Kapitola Druhá: Narcissino tajemství

18. března 2017 v 14:29 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ It is not in the stars to hold our destiny but in ourselves. ~
-William Shakespeare
Hodina lektvarů byla pro Narcissu jednou z těch méně oblíbených. Nebavilo ji poslouchat Křiklana, ani hrát si s kotlíkem a zkumavkami. Ano, procházela na výbornou, ale pouze proto, aby se zavděčila svým rodičům. Byla Blacková, tudíž od ní byla preciznost vyžadována úplně ve všem. Sbalila si vše potřebné a vydala se rovnou na hodinu. Neměla chuť ani na snídani, protože její žaludek byl jako na vodě a cítila se špatně. Nedokázala se zbavit zvláštního pocitu z oné dívky. Bylo na ní něco, co jí nedalo spát. Celou noc se převalovala a nemohla ji dostat z hlavy. Jasným důkazem byly její výrazné kruhy, které jí zdobily tvář pod očima. Když došla do učebny, rozhlédla se. Nikde neviděla Reguluse, který byl jejím společníkem na lektvary a který o nich věděl mnohem více, než ona sama. Většinu práce vždy oddřel on, ona mu pouze asistovala. Za to mu vždy napsala nějakou esej do bylinkářství, kterému naopak neholdoval zase on. Třeba ještě dorazí, pomyslela si, posadila se na své místo u okna a vytáhla si své věci. Zadívala se ven z okna. Dnes bylo krásně. Vítr pomalu snášel list ze stoletého dubu na zem a na okna dopadaly paprsky slunce, které prohřívaly příjemné babí léto.
,,Slečno Blacková?" Trhla sebou. ,,Kde je pan Black?"
,,Myslím, že mu nebylo nejlépe," zalhala. Ve skutečnosti neměla nejmenší tušení, kde byl, i když jej zahlédla na snídani, jak se o něčem bavil s Bellatrix.
,,Hmmm, tak dobře," odpověděl Křiklan, ale díval se na ni s podezíravým výrazem. Nakonec se otočil k dívce, která stála u dveří. ,,Slečno Sayreová, přisedněte si prosím ke slečně Blackové, dnes budete pracovat spolu," řekl a v Narcisse hrklo a vyslala k ní vyděšený pohled.
,,Anastázie," usmála se dívka a podávala jí ruku. ,,Ale klidně mi můžeš říkat Stázi, Stázko nebo jak chceš," mile se na ni usmívala. Narcissa její ruku přijala a všemocně se snažila zastavit třas, který ji v tu chvíli ovládl.
,,Já jsem Narcissa nebo Cissy, jak chceš," řekla naoko pohotově a ruku opět stáhla.
,,Máš moc krásné jméno, jako ta květina," nepřestávala se usmívat. ,,Znáš tu báji o Narcissovi?"
,,Báji?" Pozvedla obočí, ale do očí se jí nepodívala. Zaujatě pozorovala učebnici lektvarů.
,,Ano, byl to hrdina ze Starých řeckých bájí a pověstí. Je to sice mudlovská kniha, ale velmi zajímavá, protože zachycuje spoustu mocných bytostí, čaroděje nevyjímaje."
,,Nikdy jsem o ní neslyšela."
,,Opravdu ne? Ty vážně nevíš, kdo to byl Narcissus?" Cissy jen zakroutila hlavou.
,,Byl to chlapec, velmi krásný. Dokonce tak krásný, že se zamiloval sám do sebe. Jeho dokonalé tváři podlehla také nymfa Echo, kterou žárlivá Héra zbavila hlasu, a tak mohla opakovat pouze poslední slabiky slov, které byly někým vyřknuty. Sám Narcissus se neustále shlížel ve svém odraze na hladině, až jednoho dne do vody spadl a utopil se. Jeho tělo bylo proměněno v květinu jménem narcis a tak zřejmě vzniklo i tvé zvučné jméno."
,,To je opravdu nádherný příběh," lehce se pousmála a prsty přejela po obalu učebnice.
,,Ano, ta kniha obsahuje mnoho takových příběhů. Bohužel ji zde s sebou nemám, ale mohu ti ty příběhy převyprávět, pokud budeš mít zájem."
,,Ovšem," odpověděla Narcissa zdvořile a pak dodala: ,,Je v té knize také tvůj příběh?"
Anastázie jen zakroutila hlavou. ,,Ne. Mé jméno znamená vzkříšená, to je vše, co vím," pousmála se. ,,Máš moc krásný řetízek," jemně se dotkla fialového přívěsku ve tvaru srdce, který jí visel na krku.
Narcissa sebou trhla. ,,Byl to dárek od mé sestry Andromedy, dala mi jej, abych nikdy nezapomněla na to, co je v životě nejdůležitější," přejela přes srdce svými tenkými prsty.
,,A to je?"
,,Podle ní je to láska."
,,Má pravdu, tvá sestra."
Narcissa nevěděla, co na to říct a byla proto vděčná, když profesor Křiklan promluvil.
,,Takže milí studenti, dnes každý z vás připraví odvar živoucí smrti. Doufám, že jste si jeho přípravu pečlivě nastudovali, jak jsem vám minule říkal. Dejte se do práce, máte na to hodinu."
,,Takže odvar živoucí smrti, hm?" Anastázie vytáhla učebnici a otevřela ji.
,,Tahle bude lepší," podala jí Narcissa tu svou. Měla ji vypůjčenou od Severuse Snapea, který jí dával doučování. Byl to poněkud podivín, avšak Narcissa si ho za tu dobu docela oblíbila. Všimla si také jistých sympatií, které choval k mudlorozené dívce z Nebelvíru jménem Lily. Zkoušela mu pomoct, ale Severus o tomto tématu nikdy nechtěl mluvit. Bylo to pro něj tabu. Lily byla, stejně jako on, v sedmém ročníku a na rande se ji snažil dostat jistý James Potter, který pobyt v Bradavicích se svými kumpány Severusovi rozhodně neulehčoval. Vymýšleli mu různé přezdívky jako Mastňák, Srabus, Posera a tak podobně. Narcissa na ně nejednou vytáhla svou hůlku a oni se stáhli, ovšem jen proto, že Sirius by nikdy proti ní nepoužil žádné kouzlo a ani by to svým kumpánům nedovolil. Ti si však nakonec stejně našli vhodnou chvíli a způsob, jak Severusovi znepříjemnit život.
,,Opravdu?" Podívala se na ni Anastázi tázavě.
,,Ano... je... řekněme, že je vylepšená. Vypůjčil mi ji jeden dobrý přítel," odpověděla vyhýbavě. Stázka jen pokrčila rameny a učebnici si od ní vzala.
Když lektvar dokončily a Křiklan je vychválil před celou třídou, sbalily si věci a vydaly se do zmijozelské společenské místnosti.
,,Tak já asi půjdu do své ložnice. Ráda jsem tě poznala," pousmála se Narcissa.
,,Já tebe taky, avšak... " Vytáhla hůlku a Cissy na ni tázavě pohlédla. Anastázie udělala gesto, kterým vyčarovala narcis. ,,Pro tebe," podala jí ho. ,,Třeba, když jej políbíš, promění se zpátky ve sličného Narcisse.
Cissy se tiše zasmála. ,,Děkuji, je nádherný."
,,To ano," usmála se Anastázie, ale její pohled nesměřoval na květ, nýbrž na dívku před ní, jejíž tvář se v ten okamžik zbarvila do narůžovělého odstínu. Bellatrix celou scénu pozorovala od stolu u okna, kde seděla s Luciusem Malfoyem. Když Anastázie odešla, zvedla se a přistoupila ke své sestře.
,,Máš novou kamarádku?" Pozvedla obočí.
,,Vypadá to tak."
,,A je čistokrevná?" Její tvář byla vážná a Narcissa jen protočila panenky. Vždy, když se s někým seznámila, přišla řeč na čistotu krve. Jakoby se o sebe neuměla postarat sama a nevěděla, s kým se bavit může a s kým ne. Bellatrix měla oči a uši všude.
,,Na její krevní status jsem se opravdu neptala," řekla s rozezleným tónem v hlase.
,,To bys měla. Máš za úkol to zjistit. Jsme všichni opravdu zvědaví, z jaké rodiny pochází. Víš, jak ráda si dělám dobré kontakty," ušklíbla se Bellatrix, vytrhla Narcisse květinu z ruky a přičichla si k ní.
,,Hmm, narcis. Tak si dej pozor, ať ti neuvadne."
,,Neměj péči, Bellatrix."
Jmenovaná se jen záludně usmála, dala jí květinu za ucho a odkráčela zpátky ke stolu. Lucius nepatrně kývl Narcisse na pozdrav a poté svou pozornost opět obrátil k Bellatrix.
,,Už víš, co je zač?" Zeptal se.
,,Ještě ne, ale zaúkolovala jsem svou drahou sestřičku, ta už mi odpověď zjistí. A pokud je to mudlovská šmejdka, má se na co těšit. Bude si přát, aby na tuhle školu nikdy ani nepáchla."
,,A pokud je čistokrevná?" Zeptal se se zájmem Lucius, poposunul šachovou figurku a v tom okamžiku dostal šach mat. Bellatrix se na tváři objevil spokojený úsměv.
,,Spojenectví s další čistokrevnou rodinou se vždy hodí. Pokud je čistokrevná, můžeme předpokládat, že sdílí naše přesvědčení. Do budoucna by mohla být prospěšná naší věci."
,,Opravdu? A jaké?" Poposunul další figurkou, tentokrát už mnohem opatrněji.
,,Luciusi, sakra! Až vylezu tuhle školu, přidám se na stranu Toma Riddla a počítám s tím, že ty taky! Nebo už nechceš očistit kouzelnický svět od mudlovských šmejdů?" Pozvedla obočí.
,,Jistěže chci, ale tohle nám nikdy nemůže projít. Kdo je vůbec ten Riddle? Víme něco o jeho původu? Je mocný a z dobré rodiny? Nikdy jsem o něm neslyšel, takže hádám, že je to jen jeden z těch, co moc mluví a nakonec z toho stejně nic není. Kouzelnická společnost mu nikdy nedovolí něco takového zrealizovat, Brumbál a jemu podobní se už postarají o to, aby mu to neprošlo," řekl a svou neopatrností přišel o krále a Bellatrix se jen posměšně ušklíbla.
,,Kouzelnický svět stojí na lidech jako jsme my. Máme peníze, moc a naše rodiny vše řídí a ty to moc dobře víš. Pokud by dostal podporu čistokrevných kouzelnických rodin, ze kterých se v podstatě skládá tři čtvrtina ministerstva, ani Brumbál nic nenadělá. Zamysli se, Luciusi, co vlastně chceš? Nic není nemožné a s vůdcem jako je on a s naší mocí zvládneme cokoli."
,,Uvidíme, drahá Bellatrix, uvidíme."
~ ~ ~
Narcissa seděla u Černého jezera a pozorovala jeho nehybnou hladinu. Často snila o tom, že má ploutev a může žít na dně moří volná, oproštěna od všech povinností, které její krevní status provází. Jedna věc ji však trápila ze všech nejvíc a to domluvený sňatek s Luciusem Malfoyem. Věděla, že až odejde z Bradavic, bude se muset za něj vdát a to jí na klidu nepřidávalo. Nechtěla to, ale věděla, že musí, že má určitou povinnost vůči své rodině, kterou musí naplnit a nesmí zklamat. Na jejích pocitech nezáleželo, ty byly irelevantní. Jediné, co mělo váhu, byla čistá krev. Byla odsouzena strávit zbytek svého života s mužem, ke kterému nic necítila a jen proto, že jí ho vybrali rodiče. Bellatrix jí kolikrát říkala, jaké má vlastně štěstí, že chudák Andromeda je přislíbena mladému Tiberiu McLaggenovi, což žádná výhra nebyla. Byl otravný, nevěděl, co je to něha a mluvil a chodil jako stroj. Ale Malfoye neviděla jako o nic lepší volbu. Byl namyšlený, chladný a pyšný. Ano, byl sice galantní a správný prototyp aristokrata, ale po tomto ona netoužila. Chtěla něhu, chtěla vědět jaké to doopravdy je někoho milovat, být s někým, kdo miluje ji a byla si jistá, že tohle jí Lucius Malfoy dát nemůže. Či dokonce jakýkoli jiný muž. Ano, Narcissa Blacková měla tajemství. Tajemství, o kterém se nikdo neměl dozvědět a které jí bylo předurčeno vzít si s sebou do hrobu. Tedy, dobře, byla to další věc, o které se dalo polemizovat, jelikož dívky, se kterými sdílela komnatu nejvyšší potřeby, tu a tam neudržely pusu zavřenou. Narcissa to samozřejmě se smíchem popírala a dále se tím nezabývala, ale dalo se říct, že už to spíše spadalo do kategorie tajemství veřejných. Její první velký crush byla profesorka McGonagallová. Hodiny přeměňování byly její oblíbené a dělala vše proto, aby byla nejlepší studentkou v ročníku. Učila se věci navíc a dokonce docházela na hodiny s vyšším ročníkem, protože v ní profesorka McGonagallová viděla potenciál. Postupem času jí však došlo, že tohle opravdu nemá význam a ani budoucnost. Místo toho se začala soustředit na své vrstevnice, avšak musela být opatrná a velice diskrétní. Kdyby ji Bellatrix začala doopravdy podezřívat, mohlo by se to dostat až k jejím rodičům a otec by se s ní rozhodně nemazlil. Jeho tresty byly velice kruté a mezi jeho oblíbené patřila například kletba cruciatus. Byla si jistá, že by se z ní tyto touhy pokusil dostat velice podobným způsobem. Nepociťovala ke svému otci žádnou lásku, pouze respekt a úctu a to bylo také vše, co od svých dcer vyžadoval. Občas si přála nebýt Blacková a nenést břímě s tímto jménem spojené.
Z myšlenek jí vytrhla sova, která pustila dopis těsně vedle její ruky. Zvedla obálku a chvíli si ji prohlížela. Byla fialová a bylo na ní nakreslené stejné srdce, jaké nosila na krku. Byla si jistá, že ví, od koho ten dopis byl. Opatrně jej rozlepila.
Pokud chceš slyšet další řeckou báji, přijď za mnou do astronomické věže dnes po večeři.
-A.
Narcissa se musela pousmát, bylo to opravdu milé gesto. Naposledy se podívala na vodní hladinu, zastrčila dopis do kapsy a vydala se pomalými kroky zpátky do hradu.
,,Ahoj!" Pozdravila své dvě sestry, když si sedala ke zmijozelskému stolu ve Velké síni.
,,Kde jsi se celé odpoledne toulala?" Zeptala se zvědavě Andromeda a na tváři jí hrál milý úsměv.
,,Byla jsem u jezera. Ráda si tyto poslední slunečné dny užívám venku, až přijde zima, budu zase jen zavřená na hradě," odpověděla a nabrala si rýžový nákyp s meruňkami, který milovala stejně tak jako Andromeda. ,,A jak jste si užily odpoledne vy dvě?" Pousmála se.
,,Já jsem odpoledne strávila se slohovkou do OPČM," odpověděla Andromeda s plnou pusou.
,,S plnými ústy se nemluví, mladá dámo," napodobila Narcissa svého otce a očividně tím Andromedu pobavila tak, že neudržela obsah svých úst a poprskala naproti sedící Bellatrix.
,,No velmi vtipné, vskutku," vzala si Bellatrix ubrousek a utřela si poprskané šaty.
,,Ale notááák, Bello, neřerti se," smála se Narcissa.
,,Vykypu ti ten tvůj nákyp na hlavu a uvidíme, jak moc se budeš smát ty," odsekla Bellatrix a ironicky se ušklíbla.
,,Určitě se nebudu tvářit tak kysele jako ty, drahá sestřičko," úšklebek jí oplatila a pustila se do jídla. Když dojedla, vstala od stolu a uhladila si šaty.
,,Pokud mne omluvíte, mám ještě úkol do dějin, který se sám neudělá," řekla, dala svým sestrám pusu na tvář a odkráčela z Velké síně. Bellatrix se pro sebe ušklíbla. Dějiny, to určitě, pomyslela si a vrátila se zpátky ke své večeři.
~ ~ ~
Narcissa brala schody do Astronomické věže po dvou. Když konečně zdolala poslední schod, zastavila se těsně na prahu a s úsměvem pozorovala nic netušící Anastázii.
,,Tak který příběh to bude tentokrát?"
Stázka se otočila. ,,Ráda tě opět vidím," pousmála se a udělala krok směrem k ní. ,,Můj oblíbený, Paridův soud," posadila se, pokynula jí, ať se posadí vedle ní a začala vyprávět.
,,Byl jednou jeden krásný urostlý mladík jménem Paris, který jednoho slunečného dne odpočíval na louce. Znenadání se před ním zjevily tři bohyně, Héra, Athéna a Afrodité, jedna krásnější než druhá a prosily ho, zda by je nerozsoudil. Chtěly po něm, aby té nejkrásnější z nich dal zlaté jablko. Héra mu za to slibovala nekonečnou moc a vládu nad Evropou a Asií, Athéna mu slibovala vojenskou slávu a Afrodité mu přislíbila tu nejkrásnější ženu na zemi. Paris dal nakonec jablko Afroditě, avšak tím proti sobě poštval Héru i Athénu."
,,A Afrodité? Splnila svůj slib?"
,,Ano, dala mu nejkrásnější ženu na světě, Helenu, ale díky ní začala Trojská válka. Získal lásku, avšak za obrovskou cenu."
Narcissa se pousmála. ,,Pravá láska si často vyžaduje oběť nejvyšší," intuitivně vztáhla ruku ke svému přívěsku a povzdychla si, protože se její myšlenky na okamžik zatoulaly zpátky k Luciusovi.
,,A komu bys jablko dala ty?" Vytrhla ji z myšlenek Anastázie. Narcissa bez váhání odpověděla: ,,Afroditě. Láska je totiž to jediné, co nikdy mít nebudu."
,,Je smutné, že si to myslíš. Proč bys nikdy neměla mít lásku?" Její pohled sjel k Cissyině dlani, ve které svírala přívěsek.
,,Pocházím z čistokrevné rodiny, pro mě je něco takového naprosto nemožné. Mně i mým sestrám manžela vybrali rodiče. Říct ne by znamenalo vypálení z rodinného gobelínu a věčné zatracení. Pro svou rodinu bych přestala existovat a zůstala bych bez prostředků a odkázána sama na sebe. Ale nečekám, že ty to pochopíš," vychrlila s náznakem vzteku v hlase, který ovšem nebyl směřován k Anastázii, ale ke skutečnosti, že to, co říká, je fakt, který nemůže nikdy změnit. Zadívala se jí zpříma do očí.
,,Ne, to asi nepochopím," řekla trochu popuzeně vzhledem k Narcissině tónu. ,,Tvá rodina uznává středověké tradice. Já sama pocházím z čistokrevné rodiny, z jedné z nejstarších. Mám irské kořeny a jedním z mých předků byla samotná Morgana Le Fey, avšak tyto tradice jsme opustili už velmi dávno. Můj otec by mě nikdy nenutil vdát se za někoho, koho nemiluji, nechtěl by mě vidět nešťastnou a kvůli čemu? Kvůli hloupému přesvědčení o čisté krvi? Ne, to já opravdu nepochopím."
Cissy se na ni dívala s vyděšeným výrazem a ona si uvědomila, že zvýšila hlas možná trochu více, než zamýšlela. ,,Odpusť, já-"
,,Měla bych jít, začíná být chladno," přerušila ji Narcissa, zvedla se a vyhýbajíce se jejímu pohledu, odkráčela ke dveřím, kde se na okamžik ještě zastavila a ohlédla. ,,Děkuji za příběh," a s těmito slovy odešla. Anastázie si povzdychla a zadívala se na hvězdnou oblohu. Bylo jí Narcissy líto. Nedokázala pochopit, jak někdo může jít do svazku, ve kterém bude do konce svého života nešťastný. Přála si jí pomoct, ale věděla, že dokud ona sama nebude chtít a neoprostí se od přesvědčení, že má až takovou povinnost vůči své rodině, nic nezmůže. Ještě chvíli tam tak seděla a pozorovala noční oblohu posetou hvězdami, ale jakmile začala pociťovat chlad vlahé noci, také se zvedla a vrátila se do ložnice, kde ulehla ke sladkému a ničím nerušenému spánku.
------------------------------------------------------------------------------------------
Záměrně jsem Narcissu udělala "jinou", aby si přišli na své úplně všichni. Doufám, že vás to neodradí od povídky a příště už se můžete těšit na Teda a Andromedu. Budu vděčná za jakékoli ohlasy =o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama