Kapitola Sedmá: Vánoční ples (část první)

25. dubna 2017 v 13:10 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ Who could refrain that had a heart to love and in that heart courage to make love known? ~
-William Shakespeare

Vánoční ples byl jednou z mála událostí ve školním roce, na kterou se bradavičtí studenti opravdu těšili. Zejména dívky, které konečně mohly odložit své kolejní uniformy a probudit krásu, která v nich po celý rok dřímala a konečně si mohla dovolit vyletět jako hrdá, elegantní labuť, jak ostatně říkala také profesorka McGonagallová. Ples, jakožto každým rokem, pokud se nekonal turnaj tří kouzelníků, zahajoval ředitel svým prvním tancem. Tentokrát to byl Albus Brumbál, který vedl na parket Minervu McGonagallovou. Všichni je s nadšením pozorovali, sem tam se z davu dokonce ozvalo povzbudivé hvízdnutí, když v tom se pohledy všech přítomných stočily ke vstupním dveřím. Do Velké síně vcházeli Lucius Malfoy s Narcissou Blackovou. Lucius byl oděn do elegantního černého obleku z toho nejkvalitnějšího materiálu, dlouhé vlasy mu spadaly na ramena a jeho kravata ladila s barvou Narcissiných šatů. Ta vypadala jako zjevení, anděl, který se právě snesl na zemi. Její bledý obličej nebyl téměř vůbec nalíčen, pouze si řasenkou zvýraznila své dlouhé řasy a její plné rty byly podtrženy růžovou rtěnkou v odstínu jejích šatů, které jí délkou sahaly až po kotníky. Neměly ramínka, na hrudníku je držel pouze korzet, který zvýrazňoval její vosí pas. Sukně byla nařasená s krajkami, však jen do té míry, aby nezastínila její nevinnost, pouze ji zvýraznila a podtrhla. Své blond vlasy měla elegantně vyčesané a hlavu zvednutou jako kdyby byla královnou celých Bradavic. Minimálně dnes večer jí byla, zastínila dokonce samotnou Bellatrix, která stála v davu s Rabastanem Lestrangem a na tváři jí hrál spokojený úsměv, když viděla, jaké pozdvižení její malá sestřička se svým budoucím manželem způsobila.
,,Taky ti to sluší, Bello," ušklíbl se Rabastan a pozvedl sklenku. Její černé, taktéž korzetové šaty, jí obepínaly postavu a modelovaly dekolt. Bella se usmála, nežárlila. Věděla, že tento večer měl patřit její sestře, aby bylo všem přítomným jasno, komu Narcissa patří. A převážně, aby si to uvědomila jedna konkrétní osoba. Bella se podívala jejím směrem a musela nakrčit nos nad neskrývaným výrazem touhy, se kterým se Anastázie na Narcissu dívala. Sama přišla s jistým chlapcem z Nebelvíru, jehož rodinu Bellatrix nenáviděla. Zastávala názor, že jsou ostudou kouzelnického světa. Frank Longbottom, působící jako malý ťulpas, který pokukoval po dívce ze svého ročníku, Alici, byl jediný, komu Stázka o Narcisse řekla, byl jako její nejlepší přítel, i když byl o čtyři roky starší. Povídali si o všem, dokonce mu slíbila, že mu s Alicí pomůže.
Když se dav trochu uklidnil a pozornost se stočila zpět k parketu, přišli Bellatrix s Rabastanem k nim.
,,Pořádně jsi se předvedla, sestřičko," pozvedla číši na její počest. Narcissa se ušklíbla, ale nic neřekla. Nechtěla sem jít, nebyla zrovna dvakrát nadšená, ale utřela si slzy, nasadila chladnou masku a výborně sehrála svou roli poslušné snoubenky.
,,A co já? Já nejsem ten nejdokonalejší krasavec pod sluncem?" Naoko uraženě prohlásil Lucius a jemně do Bellatrix šťouchl. Ta se ironicky zasmála.
,,Já nevím, na to se zeptej tady Narcissy, já se těchto řečí budu muset pro dnešní večer zdržet, jelikož na mě dnes můj nastávající nasadil špeha," pohladila Rabastana po rameni.
,,Dnes jsem tvůj bodyguard," prohlásil a napil se.
,,Ovšem. A kde je vůbec Andromeda? Viděli jste ji někdo?" Celá skupinka se rozhlédla po sále.
,,Asi se jí na tuto pitomou akci nechtělo jít," pokrčila Narcissa rameny.
,,Nebo nenašla partnera," uchechtl se Rabastan posměšně.
,,Ne, určitě tady někde bude. Je Blacková a ví, že se musí správně prezentovat. No nic, najdu si ji později, teď bych potřebovala mluvit tady s Luciusem, takže jestli nás na chvilku omluvíte," a než stačil Rabastan odpovědět, už byli někde v davu.
,,Taky mne omluv, půjdu si sednout," položila Narcissa skleničku na stůj a šla se posadit daleko od parketu, kde byl větší klid a kde si ji neprohlíželo tolik zvědavců. Dívala se na tančící páry a ani si nevšimla, že se k ní někdo posadil.
,,Cissy, můžeme si promluvit, prosím?" Trhla sebou a ještě dříve, než se ohlédla, poznala podle hlasu, o koho se jedná.
,,Nemyslím si, že je o čem mluvit," odpověděla jí bez výrazu.
,,Já myslím, že je. Pokud mi nemáš co říct ty, tak já ano."
Narcissa pozvedla obočí. ,,Urychli to, nemám moc času."
,,Co se stalo? Proč jsi mě najednou tak odřízla? Proč jsi tady teď s Malfoyem a tváříš se jako bys s ním byla bůh ví jak šťastná? Proč?"
,,Protože je to můj život a povedu si ho jak chci já. A tobě do toho vůbec nic není, protože už nejsi jeho součástí. Nechci se s tebou bavit, nechci tě už ani vidět, což se mi bohužel nesplní, jelikož jsme spolužačky, jaká to smůla," ušklíbla se na ni ironicky, ale uvnitř ji to bolelo. Nechtěla jí tato slova říkat, chtěla ji naopak obejmout, říct jí, jak moc jí na ní záleží, utéct s ní daleko odsud a už nikdy se neohlédnout. Změnit si jméno a být prostě jen šťastná, ale to nešlo.
,,Cissy, proč tohle říkáš? Vždyť ty víš, že to není pravda," vzala ji za ruku.
Lucius se podíval směrem, kde Narcissa seděla a když uviděl Anastázii vedle ní, zamračil se.
,,Luciusi, slyšíš? Potřebuji abys na chvíli zabavil Rabastana. Musím se jít podívat znovu do společenské místnosti, něco mě ohledně té naší věci napadlo."
,,Jo, slyším. Dobře," odpověděl nepřítomně a dál pozoroval Narcissu s Anastázií, která právě položila svou dlaň na její. Bellatrix se podívala směrem, kterým se díval on.
,,Zase ta holka," procedila mezi zuby. ,,Asi bude potřebovat lekci," řekla a vydala se směrem k nim, Lucius ji následoval.
,,Nerušíme?" Pozvedla obočí.
,,Ne, slečna Sayreová je právě na odchodu," odpověděla Narcissa ostře, postavila se, vzala Luciuse za ruku a odkráčela s ním směrem k parketu, aniž by se ohlédla.
,,Musíme si promluvit, děvče."
Stázka se na ni zamračila. ,,Není o čem." Bellatrix se však odbýt nenechala, vzala ji hrubě za ruku a táhla ji ven ze sálu, Stázino malé psaníčko spadlo na zem. Když byly samy, hrubě ji narazila na zeď.
,,Řeknu ti to po jen jednou a naposledy a doufám, že to půjde po dobrém, protože po zlém by pro tebe mělo trvalé následky. Dobře mě teď poslouchej. Ještě jednou se přiblížíš k mojí sestře a budeš litovat toho, žes kdy vstoupila na pozemky této školy, ty ubohá nicko. Srovnám tě se zemí, zažiješ si peklo. Budou se ti o mně do konce tvého mizerného života zdát noční můry. A to se spolehni, že já ti nedám pokoj, dokud tě nezničím a až s tebou skončím, budeš škemrat o smrt, rozumělas mi?" Udělala krok k ní, takže se jí téměř dotýkala nosem. ,,Tak rozuměla?" Anastázie přikývla a Bellatrix se spokojeně usmála. ,,Vidíš, že to jde, krasotinko," dala jí pramen vlasů za ucho a mile se na ni usmála. Pak nasadila znovu svůj výraz pohrdání a ustoupila od ní. ,,Můžeš jít," řekla nepříjemným tónem, až Anastázii naskočila husí kůže. Rozešla se zpátky do své ložnice. Už neměla náladu ani sílu tady zůstávat a sledovat, jak Narcissa cukruje s Malfoyem, nezvládla by to. Pro ni tento večer skončil.
,,Tady jsi, všude tě hledám," podal Rabastan Belle skleničku.
,,Díky, to jsem teď potřebovala," vypila ji na ex a prázdnou mu ji vrátila. ,,Lucius s tebou potřeboval mluvit," řekla jen tak mimochodem. ,,Tak počkej, až skončí tanec a běž za ním."
,,Ty nepůjdeš se mnou?" Pozvedl obočí.
,,Ne, prý s tebou chce mluvit v soukromí. Já se zatím podívám po Andromedě."
Když Rabastan odešel, vydala se rychlým krokem směrem do zmijozelské společenské místnosti. Několikrát se cestou ohlédla, jestli ji někdo nesleduje. Jakmile došla na místo, zkontrolovala, jestli nikde nikdo není a odsunula skříň. Za skříní byl starý obraz, který kdysi nejspíše visel nad ní. Že spadl, usoudila podle uštípnutého kusu rámu ležícího opodál. Sehnula se a obraz zvedla. Byl střední velikosti se stříbrným oprýskaným rámem, avšak plátno bylo prázdné. Bellatrix se posadila do křesla a zkoumavě si jej prohlížela. Na zadní straně bylo zdobným písmem napsáno Salazar Zmijozel.
,,Zmijozelův obraz?" Bellatrix se zamyslela. Napadlo ji, že to mohl být jeden z obrazů, které může Zmijozelův portrét navštěvovat. Vzpomínala, kde na hradě viděla další. V jednom z nich Salazar jisto jistě bude. Nemohla doufat, že se objeví na tomto, Merlin ví jak dlouho byl za tou skříní zapadlý.
Anastázie zrovna ležela na posteli a dívala se do stropu, když si uvědomila, že nemá své psaníčko. Doufala, že když se pro něj vrátí ihned a nebude čekat do rána, stále se bude nacházet na místě, na kterém seděla naposledy, vedle Narcissy. Sešla schody a zarazila se. Uviděla Bellatrix, jak sedí v křesle a něco si prohlíží. Vypadala napjatě. Anastázie se přitiskla ke zdi a tiše ji pozorovala.
,,Zmijozelská společenská místnost, chodba v pátém patře a... ředitelna," jmenovala Bellatrix nahlas místa, která se jí vybavila a na kterých se mohl Zmijozel zrovna nacházet. Vstala, schovala obraz zpátky za skříň a vydala se prozkoumat páté patro. Anastázie počkala, až odejde, odsunula skříň a onen objekt vytáhla. K čemu je Bellatrix starý prázdný obraz? Co má za lubem? Pomyslela si, vrátila jej na místo, skříň zasunula zpátky a vydala se Bellatrix sledovat.
,,Prosím, buď tady, prosím," škemrala si Bella pro sebe, když stoupala do pátého patra. Do ředitelny se jí opravdu nechtělo. Vyšla poslední schod a zůstala stát tváří v tvář prázdnému plátnu.
,,No výborně," protočila panenky.
,,Copak, slečno?" Promluvil jede z obrazů. Poznala v něm Helgu z Mrzimoru. Dáma oblých tvarů s laskavým výrazem ve tváři se na ni usmívala.
,,Hledám portrét Salazara Zmijozela, náhodou nevíte, kde se právě nachází?" Pozvedla obočí.
,,Ten už sem mezi nás skoro nechodí, bude jisto jistě v kanceláři našeho pana ředitele, co po něm potřebujete?"
,,Do toho vám nic není," odsekla a vydala se směrem k Brumbálově kanceláři. Helga pouze zakroutila hlavou. ,,To je dneska mládež," uslyšela za sebou ještě Bellatrix, ušklíbla se a kráčela směrem ředitelně.
,,Tohle je vážně výborné, opravdu," vzteky přešlapovala před okřídleným chrličem, který by jí dovolil projít jen v případě, že by znala heslo. Zkoušela přes chrlič přelézt, ale pokaždé jí zatarasil cestu otočením, použila dokonce hůlku, avšak kouzlo se odrazilo a Bellatrix odletěla na opačnou stranu chodby.
,,Sakra!" Klela, když se zvedala a mnula si pohmožděnou ruku. Anastázie stála na druhém konci chodby schovaná a přemýšlela, proč se tak urputně snaží dostat do Brumbálovy pracovny.
,,Ale ale, copak chce Bellatrix Blacková v kanceláři ředitele, který je dole ve Velké síni? Že bych ho šel upozornit?" Zachechtal se Protiva a letěl pryč.
,,Ne, počkej!" Duch se za Bellatrix otočil. ,,Potřebuju znát heslo, musím mluvit se Zmijozelem, je to důležité," řekla a v jejím hlase byl slyšet zoufalý podtón. Nemohla si nechat ujít tak jedinečnou příležitost. Brumbál byl pryč a Zmijozel, jak jí řekla Helga, většinu času trávil v jeho kanceláři. Nevěděla, kdy se jí taková možnost znovu naskytne, jestli vůbec. Jindy tady budou pochodovat studenti a i kdyby byl Brumbál pryč, nedostane se tam, aniž by ji někdo nezpozoroval. Protiva její naléhavost vycítil a ušklíbl se.
,,A co mi může dát slečna Blacková na oplátku?"
,,Řekni si, co chceš!"
,,Hmm...," zamyslel se Protiva. ,,Jednou budu možná potřebovat prokázat jistou službičku a pokud mi pomůžeš, neřeknu Brumbálovi, že jsi se snažila vloupat do jeho kanceláře."
,,Dobře, dobře," měla očividně na spěch. ,,A to heslo znáš?"
,,Merlinova fusekle," ušklíbl se na ni a jakmile to vyřkl, chrlič se otevřel. Protiva se nahlas zasmál se a odletěl někam pryč. Bellatrix zakroutila hlavou nad šílenými nápady ředitele. Pomyslela si, že musí být ještě větší blázen, než se o něm říká a aniž by se na Protivu ohlédla, vystoupala po točitých schodech až nahoru. Rozhlédla se. Místnost, ve které se nacházela byla laděna do teplých žluto vínových barev a byla osvětlena pouze tlumeným světlem malé lampy na pracovním stole a ohněm z obrovského krbu, který, když zrovna neplál, sloužil jako transport pro letaxovou síť. Spousta knih, která se zde nacházela, musela mít neskutečnou hodnotu. Bellatrix si prohlédla jednu řadu a žasla. Našla dokonce knihu o viteálech, o kterých se dočetla pouze v knihovně Blacků a to jen tak okrajově. Vzala si knihu do ruky a ostatní posunula tak, aby zamaskovala viditelnou mezeru. Najednou se ozval pronikavý zvuk. Bellatrix se otočila a automaticky skryla knihu za záda. Zůstala stát s otevřenou pusou. Na stole za ní seděl obrovský, nádherný Fénix, který ji se zájmem pozoroval. Natáhla k němu opatrně ruku a prsty mu jemně přejela po peří.
,,Ty jsi ale nádherné stvoření, nikdy jsem neviděla Fénixe naživo," fascinovaně si jej prohlížela. Pták pokýval hlavou jako by jí rozuměl a otřel se jí chocholkou o ruku, usmála se. ,,A jak vidím, rád se mazlíš, co?" Čechrala mu peří prsty, Fénix spokojeně zavřel oči. ,,Promiň, ale nemohu si s tebou teď hrát, přišla jsem si promluvit se Zmijozelem a musím si pospíšit, aby mě tady tvůj páníček nenachytal," ušklíbla se, pohladila ho po zobáku a rozhlédla se po místnosti. Byla zde spousta obrazů. Salazar Zmijozel seděl na kraji, oddělen od ostatních a pozoroval Bellatrix svýma pronikavě zelenýma očima. Bella k němu přistoupila a nepatrně se poklonila.
,,Čeho si žádáš čarodějko? Mluv se mnou jen v případě, žes čistokrevná!" Pronesl.
,,Jsem Bellatrix Blacková, členka veleváženého a starobylého rodu Blacků," odpověděla a hrdě zvedla hlavu.
,,Ah tak. A za jakým účelem jsi mne vyhledala?" Bellatrix vytáhla pergamen, který před něj rozložila. Nadzvedl obočí. ,,Mapa?"
,,Ano, vedla k vašemu obrazu ve zmijozelské společenské místnosti, měla by mít něco společného s legendou o Morganě a Alnairu Blackovi. Doufala jsem, že byste mi mohl objasnit, o co se tady jedná."
Zmijozel se ušklíbl. ,,To bych opravdu mohl, ale řekni mi, jsi připravená, Bellatrix Blacková? Jsi připravená čelit následkům své zvědavosti?"
,,Jakým následkům? Jak mohu odpovědět, když ani pořádně nevím, o co se jedná?!"
,,A přála bys si poznat chuť nekonečného vědění?"
,,Ano, ovšem že ano," odpověděla s neskrývaným zájmem.
,,Pak tedy vstup," odpověděl a obraz za ním se otevřel. Před Bellatrix se objevila dlouhá temná chodba, na jejímž konci stál stolek, na kterém ležela malá zdobená skříňka a vedle ní stará zaprášená kniha. Bella šla pomalým krokem ke stolku, chvíli skříňku se zájmem pozorovala, avšak nakonec ji otevřela. Byla v ní malá lahvička s něčím, co vypadalo jako pohybující se plyn. Bella sebrala lahvičku i knihu a vrátila se zpátky do pracovny.
,,Co je tohle?" Ukázala Zmijozelovi ampulku s plynem.
,,Mé vzpomínky. Vše, co potřebuješ vědět, najdeš právě v nich. Knihu do té doby neotevírej a nečti, rozumíš?" Bellatrix přikývla. ,,Za čistotu krve," dodal.
,,Toujours Pur," odpověděla Bellatrix.
Anastázie stála celou tu dobu za dveřmi pracovny a vyslechla celý jejich rozhovor. Zajímalo ji, co Bellatrix chystá a k čemu ona kniha slouží. Když uslyšela, že Bella odchází, zazmatkovala a rozběhla se dolů po schodech, které brala po třech. Zastavila se až ve své ložnici a úplně zapomněla, pro co původně šla. Myslela jen na Bellatrix a na onu knihu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama