Březen 2017

Nejlepší písně o Blackových

21. března 2017 v 11:53 | Stázka |  Arty
Tato píseň je přímo o sestrách Blackových...jak říkají...our blood is pure and that's a sign, you shouldn't mess with our family line... no jo... Toujours Pur!

https://www.youtube.com/watch?v=1j1Qi8HTwLU

Další píseň zpívá Bellatrix a její milovaný Voldík.... Death Eeater Tango: https://www.youtube.com/watch?v=ogzWkxFp4WM

Píseň od Evanescence- Like you mi vždy připomene další Blackcestní povídku, kterou jsem četla, Cissatrix, kdy Narcissa vzpomínala na svou sestru...raději bych to moc do detailů nerozebírala, ale "I long to be like you sis, lie cold in the ground like you do" mluví asi za vše *uchechtne se*.

Naprosto ULTIMÁTNÍ a hodící se píseň na Blackovic rodinu je Dollhouse od Melanie Martinez. Je na to i fan video, ale moc se mi nelíbí to obsazení, tak ho sem dávat nebudu, kdo by ho chtěl vidět, je na youtube. Ale ten text...no uznejte, že naprosto sedí...

Places, places, get in your places
Throw on your dress and put on your doll faces.
Everyone thinks that we're perfect
Please don't let them look through the curtains.

Picture, picture, smile for the picture
Pose with your brother, won't you be a good sister?
Everyone thinks that we're perfect
Please don't let them look through the curtains.

Nejlepší videa o Blackových

21. března 2017 v 11:41 | Stázka |  Arty
Dobrých fan videí není nikdy dost a nad uměním některých lidí opravdu žasnu. O Blackových mám pár oblíbených videí. Jedním z nich je So Cold a pokaždé, když tuhle písničku někdo slyším, spojím si to s nimi. To video je velmi smutné, začíná dětstvím Belly, Andy a Cissy a končí pádem Voldemorta rukou Harryho. Líbí se mi, že tam dali i Andromedu, která je hrána Helenou Bonham Carter, ale v její řekněme slušné podobě. Pan Tonks je zde hrán Collinem Firthem, který se mi spíše hodí na Oriona Blacka, ale budiž. Nicméně je to velmi krásně udělané, autor si s tím dal opravdu dost práce.

Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=FNvSka8a0Xo

Dalším výborným videem je video Memories, které začíná odsouzením Bellatrix Lestrangeové do Azkabanu. Vzpomíná na své dětství a řekla bych, že to je asi nejlépe udělané video, které jsem našla.

Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=a0jQxbXLmD4

Výborné video, kde se objevují také Sirius a Regulus, trocho kratšího rozsahu: https://www.youtube.com/watch?v=DMjYZKa0aXo

Pokud jste stejně zvrácení jako já a milujete Blackcest, mohlo by se vám líbit video Sirius/Regulus: https://www.youtube.com/watch?v=dSVS-niZXf8

Moje arty

18. března 2017 v 15:05 | Stázka |  Arty

















Kapitola Čtvrtá: Merlinův kód (část druhá)

18. března 2017 v 14:34 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Andromeda si povzdychla. Mrzelo ji, že jí Ciss nevěřila natolik, aby se jí svěřila s každým svým trápením. Zvedla se. Jedno trápení právě čekalo na ni samotnou. Následovala totiž hodina jasnovidectví s Mrzimorem. Od té doby, co nechala Teda Tonkse čekat v Astronomické věži, s ním nepromluvila ani slovo. Snažila se mu vyhýbat, co to šlo a na hodinách mu nevěnovala jediný pohled, nedala mu dokonce ani šanci, aby ji mohl pozdravit. Opakovala si ovšem stále dokola, že udělala správnou věc, že to tak má být, avšak hluboko uvnitř ji to velmi mrzelo. Pomalu vystoupala po schodech do učebny, vešla dovnitř a posadila se na své obvyklé místo.
,,Dnes budeme provádět pokročilé věštění z nadrcených čajových lístků, "oznámila profesorka Thompsonová. Tato malá hubená dáma s krátkými světlými vlasy, známá pro své o tři čísla větší košile, měla poněkud zvláštní povahu. Byla velmi uzavřená a své volné chvíle trávila psaním učebnic o různých způsobech věštění. Ráda chodila boso, tvrdila, že je to velmi zdravé, projít se bez bot ranní rosou. Vstávala za svítání, aby mohla vidět východ slunce a zůstávala vzhůru dlouho do noci, aby mohla pozorovat hvězdy a provádět různé výpočty a podle nich sestavovat předpovědi. Tvrdila, že osud každého z nás byl velmi dávno napsán ve hvězdách. I přes její odtažitost si k ní Edward Tonks našel cestu. Velice ji obdivoval a rád s ní čas od času zůstával v Astronomické věži a pozoroval hvězdy, jelikož si myslel, že se toho od ní může spoustu naučit.
,,Každý z vás si teď nasypejte do hrníčku čaj a zalijte ho vodou, poté jej zamíchejte a vyřkněte kouzlo, které najdete v učebnici na straně sedmnáct, kde také můžete vidět výklady základních obrazců. Poté si, prosím, utvořte dvojice, budete věštit osud tomu druhému," dopověděla a usadila se. Dříve, než se Andromeda stačila rozhlédnout, kdosi se před ni posadil.
,,Mohu?" zeptal se mladík. Překvapeně zvedla hlavu a na místě před ní neseděl nikdo jiný, než samotný Edward Tonks. Pozvedla obočí.
,,Běžně se sluší nejprve se zeptat a až poté posadit. Mudlovské zvyky tě ale nejspíše učily něco jiného," poznamenala a svou pozornost obrátila zpátky ke svému hrníčku, který zalila vodou.
,,Nechtěl jsem znovu riskovat odmítnutí," pokrčil rameny a nasypal do toho svého čaj. Andromeda nic neříkala, ani se na něj nepodívala, zamíchala čaj, otevřela učebnici a pronesla kouzlo, Ted si počínal stejně.
,,Jsem opravdu zvědav, jaká budoucnost vás čeká, slečno Blacková," vzal si její hrníček do ruky a než stačila cokoli namítnout, spustil: ,,Hmmm... tak copak to tady máme..." dělal, že listuje knihou a zkoumavě pozoroval obrazce v jejím šálku. ,,Ano, ano... to je jasné! Vidím vás, slečno," začal velice dramaticky ,,jak jdete ruku v ruce s velmi sympatickým mladíkem příští týden v Prasinkách... páni, kdopak to asi může být? Už vím! Jsem to já," zářivě se na ni usmál. ,,Tak to nemůžeme věštbu zklamat, co je psáno, to je dáno, je to prostě osud," pokrčil rameny a položil šálek na stůl.Trochu jí tímto chováním připomínal Siriuse.
,,Tohle je velmi chabý pokus, jak pozvat dívku do Prasinek, pane Tonksi, " přešla také na vykání.
,,To ne já, to vaše věštba," zatvářil se nevinně. Andromeda protočila panenky.
,,A proč bych s vámi někam měla chodit? Jaký mám důvod k tomu ztrácet s vámi svůj drahocenný čas?" Rozhodla se mu to nijak neulehčit. Pokud má o ni opravdový zájem, nevzdá se, pokud ano, byl to jen další hlupák do počtu, který se kdy snažil takto uboze získat Blackovou.
,,Mohl bych vám, slečno, vyprávět o tom, jak jsem úžasný a jak nebudete litovat, avšak myslím si, že to byste měla posoudit sama. Pokud budete chtít, budu vám moc rád dělat společnost. A i když nejsem tak noblesní jako muži, na které jste z vašich kruhů zvyklá, slibuji vám, že udělám vše, co bude v mých silách, abych vás neunudil k smrti," vzal její dlaň do své a dal jí na ni letmý polibek. Andromedě se objevil ve tvářiruměnec.
,,Ehm, ehm," odkašlala si profesorka Thompsonová. ,,Pane Tonksi, ačkoli je od vás velmi milé, že dovedete ocenit půvaby slečny Blackové, musím trvat na tom, abyste si své projevy náklonnosti nechal na konec vyučování. Děkuji za pochopení," řekla a přesunula se k dalšímu stolu. Andromeda se potichu uchechtla a věnovala Tedovi ten nejkrásnější úsměv, kterým mu řekla své ano.
~ ~ ~
Sirius se poflakoval po hradě a přemýšlel o Marlene McKinnonové. Tato dívka s blond vlasy sahajícími po ramena, zelenými velkými kukadly a vždy milým úsměvem byla jednou z mála, kterou ještě neučinil nejšťastnější pod sluncem. Nevěděl, jak na ni má zapůsobit. Chodila do pátého ročníku a zdála se být vůči jeho šarmu imunní. Kde se vzala, tu se vzala, najednou vyšla zpoza rohu a kráčela si to směrem přímo k němu. Doprovázel ji tmavovlasý urostlý mladík, který byl Siriusovi nápadně povědomý. Několikrát zamrkal, aby se doopravdy ujistil, že ho nešálí zrak. Regulus? Co sakra dělá s Regulusem? Pomyslel si a zamračil se.
,,Ale ale, bráško, copak ty tady? A s tak milou společností," prohrábl si vlasy.
Nakrčil nos. ,,To tě opravdu nemusí zajímat." Regulus byl mladší od Siriuse o celé čtyři roky. Byl v ročníku s Narcissou, se kterou si, jak se zdálo, velmi dobře rozuměl. Oba byli dle Siriuse studení jak psí čumáci.
Siriusovi se ve tváři objevil nespokojený výraz, ale než stihl cokoli říct, vložila se do debaty Marlene, která cítila blížící se konflikt.
,,Já a Regulus zde vedeme diskuzi o nejlepších čajích, jaké jsme kdy pili," mile se usmála. ,,Jdeme totiž spolu příští týden na čaj do Prasinek. Určitě znáš čajovnu madam Pacinkové, že ano?" Sirius se zašklebil. Jistě, že onu čajovnu znal, tolik dívek už mělo tu čest tam s ním trávit čas. Scházely se tam nechutně cukrující páry nebo typy jako Sirius či Lucius Malfoy, kteří na toto místo brali své oběti, aby je zahrnuli krásnými slovy, romantickými hloupými cetkami a dosáhli tak svých nekalých úmyslů. Ale proč by tam Regulus bral Marlene? Vždyť on není ten typ. Že by byl na starší ženy? Ušklíbl se pro sebe.
,,Opravdu stojíš o tak nudnou společnost jakou se tě chystá poctít můj bratr? Já jsem přeci mnohem zábavnější, šarmantnější a také pohlednější, " mrkl a znovu si prohrábl své tmavé husté vlasy. Bylo to gesto jemu vlastní, jedna z těch maličkostí, které dívky nemohly odolat. Reguluse popadl vztek. ,,Ty-"
Marlene se začala nahlas smát. ,,Siriusi, opravdu tohle na někoho funguje?" Zakroutila hlavou. ,,Pojďme," podívala se na běsnícího Reguluse a stiskla mu paži.
,,Máš pravdu, jdeme, nebudu si špinit ruce s takovým krvezrádcem," Marlene si povzdychla, ale neřekla vůbec nic. Neměla ráda tyto řeči o čisté krvi, sama byla míšenka a dokonce nechodila ani do Zmijozelu, její kolejí byl Havraspár, avšak Regulus se k ní choval hezky a s úctou a nikdy ji neurazil. Když přišla řeč na její původ, pouze přikývl a dále to nerozváděl. Marlene se tehdy cítila dost nesvá, ale snažila se to nedát najevo. Reguluse před rokem doučovala bylinkářství a zdálo se, že si velmi rozumí. Věřila mu a bylo zjevné, že on jí taky, i když si stále držel ten jistý chladný odstup. Věděla to a věděla také proč. Její původ nebyl z těch, které by si jeho rodina zrovna vychvalovala, ale alespoň nechodila do Nebelvíru, to situaci o něco málo zlehčovalo. Nebo si to alespoň myslela a tento pocit ji uklidňoval.
Sirius běsnil. Rychlým krokem uháněl do chlapeckých nebelvírských ložnic, kde zrovna zbytek Pobertů ochutnával Bertíkovy fazolky. Když Sirius celý zadýchaný vešel, všichni tři k němu upřeli svůj zrak.
,,Co se stalo, kamaráde?" Zeptal se James.
Sirius se zhluboka, velmi dramaticky nadechl a prohlásil: ,,Regulus pozval Marlene McKinnonovou na rande."

Kapitola Čtvrtá: Merlinův kód (část první)

18. března 2017 v 14:32 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I

~ Go wisely and slowly. Those who rush stumble and fall. ~
- William Shakespeare
Severus Snape seděl venku na lavičce a zaujatě si četl v učebnici lektvarů. Sněhové vločky dopadaly do jeho vlasů, obličeje a na jeho hábitu tvořily své unikátní obrazce. Přetočil stránku. Jedna obzvlášť velká vločka mu dopadla na vepsanou poznámku a rozpila slovo, ani ne tolik krasopisně napsané, jako spíše nápomocné při nemožné přípravě lektvarů pro pokročilé. Rukávem svého hábitu se pokusil teď už roztátý sníh setřít, avšak docílil tím pouze toho, že slovo bylo mnohem méně čitelné. Náhle se k němu kdosi zezadu připlížil.
,,Ale ale, Srabusi, užíváš si zimního odpoledne?" Ušklíbl se James a položil mu ruce zezadu na ramena. Severus se mu vysmekl a snažil se ho ignorovat, stále se zájmem nahlížel do knihy. Na čtení se však soustředit už nemohl, cítil, jak mu jeho silně bušící srdce dává varovný signál.
,,Neučila tě snad matka, že je neslušné se nedívat do očí, když s tebou někdo mluví?" Přidal se Sirius a vytrhl mu učebnici z ruky, Severus naštvaně zvedl hlavu.
,,Tak lektvary, hmmm, zajímavé! A koukám, že se spoustou hodících se poznámek," ukázal ji Jamesovi. ,,Myslím, že si ji necháme, třeba jednou zase okouzlíme Křiklana my, co říkáš, Jamesi?"
,,To rozhodně! Hlavně po poslední hodině lektvarů, kdy jsi vyhodil do povětří půlku učebny a společně s ní taky zařval Křiklanův oblíbený hábit," poplácal ho uznale po zádech.
,,Něco k jídlu bys tam neměl?" Přidal se Peter a nakoukl mu do tašky. Severus si ji okamžitě přitáhl k sobě. James se Siriusem vyprskli smíchy.
,,Copak, Srabůsku, snad nemáš strach o své věci?" Poplácal ho James po hlavě a hned na to se zatvářil jako citrón.
,,Sakra, teď budu muset strávit půl dne v prefektské koupelně, abych tu mastnotu ze své ruky smyl," nakrčil nos a utřel svou ruku do Siriusova hábitu.
,,Co děláš, ty kunixichte??!!! Snapeův přírodní olej, to už nikdy nevyperu!"
Remus se uchechtl. Stál opřený o vysokou okopanou zídku, ruce zastrčené v kapsách a vypadal, že se náramně baví. Nepřidával se ke škádlení Snapea, avšak ani nekazil partu, jen situaci se smíchem pozoroval a byl připraven zasáhnout, kdyby se náhodou něco vymklo kontrole.
,,Dejte mi laskavě pokoj a vypadněte!" Stiskl hůlku v kapse svého hábitu.
,,Nebo co, Srabůsku? Ofrituješ si nás na svém přírodním oleji?" Severus se zašklebil. ,,Ale notááák, neškleb se, to ti nesluší, Evansové by se to jistě nelíbilo!"
,,Proč by mě mělo zajímat, co si ta mudlovská šmejdka myslí?"
,,Cos to řekl?" Vytáhl James svou hůlku a Snape také dlouho nezahálel. ,,Zopakuj to!"
,,Nehodlám se kvůli tvé nahluchlosti opakovat. Zeptej se tady svých věrných posluhovačů, určitě ti to milerádi zopakují!" Severus působil naprosto klidně, ale ve skutečnosti jím zmítal vztek. Jeho city k Lily Evansové nebyly nikomu neznámé. Znal ji dost dobře na to, aby věděl, že opovržení, se kterým se na Pottera dívá, nebylo až tak úplně upřímné a skrývalo v sobě mnohem více, než byla ochotna přiznat. Cítil k němu nenávist už jen proto, že byl na dobré cestě získat její srdce. Srdce té, kterou on sám miloval víc, než cokoli jiného. Srdce jeho Lily. Na druhou stranu jí opovrhoval. Nemohl uvěřit, že tak chytrá a krásná dívka pomalu propadávala šarmu takového pitomce.
,,Skloň tu hůlku Pottere," řekl kdosi klidným hlasem a svou hůlkou mu mířil do obličeje.
,,Kde ty ses tady vzala?" Překvapeně zamrkal Sirius a otočil se na Remuse, který jen nechápavě pokrčil rameny.
,,Nebudu to opakovat dvakrát, skloň tu hůlku nebo toho budeš litovat," James zaváhal, ale nakonec hůlku sklonil, nepotřeboval, aby mu na krk dýchala ještě Bellatrix Blacková.
,,To jsem nevěděl, že to spolu pečete," ušklíbl se pobaveně Sirius. ,,Myslel jsem, že máš lepší vkus, drahá sestřenko."
,,Ztrať se," procedila mezi zuby, avšak Sirius udělal krok k ní, téměř se jí dotýkal nosem.
,,Pro tentokrát, ale příště si vezmu, co chci," dal jí pusu na špičku nosu a Bellatrix se otřepala.
,,Jak se opovažuješ?" Křikla na něj.
,,Na viděnou, sestřenko!" Zamával jí a zmizel společně s Poberty uvnitř hradu, zanechali za sebou pouze ozvěnu pobaveného smíchu. Bellatrix se otočila ke Snapeovi.
,,Snad nečekáš, že ti poděkuju," začal sbírat ze země věci, které mu Poberti rozházeli.
,,Ne, to opravdu nečekám," odvětila Bellatrix a opřela se o zídku, o kterou se ještě před chvílí opíral Remus. ,,Ačkoli to s tou mudlovskou šmejdkou na mě udělalo dojem. Už jsem se bála, že bys mohl klesnout tak hluboko, ale jak vidím, tak neoprávněně."
,,Co chceš, Bellatrix?" Ignoroval její poznámku.
,,Proč si myslíš, že něco chci?" Podívala se na něj nevinným výrazem. ,,Třeba jsem prostě jen chtěla pomoci příteli v nouzi." Severus se zasmál, ale znělo to spíše jako zaskřehotání.
,,Opravdu? Hned dvě věci mi na tom nesedí! Slovo pomoc a v mém případě také slovo přítel."
,,Ale notak, Severusi, vždyť jsme na stejné lodi. Oba Zmijozel, oba pohrdáme mudlovskými šmejdy, oba v něčem vynikáme," poslední část svého projevu vyslovila se zvláštní pronikavostí, vypočítavě se pousmála a natočila si pramen vlasů na prst. Severus pozvedl obočí. ,,Doneslo se ke mně, že se zabýváš starodávnými písmy," řekla s předstíraným zájmem. Severuse to překvapilo. Proč by se Bellatrix měla zajímat o starodávná písma? Pomyslel si.
,,Ano, proč?"
,,Myslíš, že bys dovedl přeložit tuto větu, či alespoň zjistit, o jaké písmo se jedná?" Vytáhla z kapsy papírek a podala mu ho. Severus jej rozložil a písmo si prohlížel s neskrývaným zaujetím.
,,Kde jsi to našla?"
,,V jedné knize o historii čistokrevných rodin," řekla jen tak mimochodem. ,,Víš, o co se jedná?"
,,Možná," odpověděl pouze a neodtrhl oči od pergamenu. Bellatrix pozvedla obočí.
,,Tak?" Konečně k ní vzhlédl.
,,Co z toho budu mít, když ti to řeknu?" Bellatrix protočila panenky.
,,Co chceš? Galeony? Mandragoru na hulení? Letax na šňupec?"
,,Ne, tohle mě nezajímá."
,,Tak co tedy?" Severus se zamyslel.
,,Chci vědět pravdu," Bellatrix se zatvářila nechápavě a Severus se ušklíbl. ,,Za koho mě máš? Myslíš si, že jsem opravdu takový pitomec? Já nejsem Black nebo Potter, abys mě mohla vodit za nos a soudě podle opotřebování tohoto pergamenu" protočil si papírek v ruce ,,bych si troufl říci, že odpověď hledáš už nějakou dobu, avšak bezúspěšně. Jsem snad tvá poslední naděje?" Posměšně se na ni díval a Bellatrix přimhouřila oči. ,,Vyber si, buď mě zasvětíš nebo si hledej odpovědi kde chceš." Zamyslela se. Měl pravdu, když řekl, že je nejspíše její poslední nadějí. Ano, možná byla odpověď někde v knihovně Blacků, ale zabralo by týdny, možná i měsíce, než by svou odpověď nalezla, pokud v těch knihách vůbec někde byla. A ona už čekat nemohla. Ne, když možná odpověď stála přímo před ní.
,,Nejprve překlad, potom odpovědi," odvětila nakonec neochotně. Snape se spokojeně ušklíbl.
,,Je to Merlinův kód," Bella se na něj tázavě podívala. ,,A dle tvého výrazu soudím, že jsi o něm nikdy neslyšela," zakroutila hlavou a Snape pokračoval. ,,Tento kód byl používán samotným Merlinem, určen ke komunikaci mezi ním a jeho učedníky, aby nepřátelé nezjistili, co se chystají udělat," Bellatrix se zamyslela. Ovšem, že na nějaký kód nemohla přijít, nebylo to oficiální písmo jako například runy, o kterém by se psalo v běžné knize. ,,Merlinovi žáci ho používali i dlouho po jeho smrti, převážně v těžkých časech, kdy se čarodějnictví moc nevyznávalo a kouzelníci za něj byli mučeni a upalováni. Avšak časem vymizelo úplně a zůstalo po něm jen málo záznamů. Které se rozhodně nenacházejí v bradavické knihovně," dodal, protože mu bylo jasné, že právě tam Bellatrix hledala.
,,A ty víš, jak ten kód rozluštit?" Popoháněla ho k úplné odpovědi.
,,Potřebuji trochu času, ale myslím, že to dokážu," Bella se spokojeně usmála.
,,Pak tedy máme dohodu."
~ ~ ~
Narcissa seděla v knihovně a listovala si časopisem Witch Daily. Byl to magazín, velmi oblíbený mladými čarodějkami, ve kterém se nacházela sekce o módě, rozhovory se slavnými čaroději a čarodějkami a také jejich plakáty. Narcissu mrzelo, že jsou v Bradavicích předepsány kolejní uniformy, jelikož milovala módu a ráda si vytvářela vlastní návrhy a kombinovala různé kousky oblečení. Ovšem, že ve volném čase a o víkendech bylo povoleno hábity a uniformy odložit, avšak kdyby bylo po jejím, neustále by nosila své vlastní elegantní šaty, sukně a halenky.
,,Ehm ehm... " uslyšela za sebou a když se otočila, stála za ní obrovská kytice narcisů s nohama. Kytice byla tak velká, že za ní Anastázie nebyla vidět. Narcissa se musela pousmát.
,,To je mi ale milé překvapení," řekla a zavřela časopis.
,,Je to pozvánka," ozvalo se za kyticí. Narcissa pozvedla obočí. Trochu se obávala, že mluví o předvánočním plese, který se blížil. Živě před sebou viděla nasupený výraz Bellatrix a slyšela její přednášku o tom, jak pošpinila rodinné jméno svými perverzními choutkami, jak je nemocná, jak bude otec řádit až se to dozví a také potupeného Luciuse Malfoye, který další den posílá sovu své rodině s prosbou o zrušení zásnub a s detailním vysvětlením. Viděla před sebou tetu Walburgu, jak vypaluje její jméno z rodinného gobelínu Blacků a po zbytek svého života měla žít v zatracení a v análech rodiny Blacků měla setrvat pouze jako vypálený flek vedle fleku svého bratrance Siriuse. Vyhnala tuto myšlenku rychle z hlavy.
,,Pozvánka kam?" Vzala si od ní kytici a položila ji na stůl před sebou.
,,Do Prasinek přeci," posadila se naproti ní a čekala, co jí odpoví. Narcissa otevřela několikrát naprázdno pusu, protože nevěděla, co říct. Anastázie ji celou tu dobu ignorovala a teď si prostě jen tak přijde a zeptá se jí, jestli s ní půjde do Prasinek? Ale co, nechtěla nadále krmit ignoranci mezi nimi.
,,Dobře, půjdu ráda," mile se pousmála. Anastázie utrhla jeden květ a vložila jí ho do vlasů.
,,Tak tedy příští týden," dala jí pusu na tvář a odběhla pryč. Narcissa překvapeně zamrkala a ohlédla se za ní.
,,Ale, ale, sestřička má tajného ctitele," zachichotala se Andromeda, když si všimla sedící Narcissy a plného stolu květin. Ta v ten moment zrudla, avšak nic neodpověděla.
,,Ale notááák, svěř se své zvědavé sestřičce toužící znát každý detail z tvého milostného života... téměř," posadila se na místo, kde ještě před chvílí seděla Anastázie a s pobaveným úsměvem ji pozorovala.
,,Nemám ctitele, kamarádka se přišla pouze omluvit za své chování, nic víc v tom není," těkala očima po místnosti. Andromeda pozvedla obočí.
,,Když to říkáš. Já osobně to vidím jinak," Andy nebyla hloupá. Už dříve u Narcissy zpozorovala, že je poněkud jiná než ona či Bellatrix. Byla však zřejmě jediná, kdo tomu věnoval pozornost. Ostatní to považovali jen za další z drbů na účet Blackové. Nehodlala na svou sestru naléhat, věděla to, ale čekala, až v sobě najde sílu říct jí to sama.
,,Řekla bych, že ctitele máš spíše ty," ušklíbla se Narcissa. ,,Ten kluk z Mrzimoru, že ano?" Snažila se změnit téma. Andromeda sklopila zrak.
,,Milý chlapec, avšak vůbec nic pro mne neznamená," zvedla hlavu a lehce se na svou sestru pousmála, avšak nebyla si jistá, zda se snaží přesvědčit ji nebo spíše sebe.
,,Když to říkáš. Já osobně to vidím jinak," napodobila ji Narcissa s úšklebkem. Andromeda protočila panenky. ,,Už víš, s kým půjdeš na ples?" Vánoční ples se blížil a Andy neměla nejmenší tušení, s kým půjde. Doufala, že ji pozve Sirius, stejně jako minulý rok, ale s tím, jak nezvykle pokukoval po Marlene McKinnonové, si tím nebyla tak jistá. Sirius byl záletník, měl každou chvíli jiný objev, ale o Marlene mluvil nezvykle často. Možná si to ani sám neuvědomoval, ale Andromeda si toho všimla.
,,Nemám tušení," pokrčila rameny a opřela se. ,,A co ty?"
Zamyslela se. ,,Nejspíše se ode mne očekává, že půjdu s Luciusem Malfoyem, ale abych řekla pravdu, doufám, že pozve spíše Bellatrix."
Andromeda přikývla.,,Ti dva spolu tráví spoustu času, je to velmi pravděpodobné."
Ona sama nebyla nadšená z toho, že si měla vzít McLaggena, avšak mnohem více soucítila se svou mladší sestrou. Velmi ji milovala, byla to její mladší sestřička a její ochranářské pudy bily na poplach pokaždé, když si třeba jen jako malá holčička odřela koleno. Nesnesla pomyšlení na to, že by jí kdy někdo mohl ublížit a Lucius Malfoy, ačkoli to byl dobře vychovaný mladý muž, který věděl, jak s ženou zacházet, bude také jednou po Cissy vyžadovat manželské povinnosti, které nemůže odmítnout. A Andromeda věděla, že to pro Narcissu bude mnohem těžší, než pro ni samotnou. Jedna věc byla žít s někým, koho vybrali rodiče, ale věc druhá byla navíc bojovat proti své přirozenosti a pro Cissy přirozenost mužský element rozhodně neznamenal. Byla odsouzena trpět mnohem více než ona, či Bellatrix. Andromeda ji chytila jemně za ruku.
,,Narcísku, ty víš, že mi můžeš cokoli říct a kdykoli se mnou počítat, že ano?" Pohlédla jí zpříma do očí.
,,Ovšem," dívala se na ni nechápavě. ,,Děje se něco?"
,,To řekni ty mně."
,,Ujišťuji tě, že je vše v nejlepším pořádku," vysmekla svou ruku z jejího sevření. ,,Musím teď jít na hodinu, omluv mne," postavila se, použila na květiny zmenšovací kouzlo a vložila si je do tašky. Do ruky si vzala časopis, strojeně se usmála na svou sestru a odešla.


Kapitola Třetí: Mudlorozený

18. března 2017 v 14:30 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ I am one who loved not wisely but too well.~
-William Shakespeare
Andromeda seděla před učebnou a opakovala si látku na cvičení z Kouzelných formulí. Byla velmi nadanou studentkou, tiše srovnávanou s Lily Evansovou z Nebelvíru. Tiše proto, protože si nikdo nedovolil srovnávat Blackovou s mudlovskou šmejdkou, jak je tito čistokrevní kouzelníci rádi nazývali. Andromeda ve skutečnosti předpojatá nebyla. Alespoň ne tolik jako Bellatrix či Narcissa, avšak dobře si byla vědoma svého postavení, a proto lidem, kteří se neřadili do okruhu jejich blízkých přátel, nastavovala masku čistokrevné ledové královny, která opovrhuje vším, co nedosahuje její úrovně. Ve skutečnosti taková nebyla. K lidem, kteří si zasloužili její důvěru, byla laskavá a nezdráhala se pomoci, těm, kteří byli v nouzi. Avšak nebylo lehké si její náklonnost získat a už vůbec ne její důvěru. Byla opatrná, protože znala své postavení jakožto Blacková a věděla, že většina lidí by toho ráda využila a toužila se s ní seznámit jen proto, aby z toho měli nějaký užitek. Měla zde v Bradavících nejlepší přítelkyni, byla smíšeného původu a chodila do Havraspáru, jenže před rokem úspěšně složila zkoušku OVCE a stala se z ní lékouzelnice u Svatého Munga. Andromeda se také toužila stát lékouzelnicí, pomáhat těm, kteří to potřebují, hluboko v sobě měla spoustu lásky, kterou chtěla předat dál. Když byla ještě dítě, osvojila si malého ptáčka, který vypadl z hnízda. Dala mu jméno Luis, starala se o něj a udělala z něj svého nejlepšího přítele tehdy na Black Manor, kde jich mnoho neměla, tedy kromě svých sester vlastně vůbec žádné. Uložila Luise vždy na noc do klece, ale nechala ji pootevřenou, aby mohl kdykoli vyletět, protože zastávala názor, že je to jeho domov, ne vězení. Chtěla mu dát to, co ona neměla. Sama se cítila jako v kleci, nemohla nikam chodit a rodiče ji neustále kontrolovali. Přála si odsud vyletět stejně jako Luis z klece. V tu chvíli vypadal tak spokojeně. Milovala jej a dávala mu veškerou svou péči, avšak jednoho dne otec usoudil, že musí dospět. Byl to rok, kdy měla poprvé nastoupit do Bradavic. Cygnus vzal jejího malého přítele a zakroutil mu krkem přímo před ní a jejími sestrami. Narcissa měla hrůzu v očích a rozplakala se, avšak Bellatrix to pozorovala s úšklebkem a bez jakýchkoli emocí. Andromeda byla zničená. V ten den začala svého otce nenávidět. Nemohla pochopit, jak mohl ublížit tak nevinnému stvoření, které k tomu všemu tolik milovala. Vzal ji nejlepšího přítele a ona mu to nikdy nehodlala odpustit. Přesně od tohoto dne věděla, jak moc se od své rodiny liší. Jim nezáleželo na nikom, jen na nich samotných a na čisté krvi. Toujours pur, to bylo pro ně to nejdůležitější, avšak ona měla v sobě zakódovány jiné hodnoty. Záleželo jí na přátelství, dobrém srdci a především na lásce. Věřila, že člověk se narodil, aby miloval a přála si, aby jednoho dně našla někoho, koho bude skutečně milovat a kdo bude milovat ji. Tehdy ještě neměla tušení, jak moc naivní toto přání bylo, protože Blackovi se neberou z lásky, nýbrž proto, aby zachovali čistotu krve, a tak se neštítili pojmout za manžela dokonce ani rodinného příslušníka. Její čistá dětská duše ještě neměla tušení, že jí rodina nikdy nedovolí, aby si vzala toho, koho milovala. Ano, byla sice odmalička vedena k čisté krvi a poslušnosti, ale představovala si, že onen čistokrevný kouzelník bude její životní láskou a že bez citů se nevdá. Další důkaz, že byla jiná než její rodina, vyplaval na povrch při rozřazovacím ceremoniálu, kdy ji chtěl Moudrý klobouk poslat do Havraspáru. Bála se však, co by tomu řekl její otec, a tak vyřkla přání být zařazena do Zmijozelu a Moudrý klobouk k její prosbě přihlédl. A tak se stala plnohodnotnou členkou rodiny Blacků a Zmijozel se měl stát její cestou k velikosti a úspěchu.
,,Slečno Blacková," oslovil ji chlapec s plavými vlasy, které měl vždy jemně rozcuchané, což mu přidávalo na šibalském vzhledu a jeho nesmělý úsměv dokázal proniknout do mysli a nedovoloval zapomenout. Jmenoval se Edward Tonks a jeho kolejí byl Mrzimor. Tento milý chlapec, velice přátelský, měl obrovský zájem o astronomii. Dokázal vyjmenovat každé souhvězdí a jeho hvězdy jak na letní, tak na zimní obloze. Uměl být také galantní k dívkám a rád pomáhal přátelům v nouzi. Jeden by řekl, že snad nemá žádné záporné vlastnosti. Pro Blacky však měl. Byl totiž mudlorozený. Andromedě to nijak zvlášť nevadilo, což se ovšem nedalo říci o Bellatrix, která stála opodál se svou zmijozelskou partou a pozorovala je.
,,Copak, copak, šmejdíčku?" Zavolala na Tonkse a vysloužila si tím pobavený smích svých vrstevníků na účet mrzimorského chlapce, který sklopil zrak. Andromeda se zamračila.
,,Nebuď hrubá, Bellatrix," zavřela knihu a vstala.
,,Přece nebudeš bránit mudlovského šmejda, Andromedo," založila ruce a nakrčila nos zhnusením. ,,Snad ti nemusím připomínat, kde je tvé místo a kde jeho," kývla pohrdavě jeho směrem.
,,Moc dobře vím, kde je mé místo, nemusíš se starat," dala si knihu do tašky a aniž by se na Teda podívala, otočila se na podpatku a se zvednutou hlavou odkráčela do třídy.
Bellatrix popošla blíže k Tedovi a polohlasně řekla: ,,Možná by ses také měl držet sobě rovných."
,,Nebo co?" Řekl naoko odvážně a zvedl hlavu. Bellatrix se ještě více napřímila, jestli to bylo vůbec možné a prohlásila: ,,Nebo poznáš, co to znamená být mudlovským šmejdem," a s těmito slovy se otočila a vrátila ke své skupince. Edward se otřásl, ale nedal na sobě nic znát. Prošel kolem nich a vysloužil si ještě poslední pohrdavý pohled Andromediny sestry, než zmizel za nejbližším rohem.
~ ~ ~
Andromeda měla odpolední hodinu Péče o kouzelnické tvory společně s Mrzimorem. Předmět se konal na bradavických pozemcích a vyučoval jej postarší kouzelník s pleškou, velkým břichem a jeho striktní povaha zajišťovala na hodinách hrobové ticho. Profesor Walker měl rád pořádek, připravené studenty a oplýval pramalým smyslem pro humor. Dnes přednášel o hyppoppotamicích. Hyppoppotamice byli tvorové malí jako myši, avšak jejich hlava připomínala spíše hrocha. Jejich těla byla pokryta jemnou, šedou či bílou srstí a jejich ocásků se nejedna dívka štítila kvůli změně jejich konzistence, což byl obraný mechanismus, kterým se tímto tvorové bránili před polapením většími predátory. Andromeda seděla na lavičce a dělala si poznámky. Ted posedával přímo za ní a jen stěží se mohl soustředit na profesorův nudný výklad. Vítr mu přiváděl Andromedin parfém přímo k nosu a on byl jako omámený. Svěží vůně citrusů ve spojení s neznámým kořením ho přiváděla k šílenství. Stále na ni koukal a přemýšlel, jak ji originálně oslovit tak, aby získal její pozornost a aby je u toho nenachytala její sestra Bellatrix. Dostal nápad. Utrhl kus pergamenu, načmáral na něj vzkaz, složil jej a pokusil se ho nenápadně vložit do kapsy jejího hábitu, avšak nemohl na ni dosáhnout. Podrbal se na bradě a přemýšlel, jak to udělat. Jakmile profesor hodinu rozpustil, věděl, že musí jednat rychle.
,,Vypadají trošku jako skinny morčata, že ano?" Plácl první věc, která ho napadla.
,,Co prosím?" Nahodila Andromeda nechápavý výraz.
,,To jsou taková mudlovská zvířata, ale nemají srst," odpověděl. ,,Jsou velmi příjemná na dotek."
,,A-aha," dostala ze sebe Andromeda a s výrazem 'ach Merline, opravdu?' se otočila k odchodu. Teď byla ta pravá příležitost. Ted se k ní naklonil a nenápadně jí vložil kus pergamenu do kapsy. Když byla Andromeda v nedohlednu, sedl si a povzdychl si.
,,Tonksi, ty jsi takový pitomec," zakroutil hlavou sám nad sebou, sbalil si věci a utíkal zpátky do hradu.
~ ~ ~
U večeře se Andromeda posadila vedle Narcissy, která v posledních dnech vypadala velmi smutně a ustaraně.
,,Copak se s tebou děje, Narcísku?" Zeptala se starostlivě a nabrala si její oblíbený rýžový nákyp s meruňkami.
,,To nic," odvětila, ale když viděla Andromedin neodbytný výraz, pokračovala. ,,Mám jen obavu, že z lektvarů nedostanu vynikající a rodiče se zase zblázní, ale sama víš, jak lektvary nenávidím," zalhala. Ve skutečnosti ji trápila hádka s Anastázií. Bylo to už několik dní a ony dvě spolu od té doby nepromluvily ani slovo. Anastázie dokonce vypadala, že jí to vůbec nevadí, že je spokojená i bez ní a to Narcissu štvalo ze všeho nejvíce. Měla ráda její společnost, užívala si její příběhy a také jí připadalo, že před ní může být sama sebou a takovou kamarádku teď potřebovala. Chyběla jí, avšak nebyla ten typ, který přijde s prosíkem, na to byla až moc hrdá.
,,Nic se neboj, Cissy, já ti s tím pomůžu," konejšivě ji pohladila po zádech a dala si nákyp do pusy. Když v tom v ní hrklo. Kde mám hůlku? Pomyslela si. Sáhla si do kapsy hábitu, avšak místo hůlky nahmatala kus pergamenu. Zamračila se, vytáhla jej a rozložila.
Dvě krásná slova ukrývám, v hloubi duše své. První je láska a druhé jméno Tvé.
Přijď za mnou dnes o sedmé do Astronomické věže.
ET
Andromeda se podívala směrem k mrzimorskému stolu, kde seděl Edward Tonks. Jejich oči se na okamžik setkaly. Andromeda však tento pohled nedokázala ustát a podívala se jinam. Odkašlala si a utřela si ústa ubrouskem.
,,Omluv mne, Cissy, udělalo se mi nevolno."
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě Narcissa.
,,Ano, jen musím na vzduch," vstala a rychlým krokem odešla z Velké síně.
~ ~ ~
Bellatrix seděla na posteli a četla si knihu Nitrozpyt a nitrobrana pro pokročilé. Stále procvičovala vše, o čem si myslela, že by se jí v budoucnu mohlo hodit. Měla plány, spoustu plánů. Chtěla se zapsat do historie něčím velkým, možná očistit kouzelnický svět od mudlovských šmejdů. Nevěděla jak, ale byla si jistá, že klíčem je Tom Riddle. Přála si ho zaujmout, sdílet s ním své myšlenky a touhy. Nemohla se dočkat vánoční večeře, kdy ho konečně pozná. Trochu využila Rudlu, ale co, také on sám sdílel stejné myšlenky a ke straně Toma Riddleho se přidal dobrovolně. Zavřela knihu a položila ji na hromadu k ostatním. Vytáhla z pod postele kufr, aby se podívala, jaké další knihy si s sebou vzala. Pod ruku se jí dostala jedna velmi stará.
,,Ahh, copak to tady máme?" Otočila knihu. Na přední straně stálo velkým zlatým nápisem Černá magie na počátku věků. Ušklíbla se a sedla si zpátky na postel. Najednou někdo otevřel dveře. Bella nadskočila, kniha jí vypadla z ruky a zapadla za postel.
,,To jsem jen já," řekla stále ještě rozrušená Andromeda. ,,Zapomněla jsem si tady pergamen s rozpracovaným projektem," podívala se na Bellu a pozvedla obočí. ,,Copak? Při něčem jsem tě vyrušila?" Stála tam a dívala se přímo na ni.
,,Jen jsem si četla," odvětila a vzala ze stolku první knihu, která jí přišla pod ruku.
,,Knihy o černé magii, že ano?" Vytrhla jí knihu z ruky. ,,Bezhůlková magie? Ty to pořád ještě zkoušíš? Celé léto jsi nad tím proseděla, začíná ti to lézt na mozek," zaťukala si na čelo. ,,Nemůžeš vynikat ve všem, Bellatrix," zakroutila hlavou a knihu jí vrátila.
,,Nevzdám to," řekla jen a pozorovala Andromedu, která ze skříně vytáhla kus pergamenu.
,,Jak myslíš. Já jdu do knihovny, tak se to tady pokus prosím tě nezapálit," pronesla ironicky a zavřela za sebou dveře. Bellatrix se okamžitě naklonila za postel, aby knihu vytáhla, avšak ta se otevřela a vypadl z ní srolovaný pergamen svázaný černou stuhou.
,,C-co to?" Vzala ho do ruky a chvíli si jej prohlížela. Nakonec zatáhla za stuhu a pergamen se rozložil. Byl prázdný. Otočila ho na druhou stranu, ale ani tam nic nenašla. Byl to pouze list bez poskvrny. Vrátila se zpátky ke knize a pořádně si ji prohlédla. Její ebenově černou barvu zdobily kromě nápisu pouze zlaté pruhy, dva dole a dva nahoře. Vypadala jako každá jiná kniha, avšak její vnitřek byl dutý a na jejím dně bylo něco napsáno, ale nebylo to žádné písmo, které by Bellatrix znala. Překreslila větu na prázdný papír, pergamen vložila zpátky do knihy, tu schovala pod matraci a zabezpečila ji ochrannými kouzly. Vydala se do knihovny. Byla si jistá, že někde tam nalezne odpověď.
~ ~ ~
Edward Tonks seděl na zemi Astronomické věže. Připravil Andromedě malé překvapení v podání čokoládových fondů s jahodami a banánem a nezapomněl také na rudou růži. Byl příjemný teplý večer, hvězdy romanticky svítily a měsíc se blížil úplňku. Byl to ideální čas na okouzlení jisté dámy, kterou nosil ve svém srdci. Andromeda Blacková. Byla pro něj něčím dokonalým jako ta vzdálená hvězda, na kterou nemohl dosáhnout, avšak nehodlal se vzdát. Doufal, že by snad mohl získat její srdce, protože jeho city k ní byly čisté. Nezáleželo mu na jejím postavení či penězích, záleželo mu jen a jen na ní. I přes tu její chladnou masku viděl to dobro, které se ukrývalo hluboko v jejím srdci. Připadala mu andělsky nádherná, chytrá, rázná a správná. Byla to první dívka, do které se zamiloval. Od první chvíle, kdy se její oříškově hnědé oči setkaly s jeho pomněnkově modrými věděl, že musí získat její srdce, avšak když se dozvěděl o jejím původu a postavení její rodiny k lidem jako byl on, veškeré naděje se vzdal a doufal, že to pomine, že je to jen nějaké chvilkové pobláznění, ale nebylo, na to to trvalo až moc dlouho. Musel to alespoň zkusit. Seděl tam téměř hodinu, přičemž Andromeda stále nepřicházela. Třeba jí do toho něco vlezlo, třeba se musí vymluvit u Bellatrix, pomyslel si. Postavil se k dalekohledu a našel souhvězdí Andromedy, jeho tolik oblíbené. Ona musí přijít, musí.
~ ~ ~
Andromeda seděla v knihovně a vypracovávala esej do Dějin čar a kouzel. Nemohla se soustředit, myslela na Teda a na to, že teď nejspíše čeká v Astronomické věži na její příchod, avšak ona nikdy neměla v plánu se tam ukázat. Ne, že by nechtěla, právě naopak, něco na tom chlapci bylo, co jí nedalo spát, ale věděla, že by to nikam nevedlo. Nechtěla mu dávat zbytečné naděje. Ona byla Blacková a něco podobného si nemohla dovolit. Rodiče by na to nikdy nepřistoupili, nemohla své veškeré pocity a naděje vložit do dalšího ptáčka, který by byl předem odsouzen k záhubě. Nemohla to připustit, ne znovu. Srolovala pergamen, vrátila knihy na místo a vydala se zpátky k dívčím zmijozelským ložnicím. Bylo téměř po večerce a ona si teď nejvíce přála usnout a nemyslet na to, čeho se právě rozhodla vzdát.
~ ~ ~
Dny plynuly a Bellatrix stále nenacházela nic, co by ukojilo její zvědavost, žádnou knihu, ve které by našla odpověď a která by jí poskytla klíč k rozluštění oné věty. Znala ji už zpaměti. Dovedla by ji překreslit i o půlnoci. Byla zoufalá, stala se tím posedlá, musela vědět, co ona věta znamená. Byla si jistá, že ten pergamen ukrývá něco důležitého, možná nějaké rodinné tajemství, možná ukrýval moc, nekonečné vědění. Musela na to přijít.
Dny se přehouply v týdny, týdny v měsíce, podzim v zimu a Bellatrix stále neměla svou odpověď. Přečetla už i knihy ze sekce s omezeným přístupem. Nikde nic nebylo, jakoby to písmo ani neexistovalo. Tušila, že by odpovědi mohla nalézt v knihovně Blacků, avšak do Vánoc se jí čekat nechtělo. Věděla však o člověku, který by ten nápis rozluštit mohl, o člověku, který se starými písmy zabýval. Problém byl, že nechtěla, aby někdo o knize či pergamenu věděl. Její zvědavost ovšem převýšila její obavy a ona neviděla jinou možnost. Vzala tedy už tak zmuchlaný papírek nápisem a vydala se hledat Severuse Snapea.

Kapitola Druhá: Narcissino tajemství

18. března 2017 v 14:29 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ It is not in the stars to hold our destiny but in ourselves. ~
-William Shakespeare
Hodina lektvarů byla pro Narcissu jednou z těch méně oblíbených. Nebavilo ji poslouchat Křiklana, ani hrát si s kotlíkem a zkumavkami. Ano, procházela na výbornou, ale pouze proto, aby se zavděčila svým rodičům. Byla Blacková, tudíž od ní byla preciznost vyžadována úplně ve všem. Sbalila si vše potřebné a vydala se rovnou na hodinu. Neměla chuť ani na snídani, protože její žaludek byl jako na vodě a cítila se špatně. Nedokázala se zbavit zvláštního pocitu z oné dívky. Bylo na ní něco, co jí nedalo spát. Celou noc se převalovala a nemohla ji dostat z hlavy. Jasným důkazem byly její výrazné kruhy, které jí zdobily tvář pod očima. Když došla do učebny, rozhlédla se. Nikde neviděla Reguluse, který byl jejím společníkem na lektvary a který o nich věděl mnohem více, než ona sama. Většinu práce vždy oddřel on, ona mu pouze asistovala. Za to mu vždy napsala nějakou esej do bylinkářství, kterému naopak neholdoval zase on. Třeba ještě dorazí, pomyslela si, posadila se na své místo u okna a vytáhla si své věci. Zadívala se ven z okna. Dnes bylo krásně. Vítr pomalu snášel list ze stoletého dubu na zem a na okna dopadaly paprsky slunce, které prohřívaly příjemné babí léto.
,,Slečno Blacková?" Trhla sebou. ,,Kde je pan Black?"
,,Myslím, že mu nebylo nejlépe," zalhala. Ve skutečnosti neměla nejmenší tušení, kde byl, i když jej zahlédla na snídani, jak se o něčem bavil s Bellatrix.
,,Hmmm, tak dobře," odpověděl Křiklan, ale díval se na ni s podezíravým výrazem. Nakonec se otočil k dívce, která stála u dveří. ,,Slečno Sayreová, přisedněte si prosím ke slečně Blackové, dnes budete pracovat spolu," řekl a v Narcisse hrklo a vyslala k ní vyděšený pohled.
,,Anastázie," usmála se dívka a podávala jí ruku. ,,Ale klidně mi můžeš říkat Stázi, Stázko nebo jak chceš," mile se na ni usmívala. Narcissa její ruku přijala a všemocně se snažila zastavit třas, který ji v tu chvíli ovládl.
,,Já jsem Narcissa nebo Cissy, jak chceš," řekla naoko pohotově a ruku opět stáhla.
,,Máš moc krásné jméno, jako ta květina," nepřestávala se usmívat. ,,Znáš tu báji o Narcissovi?"
,,Báji?" Pozvedla obočí, ale do očí se jí nepodívala. Zaujatě pozorovala učebnici lektvarů.
,,Ano, byl to hrdina ze Starých řeckých bájí a pověstí. Je to sice mudlovská kniha, ale velmi zajímavá, protože zachycuje spoustu mocných bytostí, čaroděje nevyjímaje."
,,Nikdy jsem o ní neslyšela."
,,Opravdu ne? Ty vážně nevíš, kdo to byl Narcissus?" Cissy jen zakroutila hlavou.
,,Byl to chlapec, velmi krásný. Dokonce tak krásný, že se zamiloval sám do sebe. Jeho dokonalé tváři podlehla také nymfa Echo, kterou žárlivá Héra zbavila hlasu, a tak mohla opakovat pouze poslední slabiky slov, které byly někým vyřknuty. Sám Narcissus se neustále shlížel ve svém odraze na hladině, až jednoho dne do vody spadl a utopil se. Jeho tělo bylo proměněno v květinu jménem narcis a tak zřejmě vzniklo i tvé zvučné jméno."
,,To je opravdu nádherný příběh," lehce se pousmála a prsty přejela po obalu učebnice.
,,Ano, ta kniha obsahuje mnoho takových příběhů. Bohužel ji zde s sebou nemám, ale mohu ti ty příběhy převyprávět, pokud budeš mít zájem."
,,Ovšem," odpověděla Narcissa zdvořile a pak dodala: ,,Je v té knize také tvůj příběh?"
Anastázie jen zakroutila hlavou. ,,Ne. Mé jméno znamená vzkříšená, to je vše, co vím," pousmála se. ,,Máš moc krásný řetízek," jemně se dotkla fialového přívěsku ve tvaru srdce, který jí visel na krku.
Narcissa sebou trhla. ,,Byl to dárek od mé sestry Andromedy, dala mi jej, abych nikdy nezapomněla na to, co je v životě nejdůležitější," přejela přes srdce svými tenkými prsty.
,,A to je?"
,,Podle ní je to láska."
,,Má pravdu, tvá sestra."
Narcissa nevěděla, co na to říct a byla proto vděčná, když profesor Křiklan promluvil.
,,Takže milí studenti, dnes každý z vás připraví odvar živoucí smrti. Doufám, že jste si jeho přípravu pečlivě nastudovali, jak jsem vám minule říkal. Dejte se do práce, máte na to hodinu."
,,Takže odvar živoucí smrti, hm?" Anastázie vytáhla učebnici a otevřela ji.
,,Tahle bude lepší," podala jí Narcissa tu svou. Měla ji vypůjčenou od Severuse Snapea, který jí dával doučování. Byl to poněkud podivín, avšak Narcissa si ho za tu dobu docela oblíbila. Všimla si také jistých sympatií, které choval k mudlorozené dívce z Nebelvíru jménem Lily. Zkoušela mu pomoct, ale Severus o tomto tématu nikdy nechtěl mluvit. Bylo to pro něj tabu. Lily byla, stejně jako on, v sedmém ročníku a na rande se ji snažil dostat jistý James Potter, který pobyt v Bradavicích se svými kumpány Severusovi rozhodně neulehčoval. Vymýšleli mu různé přezdívky jako Mastňák, Srabus, Posera a tak podobně. Narcissa na ně nejednou vytáhla svou hůlku a oni se stáhli, ovšem jen proto, že Sirius by nikdy proti ní nepoužil žádné kouzlo a ani by to svým kumpánům nedovolil. Ti si však nakonec stejně našli vhodnou chvíli a způsob, jak Severusovi znepříjemnit život.
,,Opravdu?" Podívala se na ni Anastázi tázavě.
,,Ano... je... řekněme, že je vylepšená. Vypůjčil mi ji jeden dobrý přítel," odpověděla vyhýbavě. Stázka jen pokrčila rameny a učebnici si od ní vzala.
Když lektvar dokončily a Křiklan je vychválil před celou třídou, sbalily si věci a vydaly se do zmijozelské společenské místnosti.
,,Tak já asi půjdu do své ložnice. Ráda jsem tě poznala," pousmála se Narcissa.
,,Já tebe taky, avšak... " Vytáhla hůlku a Cissy na ni tázavě pohlédla. Anastázie udělala gesto, kterým vyčarovala narcis. ,,Pro tebe," podala jí ho. ,,Třeba, když jej políbíš, promění se zpátky ve sličného Narcisse.
Cissy se tiše zasmála. ,,Děkuji, je nádherný."
,,To ano," usmála se Anastázie, ale její pohled nesměřoval na květ, nýbrž na dívku před ní, jejíž tvář se v ten okamžik zbarvila do narůžovělého odstínu. Bellatrix celou scénu pozorovala od stolu u okna, kde seděla s Luciusem Malfoyem. Když Anastázie odešla, zvedla se a přistoupila ke své sestře.
,,Máš novou kamarádku?" Pozvedla obočí.
,,Vypadá to tak."
,,A je čistokrevná?" Její tvář byla vážná a Narcissa jen protočila panenky. Vždy, když se s někým seznámila, přišla řeč na čistotu krve. Jakoby se o sebe neuměla postarat sama a nevěděla, s kým se bavit může a s kým ne. Bellatrix měla oči a uši všude.
,,Na její krevní status jsem se opravdu neptala," řekla s rozezleným tónem v hlase.
,,To bys měla. Máš za úkol to zjistit. Jsme všichni opravdu zvědaví, z jaké rodiny pochází. Víš, jak ráda si dělám dobré kontakty," ušklíbla se Bellatrix, vytrhla Narcisse květinu z ruky a přičichla si k ní.
,,Hmm, narcis. Tak si dej pozor, ať ti neuvadne."
,,Neměj péči, Bellatrix."
Jmenovaná se jen záludně usmála, dala jí květinu za ucho a odkráčela zpátky ke stolu. Lucius nepatrně kývl Narcisse na pozdrav a poté svou pozornost opět obrátil k Bellatrix.
,,Už víš, co je zač?" Zeptal se.
,,Ještě ne, ale zaúkolovala jsem svou drahou sestřičku, ta už mi odpověď zjistí. A pokud je to mudlovská šmejdka, má se na co těšit. Bude si přát, aby na tuhle školu nikdy ani nepáchla."
,,A pokud je čistokrevná?" Zeptal se se zájmem Lucius, poposunul šachovou figurku a v tom okamžiku dostal šach mat. Bellatrix se na tváři objevil spokojený úsměv.
,,Spojenectví s další čistokrevnou rodinou se vždy hodí. Pokud je čistokrevná, můžeme předpokládat, že sdílí naše přesvědčení. Do budoucna by mohla být prospěšná naší věci."
,,Opravdu? A jaké?" Poposunul další figurkou, tentokrát už mnohem opatrněji.
,,Luciusi, sakra! Až vylezu tuhle školu, přidám se na stranu Toma Riddla a počítám s tím, že ty taky! Nebo už nechceš očistit kouzelnický svět od mudlovských šmejdů?" Pozvedla obočí.
,,Jistěže chci, ale tohle nám nikdy nemůže projít. Kdo je vůbec ten Riddle? Víme něco o jeho původu? Je mocný a z dobré rodiny? Nikdy jsem o něm neslyšel, takže hádám, že je to jen jeden z těch, co moc mluví a nakonec z toho stejně nic není. Kouzelnická společnost mu nikdy nedovolí něco takového zrealizovat, Brumbál a jemu podobní se už postarají o to, aby mu to neprošlo," řekl a svou neopatrností přišel o krále a Bellatrix se jen posměšně ušklíbla.
,,Kouzelnický svět stojí na lidech jako jsme my. Máme peníze, moc a naše rodiny vše řídí a ty to moc dobře víš. Pokud by dostal podporu čistokrevných kouzelnických rodin, ze kterých se v podstatě skládá tři čtvrtina ministerstva, ani Brumbál nic nenadělá. Zamysli se, Luciusi, co vlastně chceš? Nic není nemožné a s vůdcem jako je on a s naší mocí zvládneme cokoli."
,,Uvidíme, drahá Bellatrix, uvidíme."
~ ~ ~
Narcissa seděla u Černého jezera a pozorovala jeho nehybnou hladinu. Často snila o tom, že má ploutev a může žít na dně moří volná, oproštěna od všech povinností, které její krevní status provází. Jedna věc ji však trápila ze všech nejvíc a to domluvený sňatek s Luciusem Malfoyem. Věděla, že až odejde z Bradavic, bude se muset za něj vdát a to jí na klidu nepřidávalo. Nechtěla to, ale věděla, že musí, že má určitou povinnost vůči své rodině, kterou musí naplnit a nesmí zklamat. Na jejích pocitech nezáleželo, ty byly irelevantní. Jediné, co mělo váhu, byla čistá krev. Byla odsouzena strávit zbytek svého života s mužem, ke kterému nic necítila a jen proto, že jí ho vybrali rodiče. Bellatrix jí kolikrát říkala, jaké má vlastně štěstí, že chudák Andromeda je přislíbena mladému Tiberiu McLaggenovi, což žádná výhra nebyla. Byl otravný, nevěděl, co je to něha a mluvil a chodil jako stroj. Ale Malfoye neviděla jako o nic lepší volbu. Byl namyšlený, chladný a pyšný. Ano, byl sice galantní a správný prototyp aristokrata, ale po tomto ona netoužila. Chtěla něhu, chtěla vědět jaké to doopravdy je někoho milovat, být s někým, kdo miluje ji a byla si jistá, že tohle jí Lucius Malfoy dát nemůže. Či dokonce jakýkoli jiný muž. Ano, Narcissa Blacková měla tajemství. Tajemství, o kterém se nikdo neměl dozvědět a které jí bylo předurčeno vzít si s sebou do hrobu. Tedy, dobře, byla to další věc, o které se dalo polemizovat, jelikož dívky, se kterými sdílela komnatu nejvyšší potřeby, tu a tam neudržely pusu zavřenou. Narcissa to samozřejmě se smíchem popírala a dále se tím nezabývala, ale dalo se říct, že už to spíše spadalo do kategorie tajemství veřejných. Její první velký crush byla profesorka McGonagallová. Hodiny přeměňování byly její oblíbené a dělala vše proto, aby byla nejlepší studentkou v ročníku. Učila se věci navíc a dokonce docházela na hodiny s vyšším ročníkem, protože v ní profesorka McGonagallová viděla potenciál. Postupem času jí však došlo, že tohle opravdu nemá význam a ani budoucnost. Místo toho se začala soustředit na své vrstevnice, avšak musela být opatrná a velice diskrétní. Kdyby ji Bellatrix začala doopravdy podezřívat, mohlo by se to dostat až k jejím rodičům a otec by se s ní rozhodně nemazlil. Jeho tresty byly velice kruté a mezi jeho oblíbené patřila například kletba cruciatus. Byla si jistá, že by se z ní tyto touhy pokusil dostat velice podobným způsobem. Nepociťovala ke svému otci žádnou lásku, pouze respekt a úctu a to bylo také vše, co od svých dcer vyžadoval. Občas si přála nebýt Blacková a nenést břímě s tímto jménem spojené.
Z myšlenek jí vytrhla sova, která pustila dopis těsně vedle její ruky. Zvedla obálku a chvíli si ji prohlížela. Byla fialová a bylo na ní nakreslené stejné srdce, jaké nosila na krku. Byla si jistá, že ví, od koho ten dopis byl. Opatrně jej rozlepila.
Pokud chceš slyšet další řeckou báji, přijď za mnou do astronomické věže dnes po večeři.
-A.
Narcissa se musela pousmát, bylo to opravdu milé gesto. Naposledy se podívala na vodní hladinu, zastrčila dopis do kapsy a vydala se pomalými kroky zpátky do hradu.
,,Ahoj!" Pozdravila své dvě sestry, když si sedala ke zmijozelskému stolu ve Velké síni.
,,Kde jsi se celé odpoledne toulala?" Zeptala se zvědavě Andromeda a na tváři jí hrál milý úsměv.
,,Byla jsem u jezera. Ráda si tyto poslední slunečné dny užívám venku, až přijde zima, budu zase jen zavřená na hradě," odpověděla a nabrala si rýžový nákyp s meruňkami, který milovala stejně tak jako Andromeda. ,,A jak jste si užily odpoledne vy dvě?" Pousmála se.
,,Já jsem odpoledne strávila se slohovkou do OPČM," odpověděla Andromeda s plnou pusou.
,,S plnými ústy se nemluví, mladá dámo," napodobila Narcissa svého otce a očividně tím Andromedu pobavila tak, že neudržela obsah svých úst a poprskala naproti sedící Bellatrix.
,,No velmi vtipné, vskutku," vzala si Bellatrix ubrousek a utřela si poprskané šaty.
,,Ale notááák, Bello, neřerti se," smála se Narcissa.
,,Vykypu ti ten tvůj nákyp na hlavu a uvidíme, jak moc se budeš smát ty," odsekla Bellatrix a ironicky se ušklíbla.
,,Určitě se nebudu tvářit tak kysele jako ty, drahá sestřičko," úšklebek jí oplatila a pustila se do jídla. Když dojedla, vstala od stolu a uhladila si šaty.
,,Pokud mne omluvíte, mám ještě úkol do dějin, který se sám neudělá," řekla, dala svým sestrám pusu na tvář a odkráčela z Velké síně. Bellatrix se pro sebe ušklíbla. Dějiny, to určitě, pomyslela si a vrátila se zpátky ke své večeři.
~ ~ ~
Narcissa brala schody do Astronomické věže po dvou. Když konečně zdolala poslední schod, zastavila se těsně na prahu a s úsměvem pozorovala nic netušící Anastázii.
,,Tak který příběh to bude tentokrát?"
Stázka se otočila. ,,Ráda tě opět vidím," pousmála se a udělala krok směrem k ní. ,,Můj oblíbený, Paridův soud," posadila se, pokynula jí, ať se posadí vedle ní a začala vyprávět.
,,Byl jednou jeden krásný urostlý mladík jménem Paris, který jednoho slunečného dne odpočíval na louce. Znenadání se před ním zjevily tři bohyně, Héra, Athéna a Afrodité, jedna krásnější než druhá a prosily ho, zda by je nerozsoudil. Chtěly po něm, aby té nejkrásnější z nich dal zlaté jablko. Héra mu za to slibovala nekonečnou moc a vládu nad Evropou a Asií, Athéna mu slibovala vojenskou slávu a Afrodité mu přislíbila tu nejkrásnější ženu na zemi. Paris dal nakonec jablko Afroditě, avšak tím proti sobě poštval Héru i Athénu."
,,A Afrodité? Splnila svůj slib?"
,,Ano, dala mu nejkrásnější ženu na světě, Helenu, ale díky ní začala Trojská válka. Získal lásku, avšak za obrovskou cenu."
Narcissa se pousmála. ,,Pravá láska si často vyžaduje oběť nejvyšší," intuitivně vztáhla ruku ke svému přívěsku a povzdychla si, protože se její myšlenky na okamžik zatoulaly zpátky k Luciusovi.
,,A komu bys jablko dala ty?" Vytrhla ji z myšlenek Anastázie. Narcissa bez váhání odpověděla: ,,Afroditě. Láska je totiž to jediné, co nikdy mít nebudu."
,,Je smutné, že si to myslíš. Proč bys nikdy neměla mít lásku?" Její pohled sjel k Cissyině dlani, ve které svírala přívěsek.
,,Pocházím z čistokrevné rodiny, pro mě je něco takového naprosto nemožné. Mně i mým sestrám manžela vybrali rodiče. Říct ne by znamenalo vypálení z rodinného gobelínu a věčné zatracení. Pro svou rodinu bych přestala existovat a zůstala bych bez prostředků a odkázána sama na sebe. Ale nečekám, že ty to pochopíš," vychrlila s náznakem vzteku v hlase, který ovšem nebyl směřován k Anastázii, ale ke skutečnosti, že to, co říká, je fakt, který nemůže nikdy změnit. Zadívala se jí zpříma do očí.
,,Ne, to asi nepochopím," řekla trochu popuzeně vzhledem k Narcissině tónu. ,,Tvá rodina uznává středověké tradice. Já sama pocházím z čistokrevné rodiny, z jedné z nejstarších. Mám irské kořeny a jedním z mých předků byla samotná Morgana Le Fey, avšak tyto tradice jsme opustili už velmi dávno. Můj otec by mě nikdy nenutil vdát se za někoho, koho nemiluji, nechtěl by mě vidět nešťastnou a kvůli čemu? Kvůli hloupému přesvědčení o čisté krvi? Ne, to já opravdu nepochopím."
Cissy se na ni dívala s vyděšeným výrazem a ona si uvědomila, že zvýšila hlas možná trochu více, než zamýšlela. ,,Odpusť, já-"
,,Měla bych jít, začíná být chladno," přerušila ji Narcissa, zvedla se a vyhýbajíce se jejímu pohledu, odkráčela ke dveřím, kde se na okamžik ještě zastavila a ohlédla. ,,Děkuji za příběh," a s těmito slovy odešla. Anastázie si povzdychla a zadívala se na hvězdnou oblohu. Bylo jí Narcissy líto. Nedokázala pochopit, jak někdo může jít do svazku, ve kterém bude do konce svého života nešťastný. Přála si jí pomoct, ale věděla, že dokud ona sama nebude chtít a neoprostí se od přesvědčení, že má až takovou povinnost vůči své rodině, nic nezmůže. Ještě chvíli tam tak seděla a pozorovala noční oblohu posetou hvězdami, ale jakmile začala pociťovat chlad vlahé noci, také se zvedla a vrátila se do ložnice, kde ulehla ke sladkému a ničím nerušenému spánku.
------------------------------------------------------------------------------------------
Záměrně jsem Narcissu udělala "jinou", aby si přišli na své úplně všichni. Doufám, že vás to neodradí od povídky a příště už se můžete těšit na Teda a Andromedu. Budu vděčná za jakékoli ohlasy =o)

Kapitola První: Nádraží King's Cross

18. března 2017 v 14:26 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
~ We are such stuff as dreams are made on; and our little life is rounded with a sleep. ~
- William Shakespeare
"Kluci!" Zvolal na své kamarády odrostlý hubený chlapec. Tento čahoun, který byl jednou čtvrtinou slavné bradavické party, která si říkala Pobertové, na ně už z dálky mával. James, Sirius, Remus a Peter. Přátelé na život a na smrt. Nic jim nebylo svaté a neexistovala žádná neplecha, kterou by nebyli schopni spáchat.
Profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje, kterou bylo jen málokdy možno vidět bez jejího smaragdově zeleného hábitu a vlasů pečlivě svázaných do uhlazeného drdolu, byla velmi přísnou dámou, v jádru však velmi dobrosrdečnou osobou, o tom moc dobře věděla své, jelikož jí Poberti na hlavě zapříčinili nejeden šedivý vlas.
"Náměsíčníku, starý brachu!" Objali ho jeho dva přátelé. Peter stál za Remusem a pojídal čokoládové žabky, které mu na cestu nabalili jeho rodiče, oba stejně tak kulatí jako on sám.
"Už zase tlačíš, tlouštíku?" Zasmál se James, vzal mu čokoládovou žabku a dal si ji do pusy. Peter se zatvářil nespokojeně, chtěl něco říci, když vtom do Jamese strčil loktem Sirius. "Koukej, Evansová," ukázal směrem k zrzavé dívce, která měla tvář posetou pihami. Když je zpozorovala, nakrčila nos.
"Evansová, půjdeš se mnou tento rok konečně na to rande?" Zakřičel na ni James a po vzoru Tichošlápka si prohrábl rukou vlasy.
"O tom si můžeš nechat možná tak zdát, Pottere!" Odfrkla si Lily, otočila se na podpatku a štrádovala si to směrem k vlaku.
"Milá jako vždy!" Zakřičel na ni ještě James a otočil se na Siriuse. "Asi mě miluje."
"Jasně, že tě miluje, jen se snaží bejt nedostupná, chápeš? Chce, abys ji dobýval!" Nahodil Sirius dramatický pohled a významně zdvihl ukazováček do vzduchu. Remus jen protočil panenky a Peter se i nadále spokojeně ládoval čokoládovými žabkami.
~ ~ ~
Bellatrix stála vedle svého otce a povýšeně pozorovala dění kolem sebe. Ona byla, co si budeme povídat, nekorunovanou královnou školy. Každý chlapec o ní tajně snil a každá dívka se s ní chtěla přátelit. Obdivovaly ji a tiše jí záviděly její krásu, původ a moc s tímto spojenou. Spousta z nich kopírovala její módní styl. Co nosila Bellatrix, to bylo in. Vysoké boty na podpatcích, korzetové šaty, kouřové oči s výraznou linkou, rudé rty, hašteřivě kudrnaté vlasy a hlavně černá. Bellatrix milovala černou barvu, která byla v kontrastu s její bledou pletí. A samozřejmě velké výstřihy. Byla to provokatérka a hráčka. Kdo ji nemiloval, ten se jí bál, protože nejen, že byla nádherná a z dobré rodiny, ale také byla velice nadanou čarodějkou, která toužila po vědění a ráda se učila novým věcem, které byly nad rámec její výuky. Co ovšem nesvedla, byla bezhůlková magie. Celé léto strávila tím, že zkoušela levitovat věci pouze svými dlaněmi, ale nedařilo se jí to. Nevěděla proč a odpovědi hledala v knihách v Black Manor. Rodina Blacků vlastnila největší kouzelnickou knihovnu hned po Bradavicích. Unikáty, které se zde nacházely, sahaly od učebnic, přes historii až po tu nejtemnější magii, kterou si kdo dovedl představit. Bellatrix měla většinu knih přečtenou a čím více se dovídala, tím více její touha znát každé temné kouzlo rostla.
"Bellatrix," kývnutím ji pozdravil chlapec s dlouhými blond vlasy a kamenným výrazem ve tváři. Jeho aristokraticky řezané rysy a povýšený výraz o něm vypovídaly mnohé. Jmenoval se Lucius Malfoy a pokud byla Bellatrix nekorunovanou královnou, on byl jisto jistě Bradavickým králem. Tedy, bylo to sporné tvrzení, protože ještě zde byl Sirius Black, kterého by většina Bradavických dívek nejraději prohlásila králem světa.
"Sirius Black? Ach, ano, je tak úžasný a dokonalý a ty jeho tmavé vlasy, které mu spadají do obličeje a ten způsob, jakým si je prohrábne... aaaaach, miluji ho!!!" Řekla oslovená číslo jedna a omdlela.
"Sirius? Minulý rok jsme spolu spali, ale ne, nebylo to jen o tom, řekl mi, že jsem ta nejlepší dívka, jakou kdy měl, myslím si, že mě miluje a ráda bych, aby mě konečně prohlásil za svou oficiální přítelkyni," zachichotala se oslovená číslo dvě.
"Ano, jsem rozhodně #TeamSirius, ačkoli Lucius je také pohledný," dodala oslovená číslo tři.
"Black? Ještě v druhém ročníku se pochcával. Mohl bych vám o tom vyprávět a také o spoustě dalších věcí," řekl chlapec s mastnými vlasy.
"Sklapni, Srabusi!!!"
Ale abychom se vrátili zpátky k Luciusi Malfoyovi, byl to ten typ chlapce, který se za každé okolnosti choval k dívkám galantně. Měl vybrané chování a vždy dobrý vkus v odívání. Málokdy jste na něm viděli něco jiného, než uhlazený oblek a pár lesklých bot té nejlepší značky. Jeho vycházková hůl s hlavou hada místo rukojeti, kterou nosil často u sebe, mu přidávala na váženosti.
"Luciusi," kývla mu zpátky na pozdrav, avšak stále si ponechávala ve tváři ten kamenný výraz s náznakem pohrdání ke všemu, co jí nebylo rovno.
"Čáááu teto, strýčku! Ouuu, Bellatrix!" Přiskočil k ní Sirius, rozcuchal jí vlasy a její kamenný výraz se najednou změnil v jakousi vtipnou grimasu.
"Pitom- " zarazila se Bella, když na sobě pocítila přísný pohled svého otce.
"Dávej si pozor na pusu, mladá dámo, takto se Blacková nechová," díval se na ni s výhružkou v očích, která jí byla velmi dobře známá. Poslušně přikývla, avšak dále probodávala Siriuse nenávistným pohledem říkajícím, že si to s ním vyřídí později. Druella na Siriuse pohlížela ze shora a její pohled přímo křičel, jak moc jím pohrdá. Cygnus se tvářil stejně jako jeho manželka, avšak nevěnoval mu jediný pohled. Kdyby nebylo jeho opovrhujícího výrazu, bylo by možné si myslet, že je Sirius jistá forma průhledné substance, která však silně páchne, soudě podle pohledu jeho drahé tetičky. Od té doby, co se otočil k rodině zády a utekl z domu k Potterům, už s ním téměř nikdo z Blacků nechtěl mít nic společného. Pouze Andromeda mu věnovala srdečný úsměv a Narcissa alespoň lehce kývla na pozdrav.
"Tichošlápku, kde se flákáš?" Přiběhl James, opřel se mu o rameno a kývnutím pozdravil rodinu Blacků, která si jej vůbec nevšímala.
"Doufal jsem, že budu moct pozdravit mamičku s tatínkem, ale bohužel, nebylo mi přáno," udělal smutné oči a Druella jej spražila pohledem.
"Kluci, kam jste zmizeli? Všude vás hledám!" Přiběhl k nim Remus a když si všiml Blackovic famílie, trochu se zarazil, odkašlal si a slušně pozdravil, avšak odezvy se nedočkal. "Raději už pojďme, měli bychom si zabrat naše obvyklé kupé ve vlaku, než nám ta místa vyfoukne nějaký prvák," chytil je kolem ramen a popostrčil směrem k bradavickému expresu. Peter stál opodál, netroufal si se k Blackům ani přiblížit, avšak velice je obdivoval. Nechápal Siriuse, který se vzdal všeho bohatství a postavení jen proto, aby si mohl dělat, co chtěl. Dal by cokoli za to, aby se narodil do stejně vlivné rodiny.
"Fíííha, ta tvá famílie je děsivá. Mají všichni takový ten kamenný výraz, který přímo křičí, jak moc všemi opovrhují, víš co myslím?" Zeptal se James, když už byli daleko z doslechu a otřepal se.
"Jo a moje matka? To je stará medúza, jejíž pohled tě promění v kámen!" Odvětil Sirius a nastoupil do vlaku následován svými věrnými kumpány. Jakmile vyhodili pár prváků, kteří se jim nastěhovali na jejich obvyklá místa a usadili se, vytáhl Sirius z kapsy Pobertův plánek.
"Tohle je nejgeniálnější věc, kterou jsme kdy vymysleli! Bez ní bychom neměli nejmenší tušení, že to Křiklan peče s Prýtovou!"
"Jooo a zajímalo by mě, co dělá Filch s tou svou opelichanou kočkou!" Zasmál se Peter a kousek čokolády mu vylétl z pusy. Zbytek osazenstva jen nakrčili nos.
"Tohle bych raději dál nerozváděl," řekl rychle Remus a jeho znechucený pohled se stočil k Siriusovi. "Tak jaké bylo tvé první léto u Potterů?"
"Naprostá lahoda!" Odpověděl Sirius a dal si ruce za hlavu.
"Divím se, že z vás Jamesova máma nezešílela."
"Mmm Jamesová máma... " zasnil se Sirius a jen tak tak ho minula Jamesova bota.
"Přestaň už o ní mluvit nebo na nic dokonce myslet, ty prase!"
"Uklidni se, Jamesi, projde první sukně a Sirius na ni zapomene," zasmál se Remus.
"Na ni se nedá zapomenout, je to bohyně! Nikdy jsem nic se starší ženou neměl a ty její ceciáše... " zasnil se. Remus jen tak tak zachytil Jamese a musel vynaložit veškeré své úsilí aby se mu nevysmekl.
"Fajn, taky špatné téma! Petře, cos dělal v létě ty?" Snažil se Remus opět zachránit situaci, zatímco držel zmítajícího se Jamese.
"Já byl na kouzelnickém táboře jako každý rok," pokrčil rameny a dal si do pusy lékořicovou tyčinku.
"Koukám, že ses z nás bavil nejvíce," zasmál se Sirius a pocuchal mu vlasy.
"Kluci, nechte toho! Nechápete, že máme mnohem větší problém?" Ozval se najednou James a úplně změnil výraz.
"Ano a jaký?"
"Je to náš poslední rok v Bradavicích! Musíme udělat něco legendárního! Něco po sobě zanechat, víte, nějaký odkaz, aby si nás pamatovali i za sto let, až budeme všichni po smrti!"
"Myslím, že McGonagallová si vás dva rozhodně pamatovat bude!" Ukázal na ně Náměsíčník prstem a zakroutil hlavou.
"I za těch sto let!" Zasmál se Sirius a kluci s ním.
~ ~ ~
"Je to náš poslední rok v Bradavicích, Bellatrix! Musíme zanechat odkaz!"
Bella jen protočila panenky. ,,Ano? A co by sis tak představoval, Luciusi?" Bellatrix a Lucius byli dobří přátelé, pokud se to tak dalo nazvat. Jejich přátelství rozhodně nevypadalo jako to mezi Poberty. Tyto dva pojilo silné přesvědčení, že čistá krev je to nejdůležitější v kouzelnickém světě a Merlin pomáhej tomu, kdo proti nim zkoušel argumentovat.
"Založme sdružení proti mudlovským šmejdům nebo něco podobného."
"Ano? A ty si jako myslíš, že to přes Brumbála projde? Ten senilní dědek je zastáncem mudlovských šmejdů a nenechá si pod nosem založit nějaký spolek, který je bude diskriminovat... bohužel," Lucius se zamyslel, ale nakonec jen přikývl.
"Dopis pro madam Blackovou," vyrušil je nějaký prvák a podal jí obálku. Bellatrix si ho vzala a kývla na něj, aby vypadl. Chlapec jen sklopil hlavu a utíkal pryč. Bella dopis pomalu otevřela a proletěla jej očima.
"Od koho to je?" Zeptal se zvědavě Lucius a ležérně přehodil ruku přes opěradlo.
"Od toho pitomce Siriuse," nakrčila nos a dopis mu podala.
Drahá sestřenko,
Doufám že si poslední ročník užiješ stejně tak jako já. Přeji ti do začátku školního roku jen to "nejlepší".
PS: Hlídej si záda!
S láskou jen a jen Tvůj Sirius!
Lucius se nad tím pouze ušklíbl a podíval se na Bellatrix.
"Je to drzý spratek, který by si zasloužil pořádné crucio. Nejprve zradí naši rodinu a pak si ještě dovoluje tohle. Přijde ho draho vše, co udělal, o to se postarám," řekla chladně, ale v jejím hlase byl znatelný tón vzteku.
Lucius se tiše zasmál. ,,Zajímalo by mě, kdo z nás obšťastní tento rok více dívek."
"Jasně, musíš si ještě užívat, než půjdeš do chomoutu s Narcissou, viď?" Ušklíbla se.
"Na to mám ještě dalších pět let čas," pokrčil rameny.
"Ano, to stihneš ještě spoustu nemanželských bastardů," posměšně se ušklíbla Bellatrix.
"Ale tebe to čeká už za rok, jak se těšíš, až budeš budoucí madam Lestrangeovou?" Brátil jí úšklebek.
"Rodolfus je náhodou dobrá partie. Před rokem vystudoval a už teď má vážené místo na ministerstvu kouzel."
"Ano, slyšel jsem, je prý zástupce šéfa na odboru záhad."
"Slyšel jsi dobře. Kromě toho je v nově vzniklé politické straně, kterou vytvořil jistý Tom Riddle, jenž aktivně bojuje za čistokrevnost kouzelníků. Ještě jsem neměla to potěšení se s ním setkat, ale věřím, že díky Rudlovi to brzy bude možné. Ten muž má už teď mé vřelé sympatie."
"No vidíš, že ten nápad zavést v Bradavicích spolek pro čistokrevné nebyl zase tak od věci. Můžeme se sjednotit a podpořit toho tvého Riddla."
Bellatrix se ušklíbla. "Myslím, že jeho žádné usmrkané děti z Bradavic nezajímají. Ten má vyšší cíle."
Zbytek cesty mlčeli. Bella pozorovala krajinu a u toho přemýšlela o tom, co všechno po tomto školním roce opustí a jaké nové dveře se jí otevřou. Věděla přesně, co chce, ale neměla tušení, jak toho dosáhnout. Zatím. Jakmile vlak zastavil na nástupišti v Prasinkách, prváci následovali Hagrida do malých loděk a Bellatrix s Luciusem nasedli do kočáru, který je odvezl přímo k bradavickému hradu.
~ ~ ~
"A je to tady, další nudný rozřazovací ceremoniál," zaskuhral James.
"Já už chci jídlo... " pokračoval ve skuhrání Peter a vysloužil si tím Remusův nesouhlasný pohled.
"Mmm koukejte ty páťačky, konečně mi Marlene McKinnonová dorostla," zazubil se Sirius směrem k ní a svůdně si prohrábl vlasy. Remus jen zakroutil hlavou a otočil se zpátky k profesorskému stolu, kde zrovna McGonagallová pokládala prvnímu nováčkovi na hlavu Moudrý klobouk.
Mezi prváky vyčnívala dívka evidentně starší. Měla střapaté husté vlasy oříškové barvy, hnědé oči a jemné rysy obličeje. V davu by si jí člověk ani nevšiml, avšak Narcissa Blacková ji zaujatě pozorovala.
"Kdo je to?" Zeptala se Andromeda.
"Nevím, ale očividně to nebude prvačka. Tipuju, že je to další šišla z Krásnohůlek," protočila panenky Alecta Carrowová.
"Na Krásnohůlky je moc ošklivá," prohodila jen tak mimochodem Bellatrix a její pohled se stočil k jejím dokonale upraveným nehtům. Narcissa nic neříkala, jen tu neznámou dívku nadále pozorovala. Když rozřazovací ceremoniál skončil a zbývala už jen ona dívka, stočila se pozornost celého sálu k ní. Všichni byli zvědaví, kdo to je a kam ji Moudrý klobouk zařadí.
"Anastázie Sayreov," vyslovila profesorka McGonagallová její jméno nahlas. Anastázie se nadechla a pomalým krokem se rozešla k židli, na kterou se posadila a profesorka jí nasadila klobouk na hlavu.
"Hmm... tak kam tě mám poslat... jsi chytrá a ctižádostivá, ale zároveň velmi obětavá a ráda pomáháš druhým. Ale vidím, že bys ráda dokázala velké věci... hmmm... tak tedy... Zmijozeeeeel!" Zakřičel Moudrý klobouk a v sále to zašumělo. Anastázie se rozhlédla a nejistě si sundala klobouk z hlavy. Odkašlala si, seskočila ze stoličky a šla si rychlým krokem sednout ke zmijozelskému stolu. Nebyla ráda středem pozornosti a to, že oči celého sálu směřovaly právě k ní, jí bylo velmi nepříjemné.
"Výborně, výborně," zatleskal ředitel Brumbál. "Rozřazování skončilo a já bych rád řekl pár slov na začátek. Jak jistě všichni víte, madam Stewartová odešla do důchodu a její místo ošetřovatelky zaujme madam Pomfreyová. Zároveň vám představuji vaši novou spolužačku, Anastázii, která k nám přistoupila z Koločar, americké školy čar a kouzel. Doufám, že si mezi vámi najde spoustu dobrých přátel. A teď už konečně to, na co všichni tak netrpělivě čekáte," tleskl a na stole se začala objevovat velká spousta nejrůznějšího jídla, od masa, přes sladké až po vegetariánské jídlo. "Hodujte a pijte co hrdlo ráčí!" Řekl a usadil se s úsměvem na své místo. Brumbál nebyl ředitelem dlouhou dobu. Tuto funkci zastával druhým rokem po odchodu ředitele Dippeta a u studentů se stal ihned velmi oblíbeným.
"Myslíte si, že je čistokrevná?" Pozvedla obočí Alecta.
"To zjistíme, ale pro její vlastní dobro doufám, že je. Protože mudlovské šmejdky ve Zmijozelu nestrpím," odvětila Bellatrix a změřila si sedící Anastázii pohledem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Dodatkem bych ráda řekla něco k postavě Anastázie. Sama osobně nemám ráda vymyšlené postavy v příběhu, ale než Anastázii zavrhnete, chci říct, že je klíčová v jedné věci, později pochopíte ve které. Nechci, aby tato povídka skončila jako jedna z těch, kde je vymyšlená hlavní postava, chudinka, která si nakonec vezme krále kouzelnické společnosti, Luciuse či Draca, jak to často bývá. Ale jelikož začínám psát další povídku, která se odehrává v období těsně po válce a je to pokračování této, tak zpětně bude Anastázie hrát důležitou roli. Tak alespoň pro pochopení, proč jsem to udělala tak, jak jsem to udělala. Nechci spoilerovat, pouze mi zkuste věřit =o) Děkuji za jakékoli odezvy =o)

Prolog

18. března 2017 v 14:25 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Cítila jsem chlad. Prostupoval celým mým tělem jako lavina. Nemohla jsem se nadechnout. Stála jsem tam a nebylo nic, co bych mohla udělat s bezmocí, která mne ovládla. Opět jsem musela říct ano. Ano něčemu, co ode mne bylo očekáváno. Nechtěla jsem to, ale musela jsem. Jsem Blacková a musím splnit povinnost vůči svému jménu, vůči své rodině. Jsem poslušná. Jsem Blacková, jsem Blacková, jsem Blacková. Zvedla jsem hrdě hlavu. Toujours Pur!
Oh, you can't hear me cry
See my dreams all die
From where you're standing
On your own.
It's so quiet here
And I feel so cold
This house no longer
Feels like home.
(So cold by Ben Cocks)
~~~
Nádherné video o sestrách Blackových:
https://www.youtube.com/watch?v=FNvSka8a0Xo

O povídce

18. března 2017 v 14:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession I
Jaké tajemství skrývá knihovna rodiny Blacků? Proč se Bellatrix dala na stranu Pána Zla? Vzala si Narcissa Luciuse opravdu z lásky? Jaký je příběh Andromedy a Teda Tonksových?
To vše a spoustu dalších věcí se dozvíte v příběhu o vznešeném a starobylém rodu Blacků. A možná přijdou i Poberti! Ponořte se se mnou do příběhu, ve kterém nebude chybět napětí, láska, přátelství a dokonce ani smrt.

|| Musela jsem změnit věk některých postav, aby mi to sedělo do příběhu, například Sirius (Pobertové)-Bellatrix-Lucius jsou stejný ročník, stejně tak Narcissa-Regulus. Díky za pochopení. ||

Vše patří úžasné JK Rowlingové a společnosti Warner Bros, můj je pouze příběh.