Duben 2017

Kapitola Sedmá: Vánoční ples (část druhá)

25. dubna 2017 v 13:11 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Andromeda s Tedem dorazili na ples později. Andy přepadly obavy a strach z její rodiny.
,,Notáák, sestřenko, vykašli se na své strasti a žij trochu," šťouchl do ní Sirius, o kterého se opírala drobná roztomilá dívka, sledující ho zamilovaným pohledem. Chtěl pozvat Marlene McKinnonovou, ale předběhl ho Regulus.
,,Tobě se to lehko řekne, na tebe už nemůžou. Měl jsi štěstí, že ti strýček Alphard zanechal nemalý obnos galeonů a zlata a díky Potterovým jsi nezůstal na ulici, ale co já?" Panikařila Andromeda.
,,Kdyby něco, já s Tedem se o tebe postaráme, viď?" Šťouchl do něj Sirius.
,,Jasně, Dromedko, uvidíš, že to bude dobré," pohladil ji po vlasech. Sirius si Teda velice oblíbil. Věděl, že se mu Andromeda dlouhou dobu líbila a trochu si ho proklepl. Věřil, že je pro ni ten pravý, protože viděl, jak jí září oči kdykoli se na něj podívá. A jemu rovněž. Stál na jejich straně a byl ochoten Andromedě pomoct z té šílené rodiny stůj co stůj.
,,Tak už pojďte, nemůžu se dočkat, až uvidím výraz Bellatrix," zachechtal se Sirius a vysloužil si tím přísný pohled Andromedy. Ted se na ni konejšivě pousmál, nabídl jí rámě a všichni čtyři společně vešli do Velké síně, kde už byla zábava v plném proudu.
,,Siriusi!" Zamával na něj James a ukázal na Lily Evansovou, která už toho také nemálo vypila a při pomalém tanci měla hlavu položenou na jeho rameni. Sirius jen uznale pokýval hlavou. Ted rychle odskočil dámám, jako pravý gentleman, pro skleničky s pitím.
,,Díky, tohle budu potřebovat, až si mě všimne Bellatrix," rozhlédla se kolem, ale svou starší sestru nikde neviděla. Zato si všimla Narcissy, která stála ve společnosti Luciuse a Rabastana a na tváři měla ztrápený výraz. Mrzelo ji, že jí nechtěla říct, co se doopravdy stalo, avšak tušila, že to má co do činění s Anastázií.
,,Smím prosit o tanec?" Uklonil se Ted a nabídl jí ruku, kterou přijala. S úsměvem se ještě ohlédla na Siriuse a za chvíli už tančila v Edwardově objetí.
,,Už jsem ti řekl, jak ti to dnes sluší?" Usmíval se na ni.
,,Asi pětkrát," tiše se zasmála.
,,Ale opravdu, jsi nádherná," pohladil ji po tváři.
,,Ty také nejsi k zahození," mrkla na něj.
,,Jsem rád, že jsi přijala mé pozvání, je mi s tebou opravdu krásně," udělal s ní otočku.
,,Pak jsou pocity vzájemné," udělala krok blíže k němu a položila mu hlavu na rameno, zavřela oči a nechala se vést. Ted ji objal a hladil jemně po zádech.
,,Jsou spolu krásní, že ano?" zašeptala zrzavá dívka svému tanečníkovi, kteří tančili vedle nich. Jmenovali se Arthur a Molly. Chodili spolu od pátého ročníku a nyní měli před sebou zkoušky OVCE a hned po nich se plánovali vzít.
,,Ano, ale ne tak jako my dva, Mollinko Šmudlinko," dal jí pusu na nos. Molly mírně zčervenala a zachichotala se.
Bellatrix se vrátila zpět na ples. Knihu společně s lahvičkou schovala do krabice, kterou zabezpečila všemožnými kouzly a zamkla do skříně. Řekla si, že oba předměty řádně prozkoumá zítra. Hned ráno totiž se sestrami a Regim odjížděli na Grimmauldovo náměstí, kde měli všichni společně strávit vánoční prázdniny. Strýc vlastnil myslánku, která ležela schovaná za tajnými dveřmi jeho pracovny. Nemohla se dočkat, až zjistí, jaké vzpomínky se v oné ampulce ukrývají. Pohledem skenovala místnost a hledala Rabastana s Luciusem a Narcissou. Všimla si však pouze Siriuse, který oblboval svými řečičkami dívku, která se červenala a rozpačitě se chichotala. Bellatrix protočila panenky. Když konečně zahlédla Narcissiny šaty v davu, vydala se jejím směrem.
,,Jsem tady, obstaral bys mi něco k pití, Rabastane?"
,,Ovšem," odpověděl nejistě a podíval se na Luciuse, ten se zase díval na něj.
,,Děje se něco?" Pozvedla obočí a těkala očima z jednoho na druhého. Narcissa se výsměšně usmívala. ,,Tak co je? Narcisso?"
,,Jsou spolu tak roztomilí, nemyslíš, sestřičko?" Řekla Cissa přehnaně sladkým tónem a dívala se směrem na parket. Bellatrix se podívala stejným směrem a zamračila se. Na parketu tančila Andromeda s tím mudlovským šmejdem. Bellatrix zrudla vzteky a naštvaně se rozešla jejich směrem, chytila Andromedu za ruku a táhla ji mimo parket. Tedovi chvíli trvalo, než mu došlo, co se stalo a jakmile se vzpamatoval, rozešel se za nimi.
,,Co si jako myslíš, že děláš, Andromedo? Tohle je nějaký špatný vtip?"
,,Nevím, co tím myslíš," pozvedla obočí.
,,Tak ty nevíš, co tím myslím, jo? Tohle tím myslím!" Ukázala na Teda. ,,Tuhle hnusnou mudlovskou špínu, která se tě před chvílí dotýkala, mudlovský šmejd nejvyššího kalibru, který si dovolil byť se na Blackovou jen podívat! Řekni mi, že je to špatný vtip!" Belaltrix se snažila mluvit co nejtišeji, doufala, že si jich snad ještě moc lidí nevšimlo. Lucius a Rabastan stáli poblíž a oba s napětím očekávali, co se bude dít. Narcissa jen kroutila hlavou nad Bellatrixiným chováním.
,,Děje se něco, Andromedo?" Zeptal se Sirius, který si všiml, že něco není v pořádku.
,,Ne, neděje se vůbec nic na čem by záleželo. Jen tady Bellatrix si myslí, že všichni kolem budou skákat, jak ona píská. Že se všichni zblázníme, protože ona naše pocity neuznává, protože sama má místo srdce kus ledu, takže my ostatní ho musíme mít taky. Ale hádej co, drahá Bello? Je mi úplně fuk co si myslíš a ještě méně mi záleží na tom, co se ti líbí a co ne. Já nemám povinnost ti cokoli vysvětlovat a už vůbec se nebudu omlouvat za své pocity. Tohle je můj život a já si ho prožiju tak, jak uznám sama za vhodné. A pokud nestojíš o to být jeho součástí, pak je mi to sice upřímně líto, ale je to jen tvé rozhodnutí, stejně jako mé tohle," odpověděla Andromeda s takovou dávkou odvahy, že ani sama nevěděla, kde se to v ní vzalo. Vzala Teda za ruku a propletla své prsty s jeho. ,,Já nebudu žít jako matka, věčně terorizována otcem a všemi ostatními. Pokud tobě takový život vyhovuje, prosím, já ti v tom nebráním, ale přestaň už mi laskavě kecat ty do toho mého! A mimochodem, jestli ještě jednou Teda urazíš, slibuji ti, že vánoční prázdniny strávíš na ošetřovně!" Ted, Sirius, Lucius i Rabastan zůstali stát jako opaření. Narcissa se dmula za svou sestru pýchou. Přála si být stejně odvážná jako ona.
,,Tohle si ještě vyřídíme!" Prskla Bellatrix. ,,A počítej s tím, že se o tomto zneuctění naší rodiny dozví otec!" A s těmito slovy nasupeně odešla.
,,Páni, sestřenko, tys jí to nandala," šťouchl ji Sirius do ramene, Andromeda se ušklíbla.
,,Nikomu nedovolím, aby tě urážel," řekla Tedovi. ,,Pokud nebude respektovat mé pocity, pak bohužel, má smůlu. Je to má sestra, miluju ji, ale tohle si líbit nenechám."
Ted se spokojeně usmál. ,,Víš, že dovedeš být neskutečně sexy?" Mrkl na ni a Andromeda se lišácky zazubila.
,,Nepůjdeme tančit? Potřebovala bych si spravit náladu."
,,Ovšem, cokoli si madam bude přát," odvedl ji zpátky na parket.
~ ~ ~
Lily s Jamesem tančili v objetí a zdálo se, že jsou spokojení. U Lily tento příjemný stav navodil z velké části také alkohol. Nebyla zvyklá pít, avšak aby to s Potterem zvládla, musela se na to napít. Alespoň tuto verzi opakovala stále dokola svým kamarádkám, které se snažily zjistit, zda na ni náhodou nepoužil kletbu Imperius. Jamesovy ruce pomalu sjížděly od pasu dolů až na její zadek, opakovaně.
,,Tak opilá ještě nejsem, Pottere!"
,,Já za to nemůžu, ty ruce se tam prostě cítí pohodlně," pokrčil rameny James.
,,Tak je laskavě usaď na mém pase a nech je tam!" Nepatrně se od něj odtáhla. Nebylo jí to nepříjemné, spíše jí zneklidňovala myšlenka, že se jí to vlastně docela líbí. Zakroutila hlavou. ,,Není mi dobře, potřebovala bych na vzduch," řekla najednou.
,,Jsi celá zelená," podotkl James, když vycházeli ven z hradu.
,,Asi jsem to přehnala s alkoholem, nejsem zvyklá tak hodně pít a dnes jsem to tak trochu přepískla," posadili se na lavičku a James přes její holá ramena přehodil své sako.
,,Neměli bychom zůstávat dlouho, ať ještě k tomu všemu nenastydneš," Lily přikývla a schovala si obličej do dlaní. James ji hladil po zádech.
,,Vážně mi není dobře," řekla tlumeně.
,,Doufám, že nebudeš zvra-" Ani to nestihl doříct a Lily hodila šavli přímo na jeho naleštěné boty. ,,-cet," dodal a znechuceně se díval na své nové boty, které vybírali se Siriusem na konci prázdnin v Příčné ulici. Byly opravdu drahé, povzdychl si James pro sebe.
,,J-já," vstala Lily a dívala se na svůj výkon vytřeštěnýma očima. ,,O-omlouvám se," řekla jen a utíkala zpátky do hradu, aniž by si uvědomila, že má jeho sako stále na sobě. Utíkala do své ložnice, v očích měla slzy. Taková ostuda, pomyslela si. Cestou se ještě zastavila v umývárně. Podívala se na svůj odraz v zrcadle, vypadala hrozně. Řasenku měla rozmazanou a u pusy měla stále ještě něco, co raději ani nechtěla vědět, co bylo. Umyla si obličej a se zadržovaným pláčem došla do své postele, kam se zhroutila a rozplakala se. Už mu nikdy nemůžu přijít na oči, pomyslela si. Taková ostuda, všechno jsem to zkazila. V tom si uvědomila, že má u sebe stále jeho sako a doufala, že se dnes už po něm shánět nebude. Sundala si lodičky a pohodila je kamsi do rohu. Neměla už ani sílu se převléct, lehla si v šatech do postele, přikryla se Jamesovým sakem a po chvíli usnula.
~ ~ ~
James se vrátil na ples asi po dvaceti minutách, kdy se snažil umýt si v jezeře a hůlkou vysušit poblité boty.
,,Kde máš Evansovou?" Šťouchl do něj Sirius, ke kterému se tulil jeho doprovod.
,,Asi šla spát."
,,Tak brzy? Vždyť je teprve jedenáct!" Zakroutil hlavou. ,,Taky nic nevydrží."
,,Hmm."
,,Pojď si s náma dát něco k pití, kamaráde, vypadáš jako by tě vcucnul a vyloučil bazilišek," poplácal ho po rameni. Když šli směrem k baru, všiml si Sirius Reguluse, který líbá Marlene ruku a někam odchází. Zvětřil příležitost.
,,Na druhou stranu, proč si nejdeš zatančit tady s Katie? Já se půjdu na chvíli posadit a odpočinout své protančené nohy," mrkl na ty dva, pošťouchl je směrem k parketu a rozešel se za Marlene.
,,Copak tady dělá tak krásná dívka tak sama?"
Marlene se ohlédla. ,,Regulus mi šel pro něco k pití," pousmála se na něj.
,,Smím se posadit?"
,,Ovšem."
,,Děkuji," posadil se vedle ní a projel si rukou vlasy.
,,A co ty? Kde máš tu roztomilou dívenku, která tě tady celý večer objímala?" Dívala se na něj s úsměvem.
,,Ta tančí s Jamesem. Byl chudák smutný, že mu partnerka odešla do hajan, tak jsem mu dopřál jeden tanec s Katie," zářivě se usmál a natáhl ruku na opěradlo za ní.
Marlene pozvedla obočí. ,,Ano? Půjčil jsi svou partnerku nejlepšímu kamarádovi? Rád jednáš se ženami jako by byly tvým majetkem?"
,,Cože?" Rozpačitě se zasmál. ,,Tak jsem to přece vůbec nemyslel."
,,Tím jsem si jistá," pronesla poněkud ironicky.
,,Takže ty a Regulus?" Mírně si odkašlal.
,,Já a Regulus jsme jen přátelé a možná, kdybys mě pozval dřív než on, nemusel bys tady ze sebe teď dělat pitomce," řekla bez jakýchkoli okolků.
Sirius se trochu zarazil. ,,Myslíš si, že jsem pitomec?"
,,To ne, jen se tak často chováš. Jako třeba ten hloupý žertík s Regulusem, který podotýkám nebyl vůbec vtipný. Proč máš tu potřebu tohle všechno svému bratrovi dělat místo toho, aby sis k němu našel cestu? Není tak špatný, jak si myslíš."
,,Spíše není tak skvělý, jak si myslíš ty. Věř mi, znám ho, je typický Black a je na to hrdý."
,,Nevidím nic špatného na tom být hrdí na to, kdo jsme."
,,Ne, pokud nejsi Black. Pohraje si s tebou pro své vlastní účely, využije tě a odhodí a jediný, kdo bude mít zlomené srdce, budeš ty sama. Blackovi se starají jen o své vlastní zájmy."
,,Mluvíš z vlastních zkušeností?" Pozvedla obočí. ,,Ty a všechny tvoje milenky? Které jen dostaneš tam, kam chceš a pak je odhodíš jako špinavý kus hadru?"
,,Tohle jsem nemyslel," protočil panenky. ,,Oni dělají mnohem horší věci, než je hloupé hraní."
,,Hloupé hraní? Mám dojem, že ty dívky to tak neberou. Proč to vlastně děláš? Potřebuješ si tím zvýšit ego? Regulus tuto potřebu nemá, proto je v mých očích mnohem lepší člověk. Nejedná s ženami jako ty nebo Malfoy. Jedná s námi s úctou."
,,Protože je do tebe zamilovaný," protočil panenky.
,,Ano? A ty?" Touto otázkou ho poněkud zaskočila. Rozpačitě se zasmál.
,,Já? Ale prosímtě," mávl jen tak rukou, Marlene se usmívala.
,,Tak to ti nebude vadit, když se s tebou teď rozloučím a půjdu za Regim," zvedla se k odchodu, avšak Sirius ji chytil za zápěstí. Sám nevěděl, proč to udělal, byl to reflex. Pustil ji, postavil se a rozpačitě si odkašlal.
,,Hezký zbytek večera," popřál jí a otočil se k odchodu.
,,Siriusi?"
,,Ano?" S nadějí v hlase se opět otočil.
,,Tobě taky," mile se na něj usmála a odešla za Regulusem k baru.
~ ~ ~
Bylo něco málo před dvanáctou, když Bellatrix vyšla z koupelny, připravená ke spánku. Místnost osvětlovalo pouze slabé světlo z lampy ležící na nočním stolku. Její sestry byly zřejmě stále ještě na plese. Vytáhla krabici, kterou si položila na postel, otevřela ji a vyndala z ni knihu. V hlavě se jí vybavila slova Salazara Zmijozela. Knihu do té doby neotevírej a nečti, rozumíš?
,,Co se asi může stát, když jen nahlédnu?" Protočila panenky a knihu otevřela. Na první straně bylo napsáno něco jako věnování.
,,Po mou lásku, která musela zaplatit cenu nejvyšší, ať mudlové trpí a jejich pláč se nikdy neutiší," přečetla nahlas. Najednou ucítila jemný vánek na tváři. Vyjekla a knihu zaklapla. Vyděšeně se rozhlížela po místnosti a když si všimla, že je pootevřené okno, musela se zasmát.
,,Bellatrix, ty jsi vážně paranoidní," zvedla se a okno zavřela. Knihu znovu schovala do krabice, zabezpečila všemožnými kouzly a zavřela do skříně. Šla si lehnout. Zítra začínaly vánoční prázdniny a ji čekala cesta k tetě a strýčkovi, kde měl být i její nastávající, Rodolphus Lestrange. Nebyl to však on, na kterého se těšila nejvíce, nýbrž jistý kouzelník jménem Tom Riddle.

Kapitola Sedmá: Vánoční ples (část první)

25. dubna 2017 v 13:10 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ Who could refrain that had a heart to love and in that heart courage to make love known? ~
-William Shakespeare

Vánoční ples byl jednou z mála událostí ve školním roce, na kterou se bradavičtí studenti opravdu těšili. Zejména dívky, které konečně mohly odložit své kolejní uniformy a probudit krásu, která v nich po celý rok dřímala a konečně si mohla dovolit vyletět jako hrdá, elegantní labuť, jak ostatně říkala také profesorka McGonagallová. Ples, jakožto každým rokem, pokud se nekonal turnaj tří kouzelníků, zahajoval ředitel svým prvním tancem. Tentokrát to byl Albus Brumbál, který vedl na parket Minervu McGonagallovou. Všichni je s nadšením pozorovali, sem tam se z davu dokonce ozvalo povzbudivé hvízdnutí, když v tom se pohledy všech přítomných stočily ke vstupním dveřím. Do Velké síně vcházeli Lucius Malfoy s Narcissou Blackovou. Lucius byl oděn do elegantního černého obleku z toho nejkvalitnějšího materiálu, dlouhé vlasy mu spadaly na ramena a jeho kravata ladila s barvou Narcissiných šatů. Ta vypadala jako zjevení, anděl, který se právě snesl na zemi. Její bledý obličej nebyl téměř vůbec nalíčen, pouze si řasenkou zvýraznila své dlouhé řasy a její plné rty byly podtrženy růžovou rtěnkou v odstínu jejích šatů, které jí délkou sahaly až po kotníky. Neměly ramínka, na hrudníku je držel pouze korzet, který zvýrazňoval její vosí pas. Sukně byla nařasená s krajkami, však jen do té míry, aby nezastínila její nevinnost, pouze ji zvýraznila a podtrhla. Své blond vlasy měla elegantně vyčesané a hlavu zvednutou jako kdyby byla královnou celých Bradavic. Minimálně dnes večer jí byla, zastínila dokonce samotnou Bellatrix, která stála v davu s Rabastanem Lestrangem a na tváři jí hrál spokojený úsměv, když viděla, jaké pozdvižení její malá sestřička se svým budoucím manželem způsobila.
,,Taky ti to sluší, Bello," ušklíbl se Rabastan a pozvedl sklenku. Její černé, taktéž korzetové šaty, jí obepínaly postavu a modelovaly dekolt. Bella se usmála, nežárlila. Věděla, že tento večer měl patřit její sestře, aby bylo všem přítomným jasno, komu Narcissa patří. A převážně, aby si to uvědomila jedna konkrétní osoba. Bella se podívala jejím směrem a musela nakrčit nos nad neskrývaným výrazem touhy, se kterým se Anastázie na Narcissu dívala. Sama přišla s jistým chlapcem z Nebelvíru, jehož rodinu Bellatrix nenáviděla. Zastávala názor, že jsou ostudou kouzelnického světa. Frank Longbottom, působící jako malý ťulpas, který pokukoval po dívce ze svého ročníku, Alici, byl jediný, komu Stázka o Narcisse řekla, byl jako její nejlepší přítel, i když byl o čtyři roky starší. Povídali si o všem, dokonce mu slíbila, že mu s Alicí pomůže.
Když se dav trochu uklidnil a pozornost se stočila zpět k parketu, přišli Bellatrix s Rabastanem k nim.
,,Pořádně jsi se předvedla, sestřičko," pozvedla číši na její počest. Narcissa se ušklíbla, ale nic neřekla. Nechtěla sem jít, nebyla zrovna dvakrát nadšená, ale utřela si slzy, nasadila chladnou masku a výborně sehrála svou roli poslušné snoubenky.
,,A co já? Já nejsem ten nejdokonalejší krasavec pod sluncem?" Naoko uraženě prohlásil Lucius a jemně do Bellatrix šťouchl. Ta se ironicky zasmála.
,,Já nevím, na to se zeptej tady Narcissy, já se těchto řečí budu muset pro dnešní večer zdržet, jelikož na mě dnes můj nastávající nasadil špeha," pohladila Rabastana po rameni.
,,Dnes jsem tvůj bodyguard," prohlásil a napil se.
,,Ovšem. A kde je vůbec Andromeda? Viděli jste ji někdo?" Celá skupinka se rozhlédla po sále.
,,Asi se jí na tuto pitomou akci nechtělo jít," pokrčila Narcissa rameny.
,,Nebo nenašla partnera," uchechtl se Rabastan posměšně.
,,Ne, určitě tady někde bude. Je Blacková a ví, že se musí správně prezentovat. No nic, najdu si ji později, teď bych potřebovala mluvit tady s Luciusem, takže jestli nás na chvilku omluvíte," a než stačil Rabastan odpovědět, už byli někde v davu.
,,Taky mne omluv, půjdu si sednout," položila Narcissa skleničku na stůj a šla se posadit daleko od parketu, kde byl větší klid a kde si ji neprohlíželo tolik zvědavců. Dívala se na tančící páry a ani si nevšimla, že se k ní někdo posadil.
,,Cissy, můžeme si promluvit, prosím?" Trhla sebou a ještě dříve, než se ohlédla, poznala podle hlasu, o koho se jedná.
,,Nemyslím si, že je o čem mluvit," odpověděla jí bez výrazu.
,,Já myslím, že je. Pokud mi nemáš co říct ty, tak já ano."
Narcissa pozvedla obočí. ,,Urychli to, nemám moc času."
,,Co se stalo? Proč jsi mě najednou tak odřízla? Proč jsi tady teď s Malfoyem a tváříš se jako bys s ním byla bůh ví jak šťastná? Proč?"
,,Protože je to můj život a povedu si ho jak chci já. A tobě do toho vůbec nic není, protože už nejsi jeho součástí. Nechci se s tebou bavit, nechci tě už ani vidět, což se mi bohužel nesplní, jelikož jsme spolužačky, jaká to smůla," ušklíbla se na ni ironicky, ale uvnitř ji to bolelo. Nechtěla jí tato slova říkat, chtěla ji naopak obejmout, říct jí, jak moc jí na ní záleží, utéct s ní daleko odsud a už nikdy se neohlédnout. Změnit si jméno a být prostě jen šťastná, ale to nešlo.
,,Cissy, proč tohle říkáš? Vždyť ty víš, že to není pravda," vzala ji za ruku.
Lucius se podíval směrem, kde Narcissa seděla a když uviděl Anastázii vedle ní, zamračil se.
,,Luciusi, slyšíš? Potřebuji abys na chvíli zabavil Rabastana. Musím se jít podívat znovu do společenské místnosti, něco mě ohledně té naší věci napadlo."
,,Jo, slyším. Dobře," odpověděl nepřítomně a dál pozoroval Narcissu s Anastázií, která právě položila svou dlaň na její. Bellatrix se podívala směrem, kterým se díval on.
,,Zase ta holka," procedila mezi zuby. ,,Asi bude potřebovat lekci," řekla a vydala se směrem k nim, Lucius ji následoval.
,,Nerušíme?" Pozvedla obočí.
,,Ne, slečna Sayreová je právě na odchodu," odpověděla Narcissa ostře, postavila se, vzala Luciuse za ruku a odkráčela s ním směrem k parketu, aniž by se ohlédla.
,,Musíme si promluvit, děvče."
Stázka se na ni zamračila. ,,Není o čem." Bellatrix se však odbýt nenechala, vzala ji hrubě za ruku a táhla ji ven ze sálu, Stázino malé psaníčko spadlo na zem. Když byly samy, hrubě ji narazila na zeď.
,,Řeknu ti to po jen jednou a naposledy a doufám, že to půjde po dobrém, protože po zlém by pro tebe mělo trvalé následky. Dobře mě teď poslouchej. Ještě jednou se přiblížíš k mojí sestře a budeš litovat toho, žes kdy vstoupila na pozemky této školy, ty ubohá nicko. Srovnám tě se zemí, zažiješ si peklo. Budou se ti o mně do konce tvého mizerného života zdát noční můry. A to se spolehni, že já ti nedám pokoj, dokud tě nezničím a až s tebou skončím, budeš škemrat o smrt, rozumělas mi?" Udělala krok k ní, takže se jí téměř dotýkala nosem. ,,Tak rozuměla?" Anastázie přikývla a Bellatrix se spokojeně usmála. ,,Vidíš, že to jde, krasotinko," dala jí pramen vlasů za ucho a mile se na ni usmála. Pak nasadila znovu svůj výraz pohrdání a ustoupila od ní. ,,Můžeš jít," řekla nepříjemným tónem, až Anastázii naskočila husí kůže. Rozešla se zpátky do své ložnice. Už neměla náladu ani sílu tady zůstávat a sledovat, jak Narcissa cukruje s Malfoyem, nezvládla by to. Pro ni tento večer skončil.
,,Tady jsi, všude tě hledám," podal Rabastan Belle skleničku.
,,Díky, to jsem teď potřebovala," vypila ji na ex a prázdnou mu ji vrátila. ,,Lucius s tebou potřeboval mluvit," řekla jen tak mimochodem. ,,Tak počkej, až skončí tanec a běž za ním."
,,Ty nepůjdeš se mnou?" Pozvedl obočí.
,,Ne, prý s tebou chce mluvit v soukromí. Já se zatím podívám po Andromedě."
Když Rabastan odešel, vydala se rychlým krokem směrem do zmijozelské společenské místnosti. Několikrát se cestou ohlédla, jestli ji někdo nesleduje. Jakmile došla na místo, zkontrolovala, jestli nikde nikdo není a odsunula skříň. Za skříní byl starý obraz, který kdysi nejspíše visel nad ní. Že spadl, usoudila podle uštípnutého kusu rámu ležícího opodál. Sehnula se a obraz zvedla. Byl střední velikosti se stříbrným oprýskaným rámem, avšak plátno bylo prázdné. Bellatrix se posadila do křesla a zkoumavě si jej prohlížela. Na zadní straně bylo zdobným písmem napsáno Salazar Zmijozel.
,,Zmijozelův obraz?" Bellatrix se zamyslela. Napadlo ji, že to mohl být jeden z obrazů, které může Zmijozelův portrét navštěvovat. Vzpomínala, kde na hradě viděla další. V jednom z nich Salazar jisto jistě bude. Nemohla doufat, že se objeví na tomto, Merlin ví jak dlouho byl za tou skříní zapadlý.
Anastázie zrovna ležela na posteli a dívala se do stropu, když si uvědomila, že nemá své psaníčko. Doufala, že když se pro něj vrátí ihned a nebude čekat do rána, stále se bude nacházet na místě, na kterém seděla naposledy, vedle Narcissy. Sešla schody a zarazila se. Uviděla Bellatrix, jak sedí v křesle a něco si prohlíží. Vypadala napjatě. Anastázie se přitiskla ke zdi a tiše ji pozorovala.
,,Zmijozelská společenská místnost, chodba v pátém patře a... ředitelna," jmenovala Bellatrix nahlas místa, která se jí vybavila a na kterých se mohl Zmijozel zrovna nacházet. Vstala, schovala obraz zpátky za skříň a vydala se prozkoumat páté patro. Anastázie počkala, až odejde, odsunula skříň a onen objekt vytáhla. K čemu je Bellatrix starý prázdný obraz? Co má za lubem? Pomyslela si, vrátila jej na místo, skříň zasunula zpátky a vydala se Bellatrix sledovat.
,,Prosím, buď tady, prosím," škemrala si Bella pro sebe, když stoupala do pátého patra. Do ředitelny se jí opravdu nechtělo. Vyšla poslední schod a zůstala stát tváří v tvář prázdnému plátnu.
,,No výborně," protočila panenky.
,,Copak, slečno?" Promluvil jede z obrazů. Poznala v něm Helgu z Mrzimoru. Dáma oblých tvarů s laskavým výrazem ve tváři se na ni usmívala.
,,Hledám portrét Salazara Zmijozela, náhodou nevíte, kde se právě nachází?" Pozvedla obočí.
,,Ten už sem mezi nás skoro nechodí, bude jisto jistě v kanceláři našeho pana ředitele, co po něm potřebujete?"
,,Do toho vám nic není," odsekla a vydala se směrem k Brumbálově kanceláři. Helga pouze zakroutila hlavou. ,,To je dneska mládež," uslyšela za sebou ještě Bellatrix, ušklíbla se a kráčela směrem ředitelně.
,,Tohle je vážně výborné, opravdu," vzteky přešlapovala před okřídleným chrličem, který by jí dovolil projít jen v případě, že by znala heslo. Zkoušela přes chrlič přelézt, ale pokaždé jí zatarasil cestu otočením, použila dokonce hůlku, avšak kouzlo se odrazilo a Bellatrix odletěla na opačnou stranu chodby.
,,Sakra!" Klela, když se zvedala a mnula si pohmožděnou ruku. Anastázie stála na druhém konci chodby schovaná a přemýšlela, proč se tak urputně snaží dostat do Brumbálovy pracovny.
,,Ale ale, copak chce Bellatrix Blacková v kanceláři ředitele, který je dole ve Velké síni? Že bych ho šel upozornit?" Zachechtal se Protiva a letěl pryč.
,,Ne, počkej!" Duch se za Bellatrix otočil. ,,Potřebuju znát heslo, musím mluvit se Zmijozelem, je to důležité," řekla a v jejím hlase byl slyšet zoufalý podtón. Nemohla si nechat ujít tak jedinečnou příležitost. Brumbál byl pryč a Zmijozel, jak jí řekla Helga, většinu času trávil v jeho kanceláři. Nevěděla, kdy se jí taková možnost znovu naskytne, jestli vůbec. Jindy tady budou pochodovat studenti a i kdyby byl Brumbál pryč, nedostane se tam, aniž by ji někdo nezpozoroval. Protiva její naléhavost vycítil a ušklíbl se.
,,A co mi může dát slečna Blacková na oplátku?"
,,Řekni si, co chceš!"
,,Hmm...," zamyslel se Protiva. ,,Jednou budu možná potřebovat prokázat jistou službičku a pokud mi pomůžeš, neřeknu Brumbálovi, že jsi se snažila vloupat do jeho kanceláře."
,,Dobře, dobře," měla očividně na spěch. ,,A to heslo znáš?"
,,Merlinova fusekle," ušklíbl se na ni a jakmile to vyřkl, chrlič se otevřel. Protiva se nahlas zasmál se a odletěl někam pryč. Bellatrix zakroutila hlavou nad šílenými nápady ředitele. Pomyslela si, že musí být ještě větší blázen, než se o něm říká a aniž by se na Protivu ohlédla, vystoupala po točitých schodech až nahoru. Rozhlédla se. Místnost, ve které se nacházela byla laděna do teplých žluto vínových barev a byla osvětlena pouze tlumeným světlem malé lampy na pracovním stole a ohněm z obrovského krbu, který, když zrovna neplál, sloužil jako transport pro letaxovou síť. Spousta knih, která se zde nacházela, musela mít neskutečnou hodnotu. Bellatrix si prohlédla jednu řadu a žasla. Našla dokonce knihu o viteálech, o kterých se dočetla pouze v knihovně Blacků a to jen tak okrajově. Vzala si knihu do ruky a ostatní posunula tak, aby zamaskovala viditelnou mezeru. Najednou se ozval pronikavý zvuk. Bellatrix se otočila a automaticky skryla knihu za záda. Zůstala stát s otevřenou pusou. Na stole za ní seděl obrovský, nádherný Fénix, který ji se zájmem pozoroval. Natáhla k němu opatrně ruku a prsty mu jemně přejela po peří.
,,Ty jsi ale nádherné stvoření, nikdy jsem neviděla Fénixe naživo," fascinovaně si jej prohlížela. Pták pokýval hlavou jako by jí rozuměl a otřel se jí chocholkou o ruku, usmála se. ,,A jak vidím, rád se mazlíš, co?" Čechrala mu peří prsty, Fénix spokojeně zavřel oči. ,,Promiň, ale nemohu si s tebou teď hrát, přišla jsem si promluvit se Zmijozelem a musím si pospíšit, aby mě tady tvůj páníček nenachytal," ušklíbla se, pohladila ho po zobáku a rozhlédla se po místnosti. Byla zde spousta obrazů. Salazar Zmijozel seděl na kraji, oddělen od ostatních a pozoroval Bellatrix svýma pronikavě zelenýma očima. Bella k němu přistoupila a nepatrně se poklonila.
,,Čeho si žádáš čarodějko? Mluv se mnou jen v případě, žes čistokrevná!" Pronesl.
,,Jsem Bellatrix Blacková, členka veleváženého a starobylého rodu Blacků," odpověděla a hrdě zvedla hlavu.
,,Ah tak. A za jakým účelem jsi mne vyhledala?" Bellatrix vytáhla pergamen, který před něj rozložila. Nadzvedl obočí. ,,Mapa?"
,,Ano, vedla k vašemu obrazu ve zmijozelské společenské místnosti, měla by mít něco společného s legendou o Morganě a Alnairu Blackovi. Doufala jsem, že byste mi mohl objasnit, o co se tady jedná."
Zmijozel se ušklíbl. ,,To bych opravdu mohl, ale řekni mi, jsi připravená, Bellatrix Blacková? Jsi připravená čelit následkům své zvědavosti?"
,,Jakým následkům? Jak mohu odpovědět, když ani pořádně nevím, o co se jedná?!"
,,A přála bys si poznat chuť nekonečného vědění?"
,,Ano, ovšem že ano," odpověděla s neskrývaným zájmem.
,,Pak tedy vstup," odpověděl a obraz za ním se otevřel. Před Bellatrix se objevila dlouhá temná chodba, na jejímž konci stál stolek, na kterém ležela malá zdobená skříňka a vedle ní stará zaprášená kniha. Bella šla pomalým krokem ke stolku, chvíli skříňku se zájmem pozorovala, avšak nakonec ji otevřela. Byla v ní malá lahvička s něčím, co vypadalo jako pohybující se plyn. Bella sebrala lahvičku i knihu a vrátila se zpátky do pracovny.
,,Co je tohle?" Ukázala Zmijozelovi ampulku s plynem.
,,Mé vzpomínky. Vše, co potřebuješ vědět, najdeš právě v nich. Knihu do té doby neotevírej a nečti, rozumíš?" Bellatrix přikývla. ,,Za čistotu krve," dodal.
,,Toujours Pur," odpověděla Bellatrix.
Anastázie stála celou tu dobu za dveřmi pracovny a vyslechla celý jejich rozhovor. Zajímalo ji, co Bellatrix chystá a k čemu ona kniha slouží. Když uslyšela, že Bella odchází, zazmatkovala a rozběhla se dolů po schodech, které brala po třech. Zastavila se až ve své ložnici a úplně zapomněla, pro co původně šla. Myslela jen na Bellatrix a na onu knihu.



Kapitola Šestá: Milovat, či nemilovat, to je, oč tu běží (část druhá)

18. dubna 2017 v 14:59 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Zatímco James poletoval u okna Lily Evansové, Sirius se společně s Remusem a Peterem vydali hledat Reguluse.
,,Jaká škoda, že James neuvidí, jak ztrapním svého drahého bratříčka," ušklíbl se. ,,Dal přednost Evansové přede mnou, neslýchané."
,,Sám jsi ho do toho uvrtal," připomenul mu Remus. ,,Navíc to byla jediná chvíle, kdy měla Lily sama volnou hodinu a nebyly kolem ní ty její ukdákané kamarádky a možná i poslední možnost před plesem. Tohle jsi mu odepřít přeci nemohl."
,,A zrovna v ten stejný čas, kdy má Zmijozel hodinu s Havraspárem," ušklíbl se Sirius. Chtěl, aby u toho byla také Marlene McKinnonová. Ta sice nechodila do stejného ročníku jako Regulus, avšak vypomáhala profesorce při hodinách. Byla extrémně nadaná a hodilo se jí to k jejím zkouškám NKÚ.
,,Zabije tě za to," podotkl Peter, jakmile se zastavili kousek od skleníku číslo tři, kde právě profesorka rozpustila hodinu.
,,Pouze dostane svou lekci. Studem bude ještě další měsíc zalezlý v pokoji a pro mě bude cesta k sladké McKinnonové volná. Pozvu ji na ples a tam už si ji zpracuji dle svého," opřel se o zeď a čekal, až Regulus vyjde ven.
,,Pořád se nechytám u těchto rostlin, nerozeznám je od sebe, přijdou mi úplně stejné," povzdychl si Regulus.
,,Ne ne, koukni, tahle má jiný tvar listů, navíc je tmavší," snažila se mu Marlene ukázat ten viditelný rozdíl.
,,Ahoj bráško," vydal se Sirius jeho směrem, Regulus se zamračil.
,,Co chceš?"
Sirius vytáhl obálku. ,,Zdá se, že mi sova omylem doručila jistý důvěrný dopis od naší mamá, který byl však adresován tobě," otevřel dopis, který si sám předepsal. ,,Tak copak se tady píše?"
,,Dej to sem, Siriusi, varuju tě!" Regulus vypadal vytočeně. Všichni jeho Zmijozelští spolužáci s nadšením očekávali, co se bude dít.
,,Drahý Regulusi," začal Sirius číst nahlas. ,,Psala jsem rodinnému známému, výbornému lékouzelníkovi o tom tvém problému. Ujistil mne, že o vánočních svátcích dorazí a sám tě osobně prohlédne. Vím, že je to citlivé téma, ale s maminkou o tom mluvit můžeš. Ono počůrávat se do postele až do svých třinácti let není tak úplně v pořádku, proto jsem musela podniknout jisté kroky. Posílám ti neprodyšné pleny na spaní a až přijdeš domů, Toník se na tebe podívá. S láskou, maminka," Sirius dočetl a vytáhl z kapsy obrovskou rozkládací plenu.
,,Pro tebe, bráško, aby ses nám v noci nepolulinkal," zašišlal na něj Sirius a celá zmijozelská skupina vyprskla smíchy.
,,Tak za tohle mi zaplatíš!" Procedil Regulus mezi zuby a celý rudý vzteky vytáhl svou hůlku. Sirius nezůstával pozadu, protože to čekal.
,,Kluci, nechte toho!" Postavila se mezi ně Marlene. ,,Chováte se jako malé děti!"
,,Já? Já nejsem ten, který se tady počůrává do postýlky, viď Regi?"
Marlene jen tak tak uskočila před kletbou, kterou Regulus vyslal. Mrskal po svém bratrovi jednu za druhou a tomu se je úspěšně dařilo odrážet. Remus a Peter měli své hůlky připravené kdyby náhodou něco.
,,Co se to tady děje?" Ozval se za nimi pronikavý hlas profesorky McGonagallové. Když uviděla Siriuse, zaúpěla. ,,Pane Blacku, zase vy? A... pan Black, no prosím, to bude mít profesor Křiklan radost, až zjistí, že student jeho koleje vysílal kletby na svého bratra," naštvaně jim sebrala hůlky. ,,Se mnou, oba dva!"
,,Ale on si začal, paní profesorko, no vážně!" Zkusil to Sirius.
,,Sklapnout, jít!" Řekla rázně profesorka McGonagallová a rozešla se zpátky k hradu. Sirius si povzdychl, věnoval svým kamarádům otrávený výraz a vydal se s McGonagallovou a svým bratrem dovnitř. Když došli do jejího kabinetu, posadila se za stůl, který stál na vyvýšeném místě, takže působila dojmem jakési vyšší moci a naháněla ještě větší hrůzu než obvykle.
,,Můžete mi laskavě vysvětlit, čeho jsem to opět byla svědkem?" Kmitala očima z jednoho na druhého. Regulus mlčel, jen zuřivě oddychoval.
,,Ten pitomec mě napadl," ujal se slova Sirius.
,,Tento slovník si laskavě nechte, pane Blacku. Můžete mi vy vysvětlit, proč jsi napadl svého bratra?" Zeptala se Reguluse.
,,Protože o mně vykládá lži a protože je to idiot!"
,,To samé platí i pro váš slovník! Zde jste na akademické půdě a budete se vyjadřovat slušně! Oběma vám strhávám padesát bodů a odpykáte si svůj měsíční školní trest u pana Filche," Sirius se posměšně ušklíbl. ,,Společně."
,,Cože?" Vykřikli unisono.
,,Jak jsem řekla. Prospěje vám, když se trochu sblížíte a pokud se to bude opakovat, napíšu sovu vaší rodině."
Sirius se ušklíbl. ,,Oni už dávno nejsou moje rodina. Má drahá matka mě velmi dramaticky vypálila z rodinného gobelínu a zřekla se mě."
,,Takový špinavý krvezrádce jako jsi ty si nic jiného ani nezaslouží!"
,,TICHO!" Zakřičela na ně a postavila se. ,,Víte co? Vezmu si vás oba do parády sama, ať vás mám pěkně na očích. Budete mi pomáhat s přípravou na hodiny, opravovat testy a tak podobně. Začneme ihned zítra po vaší výuce. Však vás ty hlouposti přejdou. A teď odchod!" Znovu se posadila, sundala si brýle a promnula si oči. Black s Potterem mě jednou přivedou k Mungovi, pomyslela si, znovu si nasadila kulaté brýle a vrátila se ke své práci.
~ ~ ~
Andy se před večeří vydala směrem k loděnicím. Oblékla si své oblíbené šaty nad kolena ve smaragdové barvě zmijozelu, které jí odkrývaly ramena a k tomu zvolila černé lodičky na nízkém podpatku. Nebyl to nejlepší oděv do zimy, ale což, chtěla se Tedovi líbit. Přehodila přes sebe kabát a vydala se na smluvené místo. Jakmile došla ke strmým schodkům, které vedly až k loděnici, zarazila se. Celé byly totiž posypány okvětními lístky rudé růže, které se na sněhu krásně vyjímaly. Andy našlapovala opatrně. Proklínala se za své boty a říkala si, jak romantické by asi bylo, kdyby se tady natáhla jak široká, tak dlouhá. Ale třeba by ji Ted vzal do náruče a na ošetřovnu sám odnesl. Při té představě se musela pousmát. Když se jí zdárně podařilo sejít schody, opatrně nakoukla do loděnice. Všude kolem byly svíčky a růže. V jedné z lodí seděl Ted a jakmile ji uviděl, postavil se a sešel k ní, aby jí pomohl nahoru. Vzal ji za ruku, kterou jí políbil.
,,Sluší vám to, slečno Blacková."
,,Děkuji, ale co jsem ti říkala o té slečně," zamračila se na něj Andromeda.
,,Omlouvám se Dromedko," zazubil se a vysadil ji opatrně nahoru. Andy se usadila a rozhlédla se kolem sebe. Loděnice nebyla nijak velká, avšak stačila na to, aby se zde dobrých deset lodí vešlo. Věděla, že tady probíhají výměny Regulusových drogových obchodů, ale snažila se tuto myšlenku dostat z hlavy. Svíčky kolem ní prosvěcovaly dřevěnou místnost a vrhaly stíny lodí na stěny. Loděnice nebyla z jedné strany uzavřená. Sahala do jezera, které bylo však v tuto roční dobu zamrzlé, ale v létě, když si člověk nedal pozor, snadno mohl uklouznout a spadnout do vody. Byl sem zákaz chodit, ale nikdo to stejně nerespektoval, jelikož loděnice poskytovala výborný úkryt a soukromí. Lépe na tom byla snad už jen komnata Nejvyšší potřeby, o jejíž existenci však věděl málokdo. Jednou z těch šťastnějších byla Narcissa, která si tam organizovala svá dostaveníčka s děvčaty.
,,Líbí se ti tady?"
,,Ano, krásně jsi to tu vylepšil a je tady teplo, to se ti povedlo jak?" Pousmála se a sundala si kabát. Ted při pohledu na její odhalená ramena mírně zčervenal.
,,N-no, jednoduché zateplovací kouzlo," stydlivě se pousmál, Andromeda si toho všimla a pomyslela si, jak je roztomilý.
,,Copak, pane Tonksi, cítíte se nějak nesvůj, ne?" Zazubila se.
,,Já?" Nervózně si zajel rukou do vlasů. ,,To víš... když přede mnou sedí tak nádherná dívka, to je potom těžké zůstat v klidu," usmíval se na ni.
,,Myslíš si, že jsem nádherná?" Pozvedla obočí, ale stále jí na tváři hrál úsměv.
,,Krásnější, než tato růže," jednu vzal a podal jí ji. Andy si ji vzala a jemně se začervenala.
,,Tak děkuji," prohlížela si květinu.
,,Nemáš hlad?"
,,Trošku," kývla Andy. Ted ukrojil kus bábovky, dal na ni rozkrojenou jahodu, nastříkal šlehačku a podal jí ho.
,,Pekl jsem sám, na mudlovský způsob. Je to recept mé babičky."
Andy si dala kousek do pusy a slastně zasténala. ,,Je výborná! Úplně se rozplývá na jazyku! Ale řekni mi, jak jsi tady v Bradavicích upekl sám bábovku a bez kouzel?"
,,No, stálo mě to hodně přemlouvání skřítků v kuchyni, ale nakonec mi to dovolili," mrkl na ni.
,,Merlin ví, cos jim za to nasliboval," podezíravě se na něho podívala.
,,Moje ponožky," zasmál se, Andy jen zakroutila hlavou.
,,Tihle by si je nevzali, milují práci pro kouzelníky. Já jsem proti tomu. Myslím si, že by měli dostávat zaplaceno a měli by mít lepší podmínky. Sice Brumbál už to dal trochu do pořádku, pořád si však myslím, že to není dost. Skřítkům se prostě nevěnuje dostatečná pozornost," řekla a dala si kousek bábovky do pusy, měla kolem úst šlehačku a Ted se rozesmál.
,,Čemu se směješ? Vždyť je to vážná problematika," zamračila se Andy.
,,To ano, já jen... máš tady šlehačku," naklonil se k ní a setřel jí šlehačku prstem, který si následně olízl. Andy zrudla.
,,Umm, takže ty bys ráda pomáhala skřítkům?" Raději pokračoval v konverzaci Edward, když si uvědomil, že ji přivedl do rozpaků.
,,Ano a nejen těm. Možná bych ráda pracovala u Munga jako lékouzelnice," pokrčila rameny.
,,No a co ti v tom brání?"
Andy se zasmála. ,,No tak například má rodina. Ženy v naší rodině nepracují, pouze dělají dobré jméno, starají se o chod domácnosti a rodí děti," povzdychla si.
,,A takto chceš opravdu žít?"
,,Ovšem, že nechci, ale co mi zbývá?"
,,Všichni máme na výběr, Andy. I ty," vzal ji za ruku, Andy se mu podívala do očí.
,,Možná," zašeptala a propletla si své prsty s jeho. Ted se usmál.
,,Možná je začátek. A možná bys se mnou mohla jít pozítří na ples," hladil ji prstem po hřbetu ruky. Andy se na něj stále upřeně dívala.
,,Možná."
,,Možná zní fajn," spokojeně se usmál Ted.
~ ~ ~
Narcissa stoupala po točitých schodech do sovince, v ruce svírala dopis. Když vyšla nahoru, vybrala si tu nejméně nápadnou malou sovičku, které dala dopis do zobáku. Doruč jej Anastázii Sayreové, pousmála se a jemně pohladila roztomilé stvoření po hlavě. To se jen otřepalo a vylétlo ven. Nemuselo však s dopisem daleko. Anastázie seděla na lavičce u školy a dodělávala si úkol do bylinkářství. Sova k ní slétla.
,,Copak to tady máme?" Pousmála se a také sovu pohladila, té se to očividně vůbec nelíbilo. Pustila dopis a jemně ji klovla do prstu. ,,Auuu, ty mrško! Taková malá a takhle klove!" Pták jí věnoval uražený pohled a odlétl pryč. Stázka se usmívala, protože poznala Narcissino úhledné písmo, kterým napsala její jméno na obálku. Kudrlinky, které u některých písmen vytvářela, byly vlastní pouze jí samé a nešlo se tedy zmýlit. Otevřela dopis a začetla se.
Milá Anastázie,
musíme si promluvit. Sejdeme se dnes po večeři v 19h v Astronomické věži. Buď tam včas.
Narcissa
Anastázie se zamračila. Co jí asi mohla chtít tak naléhavého, že nepřišla přímo za ní a posílala sovu? Chtěla snad mluvit i něčem natolik závažném, že potřebovala naprosté soukromí? Ve skutečnosti pouze nechtěla riskovat, že ji při rozhovoru s Anastázií přistihne Bellatrix. Jejich ranní rozhovor jí dvakrát příjemnýnebyl a bála se, že by její sestra mohla doopravdy napsat domů.
Narcissa čekala ve smluvenou hodinu v Astronomické věži. Formulovala si v hlavě myšlenky a slova, která se Anastázii chystala říct. Popravdě jí to moc nešlo a nakonec usoudila, že nelepší bude improvizovat.
,,Cissy?" Opatrně se rozhlédla. Byla téměř tma, svítily pouze hvězdy, měsíc a pár oken bradavického hradu.
,,Tady jsem," přišla k ní Narcissa blíže a objala ji, Stázka jí objetí opětovala.
,,Stalo se něco?" Zeptala se se značnou mírou znepokojení v hlase.
,,Bellatrix to ví," řekla prostě a pustila ji.
,,To? Co tím myslíš?"
,,Ty a já... ?"
Anastáziinu tvář zalila červeň. ,,Nevím, co máš na mysli," sklopila zrak.
Narcissa protočila panenky. ,,Prosím, mohla bys přestat předstírat? Vidím, jak se na mě díváš, ty květiny, letmé doteky. Nejsem hloupá, víš?"
,,To si ani nemyslím," řekla potichu a zvedla k ní pohled plný studu.
,,Nemůže to takto pokračovat dále, musí to skončit," řekla téměř přesvědčivě, nebýt hlasu, který se jí v jeden okamžik zlomil.
,,Skončit? A proč? Nelíbím se ti snad?" Zpanikařila.
,,O to nejde," zakroutila hlavou. ,,Jde o mou rodinu. Bellatrix hrozila, že o tom napíše otci. Nedovedeš si ani představit, čeho je schopen, když není po jeho."
,,Neodpovědělas na otázku."
Protočila panenky. ,,Ano, cítím to stejně, ale na tom přeci vůbec nezáleží. Ty a já nikdy nebude, nemůže být, je to sice krásná, ale nereálná představa," na chvíli se odmlčela, aby zahnala slzy. ,,Víš, už když jsem tě poprvé uviděla, cítila jsem to a bylo to nádherné. Něčím jsi mne okouzlila, těžko říct čím a s každým dalším setkáním, jsem do toho padala víc a víc. Já... nemůžu si dovolit se do tebe zamilovat. Prostě to nejde," uhnula pohledem. Anastázie k ní přišla blíže a vzala ji za ruku.
,,Cissy, prosím, nevzdávej se něčeho tak výjimečného jako je tohle. Málokdo najde člověka, který mu jeho city opětuje, je to vzácné, někdo svou druhou polovičku nenajde nikdy, i když je to něco, co si přeje nejvíce na celém světě. A já nikdy s nikým necítila to, co s tebou. Jen tvůj pouhý úsměv mě činí tou nejšťastnější osobou pod hvězdami. Když se mě dotkneš, vylétnou mi v břiše miliony motýlů," stiskla její ruku. ,,Jsem šťastná jen ve tvé blízkosti a vím s jistotou, že ty cítíš to samé ke mně. Ty to nevidíš, ale tvůj pohled také mluví za vše, také se na mě díváš s láskou v očích. Cissy, prosím, nezahazuj to. Můžeme být šťastné, ty a já, spolu. Zvládneme to, vím že ano, jen tomu musíš dát šanci!" Narcissa nebyla schopná slova, jen se na ni dívala a v jejích očích se mísil smutek s touhou. Anastázie udělala krok k ní. Prsty setřela slzu, která se jí právě kutálela po tváři, naklonila se k ní a jemně ji políbila na rty. Narcissa zavřela oči. Nevěděla, jak dlouho polibek trval, ztratila pojem o čase, vnímala jen její rty na svých a neskutečný pocit štěstí, který se jí rozléval celým tělem. Tak tohle znamená být šťastná, pomyslela si. Tohle je to kouzelné něco, co ona nikdy mít nebude. Jen neochotně polibek přerušila a o krok od ní odstoupila.
,,Je mi to líto, už se nemůžeme vídat. Je konec," řekla jen a vyběhla z Astronomické věže pryč. Běžela směrem ke zmijozelským dívčím ložnicím a po celou cestu držela slzy v sobě. Na posteli seděla Andromeda, která se se pokoušela vyčarovat patrona, avšak z její hůlky vycházelo jen slabé stříbrné světlo.
Asi nemám dost šťastných vzpomínek," povzdychla si nahlas, když uviděla Cissy ve dveřích.
Narcissa za sebou zavřela a když uviděla, že Bellatrix v ložnici není, rozběhla se k Andy do postele, schoulila se k ní a rozplakala se.
,,Cissy?" Šokovaně se na ni dívala. ,,Co se stalo?"
,,Andy... Andy... " opakovala její jméno mezi vzlyky.
,,Ššš, drahoušku, to bude v pořádku," přitiskla si ji k sobě a hladila ji. ,,Teď už ti nikdo neublíží, nikomu to nedovolím, jsem tady s tebou, ššš." Narcissa nebyla schopná slova. Ten večer usnula vyčerpáním u Andromedy v objetí.

Kapitola Šestá: Milovat, či nemilovat, to je, oč tu běží (část první)

18. dubna 2017 v 14:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ Love looks not with the eyes, but with the mind; and therefore is winged Cupid painted blind. ~
-William Shakespeare

Bellatrix ležela v posteli a čekala na okamžik, až její sestry usnou. Sdílela s nimi jeden velký pokoj. Jelikož jejich rodiče byli velmi vlivní a zámožní a školu štědře podporovali, ředitel Dippet přimhouřil oči a nechal jim společnou soukromou ložnici.
Jakmile Andromeda s Narcissou usnuly, zvedla se Bellatrix z postele a tajně se proplížila do společenské místnosti, kde už na ni čekal Lucius. Domluvili se, že se společně na tu mapu podívají, ale museli počkat, až všichni ulehnou, protože nechtěli riskovat, že by je někdo zpozoroval a o existenci mapy se dozvěděl. Už jen fakt, že o mapě věděl Snape, nenechal Bellatrix klidné spaní.
,,No to je dost, už jsem si myslel, že nepřijdeš!" Vystoupil Lucius ze stínu.
,,Musela jsem počkat, až Narcissa s Andromedou usnou, nechtěla jsem vzbudit podezření."
Lucius zakroutil hlavou. ,,Máš tu mapu?"
,,Jo, tady," podala mu ji. Na mapě byla vyobrazena část hradu, ve které se nacházela zmijozelská společenská místnost a její okolí. Bellatrixiny černé stopy se pohybovaly společně s ní.
,,Vždy, když přijdu k tomuto místu, stopy zmizí," udělala pár kroků ke skříni, která stala opodál.
,,A dívala ses, co je uvnitř?"
,,Ano. Je tam pouze hromada neužitečných knih. Zkoušela jsem i odhalovací kouzlo a nic," povzdychla si a posadila se do křesla. V tom se otevřely dveře. Lucius nadskočil a pergamen upustil na podlahu. Bellatrix se postavila na nohy, vytáhla hůlku a namířila ji na narušitele.
,,Hej, co děláš, zbláznila ses?"
,,Regulusi!" Naštvaně sklonila hůlku. ,,Co tady děláš?"
,,Byl jsem prodávat mandragoru," všiml si, že tam stojí také Lucius a pro něco se shýbá. ,,Ale otázkou spíše je, co tady děláte vy dva?" Řekl spíše k Bellatrix, ale nespouštěl Luciuse z očí.
,,Jen jsme spolu potřebovali vyřídit jisté neodkladné záležitosti," odpověděla.
,,Tak neodkladné, že nemohly počkat do rána, co?" Ušklíbl se Regulus, když si všiml, jak Lucius pergamen nenápadně schovává do kapsy. ,,A toto je co?" Ukázal na Luciuse.
,,Co je co?" Dělala hloupou Bellatrix.
,,Ta věc, kterou Lucius právě sebral ze země a schoval do kapsy. Co tak strašlivě nechcete, abych viděl?" Založil si ruce a pobaveně sledoval jejich bezradné výrazy. ,,Accio pergamen!" Mávl hůlkou a dříve, než stačili Bellatrix či Lucius cokoli udělat, rozložil jej a s neskrývaným zájmem si ho prohlížel. ,,Copak je to za mapu?" Zvedl zrak k očividně nasupené Bellatrix.
,,Nic ti do toho není a laskavě mi to vrať," natáhla k němu ruku.
Regulus se pouze pobaveně ušklíbl. ,,Jestli nechceš, aby se o existenci téhle zajímavosti kdokoli dozvěděl, jakože nechceš, okamžitě mi vyklopíš, co to je a to s tím vy dva zamýšlíte."
Bellatrix už už zvedala hůlku, když v tom Lucius promluvil: ,,Řekni mu to, Bello," oslovená mu věnovala nevěřícný pohled. ,,Mohl by se nám hodit. Nevíme si rady a je zřejmé, že toho spolu dnes už moc nevymyslíme. Třeba by nám nový pohled na věc mohl pomoct. Navíc, je to Black a vyznavač stejných hodnot, neublíží nám to. Jen " podíval se na Reguluse ,,přísahej, že to nikomu neprozradíš. Pokud ano, osobně si tě najdu a budeš toho hluboce litovat."
,,Dobře, dobře," mávl Regulus rukou. ,,Tak už mluvte!" Bellatrix ještě chvíli váhala, ale nakonec uznala, že má Lucius pravdu. Stál na jejich straně. O jeho věrnosti k rodině a čisté krvi nebyly pochyby. Všechno mu tedy ve zkratce povyprávěla. Regulus se začal smát a Bellatrix s Luciusem se na něj nechápavě dívali.
,,Vždyť to je mýtus."
,,Co je mýtus?"
,,No Merlinův kód přeci a tohle" ukázal na pergamen ,,taky. Děláte ze mě idiota?"
,,O čem to sakra mluvíš?" Sykla Bellatrix, které už zjevně docházela trpělivost. ,,Jaký mýtus, Regulusi?"
,,Mýtus, pohádka, kterou mně a Siriusovi vyprávěla matka před spaním," při zmínění jména svého bratra nakrčil nos. ,,Copak jste nikdy neslyšeli legendu o Morganě a Blackovi? Matka nám ji často a ráda vyprávěla, aby tím poukázala na váženost našeho rodu." Z nechápavých pohledů však nakonec usoudil, že naprosto nevědí, oč běží. Povzdychl si tedy a začal vyprávět.
,,Žila byla jednou jedna čarodějka jménem Morgana, která žila v království Camelotu se svým poručníkem Utherem Pendragonem, který silně bojoval proti čarodějnictví. Morgana svůj dar tajila, nechtěla skončit na hranici jako ti, kteří byli z tohoto prohřešku obviněni. Zamilovala se však do muže jménem Alnair Black, který oplýval stejným darem jako ona sama. Bohužel to byla právě jeho rodina, kterou obvinili z čarodějnictví, a proto jim nezbývalo jiné východisko, než opustit z království dříve, než je potká osud, kterému by se jinak jisto jistě nevyhnuli. Avšak Alnair odmítl odejít. Nemohl se odloučit od Morgany, jeho láska k ní byla tak silná, že by raději zemřel, než aby ji opustil. Nakonec byl zajat a odveden do královského žaláře. Morgana se u Uthera přimlouvala, prosila, plakala, avšak nebylo jí to nic platné. Její milý skončil na hranici, byl upálen a jeho křik se nesl až k jejím komnatám. Morgana se utápěla v slzách a beznaději. Tu noc se zapřísáhla, že se jednou pomstí ubohým mudlům za to, že jí vzali lásku jejího života. Vytvořila knihu, kterou měl být schopen objevit a přečíst pouze čistokrevný kouzelník."
,,Jakou knihu?" Přerušila jeho vyprávění Bellatrix.
,,Říká se, že ona kniha obsahuje tu nejčernější magii, jakou si dokážeš představit. Jmenuje se kniha Smrti. Morgana totiž, dle této legendy, uzavřela smlouvu se Smrtí, která jí pomohla knihu vytvořit a uzavřít v ní čisté zlo, které když jednou bude vypuštěno, bude schopno napáchat ty nejhorší možné ohavnosti.
,,A co přislíbila na oplátku?" Zajímal se Lucius.
,,Sloužit Smrti navždy. V knize totiž Smrt údajně uzamkla duši samotné Morgany Le Fay," Bellatrix s Luciusem napjatě poslouchali. ,,Ale jak už jsem řekl, je to jen hloupá legenda. Matka vždy s oblibou říkávala, že je klíč k oné knize ukryt někde v knihovně Blacků, ale nikdy se nenašel," pokrčil rameny Regulus. Bellatrix věnovala Luciusovi významný pohled.
,,Tohle se mi nezdá jako povídačka," ukázala na mapu a ušklíbla se.
,,Nevím, Bellatrix, něco mi tady nesedí. Jak by se ta kniha dostala do Bradavic? Proč zrovna sem?"
,,To nevím, ale přijdu na to."
~ ~ ~
Následující ráno seděla skupinka čtyř chlapců u nebelvírského stolu a snídali. James Potter pokukoval po jisté zrzavé dívce sedící o pár míst dál. Lily Evansová, nebelvírská šprtka, se právě o něčem zaujatě bavila se svou spolužačkou a James z ní nemohl spustit oči. Nevnímal dokonce ani Siriuse, jenž klukům vyprávěl plán, který chystá na svého bratra Reguluse.
,,Dvanácteráku, posloucháš mě vůbec?"
James sebou trhl. ,,C-co? J-jasně, že poslouchám," strojeně se zasmál.
,,Tak o čem jsem mluvil?" Pozvedl Sirius obočí.
,,No, to... vlastně...," pohled mu znovu sjel směrem k Lily a kluci se otočili.
,,Hej, necivte na ni tak," zpanikařil James a vysloužil si tím pobavený pohled jeho tří kamarádů.
,,Pozvi ji na ples!" Narvrhl Remus.
,,Jo, než ti ji vyfoukne Srabus," ušklíbl se Sirius.
James nakrčil nos. ,,Ta by s ním nešla ani za nic, toho se nebojím."
,,Tím bych si tak jistý nebyl," pokračoval Peter. ,,Ti dva k sobě měli vždycky blízko."
,,Ano, do doby, než ji nazval mudlovskou šmejdkou," podotkl Remus.
,,Hej, Evansová!" Křikl na ni Sirius. Lily se otočila. ,,Tady můj kamarád, James, by se tě rád na něco zeptal," James mu pod stolem dupl na nohu, Sirius mu oplatil kopnutím.
,,Ano? A na co?" Pozvedla s nezájmem obočí.
,,Tak jsem si říkal, že bys určitě ráda šla na ples s někým tak úžasným jako jsem já," zářivě se usmál.
Lily protočila panenky. ,,Nech si zdát, Pottere," postavila se k odchodu. James nezahálel, posbíral si věci a rozešel se za ní. Sirius jen zakroutil hlavou a společně s ostatními jej následoval.
,,Ale notááák, Evansová," volal na ni.
,,Ani za nic, Pottere! Nikdy bych s takovým nevyspělým náfukou nikam nešla!" Nakrčila nos a se zvednutou hlavou odešla.
Sirius se rozesmál. ,,Ta ti to nandala, kamaráde, jen co je pravda!"
,,Sklapni, Siriusi!" Naštvaně ho okřikl James.
,,Ty to s ženami vůbec neumíš. Musíš hrát nedostupného, jakože ti jsou jedno, chápeš? A pak už jen stačí trochu těch svůdných pohledů, sexy úsměvů a je tvoje."
Severus Snape stál opodál a pozoroval celou scénu se znechucením. Lily kolem něj prošla, ale tvářila se, že ho nevidí. Dělala to takto poslední dobou pořád. Mrzelo ji, jak ji Severus oslovil, ale to nebyl ten hlavní problém. Nejhorší na tom byl fakt, že jeho to vůbec nemrzelo. On, její přítel, si doopravdy myslel, že je špinavá mudlovská šmejdka a pohrdal jí. Žádná slova omluvy, nic. Pokud se on rozhodl zahodit jejich dlouholeté přátelství, proč by se měla ona o něco snažit? K jakémukoli vztahu jsou zapotřebí dva a pokud nechtěl, dobře, rozhodla se to respektovat, i když jí chyběl.
,,Běž za ní," ozval se za Severusem dívčí hlas, otočil se. ,,Nemusíš se trápit, stačí se jen omluvit, říct jí, jak moc tě to mrzí."
,,Nebuď patetická, Narcisso," odpověděl jí bez výrazu.
,,Já jen nechci, aby ses trápil. Považuji tě za svého přítele a trhá mi srdce, když tě vidím takto zmučeného. A přitom je to tak jednoduché, stačí se jí pouze omluvit, odpustí ti, záleží jí na tobě."
Ušklíbl se. ,,Nazval jsem jí mudlovskou šmejdkou, protože jí je. Nemrzí mě to a omlouvat se nebudu."
Cissy zakroutila hlavou. ,,Severusi, přestaň lhát sám sobě. Záleží ti na ní, dokonce k ní chováš hlubší city, já to poznám," jemně jej chytila za paži. Ucukl.
,,Raději si všímej té své Američanky a do mě se nepleť."
Cissy se zarazila. ,,C-cože? Jak to myslíš, mojí?"
,,Ale notak, ty moc dobře víš, jak to myslím. Řešíš tady mé vztahy a přitom si nejsi schopna zamést před vlastním prahem," ušklíbl se.
,,Já nevím, o čem to tady mluvíš," zamračila se.
,,Měj se, Narcisso," řekl jen a vydal se s úšklebkem na tváři opačným směrem. Cissy se na něj zmateně dívala, dokud nezašel za roh. Když to ví on, kdo další může mít podezření? Pomyslela si. Andromeda? Bellatrix? Udělalo se jí nevolno, musela se vrátit zpět do ložnice.
,,Copak, Cissy? Něco sis zapomněla?" Zeptala se Belaltrix, která seděla na posteli a zkoumala mapu, kterou kamuflovala knihou.
,,Ne, já.... není mi dobře."
,,Opravdu?" Postavila se, došla k ní a položila jí ruku na čelo. ,,Teplotu nemáš." Cissy pokrčila rameny. ,,Tak si lehni. Mimochodem, je dobře, že jsme samy, ráda bych si s tebou o něčem pohovořila."
,,Ano? A o čem?" Cissa se posadila na postel vedle Bellatrix.
,,Lucius tě viděl, jak se držíš za ruku s Anastázií. Je zde snad něco, o čem bych měla vědět?" Zkoumavě si ji prohlížela, Narcissa uhnula pohledem.
,,Nemyslím si, jsme kamarádky, rozumíme si."
,,Tvůj nastávající se cítí poněkud znepokojeně, myslí si, že by bylo lepší, kdyby ses s ní přestala vídat."
Cissy nemohla uvěřit svým uším. ,,A proto, že si to pan Malfoy přeje, tak já to udělám, že ano? A to, že on se tahá s každou druhou, to je v pořádku?"
,,Mám tomu snad rozumět tak, že ty se taháš s Anastázií?" Pozvedla obočí.
Narcissa se zamračila. ,,Řekla jsem už, že jsme jen kamarádky, nic víc. Jsem Blacková, vím, co se sluší a patří."
,,Takže se nemusím ničeho obávat?"
,,Jistě, že ne."
,,Dobře," přikývla a postavila se. ,,Mimochodem, na ples půjdeš s Luciusem."
,,Cože?" Trhla sebou. ,,On nepozval tebe?"
Belaltrix se zasmála. ,,Je to tvůj budoucí manžel, ne můj a k tomu jeho poslední rok v Bradavicích. Očekává se, že všem ukážete, jak je toto spojení myšleno vážně."
,,A s kým půjdeš ty?" Zeptala se s notnou dávkou nespokojenosti v hlase.
,,Rabastan Lestrange, bratr mého snoubence," odpověděla a přitom si upravovala u zrcadla rtěnku. Narcissa se ušklíbla. ,,Copak, Cissy?" Zavřela rtěnku, položila ji na stolek a otočila se na ni.
,,Nejraději bych na ten hloupý ples nešla vůbec," naštvaně sebou hodila o postel.
,,Bohužel, v naší rodině se nehraje na to co chceš a co nechceš, ale to už ti za tu dobu, co jsi Blacková, mohlo dojít. Děláš, co se ti řekne, ctíš rodinné jméno a za to sklízíš obdiv a uznání."
,,A co když nechci být Blacková?" Bellatrix se nahlas zasmála svým skřehotavým smíchem.
,,Chceš snad dopadnout jako Sirius? Být vypálená z rodinného gobelínu a žít v chudobě a zatracení? Aby se na tebe dívali skrz prsty a jediní přátelé, které bys kdy měla, by byli mudlovští šmejdi a krvezrádci jako ty sama? A kam bys šla? Vždyť nikoho nemáš," posměšně dodala. Narcissa na to nic neřekla. Dívala se do stropu a bylo jí po slovech její sestry ještě mizerněji, než předtím. Nejhorší na tom bylo, že měla pravdu. Jaká je šance, že by kdy byla šťastná? Se vší tou křivdou a opovržením, se kterou by se na ni ostatní dívali? A kam by šla? Co kdyby Anastázii nakonec její přítomnost omrzela? Neměla by se na koho obrátit, neměla jiné přátelé kromě těch, kteří byli čistokrevní a ze Zmijozelu a právě ti by se s krvezrádkyní rozhodně nepachtovali. Musela být poslušná, jedině tak přežije to, co ji čeká. Život plný bolesti a útrap, ale alespoň nebude nikdy strádat.
~ ~ ~
Andromeda seděla ve volné třídě s dívenkou z druhého ročníku a učila ji přeměnu myši v pohár a naopak. Ve svém volném čase takto pomáhala těm méně šikovným. Na přeměňování měla totiž talent.
,,V ten pohár ji proměním, ale zpátky už to nedokážu," povzdychla si dívenka a sesunula se na židli.
,,Protože se málo soustředíš, moje milá. Mácháš tou hůlkou jako kdybys chtěla odehnat otravného komára. Podívej," namířila na pohár hůlku a třikrát s ní poklepala. ,,Vera verto," pronesla s lehkostí a pohár se proměnil zpátky v malou myšku. ,,Vidíš? Není to tak těžké," usmála se a pohladila ji po vlasech. ,,Teď to zkus ty."
Na okno zaklepala sova, Andy se ohlédla a zpozorovala, že v zobáku drží dopis. Přistoupila tedy k oknu a otevřela jej, aby mohla sova vletět dovnitř. Ta obkroužila místnost, upustila dopis Andromedě k nohám a zase vylétla ven. Andy se ohnula a obálku zvedla. Od koho to tak může být, pomyslela si a dopis otevřela.
Milá Dromedo,
mám pro tebe překvapení. Buď dnes před večeří v loděnici.
Ted Tonks

Andy se pro sebe usmála a dopis zastrčila do kapsy. ,,Tak šup šup, na co čekáš? Pokračujeme. Třikrát poklepat a zřetelně vyslovit Vera Verto."
~ ~ ~
Lily seděla na okně v ložnici a pozorovala, jak skupinka chlapců bruslí na zamrzlém jezeře i přes zákaz ředitele školy. Jezerní lidé sice nebyli vyloženě nepřátelští, avšak podlamovat led a stahovat zlobivé děti pod vodu, bylo jejich koníčkem. V Lilyiném zorném poli se cosi objevilo a stále se to přibližovalo.
,,Pottere!" Sesedla z okna a zamračila se. ,,Co to tady nacvičuješ?" Za oknem seděl na koštěti James a zubil se na ni.
,,Přišel jsem si pro své ano," podal jí pugét růží, který prostrčil přes pootevřené okno. Lily se začervenala.
,,Jsou nádherné," na okamžik se usmála, ale pak opět nasadila svůj nedostupný výraz. ,,Žádné ano nebude!" Zavřela okno, avšak James se nenechal odbýt. Začal na okno bouchat.
,,Evansová, budu tady tak dlouho, dokud mi nekývneš!"
,,Běž pryč, za chvíli tady budou spolužačky a já nechci, aby tě viděly, jak děláš šaškárny u mého okna!"
,,To aby sis pospíšila," ušklíbl se na ni.
Lily zoufale zaúpěla. ,,Tak fajn, ale dělám to jen proto, abych si tady s tebou neutrhla ostudu," mračila se na něj.
,,Ovšem, že jen proto," ušklíbl se James. ,,Tak pozítří, Evansová," poslal jí vzdušný polibek a odletěl pryč. Lily si přivoněla k pugétu a musela se pousmát. Je to sice pitomec, ale sladký pitomec, pomyslela si.

Kapitola Pátá: Výlet do Prasinek (část třetí)

3. dubna 2017 v 12:14 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
,,Luciusi!" Šeptla Bellatrix. Nechápavě zvedl obočí a vydal se směrem k ní.
,,Proč šeptáš?"
,,Musím ti něco ukázat."
,,Ano? A copak?" Vytáhla mapu z kapsy a podala mu ji. ,,Co to má být?"
,,Je to mapa, Luciusi."
Ten jen protočil panenky. ,,Budeš se divit, ale to mi došlo. Mapa čeho?"
,,Ještě nevím, ale jsem si jistá, že to bude mít něco společného s čistou krví."
,,S čistou krví jak?"
Rozhlédla se kolem sebe. ,,Pojď, projdeme se ven, myslím, že ti mám co vyprávět."
Řekla mu všechno. Jak našla knihu, jak jí Snape pomohl vyluštit Merlinův kód, jak se objevila mapa. Lucius hltal každé její slovo.
,,Uvědomuješ si, jak důležitý objev to může být?" Nadšeně zareagoval.
,,Ovšem, může to být něco, co vlastnil samotný Merlin a to by znamenalo obrovskou moc. Problém je, že v té mapě nejspíše neumím číst. Tyto stopy jsou mé," ukázala na místo na mapě, kde právě stáli. ,,Když jdu, pohybuji se také na této mapě. Avšak když vejdu do zmijozelské společenské místnosti, kam mapa vede, stopy zmizí. Žádné znamení, žádný klíč, prostě nic."
Lucius se zamyslel. ,,Prozkoumáme to spolu, určitě na to přijdeme."
,,V to doufám, nechci do toho znovu zatahovat Snapea," nakrčila nos a Lucius přikývl.
,,Také bych ti něco rád řekl," podíval se na ni s vážnou tváří.
,,Ano?" Podezřívavě se zamračila.
,,Jde o Narcissu a její ehm přátelství s tou Sayreovou," Bella pozvedla obočí. ,,Dnes v čajovně se držely za ruce a ta Američanka ji hladila palcem hřbet ruky. Bylo to velmi pohoršující."
Belltrix přimhouřila oči. ,,Ty myslíš, že Cissy a Anastázie?"
,,Nevím, nechci na to raději ani pomyslet. Měla bys jí zakázat se s ní stýkat, bude to tak nejlepší."
,,Uklidni se, třeba vůbec o nic nejde. Na začátku školního roku jsem ji přeci zaúkolovala, ať mi o ní zjistí více, možná si pouze získává její důvěru," odpověděla, avšak soudě dle Luciusova výrazu, jej zrovna dvakrát nepřesvědčila. ,,Dobrá, promluvím s ní," řekla nakonec a rozešli se zpátky do Bradavického hradu.
----------------------------------------------------------------------------------------
* Stále si pohrávám s myšlenkou, že Shakespeare přeci nemohl být pouhý mudla. S tím, co napsal, se slovy, která vymyslel... byl neskutečný. Když jsem se dívala na rodokmen rodiny Sayreů, všimla jsem si roku, ve kterém William Sayre žil a shodoval se s dobou, ve které žil i samotný Shakespeare. Vím, že si říkáte, že William Shakespeare byl Angličan, jak tedy mohl být William Sayre, Američan, jedna a tatáž osoba. Omyl. Rodina Isolt pocházela z Británie.

Kapitola Pátá: Výlet do Prasinek (část druhá)

3. dubna 2017 v 12:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Prasinky bylo jméno malé kouzelnické vesničky, která ležela nedaleko Bradavic. Studenti se na její návštěvu každoročně velmi těšili, převážně na máslový ležák U Tří košťat, na strašení prváků u Chroptící chýše a na Čajovnu madam Pacinkové, ve které se často scházely cukrující páry. A právě v této čajovně dnes seděly Stázka s Narcissou a zaujatě si povídaly.
,,Máš naprostou pravdu v tom, že hipogryfové jsou výjimeční tvorové," uznala Stázka, ,,avšak draci... ta hrdost, ta síla. Je strašlivé, že je někteří chytají a drží v zajetí. Draci mají být na svobodě. Nikdy nikomu neublíží, pokud se necítí v ohrožení."
Narcissa přikývla. ,,Já měla z draků vždy hrůzu, ale bylo mi jich líto, když jsem viděla, jak s nimi zacházejí. U Gringottů jednoho mají, hlídá to tam. Otec pracuje na ministerstvu jako šéf odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a vyprávěl nám, že na oddělení pro dohled nad kouzelnými tvory museli schválit draka, který by odpovídal potřebným podmínkám, jelikož ten, kterého tam měli předtím, zemřel. Prý jej drží v řetězech na dně obrovské propasti v téměř úplné tmě. Je tam dole jako v kobce. Představ si, že celý život strávíš v řetězech a dusíš se," sklopila zrak ke svému šálku, protože přesně takto se cítila. Věděla, že svůj život prožije stejně jako ten drak, v řetězech, jako loutka, která poslouží svému účelu, k dobrému obrazu aristokratky, jejíž povinností je dát dědice Malfoyům. Anastázie položila svou dlaň na její. V těle Narcissy se v ten okamžik rozlilo teplo a klid. Něčím ji tolik uklidňovala, jen pouhá její přítomnost byla pro ni jakýmsi tlumičem nátlaku, který se na ni valil ze všech stran.
,,Cissy, ty máš na výběr," promluvila. Narcissa zvedla zrak od jejich spojených rukou a pohlédla jí do očí. ,,Věř mi, že máš. Pomůžu ti, když mě necháš," pohladila jí hřbet ruky palcem.
Narcissa si nevšimla, že právě vešel Lucius Malfoy v doprovodu blonďaté dívky, která všem v místnosti věnovala pohled, který naznačoval, jak moc důležitě se vedle samotného Malfoye cítí. Jako by byla něco víc, než ostatní, které kdy Lucius měl. Každá si to myslela. On věděl, jak s nimi jednat tak, aby se cítily výjimečně a vydaly ze sebe to nejlepší. Ty čistokrevné doufaly, že se do nich zamiluje a zruší zásnuby s Narcissou. S těmi polovičními se vůbec neukazoval na veřejnosti, tam to byla pouze záležitost jedné noci. S těmi, které na to měly postavení, to táhl klidně i několik měsíců, dokud ho dokázaly pobavit.
Jakmile se usadili, rozhlédl se kolem, zda zde nezahlédne svého, dle ostatních, rivala, Siriuse Blacka. Nenašel ho, zato zde seděla jeho snoubenka, která si ho očividně nevšimla. Trochu se zamračil, když uviděl, jak se drží za ruku s dívkou, která k němu seděla zády. I přesto, že jí neviděl do obličeje, věděl úplně přesně, o koho se jedná. Pohled, kterým se na ni Narcissa dívala, v něm vyvolával pocit znechucení. Vzpomněl si na řeči, které o jeho snoubence kolují v Bradavicích. To je absurdní, pomyslel si a svou pozornost obrátil zpátky ke svému doprovodu. Neubránil se však několika okamžikům, kdy mu pohled sjel zpátky k dvojici dívek.
,,Jak se zdá, víš toho o mé rodině víc než dost, zato já nevím nic o té tvé," ušklíbla se Narcissa. ,,A přijde mi to nefér, slečno Sayreová."
Stázka se uchechtla. ,,Dobře, dobře, vše povím i bez mučení!" Udělala naoko ublížený výraz, který Narcissu zjevně pobavil.
,,To, že jsem z Ameriky, víš."
,,Soudě dle tvého přízvuku bych si to domyslela, i kdybych to nevěděla. Je poněkud... " odmlčela se.
,,Sexy?" Zazubila se.
,,Vtipný." Anastázie se zamračila, přestala Narcisse hladit hřbet ruky a jemně jí po něm plácla.
,,To nebylo zrovna zdvořilé, slečno Blacková!" Zatvářila se naoko uraženě.
,,Velmi se omlouvám," udělala rádoby omluvný pohled plný výčitek, ale nakonec se zachichotala. ,,Klidně pokračuj."
Odfrkla si, ale pokračovala ve vyprávění. ,,Můj otec Jacob a matka Amelia se seznámili na jedné expedici. Pracovali mimo jiné pro organizaci na ochranu kouzelnických tvorů, která byla financována Magickým kongresem USA, MAKUSA, což je něco jako vaše Ministerstvo kouzel. Táta vždy říkával, že to byla láska na první pohled, ale mamka mu prý nevěnovala moc pozornosti. Taky se jí líbil, jak později přiznala, ale ona v té době měla jiný sen. Toužila, stejně jako její vzor Mlok Scamander, pomáhat kouzelnickým tvorům, kteří mezi čaroději či lidmi nenašli pochopení. Dokonce měla v plánu vydat rozšířenou publikaci a pokračovat v jeho práci. Osud tomu chtěl jinak a máma otěhotněla. Když jsem se narodila, nemohla pokračovat ve své práci, nechtěla mne ohrozit a tak se rozhodla, že své výzkumy odloží na dobu, až budu trošku větší. Do té doby pouze učila Péči o kouzelnické tvory. Můj otec pracoval pro MAKUSA. Nesčetněkrát se ho snažili nalákat na pozici profesora, kvůli jeho původu."
,,Původu?" Narcissa věděla, že její rodina je čistokrevná, ale nechápala, jakou měl původ spojitost s pozicí profesora na škole. Měla za to, že v Americe se původu nepřikládá až taková důležitost jako tady v Anglii.
,,Ano. Slyšela jsi někdy jméno Isolt Sayreová?" Zakroutila hlavou.
,,Byla to má předkyně z otcovy strany, která před čtyři sta lety založila americkou školu čar a kouzel, Koločary. Její matkou byla Rionach Gauntová a otec William Sayre, známý v mudlovském světě také pod jménem William Shakespeare*, jehož přímým předkem byla Morgana. Proto otce tolik chtěli získat pro sebe. Potomek samotné zakladatelky by jménu školy velmi pomohl. Otec však nikdy učit nechtěl, byl spokojený tak, jak žil. Výpravy za fantastickými zvířaty jej naplňovaly. Pomohl však získat tuto pozici mamince, která, jak už jsem řekla, chtěla počkat až budu velká a pak se bude moci vrátit k tomu, co tolik milovala. Sen se jí splnil, tedy z části. Založila instituci, která pomáhala chránit tyto tvory, starala se o ně, poskytovala jim jisté útočiště, v jehož vedení stála pouhé čtyři roky, za které však dokázala vybudovat neskutečně mnoho. Na každém kontinentě měla svou pobočku, aby kouzelničtí tvorové z celého světa měli kam jít, když je společnost zavrhla, protože byli jiní, či se jich báli. Zde našli své místo, lásku a domov. Kouzelníci se na nich také učili, jejich zvyky, jejich fyziologii a spoustu dalších věcí, samozřejmě žádné laboratorní výzkumy, které by jim byly nepříjemné. Pouze tolik, aby to pomohlo společnosti k jejich pochopení a pomoci jim když byli nemocní. Věděla jsi, že zde, v Londýně, je také jedna pobočka UPKT, Útočiště pro kouzelnické tvory?"
Narcissa jen zakroutila hlavou. ,,A proč tvá matka nechala vedení takové instituce? Vždyť přesně tohle si přála, ne?"
,,Nenechala," Anastázie sklopila zrak, aby Narcissa neviděla slzy, které se jí nahrnuly do očí. ,,Před rokem se má matka rozhodla vydat po stopách tvora, kterého toužil najít také Mlok Scamander. Jednalo se o obrovského opeřeného hada, kterého Mayové uctívali jako svého boha. Říkali mu Quetzalcoatl. V horách, kde tento tvor údajně žil, byly jeskyně, některé menší, jiné zase větší. Má matka se vydala s dalšími dvěma kouzelníky do míst, kde bylo nebezpečí sesuvu a kde nebylo povoleno jít, " nedokázala dále potlačit slzy. ,,Jejich těla se našla po několika dnech, zasypána pod kamením," Narcissa ji konejšivě vzala za ruku. ,,Celý další rok jsme s otcem žili v Americe, ale nezvládal to. Nikdy předtím jsem ho neviděla plakat, byl to silný muž. Avšak po smrti maminky byl stále jen smutný. Už to nebyl ten vtipálek, který nás bavil vším, co dělal, byl, jako by mu Mozkomor vysál duši z těla. Proto když dostal nabídku pracovat jako lékař kouzelnických tvorů v Londýně, neváhal ani na okamžik. Tam u nás mu maminku vše připomínalo, tady ji konečně může pomalu nechat jít," domluvila, ale hlavu měla stále sklopenou. Narcissa si přisunula židli k ní a objala ji. Stázka jí položila hlavu na rameno, zavřela oči a nechala slzám volný průchod.
~ ~ ~
Andormeda se s Tedem procházeli zasněženou krajinou. Zastavili se až u nízkého plotu, který tvořil hranici mezi Chroptící chýší a Prasinkami.
,,Tak co? Odvážíte se, madam?" Zeptal se Ted a hluboce se jí s pobaveným výrazem uklonil. Vysloužil si tím studenou sněhovou kouli přímo do obličeje.
,,Přestaň už s tou madam, slečnou a podobně!" Ohradila se Andromeda a střelila po něm další, která mu prosvištěla těsně kolem ucha. ,,Jmenuji se Andromeda, tak se toho, prosím tě, drž," zakroutila hlavou. ,,A ano, odvážím, nemám strach. Ale co ty? Vsadím se, že kdybys měl v Chroptící chýši strávit noc, počůral by ses strachy."
,,Andromedo, uvědom si, že jsem to já o kom tady mluvíme. Já, kluk z mudlovské rodiny, který se odhodlal pozvat ven tebe. Chroptící chýše oproti tomu není žádná zkouška odvahy," napřímil se hrdě. Andromeda protočila panenky.
,,Chceš tím říct, že jsem větší strašidlo, než tahle barabizna?" Zatvářila se naoko uraženě.
,,Ovšem, že ne, drahoušku," zamračila se nad oslovením, ale než stačila cokoli říct, ucítila studenou sprchu sněhu, která na ni dopadla ze stromu.
,,Tohle nebylo vtipné!" Okřikla ho, když si všimla, jak nenápadně schovává hůlku. Ted pouze pokrčil rameny, pobaveně se zasmál a v tu ránu se na něj začaly valit velké koule sněhu, ani nevěděl odkud. ,,Tak schválně, kdo tam bude první," ušklíbla se Andy a než se stačil vzpamatovat, rozběhla se směrem k Chroptící chýši. Byl to starý domek, na první pohled vypadal na rozpadnutí. Ted ji doběhl.
,,Možná bych měl jít první, víš, jen pro případ, že by zde byl nějaký démon a chtěl tě posednout," Andy se ušklíbla a naznačila gestem ruky, ať si poslouží.
Ted se nadechnul. ,,Zemřu jako hrdina," prohlásil dramaticky a vstoupil, Andy zakroutila hlavou a rozešla se za ním. Omámil ji zápach shnilého dřeva a plísně, nakrčila nos.
,,Zřejmě to nebude nic, na co jsi zvyklá," podotkl Ted ,,ale pokud by se to zde opravilo... Chci říci, že to stojí na velmi klidném místě a nedaleko všech obchůdků, je to ideální."
,,Opravdu? Hlavně ta omamná vůně," podotkla ironicky a zacpala si nos.
,,Je to velmi starý neobydlený dům, o který se spoustu let nikdo nestaral, nic jiného se ani čekat nedalo."
,,Náš dům je také velmi starý, nemluvě o tom na Grimmauldově náměstí, ale takto to tam tedy nezapáchá, " držela si stále nos a vybavila se jí řada vystavených hlav domácích skřítků, která se táhla podél schodiště u Siriuse doma. Velmi silně by zapáchaly, nebýt kouzla, které na tyto trofeje každý rok sesílala tetička Wal.
,,Náš rodinný dům je malý, avšak máme velkou zahradu. Rodiče tam pěstují ovocné stromy a také vlastníme dva skleníky se zeleninou. Obzvlášť výborná jsou malá rajčátka, zasazená v květináčích."
Andromeda se pousmála. Představila si Edwarda Tonkse s lopatičkou a rýčem, jak sází rajčata a další zeleninu a jak se stará o práci kolem domu a Andromeda uvnitř vaří a za okno dává čerstvě upečenou buchtu, která mu zavoní pod nosem. Byla to vlastně docela uklidňující představa oproti tomu, co ji čekalo s McLaggenem. Obrovský dům se spoustou neobydlených pokojů, chlad a smutek. Sevřely se jí plíce. Byl to tento moment, teď a tady, s Tedem Tonksem a myšlenkou na malý útulný domeček plný štěstí, kdy si uvědomila, že je pro ni vlastní život přednější, než očekávání její rodiny.
~ ~ ~
Bellatrix seděla v knihovně, v části s omezeným přístupem a listovala knihami. Hledala něco, co by jí pomohlo, nějaké vodítko. Tajemství pergamenu může odhalit pouze čistokrevný kouzelník, stále dokola si to opakovala, jako by doufala, že se jí zjeví nějaká vize. Chytala se stébel. Začala s knihou o historii čistokrevných rodin, kde svou odpověď sice nenašla, ale zato objevila kapitolu o rodině Sayreů.
,,Takže čistokrevná, hmm, možná až moc. Mohla by se hodit," ušklíbla se Bellatrix pro sebe. Zaklapla knihu. ,,Zase nic!" Nasupeně ji vložila zpátky do regálu.
,,Nemáš štěstí?" Ozval se kdosi za ní. Otočila se.
,,Snape... jak to, že nejsi v Prasinkách?"
,,Mohl bych se tě zeptat na to samé," sklopil pohled k pergamenu. ,,To je ono?" Neochotně přikývla. Nelíbilo se jí, že se tím Snape i nadále zaobírá.
,,Pořád jsi nepřišla jak na to?"
,,Ne. Přišel jsi mi dát nějakou užitečnou informaci nebo mě pouze okrádat o můj drahocenný čas?"
,,Přišel jsem se podívat, jestli jsi opravdu tak hloupá," posměšně se ušklíbl.
,,Co prosím?" Vytáhla hůlku a namířila ji na něj. ,,Zopakuj to, mám dojem, že jsem špatně slyšela!"
,,Skloň tu hůlku Bellatrix. Skloň ji a dej mi ruku," nechápavě se na něj podívala.
,,Tys upadl, ne? Hele, máš smůlu, nejsi můj typ," nakrčila nos.
Snape protočil panenky. ,,Jako bys ty byla," natáhl k ní ruku.
,,Jestli je tohle nějaká hloupá hra, slibuji, že za to zaplatíš," řekla a podala mu ruku. Snape vytáhl malý nožík a než stihla cokoli udělat, řízl ji do dlaně. Ucukla.
,,Co to sakra děláš?"
,,Pokud tohle bude fungovat, tak za tebe řeším další tvůj problém," odpověděl, chytil jí ruku a přitiskl na pergamen. V ten okamžik se na něm začaly objevovat nějaké čáry a znaky. Bellatrix přimhouřila oči. Možná skutečně nebyl tak hloupý a neužitečný kříženec, za jakého ho považovala. Oba stáli nad pergamenem a pozorovali rýsující se obrazce.
,,Je to mapa!" Vydechla překvapeně a zvedla pergamen k očím. ,,K čemu asi vede?"
,,Není zač," ušklíbl se Snape. Bellatrix se na něj zpoza pergamenu zamračila.
,,Dříve či později bych na to stejně přišla, i bez tvé pomoci."
,,Spíše později."
Jeho poznámku ignorovala. Znovu si prohlédla mapu. Velmi ji zajímalo, k čemu vedla a rozhodla se to zjistit co nejdříve.
,,Kdybys stále tápala v temnotách, neostýchej se na mne obrátit," řekl s ironií v hlase.
,,No to určitě," odfrkla si a otočila se k odchodu.
,,Očekávám novinky, nezapomeň, komu patří zásluhy."
Bellatrix už mu nevěnovala pozornost. Schovala si pergamen do kapsy a rychlým krokem mířila do své ložnice. Její spolužáci byli v Prasinkách, měla tedy spoustu času si mapu pořádně prostudovat, aniž by ji kdokoli rušil.
~ ~ ~
Pobertové právě opouštěli Taškářovy žertovné předměty. Sirius s Jamesem nutně potřebovali nějaké novinky, které by prodali prvákům, kteří ještě o existenci Prasinek neměli ani potuchy. Nakoupili si zásoby, které prodávali za vyšší ceny a vydělali si tím docela dost galeonů. James zrovna říkal, jaký budou mít prdící polštářky úspěch, když v tom Sirius zahlédl svého bratra, jak přidržuje Marlene McKinnonové dveře do čajovny.
,,Koukejte, můj drahý bratříček, jak se tváří. Jako by mu patřil svět. Jak typické pro naši rodinu, připomíná mi mou matku, jsou oba stejně odporní," nakrčil nos.
,,Jestlipak to neříkáš jen proto, že mu slečna McKinnonová řekla své ano," rýpl si Náměsíčník.
,,Opravdu? Chceš ho ještě provokovat?" Zamračil se Dvanácterák.
,,Nikoli, pouze konstatuji fakta," s úšklebkem si dal ruce do kapes.
,,Fakta? Faktem je, že tam teď půjdu a rozmlátím mu hubu," vztekle odpověděl Sirius a rychlým krokem se vydal do čajovny.
,,Ups, z toho bude problém," podíval se Peter na zbývající dva Poberty.
,,Neříkej, Červe," protočil panenky James a rozešel se za Siriusem, následován Remusem v těsném závěsu.
,,Jestli něco zase provede, uloží nám McGonagallová trest do konce školního roku," podotkl Remus.
Sirius otevřel dveře a celý rudý a udýchaný si to namířil přímo ke stolu, kam se právě Regulus s Marlene usadili.
,,Co si o sobě myslíš?" Spustil, až sebou Marlene cukla. Nevšímal si toho a díval se se vztekem na svého bratra. Funěl a na krku mu naběhla žíla.
,,Také zdravím. A nevím, o čem mluvíš," odpověděl Regulus klidně, naprosto bez zájmu.
,,Ty moc dobře víš, o čem mluvím!" Rozkřikl se na něj a pohledy celé čajovny se stočily k nim. Lucius Malfoy s pobaveným výrazem očekával, co se bude dít.
,,Možná bych nám měl objednat popcorn, drahoušku," zašeptal blonďaté dívce do ucha a ta se zachichotala.
,,Ne, to opravdu nevím a laskavě tady na mě neřvi, celá čajovna se dívá naším směrem."
,,To je mi úplně jedno, ty pitomče Blackovskej!"
,,Možná ti to uniklo, ale také ty sám jsi Black... bohužel."
,,Bohužel, přesně tak. Nosit toto jméno je za trest. Stydím se za to, do jaké rodiny jsem se narodil. Stavíte čistou krev před všechno ostatní, berete se vzájemně mezi sebou a pak z toho vznikají stejně retardovaní jedinci jako jsi ty nebo Bellatrix," řekl na jeden nádech.
,,Pokud je zde někdo retardovaný, jsi to ty sám. A teď už laskavě vypadni, nemíním si kazit odpoledne kvůli někomu jako jsi ty," odmlčel se. ,,krvezrádské špíně."
,,Raději budu krvezrádská špína než Black!" Regulus se mírně pousmál.
,,Dobře. Ještě něco mi chceš říct? Tato dáma si zaslouží, na rozdíl od tebe, mou pozornost," provokativně vzal Marlene za ruku a dal jí na ni polibek. Sirius už se natahoval, že mu jednu vrazí, ale kdosi ho zezadu chytil.
,,Sirusi, brachu, nech toho, to mytí záchodových mís pod taktovkou mistra Filche za to nestojí," řekl Remus a táhl ho pryč. Marlene mu věnovala děkovný pohled.
,,Přesně tak, navíc máš přeci plán, jak se Regulusovi pomstít a vyhnout se k tomu hněvu McGonagallové," dodal James, když byli pryč z doslechu. Sirius si upravil bundu a trochu se uklidnil.
,,Blacku," oslovil jej Lucius Malfoy, který se právě zvedl k odchodu. ,,Dnes žádná dívka, kterou bys obšťastnil?" Ušklíbl se.
James se zamračil. ,,Běž si po svém Malfoyi, buď tak laskav."
,,Ovšem. Ještě by mě někdo viděl bavit se s takovou chátrou a poškodilo by mi to pověst," sjel pohledem k Peterovi, ten jen sklopil zrak. Peter Pettigrew, malý baculatý chlapec poloviční krve, který Luciuse Malfoye velmi obdivoval, stejně jako členy starobylého rodu Blacků. Přál si pocházet ze stejně vážené rodiny jako oni. Měl spoustu snů, plánů, ale moc se neprojevoval, byl spíše stínem jeho tří kamarádů, kteří si z něj často dělali legraci. Tichá voda břehy mele bylo něco, co jej velmi vystihovalo, jak se o tom ostatně měli jeho dobří přátelé jednou přesvědčit.
,,Poroučím se," řekl jen, nastavil rámě oné dívce a s povýšenými výrazy opustili čajovnu.

Kapitola Pátá:Výlet do Prasinek (část první)

3. dubna 2017 v 12:11 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ Come not between the dragon and his wrath. ~
-William Shakespeare
V podvečer před návštěvou Prasinek seděl Sirius v pokoji se zbytkem svých věrných kumpánů a o něčem se se zaujatě bavili, avšak on byl myšlenkami úplně jinde. Díval se nepřítomným pohledem z okna, ze kterého byly jen obtížně vidět tmavé obrysy zasněžených bradavických pozemků. Byla téměř úplná tma. Na okraji zapovězeného lesa se něco mihlo. Vzpomněl si na den, kdy se tam s Poberty v prvním ročníku vydali na dobrodružnou výpravu. Ředitel Dippet vedl při rozřazovacím ceremoniálu velice dlouhý a nudný projev o tom, jak je toto místo nebezpečné a že platí přísný zákaz vstupu, čímž jim dal impulz k tomu, aby udělali přesně pravý opak. Stádo kentaurů, které se prohnalo jen pár metrů před nimi je, snad jen díky Merlinovi, vůbec nezpozorovalo. Stačili se rychle schovat za veliký balvan, který tam jen tak polehával jako by čekal právě na ně, aby se za něj ukryli. Cestou zpátky narazili pouze na pár pavouků, načež se Peter otřepal a přísahal by, že koutkem oka zahlédnul jednoho, velkého jako rybářská loď, na které jeho otec rád relaxoval. Přidal do kroku, aby dohnal kluky a nestal se potravou pro nějakou obrovskou nestvůru, která by si na něm dozajista pochutnala.
,,Siriusi?" Oslovil ho chlapec s kulatými brýlemi na nose. ,,Děje se něco?"
Ohlédl se. ,,Ne, jen přemýšlím."
,,A o čem?" Sirius neodpověděl.
,,Vždyť je to jasné," protočil Peter panenky. ,,O té blondýně z Havraspáru," vysloužil si Tichošlápkův zamračený pohled.
,,Brachu, pusť to z hlavy," pokračoval James. ,,Vždyť je tady milion holek, které jsou vlhké jen z pomyšlení, že bys je pozval na ples a touží po tom víc, než po slavném bradavickém meruňkovém rýžovém nákypu. Vážně tě nemusí trápit nějaká havraspárská buchta."
,,Ale jeho na tom štve úplně něco jiného, viď?" Přidal se Remus a než Sirius stačil cokoli říct, pokračoval ve své úvaze. ,,Leží mu v žaludku fakt, že by nějaká dívka mohla dát přednost jeho bratrovi před ním. A právě tohle mu nedá spát, nemám pravdu?" Podíval se na něj svým 'vždyť je to jasné' pohledem.
,,Remusi, nech si své chytrácké teorie laskavě pro sebe," jen tak tak se stačil vyhnout polštáři, který ho minul pouze o píď.
,,Hmm," zamyslel se James. ,,A co takhle na tvého milovaného bratříčka vymyslet nějaký žertík, na který v životě nezapomene?" Ušklíbl se.
,,Jamesi!" Popošel k němu. ,,To není vůbec špatný nápad!"
Remus zakroutil hlavou. ,,Zkuste z toho tentokrát vynechat McGonagallovou, dobře?"
,,Copak můžeme za to, že ta stará sůva je všude? Neděláme to naschvál," ohradil se James a vybavil si moment, kdy házeli balónky s močůvkou na prváky, kteří pak nemohli týden ten smrad dostat ze svých hábitů. Strašlivě se tím bavili, dokud Sirius nehodil jeden balónek, který dopadl přímo na hlavu profesorky McGonagallové, která se přišla podívat, co je to dole za hluk. Vysloužili si tím měsíc školního trestu s Filchem, který se bavil tím, že jím dával tu nejpodřadnější práci, jakou našel. Nejhorší na tom bylo, že u toho nesměli používat hůlky.
,,Jen vás upozorňuji. Nechci zase umývat bradavické odpadní roury. Horší smrad jsem v životě nezažil."
,,No jo, bylo to horší než Peterovy nohy," nakrčil Sirius nos.
,,Hej, mé nohy zase tolik nesmrdí," ohradil se Peter.
,,Ne, jen jako když rozpečeš tvarůžky."
,,Pfff, to není pravda!" Založil si ruce a nafoukl se jako přezrálé rajče.
,,Klid, hoši, musíme vymyslet nějaký plán, aby tomu zmijozelskému frajírkovi zamrzl úsměv na rtech!"
,,Možná bych o něčem věděl!" Řekl po chvilkové úvaze Sirius.
,,Ano?" Všichni se na něj podívali upřeně a zvědavě zároveň.
Sirius se ušklíbl. ,,Můj drahý bratříček na to v životě nezapomene."
~ ~ ~
Bellatrix nervózně přešlapovala v bradavické loděnici. Dostala vzkaz od Severuse s místem a časem, kde má čekat. Byla nervózní. Doufala, že tu proklatou větu konečně rozluštil.
,,Tak co, máš to?" Zeptala se nedočkavě, jakmile ho viděla scházet strmé schody dolů. Severus přimhouřil oči, ale nic neříkal. Sáhl si do kapsy a podal jí zmačkaný papírek zpátky.
,,Věta znamená Tajemství pergamenu může odhalit pouze čistokrevný kouzelník."
,,A?"
,,Co a?" Nechápavě se na ni podíval.
,,To je vše? Žádný výklad? Vysvětlení?"
Snape se ušklíbl. ,,Ano, to je vše. Přeložil jsem větu, kterou jsi mi dala a jelikož jsi mi poskytla informace nulové, musel jsem pracovat s tím, co jsem měl, tudíž s něčím, co bylo naprosto vytržené z kontextu. Navíc... " odmlčel se. ,,Pro tebe by neměl být problém tajemství pergamenu rozluštit vzhledem k tomu, jak se čistou krví oháníš na všechny strany. Vy Blackovi přeci nemáte jediného nečistého v rodině." Bellatrix mu věnovala nepřívětivý pohled. ,,Kde je ten pergamen?"
Ušklíbla se. ,,Jestli si myslíš, že ti to povím, tak jsi na omylu."
,,Máme dohodu."
,,Která nezahrnuje ani zdaleka informace o poloze pergamenu, nemýlím-li se."
Snape se zamračil. ,,Co je ten pergamen zač? Proč jsi po mně chtěla překlad? Kde jsi vzala Merlinův kód?"
Bellatrix jen neochotně odpověděla. ,,Co je to za pergamen, nevím. Vypadl na mě z jedné velmi staré knihy, kterou vlastní naše rodina."
,,Z jaké knihy?"
,,Černá magie na počátku věků."
,,Předpokládám tedy, že onen pergamen nevěstí nic dobrého," zamyslel se. ,,Nebyl podepsaný? Nějaké iniciály, které by alespoň naznačovaly, kdo tam pergamen uložil?" Ve skrytu duše doufal, že by snad samotný Merlin. Ale co by dělala kniha v domě rodiny Blacků? Jak by se tam dostala?
,,Ne, jsem si jistá, že tam nic víc nebylo. Pouze věta na dně duté knihy, se kterou jsi již měl tu čest a prázdný pergamen."
,,Prázdný.. hmm... možná, kdybych si ten pergamen i tu knihu prohlédnul, viděl bych něco, co ty ne. Mohl bych ti pomoct to tajemství rozluštit," snažil se neukázat ani z poloviny tolik zájmu, kolik ve skutečnosti měl. Tohle mohlo vést k objevu něčeho opravdu velkého a on chtěl být u toho.
Bellatrix se rozesmála. ,,Opravdu, Severusi? Opravdu si myslíš, že se dozvíš více, než jsem ti řekla? Ne, zde naše dohoda končí. A teď mě nech projít." Neustoupil. Stál tam a díval se jí výhružně do očí. Bellatrix vytáhla hůlku a dříve, než se stačil vůbec vzpamatovat, měl ji přiloženou u krku a sám byl zády přitisknutý k chladné zdi.
,,Myslíš si, že si se mnou můžeš zahrávat? Ne! Pokud nechceš, aby se ti stalo něco moc ošklivého, zapomeň na to, že nějaký pergamen vůbec existuje. Jinak ti garantuji, že toho budeš litovat." Snape se na ni díval s hrůzou v očích. Pustila ho. ,,Vypadni, " naštvaně si upravil hábit a odkráčel pryč. Neměl však v nejmenším v úmyslu nechat to být. Na to byl pro něj Merlinův kód až příliš cenný.
~ ~ ~
Narcissa s Regulusem seděli na pohovce ve zmijozelské společenské místnosti. Byli sami, zbytek Zmijozelu večeřel ve Velké síni. Narcissa se natáhla a položila Regulusovi hlavu do klína, zavřela oči a užívala si, jak si hraje s jejími plavými vlasy. Milovala, když si s nimi někdo hrál, považovala to za nejpříjemnější věc na světě. A Regulus to uměl nejlépe. Jako jediná ze sester Blackových měla vlasy světlé po matce. Druella Rosierová, čarodějka z dobré rodiny, zaslíbena otci, stejně jako Narcissa, v útlém věku, chodila ještě do Bradavic, když jí rodiče s hrdostí a pýchou oznámili, že se vdá za Blacka. Blackovi byli ta nejlepší partie, za jakou mohli rodiče své potomky vydat. Druella se nikdy do svého manžela nezamilovala. Byla poslušnou ženou, jak se od ní očekávalo a na víc zřejmě právo neměla. Otec neoplýval něhou, byl tvrdý nejen v životě, ale také v posteli. Druella byla křehké stvoření, rozhodně ne stavěná k uspokojování potřeb někoho jako je Cygnus. Když byla Narcissa ještě malá holčička, vídávala často skřítku, jak vynáší z ložnice zakrvavené prostěradlo a matku poté celý den neviděla. Byla zavřená v ložnici a nezmohla se na víc, než pouze ležet a odpočívat. Když ji malá Cissy chtěla vidět, otec jí to nepovolil. Byla z toho smutná, o matku se bála a zdálo se, že otci je její stav úplně ukradený. Po tom všem také často slýchávala jejich hádky. Nejprve jí takto ublížil a poté po ní křičel, jak je nemožná, že mu nikdy nebyla schopná dát mužské potomky. Jak strašlivě je slabá. Zajímavé bylo, že na veřejnosti se k ní choval vždy s úctou. Přetvářku zvládal s přehledem, Blackovi v ní byli šampioni. Narcissa se bála, že se její budoucí manžel bude chovat stejně. Měla obavy, že ji rodiče vydají za jednoho z Lestrangeů. Rodolphus i Rabastan jí velmi připomínali jejího otce. Jaký jí spadl kámen ze srdce, když jí oznámili, že se vdá za Luciuse Malfoye. Ano, nebyla z toho nadšená, ale u něj si alespoň byla jistá, že s ní nebude jednat jako otec s matkou.
,,O čem přemýšlíš?" Vyrušil ji Regulus.
,,O ničem, jen si užívám, že si někdo hraje s mými vlasy, víš, jak to mám ráda," zalhala a sladce se usmála. ,,A co ty? Stále se ti honí hlavou Marlene McKinnonová?"
Regulus se pousmál. ,,Honit se mi hlavou může, ale to je asi tak všechno. Je to nereálné. Není čistokrevná."
Narcissa si vybavila před sebou obraz Stázky a posadila se. ,,Proč bychom neměli mít právo na lásku, Regi? Proč bychom se měli i nadále řídit středověkými tradicemi? Jednou to přeci musí přestat. Musíš bojovat, všichni musíme. Dokážeme to, když budeme držet spolu," chytila ho za ruku.
,,Sirius bojoval a koukni se jak skončil," stiskl jí konejšivě ruku.
,,Zdá se mi spokojený," pokrčila rameny a sklopila oči. Regulus si ji zkoumavě prohlížel.
,,Ty někoho máš?"
,,Cože? Já? Ne. Jak tě to napadlo?" Pustila mu ruku a nervózně si upravila límeček.
,,Mluvíš jako bys zažívala něco podobného jako já."
,,Já..." podívala se na své ruce, několikrát otevřela naprázdno pusu a nakonec se mu podívala do očí. ,,Regulusi, musím ti něco říct. Já- " v tom se otevřely dveře a vešla Andromeda.
,,Cissy, drahoušku, proč jsi nebyla na večeři? Měly jsme o tebe s Bell starost. Šla jsem se podívat, jestli nejsi v knihovně a ty si tady spokojeně vykládáš s Regulusem," sedla si a rozcuchala mu vlasy. ,,O čem si tady povídáte? Nějaké tajemství, o kterém by tvá starší sestřička měla vědět?" Udělala legrační výraz a Narcissa protočila panenky.
,,Jen jsem jí tady projížděl vlasy, sama víš, jak moc to miluje."
Androemeda se tiše zasmála. ,,Ano, vím. Už jako malá holčička za mnou a Bellou chodila s touto, poněkud podivnou, žádostí," přitiskla si Narcissu k sobě, ta jen vykulila oči a Regulus se ušklíbl.
,,Bellatrix nechceš si jít taky potulit naši malou Cissy?" Zeptala se Andromeda černovlasé kudrnaté čarodějky, která právě vešla do společenské místnosti.
Ušklíbla se. ,,Oželím to, ale děkuji za nabídku," odpověděla a věnovala Narcisse soucitný pohled. Vystoupala po schodech do ložnice a cestou přemýšlela o tom, zda vůbec kdy byla dítě na mazlení. Matka s otcem je neobjímali či nelíbali nikdy. Andromeda i Narcissa si to vynahrazovaly u ní, jakožto u nejstarší sestry, ale ji netulil nikdo. Bývaly časy, kdy jí to chybělo. Vzpomínala na léta, která trávila na Grimmauldově náměstí u své tety Walburgy a strýce Oriona. Walburga byla sestrou jejího otce, byla to úžasná dáma. Své havraní vlasy nosila vyčesané do elegantního drdolu, vždy byla perfektně oděna a se svým přísným aristokratickým výrazem se snad již narodila. Byla jiná než matka. Uměla si stát za svým a i když věděla, jak se chovat na veřejnosti, za dveřmi svého domu majetkem svého muže rozhodně nebyla. Byli si rovni a pokud se něco Walburze nelíbilo, rozhodně se nebála to říct nahlas. Což neznamenalo, že by jí chyběla úcta ke svému manželovi, právě naopak. Jen si, na rozdíl od Druelly, nenechala nic líbit. Bellatrix k ní cítila obrovský obdiv a určitý typ náklonnosti, která asi nebyla úplně normální. Ovšem v rodině Blacků jí to nikdo nemohl zazlívat. Tolik generací se brali bratranci a sestřenice mezi sebou, že všechny čistokrevné rodiny spolu byly nějak spřízněny a to se muselo odrazit i na jejích potomcích. Na Bellatrix se to rozhodně odrazilo. Už jako malá dívka za ní běhala a dožadovala se její pozornosti. Milovala, když teta hrála na klavír. Tóny, které se z onoho nástroje v jejím podání linuly, byly rajskou hudbou pro Belliny uši. Ráda se na ni dívala, když se líčila a obzvlášť milovala, když si rozpustila své dlouhé černé vlasy a nechala Bellu, ať jí je učeše. Jednou ji Walburga našla schoulenou v její posteli. Lehla si jen na chvilku a usnula. Wal ji nechtěla budit, tak si lehla vedle ní a asi třináctiletou Bellu objala. Ta sebou cukla a probudila se.
,,To je v pořádku, klidně lež, zlatíčko," hladila jí vlasy. Bellatrix se k ní schoulila do klubíčka a pro jednou si užívala lásku, kterou jí její teta dávala. U ní vždy našla své útočiště, u ní mohla projevit svou slabost, u ní jediné ano. Walburga si vždy přála mít dceru a bohužel jí Merlin dal pouze dva syny. U Bellatrix si to nahrazovala, milovala ji jako vlastní. Když Sirius utekl před časem z domu, byla to právě Bella, která zde pro ni byla a dokonce jí slíbila pomstu. Nenáviděla pohled na zlomenou Wal, ničilo ji to. Nenáviděla Siriuse za to, že něco takového způsobil. On ji nikdy nemiloval, Bellatrix ano, on si ji nezasloužil, byl to krvezrádce. A za tu bolest měl jednou krutě zaplatit. Bellatrix usnula, zdálo se jí o létě u tety a strýce. Spokojeně se usmívala ze spaní.