Kapitola Čtvrtá: Merlinův kód (část první)

18. března 2017 v 14:32 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I

~ Go wisely and slowly. Those who rush stumble and fall. ~
- William Shakespeare
Severus Snape seděl venku na lavičce a zaujatě si četl v učebnici lektvarů. Sněhové vločky dopadaly do jeho vlasů, obličeje a na jeho hábitu tvořily své unikátní obrazce. Přetočil stránku. Jedna obzvlášť velká vločka mu dopadla na vepsanou poznámku a rozpila slovo, ani ne tolik krasopisně napsané, jako spíše nápomocné při nemožné přípravě lektvarů pro pokročilé. Rukávem svého hábitu se pokusil teď už roztátý sníh setřít, avšak docílil tím pouze toho, že slovo bylo mnohem méně čitelné. Náhle se k němu kdosi zezadu připlížil.
,,Ale ale, Srabusi, užíváš si zimního odpoledne?" Ušklíbl se James a položil mu ruce zezadu na ramena. Severus se mu vysmekl a snažil se ho ignorovat, stále se zájmem nahlížel do knihy. Na čtení se však soustředit už nemohl, cítil, jak mu jeho silně bušící srdce dává varovný signál.
,,Neučila tě snad matka, že je neslušné se nedívat do očí, když s tebou někdo mluví?" Přidal se Sirius a vytrhl mu učebnici z ruky, Severus naštvaně zvedl hlavu.
,,Tak lektvary, hmmm, zajímavé! A koukám, že se spoustou hodících se poznámek," ukázal ji Jamesovi. ,,Myslím, že si ji necháme, třeba jednou zase okouzlíme Křiklana my, co říkáš, Jamesi?"
,,To rozhodně! Hlavně po poslední hodině lektvarů, kdy jsi vyhodil do povětří půlku učebny a společně s ní taky zařval Křiklanův oblíbený hábit," poplácal ho uznale po zádech.
,,Něco k jídlu bys tam neměl?" Přidal se Peter a nakoukl mu do tašky. Severus si ji okamžitě přitáhl k sobě. James se Siriusem vyprskli smíchy.
,,Copak, Srabůsku, snad nemáš strach o své věci?" Poplácal ho James po hlavě a hned na to se zatvářil jako citrón.
,,Sakra, teď budu muset strávit půl dne v prefektské koupelně, abych tu mastnotu ze své ruky smyl," nakrčil nos a utřel svou ruku do Siriusova hábitu.
,,Co děláš, ty kunixichte??!!! Snapeův přírodní olej, to už nikdy nevyperu!"
Remus se uchechtl. Stál opřený o vysokou okopanou zídku, ruce zastrčené v kapsách a vypadal, že se náramně baví. Nepřidával se ke škádlení Snapea, avšak ani nekazil partu, jen situaci se smíchem pozoroval a byl připraven zasáhnout, kdyby se náhodou něco vymklo kontrole.
,,Dejte mi laskavě pokoj a vypadněte!" Stiskl hůlku v kapse svého hábitu.
,,Nebo co, Srabůsku? Ofrituješ si nás na svém přírodním oleji?" Severus se zašklebil. ,,Ale notááák, neškleb se, to ti nesluší, Evansové by se to jistě nelíbilo!"
,,Proč by mě mělo zajímat, co si ta mudlovská šmejdka myslí?"
,,Cos to řekl?" Vytáhl James svou hůlku a Snape také dlouho nezahálel. ,,Zopakuj to!"
,,Nehodlám se kvůli tvé nahluchlosti opakovat. Zeptej se tady svých věrných posluhovačů, určitě ti to milerádi zopakují!" Severus působil naprosto klidně, ale ve skutečnosti jím zmítal vztek. Jeho city k Lily Evansové nebyly nikomu neznámé. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, že opovržení, se kterým se na Pottera dívá, nebylo až tak úplně upřímné a skrývalo v sobě mnohem více, než byla ochotna přiznat. Cítil k němu nenávist už jen proto, že byl na dobré cestě získat její srdce. Srdce té, kterou on sám miloval víc, než cokoli jiného. Srdce jeho Lily. Na druhou stranu jí opovrhoval. Nemohl uvěřit, že tak chytrá a krásná dívka pomalu propadávala šarmu takového pitomce.
,,Skloň tu hůlku Pottere," řekl kdosi klidným hlasem a svou hůlkou mu mířil do obličeje.
,,Kde ty ses tady vzala?" Překvapeně zamrkal Sirius a otočil se na Remuse, který jen nechápavě pokrčil rameny.
,,Nebudu to opakovat dvakrát, skloň tu hůlku nebo toho budeš litovat," James zaváhal, ale nakonec hůlku sklonil, nepotřeboval, aby mu na krk dýchala ještě Bellatrix Blacková.
,,To jsem nevěděl, že to spolu pečete," ušklíbl se pobaveně Sirius. ,,Myslel jsem, že máš lepší vkus, drahá sestřenko."
,,Ztrať se," procedila mezi zuby, avšak Sirius udělal krok k ní, téměř se jí dotýkal nosem.
,,Pro tentokrát, ale příště si vezmu, co chci," dal jí pusu na špičku nosu a Bellatrix se otřepala.
,,Jak se opovažuješ?" Křikla na něj.
,,Na viděnou, sestřenko!" Zamával jí a zmizel společně s Poberty uvnitř hradu, zanechali za sebou pouze ozvěnu pobaveného smíchu. Bellatrix se otočila ke Snapeovi.
,,Snad nečekáš, že ti poděkuju," začal sbírat ze země věci, které mu Poberti rozházeli.
,,Ne, to opravdu nečekám," odvětila Bellatrix a opřela se o zídku, o kterou se ještě před chvílí opíral Remus. ,,Ačkoli to s tou mudlovskou šmejdkou na mě udělalo dojem. Už jsem se bála, že bys mohl klesnout tak hluboko, ale jak vidím, tak neoprávněně."
,,Co chceš, Bellatrix?" Ignoroval její poznámku.
,,Proč si myslíš, že něco chci?" Podívala se na něj nevinným výrazem. ,,Třeba jsem prostě jen chtěla pomoci příteli v nouzi." Severus se zasmál, ale znělo to spíše jako zaskřehotání.
,,Opravdu? Hned dvě věci mi na tom nesedí! Slovo pomoc a v mém případě také slovo přítel."
,,Ale notak, Severusi, vždyť jsme na stejné lodi. Oba Zmijozel, oba pohrdáme mudlovskými šmejdy, oba v něčem vynikáme," poslední část svého projevu vyslovila se zvláštní pronikavostí, vypočítavě se pousmála a natočila si pramen vlasů na prst. Severus pozvedl obočí. ,,Doneslo se ke mně, že se zabýváš starodávnými písmy," řekla s předstíraným zájmem. Severuse to překvapilo. Proč by se Bellatrix měla zajímat o starodávná písma? Pomyslel si.
,,Ano, proč?"
,,Myslíš, že bys dovedl přeložit tuto větu, či alespoň zjistit, o jaké písmo se jedná?" Vytáhla z kapsy papírek a podala mu ho. Severus jej rozložil a písmo si prohlížel s neskrývaným zaujetím.
,,Kde jsi to našla?"
,,V jedné knize o historii čistokrevných rodin," řekla jen tak mimochodem. ,,Víš, o co se jedná?"
,,Možná," odpověděl pouze a neodtrhl oči od pergamenu. Bellatrix pozvedla obočí.
,,Tak?" Konečně k ní vzhlédl.
,,Co z toho budu mít, když ti to řeknu?" Bellatrix protočila panenky.
,,Co chceš? Galeony? Mandragoru na hulení? Letax na šňupec?"
,,Ne, tohle mě nezajímá."
,,Tak co tedy?" Severus se zamyslel.
,,Chci vědět pravdu," Bellatrix se zatvářila nechápavě a Severus se ušklíbl. ,,Za koho mě máš? Myslíš si, že jsem opravdu takový pitomec? Já nejsem Black nebo Potter, abys mě mohla vodit za nos a soudě podle opotřebování tohoto pergamenu" protočil si papírek v ruce ,,bych si troufl říci, že odpověď hledáš už nějakou dobu, avšak bezúspěšně. Jsem snad tvá poslední naděje?" Posměšně se na ni díval a Bellatrix přimhouřila oči. ,,Vyber si, buď mě zasvětíš nebo si hledej odpovědi kde chceš." Zamyslela se. Měl pravdu, když řekl, že je nejspíše její poslední nadějí. Ano, možná byla odpověď někde v knihovně Blacků, ale zabralo by týdny, možná i měsíce, než by svou odpověď nalezla, pokud v těch knihách vůbec někde byla. A ona už čekat nemohla. Ne, když možná odpověď stála přímo před ní.
,,Nejprve překlad, potom odpovědi," odvětila nakonec neochotně. Snape se spokojeně ušklíbl.
,,Je to Merlinův kód," Bella se na něj tázavě podívala. ,,A dle tvého výrazu soudím, že jsi o něm nikdy neslyšela," zakroutila hlavou a Snape pokračoval. ,,Tento kód byl používán samotným Merlinem, určen ke komunikaci mezi ním a jeho učedníky, aby nepřátelé nezjistili, co se chystají udělat," Bellatrix se zamyslela. Ovšem, že na nějaký kód nemohla přijít, nebylo to oficiální písmo jako například runy, o kterém by se psalo v běžné knize. ,,Merlinovi žáci ho používali i dlouho po jeho smrti, převážně v těžkých časech, kdy se čarodějnictví moc nevyznávalo a kouzelníci za něj byli mučeni a upalováni. Avšak časem vymizelo úplně a zůstalo po něm jen málo záznamů. Které se rozhodně nenacházejí v bradavické knihovně," dodal, protože mu bylo jasné, že právě tam Bellatrix hledala.
,,A ty víš, jak ten kód rozluštit?" Popoháněla ho k úplné odpovědi.
,,Potřebuji trochu času, ale myslím, že to dokážu," Bella se spokojeně usmála.
,,Pak tedy máme dohodu."
~ ~ ~
Narcissa seděla v knihovně a listovala si časopisem Witch Daily. Byl to magazín, velmi oblíbený mladými čarodějkami, ve kterém se nacházela sekce o módě, rozhovory se slavnými čaroději a čarodějkami a také jejich plakáty. Narcissu mrzelo, že jsou v Bradavicích předepsány kolejní uniformy, jelikož milovala módu a ráda si vytvářela vlastní návrhy a kombinovala různé kousky oblečení. Ovšem, že ve volném čase a o víkendech bylo povoleno hábity a uniformy odložit, avšak kdyby bylo po jejím, neustále by nosila své vlastní elegantní šaty, sukně a halenky.
,,Ehm ehm... " uslyšela za sebou a když se otočila, stála za ní obrovská kytice narcisů s nohama. Kytice byla tak velká, že za ní Anastázie nebyla vidět. Narcissa se musela pousmát.
,,To je mi ale milé překvapení," řekla a zavřela časopis.
,,Je to pozvánka," ozvalo se za kyticí. Narcissa pozvedla obočí. Trochu se obávala, že mluví o předvánočním plese, který se blížil. Živě před sebou viděla nasupený výraz Bellatrix a slyšela její přednášku o tom, jak pošpinila rodinné jméno svými perverzními choutkami, jak je nemocná, jak bude otec řádit až se to dozví a také potupeného Luciuse Malfoye, který další den posílá sovu své rodině s prosbou o zrušení zásnub a s detailním vysvětlením. Viděla před sebou tetu Walburgu, jak vypaluje její jméno z rodinného gobelínu Blacků a po zbytek svého života měla žít v zatracení a v análech rodiny Blacků měla setrvat pouze jako vypálený flek vedle fleku svého bratrance Siriuse. Vyhnala tuto myšlenku rychle z hlavy.
,,Pozvánka kam?" Vzala si od ní kytici a položila ji na stůl před sebou.
,,Do Prasinek přeci," posadila se naproti ní a čekala, co jí odpoví. Narcissa otevřela několikrát naprázdno pusu, protože nevěděla, co říct. Anastázie ji celou tu dobu ignorovala a teď si prostě jen tak přijde a zeptá se jí, jestli s ní půjde do Prasinek? Ale co, nechtěla nadále krmit ignoranci mezi nimi.
,,Dobře, půjdu ráda," mile se pousmála. Anastázie utrhla jeden květ a vložila jí ho do vlasů.
,,Tak tedy příští týden," dala jí pusu na tvář a odběhla pryč. Narcissa překvapeně zamrkala a ohlédla se za ní.
,,Ale, ale, sestřička má tajného ctitele," zachichotala se Andromeda, když si všimla sedící Narcissy a plného stolu květin. Ta v ten moment zrudla, avšak nic neodpověděla.
,,Ale notááák, svěř se své zvědavé sestřičce toužící znát každý detail z tvého milostného života... téměř," posadila se na místo, kde ještě před chvílí seděla Anastázie a s pobaveným úsměvem ji pozorovala.
,,Nemám ctitele, kamarádka se přišla pouze omluvit za své chování, nic víc v tom není," těkala očima po místnosti. Andromeda pozvedla obočí.
,,Když to říkáš. Já osobně to vidím jinak," Andy nebyla hloupá. Už dříve u Narcissy zpozorovala, že je poněkud jiná než ona či Bellatrix. Byla však zřejmě jediná, kdo tomu věnoval pozornost. Ostatní to považovali jen za další z drbů na účet Blackové. Nehodlala na svou sestru naléhat, věděla to, ale čekala, až v sobě najde sílu říct jí to sama.
,,Řekla bych, že ctitele máš spíše ty," ušklíbla se Narcissa. ,,Ten kluk z Mrzimoru, že ano?" Snažila se změnit téma. Andromeda sklopila zrak.
,,Milý chlapec, avšak vůbec nic pro mne neznamená," zvedla hlavu a lehce se na svou sestru pousmála, avšak nebyla si jistá, zda se snaží přesvědčit ji nebo spíše sebe.
,,Když to říkáš. Já osobně to vidím jinak," napodobila ji Narcissa s úšklebkem. Andromeda protočila panenky. ,,Už víš, s kým půjdeš na ples?" Vánoční ples se blížil a Andy neměla nejmenší tušení, s kým půjde. Doufala, že ji pozve Sirius, stejně jako minulý rok, ale s tím, jak nezvykle pokukoval po Marlene McKinnonové, si tím nebyla tak jistá. Sirius byl záletník, měl každou chvíli jiný objev, ale o Marlene mluvil nezvykle často. Možná si to ani sám neuvědomoval, ale Andromeda si toho všimla.
,,Nemám tušení," pokrčila rameny a opřela se. ,,A co ty?"
Zamyslela se. ,,Nejspíše se ode mne očekává, že půjdu s Luciusem Malfoyem, ale abych řekla pravdu, doufám, že pozve spíše Bellatrix."
Andromeda přikývla.,,Ti dva spolu tráví spoustu času, je to velmi pravděpodobné."
Ona sama nebyla nadšená z toho, že si měla vzít McLaggena, avšak mnohem více soucítila se svou mladší sestrou. Velmi ji milovala, byla to její mladší sestřička a její ochranářské pudy bily na poplach pokaždé, když si třeba jen jako malá holčička odřela koleno. Nesnesla pomyšlení na to, že by jí kdy někdo mohl ublížit a Lucius Malfoy, ačkoli to byl dobře vychovaný mladý muž, který věděl, jak s ženou zacházet, bude také jednou po Cissy vyžadovat manželské povinnosti, které nemůže odmítnout. A Andromeda věděla, že to pro Narcissu bude mnohem těžší, než pro ni samotnou. Jedna věc byla žít s někým, koho vybrali rodiče, ale věc druhá byla navíc bojovat proti své přirozenosti a pro Cissy přirozenost mužský element rozhodně neznamenal. Byla odsouzena trpět mnohem více než ona, či Bellatrix. Andromeda ji chytila jemně za ruku.
,,Narcísku, ty víš, že mi můžeš cokoli říct a kdykoli se mnou počítat, že ano?" Pohlédla jí zpříma do očí.
,,Ovšem," dívala se na ni nechápavě. ,,Děje se něco?"
,,To řekni ty mně."
,,Ujišťuji tě, že je vše v nejlepším pořádku," vysmekla svou ruku z jejího sevření. ,,Musím teď jít na hodinu, omluv mne," postavila se, použila na květiny zmenšovací kouzlo a vložila si je do tašky. Do ruky si vzala časopis, strojeně se usmála na svou sestru a odešla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama