Kapitola Pátá:Výlet do Prasinek (část první)

3. dubna 2017 v 12:11 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ Come not between the dragon and his wrath. ~
-William Shakespeare
V podvečer před návštěvou Prasinek seděl Sirius v pokoji se zbytkem svých věrných kumpánů a o něčem se se zaujatě bavili, avšak on byl myšlenkami úplně jinde. Díval se nepřítomným pohledem z okna, ze kterého byly jen obtížně vidět tmavé obrysy zasněžených bradavických pozemků. Byla téměř úplná tma. Na okraji zapovězeného lesa se něco mihlo. Vzpomněl si na den, kdy se tam s Poberty v prvním ročníku vydali na dobrodružnou výpravu. Ředitel Dippet vedl při rozřazovacím ceremoniálu velice dlouhý a nudný projev o tom, jak je toto místo nebezpečné a že platí přísný zákaz vstupu, čímž jim dal impulz k tomu, aby udělali přesně pravý opak. Stádo kentaurů, které se prohnalo jen pár metrů před nimi je, snad jen díky Merlinovi, vůbec nezpozorovalo. Stačili se rychle schovat za veliký balvan, který tam jen tak polehával jako by čekal právě na ně, aby se za něj ukryli. Cestou zpátky narazili pouze na pár pavouků, načež se Peter otřepal a přísahal by, že koutkem oka zahlédnul jednoho, velkého jako rybářská loď, na které jeho otec rád relaxoval. Přidal do kroku, aby dohnal kluky a nestal se potravou pro nějakou obrovskou nestvůru, která by si na něm dozajista pochutnala.
,,Siriusi?" Oslovil ho chlapec s kulatými brýlemi na nose. ,,Děje se něco?"
Ohlédl se. ,,Ne, jen přemýšlím."
,,A o čem?" Sirius neodpověděl.
,,Vždyť je to jasné," protočil Peter panenky. ,,O té blondýně z Havraspáru," vysloužil si Tichošlápkův zamračený pohled.
,,Brachu, pusť to z hlavy," pokračoval James. ,,Vždyť je tady milion holek, které jsou vlhké jen z pomyšlení, že bys je pozval na ples a touží po tom víc, než po slavném bradavickém meruňkovém rýžovém nákypu. Vážně tě nemusí trápit nějaká havraspárská buchta."
,,Ale jeho na tom štve úplně něco jiného, viď?" Přidal se Remus a než Sirius stačil cokoli říct, pokračoval ve své úvaze. ,,Leží mu v žaludku fakt, že by nějaká dívka mohla dát přednost jeho bratrovi před ním. A právě tohle mu nedá spát, nemám pravdu?" Podíval se na něj svým 'vždyť je to jasné' pohledem.
,,Remusi, nech si své chytrácké teorie laskavě pro sebe," jen tak tak se stačil vyhnout polštáři, který ho minul pouze o píď.
,,Hmm," zamyslel se James. ,,A co takhle na tvého milovaného bratříčka vymyslet nějaký žertík, na který v životě nezapomene?" Ušklíbl se.
,,Jamesi!" Popošel k němu. ,,To není vůbec špatný nápad!"
Remus zakroutil hlavou. ,,Zkuste z toho tentokrát vynechat McGonagallovou, dobře?"
,,Copak můžeme za to, že ta stará sůva je všude? Neděláme to naschvál," ohradil se James a vybavil si moment, kdy házeli balónky s močůvkou na prváky, kteří pak nemohli týden ten smrad dostat ze svých hábitů. Strašlivě se tím bavili, dokud Sirius nehodil jeden balónek, který dopadl přímo na hlavu profesorky McGonagallové, která se přišla podívat, co je to dole za hluk. Vysloužili si tím měsíc školního trestu s Filchem, který se bavil tím, že jím dával tu nejpodřadnější práci, jakou našel. Nejhorší na tom bylo, že u toho nesměli používat hůlky.
,,Jen vás upozorňuji. Nechci zase umývat bradavické odpadní roury. Horší smrad jsem v životě nezažil."
,,No jo, bylo to horší než Peterovy nohy," nakrčil Sirius nos.
,,Hej, mé nohy zase tolik nesmrdí," ohradil se Peter.
,,Ne, jen jako když rozpečeš tvarůžky."
,,Pfff, to není pravda!" Založil si ruce a nafoukl se jako přezrálé rajče.
,,Klid, hoši, musíme vymyslet nějaký plán, aby tomu zmijozelskému frajírkovi zamrzl úsměv na rtech!"
,,Možná bych o něčem věděl!" Řekl po chvilkové úvaze Sirius.
,,Ano?" Všichni se na něj podívali upřeně a zvědavě zároveň.
Sirius se ušklíbl. ,,Můj drahý bratříček na to v životě nezapomene."
~ ~ ~
Bellatrix nervózně přešlapovala v bradavické loděnici. Dostala vzkaz od Severuse s místem a časem, kde má čekat. Byla nervózní. Doufala, že tu proklatou větu konečně rozluštil.
,,Tak co, máš to?" Zeptala se nedočkavě, jakmile ho viděla scházet strmé schody dolů. Severus přimhouřil oči, ale nic neříkal. Sáhl si do kapsy a podal jí zmačkaný papírek zpátky.
,,Věta znamená Tajemství pergamenu může odhalit pouze čistokrevný kouzelník."
,,A?"
,,Co a?" Nechápavě se na ni podíval.
,,To je vše? Žádný výklad? Vysvětlení?"
Snape se ušklíbl. ,,Ano, to je vše. Přeložil jsem větu, kterou jsi mi dala a jelikož jsi mi poskytla informace nulové, musel jsem pracovat s tím, co jsem měl, tudíž s něčím, co bylo naprosto vytržené z kontextu. Navíc... " odmlčel se. ,,Pro tebe by neměl být problém tajemství pergamenu rozluštit vzhledem k tomu, jak se čistou krví oháníš na všechny strany. Vy Blackovi přeci nemáte jediného nečistého v rodině." Bellatrix mu věnovala nepřívětivý pohled. ,,Kde je ten pergamen?"
Ušklíbla se. ,,Jestli si myslíš, že ti to povím, tak jsi na omylu."
,,Máme dohodu."
,,Která nezahrnuje ani zdaleka informace o poloze pergamenu, nemýlím-li se."
Snape se zamračil. ,,Co je ten pergamen zač? Proč jsi po mně chtěla překlad? Kde jsi vzala Merlinův kód?"
Bellatrix jen neochotně odpověděla. ,,Co je to za pergamen, nevím. Vypadl na mě z jedné velmi staré knihy, kterou vlastní naše rodina."
,,Z jaké knihy?"
,,Černá magie na počátku věků."
,,Předpokládám tedy, že onen pergamen nevěstí nic dobrého," zamyslel se. ,,Nebyl podepsaný? Nějaké iniciály, které by alespoň naznačovaly, kdo tam pergamen uložil?" Ve skrytu duše doufal, že by snad samotný Merlin. Ale co by dělala kniha v domě rodiny Blacků? Jak by se tam dostala?
,,Ne, jsem si jistá, že tam nic víc nebylo. Pouze věta na dně duté knihy, se kterou jsi již měl tu čest a prázdný pergamen."
,,Prázdný.. hmm... možná, kdybych si ten pergamen i tu knihu prohlédnul, viděl bych něco, co ty ne. Mohl bych ti pomoct to tajemství rozluštit," snažil se neukázat ani z poloviny tolik zájmu, kolik ve skutečnosti měl. Tohle mohlo vést k objevu něčeho opravdu velkého a on chtěl být u toho.
Bellatrix se rozesmála. ,,Opravdu, Severusi? Opravdu si myslíš, že se dozvíš více, než jsem ti řekla? Ne, zde naše dohoda končí. A teď mě nech projít." Neustoupil. Stál tam a díval se jí výhružně do očí. Bellatrix vytáhla hůlku a dříve, než se stačil vůbec vzpamatovat, měl ji přiloženou u krku a sám byl zády přitisknutý k chladné zdi.
,,Myslíš si, že si se mnou můžeš zahrávat? Ne! Pokud nechceš, aby se ti stalo něco moc ošklivého, zapomeň na to, že nějaký pergamen vůbec existuje. Jinak ti garantuji, že toho budeš litovat." Snape se na ni díval s hrůzou v očích. Pustila ho. ,,Vypadni, " naštvaně si upravil hábit a odkráčel pryč. Neměl však v nejmenším v úmyslu nechat to být. Na to byl pro něj Merlinův kód až příliš cenný.
~ ~ ~
Narcissa s Regulusem seděli na pohovce ve zmijozelské společenské místnosti. Byli sami, zbytek Zmijozelu večeřel ve Velké síni. Narcissa se natáhla a položila Regulusovi hlavu do klína, zavřela oči a užívala si, jak si hraje s jejími plavými vlasy. Milovala, když si s nimi někdo hrál, považovala to za nejpříjemnější věc na světě. A Regulus to uměl nejlépe. Jako jediná ze sester Blackových měla vlasy světlé po matce. Druella Rosierová, čarodějka z dobré rodiny, zaslíbena otci, stejně jako Narcissa, v útlém věku, chodila ještě do Bradavic, když jí rodiče s hrdostí a pýchou oznámili, že se vdá za Blacka. Blackovi byli ta nejlepší partie, za jakou mohli rodiče své potomky vydat. Druella se nikdy do svého manžela nezamilovala. Byla poslušnou ženou, jak se od ní očekávalo a na víc zřejmě právo neměla. Otec neoplýval něhou, byl tvrdý nejen v životě, ale také v posteli. Druella byla křehké stvoření, rozhodně ne stavěná k uspokojování potřeb někoho jako je Cygnus. Když byla Narcissa ještě malá holčička, vídávala často skřítku, jak vynáší z ložnice zakrvavené prostěradlo a matku poté celý den neviděla. Byla zavřená v ložnici a nezmohla se na víc, než pouze ležet a odpočívat. Když ji malá Cissy chtěla vidět, otec jí to nepovolil. Byla z toho smutná, o matku se bála a zdálo se, že otci je její stav úplně ukradený. Po tom všem také často slýchávala jejich hádky. Nejprve jí takto ublížil a poté po ní křičel, jak je nemožná, že mu nikdy nebyla schopná dát mužské potomky. Jak strašlivě je slabá. Zajímavé bylo, že na veřejnosti se k ní choval vždy s úctou. Přetvářku zvládal s přehledem, Blackovi v ní byli šampioni. Narcissa se bála, že se její budoucí manžel bude chovat stejně. Měla obavy, že ji rodiče vydají za jednoho z Lestrangeů. Rodolphus i Rabastan jí velmi připomínali jejího otce. Jaký jí spadl kámen ze srdce, když jí oznámili, že se vdá za Luciuse Malfoye. Ano, nebyla z toho nadšená, ale u něj si alespoň byla jistá, že s ní nebude jednat jako otec s matkou.
,,O čem přemýšlíš?" Vyrušil ji Regulus.
,,O ničem, jen si užívám, že si někdo hraje s mými vlasy, víš, jak to mám ráda," zalhala a sladce se usmála. ,,A co ty? Stále se ti honí hlavou Marlene McKinnonová?"
Regulus se pousmál. ,,Honit se mi hlavou může, ale to je asi tak všechno. Je to nereálné. Není čistokrevná."
Narcissa si vybavila před sebou obraz Stázky a posadila se. ,,Proč bychom neměli mít právo na lásku, Regi? Proč bychom se měli i nadále řídit středověkými tradicemi? Jednou to přeci musí přestat. Musíš bojovat, všichni musíme. Dokážeme to, když budeme držet spolu," chytila ho za ruku.
,,Sirius bojoval a koukni se jak skončil," stiskl jí konejšivě ruku.
,,Zdá se mi spokojený," pokrčila rameny a sklopila oči. Regulus si ji zkoumavě prohlížel.
,,Ty někoho máš?"
,,Cože? Já? Ne. Jak tě to napadlo?" Pustila mu ruku a nervózně si upravila límeček.
,,Mluvíš jako bys zažívala něco podobného jako já."
,,Já..." podívala se na své ruce, několikrát otevřela naprázdno pusu a nakonec se mu podívala do očí. ,,Regulusi, musím ti něco říct. Já- " v tom se otevřely dveře a vešla Andromeda.
,,Cissy, drahoušku, proč jsi nebyla na večeři? Měly jsme o tebe s Bell starost. Šla jsem se podívat, jestli nejsi v knihovně a ty si tady spokojeně vykládáš s Regulusem," sedla si a rozcuchala mu vlasy. ,,O čem si tady povídáte? Nějaké tajemství, o kterém by tvá starší sestřička měla vědět?" Udělala legrační výraz a Narcissa protočila panenky.
,,Jen jsem jí tady projížděl vlasy, sama víš, jak moc to miluje."
Androemeda se tiše zasmála. ,,Ano, vím. Už jako malá holčička za mnou a Bellou chodila s touto, poněkud podivnou, žádostí," přitiskla si Narcissu k sobě, ta jen vykulila oči a Regulus se ušklíbl.
,,Bellatrix nechceš si jít taky potulit naši malou Cissy?" Zeptala se Andromeda černovlasé kudrnaté čarodějky, která právě vešla do společenské místnosti.
Ušklíbla se. ,,Oželím to, ale děkuji za nabídku," odpověděla a věnovala Narcisse soucitný pohled. Vystoupala po schodech do ložnice a cestou přemýšlela o tom, zda vůbec kdy byla dítě na mazlení. Matka s otcem je neobjímali či nelíbali nikdy. Andromeda i Narcissa si to vynahrazovaly u ní, jakožto u nejstarší sestry, ale ji netulil nikdo. Bývaly časy, kdy jí to chybělo. Vzpomínala na léta, která trávila na Grimmauldově náměstí u své tety Walburgy a strýce Oriona. Walburga byla sestrou jejího otce, byla to úžasná dáma. Své havraní vlasy nosila vyčesané do elegantního drdolu, vždy byla perfektně oděna a se svým přísným aristokratickým výrazem se snad již narodila. Byla jiná než matka. Uměla si stát za svým a i když věděla, jak se chovat na veřejnosti, za dveřmi svého domu majetkem svého muže rozhodně nebyla. Byli si rovni a pokud se něco Walburze nelíbilo, rozhodně se nebála to říct nahlas. Což neznamenalo, že by jí chyběla úcta ke svému manželovi, právě naopak. Jen si, na rozdíl od Druelly, nenechala nic líbit. Bellatrix k ní cítila obrovský obdiv a určitý typ náklonnosti, která asi nebyla úplně normální. Ovšem v rodině Blacků jí to nikdo nemohl zazlívat. Tolik generací se brali bratranci a sestřenice mezi sebou, že všechny čistokrevné rodiny spolu byly nějak spřízněny a to se muselo odrazit i na jejích potomcích. Na Bellatrix se to rozhodně odrazilo. Už jako malá dívka za ní běhala a dožadovala se její pozornosti. Milovala, když teta hrála na klavír. Tóny, které se z onoho nástroje v jejím podání linuly, byly rajskou hudbou pro Belliny uši. Ráda se na ni dívala, když se líčila a obzvlášť milovala, když si rozpustila své dlouhé černé vlasy a nechala Bellu, ať jí je učeše. Jednou ji Walburga našla schoulenou v její posteli. Lehla si jen na chvilku a usnula. Wal ji nechtěla budit, tak si lehla vedle ní a asi třináctiletou Bellu objala. Ta sebou cukla a probudila se.
,,To je v pořádku, klidně lež, zlatíčko," hladila jí vlasy. Bellatrix se k ní schoulila do klubíčka a pro jednou si užívala lásku, kterou jí její teta dávala. U ní vždy našla své útočiště, u ní mohla projevit svou slabost, u ní jediné ano. Walburga si vždy přála mít dceru a bohužel jí Merlin dal pouze dva syny. U Bellatrix si to nahrazovala, milovala ji jako vlastní. Když Sirius utekl před časem z domu, byla to právě Bella, která zde pro ni byla a dokonce jí slíbila pomstu. Nenáviděla pohled na zlomenou Wal, ničilo ji to. Nenáviděla Siriuse za to, že něco takového způsobil. On ji nikdy nemiloval, Bellatrix ano, on si ji nezasloužil, byl to krvezrádce. A za tu bolest měl jednou krutě zaplatit. Bellatrix usnula, zdálo se jí o létě u tety a strýce. Spokojeně se usmívala ze spaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama