Kapitola První: Nádraží King's Cross

18. března 2017 v 14:26 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ We are such stuff as dreams are made on; and our little life is rounded with a sleep. ~
- William Shakespeare
"Kluci!" Zvolal na své kamarády odrostlý hubený chlapec. Tento čahoun, který byl jednou čtvrtinou slavné bradavické party, která si říkala Pobertové, na ně už z dálky mával. James, Sirius, Remus a Peter. Přátelé na život a na smrt. Nic jim nebylo svaté a neexistovala žádná neplecha, kterou by nebyli schopni spáchat.
Profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje, kterou bylo jen málokdy možno vidět bez jejího smaragdově zeleného hábitu a vlasů pečlivě svázaných do uhlazeného drdolu, byla velmi přísnou dámou, v jádru však velmi dobrosrdečnou osobou, o tom moc dobře věděla své, jelikož jí Poberti na hlavě zapříčinili nejeden šedivý vlas.
"Náměsíčníku, starý brachu!" Objali ho jeho dva přátelé. Peter stál za Remusem a pojídal čokoládové žabky, které mu na cestu nabalili jeho rodiče, oba stejně tak kulatí jako on sám.
"Už zase tlačíš, tlouštíku?" Zasmál se James, vzal mu čokoládovou žabku a dal si ji do pusy. Peter se zatvářil nespokojeně, chtěl něco říci, když vtom do Jamese strčil loktem Sirius. "Koukej, Evansová," ukázal směrem k zrzavé dívce, která měla tvář posetou pihami. Když je zpozorovala, nakrčila nos.
"Evansová, půjdeš se mnou tento rok konečně na to rande?" Zakřičel na ni James a po vzoru Tichošlápka si prohrábl rukou vlasy.
"O tom si můžeš nechat možná tak zdát, Pottere!" Odfrkla si Lily, otočila se na podpatku a štrádovala si to směrem k vlaku.
"Milá jako vždy!" Zakřičel na ni ještě James a otočil se na Siriuse. "Asi mě miluje."
"Jasně, že tě miluje, jen se snaží bejt nedostupná, chápeš? Chce, abys ji dobýval!" Nahodil Sirius dramatický pohled a významně zdvihl ukazováček do vzduchu. Remus jen protočil panenky a Peter se i nadále spokojeně ládoval čokoládovými žabkami.
~ ~ ~
Bellatrix stála vedle svého otce a povýšeně pozorovala dění kolem sebe. Ona byla, co si budeme povídat, nekorunovanou královnou školy. Každý chlapec o ní tajně snil a každá dívka se s ní chtěla přátelit. Obdivovaly ji a tiše jí záviděly její krásu, původ a moc s tímto spojenou. Spousta z nich kopírovala její módní styl. Co nosila Bellatrix, to bylo in. Vysoké boty na podpatcích, korzetové šaty, kouřové oči s výraznou linkou, rudé rty, hašteřivě kudrnaté vlasy a hlavně černá. Bellatrix milovala černou barvu, která byla v kontrastu s její bledou pletí. A samozřejmě velké výstřihy. Byla to provokatérka a hráčka. Kdo ji nemiloval, ten se jí bál, protože nejen, že byla nádherná a z dobré rodiny, ale také byla velice nadanou čarodějkou, která toužila po vědění a ráda se učila novým věcem, které byly nad rámec její výuky. Co ovšem nesvedla, byla bezhůlková magie. Celé léto strávila tím, že zkoušela levitovat věci pouze svými dlaněmi, ale nedařilo se jí to. Nevěděla proč a odpovědi hledala v knihách v Black Manor. Rodina Blacků vlastnila největší kouzelnickou knihovnu hned po Bradavicích. Unikáty, které se zde nacházely, sahaly od učebnic, přes historii až po tu nejtemnější magii, kterou si kdo dovedl představit. Bellatrix měla většinu knih přečtenou a čím více se dovídala, tím více její touha znát každé temné kouzlo rostla.
"Bellatrix," kývnutím ji pozdravil chlapec s dlouhými blond vlasy a kamenným výrazem ve tváři. Jeho aristokraticky řezané rysy a povýšený výraz o něm vypovídaly mnohé. Jmenoval se Lucius Malfoy a pokud byla Bellatrix nekorunovanou královnou, on byl jisto jistě Bradavickým králem. Tedy, bylo to sporné tvrzení, protože ještě zde byl Sirius Black, kterého by většina Bradavických dívek nejraději prohlásila králem světa.
"Sirius Black? Ach, ano, je tak úžasný a dokonalý a ty jeho tmavé vlasy, které mu spadají do obličeje a ten způsob, jakým si je prohrábne... aaaaach, miluji ho!!!" Řekla oslovená číslo jedna a omdlela.
"Sirius? Minulý rok jsme spolu spali, ale ne, nebylo to jen o tom, řekl mi, že jsem ta nejlepší dívka, jakou kdy měl, myslím si, že mě miluje a ráda bych, aby mě konečně prohlásil za svou oficiální přítelkyni," zachichotala se oslovená číslo dvě.
"Ano, jsem rozhodně #TeamSirius, ačkoli Lucius je také pohledný," dodala oslovená číslo tři.
"Black? Ještě v druhém ročníku se pochcával. Mohl bych vám o tom vyprávět a také o spoustě dalších věcí," řekl chlapec s mastnými vlasy.
"Sklapni, Srabusi!!!"
Ale abychom se vrátili zpátky k Luciusi Malfoyovi, byl to ten typ chlapce, který se za každé okolnosti choval k dívkám galantně. Měl vybrané chování a vždy dobrý vkus v odívání. Málokdy jste na něm viděli něco jiného, než uhlazený oblek a pár lesklých bot té nejlepší značky. Jeho vycházková hůl s hlavou hada místo rukojeti, kterou nosil často u sebe, mu přidávala na váženosti.
"Luciusi," kývla mu zpátky na pozdrav, avšak stále si ponechávala ve tváři ten kamenný výraz s náznakem pohrdání ke všemu, co jí nebylo rovno.
"Čáááu teto, strýčku! Ouuu, Bellatrix!" Přiskočil k ní Sirius, rozcuchal jí vlasy a její kamenný výraz se najednou změnil v jakousi vtipnou grimasu.
"Pitom- " zarazila se Bella, když na sobě pocítila přísný pohled svého otce.
"Dávej si pozor na pusu, mladá dámo, takto se Blacková nechová," díval se na ni s výhružkou v očích, která jí byla velmi dobře známá. Poslušně přikývla, avšak dále probodávala Siriuse nenávistným pohledem říkajícím, že si to s ním vyřídí později. Druella na Siriuse pohlížela ze shora a její pohled přímo křičel, jak moc jím pohrdá. Cygnus se tvářil stejně jako jeho manželka, avšak nevěnoval mu jediný pohled. Kdyby nebylo jeho opovrhujícího výrazu, bylo by možné si myslet, že je Sirius jistá forma průhledné substance, která však silně páchne, soudě podle pohledu jeho drahé tetičky. Od té doby, co se otočil k rodině zády a utekl z domu k Potterům, už s ním téměř nikdo z Blacků nechtěl mít nic společného. Pouze Andromeda mu věnovala srdečný úsměv a Narcissa alespoň lehce kývla na pozdrav.
"Tichošlápku, kde se flákáš?" Přiběhl James, opřel se mu o rameno a kývnutím pozdravil rodinu Blacků, která si jej vůbec nevšímala.
"Doufal jsem, že budu moct pozdravit mamičku s tatínkem, ale bohužel, nebylo mi přáno," udělal smutné oči a Druella jej spražila pohledem.
"Kluci, kam jste zmizeli? Všude vás hledám!" Přiběhl k nim Remus a když si všiml Blackovic famílie, trochu se zarazil, odkašlal si a slušně pozdravil, avšak odezvy se nedočkal. "Raději už pojďme, měli bychom si zabrat naše obvyklé kupé ve vlaku, než nám ta místa vyfoukne nějaký prvák," chytil je kolem ramen a popostrčil směrem k bradavickému expresu. Peter stál opodál, netroufal si se k Blackům ani přiblížit, avšak velice je obdivoval. Nechápal Siriuse, který se vzdal všeho bohatství a postavení jen proto, aby si mohl dělat, co chtěl. Dal by cokoli za to, aby se narodil do stejně vlivné rodiny.
"Fíííha, ta tvá famílie je děsivá. Mají všichni takový ten kamenný výraz, který přímo křičí, jak moc všemi opovrhují, víš co myslím?" Zeptal se James, když už byli daleko z doslechu a otřepal se.
"Jo a moje matka? To je stará medúza, jejíž pohled tě promění v kámen!" Odvětil Sirius a nastoupil do vlaku následován svými věrnými kumpány. Jakmile vyhodili pár prváků, kteří se jim nastěhovali na jejich obvyklá místa a usadili se, vytáhl Sirius z kapsy Pobertův plánek.
"Tohle je nejgeniálnější věc, kterou jsme kdy vymysleli! Bez ní bychom neměli nejmenší tušení, že to Křiklan peče s Prýtovou!"
"Jooo a zajímalo by mě, co dělá Filch s tou svou opelichanou kočkou!" Zasmál se Peter a kousek čokolády mu vylétl z pusy. Zbytek osazenstva jen nakrčili nos.
"Tohle bych raději dál nerozváděl," řekl rychle Remus a jeho znechucený pohled se stočil k Siriusovi. "Tak jaké bylo tvé první léto u Potterů?"
"Naprostá lahoda!" Odpověděl Sirius a dal si ruce za hlavu.
"Divím se, že z vás Jamesova máma nezešílela."
"Mmm Jamesová máma... " zasnil se Sirius a jen tak tak ho minula Jamesova bota.
"Přestaň už o ní mluvit nebo na nic dokonce myslet, ty prase!"
"Uklidni se, Jamesi, projde první sukně a Sirius na ni zapomene," zasmál se Remus.
"Na ni se nedá zapomenout, je to bohyně! Nikdy jsem nic se starší ženou neměl a ty její ceciáše... " zasnil se. Remus jen tak tak zachytil Jamese a musel vynaložit veškeré své úsilí aby se mu nevysmekl.
"Fajn, taky špatné téma! Petře, cos dělal v létě ty?" Snažil se Remus opět zachránit situaci, zatímco držel zmítajícího se Jamese.
"Já byl na kouzelnickém táboře jako každý rok," pokrčil rameny a dal si do pusy lékořicovou tyčinku.
"Koukám, že ses z nás bavil nejvíce," zasmál se Sirius a pocuchal mu vlasy.
"Kluci, nechte toho! Nechápete, že máme mnohem větší problém?" Ozval se najednou James a úplně změnil výraz.
"Ano a jaký?"
"Je to náš poslední rok v Bradavicích! Musíme udělat něco legendárního! Něco po sobě zanechat, víte, nějaký odkaz, aby si nás pamatovali i za sto let, až budeme všichni po smrti!"
"Myslím, že McGonagallová si vás dva rozhodně pamatovat bude!" Ukázal na ně Náměsíčník prstem a zakroutil hlavou.
"I za těch sto let!" Zasmál se Sirius a kluci s ním.
~ ~ ~
"Je to náš poslední rok v Bradavicích, Bellatrix! Musíme zanechat odkaz!"
Bella jen protočila panenky. ,,Ano? A co by sis tak představoval, Luciusi?" Bellatrix a Lucius byli dobří přátelé, pokud se to tak dalo nazvat. Jejich přátelství rozhodně nevypadalo jako to mezi Poberty. Tyto dva pojilo silné přesvědčení, že čistá krev je to nejdůležitější v kouzelnickém světě a Merlin pomáhej tomu, kdo proti nim zkoušel argumentovat.
"Založme sdružení proti mudlovským šmejdům nebo něco podobného."
"Ano? A ty si jako myslíš, že to přes Brumbála projde? Ten senilní dědek je zastáncem mudlovských šmejdů a nenechá si pod nosem založit nějaký spolek, který je bude diskriminovat... bohužel," Lucius se zamyslel, ale nakonec jen přikývl.
"Dopis pro madam Blackovou," vyrušil je nějaký prvák a podal jí obálku. Bellatrix si ho vzala a kývla na něj, aby vypadl. Chlapec jen sklopil hlavu a utíkal pryč. Bella dopis pomalu otevřela a proletěla jej očima.
"Od koho to je?" Zeptal se zvědavě Lucius a ležérně přehodil ruku přes opěradlo.
"Od toho pitomce Siriuse," nakrčila nos a dopis mu podala.
Drahá sestřenko,
Doufám že si poslední ročník užiješ stejně tak jako já. Přeji ti do začátku školního roku jen to "nejlepší".
PS: Hlídej si záda!
S láskou jen a jen Tvůj Sirius!
Lucius se nad tím pouze ušklíbl a podíval se na Bellatrix.
"Je to drzý spratek, který by si zasloužil pořádné crucio. Nejprve zradí naši rodinu a pak si ještě dovoluje tohle. Přijde ho draho vše, co udělal, o to se postarám," řekla chladně, ale v jejím hlase byl znatelný tón vzteku.
Lucius se tiše zasmál. ,,Zajímalo by mě, kdo z nás obšťastní tento rok více dívek."
"Jasně, musíš si ještě užívat, než půjdeš do chomoutu s Narcissou, viď?" Ušklíbla se.
"Na to mám ještě dalších pět let čas," pokrčil rameny.
"Ano, to stihneš ještě spoustu nemanželských bastardů," posměšně se ušklíbla Bellatrix.
"Ale tebe to čeká už za rok, jak se těšíš, až budeš budoucí madam Lestrangeovou?" Brátil jí úšklebek.
"Rodolfus je náhodou dobrá partie. Před rokem vystudoval a už teď má vážené místo na ministerstvu kouzel."
"Ano, slyšel jsem, je prý zástupce šéfa na odboru záhad."
"Slyšel jsi dobře. Kromě toho je v nově vzniklé politické straně, kterou vytvořil jistý Tom Riddle, jenž aktivně bojuje za čistokrevnost kouzelníků. Ještě jsem neměla to potěšení se s ním setkat, ale věřím, že díky Rudlovi to brzy bude možné. Ten muž má už teď mé vřelé sympatie."
"No vidíš, že ten nápad zavést v Bradavicích spolek pro čistokrevné nebyl zase tak od věci. Můžeme se sjednotit a podpořit toho tvého Riddla."
Bellatrix se ušklíbla. "Myslím, že jeho žádné usmrkané děti z Bradavic nezajímají. Ten má vyšší cíle."
Zbytek cesty mlčeli. Bella pozorovala krajinu a u toho přemýšlela o tom, co všechno po tomto školním roce opustí a jaké nové dveře se jí otevřou. Věděla přesně, co chce, ale neměla tušení, jak toho dosáhnout. Zatím. Jakmile vlak zastavil na nástupišti v Prasinkách, prváci následovali Hagrida do malých loděk a Bellatrix s Luciusem nasedli do kočáru, který je odvezl přímo k bradavickému hradu.
~ ~ ~
"A je to tady, další nudný rozřazovací ceremoniál," zaskuhral James.
"Já už chci jídlo... " pokračoval ve skuhrání Peter a vysloužil si tím Remusův nesouhlasný pohled.
"Mmm koukejte ty páťačky, konečně mi Marlene McKinnonová dorostla," zazubil se Sirius směrem k ní a svůdně si prohrábl vlasy. Remus jen zakroutil hlavou a otočil se zpátky k profesorskému stolu, kde zrovna McGonagallová pokládala prvnímu nováčkovi na hlavu Moudrý klobouk.
Mezi prváky vyčnívala dívka evidentně starší. Měla střapaté husté vlasy oříškové barvy, hnědé oči a jemné rysy obličeje. V davu by si jí člověk ani nevšiml, avšak Narcissa Blacková ji zaujatě pozorovala.
"Kdo je to?" Zeptala se Andromeda.
"Nevím, ale očividně to nebude prvačka. Tipuju, že je to další šišla z Krásnohůlek," protočila panenky Alecta Carrowová.
"Na Krásnohůlky je moc ošklivá," prohodila jen tak mimochodem Bellatrix a její pohled se stočil k jejím dokonale upraveným nehtům. Narcissa nic neříkala, jen tu neznámou dívku nadále pozorovala. Když rozřazovací ceremoniál skončil a zbývala už jen ona dívka, stočila se pozornost celého sálu k ní. Všichni byli zvědaví, kdo to je a kam ji Moudrý klobouk zařadí.
"Anastázie Sayreov," vyslovila profesorka McGonagallová její jméno nahlas. Anastázie se nadechla a pomalým krokem se rozešla k židli, na kterou se posadila a profesorka jí nasadila klobouk na hlavu.
"Hmm... tak kam tě mám poslat... jsi chytrá a ctižádostivá, ale zároveň velmi obětavá a ráda pomáháš druhým. Ale vidím, že bys ráda dokázala velké věci... hmmm... tak tedy... Zmijozeeeeel!" Zakřičel Moudrý klobouk a v sále to zašumělo. Anastázie se rozhlédla a nejistě si sundala klobouk z hlavy. Odkašlala si, seskočila ze stoličky a šla si rychlým krokem sednout ke zmijozelskému stolu. Nebyla ráda středem pozornosti a to, že oči celého sálu směřovaly právě k ní, jí bylo velmi nepříjemné.
"Výborně, výborně," zatleskal ředitel Brumbál. "Rozřazování skončilo a já bych rád řekl pár slov na začátek. Jak jistě všichni víte, madam Stewartová odešla do důchodu a její místo ošetřovatelky zaujme madam Pomfreyová. Zároveň vám představuji vaši novou spolužačku, Anastázii, která k nám přistoupila z Koločar, americké školy čar a kouzel. Doufám, že si mezi vámi najde spoustu dobrých přátel. A teď už konečně to, na co všichni tak netrpělivě čekáte," tleskl a na stole se začala objevovat velká spousta nejrůznějšího jídla, od masa, přes sladké až po vegetariánské jídlo. "Hodujte a pijte co hrdlo ráčí!" Řekl a usadil se s úsměvem na své místo. Brumbál nebyl ředitelem dlouhou dobu. Tuto funkci zastával druhým rokem po odchodu ředitele Dippeta a u studentů se stal ihned velmi oblíbeným.
"Myslíte si, že je čistokrevná?" Pozvedla obočí Alecta.
"To zjistíme, ale pro její vlastní dobro doufám, že je. Protože mudlovské šmejdky ve Zmijozelu nestrpím," odvětila Bellatrix a změřila si sedící Anastázii pohledem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Dodatkem bych ráda řekla něco k postavě Anastázie. Sama osobně nemám ráda vymyšlené postavy v příběhu, ale než Anastázii zavrhnete, chci říct, že je klíčová v jedné věci, později pochopíte ve které. Nechci, aby tato povídka skončila jako jedna z těch, kde je vymyšlená hlavní postava, chudinka, která si nakonec vezme krále kouzelnické společnosti, Luciuse či Draca, jak to často bývá. Ale jelikož začínám psát další povídku, která se odehrává v období těsně po válce a je to pokračování této, tak zpětně bude Anastázie hrát důležitou roli. Tak alespoň pro pochopení, proč jsem to udělala tak, jak jsem to udělala. Nechci spoilerovat, pouze mi zkuste věřit =o) Děkuji za jakékoli odezvy =o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama