Kapitola Pátá: Výlet do Prasinek (část druhá)

3. dubna 2017 v 12:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Prasinky bylo jméno malé kouzelnické vesničky, která ležela nedaleko Bradavic. Studenti se na její návštěvu každoročně velmi těšili, převážně na máslový ležák U Tří košťat, na strašení prváků u Chroptící chýše a na Čajovnu madam Pacinkové, ve které se často scházely cukrující páry. A právě v této čajovně dnes seděly Stázka s Narcissou a zaujatě si povídaly.
,,Máš naprostou pravdu v tom, že hipogryfové jsou výjimeční tvorové," uznala Stázka, ,,avšak draci... ta hrdost, ta síla. Je strašlivé, že je někteří chytají a drží v zajetí. Draci mají být na svobodě. Nikdy nikomu neublíží, pokud se necítí v ohrožení."
Narcissa přikývla. ,,Já měla z draků vždy hrůzu, ale bylo mi jich líto, když jsem viděla, jak s nimi zacházejí. U Gringottů jednoho mají, hlídá to tam. Otec pracuje na ministerstvu jako šéf odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a vyprávěl nám, že na oddělení pro dohled nad kouzelnými tvory museli schválit draka, který by odpovídal potřebným podmínkám, jelikož ten, kterého tam měli předtím, zemřel. Prý jej drží v řetězech na dně obrovské propasti v téměř úplné tmě. Je tam dole jako v kobce. Představ si, že celý život strávíš v řetězech a dusíš se," sklopila zrak ke svému šálku, protože přesně takto se cítila. Věděla, že svůj život prožije stejně jako ten drak, v řetězech, jako loutka, která poslouží svému účelu, k dobrému obrazu aristokratky, jejíž povinností je dát dědice Malfoyům. Anastázie položila svou dlaň na její. V těle Narcissy se v ten okamžik rozlilo teplo a klid. Něčím ji tolik uklidňovala, jen pouhá její přítomnost byla pro ni jakýmsi tlumičem nátlaku, který se na ni valil ze všech stran.
,,Cissy, ty máš na výběr," promluvila. Narcissa zvedla zrak od jejich spojených rukou a pohlédla jí do očí. ,,Věř mi, že máš. Pomůžu ti, když mě necháš," pohladila jí hřbet ruky palcem.
Narcissa si nevšimla, že právě vešel Lucius Malfoy v doprovodu blonďaté dívky, která všem v místnosti věnovala pohled, který naznačoval, jak moc důležitě se vedle samotného Malfoye cítí. Jako by byla něco víc, než ostatní, které kdy Lucius měl. Každá si to myslela. On věděl, jak s nimi jednat tak, aby se cítily výjimečně a vydaly ze sebe to nejlepší. Ty čistokrevné doufaly, že se do nich zamiluje a zruší zásnuby s Narcissou. S těmi polovičními se vůbec neukazoval na veřejnosti, tam to byla pouze záležitost jedné noci. S těmi, které na to měly postavení, to táhl klidně i několik měsíců, dokud ho dokázaly pobavit.
Jakmile se usadili, rozhlédl se kolem, zda zde nezahlédne svého, dle ostatních, rivala, Siriuse Blacka. Nenašel ho, zato zde seděla jeho snoubenka, která si ho očividně nevšimla. Trochu se zamračil, když uviděl, jak se drží za ruku s dívkou, která k němu seděla zády. I přesto, že jí neviděl do obličeje, věděl úplně přesně, o koho se jedná. Pohled, kterým se na ni Narcissa dívala, v něm vyvolával pocit znechucení. Vzpomněl si na řeči, které o jeho snoubence kolují v Bradavicích. To je absurdní, pomyslel si a svou pozornost obrátil zpátky ke svému doprovodu. Neubránil se však několika okamžikům, kdy mu pohled sjel zpátky k dvojici dívek.
,,Jak se zdá, víš toho o mé rodině víc než dost, zato já nevím nic o té tvé," ušklíbla se Narcissa. ,,A přijde mi to nefér, slečno Sayreová."
Stázka se uchechtla. ,,Dobře, dobře, vše povím i bez mučení!" Udělala naoko ublížený výraz, který Narcissu zjevně pobavil.
,,To, že jsem z Ameriky, víš."
,,Soudě dle tvého přízvuku bych si to domyslela, i kdybych to nevěděla. Je poněkud... " odmlčela se.
,,Sexy?" Zazubila se.
,,Vtipný." Anastázie se zamračila, přestala Narcisse hladit hřbet ruky a jemně jí po něm plácla.
,,To nebylo zrovna zdvořilé, slečno Blacková!" Zatvářila se naoko uraženě.
,,Velmi se omlouvám," udělala rádoby omluvný pohled plný výčitek, ale nakonec se zachichotala. ,,Klidně pokračuj."
Odfrkla si, ale pokračovala ve vyprávění. ,,Můj otec Jacob a matka Amelia se seznámili na jedné expedici. Pracovali mimo jiné pro organizaci na ochranu kouzelnických tvorů, která byla financována Magickým kongresem USA, MAKUSA, což je něco jako vaše Ministerstvo kouzel. Táta vždy říkával, že to byla láska na první pohled, ale mamka mu prý nevěnovala moc pozornosti. Taky se jí líbil, jak později přiznala, ale ona v té době měla jiný sen. Toužila, stejně jako její vzor Mlok Scamander, pomáhat kouzelnickým tvorům, kteří mezi čaroději či lidmi nenašli pochopení. Dokonce měla v plánu vydat rozšířenou publikaci a pokračovat v jeho práci. Osud tomu chtěl jinak a máma otěhotněla. Když jsem se narodila, nemohla pokračovat ve své práci, nechtěla mne ohrozit a tak se rozhodla, že své výzkumy odloží na dobu, až budu trošku větší. Do té doby pouze učila Péči o kouzelnické tvory. Můj otec pracoval pro MAKUSA. Nesčetněkrát se ho snažili nalákat na pozici profesora, kvůli jeho původu."
,,Původu?" Narcissa věděla, že její rodina je čistokrevná, ale nechápala, jakou měl původ spojitost s pozicí profesora na škole. Měla za to, že v Americe se původu nepřikládá až taková důležitost jako tady v Anglii.
,,Ano. Slyšela jsi někdy jméno Isolt Sayreová?" Zakroutila hlavou.
,,Byla to má předkyně z otcovy strany, která před čtyři sta lety založila americkou školu čar a kouzel, Koločary. Její matkou byla Rionach Gauntová a otec William Sayre, známý v mudlovském světě také pod jménem William Shakespeare*, jehož přímým předkem byla Morgana. Proto otce tolik chtěli získat pro sebe. Potomek samotné zakladatelky by jménu školy velmi pomohl. Otec však nikdy učit nechtěl, byl spokojený tak, jak žil. Výpravy za fantastickými zvířaty jej naplňovaly. Pomohl však získat tuto pozici mamince, která, jak už jsem řekla, chtěla počkat až budu velká a pak se bude moci vrátit k tomu, co tolik milovala. Sen se jí splnil, tedy z části. Založila instituci, která pomáhala chránit tyto tvory, starala se o ně, poskytovala jim jisté útočiště, v jehož vedení stála pouhé čtyři roky, za které však dokázala vybudovat neskutečně mnoho. Na každém kontinentě měla svou pobočku, aby kouzelničtí tvorové z celého světa měli kam jít, když je společnost zavrhla, protože byli jiní, či se jich báli. Zde našli své místo, lásku a domov. Kouzelníci se na nich také učili, jejich zvyky, jejich fyziologii a spoustu dalších věcí, samozřejmě žádné laboratorní výzkumy, které by jim byly nepříjemné. Pouze tolik, aby to pomohlo společnosti k jejich pochopení a pomoci jim když byli nemocní. Věděla jsi, že zde, v Londýně, je také jedna pobočka UPKT, Útočiště pro kouzelnické tvory?"
Narcissa jen zakroutila hlavou. ,,A proč tvá matka nechala vedení takové instituce? Vždyť přesně tohle si přála, ne?"
,,Nenechala," Anastázie sklopila zrak, aby Narcissa neviděla slzy, které se jí nahrnuly do očí. ,,Před rokem se má matka rozhodla vydat po stopách tvora, kterého toužil najít také Mlok Scamander. Jednalo se o obrovského opeřeného hada, kterého Mayové uctívali jako svého boha. Říkali mu Quetzalcoatl. V horách, kde tento tvor údajně žil, byly jeskyně, některé menší, jiné zase větší. Má matka se vydala s dalšími dvěma kouzelníky do míst, kde bylo nebezpečí sesuvu a kde nebylo povoleno jít, " nedokázala dále potlačit slzy. ,,Jejich těla se našla po několika dnech, zasypána pod kamením," Narcissa ji konejšivě vzala za ruku. ,,Celý další rok jsme s otcem žili v Americe, ale nezvládal to. Nikdy předtím jsem ho neviděla plakat, byl to silný muž. Avšak po smrti maminky byl stále jen smutný. Už to nebyl ten vtipálek, který nás bavil vším, co dělal, byl, jako by mu Mozkomor vysál duši z těla. Proto když dostal nabídku pracovat jako lékař kouzelnických tvorů v Londýně, neváhal ani na okamžik. Tam u nás mu maminku vše připomínalo, tady ji konečně může pomalu nechat jít," domluvila, ale hlavu měla stále sklopenou. Narcissa si přisunula židli k ní a objala ji. Stázka jí položila hlavu na rameno, zavřela oči a nechala slzám volný průchod.
~ ~ ~
Andormeda se s Tedem procházeli zasněženou krajinou. Zastavili se až u nízkého plotu, který tvořil hranici mezi Chroptící chýší a Prasinkami.
,,Tak co? Odvážíte se, madam?" Zeptal se Ted a hluboce se jí s pobaveným výrazem uklonil. Vysloužil si tím studenou sněhovou kouli přímo do obličeje.
,,Přestaň už s tou madam, slečnou a podobně!" Ohradila se Andromeda a střelila po něm další, která mu prosvištěla těsně kolem ucha. ,,Jmenuji se Andromeda, tak se toho, prosím tě, drž," zakroutila hlavou. ,,A ano, odvážím, nemám strach. Ale co ty? Vsadím se, že kdybys měl v Chroptící chýši strávit noc, počůral by ses strachy."
,,Andromedo, uvědom si, že jsem to já o kom tady mluvíme. Já, kluk z mudlovské rodiny, který se odhodlal pozvat ven tebe. Chroptící chýše oproti tomu není žádná zkouška odvahy," napřímil se hrdě. Andromeda protočila panenky.
,,Chceš tím říct, že jsem větší strašidlo, než tahle barabizna?" Zatvářila se naoko uraženě.
,,Ovšem, že ne, drahoušku," zamračila se nad oslovením, ale než stačila cokoli říct, ucítila studenou sprchu sněhu, která na ni dopadla ze stromu.
,,Tohle nebylo vtipné!" Okřikla ho, když si všimla, jak nenápadně schovává hůlku. Ted pouze pokrčil rameny, pobaveně se zasmál a v tu ránu se na něj začaly valit velké koule sněhu, ani nevěděl odkud. ,,Tak schválně, kdo tam bude první," ušklíbla se Andy a než se stačil vzpamatovat, rozběhla se směrem k Chroptící chýši. Byl to starý domek, na první pohled vypadal na rozpadnutí. Ted ji doběhl.
,,Možná bych měl jít první, víš, jen pro případ, že by zde byl nějaký démon a chtěl tě posednout," Andy se ušklíbla a naznačila gestem ruky, ať si poslouží.
Ted se nadechnul. ,,Zemřu jako hrdina," prohlásil dramaticky a vstoupil, Andy zakroutila hlavou a rozešla se za ním. Omámil ji zápach shnilého dřeva a plísně, nakrčila nos.
,,Zřejmě to nebude nic, na co jsi zvyklá," podotkl Ted ,,ale pokud by se to zde opravilo... Chci říci, že to stojí na velmi klidném místě a nedaleko všech obchůdků, je to ideální."
,,Opravdu? Hlavně ta omamná vůně," podotkla ironicky a zacpala si nos.
,,Je to velmi starý neobydlený dům, o který se spoustu let nikdo nestaral, nic jiného se ani čekat nedalo."
,,Náš dům je také velmi starý, nemluvě o tom na Grimmauldově náměstí, ale takto to tam tedy nezapáchá, " držela si stále nos a vybavila se jí řada vystavených hlav domácích skřítků, která se táhla podél schodiště u Siriuse doma. Velmi silně by zapáchaly, nebýt kouzla, které na tyto trofeje každý rok sesílala tetička Wal.
,,Náš rodinný dům je malý, avšak máme velkou zahradu. Rodiče tam pěstují ovocné stromy a také vlastníme dva skleníky se zeleninou. Obzvlášť výborná jsou malá rajčátka, zasazená v květináčích."
Andromeda se pousmála. Představila si Edwarda Tonkse s lopatičkou a rýčem, jak sází rajčata a další zeleninu a jak se stará o práci kolem domu a Andromeda uvnitř vaří a za okno dává čerstvě upečenou buchtu, která mu zavoní pod nosem. Byla to vlastně docela uklidňující představa oproti tomu, co ji čekalo s McLaggenem. Obrovský dům se spoustou neobydlených pokojů, chlad a smutek. Sevřely se jí plíce. Byl to tento moment, teď a tady, s Tedem Tonksem a myšlenkou na malý útulný domeček plný štěstí, kdy si uvědomila, že je pro ni vlastní život přednější, než očekávání její rodiny.
