Kapitola Šestá: Milovat, či nemilovat, to je, oč tu běží (část druhá)

18. dubna 2017 v 14:59 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Zatímco James poletoval u okna Lily Evansové, Sirius se společně s Remusem a Peterem vydali hledat Reguluse.
,,Jaká škoda, že James neuvidí, jak ztrapním svého drahého bratříčka," ušklíbl se. ,,Dal přednost Evansové přede mnou, neslýchané."
,,Sám jsi ho do toho uvrtal," připomenul mu Remus. ,,Navíc to byla jediná chvíle, kdy měla Lily sama volnou hodinu a nebyly kolem ní ty její ukdákané kamarádky a možná i poslední možnost před plesem. Tohle jsi mu odepřít přeci nemohl."
,,A zrovna v ten stejný čas, kdy má Zmijozel hodinu s Havraspárem," ušklíbl se Sirius. Chtěl, aby u toho byla také Marlene McKinnonová. Ta sice nechodila do stejného ročníku jako Regulus, avšak vypomáhala profesorce při hodinách. Byla extrémně nadaná a hodilo se jí to k jejím zkouškám NKÚ.
,,Zabije tě za to," podotkl Peter, jakmile se zastavili kousek od skleníku číslo tři, kde právě profesorka rozpustila hodinu.
,,Pouze dostane svou lekci. Studem bude ještě další měsíc zalezlý v pokoji a pro mě bude cesta k sladké McKinnonové volná. Pozvu ji na ples a tam už si ji zpracuji dle svého," opřel se o zeď a čekal, až Regulus vyjde ven.
,,Pořád se nechytám u těchto rostlin, nerozeznám je od sebe, přijdou mi úplně stejné," povzdychl si Regulus.
,,Ne ne, koukni, tahle má jiný tvar listů, navíc je tmavší," snažila se mu Marlene ukázat ten viditelný rozdíl.
,,Ahoj bráško," vydal se Sirius jeho směrem, Regulus se zamračil.
,,Co chceš?"
Sirius vytáhl obálku. ,,Zdá se, že mi sova omylem doručila jistý důvěrný dopis od naší mamá, který byl však adresován tobě," otevřel dopis, který si sám předepsal. ,,Tak copak se tady píše?"
,,Dej to sem, Siriusi, varuju tě!" Regulus vypadal vytočeně. Všichni jeho Zmijozelští spolužáci s nadšením očekávali, co se bude dít.
,,Drahý Regulusi," začal Sirius číst nahlas. ,,Psala jsem rodinnému známému, výbornému lékouzelníkovi o tom tvém problému. Ujistil mne, že o vánočních svátcích dorazí a sám tě osobně prohlédne. Vím, že je to citlivé téma, ale s maminkou o tom mluvit můžeš. Ono počůrávat se do postele až do svých třinácti let není tak úplně v pořádku, proto jsem musela podniknout jisté kroky. Posílám ti neprodyšné pleny na spaní a až přijdeš domů, Toník se na tebe podívá. S láskou, maminka," Sirius dočetl a vytáhl z kapsy obrovskou rozkládací plenu.
,,Pro tebe, bráško, aby ses nám v noci nepolulinkal," zašišlal na něj Sirius a celá zmijozelská skupina vyprskla smíchy.
,,Tak za tohle mi zaplatíš!" Procedil Regulus mezi zuby a celý rudý vzteky vytáhl svou hůlku. Sirius nezůstával pozadu, protože to čekal.
,,Kluci, nechte toho!" Postavila se mezi ně Marlene. ,,Chováte se jako malé děti!"
,,Já? Já nejsem ten, který se tady počůrává do postýlky, viď Regi?"
Marlene jen tak tak uskočila před kletbou, kterou Regulus vyslal. Mrskal po svém bratrovi jednu za druhou a tomu se je úspěšně dařilo odrážet. Remus a Peter měli své hůlky připravené kdyby náhodou něco.
,,Co se to tady děje?" Ozval se za nimi pronikavý hlas profesorky McGonagallové. Když uviděla Siriuse, zaúpěla. ,,Pane Blacku, zase vy? A... pan Black, no prosím, to bude mít profesor Křiklan radost, až zjistí, že student jeho koleje vysílal kletby na svého bratra," naštvaně jim sebrala hůlky. ,,Se mnou, oba dva!"
,,Ale on si začal, paní profesorko, no vážně!" Zkusil to Sirius.
,,Sklapnout, jít!" Řekla rázně profesorka McGonagallová a rozešla se zpátky k hradu. Sirius si povzdychl, věnoval svým kamarádům otrávený výraz a vydal se s McGonagallovou a svým bratrem dovnitř. Když došli do jejího kabinetu, posadila se za stůl, který stál na vyvýšeném místě, takže působila dojmem jakési vyšší moci a naháněla ještě větší hrůzu než obvykle.
,,Můžete mi laskavě vysvětlit, čeho jsem to opět byla svědkem?" Kmitala očima z jednoho na druhého. Regulus mlčel, jen zuřivě oddychoval.
,,Ten pitomec mě napadl," ujal se slova Sirius.
,,Tento slovník si laskavě nechte, pane Blacku. Můžete mi vy vysvětlit, proč jsi napadl svého bratra?" Zeptala se Reguluse.
,,Protože o mně vykládá lži a protože je to idiot!"
,,To samé platí i pro váš slovník! Zde jste na akademické půdě a budete se vyjadřovat slušně! Oběma vám strhávám padesát bodů a odpykáte si svůj měsíční školní trest u pana Filche," Sirius se posměšně ušklíbl. ,,Společně."
,,Cože?" Vykřikli unisono.
,,Jak jsem řekla. Prospěje vám, když se trochu sblížíte a pokud se to bude opakovat, napíšu sovu vaší rodině."
Sirius se ušklíbl. ,,Oni už dávno nejsou moje rodina. Má drahá matka mě velmi dramaticky vypálila z rodinného gobelínu a zřekla se mě."
,,Takový špinavý krvezrádce jako jsi ty si nic jiného ani nezaslouží!"
,,TICHO!" Zakřičela na ně a postavila se. ,,Víte co? Vezmu si vás oba do parády sama, ať vás mám pěkně na očích. Budete mi pomáhat s přípravou na hodiny, opravovat testy a tak podobně. Začneme ihned zítra po vaší výuce. Však vás ty hlouposti přejdou. A teď odchod!" Znovu se posadila, sundala si brýle a promnula si oči. Black s Potterem mě jednou přivedou k Mungovi, pomyslela si, znovu si nasadila kulaté brýle a vrátila se ke své práci.
~ ~ ~
Andy se před večeří vydala směrem k loděnicím. Oblékla si své oblíbené šaty nad kolena ve smaragdové barvě zmijozelu, které jí odkrývaly ramena a k tomu zvolila černé lodičky na nízkém podpatku. Nebyl to nejlepší oděv do zimy, ale což, chtěla se Tedovi líbit. Přehodila přes sebe kabát a vydala se na smluvené místo. Jakmile došla ke strmým schodkům, které vedly až k loděnici, zarazila se. Celé byly totiž posypány okvětními lístky rudé růže, které se na sněhu krásně vyjímaly. Andy našlapovala opatrně. Proklínala se za své boty a říkala si, jak romantické by asi bylo, kdyby se tady natáhla jak široká, tak dlouhá. Ale třeba by ji Ted vzal do náruče a na ošetřovnu sám odnesl. Při té představě se musela pousmát. Když se jí zdárně podařilo sejít schody, opatrně nakoukla do loděnice. Všude kolem byly svíčky a růže. V jedné z lodí seděl Ted a jakmile ji uviděl, postavil se a sešel k ní, aby jí pomohl nahoru. Vzal ji za ruku, kterou jí políbil.
,,Sluší vám to, slečno Blacková."
,,Děkuji, ale co jsem ti říkala o té slečně," zamračila se na něj Andromeda.
,,Omlouvám se Dromedko," zazubil se a vysadil ji opatrně nahoru. Andy se usadila a rozhlédla se kolem sebe. Loděnice nebyla nijak velká, avšak stačila na to, aby se zde dobrých deset lodí vešlo. Věděla, že tady probíhají výměny Regulusových drogových obchodů, ale snažila se tuto myšlenku dostat z hlavy. Svíčky kolem ní prosvěcovaly dřevěnou místnost a vrhaly stíny lodí na stěny. Loděnice nebyla z jedné strany uzavřená. Sahala do jezera, které bylo však v tuto roční dobu zamrzlé, ale v létě, když si člověk nedal pozor, snadno mohl uklouznout a spadnout do vody. Byl sem zákaz chodit, ale nikdo to stejně nerespektoval, jelikož loděnice poskytovala výborný úkryt a soukromí. Lépe na tom byla snad už jen komnata Nejvyšší potřeby, o jejíž existenci však věděl málokdo. Jednou z těch šťastnějších byla Narcissa, která si tam organizovala svá dostaveníčka s děvčaty.
,,Líbí se ti tady?"
,,Ano, krásně jsi to tu vylepšil a je tady teplo, to se ti povedlo jak?" Pousmála se a sundala si kabát. Ted při pohledu na její odhalená ramena mírně zčervenal.
,,N-no, jednoduché zateplovací kouzlo," stydlivě se pousmál, Andromeda si toho všimla a pomyslela si, jak je roztomilý.
,,Copak, pane Tonksi, cítíte se nějak nesvůj, ne?" Zazubila se.
,,Já?" Nervózně si zajel rukou do vlasů. ,,To víš... když přede mnou sedí tak nádherná dívka, to je potom těžké zůstat v klidu," usmíval se na ni.
,,Myslíš si, že jsem nádherná?" Pozvedla obočí, ale stále jí na tváři hrál úsměv.
,,Krásnější, než tato růže," jednu vzal a podal jí ji. Andy si ji vzala a jemně se začervenala.
,,Tak děkuji," prohlížela si květinu.
,,Nemáš hlad?"
,,Trošku," kývla Andy. Ted ukrojil kus bábovky, dal na ni rozkrojenou jahodu, nastříkal šlehačku a podal jí ho.
,,Pekl jsem sám, na mudlovský způsob. Je to recept mé babičky."
Andy si dala kousek do pusy a slastně zasténala. ,,Je výborná! Úplně se rozplývá na jazyku! Ale řekni mi, jak jsi tady v Bradavicích upekl sám bábovku a bez kouzel?"
,,No, stálo mě to hodně přemlouvání skřítků v kuchyni, ale nakonec mi to dovolili," mrkl na ni.
,,Merlin ví, cos jim za to nasliboval," podezíravě se na něho podívala.
,,Moje ponožky," zasmál se, Andy jen zakroutila hlavou.
,,Tihle by si je nevzali, milují práci pro kouzelníky. Já jsem proti tomu. Myslím si, že by měli dostávat zaplaceno a měli by mít lepší podmínky. Sice Brumbál už to dal trochu do pořádku, pořád si však myslím, že to není dost. Skřítkům se prostě nevěnuje dostatečná pozornost," řekla a dala si kousek bábovky do pusy, měla kolem úst šlehačku a Ted se rozesmál.
,,Čemu se směješ? Vždyť je to vážná problematika," zamračila se Andy.
,,To ano, já jen... máš tady šlehačku," naklonil se k ní a setřel jí šlehačku prstem, který si následně olízl. Andy zrudla.
,,Umm, takže ty bys ráda pomáhala skřítkům?" Raději pokračoval v konverzaci Edward, když si uvědomil, že ji přivedl do rozpaků.
,,Ano a nejen těm. Možná bych ráda pracovala u Munga jako lékouzelnice," pokrčila rameny.
,,No a co ti v tom brání?"
Andy se zasmála. ,,No tak například má rodina. Ženy v naší rodině nepracují, pouze dělají dobré jméno, starají se o chod domácnosti a rodí děti," povzdychla si.
,,A takto chceš opravdu žít?"
,,Ovšem, že nechci, ale co mi zbývá?"
,,Všichni máme na výběr, Andy. I ty," vzal ji za ruku, Andy se mu podívala do očí.
,,Možná," zašeptala a propletla si své prsty s jeho. Ted se usmál.
,,Možná je začátek. A možná bys se mnou mohla jít pozítří na ples," hladil ji prstem po hřbetu ruky. Andy se na něj stále upřeně dívala.
,,Možná."
,,Možná zní fajn," spokojeně se usmál Ted.
~ ~ ~
Narcissa stoupala po točitých schodech do sovince, v ruce svírala dopis. Když vyšla nahoru, vybrala si tu nejméně nápadnou malou sovičku, které dala dopis do zobáku. Doruč jej Anastázii Sayreové, pousmála se a jemně pohladila roztomilé stvoření po hlavě. To se jen otřepalo a vylétlo ven. Nemuselo však s dopisem daleko. Anastázie seděla na lavičce u školy a dodělávala si úkol do bylinkářství. Sova k ní slétla.
,,Copak to tady máme?" Pousmála se a také sovu pohladila, té se to očividně vůbec nelíbilo. Pustila dopis a jemně ji klovla do prstu. ,,Auuu, ty mrško! Taková malá a takhle klove!" Pták jí věnoval uražený pohled a odlétl pryč. Stázka se usmívala, protože poznala Narcissino úhledné písmo, kterým napsala její jméno na obálku. Kudrlinky, které u některých písmen vytvářela, byly vlastní pouze jí samé a nešlo se tedy zmýlit. Otevřela dopis a začetla se.
Milá Anastázie,
musíme si promluvit. Sejdeme se dnes po večeři v 19h v Astronomické věži. Buď tam včas.
Narcissa
Anastázie se zamračila. Co jí asi mohla chtít tak naléhavého, že nepřišla přímo za ní a posílala sovu? Chtěla snad mluvit i něčem natolik závažném, že potřebovala naprosté soukromí? Ve skutečnosti pouze nechtěla riskovat, že ji při rozhovoru s Anastázií přistihne Bellatrix. Jejich ranní rozhovor jí dvakrát příjemnýnebyl a bála se, že by její sestra mohla doopravdy napsat domů.
Narcissa čekala ve smluvenou hodinu v Astronomické věži. Formulovala si v hlavě myšlenky a slova, která se Anastázii chystala říct. Popravdě jí to moc nešlo a nakonec usoudila, že nelepší bude improvizovat.
,,Cissy?" Opatrně se rozhlédla. Byla téměř tma, svítily pouze hvězdy, měsíc a pár oken bradavického hradu.
,,Tady jsem," přišla k ní Narcissa blíže a objala ji, Stázka jí objetí opětovala.
,,Stalo se něco?" Zeptala se se značnou mírou znepokojení v hlase.
,,Bellatrix to ví," řekla prostě a pustila ji.
,,To? Co tím myslíš?"
,,Ty a já... ?"
Anastáziinu tvář zalila červeň. ,,Nevím, co máš na mysli," sklopila zrak.
Narcissa protočila panenky. ,,Prosím, mohla bys přestat předstírat? Vidím, jak se na mě díváš, ty květiny, letmé doteky. Nejsem hloupá, víš?"
,,To si ani nemyslím," řekla potichu a zvedla k ní pohled plný studu.
,,Nemůže to takto pokračovat dále, musí to skončit," řekla téměř přesvědčivě, nebýt hlasu, který se jí v jeden okamžik zlomil.
,,Skončit? A proč? Nelíbím se ti snad?" Zpanikařila.
,,O to nejde," zakroutila hlavou. ,,Jde o mou rodinu. Bellatrix hrozila, že o tom napíše otci. Nedovedeš si ani představit, čeho je schopen, když není po jeho."
,,Neodpovědělas na otázku."
Protočila panenky. ,,Ano, cítím to stejně, ale na tom přeci vůbec nezáleží. Ty a já nikdy nebude, nemůže být, je to sice krásná, ale nereálná představa," na chvíli se odmlčela, aby zahnala slzy. ,,Víš, už když jsem tě poprvé uviděla, cítila jsem to a bylo to nádherné. Něčím jsi mne okouzlila, těžko říct čím a s každým dalším setkáním, jsem do toho padala víc a víc. Já... nemůžu si dovolit se do tebe zamilovat. Prostě to nejde," uhnula pohledem. Anastázie k ní přišla blíže a vzala ji za ruku.
,,Cissy, prosím, nevzdávej se něčeho tak výjimečného jako je tohle. Málokdo najde člověka, který mu jeho city opětuje, je to vzácné, někdo svou druhou polovičku nenajde nikdy, i když je to něco, co si přeje nejvíce na celém světě. A já nikdy s nikým necítila to, co s tebou. Jen tvůj pouhý úsměv mě činí tou nejšťastnější osobou pod hvězdami. Když se mě dotkneš, vylétnou mi v břiše miliony motýlů," stiskla její ruku. ,,Jsem šťastná jen ve tvé blízkosti a vím s jistotou, že ty cítíš to samé ke mně. Ty to nevidíš, ale tvůj pohled také mluví za vše, také se na mě díváš s láskou v očích. Cissy, prosím, nezahazuj to. Můžeme být šťastné, ty a já, spolu. Zvládneme to, vím že ano, jen tomu musíš dát šanci!" Narcissa nebyla schopná slova, jen se na ni dívala a v jejích očích se mísil smutek s touhou. Anastázie udělala krok k ní. Prsty setřela slzu, která se jí právě kutálela po tváři, naklonila se k ní a jemně ji políbila na rty. Narcissa zavřela oči. Nevěděla, jak dlouho polibek trval, ztratila pojem o čase, vnímala jen její rty na svých a neskutečný pocit štěstí, který se jí rozléval celým tělem. Tak tohle znamená být šťastná, pomyslela si. Tohle je to kouzelné něco, co ona nikdy mít nebude. Jen neochotně polibek přerušila a o krok od ní odstoupila.
,,Je mi to líto, už se nemůžeme vídat. Je konec," řekla jen a vyběhla z Astronomické věže pryč. Běžela směrem ke zmijozelským dívčím ložnicím a po celou cestu držela slzy v sobě. Na posteli seděla Andromeda, která se se pokoušela vyčarovat patrona, avšak z její hůlky vycházelo jen slabé stříbrné světlo.
Asi nemám dost šťastných vzpomínek," povzdychla si nahlas, když uviděla Cissy ve dveřích.
Narcissa za sebou zavřela a když uviděla, že Bellatrix v ložnici není, rozběhla se k Andy do postele, schoulila se k ní a rozplakala se.
,,Cissy?" Šokovaně se na ni dívala. ,,Co se stalo?"
,,Andy... Andy... " opakovala její jméno mezi vzlyky.
,,Ššš, drahoušku, to bude v pořádku," přitiskla si ji k sobě a hladila ji. ,,Teď už ti nikdo neublíží, nikomu to nedovolím, jsem tady s tebou, ššš." Narcissa nebyla schopná slova. Ten večer usnula vyčerpáním u Andromedy v objetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama