Kapitola Třetí: Mudlorozený

18. března 2017 v 14:30 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ I am one who loved not wisely but too well.~
-William Shakespeare
Andromeda seděla před učebnou a opakovala si látku na cvičení z Kouzelných formulí. Byla velmi nadanou studentkou, tiše srovnávanou s Lily Evansovou z Nebelvíru. Tiše proto, protože si nikdo nedovolil srovnávat Blackovou s mudlovskou šmejdkou, jak je tito čistokrevní kouzelníci rádi nazývali. Andromeda ve skutečnosti předpojatá nebyla. Alespoň ne tolik jako Bellatrix či Narcissa, avšak dobře si byla vědoma svého postavení, a proto lidem, kteří se neřadili do okruhu jejich blízkých přátel, nastavovala masku čistokrevné ledové královny, která opovrhuje vším, co nedosahuje její úrovně. Ve skutečnosti taková nebyla. K lidem, kteří si zasloužili její důvěru, byla laskavá a nezdráhala se pomoci, těm, kteří byli v nouzi. Avšak nebylo lehké si její náklonnost získat a už vůbec ne její důvěru. Byla opatrná, protože znala své postavení jakožto Blacková a věděla, že většina lidí by toho ráda využila a toužila se s ní seznámit jen proto, aby z toho měli nějaký užitek. Měla zde v Bradavících nejlepší přítelkyni, byla smíšeného původu a chodila do Havraspáru, jenže před rokem úspěšně složila zkoušku OVCE a stala se z ní lékouzelnice u Svatého Munga. Andromeda se také toužila stát lékouzelnicí, pomáhat těm, kteří to potřebují, hluboko v sobě měla spoustu lásky, kterou chtěla předat dál. Když byla ještě dítě, osvojila si malého ptáčka, který vypadl z hnízda. Dala mu jméno Luis, starala se o něj a udělala z něj svého nejlepšího přítele tehdy na Black Manor, kde jich mnoho neměla, tedy kromě svých sester vlastně vůbec žádné. Uložila Luise vždy na noc do klece, ale nechala ji pootevřenou, aby mohl kdykoli vyletět, protože zastávala názor, že je to jeho domov, ne vězení. Chtěla mu dát to, co ona neměla. Sama se cítila jako v kleci, nemohla nikam chodit a rodiče ji neustále kontrolovali. Přála si odsud vyletět stejně jako Luis z klece. V tu chvíli vypadal tak spokojeně. Milovala jej a dávala mu veškerou svou péči, avšak jednoho dne otec usoudil, že musí dospět. Byl to rok, kdy měla poprvé nastoupit do Bradavic. Cygnus vzal jejího malého přítele a zakroutil mu krkem přímo před ní a jejími sestrami. Narcissa měla hrůzu v očích a rozplakala se, avšak Bellatrix to pozorovala s úšklebkem a bez jakýchkoli emocí. Andromeda byla zničená. V ten den začala svého otce nenávidět. Nemohla pochopit, jak mohl ublížit tak nevinnému stvoření, které k tomu všemu tolik milovala. Vzal ji nejlepšího přítele a ona mu to nikdy nehodlala odpustit. Přesně od tohoto dne věděla, jak moc se od své rodiny liší. Jim nezáleželo na nikom, jen na nich samotných a na čisté krvi. Toujours pur, to bylo pro ně to nejdůležitější, avšak ona měla v sobě zakódovány jiné hodnoty. Záleželo jí na přátelství, dobrém srdci a především na lásce. Věřila, že člověk se narodil, aby miloval a přála si, aby jednoho dně našla někoho, koho bude skutečně milovat a kdo bude milovat ji. Tehdy ještě neměla tušení, jak moc naivní toto přání bylo, protože Blackovi se neberou z lásky, nýbrž proto, aby zachovali čistotu krve, a tak se neštítili pojmout za manžela dokonce ani rodinného příslušníka. Její čistá dětská duše ještě neměla tušení, že jí rodina nikdy nedovolí, aby si vzala toho, koho milovala. Ano, byla sice odmalička vedena k čisté krvi a poslušnosti, ale představovala si, že onen čistokrevný kouzelník bude její životní láskou a že bez citů se nevdá. Další důkaz, že byla jiná než její rodina, vyplaval na povrch při rozřazovacím ceremoniálu, kdy ji chtěl Moudrý klobouk poslat do Havraspáru. Bála se však, co by tomu řekl její otec, a tak vyřkla přání být zařazena do Zmijozelu a Moudrý klobouk k její prosbě přihlédl. A tak se stala plnohodnotnou členkou rodiny Blacků a Zmijozel se měl stát její cestou k velikosti a úspěchu.
,,Slečno Blacková," oslovil ji chlapec s plavými vlasy, které měl vždy jemně rozcuchané, což mu přidávalo na šibalském vzhledu a jeho nesmělý úsměv dokázal proniknout do mysli a nedovoloval zapomenout. Jmenoval se Edward Tonks a jeho kolejí byl Mrzimor. Tento milý chlapec, velice přátelský, měl obrovský zájem o astronomii. Dokázal vyjmenovat každé souhvězdí a jeho hvězdy jak na letní, tak na zimní obloze. Uměl být také galantní k dívkám a rád pomáhal přátelům v nouzi. Jeden by řekl, že snad nemá žádné záporné vlastnosti. Pro Blacky však měl. Byl totiž mudlorozený. Andromedě to nijak zvlášť nevadilo, což se ovšem nedalo říci o Bellatrix, která stála opodál se svou zmijozelskou partou a pozorovala je.
,,Copak, copak, šmejdíčku?" Zavolala na Tonkse a vysloužila si tím pobavený smích svých vrstevníků na účet mrzimorského chlapce, který sklopil zrak. Andromeda se zamračila.
,,Nebuď hrubá, Bellatrix," zavřela knihu a vstala.
,,Přece nebudeš bránit mudlovského šmejda, Andromedo," založila ruce a nakrčila nos zhnusením. ,,Snad ti nemusím připomínat, kde je tvé místo a kde jeho," kývla pohrdavě jeho směrem.
,,Moc dobře vím, kde je mé místo, nemusíš se starat," dala si knihu do tašky a aniž by se na Teda podívala, otočila se na podpatku a se zvednutou hlavou odkráčela do třídy.
Bellatrix popošla blíže k Tedovi a polohlasně řekla: ,,Možná by ses také měl držet sobě rovných."
,,Nebo co?" Řekl naoko odvážně a zvedl hlavu. Bellatrix se ještě více napřímila, jestli to bylo vůbec možné a prohlásila: ,,Nebo poznáš, co to znamená být mudlovským šmejdem," a s těmito slovy se otočila a vrátila ke své skupince. Edward se otřásl, ale nedal na sobě nic znát. Prošel kolem nich a vysloužil si ještě poslední pohrdavý pohled Andromediny sestry, než zmizel za nejbližším rohem.
~ ~ ~
Andromeda měla odpolední hodinu Péče o kouzelnické tvory společně s Mrzimorem. Předmět se konal na bradavických pozemcích a vyučoval jej postarší kouzelník s pleškou, velkým břichem a jeho striktní povaha zajišťovala na hodinách hrobové ticho. Profesor Walker měl rád pořádek, připravené studenty a oplýval pramalým smyslem pro humor. Dnes přednášel o hyppoppotamicích. Hyppoppotamice byli tvorové malí jako myši, avšak jejich hlava připomínala spíše hrocha. Jejich těla byla pokryta jemnou, šedou či bílou srstí a jejich ocásků se nejedna dívka štítila kvůli změně jejich konzistence, což byl obraný mechanismus, kterým se tímto tvorové bránili před polapením většími predátory. Andromeda seděla na lavičce a dělala si poznámky. Ted posedával přímo za ní a jen stěží se mohl soustředit na profesorův nudný výklad. Vítr mu přiváděl Andromedin parfém přímo k nosu a on byl jako omámený. Svěží vůně citrusů ve spojení s neznámým kořením ho přiváděla k šílenství. Stále na ni koukal a přemýšlel, jak ji originálně oslovit tak, aby získal její pozornost a aby je u toho nenachytala její sestra Bellatrix. Dostal nápad. Utrhl kus pergamenu, načmáral na něj vzkaz, složil jej a pokusil se ho nenápadně vložit do kapsy jejího hábitu, avšak nemohl na ni dosáhnout. Podrbal se na bradě a přemýšlel, jak to udělat. Jakmile profesor hodinu rozpustil, věděl, že musí jednat rychle.
,,Vypadají trošku jako skinny morčata, že ano?" Plácl první věc, která ho napadla.
,,Co prosím?" Nahodila Andromeda nechápavý výraz.
,,To jsou taková mudlovská zvířata, ale nemají srst," odpověděl. ,,Jsou velmi příjemná na dotek."
,,A-aha," dostala ze sebe Andromeda a s výrazem 'ach Merline, opravdu?' se otočila k odchodu. Teď byla ta pravá příležitost. Ted se k ní naklonil a nenápadně jí vložil kus pergamenu do kapsy. Když byla Andromeda v nedohlednu, sedl si a povzdychl si.
,,Tonksi, ty jsi takový pitomec," zakroutil hlavou sám nad sebou, sbalil si věci a utíkal zpátky do hradu.
~ ~ ~
U večeře se Andromeda posadila vedle Narcissy, která v posledních dnech vypadala velmi smutně a ustaraně.
,,Copak se s tebou děje, Narcísku?" Zeptala se starostlivě a nabrala si její oblíbený rýžový nákyp s meruňkami.
,,To nic," odvětila, ale když viděla Andromedin neodbytný výraz, pokračovala. ,,Mám jen obavu, že z lektvarů nedostanu vynikající a rodiče se zase zblázní, ale sama víš, jak lektvary nenávidím," zalhala. Ve skutečnosti ji trápila hádka s Anastázií. Bylo to už několik dní a ony dvě spolu od té doby nepromluvily ani slovo. Anastázie dokonce vypadala, že jí to vůbec nevadí, že je spokojená i bez ní a to Narcissu štvalo ze všeho nejvíce. Měla ráda její společnost, užívala si její příběhy a také jí připadalo, že před ní může být sama sebou a takovou kamarádku teď potřebovala. Chyběla jí, avšak nebyla ten typ, který přijde s prosíkem, na to byla až moc hrdá.
,,Nic se neboj, Cissy, já ti s tím pomůžu," konejšivě ji pohladila po zádech a dala si nákyp do pusy. Když v tom v ní hrklo. Kde mám hůlku? Pomyslela si. Sáhla si do kapsy hábitu, avšak místo hůlky nahmatala kus pergamenu. Zamračila se, vytáhla jej a rozložila.
Dvě krásná slova ukrývám, v hloubi duše své. První je láska a druhé jméno Tvé.
Přijď za mnou dnes o sedmé do Astronomické věže.
ET
Andromeda se podívala směrem k mrzimorskému stolu, kde seděl Edward Tonks. Jejich oči se na okamžik setkaly. Andromeda však tento pohled nedokázala ustát a podívala se jinam. Odkašlala si a utřela si ústa ubrouskem.
,,Omluv mne, Cissy, udělalo se mi nevolno."
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě Narcissa.
,,Ano, jen musím na vzduch," vstala a rychlým krokem odešla z Velké síně.
~ ~ ~
Bellatrix seděla na posteli a četla si knihu Nitrozpyt a nitrobrana pro pokročilé. Stále procvičovala vše, o čem si myslela, že by se jí v budoucnu mohlo hodit. Měla plány, spoustu plánů. Chtěla se zapsat do historie něčím velkým, možná očistit kouzelnický svět od mudlovských šmejdů. Nevěděla jak, ale byla si jistá, že klíčem je Tom Riddle. Přála si ho zaujmout, sdílet s ním své myšlenky a touhy. Nemohla se dočkat vánoční večeře, kdy ho konečně pozná. Trochu využila Rudlu, ale co, také on sám sdílel stejné myšlenky a ke straně Toma Riddleho se přidal dobrovolně. Zavřela knihu a položila ji na hromadu k ostatním. Vytáhla z pod postele kufr, aby se podívala, jaké další knihy si s sebou vzala. Pod ruku se jí dostala jedna velmi stará.
,,Ahh, copak to tady máme?" Otočila knihu. Na přední straně stálo velkým zlatým nápisem Černá magie na počátku věků. Ušklíbla se a sedla si zpátky na postel. Najednou někdo otevřel dveře. Bella nadskočila, kniha jí vypadla z ruky a zapadla za postel.
,,To jsem jen já," řekla stále ještě rozrušená Andromeda. ,,Zapomněla jsem si tady pergamen s rozpracovaným projektem," podívala se na Bellu a pozvedla obočí. ,,Copak? Při něčem jsem tě vyrušila?" Stála tam a dívala se přímo na ni.
,,Jen jsem si četla," odvětila a vzala ze stolku první knihu, která jí přišla pod ruku.
,,Knihy o černé magii, že ano?" Vytrhla jí knihu z ruky. ,,Bezhůlková magie? Ty to pořád ještě zkoušíš? Celé léto jsi nad tím proseděla, začíná ti to lézt na mozek," zaťukala si na čelo. ,,Nemůžeš vynikat ve všem, Bellatrix," zakroutila hlavou a knihu jí vrátila.
,,Nevzdám to," řekla jen a pozorovala Andromedu, která ze skříně vytáhla kus pergamenu.
,,Jak myslíš. Já jdu do knihovny, tak se to tady pokus prosím tě nezapálit," pronesla ironicky a zavřela za sebou dveře. Bellatrix se okamžitě naklonila za postel, aby knihu vytáhla, avšak ta se otevřela a vypadl z ní srolovaný pergamen svázaný černou stuhou.
,,C-co to?" Vzala ho do ruky a chvíli si jej prohlížela. Nakonec zatáhla za stuhu a pergamen se rozložil. Byl prázdný. Otočila ho na druhou stranu, ale ani tam nic nenašla. Byl to pouze list bez poskvrny. Vrátila se zpátky ke knize a pořádně si ji prohlédla. Její ebenově černou barvu zdobily kromě nápisu pouze zlaté pruhy, dva dole a dva nahoře. Vypadala jako každá jiná kniha, avšak její vnitřek byl dutý a na jejím dně bylo něco napsáno, ale nebylo to žádné písmo, které by Bellatrix znala. Překreslila větu na prázdný papír, pergamen vložila zpátky do knihy, tu schovala pod matraci a zabezpečila ji ochrannými kouzly. Vydala se do knihovny. Byla si jistá, že někde tam nalezne odpověď.
~ ~ ~
Edward Tonks seděl na zemi Astronomické věže. Připravil Andromedě malé překvapení v podání čokoládových fondů s jahodami a banánem a nezapomněl také na rudou růži. Byl příjemný teplý večer, hvězdy romanticky svítily a měsíc se blížil úplňku. Byl to ideální čas na okouzlení jisté dámy, kterou nosil ve svém srdci. Andromeda Blacková. Byla pro něj něčím dokonalým jako ta vzdálená hvězda, na kterou nemohl dosáhnout, avšak nehodlal se vzdát. Doufal, že by snad mohl získat její srdce, protože jeho city k ní byly čisté. Nezáleželo mu na jejím postavení či penězích, záleželo mu jen a jen na ní. I přes tu její chladnou masku viděl to dobro, které se ukrývalo hluboko v jejím srdci. Připadala mu andělsky nádherná, chytrá, rázná a správná. Byla to první dívka, do které se zamiloval. Od první chvíle, kdy se její oříškově hnědé oči setkaly s jeho pomněnkově modrými věděl, že musí získat její srdce, avšak když se dozvěděl o jejím původu a postavení její rodiny k lidem jako byl on, veškeré naděje se vzdal a doufal, že to pomine, že je to jen nějaké chvilkové pobláznění, ale nebylo, na to to trvalo až moc dlouho. Musel to alespoň zkusit. Seděl tam téměř hodinu, přičemž Andromeda stále nepřicházela. Třeba jí do toho něco vlezlo, třeba se musí vymluvit u Bellatrix, pomyslel si. Postavil se k dalekohledu a našel souhvězdí Andromedy, jeho tolik oblíbené. Ona musí přijít, musí.
~ ~ ~
Andromeda seděla v knihovně a vypracovávala esej do Dějin čar a kouzel. Nemohla se soustředit, myslela na Teda a na to, že teď nejspíše čeká v Astronomické věži na její příchod, avšak ona nikdy neměla v plánu se tam ukázat. Ne, že by nechtěla, právě naopak, něco na tom chlapci bylo, co jí nedalo spát, ale věděla, že by to nikam nevedlo. Nechtěla mu dávat zbytečné naděje. Ona byla Blacková a něco podobného si nemohla dovolit. Rodiče by na to nikdy nepřistoupili, nemohla své veškeré pocity a naděje vložit do dalšího ptáčka, který by byl předem odsouzen k záhubě. Nemohla to připustit, ne znovu. Srolovala pergamen, vrátila knihy na místo a vydala se zpátky k dívčím zmijozelským ložnicím. Bylo téměř po večerce a ona si teď nejvíce přála usnout a nemyslet na to, čeho se právě rozhodla vzdát.
~ ~ ~
Dny plynuly a Bellatrix stále nenacházela nic, co by ukojilo její zvědavost, žádnou knihu, ve které by našla odpověď a která by jí poskytla klíč k rozluštění oné věty. Znala ji už zpaměti. Dovedla by ji překreslit i o půlnoci. Byla zoufalá, stala se tím posedlá, musela vědět, co ona věta znamená. Byla si jistá, že ten pergamen ukrývá něco důležitého, možná nějaké rodinné tajemství, možná ukrýval moc, nekonečné vědění. Musela na to přijít.
Dny se přehouply v týdny, týdny v měsíce, podzim v zimu a Bellatrix stále neměla svou odpověď. Přečetla už i knihy ze sekce s omezeným přístupem. Nikde nic nebylo, jakoby to písmo ani neexistovalo. Tušila, že by odpovědi mohla nalézt v knihovně Blacků, avšak do Vánoc se jí čekat nechtělo. Věděla však o člověku, který by ten nápis rozluštit mohl, o člověku, který se starými písmy zabýval. Problém byl, že nechtěla, aby někdo o knize či pergamenu věděl. Její zvědavost ovšem převýšila její obavy a ona neviděla jinou možnost. Vzala tedy už tak zmuchlaný papírek nápisem a vydala se hledat Severuse Snapea.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama