvěl jako slabé stéblo ve větru. Andromeda vycítila, že má strach, konečně se na něj podívala a promluvila.
,,Možná. Komu na tom záleží? Vždyť je to pouhá mudlovská šmejdka," posměšně se ušklíbla.
,,No... já nevím... " dělal, že se zamýšlí, ale v jeho hlase byla znát značná dávka ironie. ,,Třeba tvé sestře Bellatrix? Nejobávanější bystrozorce v našem světě?"
Andromeda se rozesmála. ,,Ach ano, má sestřička. Jen ať si pro ni přijde. Jen ať pozvedne proti mně hůlku a změří se mnou své síly," odpověděla a dala se na odchod.
,,Ty jsi šílená!" Otočil se za ní její manžel.
Andromeda se pro sebe ušklíbla. ,,A právě takovým patří svět."

O povídce

27. května 2017 v 20:35 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Co by se stalo, kdyby Andromeda dostala strach a s Tedem nikdy neutekla? A co kdyby se naopak Bellatrix rozhodla Rodolphuse nevzít? Jak moc by tato dvě rozhodnutí mohla změnit budoucnost?

[Bellamione- Bellatrix/Hermiona, Bellameda- Bellatrix/Andromeda, Andymione- Andromeda/Hermiona]
[+18 z důvodu sexuálních scén]
Děj je situován těsně po studiu Harry Pottera.
Vše patří JK Rowling a Warner Bros, jen příběh je náš.
~~~
Rozhodly jsme se s Nox Malfoy napsat společnou povídku. Andromeda nikdy neuteče s Tedem, vdá se za Tiberia McLaggena a oba přijmou znamení zla. Z Bellatrix se stane bystrozorka. Pán Zla je po smrti, ale stále existují rodiny, které mu zůstaly věrné a které i nadále touží bojovat za jeho cíle a ideály.
Pohodlně se usaďte, náš příběh právě začíná...