~ ~ ~
Bellatrix seděla v knihovně, v části s omezeným přístupem a listovala knihami. Hledala něco, co by jí pomohlo, nějaké vodítko. Tajemství pergamenu může odhalit pouze čistokrevný kouzelník, stále dokola si to opakovala, jako by doufala, že se jí zjeví nějaká vize. Chytala se stébel. Začala s knihou o historii čistokrevných rodin, kde svou odpověď sice nenašla, ale zato objevila kapitolu o rodině Sayreů.
,,Takže čistokrevná, hmm, možná až moc. Mohla by se hodit," ušklíbla se Bellatrix pro sebe. Zaklapla knihu. ,,Zase nic!" Nasupeně ji vložila zpátky do regálu.
,,Nemáš štěstí?" Ozval se kdosi za ní. Otočila se.
,,Snape... jak to, že nejsi v Prasinkách?"
,,Mohl bych se tě zeptat na to samé," sklopil pohled k pergamenu. ,,To je ono?" Neochotně přikývla. Nelíbilo se jí, že se tím Snape i nadále zaobírá.
,,Pořád jsi nepřišla jak na to?"
,,Ne. Přišel jsi mi dát nějakou užitečnou informaci nebo mě pouze okrádat o můj drahocenný čas?"
,,Přišel jsem se podívat, jestli jsi opravdu tak hloupá," posměšně se ušklíbl.
,,Co prosím?" Vytáhla hůlku a namířila ji na něj. ,,Zopakuj to, mám dojem, že jsem špatně slyšela!"
,,Skloň tu hůlku Bellatrix. Skloň ji a dej mi ruku," nechápavě se na něj podívala.
,,Tys upadl, ne? Hele, máš smůlu, nejsi můj typ," nakrčila nos.
Snape protočil panenky. ,,Jako bys ty byla," natáhl k ní ruku.
,,Jestli je tohle nějaká hloupá hra, slibuji, že za to zaplatíš," řekla a podala mu ruku. Snape vytáhl malý nožík a než stihla cokoli udělat, řízl ji do dlaně. Ucukla.
,,Co to sakra děláš?"
,,Pokud tohle bude fungovat, tak za tebe řeším další tvůj problém," odpověděl, chytil jí ruku a přitiskl na pergamen. V ten okamžik se na něm začaly objevovat nějaké čáry a znaky. Bellatrix přimhouřila oči. Možná skutečně nebyl tak hloupý a neužitečný kříženec, za jakého ho považovala. Oba stáli nad pergamenem a pozorovali rýsující se obrazce.
,,Je to mapa!" Vydechla překvapeně a zvedla pergamen k očím. ,,K čemu asi vede?"
,,Není zač," ušklíbl se Snape. Bellatrix se na něj zpoza pergamenu zamračila.
,,Dříve či později bych na to stejně přišla, i bez tvé pomoci."
,,Spíše později."
Jeho poznámku ignorovala. Znovu si prohlédla mapu. Velmi ji zajímalo, k čemu vedla a rozhodla se to zjistit co nejdříve.
,,Kdybys stále tápala v temnotách, neostýchej se na mne obrátit," řekl s ironií v hlase.
,,No to určitě," odfrkla si a otočila se k odchodu.
,,Očekávám novinky, nezapomeň, komu patří zásluhy."
Bellatrix už mu nevěnovala pozornost. Schovala si pergamen do kapsy a rychlým krokem mířila do své ložnice. Její spolužáci byli v Prasinkách, měla tedy spoustu času si mapu pořádně prostudovat, aniž by ji kdokoli rušil.
~ ~ ~
Pobertové právě opouštěli Taškářovy žertovné předměty. Sirius s Jamesem nutně potřebovali nějaké novinky, které by prodali prvákům, kteří ještě o existenci Prasinek neměli ani potuchy. Nakoupili si zásoby, které prodávali za vyšší ceny a vydělali si tím docela dost galeonů. James zrovna říkal, jaký budou mít prdící polštářky úspěch, když v tom Sirius zahlédl svého bratra, jak přidržuje Marlene McKinnonové dveře do čajovny.
,,Koukejte, můj drahý bratříček, jak se tváří. Jako by mu patřil svět. Jak typické pro naši rodinu, připomíná mi mou matku, jsou oba stejně odporní," nakrčil nos.
,,Jestlipak to neříkáš jen proto, že mu slečna McKinnonová řekla své ano," rýpl si Náměsíčník.
,,Opravdu? Chceš ho ještě provokovat?" Zamračil se Dvanácterák.
,,Nikoli, pouze konstatuji fakta," s úšklebkem si dal ruce do kapes.
,,Fakta? Faktem je, že tam teď půjdu a rozmlátím mu hubu," vztekle odpověděl Sirius a rychlým krokem se vydal do čajovny.
,,Ups, z toho bude problém," podíval se Peter na zbývající dva Poberty.
,,Neříkej, Červe," protočil panenky James a rozešel se za Siriusem, následován Remusem v těsném závěsu.
,,Jestli něco zase provede, uloží nám McGonagallová trest do konce školního roku," podotkl Remus.
Sirius otevřel dveře a celý rudý a udýchaný si to namířil přímo ke stolu, kam se právě Regulus s Marlene usadili.
,,Co si o sobě myslíš?" Spustil, až sebou Marlene cukla. Nevšímal si toho a díval se se vztekem na svého bratra. Funěl a na krku mu naběhla žíla.
,,Také zdravím. A nevím, o čem mluvíš," odpověděl Regulus klidně, naprosto bez zájmu.
,,Ty moc dobře víš, o čem mluvím!" Rozkřikl se na něj a pohledy celé čajovny se stočily k nim. Lucius Malfoy s pobaveným výrazem očekával, co se bude dít.
,,Možná bych nám měl objednat popcorn, drahoušku," zašeptal blonďaté dívce do ucha a ta se zachichotala.
,,Ne, to opravdu nevím a laskavě tady na mě neřvi, celá čajovna se dívá naším směrem."
,,To je mi úplně jedno, ty pitomče Blackovskej!"
,,Možná ti to uniklo, ale také ty sám jsi Black... bohužel."
,,Bohužel, přesně tak. Nosit toto jméno je za trest. Stydím se za to, do jaké rodiny jsem se narodil. Stavíte čistou krev před všechno ostatní, berete se vzájemně mezi sebou a pak z toho vznikají stejně retardovaní jedinci jako jsi ty nebo Bellatrix," řekl na jeden nádech.
,,Pokud je zde někdo retardovaný, jsi to ty sám. A teď už laskavě vypadni, nemíním si kazit odpoledne kvůli někomu jako jsi ty," odmlčel se. ,,krvezrádské špíně."
,,Raději budu krvezrádská špína než Black!" Regulus se mírně pousmál.
,,Dobře. Ještě něco mi chceš říct? Tato dáma si zaslouží, na rozdíl od tebe, mou pozornost," provokativně vzal Marlene za ruku a dal jí na ni polibek. Sirius už se natahoval, že mu jednu vrazí, ale kdosi ho zezadu chytil.
,,Sirusi, brachu, nech toho, to mytí záchodových mís pod taktovkou mistra Filche za to nestojí," řekl Remus a táhl ho pryč. Marlene mu věnovala děkovný pohled.
,,Přesně tak, navíc máš přeci plán, jak se Regulusovi pomstít a vyhnout se k tomu hněvu McGonagallové," dodal James, když byli pryč z doslechu. Sirius si upravil bundu a trochu se uklidnil.
,,Blacku," oslovil jej Lucius Malfoy, který se právě zvedl k odchodu. ,,Dnes žádná dívka, kterou bys obšťastnil?" Ušklíbl se.
James se zamračil. ,,Běž si po svém Malfoyi, buď tak laskav."
,,Ovšem. Ještě by mě někdo viděl bavit se s takovou chátrou a poškodilo by mi to pověst," sjel pohledem k Peterovi, ten jen sklopil zrak. Peter Pettigrew, malý baculatý chlapec poloviční krve, který Luciuse Malfoye velmi obdivoval, stejně jako členy starobylého rodu Blacků. Přál si pocházet ze stejně vážené rodiny jako oni. Měl spoustu snů, plánů, ale moc se neprojevoval, byl spíše stínem jeho tří kamarádů, kteří si z něj často dělali legraci. Tichá voda břehy mele bylo něco, co jej velmi vystihovalo, jak se o tom ostatně měli jeho dobří přátelé jednou přesvědčit.
,,Poroučím se," řekl jen, nastavil rámě oné dívce a s povýšenými výrazy opustili čajovnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama