Kapitola Čtvrtá: Merlinův kód (část druhá)

18. března 2017 v 14:34 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Andromeda si povzdychla. Mrzelo ji, že jí Ciss nevěřila natolik, aby se jí svěřila s každým svým trápením. Zvedla se. Jedno trápení právě čekalo na ni samotnou. Následovala totiž hodina jasnovidectví s Mrzimorem. Od té doby, co nechala Teda Tonkse čekat v Astronomické věži, s ním nepromluvila ani slovo. Snažila se mu vyhýbat, co to šlo a na hodinách mu nevěnovala jediný pohled, nedala mu dokonce ani šanci, aby ji mohl pozdravit. Opakovala si ovšem stále dokola, že udělala správnou věc, že to tak má být, avšak hluboko uvnitř ji to velmi mrzelo. Pomalu vystoupala po schodech do učebny, vešla dovnitř a posadila se na své obvyklé místo.
,,Dnes budeme provádět pokročilé věštění z nadrcených čajových lístků, "oznámila profesorka Thompsonová. Tato malá hubená dáma s krátkými světlými vlasy, známá pro své o tři čísla větší košile, měla poněkud zvláštní povahu. Byla velmi uzavřená a své volné chvíle trávila psaním učebnic o různých způsobech věštění. Ráda chodila boso, tvrdila, že je to velmi zdravé, projít se bez bot ranní rosou. Vstávala za svítání, aby mohla vidět východ slunce a zůstávala vzhůru dlouho do noci, aby mohla pozorovat hvězdy a provádět různé výpočty a podle nich sestavovat předpovědi. Tvrdila, že osud každého z nás byl velmi dávno napsán ve hvězdách. I přes její odtažitost si k ní Edward Tonks našel cestu. Velice ji obdivoval a rád s ní čas od času zůstával v Astronomické věži a pozoroval hvězdy, jelikož si myslel, že se toho od ní může spoustu naučit.
,,Každý z vás si teď nasypejte do hrníčku čaj a zalijte ho vodou, poté jej zamíchejte a vyřkněte kouzlo, které najdete v učebnici na straně sedmnáct, kde také můžete vidět výklady základních obrazců. Poté si, prosím, utvořte dvojice, budete věštit osud tomu druhému," dopověděla a usadila se. Dříve, než se Andromeda stačila rozhlédnout, kdosi se před ni posadil.
,,Mohu?" zeptal se mladík. Překvapeně zvedla hlavu a na místě před ní neseděl nikdo jiný, než samotný Edward Tonks. Pozvedla obočí.
,,Běžně se sluší nejprve se zeptat a až poté posadit. Mudlovské zvyky tě ale nejspíše učily něco jiného," poznamenala a svou pozornost obrátila zpátky ke svému hrníčku, který zalila vodou.
,,Nechtěl jsem znovu riskovat odmítnutí," pokrčil rameny a nasypal do toho svého čaj. Andromeda nic neříkala, ani se na něj nepodívala, zamíchala čaj, otevřela učebnici a pronesla kouzlo, Ted si počínal stejně.
,,Jsem opravdu zvědav, jaká budoucnost vás čeká, slečno Blacková," vzal si její hrníček do ruky a než stačila cokoli namítnout, spustil: ,,Hmmm... tak copak to tady máme..." dělal, že listuje knihou a zkoumavě pozoroval obrazce v jejím šálku. ,,Ano, ano... to je jasné! Vidím vás, slečno," začal velice dramaticky ,,jak jdete ruku v ruce s velmi sympatickým mladíkem příští týden v Prasinkách... páni, kdopak to asi může být? Už vím! Jsem to já," zářivě se na ni usmál. ,,Tak to nemůžeme věštbu zklamat, co je psáno, to je dáno, je to prostě osud," pokrčil rameny a položil šálek na stůl.Trochu jí tímto chováním připomínal Siriuse.
,,Tohle je velmi chabý pokus, jak pozvat dívku do Prasinek, pane Tonksi, " přešla také na vykání.
,,To ne já, to vaše věštba," zatvářil se nevinně. Andromeda protočila panenky.
,,A proč bych s vámi někam měla chodit? Jaký mám důvod k tomu ztrácet s vámi svůj drahocenný čas?" Rozhodla se mu to nijak neulehčit. Pokud má o ni opravdový zájem, nevzdá se, pokud ano, byl to jen další hlupák do počtu, který se kdy snažil takto uboze získat Blackovou.
,,Mohl bych vám, slečno, vyprávět o tom, jak jsem úžasný a jak nebudete litovat, avšak myslím si, že to byste měla posoudit sama. Pokud budete chtít, budu vám moc rád dělat společnost. A i když nejsem tak noblesní jako muži, na které jste z vašich kruhů zvyklá, slibuji vám, že udělám vše, co bude v mých silách, abych vás neunudil k smrti," vzal její dlaň do své a dal jí na ni letmý polibek. Andromedě se objevil ve tvářiruměnec.
,,Ehm, ehm," odkašlala si profesorka Thompsonová. ,,Pane Tonksi, ačkoli je od vás velmi milé, že dovedete ocenit půvaby slečny Blackové, musím trvat na tom, abyste si své projevy náklonnosti nechal na konec vyučování. Děkuji za pochopení," řekla a přesunula se k dalšímu stolu. Andromeda se potichu uchechtla a věnovala Tedovi ten nejkrásnější úsměv, kterým mu řekla své ano.
~ ~ ~
Sirius se poflakoval po hradě a přemýšlel o Marlene McKinnonové. Tato dívka s blond vlasy sahajícími po ramena, zelenými velkými kukadly a vždy milým úsměvem byla jednou z mála, kterou ještě neučinil nejšťastnější pod sluncem. Nevěděl, jak na ni má zapůsobit. Chodila do pátého ročníku a zdála se být vůči jeho šarmu imunní. Kde se vzala, tu se vzala, najednou vyšla zpoza rohu a kráčela si to směrem přímo k němu. Doprovázel ji tmavovlasý urostlý mladík, který byl Siriusovi nápadně povědomý. Několikrát zamrkal, aby se doopravdy ujistil, že ho nešálí zrak. Regulus? Co sakra dělá s Regulusem? Pomyslel si a zamračil se.
,,Ale ale, bráško, copak ty tady? A s tak milou společností," prohrábl si vlasy.
Nakrčil nos. ,,To tě opravdu nemusí zajímat." Regulus byl mladší od Siriuse o celé čtyři roky. Byl v ročníku s Narcissou, se kterou si, jak se zdálo, velmi dobře rozuměl. Oba byli dle Siriuse studení jak psí čumáci.
Siriusovi se ve tváři objevil nespokojený výraz, ale než stihl cokoli říct, vložila se do debaty Marlene, která cítila blížící se konflikt.
,,Já a Regulus zde vedeme diskuzi o nejlepších čajích, jaké jsme kdy pili," mile se usmála. ,,Jdeme totiž spolu příští týden na čaj do Prasinek. Určitě znáš čajovnu madam Pacinkové, že ano?" Sirius se zašklebil. Jistě, že onu čajovnu znal, tolik dívek už mělo tu čest tam s ním trávit čas. Scházely se tam nechutně cukrující páry nebo typy jako Sirius či Lucius Malfoy, kteří na toto místo brali své oběti, aby je zahrnuli krásnými slovy, romantickými hloupými cetkami a dosáhli tak svých nekalých úmyslů. Ale proč by tam Regulus bral Marlene? Vždyť on není ten typ. Že by byl na starší ženy? Ušklíbl se pro sebe.
,,Opravdu stojíš o tak nudnou společnost jakou se tě chystá poctít můj bratr? Já jsem přeci mnohem zábavnější, šarmantnější a také pohlednější, " mrkl a znovu si prohrábl své tmavé husté vlasy. Bylo to gesto jemu vlastní, jedna z těch maličkostí, které dívky nemohly odolat. Reguluse popadl vztek. ,,Ty-"
Marlene se začala nahlas smát. ,,Siriusi, opravdu tohle na někoho funguje?" Zakroutila hlavou. ,,Pojďme," podívala se na běsnícího Reguluse a stiskla mu paži.
,,Máš pravdu, jdeme, nebudu si špinit ruce s takovým krvezrádcem," Marlene si povzdychla, ale neřekla vůbec nic. Neměla ráda tyto řeči o čisté krvi, sama byla míšenka a dokonce nechodila ani do Zmijozelu, její kolejí byl Havraspár, avšak Regulus se k ní choval hezky a s úctou a nikdy ji neurazil. Když přišla řeč na její původ, pouze přikývl a dále to nerozváděl. Marlene se tehdy cítila dost nesvá, ale snažila se to nedát najevo. Reguluse před rokem doučovala bylinkářství a zdálo se, že si velmi rozumí. Věřila mu a bylo zjevné, že on jí taky, i když si stále držel ten jistý chladný odstup. Věděla to a věděla také proč. Její původ nebyl z těch, které by si jeho rodina zrovna vychvalovala, ale alespoň nechodila do Nebelvíru, to situaci o něco málo zlehčovalo. Nebo si to alespoň myslela a tento pocit ji uklidňoval.
Sirius běsnil. Rychlým krokem uháněl do chlapeckých nebelvírských ložnic, kde zrovna zbytek Pobertů ochutnával Bertíkovy fazolky. Když Sirius celý zadýchaný vešel, všichni tři k němu upřeli svůj zrak.
,,Co se stalo, kamaráde?" Zeptal se James.
Sirius se zhluboka, velmi dramaticky nadechl a prohlásil: ,,Regulus pozval Marlene McKinnonovou na rande."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama