Kapitola Třináctá: Rozloučení (část druhá)

10. ledna 2018 v 16:09 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ O týden později ~
Eddie oslavila nový rok s Andromedou, Narcissou a malým Teddym. Poprvé po dlouhé době se cítila opravdu šťastná. Tulila se k Andy jako malé opuštěné kotě a Andromeda byla stejně jako ona velmi šťastná. Připadalo jí, že má kus Siriuse u sebe a přála si, aby tady mohl být a vidět svou krásnou dceru vyrůstat. Eddie změnila styl. Řekla si, že do nového roku to chtělo něco jiného, proto si z krátkých vlasů pomocí svého daru metamorfózy udělala delší zrzavé mikádo s ofinou. Připadala si tak víc jako dívka a dospěleji. Rozhodla se přijmout jméno svého skutečného otce a stala se z ní Eddie Blacková. Prewettovým a Weasleyovým poslala novoroční přání, ve kterém jim na popud Andromedy napsala, jak moc je miluje a že je v létě opět navštíví. Nechtěla jim však slibovat, že se vrátí, protože to nevěděla a v současném stavu na to neměla ani chuť.
Ten den se v Bradavicích konal novoroční ples. Byli pozváni různí hosté hosté, mezi nimi také Viktor Krum. Ten, jakmile uviděl Hermionu, pousmál se a požádal ji o tanec a Hermiona s milým úsměvem přijala.
,,Bratříčku, nevíš, kdo je támhleten urostlý krasavec?" Zeptala se Olivia Willa.
,,To je Viktor Krum, slavný hráč famfrpálu!" Řekl jako by snad ani nevěřil vlastním uším.
,,Vypadá vážně dobře," skousla si Olivia ret a ignorovala jeho nechápavý pohled.
William překvapeně zamrkal. ,,Ne, tohle neuděláš!"
Olivia se uchechtla. ,,A proč by ne, je to můj typ," řekla a než stačil její bratr cokoli říct nebo udělat, už byla u Kruma, který právě děkoval Hermioně za tanec.
,,Nepředstavíš mne, Hermiono?" Zeptala se a sladce se pousmála.
,,A-ano," řekla Hermiona trochu zaraženě. ,,Tohle je Olivia, chodí také do Nebelvíru, o ročník níže. Viktor Krum, kamarád, kterého jsem poznala, když ještě studoval v Kruvalu," řekla, Viktor vzal její ruku a políbil ji na ni.
,,A gentleman, jak vidím," pousmála se. ,,Myslela jsem, že takoví už vymřeli, ale jak vidím, stále se najde výjimka."
,,Tak já vás tady nechám," řekla Hermiona a s překvapeným výrazem odešla.
,,Takže ty hraješ famfrpál, ano?"
,,Ano. Za Bulharsko. Máš ráda tento sport?" Odpověděl svým bulharským přízvukem a Olivia se musela pousmát.
,,Nevadí mi, ale jsem spíše na umění."
,,Kreslíš obrazy?"
,,Ano, mimo jiné. Jak dlouho se tady zdržíš?"
,,Budu tady týden, určitě bude spousta času se poznat," řekl a na tváři se mu objevil milý a okouzlující úsměv.
,,V to jediné doufám," odpověděla Olivia a Viktor ji pozval k tanci.
,,Je to v háji, kamaráde, nebudu ti lhát," řekl William, ke kterému právě přišel Colin.
,,No to teda ne, nesnažil jsem se tolik, aby mi ji vyfoukl nějaký svalnatý frajírek," založil si ruce.
,,Tak to neznáš mou sestru. Ta, když vidí chodící testosteron, tak je jako očarovaná," povzdychl si. ,,Pojď si dát raději něco k pití," pobídl ho.
,,Myslím, že to teď potřebuju," povzdychl si Colin a následoval svého kamaráda k punči.
,,Smím prosit, paní profesorko?" Uchechtl se Tiberius, který přišel k Andy zezadu. Andromeda sebou trhla.
,,Tiberie, tohle mi nedělej!" Laškovně do něj strčila. ,,A smíte, pane profesore," usmívala se a nechala Tiberia, aby ji odvedl na parket.
,,Takže jaké jsou novinky? Jak ti je? A co Eddie?"
,,Řekla bych, že skvěle. I přes nepříjemné okolnosti se cítím spokojená. Mám svou rodinu, malého, Eddie a svou sestřičku, skvělou práci, přátele... a také tebe," pohlédla mu do očí.
,,To nejlepší na konec," zazubil se Tiberius laškovně a Andromeda protočila panenky.
,,Eddie se tváří, že je v pořádku, ale vidím na ní, jak ji trápí to, co se odehrálo. Tváří se smutně, když si myslí, že se nedívám. Ztrácí se ve svých myšlenkách, myslím, že ji to změnilo."
Tiberius přikývl. ,,Jde to vidět i na jejím vzhledu," pohlédl na dívku, která právě tančila s jedním z dvojčat, nikdy nevěděl, který je Fred a který George.
,,To ano," povzdychla si. ,,Já jen doufám, že si opět najde cestu k její adoptivní rodině. Nebudu lhát, jsem ráda, že je se mnou, protože cítím, jako bych oplácela Siriusovi jeho laskavost. Víš, to jen díky němu jsme s Tedem skončili spolu. Otevřel mi oči a to nemluvím o té krásné svatbě, co nám přichystal," uchechtla se při té vzpomínce. ,,Ale taky bych ráda, aby se s nimi usmířila."
,,Já tě chápu. Je to tvá rodina, máš ji ráda. Nijak se neomezuj a řiď se svým srdcem," pousmál se Tiberius a udělal s Andy otočku.
,,Co mne teď trápí hodně, je Bellatrix. Když jsem se na nový rok dívala z okna, měla jsme dojem, že u lesa stála postava a pozorovala náš dům. Pro jistotu jsem ho zabezpečila kouzly, ale možná jsem jen paranoidní. Nicméně zajímalo by mne, co chystá."
Tiberius se zatvářil ustaraně. Opět mu vyvstala na mysl ona škola. Knihu měl právě v kabinetě, zabezpečenou těmi nejlepšími kouzly, a zatím v ní listoval jen tak zběžně. Nicméně už teď mu bylo jasné, že obsahuje tu nejmocnější magii, jakou kdy poznal. ,,Uvidíme. Zase si najdeme cestu, jak ji porazit."
,,A co když ne? Co když při tom přijdeš o život ty či Cissy? Nebo Eddie? Nebo Teddy? Co bych si bez vás počala? Nemohu už ztratit další milované," zakroutila hlavou.
,,Já vím, Andy. Vyřešíme to, přijdeme na to. Teď o tom však nemluvme. Tento večer má být plný štěstí, smíchu, tance a pití, nekažme si ho někým, jako je Bellatrix."
,,Asi máš pravdu," přikývla a uchechtla se, když se nad nimi objevilo kouzelné jmelí, které mizelo a objevovalo se, jak se mu zachtělo. Před okamžikem jej spatřila nad Minervou a Křiklanem, přičemž Minerva o krok ustoupila, ve tváři vyděšený výraz, a předstírala, že musí něco důležitého říct Hagridovi. Andromedu to pobavilo.
,,Asi vám právě ukradnu polibek, madam Tonksová," uchechtl se.
,,Jen směle do toho, pane McLaggene," řekla a Tiberius se k ní naklonil a políbil ji na rty.
,,Nebuďte nechutní," ušklíbla se Eddie, která si právě šla kolem nich pro pití. Andy jí dala jemný pohlavek.
,,Najdi si také někoho, s kým se budeš moci líbat, abys nemusela závidět ostatním," dobírala si ji Andy.
,,Ne, díky," ušklíbla se Eddie.
,,Výběr je tady dostatečný, nemyslíš?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,Neříkám, že není, jen v současné situaci se nechci zaobírat něčím takovým, jako je vztah."
,,Proč ne? Myslím, že bys přišla na jiné myšlenky," namítl Tiberius.
,,To jistě ano," pousmála se Eddie.
Andromeda ji sevřela v náruči. ,,Tak hurá do toho, drahoušku," dala jí pusu na spánek.
,,Uvidíme," řekla Eddie a objala ji.
,,No jo, ty můj mazlíku," zachechtala se.
,,Tak já zase půjdu, nebudu vás rušit, hezky se bavte," řekla Eddie, na oba se usmála a rozešla se k punči.
,,Pamatuji si, jak Sirius do toho punče i přes zákaz ředitele Brumbála a McGonagallové nalil alkohol," uchechtla se Andromeda.
,,Jen si nemysli, teď je tam taky. Ale my budeme hloupě předstírat, že o ničem nevíme, stejně jako to dělali naši profesoři," zatvářil se Tiberius pobaveně a Andy přikývla.
,,Ať si to užijou, dokud jsou mladí."
~ ~ ~
Narcissa ležela v posteli a četla si před spaním knihu, když vtom ji vyrušil zvonek. Bylo už deset hodin večer a Narcissa se zamračila. Nechápala, kdo jí co tak pozdě mohl chtít, ale musel to být přítel, jinak by nepronikl bariérou ochranných kouzel. Vzala si raději hůlku a sešla dolů. Otevřela dveře, za kterými stal starší muž, mohl mít okolo šedesáti let, a opíral se o sochu stojící vedle vchodu. Vypadal, že je zraněný.
,,Kdo jste?" Zeptala se Narcissa a hůlkou si na něj posvítila. Připadal jí povědomý, ale nedokázala ho nikam zařadit.
,,Narcisso," hlesl. ,,Ty si mne opravdu nepamatuješ?"
Cissy se zamračila. ,,Nejsem si jistá, nedokážu vás nikam zařadit."
,,Henry, Cissy, jsem Henry," řekl a Narcissa vytřeštila oči. Henry byl muž, kterého poznala, když chodila ještě do Bradavic. Byl to strýc Anastázie, který se staral o londýnskou pobočku její matky, která založila organizaci pro pomoc kouzelnickým tvorům.
,,Co se stalo? Jste zraněný?" Podepřela ho a pomohla mu dovnitř. Zavřela za nimi dveře a posadila ho na gauč.
,,Jsem v pořádku, o mne si starosti nedělej, holčičko," mávl rukou. ,,Jde o naši organizaci. Byla napadena. Bylo to strašlivé. Z ničeho nic tam naběhli nějací kouzelníci a byla to jatka. Zabíjeli naše svěřence, všechna ta nevinná zvířata. Bohužel, dozvěděli jsme se, že to samé se stalo v naší americké pobočce," řekl a rozkašlal se.
,,Někdo dělá plánované útoky na kouzelnické tvory?" Zamračila se Narcissa.
,,Obávám se, že ano," přikývl.
,,Je to strašné, ale při vší úctě, proč s tím jdete právě za mnou?" Nechápavě na něj pohlédla.
,,Proč? Protože ty a já jsme poslední dva strážci tajemství. Všichni ostatní jsou po smrti."
 

Kapitola Třináctá: Rozloučení (část první)

10. ledna 2018 v 16:08 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ A dreamer is one who can only find his way by moonlight, and his punishment is that he sees the dawn before the rest of the world. ~
- Oscar Wilde
Bylo chladné odpoledne, krátce po vánočních svátcích, a Andromeda stála mezi Molly a Narcissou s Weasleyovými a zbytkem rodiny Prewettových na hřbitově, který byl celý pokryt bílou vrstvou sněhové pokrývky, až na jediné místo před nimi, do kterého se právě spouštěla černá rakev. Molly si utírala oči kapesníkem a tiše vzlykala. Andromeda pohlédla na Narcissu, která neprojevovala žádné známky smutku. Ona sama neplakala. Pozorovala rakev, jak se pomalu spouštěla do chladné země a jako všichni ostatní na ni hodila růži, kterou koupila cestou na hřbitov. Jen neochotně poslouchala projev jakéhosi muže, který říkal cosi o tom, jaká ztráta to byla, jak pro rodinu Prewettů, tak pro rodinu Blacků. Jedním uchem jí to šlo dovnitř a druhým ven.
Jakmile obřad skončil, Molly se otočila na ty dvě. ,,Tak už jsou konečně zase spolu," povzdychla si.
,,To ano," přikývla Andromeda a společně kráčely cestou ze hřbitova. ,,Teta Lucretia byl skvělá. Kdo by to kdy řekl, že byla sestrou Oriona," řekla Andy a Molly se usmála.
,,Strýc Ignatius byl pro ni ten pravý," přikývla a s povzdechem se otočila. ,,Snad si ji tam najde," pak se otočila zpátky a pohlédla na Andromedu. ,,Takže nepůjdeš na hostinu?"
Andy zakroutila hlavou. ,,Ne, chci se jít podívat za Eddie do nemocnice. Zítra ji mají pustit, aby byla doma na nový rok."
,,Tak to chápu," pousmála se Molly. ,,Chystáš se jí říct o smrti jejího dědečka?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Ne, zatím ne, chci, aby byla v klidu. Pořád je ještě křehká. Víš, jak dopadla, měla otřes mozku, nalomenou lebku, zlomených několik žeber a měla štěstí, že jí žebra nepropíchla srdce. Nebudu ji teď zatěžovat smutnými zprávami."
,,Dobře," přikývla Molly. ,,My za ní přijdeme po hostině. A co ty, Narcisso?"
,,Já půjdu domů, už takhle mi nebyly příjemné ty pohledy některých přítomných," povzdychla si. ,,Tak brzy na shledanou," řekla a dala oběma ženám polibek na každou tvář.
,,Ahoj, Cissy, uvidíme se tedy večer u mě."
,,Dobře, Andy," pousmála se a přemístila se pryč.
,,A já taky půjdu, tak ahoj, Molly," řekla Andy, objala svou přítelkyni a přemístila se ke Svatému Mungovi.
,,Jdu za slečnou Eduardou Prewettovou," řekla Andromeda a čarodějka za pultem přikývla.
,,Jen si vás zapíšu a můžete jít, paní Tonksová," pousmála se. Andromedu tady většina lidí znala, protože zde pracovala jako lékouzelnice do doby, než se narodila Nymfadora a opět poté, co její dcera nastoupila do Bradavic. ,,Ještě tady podpis a je to."
Andromeda se podepsala, poděkovala a vydala se k pokoji Eddie. Byla šťastná, že to dopadlo, jak to dopadlo, a děkovala Merlinovi za to štěstí.
Lékouzelník zandal hůlku do své kapsy a pohlédl na Andromedu. ,,Utrpěla těžká zranění, ale bude v pořádku. Štěstí, že jste zastavila krvácení, Andromedo. Avšak necháme si ji tady týden na pozorování."
,,Ach, Merline," objala Andromeda Tiberia. ,,Díky, moc vám děkuji."
,,Můžeme za ní?" Zeptala se starostlivě Molly.
,,Spí, můžete přijít zítra v návštěvních hodinách," řekl lékouzelník.
,,Dobře, tak my půjdeme, ještě jednou vám moc děkujeme," řekla Andromeda a spolu s ostatními se dali na odchod.
Andromeda zaklepala na dveře jejího pokoje, nečekala ani na výzvu a vešla. ,,Ahoj, broučku, nespinkáš?" Usmála se na ni Andy.
,,Ne," protáhla se Eddie jako kočka a zazubila se. ,,Jsem ráda, že jsi tady, myslela jsem, že umřu nudou!" Protočila panenky.
,,Proto jsem ti také přinesla něco na čtení... do přeměňování!" Řekla a Eddie protočila očima a zaskuhrala. ,,Ne, dělám si jen legraci, je to Oscar Wilde, mudlovský spisovatel, ale troufám si říct, že by se ti mohla jeho tvorba líbit," položila knihu na stůl.
,,Díky," usmála se Eddie.
,,Tak jak ti je?" Zeptala se Andy a položila jí ruku na čelo.
,,Už mi bylo lépe, ale dá se to," ušklíbla se.
Andy si přisunula židli k její posteli, sundala si kabát, který pověsila přes opěradlo a posadila se. ,,Zažila sis za poslední dobu víc než dost, to se dá pochopit."
,,Jo a byla jsem pěkně pitomá," povzdychla si.
,,Nemůžeš za to, co se stalo. Byla jsi zmatená. Nejprve pochybnosti o tvém původu, pak Bellatrix, která dokáže být pořádná manipulátorka a to můžu říct, žila jsem s ní. Nic z toho nebyla tvá vina, ale slib mi, že teď už budeš opatrnější."
Eddie přikývla. ,,Slibuji, teď už jsou věci jiné," řekla, ale ve tváři se jí objevil ustaraný pohled.
,,Copak se děje, Eddie?" Zeptala se Andy, která si toho všimla.
Dívka sebou ošila a sklopila zrak na své ruce, po chvíli však opět pohlédla na Andromedu. ,,Tehdy, kdy jsem tu knihu vzala, mě její ochrana nechala projít. Ale psalo se tam, že ji mohou vzít jen ti, kteří mají čisté srdce a dobré úmysly, ale já ji chtěla předat Bellatrix, nejsem dobrý člověk, Andy. Tak jak je možné, že mi to dovolilo si knihu odnést?"
Andromeda se zamyslela. ,,Chtěla jsi, ale neudělala jsi to. Možná to kouzlo dopředu vědělo, že bys něčeho takového nebyla schopná."
,,Ale já to chtěla udělat, chtěla jsem knihu Bellatrix předat," pak však vytřeštila oči. ,,Kde ta kniha vůbec je? Nechala jsem ji na stole v pokoji. Nedostala ji Bellatrix?"
,,Ne, neměj strach. Má ji u sebe Tiberius. Má jistou teorii, kterou si chce ověřit."
,,Dobře, hlavně, ať ji nedostane," řekla Eddie a povzdychla si. ,,Andy?"
,,Copak, drahoušku?" Pousmála se a pohladila ji po tváři.
,,Až mne pustí, mohla bych jít bydlet k tobě? Být s tebou a Teddym?" Pohlédla na ni prosebným pohledem.
,,Ale co tvá rodina? Máma a táta? Vždyť bys jim chyběla," řekla Andy starostlivě.
,,Moji rodiče jsou mrtví. Tihle lidé mi jen lhali, nechci zpátky za nimi," zamračila se.
,,Tihle lidé, jak ty říkáš, se tě ujali, dali ti domov, lásku a vychovali tě," řekla Andromeda trochu víc stroze, než měla v úmyslu a Eddie se otřepala.
,,Já se tam prostě nemůžu vrátit. Alespoň ne zatím, necítím se na to. Prosím, necháš mě u sebe?" Pohlédla na ni a v jejích očích bylo vidět zoufalství, které Andromedu ničilo. Nemohla jí říct ne, už jen kvůli Siriuse a událostem posledních dní. Nechtěla dívku znovu zklamat, i když věděla, že ji za to její rodiče budou nejspíše nenávidět.
,,Ano, samozřejmě, můžeš u mě zůstat, jak dlouho budeš chtít. Oslavit s námi nový rok a pak se stejně vracíme všichni do Bradavic. No a pak uvidíš, léto je ještě daleko," usmála se a vzala ji za ruku.
,,Díky, Andy," objevil se jí na tváři výraz úlevy a usmála se.
,,Jdu nevhod?" Ozval se hlas za nimi. Andy i Eddie se podívaly ke dveřím, ve kterých stála Hermiona.
,,Ahoj Hermiono," pousmála se Andy. ,,Nejdeš nevhod," řekla a postavila se. ,,Zítra si tě tedy vyzvednu," dala jí pusu na tvář. ,,Teď vás nechám," usmála se na obě dívky, vzala si věci a odešla pryč.
,,Ahoj Eddie," usmála se Hermiona, sundala si kabát a posadila se.
,,Ahoj, Hermiono," řekla Eddie tiše a cítila se tak trochu nesvá.
,,Tak jak se cítíš?"
,,Jo, jde to," mírně se usmála. ,,Hele Hermiono, chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala. Hloupě a dětinsky. A možná bychom... mohly... no kdybys mi tedy odpustila a tak... mohly bychom být zase... ehm ehm ehm kamarádky," snažila se poslední slovo zakašlat a Hermiona se rozesmála.
,,Jasně, to bych ráda i já," přikývla. ,,Vše je odpuštěno a ty mi promiň, že jsem se taky nechovala zrovna jako prvotřídní kamarádka," řekla a povzdychla si. ,,Pravdou je, že na chodbě čeká Ginny, měla jsem strach přijít sem sama. Skoro jsi... skoro...," skousla si ret. ,,Skoro jsi umřela a byla to má vina, když se nad tím tak zamyslím. To já jsem spustila celou tu vlnu okolo Andromedy."
,,Hej, Hermiono, takhle nemluv! Nebyla to tvá vina. To já sama jsem si zvolila a nemusela jsem," řekla, pak si však všimla něčeho na jejím krku a zamračila se. Přívěsek ve tvaru ptačí lebky? O kterém mi řekl Protiva? Počkat... Hermiona měla Bellatrixin přívěsek," zamyslela se. ,,Hermiono?" Mile se usmála.
,,Ano?" Pozvedla dívka obočí.
,,To je ten přívěsek? Ten od Bellatrix?" Ukázala na její krk a Hermiona jej uchopila do dlaně.
,,A-ano, to je on," zastyděla se.
,,A můžu se zeptat kde jsi ho našla?"
,,V Bradavicích, jak jsem řekla," odpověděla a Eddie přikývla. Pomyslela si, zda to byla pouhá náhoda nebo zda Protiva zmínil ten samý přívěsek, který nějakým způsobem v sobě nesl tajemství věčného života. Neřekla však nic, rozhodla se sama zjistit víc.
,,Proč se ptáš?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Jen tak," pokrčila rameny, když vtom se ve dveřích objevila Ginny.
,,Eddie, jsou tady tví rodiče a mamka, ale nechtějí je pustit," řekla starostlivě.
,,To je v pořádku, řekla jsem, že si to nepřeji," řekla Eddie a obě dívky si vyměnily nechápavé pohledy. ,,Nechci s nimi mluvit, Ginny, lhali mi, celý život mi jen lhali, skoro jsem umřela a ztratila možnost být s mou skutečnou rodinou. Nechci je vidět. A stěhuji se k Andromedě," řekla rozhodně a založila si ruce.
,,To jim nemůžeš udělat, milují tě," zamračila se Ginny.
,,Fajn, jsem totiž na pochybách, zda miluju já je," ušklíbla se a Ginny se opět zamračila.
,,Jak tohle můžeš říct? Jen díky nim jsi neskončila v sitotčinci. Chováš se opět jako fakan. Milují tě a navíc tvůj otec tě teď potřebuje víc, než kdy jindy!"
,,A to jako proč?" Pozvedla obočí.
,,Děda umřel, šli z pohřbu rovnou sem."
Eddie zalapala po dechu. ,,C-cože? Dědeček umřel? J-jak? Co se stalo?" Rozklepal se jí spodní ret.
,,Stáří," odpověděla Ginny už mnohem mírněji, přišla k dívce a objala ji. ,,Měla bys je přijmout, jsou tady a bojí se o tebe," řekla a hladila ji po zádech.
,,Ale já zkrátka nemohu, Ginny. Nechci je vidět, alespoň ne nějaký čas. Prosím, vysvětli jim to. A teď prosím jděte obě, chci být sama," řekla a otočila se na bok, zády k nim. Hermiona s Ginny na sebe pohlédly a usoudily, že bude lepší, když ji teď opravdu nechají odpočívat. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Eddie propukla v hořký pláč. Dědeček zemřel a ona ani nedostala šanci se rozloučit.
~ ~ ~
Narcissa ten večer seděla v obývacím pokoji své sestry a povídaly si u kávy a zákusku.
,,Jak zvláštní to je," zakroutila hlavou Andromeda. ,,Celou dobu jsem si představovala, jak kdyby Bella žila, vydrápala bych jí oči, avšak když jsem ji tam viděla, nedokázala jsem to. Dokonce jsem cítila jakýsi druh sentimentu, tady uvnitř," ukázala na svou hruď. ,,Byl to zvláštní pocit, ale viděla jsem před sebou tu Bellu, která byla mou sestrou, když jsme byly ještě děti a hrály si na Black Manoru," zakroutila hlavou a upila ze svého hrnku.
,,Chápu, co tím myslíš, Andy. Udělala strašlivé věci, ale pořád je to naše sestra a vždy bude, tomuhle nezabráníme," povzdychla si Cissa a pohladila jí konejšivě po rameni.
,,Asi máš pravdu. Ale zároveň by bylo pošetilé si myslet, že by nepozvedla proti nám hůlku a nevyslovila ta dvě slova. Hlavně proti mně, krvezrádkyni Andromedě," ušklíbla se.
,,Ona je schopná všeho, nic pro ni není příliš, nezná hranice," přikývla Narcissa a skousla si ret. ,,Nechápu, jak k ní Hermiona může cítit to, co k ní cítí."
Andy pohlédla na svou sestru. ,,Cissy, ty máš šanci. Ukaž Hermioně, že k ní skutečně cítíš něco víc a že jí můžeš nabídnout mnohem více než Bellatrix. Vždyť ona je zlá, zkažená a ty jsi dobrá duše. Hermiona je chytré děvče, pozná to."
,,Možná to je právě to. Zakázané ovoce nejlépe chutná.," povzdychla si. ,,A naše poslední rande se moc nevydařilo, trvalo zhruba patnáct minut," ušklíbla se.
,,Bude další. Nepřestávej to zkoušet. Teď jsi svobodná a zasloužíš si být šťastná," pohladila ji po ruce, kterou stiskla. ,,Dozvěděla ses od Luciuse něco o Anastázii?" Zeptala se opatrně, Narcissa však zakroutila hlavou.
,,Ne, ale jak on, tak také Bellatrix něco vědí, poznám to, vidím jim to na očích. Vědí, co se s ní stalo. Vsadím se, že ji natolik zastrašili, že utekla a změnila si identitu. Však víme, čeho jsou ti dva schopní," ušklíbla se.
,,Já nevím, Cissy, nezdála se mi jako ten typ, který by utíkal, hlavně když jsi už konečně souhlasila, že s ní odejdeš," řekla Andy a pohlédla na zásnubní prsten na sestřině ruce.
,,Já zjistím, co se stalo, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám," řekla a pohlédla na svou sestru rozhodným pohledem.

Kapitola Dvanáctá: Dívka, která se konečně našla (část druhá)

30. prosince 2017 v 16:14 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,K čemu?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Cissy, drahoušku, možná bys nám všem ráda něco řekla," pohlédla na svou sestru. ,,A pokud máte nějaký popcorn, tak bych si právě teď dala!" Uchechtla se Bella.
Narcissa se zamračila. ,,Nevím, co máš na mysli, Bellatrix."
,,Ale notak, použij mozek, Cissinko," řekla Bella a pohlédla na Eddie. Narcissa vytřeštila oči.
,,Drahoušku, víš, co jsem ti za mou protislužbičku slíbila, že ano?" Usmála se Bellatrix sladce na Eddie. Ta přikývla. ,,Trošku jsem pátrala a dozvěděla jsem se zajímavé věci o tvé rodině."
,,Jako například?" Zeptala se Eddie.
,,Cissy, řekneš jí to ty nebo mám já?" Škodolibě se usmívala Bella.
Narcissa jen naprázdno polkla, ale než stačila cokoli říct, předběhla jí Molly. ,,Nechtěla jsem, aby jsi se to musela dozvědět takhle, zlatíčko," naklonila hlavu na stranu a dívala se na ni s lítostí.
,,Co abych se musela dozvědět?" Zamračila se Eddie.
Molly si skousla ret. ,,Nejprve bych ti chtěla říct, že tě všichni moc milujeme, celá tvá rodina, Weasleyovi i Prewettovi. A jsi naše holčička a je jedno, že ne pokrevní."
,,O čem to mluvíš, teto?" Dívala se na ni zmateně.
,,Víš, broučku. Když jsi byla ještě miminko, někdo tě položil před náš práh a zazvonil. Tehdy mému bratranci zemřelo dítě, novorozeně a když jsme mu napsali, co se nám událo, rozhodli se se svou ženou, že si tě vezmou a vychovají jako vlastní. Bylas tak kouzelná holčička, sama jsem si tě chtěla nechat," povzdychla si.
Eddie se najednou změnila barva vlasů ze zrzavé na rudě červenou. ,,A to mi říkáte až teď? Kdo jsou sakra mojí rodiče?" Zamračila se, Andromeda vytřeštila oči a pomyslela si metamorfomág jako moje Nym.
,,To nevím, Eddie, to já netuším," povzdychla si Molly.
,,A teď přichází ta chvíle, kdy se k diskuzi připojí také Narcissa, viď Cissy?" Uchechtla se Bellatrix.
Narcissa mlčela. Chvíli nic neříkala, protože nevěděla, jak začít. Dívala se na své prsty, pak si však povzdychla a pohlédla na Eddie. ,,První kouzelnická válka byla strašlivá. Zemřela při ní spousta výborných kouzelníků a mezi nimi i tvá matka. Byla členkou řádu a zabili ji ještě v porodnici. Smrtijed Antonin Dolohov poté, co vyvraždili celou její rodinu, přišel za ní k Mungovi a zabil ji. Slitoval se však nad její malou dcerkou, roztomilým děťátkem, které leželo v postýlce a dívalo se na něj svýma světle modrýma očima, které zdědilo po svém otci, Siriusi Blackovi. Toho zavřeli neprávem do Azkabanu a nebyl nikdo, kdo by se o tebe mohl postarat. Já sama jsem si tě nechat nemohla. Jelikož Lucius byl v řadách pána zla, naše budoucnost byla nejistá. Nevěděla jsem, zda také neskončím v Azkabanu. Po tom, co byl pán zla poražen, jsem si tě vzala a odnesla k Weasleyovým. No a zbytek víš."
Eddie tam stála s otevřenou pusou a její mozek pomalu zpracovával, co jí právě Narcissa řekla. ,,Takže já... jsem Blacková?" Zamrkala překvapeně a Bellatrix se ušklíbla.
,,Nebuď příliš nadšená, jsi jen poloviční," ušklíbla se. ,,Tvá matka nebyla čistokrevná, to proto jsi nemohla najít tu mapu."
Andromeda se na Eddie dívala a začalo jí to zpětně všechno docházet. Její modré oči, které jí přišly tolik povědomé první den, kdy ji spatřila. Oči jejího bratrance Siriuse. Náklonnost, kterou k ní ta dívka cítila nebyla vůbec taková, jaká si myslela. Spát s tebou nechci, necítím to tak, cítím jen čistou lásku, chci, abys mě milovala, přehrávala si znovu a znovu v hlavě. To děvčátko podvědomě cítilo pouto, které k sobě měly. Chtěla být jen milována a doopravdy nevěděla proč. Andromeda a Sirius měli společné rysy a oba byli laskavé povahy a Andy se tolik zastyděla, když si uvědomila, kolik bolesti způsobila vlastní vzdálené neteři.
,,Drahoušku, pojď sem," natáhla k ní Andromeda ruku. ,,Napravíme to, všechno to napravíme. Najdu si na tebe více času, budu tě milovat tak, jak by teta svou neteř měla. Ještě není pozdě, jen skloň tu hůlku. Skloň ji a budeme zase rodina," řekla Andromeda a na Eddie bylo vidět, že zaváhala. Pohlédla na Andromedu, Narcissu, Molly, Hermionu a nakonec na Bellatrix.
,,Ale notak," protočila Bella panenky. ,,Přece by ses nenechala zmást nějakým srdceryvným proslovem, fňuk, vždyť jí na tobě doteď nezáleželo, proč si myslíš, že teď to bude jiné? Ona si jen chce ochránit Hermionu. Nechce, abys jí ublížila, chce ji mít zase v bezpečí ve svém náručí, zahrnovat láskou a polibky."
,,Tohle je lež! Já a Andromeda spolu nic nemáme, lže ti!" Bránila se Hermiona.
,,Já že lžu? Já? Nesplnila jsem snad, co jsem ti slíbila?" Pozvedla Bellatrix obočí.
Na Eddie bylo vidět, že byla zmatená. Nebyla si jistá, co dělat. Bellatrix jí skutečně dala, co slíbila a dodržela své slovo, ale zase na druhou stranu teď, když Andromeda věděla, že jsou rodina, mohlo být všechno jiné. I Eddie pochopila své pocity. Najednou to všechno sedělo, zapadalo.
,,Skloň tu hůlku a pojď ke mně, Eddie," řekla Andromeda a rozevřela náruč. A v ten okamžik Eddie věděla, co dělat. Sklonila hůlku a rozběhla se k Andromedě, kterou objala. Andy ji sevřela v náruči a dala jí pusu do vlasů, které se opět změnily do normálu. ,,Odteď už bude všechno jiné, slibuji," pousmála se na ni, když se Eddie opět odtáhla.
,,Já věděla, že ti nemůžu věřit. To je ta smíšená krev," povzdychla si Bellatrix a rozhodila dramaticky rukama. ,,Zvolila sis a zvolila sis špatně. A já nemohu dovolit, aby špatné volby jiných lidí ovlivňovaly mou vlastní budoucnost. Kdo zlobí, zaslouží si trest," řekla a než stačil kdokoli jakkoli zareagovat, mávla hůlkou a vyslala kletbu, která Eddie zasáhla přímo do hrudi. Dívka vylétla vysoko do vzduchu a spadla na tvrdou zem.
,,Eddie!!!" Zakřičely Andromeda s paní Weasleyovou a rozběhly se k ní. Narcissa vytáhla hůlku a chystala se svou sestru odzbrojit, ta však zmizela v oblaku černého dýmu. Poslední, co od ní slyšely, bylo: ,,Ať rozhodne osud!" A její řinčivý smích se rozlehl celým okolím.
,,Eddie! Drahoušku," skláněly se nad ní.
,,Nebyla to avada, možná se z toho dostane," řekla Narcissa.
,,Jdu pro pomoc!" Řekla Hermiona a rozběhla se dovnitř ke krbu, kterým prošla k Mungovi.
Eddie ležela na studené zemi a všude kolem ní byla spousta krve. Andromeda vytáhla svou hůlku a snažila se krvácení zastavit. ,,Vydrž, broučku, pak už budeme opravdová rodina, prosím, vydrž," hladila ji po tváři a Eddie se malátně pousmála.
,,Je mi trochu zima, Andy," řekla a snažila se rozmrkat víčka, která se jí zavírala.
,,J-já vím, ale bude zase dobře, jen prosím vydrž, dobře?" Hladila ji po vlasech, Molly ji držela za ruku. Zbytek domu už stál venku a všichni se teď skláněli nad Eddie.
,,Co se stalo, Molly?" Zeptal se Arthur. Molly však jen zvedla hlavu a pohlédla na něj tím nejsmutnějším pohledem, který řekl vše, co potřeboval v tento okamžik vědět.
,,Miluješ mě?" Zeptala se Eddie a dívala se Andromedě do očí.
,,Moc broučku, strašně moc," snažila se usmát, ale slzy, které se jí kutálely po tváři, prozrazovaly její smutek.
V tom okamžiku uslyšeli zapraskání krbu a ven se vřítili dva lékouzelníci s lehátkem. Položili na něj Eddie a opět zmizeli pryč.
~ ~ ~
Čekárna u Munga byla zaplněna všemi, kteří přišli k Weasleyovým slavit Vánoce. Eddie byla na sále a několik lékouzelníků se ji snažilo zachránit. Trvalo to už dvě hodiny a Andromeda s Molly šílely ze všech přítomných nejvíce. Andy cítila výčitky víc, než kdykoli předtím. Cítila se zničená. Už vůbec ta myšlenka, že možná své neteři nebude moci vynahradit všechno to, co jí dlužila, ji přiváděla k šílenství a naplňovala nevýslovným smutkem. Přála si víc než cokoli jiného, aby to zvládla. Narcissa s Hermionou zatím ostatním řekly vše, co se před domem odehrálo.
,,Takže Bellatrix je naživu," hlesl pan Weasley. Tiberiovy myšlenky zavítaly k oné škole a tajemné ředitelce, která učila své studenty černou magii a obával se nejhoršího. Avšak ve chvíli, jako byla tato, se nehodilo to vytahovat a přinášet ještě více starostí. Objal Andromedu, která mu položila hlavu na rameno, a hladil ji po ruce.
Uběhlo dalších dvacet minut, když se otevřely dveře sálu a vyšel lékouzelník.
,,Tak co? Je v pořádku?" Zeptala se Andy roztřeseným hlasem.
Lékouzelník zandal hůlku do své kapsy a pohlédl na Andromedu.
 


Kapitola Dvanáctá: Dívka, která se konečně našla (část první)

30. prosince 2017 v 16:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ True friends stab you in the front. ~
- Oscar Wilde
Vánoce jsou svátky pohody a radosti, kdy se sejde celá rodina a společně poslouchají koledy, povídají si historky z mládí, vtipy a užívají si tu příjemnou atmosféru plnou lásky a štěstí. Přesně taková nálada panovala dnes večer u Weasleyových. Společně s početnou zrzavou rodinou se sešli také Harry, Hermiona, Andromeda, malý Teddy, Tiberius, Olivia, William, Narcissa a ředitelka školy, Minerva McGonagallová.
Paní Weasleyová s Andromedou a Minervou chystaly jídlo na stůl a každému do sklenice nalévaly vaječný koňak a další nápoje, jak alkoholické, tak nealkoholické, postavily na stůl. Malého Teddyho měla v náruči Narcissa, která se na něj dívala a usmívala se, jak krásný a roztomilý byl, když si do své malé dlaničky vzal pramen jejích blonďatých vlasů a zkoumavě si jej prohlížel. Barva jeho vlasů se změnila na její blond a přihlížející Hermiona se zachechtala.
,,Líbíte se mu," pousmála se a pohladila malého po tvářičce. Ten překvapeně zamrkal a podíval se, jaký narušitel to na něj kouká.
,,Je roztomilý. Pamatuji si, když byl ještě Draco taky tak malý," povzdychla si, ale pak se usmála a dala malému pusu na nosánek. Tomu se to očividně líbilo a zachechtal se. Hermiona se musela při představě malého uřvaného Draca pousmát.
Molly, která právě nalévala koňak do skleničky svého manžela, si všimla novin, které na stole zanechal. Na první stránce Denního věštce byla fotka Narcissy a Luciuse Malfoyových a nad ní napsáno Ledová královna se rozvedla se svým manželem smrtijedem. Posledních pár dnů toho byly plné noviny a každý z novinářů přesně věděl, co bylo tím důvodem. Mezi všemi vyčnívala Rita Holoubková, která z Narcissy udělala tu nejhorší, protože přeci ona ,,si chce zachránit poslední zbytky své pověsti, pokud tam ještě nějaké zbyly a chce na svém manželovi vysoudit všechny peníze." Narcissa to raději ani nečetla. Když se Luciuse zeptala na Anastázii, zbledl a nic neřekl, rozvod jí raději podepsal, než aby musel čelit dalším otázkám své manželky, která vypadala jako běsnící saň a která měla na své straně ty nejlepší právníky. Ten podpis pro ni znamenal příslib zasloužené svobody. Jen ji mrzelo, že o Anastázii nezjistila nic, ale byla si jistá, že jak Lucius, tak také Bellatrix něco vědí. Nehodlala to nechat jen tak.
Pan Weasley s Tiberiem stáli před domem a Tiberius podal Arthurovi velký doutník.
,,Mám ho z Jižní Ameriky. Byl jsem tam pracovně toto léto a koupil jsem si kubánský rum a doutníky," pousmál se. Arthur si od něj doutník vzal a připálil si jej hůlkou.
,,Mmm, je opravdu výborný, kvalita se pozná hned," uznale přikývl pan Weasley a vyfoukl dým.
,,To ano. Později spolu ochutnáme i ten rum, ale ať to holky nevidí," mrkl Tiberius a Arthur se zasmál.
,,No jo, Molly by mi dala, jen co je pravda," uchechtl se. ,,No a co ty a Andromeda? To jiskření mezi vámi v kuchyni nešlo přehlédnout," pousmál se.
,,No, myslím, že to vypadá dobře. Víš Arthure, ona je přesně ta žena, se kterou jsem si vždy představoval budoucnost. Už tehdy, kdy nás naši rodiče zasnoubili, jsem byl nesmírně šťastný. A teď, když se na ni dívám, cítím pořád ten stejný žár v srdci jako když jsem se na ni díval přes bradavickou učebnu, když jsme byli ještě děti," pousmál se a popotáhl si z doutníku.
,,To ano, je to skvělá žena a ty jsi správný chlap. Doufám, že se o ni dobře postaráš a taky o toho malého cvrčka," přikývl Arthur.
,,Snesu jí modré z nebe, na to se spolehni, Arthure," řekl a jen tak tak uhnul sněhové kouli, která přiletěla Merlin ví odkud.
,,Promiň, Tibi, to mělo být na Eddie," uchechtl se George, který celý udýchaný doběhl k němu.
,,No jo, ale nějak se neumíš trefit!" Rozchechtala se Eddie, když v ten moment dostala koulí do pusy. ,,Auuu, Frede, ty pitomče!" Chystala se po něm hodit koulí, ale William jí ji vyrazil z ruky. To neměl dělat, protože Olivia využila jeho nepozornosti a pořádně ho sněhem nakrmila.
,,Síla žen!" Zachechtala se a plácla si s Eddie nadšeně.
,,To se ještě uvidí!" Ušklíbl se William.
,,Buď na holky hodný, Wille, jsou naše budoucnost!" Řekl Tiberius a mrkl na Olivii. Ta se zachechtala a dala svému otci pusu na tvář.
,,Přesně tak! Jsme vaše budoucnost, tak se k nám chovejte slušně," řekla Olivia a pak pohlédla na Eddie. ,,Nejdeš dovnitř? Protože já už dalšího sněhuláka postavit nezvládnu," zatvářila se zmoženě a Eddie přikývla. Otočila se ještě na dvojčata, na která vyplázla jazyk a pak už obě zmizely v domě.
,,Půjdu se převléknout," řekla Eddie a vyběhla schody do svého pokoje. Byla nervózní. Kniha, kterou Bellatrix slíbila, právě ležela na jejím stole. Eddie se posadila a dlaní přejela po jejím hladkém povrchu. Našla ji náhodou, možná také proto věřila, že toto se má stát.
Eddie se procházela hradem. Poslední týdny nad knihou tak usilovně přemýšlela, že nemyslela na nic jiného. Její touha po pomstě byla silnější, než cokoli, co si kdy přála. Byla tím jako posedlá. Možná právě to zapříčinilo, že toho dne, když procházela ve volném odpoledni chodbou v sedmém patře, objevily se vedle ní dveře, které tam nikdy předtím nebyly. Zaváhala, ale její zvědavost ji nakonec přinutila dveře otevřít. Eddie překvapeně zamrkala. Před ní stál malý stolek a na něm ležela kniha. Eddie přistoupila blíže a trhla sebou, když se dveře za ní zavřely. Otočila se však zpátky na knihu a všimla si, že byla chráněna jakýmsi kouzlem. Na stolku bylo napsáno: 'Knihu si může odnést pouze kouzelník s čistými úmysly a dobrým srdcem.' Eddie si povzdychla. ,,No bezva, takže tady nemám šanci," ušklíbla se pro sebe a opatrně se rukou přibližovala k vlnící se bariéře. Měla strach, co by jí to mohlo udělat. ,,Přinejhorším tady umřu pomalou a bolestivou smrtí v komnatě, která se podle všeho objevuje jak se jí zachce. Prima, třeba nikdo nikdy nenajde mé tělo," ušklíbla se a zhluboka se nadechla. Zatnula zuby a pomalu se přibližovala víc a víc, až se prsty dotkla okraje bariéry. Nic se nestalo, proto se odvážila posunout ruku víc. Stále se nic nedělo, odhodlala se tedy dotknout se knihy. Vzala ji a vytáhla, nic se však nestalo. Dívka se podezíravě podívala na bariéru, poté na dveře a připadalo jí to velmi podivné. Došla ke dveřím a vzala za kliku. Stále se nic nedělo a dveře se normálně otevřely. Eddie nechápala, ale jen nad tím pokrčila rameny a vyšla ven.
,,Ale ale, taky jsi něco ztratila? Proto to hledáš v Komnatě nejvyšší potřeby?" Ozval se hlas nad Eddie, ta sebou trhla. Zvedla hlavu a uviděla, jak nad ní poletoval Protiva s podlým úsměvem od ucha k uchu. ,,Já jsem taky něco ztratil a nemohu to najít už roky," rázem mu úsměv zmizel z tváře. ,,Přívěsek ve tvaru ptačí lebky! Nevidělas ho někde?" Dolétl blízko k ní, až k jejímu obličeji.
,,Přívěsek? K čemu je tobě přívěsek?" Pozvedla obočí a o krok ustoupila.
,,K čemu? K čemu? Ona se ptá k čemu," šíleně a hlasitě se rozesmál. ,,Ty malá hloupá holko!" Proletěl skrz ní a Eddie se otřepala. Pak se znovu snesl blízko k ní a pošeptal: ,,Ten přívěsek v sobě nese věčný život. Kdyby se mi podařilo přijít na to, jak ho aplikovat také na sebe, stal by se ze mě hmotný člověk a žil bych takto navždy! A mohl bych jít, kam se mi zachce, mohl bych se konečně najíst, napít... víš jaké to je? Nemoci okusit chuť dobrého jídla?" Zatvářil se ublíženě.
,,Umm... nevím a tvůj přívěsek jsem neviděla. Mám docela naspěch, tak když mě teď omluvíš," řekla Eddie, obešla si Protivu a seběhla schody dolů. Konečně měla onu knihu a neplánovala ji dát z ruky, dokud nebude tam, kde má být. U Bellatrix. Jediné, co jí vrtalo hlavou bylo, jak bylo možné, že si knihu mohla odnést, když se jí chystala předat bývalé smrtijedce a vražedkyni.
Eddie se převlékla a sešla dolů, kde už všichni seděli u stolu. Posadila se na volné místo naproti Andromedě a mile se na ni usmála. Andy jí úsměv opětovala.
Cink, cink, ozvalo se. ,,Ráda bych pronesla přípitek," řekla paní Weasleyová, která stála v čele stolu. Všechny pohledy teď směřovaly směrem k ní. ,,Jsem ráda, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu. Ačkoli tady někteří naši milovaní být s námi již nemohou, my musíme jít dál a udržet si lásku v srdci. Oni by to tak chtěli. Pozvedněte prosím své číše na ně a na to, ať se tady za rok opět v plném počtu sejdeme," řekla a zvedla číši. Všichni si začali přiťukávat.
,,Na Teda!"
,,Na Alison!"
,,Na Rona!"
,,Na Nymfadoru!"
,,Na Remuse!"
,,Na Siriuse!"
,,Na Moodyho!"
,,No Dobbyho!"
,,Na Albuse!"
,,Na Severuse!"
,,Na Cedrica!"
,,Na Hedwiku!"
,,A na všechny ostatní, kteří přišli ve válce o život!"
Jakmile dokončili přípitky, začala štědrovečerní večeře. ,,Pozor na kosti v rybičce!" Upozornila ještě Molly a na to se všichni dali do jídla. Po jídle se rozlilo silnější pití a všichni si vykládali historky a vzpomínali na staré dobré časy.
Andromeda se později zvedla a začala odnášet talíře do kuchyně, kde je Molly pomocí kouzla umývala, sušila a skládala zpátky do poliček. Minerva se ujala krájení dezertu.
,,Nech mě ti pomoct, Andy," pousmála se Hermiona a vzala několik talířů. Eddie, která si toho všimla, se pro sebe ušklíbla.
,,Tohle bude poslední várka," řekla Andy, když šly s nádobím do kuchyně. Molly jej umyla a poté s Minervou vzaly dezerty a vrátily se s nimi zpátky do místnosti, kde seděli všichni ostatní. Andromeda s Hermionou zůstaly samy.
Hermiona pohlédla z pootevřeného okna. ,,Jsem ráda že nasněžilo. Vánoce bez sněhu, to není ono," pousmála se a pohlédla na Andromedu, která přikývla.
,,Nym Vánoce milovala. Byla vždy tolik nadšená ze všech těch světýlek a z té vůně vánočního stromku a nejraději byla, když s ní Ted před domem stavěl sněhuláka a já seděla na terase s teplým čajem a pozorovala ty dva. Tolik jsem je milovala, tolik mi to chybí, Hermiono," sklopila zrak.
,,Andy, notak, netrap se, oni jsou jistě šťastní a spokojení. Slaví Vánoce teď spolu, určitě stavějí sněhuláka a povídají si o tobě, jsem si tím jistá," pousmála se a pohladila ji po tváři. ,,Nechtěli by, aby ses trápila, nikdo z nás," řekla Hermiona a zahleděla se do jejích oříškově hnědých očí. Byly stejné jako ty Bellatrixiny a ona se v nich na okamžik ztratila. A právě tato nepatrná chvíle stačila na to, aby jednala bez přemýšlení. Naklonila se k ní a políbila ji na rty. Andromeda vytřeštila oči a Hermionu od sebe odstrčila.
,,Co to děláš?" Překvapeně zamrkala, Hermiona však sama vypadala vyděšeně.
,,J-já, omlouvám se, tohle jsem nechtěla," řekla, když vtom obě uslyšely ironický smích.
,,Neříkala jsem to?" Byla to Eddie, která stála mezi dveřmi a na tváři jí hrál posměšný úšklebek, který se však rázem změnil v pohled plný smutku a nenávisti. ,,V čem je ona lepší než já?" Nečekala ani na odpověď, práskla s kuchyňskými dveřmi, až všichni v domě nadskočili, vzala si kabát pověšený u dveří a vyběhla ven.
,,Možná bychom měly jít za ní," navrhla Hermiona a Andy přikývla.
,,Co se tady stalo?" Zeptala se Molly, která všechny uklidnila, že to půjdou s Narcissou zkontrolovat a která ty dvě potkala u vchodových dveří. Hermiona s Andy na sebe pohlédly.
,,Eddie něco viděla a utekla," řekla prostě Andromeda.
,,Co viděla?" Zeptala se nechápavě Molly a Narcissa pozvedla na svou sestru obočí. Ta však jen zakroutila hlavou.
,,Není vhodná chvíle, měly bychom jít za ní, než něco vyvede," řekla Andromeda, vzala si kabát a vyšla ven, ty tři ji následovaly.
,,Eddie, kde jsi?" Volala Hermiona.
,,Eddie, drahoušku!" Přidala se paní Weasleyová.
Hermiona najednou ucítila, jak se přívěsek na jejím krku začal zběsile hýbat a v tom okamžiku věděla, že je opravdu zle. ,,Eddie, sakra, kde jsi?" Křičela a když oběhla dům a zahlédla onu černovlasou čarodějku, rozbušilo se jí srdce. Vtom si však všimla, že vedle ní stojí Eddie. ,,Bellatrix, nechte ji!" Chtěla vytáhnout svou hůlku, vtom si však uvědomila, že ji u sebe nemá. Nechala ji v kuchyni na stole. Zastavila se a pohlédla na Eddie. ,,Jdi od ní, je nebezpečná," řekla, Eddie se však ušklíbla.
,,Opravdu?" Zeptala se a vytáhla hůlku. ,,To je dobře, že jsem připravená," řekla a namířila ji na Bellu.
,,B-Bellatrix?" Ozval se za Hermionou roztřesený hlas Andromedy Tonksové.
,,Ahoj sestřičko," uchechtla se. ,,Jak se má pan manžel? A co dcera?"
,,Ty mrcho!" Vytáhla hůlku, kterou na ni namířila. ,,Jak se je opovažuješ vůbec vzít do úst? Po tom, co jsi udělala?!"
,,Eddie, pojď sem, broučku!" Špitla paní Weasleyová na svou neteř, ta však jako by neslyšela.
Bellatrix ignorovala Andromedu a pohlédla na Narcissu. ,,Tak co, drahá, jak jsi se rozhodla?"
Překvapené pohledy všech přítomných se v ten moment stočily k Narcisse. ,,Nikdy se nedám na tvou stranu, Bellatrix!" Řekla s opovržením a v kapse svírala svou hůlku.
,,Cože? Narcisso? Tys celou tu dobu věděla, že žije?" Nevěřícně, s pohledem plným zášti, vyřkla svou otázku Andromeda.
,,Ne, teprve nedávno přišla na manor, když jsi ty, Hermiono, byla u mě na návštěvě. Došlo mi, koho jsi zahlédla, a srnka to rozhodně nebyla. Má otázka zní, vědělas o Bellatrix celou tu dobu? Pracovalas pro ni jako dvojitá agentka? Dala ti ten přívěsek snad proto, že jsi její věrná?"
Tentokrát se všichni podívali na Hermionu. ,,Ne! Ten přívěsek jsem našla v Bradavicích! Nelhala jsem a pro Bellatrix jsem nikdy nepracovala!"
Eddie se rozesmála. ,,Opravdu ne? Jsi si tím jistá?" Zeptala se Eddie a svou hůlku z Belly namířila na Hermionu.
,,Co to děláš, Eddie? Přeskočilo ti?" Vydechla paní Weasleyová a dala si dlaň před ústa.
,,Ne, nepřeskočilo! Tady naše dokonalá Hermiona se zamilovala do Bellatrix a chtěla jí pomoct získat něco, po čem prahla. Na oplátku jí Bella slíbila, že ukojí její touhy, není to tak?" Ušklíbla se na Hermionu. ,,Jenomže selhala. Proto se teď chová, jak se chová, nesoustředí se a je zničená, Bella ji odkopla."
,,A jak to všechno víš ty?" Podezíravě se zamračila Hermiona.
,,Jak asi, ty hlupačko? Já uspěla tam, kdes ty selhala. Mám tu knihu!"
,,Proč, Eddie?" Nechápavě se zeptala Andromeda.
,,Proč? Pro pomstu! Protože vy jste Hermionu milovala víc než mě! Protože ona dostala to, po čem jsem já tolik toužila a proto já jsem chtěla stejně tak ublížit jí. Jsi Bellatrix ukradená, jen tě využila," pohlédla teď na Hermionu.
,,Tohle všechno proto, že já tě nemilovala zpátky?" Zeptala se Andromeda nevěřícně. ,,Že já necítila k tobě co ty ke mně? Proto jsi právě ohrozila veškerý mír, který přivedli ti, kteří zemřeli pro to, aby tento svět byl lepším? Aby ses ty měla lépe? Můj manžel? Má dcera? A spousta dalších? Jen proto, že ses mi nemohla dostat do kalhotek?"
,,To vůbec nebylo o tom!"
,,Ne? A o čem jiném? O čem jiném to asi tak bylo než o tom, že jsem ranila tvé ego a neroztáhla ti nohy, jak jsi byla vždycky zvyklá! Už první den, co jsem tě potkala, jsi se chovala jako někdo, kdo je zvyklý dostat všechno, co si umane! Všechny ty dívky, kterým jsi ublížila ty, z nich by se dala už postavit malá armáda! Ale udělal někdo snad takovou hloupost jako ty? Kvůli tomu, že jsem se s tebou nevyspala jako ony? Že jsi nevyhrála pitomou sázku?" Eddie střelila pohledem po Hermioně. ,,Proto jsi ohrozila budoucnost nás všech, budoucnost mého vnuka? Toho nevinného dítěte?"
,,Ale já tě miluju, Andromedo!" Vykřikla a Andy překvapeně zamrkala. ,,Já vím, co cítím a není nic, co bys mohla říct, abys mi to rozmluvila. Jsi jiná, tak to prostě je. A já nesnesla pomyšlení, že ona," zamávala hůlkou před obličejem Hermiony. ,,mi tě vezme a přitom k tobě necítí vlastně vůbec nic. Spát s tebou nechci, necítím to tak, cítím jen čistou lásku, chci, abys mě milovala."
,,Eddie, ale já s ní nic neměla, já k ní nikdy nic necítila."
,,Ne? A co ten polibek před chvíli? Hm?"
,,Andromedo?" Zamračila se Narcissa a její sestra protočila panenky.
,,To já políbila ji," řekla Hermiona. ,,Na okamžik mi to přestalo myslet. Necítím k ní nic, Eddie, je celá jen tvoje, když bude chtít," řekla Hermiona a Bellatrix se zasmála.
,,Tohle drama mě baví a to jsme nedošli ještě k tomu nejlepšímu," uchechtla se Bellatrix.

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část třetí)

28. prosince 2017 v 19:28 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Andromeda se velmi sblížila s Tiberiem. Trávila s ním poslední dobou spoustu času, společně chodili na oběd do Velké síně, na snídani i večeři, u Tiberia či u Andy pořádali čajové dýchánky pro dva či pro tři, pokud s nimi zrovna byl Teddy. Toho si Tiberius oblíbil, stejně jako malý jeho. Dělal s ním letadýlko a malý se smál a sahal mu nadšeně na tvář a zkoumavě si prohlížel jeho mírně narostlé vousy, které ho ho přiměla Andromeda si nechat, protože se jí to tak líbilo více. Dodávalo mu to na mužnosti, jak říkala. A jak tak seděli jednoho zimního večera, kdy venku padaly první vločky, Andromeda se napila horké čokolády, kterou jí přichystal a pohlédla mu do očí.
,,Ráda bych s tebou sdílela i druhou půlku mých vzpomínek," dívala se na něj s vážnou tváří. Tiberiovi došlo, jakou druhou půlku vzpomínek myslela. Už to neměla být ta šťastná rodina sedící u stolu, kde visela láska ve vzduchu. Tentokrát měly přijít bolest, slzy a utrpění. Tiberius věděl, že mu tím Andy prokazovala naprostou důvěru. Věděl, že chtěla, aby byl součástí jejího života, ale musel projít zkouškou, která znamenala dokázat, zda zvládne i její vnitřní utrpení, kterým byla naplněna až po okraj a které se muselo dostat ven.
Tiberius pouze přikývl, mávnutím hůlky otevřel skříň, ze které vyplula myslánka, která se zastavila až u nich. Andromeda si přiložila hůlku k hlavě a vytáhla z ní vzpomínky, které vložila do myslánky. Pohlédla na Tiberia a zhluboka se nadechla. Ten se k ní naklonil a vzal ji za ruku.
,,Jsem v tom s tebou, nepustím tě, nedovolím, aby ti to ublížilo znovu."
,,Tomu nezabráníš, je to pro mne stále čerstvé."
,,Jsi si jistá, že to chceš skutečně udělat?" Pohladil jí palcem hřbet dlaně.
,,Ano," přikývla a pohledem sjela na myslánku, ve které pluly bílé pramínky jejích vzpomínek. Andromeda se znovu nadechla a ponořila se do ní, Tiberius ji následoval.
Ocitli se u Andromedy doma. Nevypadalo to, že by byli nějak moc vzdáleni v čase, Andromeda ze vzpomínek vypadala téměř úplně stejně jako ta současná. Stála v chodbě s Nymfadorou a obě se dívaly na Edwarda s bolestí v očích. Šlo vidět, že bojovaly se slzami. Tiberius si nemohl nevšimnout Nymfadořina zaobleného břicha. Vypadala, že každou chvíli bude rodit.
,,Tede, nemusíš jít, zůstaň tady s námi, prosím," řekla Andromeda a ve tváři měla prosebný výraz plný zoufalství.
,,Dromedko, ty víš, že musím. Jsem mudlorozený a nemohl bych vás dvě a to malé ohrozit. Odejdu a až bude po všem, zase se vrátím. Harry to zvládne, ten chlapec má tuhý kořínek a pán zla nemá nejmenší tušení, proti čemu stojí," konejšivě se na svou manželku pousmál.
,,Musí to jít jinak, prostě musí, Tede," řekla a již se neubránila slzám, které jí začaly stékat po tváři. Ted svou manželku silně objal.
,,Neplač, Dromedko moje milovaná. Všechno bude v pořádku," hladil ji po zádech.
,,Tede, slib mi, že se mi vrátíš. Nevím, co bych si bez tebe počala," pohlédla mu do očí.
,,Slibuji, vrátím se a budeme zase rodina. A budeme se starat o naše vnoučátko, rozmazlovat jej a dostane to nejlepší z obou světů, jak mudlovského, tak kouzelnického," pohladil ji a setřel slzu, která jí právě stékala po tváři. ,,Už neplakej, ani se nenaděješ a budu zase zpátky," pousmál se na ni. Andromeda nic neřekla, jen se k němu naklonila a políbila jej na rty.
,,Miluji tě, Edwarde Tonksi," zašeptala.
,,Já tebe, Dromedo," řekl a usmál se na ni. Objal na rozloučenou ještě Nym, pohladil jí bříško a otočil se k odchodu. Andromeda se v ten okamžik zhroutila své dceři do náruče.
Současná Andromeda se rozběhla ven, směrem k Tedovi a křičela: ,,Tede, Tede, slyšíš mě? Jsem tady, Tede, prosím!" Tiberius se smutně díval jejím směrem, ale neudělal nic, věděl, že v tomto jí bránit nemůže. Potřebovala svého manžela a i když si byl jistý, že v hloubi duše věděla, že není možné, aby ji viděl, musela to zkusit.
,,Tede, slyšíš mě?" Šla vedle něj. ,,Neodcházej, Tede, prosím," plakala. Ted se zastavil a Andy poskočilo srdce. Na okamžik to vypadalo, že ji vidí, pohlédl jí totiž přímo do očí. Pak však zakroutil hlavou a znovu se rozešel směrem k lesu. Andromeda po něm chtěla sáhnout, ale v tom okamžiku zmizel jak Ted, tak všechno ostatní a Andromeda s Tiberiem najednou stáli v její kuchyni o několik týdnů později. Tiberius ji vzal za ruku a mírně se pousmál, Andy mu úsměv opětovala, ale bylo v něm více smutku, než radosti.
Oba pohlédli na Andromedu, která stála u sporáku a vařila. Nymfadora vytáhla talíře a položila je na stůl.
,,Co jsem ti říkala, Nymuško? Máš odpočívat a ne se takto namáhat! Za týden máš termín," řekla Andromeda a pohlédla na ni káravým pohledem.
Nym jen protočila panenky. ,,Ale to je k vzteku nic nemoct dělat, když se všichni nějak přičiňují k boji proti němu a já nemůžu ani nachystat talíře," zamračila se. Andromeda se chystala něco říct, když vtom kdosi zazvonil na dveře. Pohlédla na svou dceru, vytáhla hůlku z kapsy u zástěry a opatrnými kroky se rozešla ke dveřím.
,,Kdo je to?" Zeptala se.
,,Tady Kingsley z ministerstva, Andromedo, otevřete prosím dveře," řekl známý hlas Kingsleyho Pastorka. Andromeda otevřela a pozvala dál jeho, i mladého bystrozora, který přišel s ní. Zdálo se, že jej Nymfadora znala, protože na sebe familiárně kývli.
,,Dáte si něco? Čaj? Kávu? Něco silnějšího?" Pousmála se Andromeda, Kingsley však zakroutil hlavou.
,,Ne, děkuji, přišli jsme ve věci, která se odehrála včera. Prosím, posaďte se, obě dvě," řekl a ve tváři měl ustaraný a zároveň smutný výraz. Mladý bystrozor se díval do země, nedokázal pohlédnout Nymfadoře do očí.
,,Co se děje, Kingsley? No tak mluvte už!" Zamračila se Andromeda a Nymfadora ji stáhla vedle sebe na gauč.
,,Jde o vašeho manžela," začal Kingsley.
,,Co je s mým manželem? Co je s Edwardem, tak sakra mluvte!"
,,Včera našli jeho tělo, je mi to moc líto, Andromedo."
Andromeda chvíli jen seděla a dívala se na něj s vytřeštěnýma očima, pak jí však z úst vyšel hlasitý zoufalý výkřik plný bolesti. Nymfadora matku objala a hlasitě se rozplakala.
,,Ne, tomu nevěřím, není to možné, můj Edward, můj milovaný Ted, neeeeeee!" Plakala.
,,Kdybyste cokoli potřebovaly, jsme tady pro vás," bylo jediné, co Kingsley stihl říct, předtím, než Nymfadora bolestně vykřikla a chytla se za břicho.
,,Nym?" Zhrozila se Andromeda. ,,Co je s tebou, zlatíčko?"
,,Mami, myslím, že rodím," odpověděla Nymfadora přes slzy.
,,Nestůjte tady a doběhněte do Munga pro lékouzelníky!" Zakřičel Kingsley na mladého bystrozora, který se v ten okamžik přemístil pryč a za chvíli se vrátil i se dvěma lékouzelníky.
Současná Andromeda se tiskla k Tiberiovi a po tvářích jí stékaly slzy. ,,Ten stres jí vyvolal předčasný porod, ale dítko bylo nakonec naštěstí v pořádku. Pojmenovaly jsme ho po dědečkovi. Teddy, můj chlapeček, to jediné, co mi zůstalo," skousla si ret a okolí se začalo opět měnit.
Opět se objevili v jejich domě, tentokrát zde však byla pouze Andromeda a malý Teddy, který spinkal v postýlce. Venku byl klid. Nic nenaznačovalo tomu, že se v Bradavicích právě odehrál krutý boj na život a na smrt. Andromeda se usmála na malého tím nejsrdečnějším úsměvem, uvnitř však cítila strach a obavy o svou dceru, kterou nemohla už déle udržet doma.
Když jí kdosi zazvonil na dveře později té noci, která byla pro Andromedu snad nejdelší v životě, rozběhla se ke dveřím, ani nedbala na bezpečnost a otevřela. Byli to Molly s Arthurem. Molly vypadala zničeně, její obličej byl červený a oči napuchlé od pláče. Oba byli špinaví.
,,Molly, drahoušku, co se tam stalo? Nevíš něco o Nymfadoře?" Zeptala se, když se usadili a nalila jim oběma čaj.
Molly se znovu rozplakala, nebyla schopná slova.
,,Přišli jsme o Rona," řekl Arthur a objal svou ženu. Andromeda vytřeštila oči.
,,Co se stalo?"
,,Nějaký smrtijed proti němu vyslal kletbu, když se pokusil zachránit Hermionu," řekl a dal své manželce pusu do vlasů.
,,Andy," zašeptala Molly. ,,Pojď ke mně," řekla a natáhla k ní ruku, dívala se na ni se zoufalstvím v očích. ,,Posaď se ke mně," řekla a Andromeda se poslušně posadila vedle ní. ,,Je tady něco, co ti musíme říct a musíš být silná, silná kvůli tomu malému, kvůli tvému vnoučkovi," řekla Molly, jejíž hlas ji zrazoval. Andromeda se rozklepala, byla si téměř jistá tím, co se jí Molly chystala říct, ale nemohla si to připustit. Nic neříkala, jen se na ni dívala. ,,Nymfadora, už není mezi námi, ani Remus," objala Andromedu, která v ten okamžik propukla v hysterický pláč.
,,Ne, moje malá holčička, moje princezna, moje děťátko," křičela. Molly ji držela v objetí a snažila se ji chlácholit, sama však byla zničená ze smrti svého syna. Malý Teddy v ten okamžik začal plakat.
,,Tehdy jsem ještě nevěděla, že to udělala Bellatrix," řekla Andromeda, když se objevili zpátky v Tiberiově pracovně a pohlédla na něj uplakanýma očima. ,,Tehdy mi to ještě neřekli. Dozvěděla jsem se to až po jejím pohřbu a jediné, čeho jsem byla schopná, bylo jít na sestřin hrob a plivnout na něj. Nenávist se mísila s bolestí a já věděla, že kdyby žila, vydrápala bych jí oči a vlastníma rukama bych ji zabila," Tiberius přikývl a sevřel ji v objetí.
,,Děkuji ti, žes v sobě našla sílu mi to ukázat, nesmírně si toho cením. Jsi silná žena, nejsilnější jakou jsem kdy poznal a já tady pro tebe vždy budu, pro tebe i pro malého Teddyho," řekl a usmál se.
Andromeda se od něj mírně odtáhla a pohlédla mu do očí jako by se z nich snažila něco vyčíst. ,,Tys mne vždy chránil, i tehdy, kdy jsme byli zasnoubeni a já milovala Teda. Věděl jsi, že chci být s ním, zlomila jsem ti srdce a tys mi přesto všechno pomohl. A teď jsme opět tady, ty a já, sdílíme své smutky i radosti a já cítím, že mám znovu naději se zamilovat," řekla, postavila se na špičky a přitiskla své rty na ty jeho.
~ ~ ~
Andromeda další den po vyučování přišla k lavici, ve které seděla Eddie. Ta si právě balila své věci a když si všimla, že jde Andy směrem k ní, mírně sebou trhla. ,,Slečno Prewettová, zůstala byste prosím na okamžik a pomohla mi s úklidem třídy?" Zeptala se Andromeda a srdečně se usmála.
Eddie pozvedla obočí, ale nakonec pokrčila rameny. ,,Jo, proč ne, konec konců jste moje profesorka, 'ne' není v nabídce."
Andromeda počkala, až všichni studenti opustí třídu, pohlédla na Eddie a promluvila klidným hlasem. ,,Je mi líto, co jsi musela slyšet. Opravdu mne to mrzí. Jsi neteř mé dobré přítelkyně, tvá rodina je mi drahá. Nikdy jsem neměla v úmyslu ti ublížit."
,,Ale udělala jste to a ani nevíte jak," odsekla Eddie.
Andromeda byla opřená o katedru a dívala se na ni. ,,Co ode mne vlastně chceš? Proč tohle všechno děláš? Kam to má vést?"
Eddie na ni pohlédla a mírně zčervenala. ,,Nikam," zazmatkovala a upustila brk. Andy se pro něj sehnula a podala jí ho.
,,Chci to vyřešit teď a tady. Tohle mne opravdu moc vysiluje. Chtěla bych s tebou vést dospělou konverzaci, myslíš, že toho budeš schopná?" Zeptala se klidně a na její tváři nebyly znatelné žádné emoce.
Eddie sebou mírně trhla. ,,Myslím, že ano."
,,Tak tedy odpověz na otázku."
,,Upřímně?"
,,Ano."
,,Líbíte se mi. Od prvního okamžiku, kdy jsem vás uviděla. Jste nádherná, laskavá, chytrá, tak moc silná žena, která si toho v životě spoustu zažila a já," skousla si ret. ,,Přála bych si tam pro vás být. Být ta, která vás po zlém snu obejme a utiší, ta jediná, kterou budete milovat a která bude milovat vás," při posledních slovech už se jí nedokázala dívat do očí. Andromeda se na ni dívala a stále měla ten kamenný výraz ve tváři.
,,Jsi moc milá a krásná dívka, Eddie, ale já hledám stabilitu. A ty mi ji dát nemůžeš, nedošla jsi ještě do stádia, kdy bys dokázala řešit problémy jako dospělý jedinec. A není to o věku, to zdůrazňuji, jsou ve tvém věku tací, kteří jsou vyspělejší."
,,Jako Hermiona, že ano?"
,,Ano, přiznávám, že Hermiona je velmi vyspělá dívka, avšak mezi námi nic není a nikdy nebylo. A mrzí ji, že jsi ji zavrhla kvůli tomu, že přijala místo, které jsem jí nabídla. Nakonec skončila, možná bys to měla vědět."
Eddie ignorovala druhou část toho, co Andromeda řekla. ,,Tak to možná berete vy, ona, na druhou stranu, myslím, že vás chce pro sebe."
,,A proč si to myslíš?" Pozvedla Andromeda obočí.
,,To je jedno. Já... chci vědět, jestli... mám šanci? Slibuji, že se budu snažit."
Andromeda si povzdychla. Dívala se na tu dívku před sebou a bylo jí jí líto. Nechtěla jí zlomit srdce, ale zároveň věděla, že to nikdy nebude možné. ,,Je mi líto, já to tak necítím, Eddie," odpověděla jí sklesle.
Eddie jen přikývla. ,,Nedala jste mi ani šanci."
,,Ne, nedala, protože v tom nevidím smysl ani budoucnost," řekla a uvědomila si, že to mohlo vyznít trochu krutě, ale byla to pravda.
Eddie se její slova zabodla do srdce jako dýka. ,,Chcete vědět, proč si myslím, že vás Hermiona chce?"
,,Proč?" Zeptala se a povzdychla si.
,,Protože je zamilovaná do Bellatrix a vy se jí tolik podobáte. Jenomže Bellatrix někdo jako ona nikdy mít nebude."
Andromeda vytřeštila oči. ,,Nebude, Bellatrix je po smrti," řekla a dívala se na Eddie překvapeně. Ta se však jen ušklíbla a uchechtla.
,,Všichni nakonec dostaneme, co si zasloužíme," a s těmito slovy odešla. Andromeda tam stála a notnou chvíli nechápavě zírala na dveře. Hermiona zamilovaná do Bellatrix? To přeci není možné, pomyslela si. Nebo ano?

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část druhá)

28. prosince 2017 v 19:27 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona svolila ke schůzce s Narcissou, protože nechtěla vzbuzovat podezření. Ten den přijala pozvání na čaj na Malfoy Manor. Nechtělo se jí na to místo jít znovu, už jen kvůli tomu, co tam zažila. Promnula si jizvu na levém zápěstí, která vinou černé magie stále bolela. Hermiona si zvykla a i když věděla, že to nikdy nezmizí a že jí to stále bude připomínat, jak o ní spousta kouzelníků tohoto světa smýšlela, věřila, že časem jizva pálit přestane.
Hermiona zaklepala na velké starodávné klepadlo na dveřích Malfoy Manor a čekala, zda jí někdo přijde otevřít. Rozhlédla se. Bylo to zde jiné, než si pamatovala. O zahradu se již nikdo nestaral, takže zarůstala plevelem a trávou, majestátní bílí pávi už nebyli nikde k vidění a Hermiona si pomyslela, že je toto místo ještě mnohem depresivnější, než jak si jej pamatovala před rokem a půl. Cítila zvláštní mrazení, když pohlédla na částečně zamrzlé jezero, ale přisuzovala to pouze všem těm hrůzám, které zde zažila a které její mozek nedokázal vytěsnit. Něco ji však k tomu místu u jezera táhlo. Jako by tam byla jakási silná magie, která ji přitahovala. Hypnotizovaně se na ono místo dívala, když vtom najednou kdosi otevřel dveře. Byla to malá skřítka, na kterou se Hermiona pousmála.
,,Madam vás přijme," řekla a působila uvolněně. Hermionu napadlo, že se k ní Narcissa jistě chová slušně, ale že se jí musí zeptat, zda skřítce platí. Ve škole kdysi založila SPOŽÚS , které se zaměřovalo na práva skřítků. Tehdy to moc velký úspěch nemělo, protože většina skřítků o svobodu ani nestála. Bylo tomu tak proto, že celé generace sloužili kouzelníkům a nedovedli si tedy ani představit, že by byli svobodní. Neuměli by s takto nově nabytým statusem zacházet. Hermiona však byla přesvědčená, že pokud by zakusili tu příjemnou chuť svobody, netoužili by už po ničem jiném.
,,Dobrá, děkuji," pousmála se a vešla dovnitř.
,,Smím vzít váš kabát, slečno?"
,,Ne, děkuji, jen mi řekněte, kam jej mohu pověsit," řekla a skřítka poněkud rozpačitě ukázala na věšák naproti. Hermiona přikývla, pověsila si kabát a následovala skřítku, která ji odvedla do příjemně vypadajícího salónku, ne tak chladného jako byl zbytek domu. Byl malých rozměrů a zbarven do světle lososové barvy, která ji uklidňovala. Uprostřed místnosti stál stolek, kolem kterého byl rozmístěn gauč a dvě křesla.
,,Slečno Grangerová," přivítala ji Narcissa dvěma polibky na tvář.
,,Madam Blacková," pousmála se a polibky na tvář ji opětovala.
Narcissa si ji prohlédla. Byla pohublá a bledá, její tvář byla bez života. ,,Děje se něco? Vypadáte... unaveně," řekla taktně a pokynula jí, aby se posadila na gauč a sama si sedla vedle ní.
,,Ano, mám špatné sny, vrací se mi vzpomínky na válku, ale nerada bych o tom mluvila a kazila nám tím odpoledne," pousmála se.
Narcissa se mírně ošila. Pomyslela si, zda snad narážela na to, co se stalo tady, v jejím domě a zastyděla se. ,,Pokud byste o tom chtěla mluvit, jsem vám plně k dispozici," řekla trochu nejistě.
,,Ne, to je v pořádku," mile se pousmála. ,,Radši bych mluvila o něčem hezkém."
,,Jako třeba?" Pozvedla Narcissa obočí a posunkem se jí zeptala, zda chce čaj nebo kávu, přičemž Hermiona ukázala na konvici s čajem, kterou následně Narcissa vzala do ruky a nalila jí čaj.
,,Děkuji. Brzy budou Vánoce, taky je milujete tolik jako já?" Dala si hrnek, ze kterého kouřilo, k ústům, foukla do něj a opatrně se napila.
Narcissa se zamyslela. V myšlenkách se vrátila zpátky do dětství, kdy Vánoce trávila na Black Manor. Tehdy to nebyly úplně smutné časy. Sešla se celá rodina, přišli strýc s tetou se svými syny, Siriusem a Regulusem, a všichni se k sobě chovali moc hezky. Byl to jediný den v roce, kdy cítila, že má normální dětství a kdy byla šťastná. Poté, co se vdala za Luciuse Malfoye, byly okolnosti již úplně jiné. Sirius s Bellatrix byli v Azkabanu a Andromeda zavržena za manželství s mudlorozeným. Tehdy pro ni Vánoce přestaly mít smysl, dokud se nenarodil malý Draco a nevyrostl do věku, kdy si Vánoce dokázal užít. V té době si však uvědomila, že to kouzlo Vánoc už nikdy nebude stejné jako tehdy, když byla dítě.
,,Už ne tolik, ale jako dítě jsem je milovala," pousmála se. ,,Hlavně to, že celá rodina byla pospolu a tvářila se šťastně," mírně se ušklíbla.
,,Ano, souhlasím. Vánoce mají být především o rodině, o té atmosféře, ne jenom o dárcích. Je mi moc líto dětí v sirotčincích, kteří tohle nemají šanci zažít," povzdychla si. ,,S rodiči jsme každý rok posílali nějaké sladkosti a plyšáky do místního mudlovského domova."
,,To je moc šlechetné, slečno. A ano, souhlasím s tím, že je to moc smutné. Ty děti, které by tolik chtěly cítit lásku rodiny, ale nemohou, je to strašné."
,,Ano a po válce zůstalo velké množství dětí bez rodičů," poznamenala Hermiona, Narcissa sebou znovu ošila a omylem shodila na zem lžičku, kterou si míchala čaj. Hermiona se pro ni sehnula, jak se však naklonila dopředu, zpod jejího červeného svetru s bílým vánočním vzorem vypadl Bellatrixin přívěsek. Narcissa vytřeštila oči.
,,J-jak jste k tomu přišla?" Dívala se na ni vyděšeně a ukazovala na přívěsek na jejím krku. Hermiona si v ten okamžik uvědomila svou chybu, bylo už však pozdě.
,,J-já... já...," začala zmatkovat, postavila se a chtěla odejít, Narcissa jí však zatarasila dveře a namířila na ni hůlkou.
,,Tohle patřilo mé sestře Bellatrix, ptám se, jak jste k tomu přišla?" Pevně svírala hůlku v ruce a její výraz se změnil. Hermiona věděla, že je zle.
,,Našla jsem ho. V druhém ročníku v Bradavicích. To, že patřil vaší sestře jsem se dozvěděla až když jsem ji poprvé potkala."
,,A proč jej nosíte?" Zamračila se Narcissa.
,,Protože jsem si na něj zkrátka zvykla, nic víc v tom není, prosím, nechte mě teď jít," dívala se na ni se zoufalstvím v očích. Narcissa se uklidnila a sklonila hůlku, ustoupila stranou, Hermiona vzala za kliku a naprosto rozrušená začala sebíhat schody dolů, vzala si kabát a došla ke vstupním dveřím, které otevřela.
,,Sakra, Narcisso!" Zaklela sama nad sebou, zavřela oči a semkla rty v úzkou linku. Vydala se ve spěchu za ní dolů. ,,Hermiono! Počkejte!" Volala za ní, Hermiona se zastavila a otočila se na ni. Narcissa k ní došla rychlým krokem a pohlédla jí do očí. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit. Já jen myslela, že," na chvíli se zarazila. ,,Já vlastně ani nevím, co jsem si myslela, zkrátka mne jen řetízek mé sestry vyvedl z míry, to je vše. Omlouvám se, snad to mezi námi nic nezmění," řekla a dívala se Hermioně do očí. Ta chvíli nic neříkala, pak se jen nepatrně pousmála.
,,Ne, nezmění. Děkuji za dnešní den a napíšeme si, dobře?"
Narcissa se pousmála a přikývla. Stála u Hermiony tak blízko, že cítila její nádhernou vůni. Nepatrným pohybem ruky jí zastrčila pramen vlasů za ucho a pohladila ji po tváři. Topila se v jejích očích, které tak dobře znala, byly to oči její Anastázie. Cítila se jako hypnotizovaná. Nemohla se přestat dívat do jejích oči a Hermiona, kterou to překvapilo, stejně tak nebyla schopna žádného pohybu. Narcissina tvář byla krásná, nepatrné vrásky kolem očí a úst jí přidávaly na moudrosti. Její pomněnkově modré oči měly hloubku, která strhávala a nechtěla pustit. Najednou se přívěsek pod jejím svetrem pohnul a Hermiona sebou trhla. Rozhlédla se, věděla, že černovlasá čarodějka musela být blízko. Ať se však rozhlížela, jak chtěla, nikoho neviděla. Jediný narušitel klidu okolo manoru byl vítr, který pohyboval s holými větvemi stromů.
,,Děje se něco?" Pozvedla Narcissa obočí.
,,Ne, já jen... myslela jsem, že jsem zahlédla srnku támhle u jezera," ukázala na ono místo, které ji předtím tolik přitahovalo něčím magickým. Doufala, že jí Narcissa na tuto nenápadnou otázku odpoví něco víc, ta však jen přikývla.
,,To je možné, manor je celý obklopený lesem, často je zde vídávám."
,,Miluji zvířata," pousmála se Hermiona.
,,To já také," přikývla Narcissa a otřepala se zimou.
,,Měla bych jít," poznamenala Hermiona, která si jejího nepatrného pohybu všimla. ,,Uvidíme se tedy později?"
,,Ano," mírně se pousmála.
,,Děkuji za příjemné odpoledne," zopakovala zdvořile ještě jednou, mírně ji objala, dala jí pusu na tvář a přemístila se pryč.
Narcissa se ještě jednou rozhlédla po okolí, avšak neviděla nic podezřelého. Vešla proto zpátky do domu a zavřela za sebou dveře. Chystala se jít k sobě do ložnice, když uviděla svou skřítku, která stála uprostřed obývacího pokoje, dívala se na ni a celá se třásla.
,,Co se děje?" Zeptala se Cissy. ,,Je ti špatně?"
Skřítka však neodpověděla, ukázala pouze prstem k salónku, ve kterém ještě před chvílí seděla s Hermionou. Narcissa pohlédla na otevřené dveře a nebyla si jistá, zda za sebou zavřela, když utíkala za Hermionou nebo ne. Pohlédla znovu na skřítku, ta však nebyla schopná slova. Vytáhla proto svou hůlku z hábitu a opatrnými pomalými kroky se blížila k místnosti. Když vstoupila, zůstala stát v šoku.
,,Polož tu hůlku, Narcisso, než někomu ublížíš," promluvila na ni osoba sedící na gauči, která si právě nalila čaj. ,,Dovolila jsem si okusit tvůj štrůdl, snad ti to nevadí. Moc sladký na můj vkus," ušklíbla se a napila se čaje.
,,Ale... j-jak... jak je tohle možné?" Nechápavě se dívala před sebe. ,,B-Bellatrix? Jsi to opravdu ty?"
Bella se ušklíbla. ,,No jo, koho jsi čekala, Santu Clause? Na toho je trochu brzy, nemyslíš? Navíc, tys byla zlobivá holka! Takhle se pachtovat s mudlovskou šmejdkou? Zasloužila by sis trest!"
Narcissa se zamračila. ,,Vysvětli mi to! A to hodně rychle!" Řekla Narcissa, u níž se překvapení změnilo ve vztek, udělala několik kroků vpřed a hůlkou stále mířila na svou sestru.
,,Vypadá přesně jako ta tvá americká poběhlice, co?" Pozvedla obočí. ,,Anastázie se jmenovala? Ano? Zjistilas vůbec někdy, co se s ní stalo?" Zeptala se jen tak mimochodem, ale na tváři jí hrál potutelný úsměv.
Narcisse se při zmínce Anastázie rozbušilo srdce. ,,Ty něco víš?"
Bellatrix jen pokrčila rameny. ,,Možná by ses měla zeptat svého manžela Luciuse, ten by vědět mohl," uchechtla se.
Narcisse docházela trpělivost. ,,Mluv sakra nebo ochutnáš kletbu, kterou jsi tak ráda provozovala na ostatních, tvé oblíbené crucio," zamračila se.
,,Dobrá, dobrá, ale nebude lepší, když se posadíme, sestra vedle sestry, dáme si čaj a uvolníme se?" Zazubila se na ni. Narcissa se zamračila, ale nakonec se posadila do křesla naproti ní, hůlku stále svírala v ruce.
,,Tak spusť."
,,Tak kde začít? Možná u naší knihovny, ano, přesně tam začal tento jedinečný příběh, který změnil můj život," usmála se, Narcissa jen protočila panenky nad její teatrálností, ale neřekla nic. ,,V naší knihovně, ve které jak víš, se nacházejí nejrůznější poklady, jsem objevila knihu. Nebyla to tak obyčejná kniha, skrývala mapu k dědictví Morgany. Já, naivní studentka, jsem přečetla nahlas kletbu, která měla zůstat nevyřčena a vyvolala jsem tím jejího ducha, který se přichytil na tu nejbližší lidskou bytost, na mne. Kletba obsahovala smrt pro každého mudlu a mudlovského šmejda, proto začali ve škole umírat mudláci. Mou rukou, aniž bych o tom věděla. Tehdy se u nás objevil onen pro mne osudový muž Tom Riddle, na Vánoce, pokud si vzpomínáš. Přidala jsem se do jeho řad, jak víš, ale už tehdy jsem to byla já, která měla potenciál být největší čarodějkou všech dob. Ne on, ale já. On potřeboval viteály, já jsem naživu i bez nich. Rabastan mne přivedl zpátky, chvíli to trvalo, má občas pomalejší myšlení," ušklíbla se. ,,Ale teď jsem tady, abych pokračovala v tom, co jsem s pánem zla začala. On nikdy neměl to, co mám já. Neměl na svojí straně největší čarodějku, jakou kdy svět poznal. Neměl Morganu."
,,Takže ona je teď tady s tebou?" Nevěřícně se na ni dívala.
,,To bohužel ne, ale pracuje se na tom," pokrčila rameny. ,,Brzy, už brzy budu mít vytrénovanou armádu k obrazu svému, jakou svět ještě nepoznal. Pána zla následoval kdejaký hlupák, ale mě," tajemně se usmála. ,,Však uvidíš. A je jen na tobě, čí stranu si vybereš. Stranu vítězů či poražených."
,,Ty něco chystáš? Tohle ti neprojde!" Zamračila se.
,,Ovšem, že projde," zasmála se Bellatrix. ,,Není nikdo, kdo by mi zabránil. Jediný opravdu schopný kouzelník byl Brumbál. A ten už je také pryč."
,,Já ti v tom zabráním!" Řekla Narcissa jistě, Bellatrix se však nahlas zasmála.
,,Milá Cissy, nemáš ani ponětí. Avšak můžeš zkusit jít na ministerstvo a říct jim, že jsi mne našla ve svém pokoji, jak ti kradu štrůdl, jistě budeš znít věrohodně, když všichni viděli, jak jsem zemřela, rozpadla se na kousíčky," ušklíbla se. ,,Ale směle do toho, zavřená u Munga mi alespoň nebudeš stát v cestě."
Narcissa se zamračila. ,,Proč jsi přišla, Bellatrix?"
Bella se na ni usmála a chvíli nic neříkala. Poté se naklonila blíže k ní a polohlasem odpověděla. ,,Protože ti chci nabídnout místo v mých řadách. Tvá smrt by mne zarmoutila, jsi má jediná sestra," řekla, Narcissa se však zamračila.
,,Ne, děkuji. A máme ještě jednu sestru, jmenuje se Andromeda, kdybys náhodou zapomněla. A teď jdi," postavila se a ukázala na dveře. ,,Jdi a už se nevracej," zvedla hrdě hlavu.
,,Promysli si to. Nemáte šanci, to mi věř," řekla a postavila se. ,,Pro tvou odpověď si přijdu o Vánocích," a s těmito slovy zmizela pryč.
Narcissa se zhroutila do křesla a dala si obličej do dlaní. Byla zoufalá. Jednak z toho, co Bellatrix chystala a jednak z toho, co jí řekla, že by snad Lucius mohl tušit, co s Anastázií bylo. Musela za ním do Azkabanu zjistit pravdu.

Kapitola Jedenáctá: Vzpomínky (část první)

28. prosince 2017 v 19:25 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Hatred is blind, as well as love. ~
- Oscar Wilde
Následující měsíc chodila Hermiona jako tělo bez duše a posílala Bellatrix jednu sovu za druhou. Bylo to však zbytečné. Čarodějka s havraními vlasy si, jak se zdálo, stála za tím, co řekla. Hermiona chodila dokonce k Zapovězenému lesu, Bella však neodpovídala ani na její volání. Zhrzená dívka se tak stáhla do sebe, její výsledky ve škole se zhoršily, zhubla a byla naprosto bez nálady. Neodpověděla ani na dvě sovy, které dostala od Narcissy, neměla chuť se s někým scházet, jediné, na koho dnem i nocí myslela, byla Bellatrix. Andromedě se omluvila, že již nadále nemůže zastávat funkci její asistentky a že by měla požádat někoho jiného. První, kdo si všiml, že se s ní děje něco opravdu špatného, byla Ginny.
,,Hermiono," přisedla si k ní ve společenské místnosti, hnědovlasá dívka sebou trhla. ,,Co se to s tebou děje? Jsi duchem nepřítomná, skoro nejíš, jsi pohublá a z tváře se ti vytratila veškerá barva. Stalo se něco?"
,,Ne, Ginny, já... jsem jen nervózní ze zkoušek OVCE a taky... vrací se mi ve snech všechny ty scény z války," zalhala.
,,Opravdu?" Pozvedla obočí. ,,Tak si zajdi na ošetřovnu, madam Pomfreyová ti dá něco na spaní," řekla Ginny, ale dívala se na ni stále podezíravě. Hermiona vždy byla nejlepší ze všech, co se učení týkalo. Nikdy s ničím neměla problém, dokonce znala mnohem víc věcí navíc, ale poslední dobou se její známky zhoršily.
,,Ano, zajdu si tam, díky Ginny," mírně se pousmála a zahleděla se z okna.
,,Opravdu mi nechceš nic říct, Hermiono?" Zkusila to Ginny znovu a Hermiona na ni pohlédla.
,,Ne, opravdu není co. Nic se neděje, ujišťuji tě, že jen špatně spím a jsem ve stresu ze zkoušek."
Ginny přikývla. ,,Tak dobrá, ale pokud by sis potřebovala promluvit, jsem tady pro tebe. Já i Harry, doufám, že to víš," pousmála se a stiskla jí ruku.
,,Já vím, děkuji, Ginny," mírně se pousmála, vzala si věci a zvedla se. ,,Půjdu do knihovny, musím dodělat esej pro McLaggena," řekla a odešla ze společenské místnosti pryč. Neměla však na školu ani pomyšlení, ve skutečnosti mířila k Zapovězenému lesu.
Andromeda se procházela po školních pozemcích a v kočárku před sebou tlačila malého Teddyho. Chtěla se nadýchat čerstvého vzduchu a také jít navštívit Hagrida. Věděla, že má Teddyho moc rád a sama by uvítala společnost onoho přirozeně entuziastického poloobra, který ji vždy nabil příjemnou energií. Cestou si však všimla něčeho podivného. Hermiona Grangerová stála u Zapovězeného lesa a někoho volala. Andromeda přimhouřila oči a dívala se jejím směrem. Když několik minut nikdo nepřicházel, obrátila kočárek a vydala se k ní.
,,Hermiono?" Oslovila ji a dívka sebou trhla.
,,A-Andy, co tady...," rozhlédla se.
,,Jsem tady na procházce s malým Teddym a copak tady děláš ty?" Pozvedla obočí. Hermiona se dle jejího názoru chovala dosti podivně. Skončila u ní a ani neudala důvod proč, v hodinách byla roztěkaná a její obavy potvrdila také Narcissa, která jí řekla, že Hermiona neodpověděla ani na jednu z jejích sov. Když si ji teď blíže prohlížela, studovala její obličej, došlo jí, že vypadala opravdu strhaně.
,,Já jsem se také jen procházela a dívala se, zda neuvidím kentaury, jeden z nich, Firenze, je můj přítel, víte? Učil u nás na škole jasnovidectví a byl moc laskavý, tak jsem si řekla, že bych ho pozdravila," dívala se na Andromedu, která ji pozorovala se zdviženým obočím.
,,Ah tak. A proto jsi takto pohublá, nesoustředíš se v hodinách, neodpovídáš mé sestře na sovy a skončila si u mne, ano? Někdo jiný ti to možná může věřit, já však ne."
Hermiona si povzdychla. Věděla, že s ní to nebude tak jednoduché jako s Ginny. ,,Mám špatné sny, jsem ve stresu a nechci o tom mluvit," použila stejnou výmluvu. ,,Ale vaší sestře napíšu," ujistila ji, aby nevzbudila ještě větší pochybnosti. Neměla chuť nikomu nic vysvětlovat a hlavně ani nemohla. Začít mluvit o Bellatrix, buď by ji zavřeli k Mungovi na oddělení pro duševně choré nebo by ji nařkli z pomáhání druhé straně a Merlin ví, kam by ji to zavedlo.
,,Nevím, co se s tebou děje, ale pokud mi to říct nechceš, nemůžu tě nutit, ale přijde mi nedůstojné takto lhát. Pokud si budeš chtít promluvit, jsem tady pro tebe. Nebo si vyraž s Narcissou, společnost vám oběma prospěje. Moc jí na tobě záleží," řekla a Hermiona pouze přikývla. ,,A Hermiono, všechno má řešení. Přátelé pomůžou, to si pamatuj, dobře?"
,,Dobře," mírně se pousmála. ,,Díky," řekla ještě a rozešla se zpátky k hradu. Andromeda se za ní dívala, dokud nezmizela uvnitř. Najednou za ní cosi zapraskalo. Andromeda sebou trhla a zahleděla se do tmavého lesa.
,,Je tam někdo?" Zeptala se a v ruce sevřela svou hůlku. Nikdo ji však neodpověděl. Andy jen zakroutila hlavou, vzala kočár a rozešla se k Hagridovi.
Bellatrix stála za stromem a pozorovala svou sestru s úšklebkem. ,,Špinavá krvezrádkyně, i ty mi jednou za vše zaplatíš," ušklíbla se a zmizela v černém dýmu.

Kapitola Desátá: Selhání (část druhá)

25. prosince 2017 v 20:19 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Hermiona právě seděla s Giny ve velké síni na večeři a pozorovala profesorku McGonagallovou. Čekala, až dovečeří, protože s ní potřebovala nutně mluvit.
,,Eddie na nás kouká," řekla Ginny.
,,C-co?" Zamrkala překvapeně Hermiona a chvíli trvalo, než si uvědomila, co vlastně řekla. ,,Ach tak, Eddie."
,,Co je s tebou, Hermiono?" Pozvedla Ginny obočí.
,,Se mnou? Co by se mnou mělo být? Nic se mnou není," odpověděla a nabrala si do pusy zeleninovou polévku.
,,Ale ano, poznám to, jsi roztěkaná, neposloucháš, co ti říkám."
,,Ale ano, mluvilas o Eddie."
,,Ano, mluvila. Stále jste se neusmířily?"
,,Nevím, já se na ni už nezlobím, ale mám pocit, že ona nemá tu potřebu se se mnou bavit. Nemá mne ráda, žárlí kvůli Andromedě."
,,A opravdu ti to stojí za to? Nemůžeš prostě skončit? Ať se to všechno mezi námi zase urovná? Jsem z toho ve stresu."
Hermiona si povzdychla. ,,Myslíš, že by se tím něco vyřešilo? Eddie by si stejně našla jinou věc, pro kterou by mne odsoudila."
,,Nemyslím si. Všechno to začalo až po tom, cos přijala to místo."
,,Stejně to bude muset někdo dělat, tak proč ne já?"
,,No jo, co třeba ona?" Protočila Ginny panenky.
Hermiona se ušklíbla. ,,To pochybuji, Andromeda jí má plné zuby. Chová se jako žárlivé dítě. Tys snad na mně žárlila, když jsem se přátelila s Harrym?" Ginny nic neříkala, dala si do pusy hrozno a dělala, že tu otázku neslyšela. Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Tys žárlila! To nemyslíš vážně, že ne?!" Rozesmála se.
,,Jo, dříve jsem opravdu žárlila, na tebe, pak na Cho, moc dobře vím, jak se Eddie cítí," ušklíbla se.
Hermiona protočila panenky. ,,Fajn, tak já si o tom s Andromedou promluvím. Když si myslíš, že to pomůže, tak fajn," zakroutila hlavou. Po chvíli si všimla, že se Minerva zvedla od stolu. ,,Musím jít, uvidíme se později, dobře?" Než však stačila Ginny cokoli říct, byla už Hermiona pryč.
,,Paní profesorko?" Oslovila ji, když ji na chodbě doběhla.
,,Ano, slečno Grangerová?" Zastavila se a otočila se na ni.
,,Mám jednu prosbu," začala Hermiona.
,,Ano? A jakou?" Pozvedla obočí.
,,Jde o to, že mi kdysi profesor Brumbál půjčil jednu z jeho knih, kterou měl ve své pracovně. Přesně si nepamatuji titul, avšak poznala bych ji, měla speciální obal. Myslíte, že bych mohla jít teď s vámi a po té knize se porozhlédnout?"
Minerva si ji zkoumavě prohlížela. ,,A k čemu ji vlastně potřebujete?"
,,Potřebuji ji k osobnímu projektu, na kterém teď pracuji. Myslím, že by to moc pomohlo mé budoucí kariéře," zalhala Hermiona a doufala, že se tváří co možná nejvíc přesvědčivě.
,,Hmm, tak pojďte za mnou," řekla Minerva a Hermiona překvapeně zamrkala, protože nečekala, že by to mohlo jít tak snadno. Minerva jí však věřila, byla bezproblémovou studentkou, která toho pro kouzelnický svět udělala víc, než kdokoli jiný.
Zastavily se před obrovským chrličem a Minerva vyslovila heslo, které zapříčinilo, že jim gryf ustoupil a točité schody je vyvezly až k pracovně. Nezměnilo se to tam. Byla zde sice jen několikrát, ale moc dobře si ono místo pamatovala. Pracovní stůl stál na svém místě a a spousta těch nejzajímavějších knih, která nemohla být ani v oddělení s omezeným přístupem, byla zastrčena v poličkách. Místnost voněla jablky a skořicí, což bylo nové a Hermiona to přisoudila nové ředitelce Bradavic. Místnost byla osvětlena pouze plameny z krbu.
,,Podívejte se po té knize, já se půjdu zatím převléknout," řekla a zavřela se vedle v ložnici. Hermiona věděla, že nemá mnoho času a přešla k obrazu Zmijozela.
,,Posílá mne Bellatrix," zašeptala tak, aby to slyšel jen on. ,,Jde o knihu, kterou si zde kdysi zapomněla. Nevíte, kam ji Brumbál uložil?"
Salazar si ji prohlédl. ,,Vím," odpověděl stroze a podezíravě se na ni díval.
,,A povíte mi to?" Zeptala se nervózně, protože věděla, že každou chvíli mohla přijít Minerva.
,,Bellatrix Blacková musí sama přijít a požádat o knihu."
Hermiona se otočila a pohlédla na dveře. ,,Ale ona sem přijít nemůže, proto posílá mě!" Tlačila na něj, protože byla nervózní.
,,Pak tedy kniha zůstane tam, kde je," řekl a za Hermionou zavrzaly dveře. Minerva na ni pohlédla s pozvednutým obočím a když si všimla, u jakého obrazu stála, zamračila se.
,,Našla jste, co jste hledala?"
,,Ne, zřejmě tady ta kniha není," odpověděla Hermiona zklamaně a popřála ředitelce dobrou noc. Ta si ji podezíravě prohlížela, dokud nezmizela za velkými dřevěnými dveřmi. Pak pohlédla na Salazara, který již však měl zavřené oči a předstíral, že spí.
~ ~ ~
Hermiona kráčela k Zapovězenému lesu. Věděla, že zklamala doufala, že jí Bellatrix dá ještě jednu šanci, aby jí knihu mohla přinést. Na druhou stranu však cítila obrovskou úlevu, protože nemusela zrazovat své přátele.
Jakmile stála na okraji Zapovězeného lesa, stiskla přívěsek a do tmavé noci lesa tiše zavolala její jméno. ,,Bellatrix?" A o několik okamžiků později se před ní objevila černovlasá žena. Hermiona udělala krok k ní a překvapena sama sebou ji objala, obličej zabořila do jejích kudrnatých vlasů a nasála vůní divokých růží.
,,Máš pro mne tu knihu?" Zeptala se starší čarodějka a vrátila tím Hermionu zpátky do reality. Ta ji pustila a nepatrně od ní odstoupila.
,,Nemám. Zmijozel mi odmítl říct, kde se nachází. Nevím, jak tu knihu najít, nejsem čistokrevná, ani studentka vaší koleje."
Bellatrix se ušklíbla. ,,A to se říká, že jsi nejchytřejší čarodějka své doby," Hermiona chtěla něco říct, ale Bellatrix ji nenechala. ,,Kdybys opravdu chtěla, tu knihu bys mi sehnala, ale ty si nejsi jistá. Nevkládáš do toho všechno, stále jsi na straně řádu. Pokud tedy pro tebe tohle není dostatečná motivace...," přistoupila k ní a přitiskla své rty na ty její. Opřela ji zády o strom a začala jí polibky zasypávat krk, což Hermionu donutilo zaklonit hlavu a z úst jí unikl tichý stén. Bella pokračovala ke klíční kosti, kterou jí olízla a rukou jí zajela pod tričko. Znovu se vrátila k jejím rtům, na které ji políbila a jazykem, který vsunula do jejích úst, si našla ten její a začala s ním divoce pohybovat. Rukou jí přejela přes kalhoty mezi jejíma nohama a Hermiona do polibku zasténala. Bellatrix však najednou přestala. ,,...tak už mne nikdy neuvidíš," dokončila větu a o krok od ní ustoupila s pohrdavým úšklebkem na tváři. Hermiony se zmocnila panika.
,,Tohle nemůžete, tohle neuděláte," celá se třásla.
,,Ne? Tak sleduj, holčičko," ušklíbla se a zmizela v oblaku černého dýmu.
,,Bellatrix!" Zakřičela a sesunula se na chladnou zem, rukou si zakrývala ústa a z očí se jí řinuly teplé slzy. Nemohla uvěřit tomu, že onu čarodějku už nikdy neuvidí.
~ ~ ~
Eddie seděla u psacího stolu ve svém pokoji a psala úkol do přeměňování, když jí na okno zaťukala sova. Zrzavá dívka položila brk, postavila se a šla sově otevřít. Byla černá a v očích měla pohled, při kterém Eddie zamrazilo. Vzala si obálku z jejího zobáku a začala číst.
Mudlovská šmejdka selhala. Tobě dávám čas do Vánoc, dnes už na obvyklé místo nechoď. Nezklam mne. -B.
Eddie se pro sebe ušklíbla. Měla obrovskou radost ze selhání Hermiony a z blížící se pomsty, na kterou tolik čekala.

Kapitola Desátá: Selhání (část první)

25. prosince 2017 v 20:16 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Life is never fair, and perhaps it is a good thing for most of us that it is not. ~
- Oscar Wilde
Andromeda se o týden později rozhodla, že pošle sovu své sestře a požádá ji, zda by jí pomohla s přeměnou jejího domu. Už víc než tři měsíce tam nebyla a napadlo ji, že musel být všude prach a to málo, co v lednici zůstalo, že muselo být prošlé. Odešla tehdy ve spěchu. Sbalila si věci své a věci Teddyho do obrovského kufru na kolečkách a krbem prošla k Weasleyovým, kde bydlela po dobu celých letních prázdnin. Pak už se domů nevrátila. Neměla sílu vidět ty fotografie a vzpomínky, které tam na ni čekaly. Věděla, že jakmile otevře dveře, nedolehne k ní z obýváku smích své dcery, ani ji nepřivítá její manžel polibkem a objetím. Nalezne tam pouze ticho a smutek.
Posledních pár dní však cítila potřebu s tím něco udělat. Věděla, že to nemůže odkládat navždy a že bude potřebovat všechnu svou sílu, aby dokázala ty věci vzít, naskládat je do krabic a uložit na půdu. A také si byla jistá, že to nedokáže sama. A přesně tyto myšlenky jí daly impulz k tomu, aby odeslala dopis Narcisse, která obratem souhlasila, že jí pomůže. Andromeda v tom viděla také skvělou příležitost, jak dostat Narcissu a Hermionu do jedné místnosti, proto požádala o pomoc i hnědovlasou dívku. Ta souhlasila a Andromeda se spokojeně usmála. Neřekla však ani jedné, že tam ta druhá bude, nechtěla riskovat, že by se některá z nich hodinu předem vymluvila například na zákeřnou nemoc či ranní nevolnost.
,,Můžeme?" Usmála se Andromeda, když společně s Hermionou stály u jejího krbu v bradavické pracovně.
Hermiona přikývla. ,,Ano, můžeme," řekla a podala Andromedě trochu letaxu. Ta prášek uchopila a za okamžik už zmizela v zelených plamenech. Hermiona ji hned následovala. Nechtěla, ať je v tom domě plném vzpomínek dlouho sama.
,,Andromedo?" Tiše zavolala její jméno, protože ji nikde neviděla. První, co Hermiona pocítila, byl strašlivý chlad. Došlo jí, že se tady dlouho netopilo. Vydechla a z úst jí vyšel obláček bílého dýmu. ,,Andy?" Zkusila to znovu, ale nikdo se jí neozval. Rozhlédla se. V pokoji bylo šero, záclony byly zatažené. Uprostřed byl stůl, kolem kterého stála dvě tmavě žlutá křesla a velký gauč. Několik skříněk, na kterých ležely fotografie, kouzelnické, které se pohybovaly, stálo podél zdí. Spousta již zvadlých květin byla zasazena v obrovských květináčích a malé kaktusy, které jediné měly šanci přežít, stály mezi fotografiemi. Hermiona jednu z nich vzala do ruky. Se šťastným úsměvem se na ni dívala malá dívenka s růžovými vlasy a v náruči ji držela Andromeda, kterou objímal Edward. Najednou se za Hermionou ozvalo zasyčení plamenů. Prudce se otočila a když uviděla Narcissu, zarazila se. Žena před ní však vypadala stejně překvapeně jako ona sama.
,,Madam Mal- Blacková," oslovila ji.
,,Slečno Grangerová, co tady děláte?"
,,Přišla jsem pomoct Andromedě s věcmi."
,,Ano, já také," řekla Narcissa a nějak tušila, že to Andromeda udělala schválně. ,,A kde je má sestra?" Rozhlédla se.
,,Já nevím, prošla jsem krbem a nebyla tady. Nejspíše bude v jednom z pokojů."
Narcissa přikývla. ,,Je tady hrozná zima," řekla, vytáhla hůlku a začala s ní kroužit ve vzduchu, který se v ten okamžik začal oteplovat. Hermiona obdivovala magii beze slov. Sama jí docela šla, ale ne na takové úrovni. Narcissa při tom vypadala ladně a nedělalo jí to sebemenší potíže. ,,Tak, teď se můžeme jít podívat po mé sestře," zastrčila hůlku zpátky do hábitu a vydala se do schodů.
Andromedu našly schoulenou v posteli jednoho z pokojů. Hermiona se rozhlédla a pomyslela si, že tady nejspíše bydlela její dcera. Pokoj byl vymalován fialovou barvou a na zdech visely plakáty slavných famfrpálových mužstev a také hudebních skupin, jak kouzelnických, tak mudlovských. Na obrovském věšáku byly zavěšeny trička a košile, dole poskládány kalhoty a u věšáku leželo několik párů bot. Andromeda se posadila a smutně se pousmála.
,,Už ji nikdy neuvidím, už se sem nikdy nevrátí... moje holčička," sklopila hlavu a Hermioně bylo jasné, že bojuje se slzami. Narcissa se k ní posadila a objala ji okolo ramen.
,,Ššš, neplakej. Dívá se na tebe a ví, jak moc ji miluješ. Je stále s tebou a rozhodně nechce, abys byla takto nešťastná," hladila ji po rameni. Hermiona nevěděla, co dělat, tak tam jen tak stála a na ty dvě se dívala.
,,J-já vím," povzdychla si Andromeda, zvedla hlavu a setřela si slzy. ,,Omlouvám se."
,,Nemáš proč se omlouvat, Andy," řekla Narcissa a dala jí pusu na spánek.
,,Možná bychom měly začít," navrhla Andromeda, postavila se a rozhlédla se po pokoji.
,,Já to udělám, Andy. Běžte společně se sestrou vedle. O tohle se postarám," povzbudivě se na ni pousmála Hermiona a Andy děkovně přikývla.
,,Děkuji ti, Hermiono, krabice jsou tady," ukázala na dvě obrovské krabice, nepatrně se usmála zpátky a s Narcissou, která ještě věnovala Hermioně vděčný pohled, odešla do ložnice.
Chvíli jen mlčky skládaly Tedovy věci do do krabice, když Andromeda promluvila.
,,Hermiona je hodné děvče," řekla a sundala z věšáku Tedovo sako, které poskládala do krabice.
,,Hmm," bylo jediné, co Narcissa odpověděla a snažila se tvářit co možná nejvíc lhostejně, nicméně věděla, že se této konverzaci stejně nevyhne.
,,Pamatuji si na Anastázii, velmi se jí podobá. Vlasy, oči, rysy obličeje. Povahou říct nemůžu, tolik jsem ji neznala, to spíše ty," pohlédla na Narcissu, která skládala věci do krabice a na tváři měla nečitelný výraz. ,,Milovalas ji hodně, že ano?" Narcissa sebou ošila a instinktivně si promnula prsteníček levé ruky. Andromeda si toho gesta všimla a pohled jí sjel na prsten, který na něm měla. ,,Ten není od Luciuse, že ne? Je to ten prsten, se kterým tě požádala na mé svatbě o ruku?Pamatuji si ten moment, nikdy jsem tě neviděla šťastnější."
,,Ty dny jsou pryč, Anastázie ode mne odešla a nikdy mi neřekla proč. Zlomila mi srdce jako nikdo jiný a já se zařekla, že už nikdy nebudu nikoho milovat."
,,Tohle neovlivníš, Cissy, a ty to víš," povzdychla si, přešla k ní a vzala ji za ruku s prstenem. Chvíli si jej prohlížela, pak jí však pohlédla do očí. ,,Nikdy jsi to nevzdala, ale možná už je načase nechat ji jít a dívat se na to, co máš přímo před sebou. Jsou to tvá slova, Cissy," Narcissa se chystala něco říct, ale Andromeda ji nenechala. ,,Pozvi ji někam, na skutečné rande, třeba do nějaké pěkné restaurace na večeři, seznamte se, třeba si skutečně padnete do oka. Je to rozumná, chytrá a laskavá dívka, věřím, že pokud by sis dokázala získat její srdce, o to tvé by se starala s největší láskou."
,,Jenomže to není tak snadné. Je velmi nepravděpodobné, že by chtěla někoho jako jsem já. Jednak jsem ve věku, kdy bych jí mohla dělat matku a jednak mne jistě stále vidí jako manželku smrtijeda a sestru té, která ji mučila u nich na manoru a ona s tím nic neudělala," zaprotestovala.
,,To všechno je minulost a přes tu se dá přenést, časem."
,,Někdy ne, některé rány zkrátka nikdy nepřebolí. Ale chci se nechat rozvést, na dálku a to hodně brzy."
,,To je dobře. Ten muž by už na tebe neměl mít žádné právo," nakrčila nad představou Luciuse nos. ,,Cissy, slib mi, že to zkusíš."
,,Nemůžu nic slíbit, ale pokusit se mohu. Pozvu ji na večeři," přikývla.
,,Tak se mi to líbí!" Uchechtla se Andromeda.
Hermiona mezitím skládala věci Namfadory do krabic. Byl to pro ni zvláštní pocit dotýkat se jejích věcí a přitom vědět, že už nebyla mezi živými. Hermionu z toho zamrazilo. Její myšlenky se zatoulaly opět k Bellatrix. Stále dokola si v hlavě přehrávala jejich polibek a cítila jemné šimrání v podbřišku. Tolik po ní toužila, nemohla ji dostat z hlavy a přitom věděla, že činí špatně. Zajímalo ji, co v té knize bylo, že po ní tolik prahla. Pomyslela si, že to jistě musela být víc než mocná magie a měla strach, že by mohla přivést zpátky dokonce i pána zla. Na jednu stranu věděla o své hlouposti a pošetilosti, avšak na druhou si říkala, že Bellatrixiny city k ní nejsou vyloučeny a tomu jedinému chtěla věřit. Co kdyby s ní pak skutečně mohla být, mohla by kontrolovat její činy a tím pomoci jejich straně. Měla by ji pod kontrolou a k tomu by konečně mohla být šťastná a ukojit své touhy. Tam hluboko uvnitř však tušila, že se tohle nikdy nestane. Musela to však zkusit. Měla plán, který hodlala uskutečnit ještě dnes a doufala v jeho úspěch.
Vyklidit dům jim trvalo přibližně půl dne, společně také vymalovaly, přestavěly nábytek a udělaly z tohoto domu úplně nové místo. Tedovy i Nymfadořiny věci odnesly na půdu, z jejího pokoje se udělal pokoj pro Teddyho a až trochu vyroste, bude to jeho malé království. V domě zůstalo pouze několik fotek, které byly důkazem, že tento dům skutečně kdy obydloval i někdo jiný.
Po obědě se Narcissa vrátila domů a Andromeda s Herminou do Bradavic. Andromeda šla právě do svého kabinetu, když před sebou uviděla kráčet Eddie, usmála se a pozdravila ji. Eddie však jen nakrčila nos a prošla kolem ní. Andromeda se zastavila, překvapeně zamrkala a otočila se.
,,Stalo se něco?"
Eddie se otočila a rozesmála se. ,,Jestli se něco stalo? No...," dělala, že se zamýšlí. ,,Já bych řekla, že ano. Víte, omylem jsem vám přibrala tašku s věcmi pro Teddyho a když jsem vám ji přišla vrátit, zaslechla jsem jistý rozhovor, který jste vedla s Hermionou o mé maličkosti."
V Andromedě hrklo a strnula na místě. ,,J-já, Eddie, já to tak-"
,,Ne, nemusíte se obtěžovat vysvětlováním, slyšela jsem dost. Můžete se snažit jak chcete, přetvařovat se, ale vy v sobě Blackovou nikdy nezapřete. Hluboko uvnitř jste stejná jako zbytek vaší rodiny," řekla, otočila se na podpatku a odešla pryč.
,,Sakra, sakra, Andromedo," klela, když za sebou zavřela dveře svého kabinetu. Uvědomovala si svou chybu a bylo jí to líto, nechtěla se jí dotknout. Bylo jí jasné, že se zachovala hloupě a věděla, že se jí musí omluvit a napravit to. Ale ne dnes, dnes už byla na vše moc unavená.
~ ~ ~
,,Tenhle obraz je super!" Podotkl Colin, který pozval Olivii na týden umění. Souhlasila, ale převážně proto, protože chtěla vidět slavná díla, ne proto, že by jí společnost onoho chlapce, o hlavu menšího a vyzáblého, dělala radost.
,,Jistě," ušklíbla se Olivia. ,,Jestlipak víš, co značí?"
,,No... tyhle barevné tahy... možná... duhu?" Zkusil to.
Olivia protočila panenky. ,,Jistě, duhu," zakroutila hlavou. ,,Tebe ve skutečnosti umění vůbec nezajímá, že ne?"
,,Ale ano, zajímá!" Ohradil se. ,,Jen toho o něm moc nevím, ale to neznamená, že bych se rád neučil. A zvláště od tak nadané učitelky jako jsi ty," pousmál se.
Olivia si povzdychla. ,,O tom si nech zdát," odvětila a přešla k dalšímu obrazu. Mlčky tak prošli celou tuto galerii a chystali se na další, ale nejprve se šli najíst. Olivia vybrala nějakou vegetariánskou restauraci.
,,Takže, jak se ti to zatím líbí?" Pousmál se a nabral si do pusy něco, co vypadalo jako rozvařená rýže.
,,Líbilo by se mi to víc, kdybych o tom měla po cestě s kým diskutovat," ušklíbla se a Colin se zamračil. Nelíbilo se mu už, jak se k němu chovala. To, že ji chtěl ohromit a udělat jí radost neznamenalo, že ji nechá, by se po něm takto vozila.
,,Fajn, pokud je ti má přítomnost na obtíž, nechám tě tady," řekl a začal se zvedat, Olivia si povzdychla.
,,Neber to tak vážně," zakroutila hlavou. ,,Sedni si, jsi děsně dramatický," uchechtla se nad jeho nasupeným pohledem, který v okamžik jejího úsměvu záhadně roztál.
Colin se opět posadil a pokračoval v jídle, pak však sáhl do tašky a vytáhl sáček s řetízkem. ,,Všiml jsem si, jak zaujatě sis to v tom obchodě se suvenýry prohlížela," podal jí řetízek, na kterém visel přívěsek kulatého tvaru, na kterém byl zakreslen stůl, po kterém se roztékaly hodiny, jako by snad byly z gumy. Jednalo se o jedno z nejslavnějších děl Salvadora Dalího.
Olivia překvapeně zamrkala. ,,Ale to jsi nemusel, stál spoustu peněz," pohlédla na něj, zda to myslel doopravdy vážně.
,,Na tom nezáleží, jen jsem ti chtěl udělat radost," odpověděl. ,,Navíc teď na mě budeš nucena neustále myslet," zasmál se a Olivia zakroutila hlavou.
,,Tak ti děkuju, budu ho nosit," pousmála se a chystala se ho zastrčit do kapsy, když ji Colin zarazil.
,,Moc to tak nevypadá," zachechtal se a postavil. ,,Smím?" Natáhl ruku. Olivia chvíli zaváhala, ale nakonec mu řetízek podala, aby jí ho připnul. Colinovi se klepaly ruce, což zapříčinilo, že se mu povedlo trefit se až naponěkolikáté.
,,Díky," mírně se pousmála Olivia a dala se opět do jídla.
Zbytek dne probíhal v mnohem přátelštějších duchu. Olivia si nechávala své kousavé poznámky pro sebe, protože viděla, že se opravdu snažil a nechtěla působit nevděčně. Jakmile se vrátili zpátky do Bradavic, rozloučila se s ním před Velkou síní.
,,Díky za krásný den," mile se pousmála a objala ho.
,,Já děkuji tobě, bylas ta nejlepší společnost, jakou jsem si mohl přát," pousmála se a objal ji zpátky.
,,Tak ahoj," řekla, když se opět odtáhla. ,,A díky za ten přívěsek!"
,,Za nic. Tak snad zase brzy," řekl v nadějí v hlase, na to mu však Olivia věnovala už jen nepatrný úsměv a zmizela ve Velké síni na večeři. Colin si povzdychl a také se rozešel do síně, jejíž vůně byla cítit až na chodbu.

Kapitola Devátá: Škola pro čistokrevné kouzelníky (část druhá)

12. prosince 2017 v 11:55 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ 1998 ~
Bellatrix kroužila kolem Nymfadory, která teď ležela na studené zemi bradavického dvora a snažila se dosáhnout na svou hůlku. Bella jí však silně dupla botou na zápěstí, které v ten okamžik hlasitě zapraskalo a Nymfadora zakřičela bolestí. Vedle ní ležel její mrtvý manžel, Remus Lupin. Bellatrix jej zabila hned, ale s ní měla v plánu si ještě pohrát.
,,Je to dokonalý pocit zadostiučinění," zhluboka se nadechla a opět vydechla, pak na ni namířila hůlku a vykřikla: ,,Crucio!" Nymfadora se začala svíjet v bolestných křečích. Z nosu a uší jí tekla krev a nemohla se nadechnout, protože se jí sevřely plíce. Lapala po dechu, avšak nebylo jí to nic platné.
,,Přestaň, Bellatrix!" Slyšela za sebou známý hlas. Otočila se. Kráčela k ní Narcissa s hůlkou napřaženou. ,,Je to dcera naší sestry! Tohle ti nikdy nedovolím!" Mířila na ní hůlkou.
Bellatrix se ušklíbla. ,,Nebudu se tě ptát na svolení, Narcisso. Slož tu hůlku nebo skončíš špatně!"
,,Nikdy!" Řekla Narcissa pevně a semkla rty do úzké linky.
,,Fajn, řekla sis o to," mrštila po ní kletbu, kterou Narcissa odrazila. Od toho okamžiku na sebe vysílaly jednu kletbu za druhou. Nymfadora viděla rozmazaně dvě postavy bojující nad ní, nedokázala už však pořádně vnímat okolí, jen se snažila zhluboka dýchat a zvládnout bolest, která jí prostupovala celým tělem. ,,Už toho mám dost," zamračila se Bellatrix a vyslala proti své sestře kletbu cruciatus, která se okamžitě svalila vedle Nymfadory a začala se kroutit v ukrutných bolestech. Bellatrix přešla až nad ni a promluvila: ,,Zlobivé děti si zaslouží trest, copak jsi zapomněla, co nás otec učil?" Ušklíbla se a kletbu stáhla. Pak namířila svou hůlku na Nymfadoru a vykřikla: ,,Avada kedavra!" A jediná dcera Andromedy a Teda Tonksových vydechla naposledy.
Bellatrix se rozběhla zpátky do hradu a první, koho si všimla, byla mladá Ginny Weasleyová. Po cestě zabila ještě jakousi studentku Nebelvíru a vyslala kletbu přímo na ni, kterou však kdosi odrazil.
,,Moji dceru ne, ty mrcho!" Uslyšela hlas Molly Weasleyové.
Ušklíbla se. ,,Tak pojď, ty domácí puťko," řekla pobaveně a vyslala proti Molly kletbu. Obě si jich několik vyměnily a Bellatrix pochopila, že tu ženu nejspíše podcenila. Byl to jen okamžik nepozornosti a její tělo znehybnělo. Nemohla pohnout ani rukama, ani nohama, dokonce ani promluvit. Seběhlo se to rychle a ona cítila, jak se její tělo trhá na stovky malých kousků. A pak už byla jenom tma.
~ ~ ~
Rabastan Lestrange, mladší bratr Rudolfuse, který chodil s Bellatrix do ročníku byl jedním z mála smrtijedů, kterým se podařilo uprchnout. Ten večer, kdy ulehl v chladné jeskyni v horách, se mu poprvé zjevila ve snu.
,,Rabastane, přestaň se tady skrývat jako zvíře. Co by si náš pán pomyslel?" Zeptala se Bellatrix, která se na něj dívala zeshora.
,,B-Bello?" Nechápavě se zvedl a pohlédl na ni s tázavým pohledem v očích.
,,B-Bello?" Napodobila ho a ušklíbla se. ,,Laskavě se seber a vrať se pro mě! Mé tělo leží v hrobce naší rodiny Blacků. Ale problém je, že je tak trochu na kousky," ušklíbla se. ,,Budeš potřebovat Narcissinu krev, vykonat obřad a vyřknout jednoduché zaklínadlo, které mne přivede zpátky."
,,Jaké zaklínadlo?" Zeptal se a úžasle na ni hleděl.
,,Ferrumino committo. Ale předtím musíš počkat na úplněk. Nakreslíš na zem pentagram, do něj poskládáš mé tělo a každý kousek potřeš krví mé sestry. Světlo měsíce musí dopadat na mé tělo a pak už jen vyřkneš zaklínadlo a je to. Jednoduché," ušklíbla se.
,,A jak podle tebe seženu Narcissinu krev?" Nechápavě pozvedl obočí.
,,Jakkoli! Ale nezabíjej ji, nesmí zemřít, je ti to jasné?"
Přikývl. ,,Jo."
,,Fajn, tak se na to vrhni, úplněk je už za pět dní. A nezapomeň, ferrumino committo," řekla a zmizela pryč.
Když se Rabastan ráno probudil, usoudil, že to byl pouze šílený sen a uchechtl se. ,,No jo, ale bylo by fajn tě mít zase zpátky, Bello," povzdychl si a šel si ulovit do lesa něco k snědku.
Když tu noc ulehl, přišla znovu a další noc opět, až už si říkal, že to nemohl být jen sen a rozhodl se, že se pokusí splnit to, co mu uložila. Největším problémem byla krev její sestry. Narcissu stále hlídali bystrozorové, nemohl se tam jen tak objevit, aniž by jej nechytili. Pojídal právě pečenou veverku, kterou ulovil pomocí hůlky, když dostal nápad. Ale Bellatrix má ještě jednu sestru, pomyslel si. Krvezdrádkyni Andromedu. A pak si představil, jak by se asi tvářila, kdyby zjistila, čí krev to doopravdy byla. Musel se rozesmát a rozhodl se, že to skutečně udělá.
Ještě tu noc se přemístil na okraj lesa, ze kterého bylo dobře vidět na dům. Zdálo se, že je kolem klid a nikdo jej nehlídá. Opatrnými kroky se proto vydal k domu.
Andromeda nespala. Měla napuchlé oči od pláče a dívala se hypnotizovaně na malého Teddyho, který spokojeně spinkal v postýlce. Molly jí před pár dny navrhla, že by mohla bydlet nějaký čas u nich, aby nebyla tak sama, avšak Andromeda nechtěla Weasleyovi obtěžovat, sami toho měli na svém talíři víc než dost. Teď už však věděla, že to nedokáže. Žít v domě, který na ni dýchal tolika vzpomínkami, ze všech fotek se na ni usmívali Ted s Nym a ona se při každém pohledu na ně hroutila. Nemohla tady už déle být. Lehla si do postele na stranu jejího manžela a marně se pokoušela nasát poslední zbytky jeho vůně, kterou ve svých peřinách zanechal. Byla už téměř úplně pryč. Nepřevlékla postel, ani jeho, ani od Nym. Nedokázala si připustit, že jsou pryč a že už je nikdy znovu nespatří, neobejme a nepolíbí. Schoulila se do klubíčka a znovu se rozplakala, když vtom uslyšela cvaknutí zámku u vchodových dveří. Zpozorněla, posadila se a sáhla po hůlce. Pohlédla na Teddyho, který nerušeně spal a opatrně kráčela ke dveřím ložnice, které za sebou zavřela a tiše se vydala ke vchodovým dveřím. Když k nim došla, byly zavřené a nikde nikoho neviděla. Povzdychla si a zakroutila hlavou nad tím, jak paranoidní byla, avšak když šla zkontrolovat obývací pokoj, uviděla siluetu, která seděla v křesle. Namířila na ni hůlku.
,,Kdo jste a co ode mě chcete?" Zamračila se.
Ona postava se postavila a vyslovila lumus, přičemž se místnost zalila světlem. Andromeda poznala Rabastana Lestrange.
,,Co tady děláš?" Mířila na něj dál hůlkou, ruce se jí třásly a myslela na Teddyho, který spal vedle v pokoji.
,,Uklidni se, Medo, nepřišel jsem ublížit tobě, ani tomu děcku," ušklíbl se. ,,Něco od tebe potřebuji."
Andromeda se trochu uklidnila. ,,Co bych ti já tak mohla dát?" Pozvedla obočí.
,,Trochu své krve."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,K čemu ti bude má krev?"
,,Ke vzkříšení tvé sestry Bellatrix," odpověděl jí klidným hlasem.
,,Cože?" Zamračila se. ,,Co to tady na mě zkoušíš? Bellatrix je pryč, nikdo nemůže mrtvé přivést zpátky."
,,Možná. Ale stejně budu potřebovat tu krev."
,,Ale já ti ji nedám!" Řekla pevným hlasem a namířila hůlkou výše přímo na jeho obličej.
Rabastan si povzdychl. ,,Hele, Medo, vždycky jsem tě měl rád a nerad bych ti ublížil. Takže to pojďme vyřídit v klidu a já zase půjdu."
,,Na to zapomeň! Mou krev nezískáš!" Řekla a Rabastan jen zakroutil hlavou. Mrštil po Andromedě kletbu, kterou však odrazila.
,,Jednu se ti odrazit nepovede. Jsi slabá z událostí, co se seběhly za poslední dobu. Uplakaná a nevyspaná. Tohle vyhrát nemůžeš," řekl a mrskl po ni další kletbu.
,,Uvidíme!" Zamračila se, ale věděla, že měl pravdu. Byla zesláblá, několik dní nespala a jen horko těžko se udržela na nohou. Netrvalo dlouho a jedna z kleteb ji opravdu zasáhla a Andromeda spadla na zem, její hůlka se odkutálela pryč. Rabastan toho rychle využil, přiskočil k ní a obkročmo se na ni posadil.
,,Neboj, budu šetrný," řekl a napíchl jí žílu. Andromeda se pokusila bránit, ale nebylo jí to nic platné, byl zkrátka silnější. ,,Budu té krve potřebovat trochu víc," řekl a pohladil ji po vlasech. Andromedě se z úbytku krve v jejím těle dělalo špatně. ,,Ještě chvilku, Medo," řekl, ale když viděl, že se jí přetáčejí oči a upadá do bezvědomí, přestal. Hůlkou zastavil krvácení, vzal ji do náruče a položil ji opatrně na gauč. Byla napůl mimo a ztěžka oddychovala. ,,Ještě jedna věc," řekl a namířil na ni hůlku. ,,Obliviate!" Pohladil ji po tváři a odešel.
~ ~ ~
,,Bellatrix," překvapeně zamrkal, když se žena před ním zjevila živá a z masa a kostí.
,,Trvalo ti to," nakrčila nos.
,,J-já si nebyl jistý, zda to nebyl pouhý sen," díval se na ni stále s úžasem. ,,Ale jak je to možné?"
,,Jsem zkrátka mocnější čarodějka, než za jakou mne ostatní považovali. A teď už pojď, čeká nás práce. Společně vrátíme čistokrevným rodinám jejich lesk a slávu."
,,Jistě, ale... je tady ještě jedna maličkost, kterou bych ti rád sdělil," tvářil se ustaraně, ale v duchu se smál.
,,Ano?" Pozvedla Bella obočí.
,,Nesehnal jsem Narcissinu krev."
Bella mu věnovala nechápavý pohled. ,,Ale vždyť... vždyť jsem zpátky."
,,Jo," ušklíbl se. ,,Za to poděkuj Medě," řekl a Bellatrixin obličej začal měnit barvy od smrtelně bledé až po rudou vztekem. Rabastan už to nemohl vydržet a vyprskl smíchy. Byl vděčný, že neměla svou hůlku.
,,Zabiju těěě!!!"" Začala křičet a vrhla se na něj. Rabastan se stačil včas vzpamatovat a se záchvatem smíchu se dal na útěk.
~ ~ ~
Bellatrix a Rabastan společně našli starý opuštěný hrad na pobřeží Severního Irska, který za pomoci dalších zbylých Smrtijedů dali dohromady. S největší opatrností Bellatrix našla své první následovníky z různých koutů Evropy. Ti, co znali příběh, který se udál, se chtěli od ní naučit tajemství nesmrtelnosti. Takové, které ani sám pán zla nedokázal najít. Bellatrix jim přislíbila za jejich věrnost, že je naučí všemu, co sama znala. Nejprve toto místo sloužilo pouze jako útočiště pro ni a ty, kteří byli ochotni se od ní učit, postupně se však její řady rozrůstaly. Bylo to právě uprostřed léta, kdy ji napadlo vybudovat z tohoto místa kouzelnickou školu, kterou by řídila k obrazu svému a pokračovala v práci svého pána. A jak řekla, tak také učinila. Studenti čistokrevných rodin se začali hrnout a Bellatrix nechávala, ať za ni vše vyřizuje Rabastan. Ona sama toužila zůstat v utajení, aby se mohla pomstít těm, kteří měli co dělat se smrtí Voldemorta a nechtěla si nechat ujít ten moment překvapení na jejích tvářích až zjistí, že to byla právě ona, která překonala i jeho a ovládla kouzelnický svět. Věřila také, že jakmile se jí podaří získat zpátky knihu, Morgana se k ní vrátí. Byl to pro ni jeden z nejdůležitějších cílů.

Kam dál