Prosba

Včera v 9:46 | Stázka
Ahoj,
nevím, kolik z vás mé povídky čte, ale dnes se mi stala takové věc, po které už nemám chuť vůbec pokračovat. Dávala jsem svou povídku na jistý web a nejmenovaná dáma, která to tam opravuje, mi nějaký čas zpátky napsala, co všechno mám opravit, což jsem udělala. Bohužel mi to pak poslala zpátky s tím, že má pocit, že ji trollím, vlastně mi tím chtěla říct, že mé psaní, či má povídka stojí úplně za nic, alespoň takový pocit z toho mám. Proto jsem vás chtěla požádat, ti, co čtete, zda byste se mi pod tento článek alespoň nepodepsali, ať vím, jestli má vůbec cenu pokračovat nebo blog ukončit.
Díky, Stázka.
 

Kapitola Desátá: Žena, která mu otevřela své srdce (část druhá)

Včera v 9:39 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Hermiona se vrátila z nemocnice domů. Pouze si uvařila po celém dni opět pořádné jídlo a rozhodla se, že nebude otálet už ani minutu a vydá se rovnou na ministerstvo zažádat o zákaz přiblížení. Nehodlala už dát Ronaldovi ani nejmenší šanci, aby jí kdy znovu ublížil.
,,Tohle vám udělal?" Vytřeštil oči kouzelník, když mu Hermiona podala fotku. Přikývla. ,,A přejete si podat také trestní oznámení?"
Hermiona zakroutila nesouhlasně hlavou. ,,Ne, pouze ten zákaz přiblížení."
I když byl Ron idiot, tak měla ráda Arthura a Molly a nechtěla jeho rodině dělat problémy. Bylo by to zbytečné. Už tak měli svých starostí víc než dost.
Když vše zhotovili a vyřídili, poslali Ronovi sovu s dopisem, v jehož úvodu bylo napsáno: Zákaz přiblížení ke slečně Hermioně Grangerové pod hrozbou zatčení a následného odnětí svobody v Azkabanu až po dobu pěti let.
Když se Hermiona vrátila, zabezpečila dům všemožnými ochrannými kouzly a šla si lehnout. Potřebovala odpočívat. Její žebra stále ještě bolela. Křivonožka vyskočil k ní do postele a přitulil se.
,,Ty můj zachránče... co já bych bez tebe dělala?" Dala mu pusu na jeho splasklý čumák. Křivonožka zavrněl a začal se tulit. Hermiona jej s úsměvem hladila.
~ ~ ~
Ginny se mezitím vydala domů k rodičům, musela jim o tom říct. Zaklepala na domovní dveře a čekala. Netrvalo dlouho a otevřela Paní Weasleyová, malá podsaditá dáma se zrzavými vlasy a vstřícným úsměvem.
,,Ginny, miláčku," pousmála se na ni a pozvala ji dovnitř. Ginny se posadila. Pan Weasley seděl v kuchyni a četl si noviny. Když ji uviděl, usmál se a pozdravil ji.
,,Dáš si něco k jídlu? Jsi tak hubená, drahoušku! Jíš ty vůbec?"
Ginny si povzdychla a její otázku ignorovala. ,,Mami, musím ti něco říct," řekla s vážnou tváří.
,,Copak se stalo?" Zeptala se paní Weasleyová a dívala se na ni starostlivě.
,,Ronald zbil Hermionu, a to dost ošklivě. Dnes ji propustili od Munga a šla si požádat o zákaz přiblížení."
Molly vytřeštila oči. ,,C-cože udělal?" Pan Weasley složil noviny a zamračil se.
,,Opil se a nemohl pochopit, že jej Hermiona nemiluje."
,,Já toho kluka přetrhnu!" Řekl pan Weasley a jeho manželka přikývla.
,,A je v pořádku?"
,,Ano. Křivonožka se na Rona vrhl a Hermiona toho využila, natáhla se po hůlce a jen tak tak vyvázla. Kdo ví, co by jí udělal, mami. Byl prý úplně nepříčetný. Bezhlavě do ní kopal a zlomil jí nos a několik žeber," odpověděla a Molly si zakryla ústa.
,,Merline. Jak tohle mohl udělat?" Podívala se na Arthura, pak se zvedla, otevřela šuplík a vytáhla z něj pergamen, brk a inkoust. Rozhodla se, že Hermioně napíše dopis.
Milá Hermiono,
je mi opravdu líto, co ti Ronald udělal. Chci, abys věděla, že u nás máš dveře stále otevřené a že tě moc milujeme a vždy budeme, ať se stane cokoli.
Molly a Arthur Weasleyovi
Poslala dopis a usadila se zpátky na místo. ,,Stále nemůžu uvěřit tomu, že to udělal. Jak jsme ho to vychovali?" Mluvila k Arthurovi.
,,To není vaše vina, mami. To on sešel na špatnou cestu," řekla Ginny a pohladila Molly po ruce. ,,Musíme mu pomoc, sám to nezvládne. Mluvila jsem o tom s Harrym. Sám si to dává za vinu, že tady teď pro něj nebyl. Snažila jsem se mu to vymluvit, ale stojí si za svým. Hlavně teď nikdo z nás neví, kde Ronald je," povzdychla si.
Když Ginny odešla, vzala Molly další kus pergamenu a začala psát.
Rone, přijď někdy k nám, prosím. Mám o tebe starost, zlatíčko.
Mamka
Vložila dopis sově do zobáku a pozorovala, jak mizí v dáli.
~ ~ ~
Ron měl zamluvený pokoj u Tří košťat, kde strávil předešlou noc. Ani se nepokusil vystřízlivět. Měl v ruce flašku ohnivé whiskey a pil přímo z ní. Když mu přišel dopis z ministerstva, proletěl si jej očima, s úšklebkem ho roztrhal a zahodil na druhou stranu pokoje.
,,Co si ta děvka o sobě myslí?"
Když přiletěla k jeho oknu další sova, zamračil se.
,,Zmizni!" Zařval na ni, sova zahoukala, pustila dopis a odlétla pryč. Ron se pro dopis natáhl a otevřel jej. Nad jeho obsahem se musel ušklíbnout.
,,Copak, matinko? Dozvěděla ses o tom, co jsem udělal a sžírá tě svědomí kvůli tomu, jaks mě vychovala?" Zachechtal se pro sebe a přihnul si opět z lahve.
~ ~ ~
Když se paní Tonksová vrátila z práce, začala vařit kuře na paprice. Arthur a Molly měli dnes přijít na večeři a tak si dala obzvlášť záležet. Jídlo provonělo celý dům a Tedovi už se sbíhaly sliny.
,,Evie, miláčku," oslovil ji, když přišel ze zahrady, kde zasadil hrušeň. Hrušky ještě neměli a paní Tonksová je měla obzvlášť ráda, tak si Ted řekl, že ji překvapí a jednu zasadí.
,,Ano?" Usmála se na něj a on jí dal pusu na tvář.
,,Ta rajčata nám pěkně vyrostla. V tom novém skleníku se jim daří. Byl dobrý nápad jej koupit. Jen to skládání byla pohroma," řekl a Evelyn zakroutila hlavou.
,,Vždyť jsme se u toho tolik nasmáli, Tede," dala mu pusu na špičku nosu. ,,Jsi můj šikula! A já tě hrozně moc miluju."
Ted ji plácl ji přes zadek. ,,Já vás taky, madam Tonksová," uchechtl se, když nadskočila. ,,A voní to výtečně!"
,,Pane Tonksi, vy si zase dovolujete na dámu. To se nedělá!" Ušklíbla se a otočila se na něj i s vařečkou, kterou mi pohrozila.
,,Jste moje dáma, paní Tonksová, a v té zástěře jste zatraceně sexy," zazubil se a Evelyn protočila panenky. Šel se umýt, byl špinavý od hlíny a trochu zpocený. Evelyn si povzdychla a dívala se za ním, jak odchází do koupelny. Měla obavy. Ted totiž ze spaní často šeptal jméno jiné ženy, Andromedy. Evelyn od Molly zjistila, že to byla Tedova první láska, která ho opustila, protože měla jiný krevní statut. Evelyn to sice jistým způsobem trápilo, ale neřekla nic. Teda milovala a byla si jistá, že on ji taky, že má pouze nedořešenou minulost. Chtěla si s ním o tom promluvit, ale stále nenašla odvahu.
Když se Ted vrátil z koupelny a posadil se ke stolu, postavila před něj čaj. Sama si vzala druhý hrníček a posadila se naproti němu. Chvíli pozorovala kouř, který se nad čajem vznášel a pak promluvila.
,,Taky se ti někdy stává, že tě minulost dohání, Tede?"
Ted na ni nechápavě pohlédl. ,,Jak to myslíš?"
,,Třeba návrat starých scén. Návrat školních roků. Jména našich milovaných," skousla si ret.
Ted pozvedl obočí. ,,Drahá, já nevím, co máš na mysli. Ale pokud tě něco trápí, klidně to vyslov nahlas," konejšivě jí stiskl ruku.
,,Já jen... poslední dobou ze spaní říkáš jméno jisté ženy... Andromeda se jmenuje. Vlastně to děláš po celou tu dobu, co jsme spolu."
Ted si povzdychl. ,,Tak o to jde. O Andromedu. Dobře... byla mou první láskou. Miloval jsem ji a chtěli jsme se vzít a jak se říká, na první lásku se nikdy nezapomíná, ta ve tvém srdci zůstane navždy. Avšak už je to spoustu let a je to minulost. Ačkoli přiznávám, že se mi o ní stále zdává, což bohužel neovlivním, teď jsi tady ty, jediná žena v mém životě, kterou miluji a se kterou hodlám také zestárnout. Takže se tím netrap, dobře? O nic nejde," pohladil ji po tváři.
,,Já vím. Já jen nechci, aby ses trápil ty," vstala a posadila se mu na klín, objala ho.
,,Netrápím se, mám tebe," dal jí pusu na krk. ,,A to je vše, na čem záleží."
Evelyn přikývla. ,,Dobře. Ale kdyby sis o ní či o čemkoli jiném potřeboval promluvit, jsem tady pro tebe. Jen abys to věděl."
,,Vím to," řekl a políbil ji na rty.
~ ~ ~
Tiberius se posadil na terasu a tvářil se kysele. Byl už téměř večer a na obloze byly vidět první hvězdy.
,,Takže jsi jí to řekl?" Tiberius přikývl. Sedla si k němu a objala jej, on jí položil hlavu na rameno a zavřel oči. ,,Bude to tak lepší. U ní bys lásku nikdy najít nemohl a ty to víš. Její srdce už ji nedokáže dát," hladila jej po vlasech. ,,Oba teď budete volní a ty budeš moct být s někým, kdo tě skutečně miluje. Dostaneš lásku, kterou si zasloužíš a konečně budeš šťastný," řekla a políbila jej na rty. ,,Já se o to postarám. Ostatně jako jsem to dělala vždy, když jsi cítil chlad, který ti dávala. Přišel jsi hledat žár u mne. Já tě vidím takového, jaký skutečně jsi a a přesně takového tě miluji," řekla a on se na ni usmál. ,,Já vím... vím, že ano, Narcisso."

Kapitola Desátá: Žena, která mu otevřela své srdce (část první)

Včera v 9:38 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Andy se probudila dříve než Bella. Byla takhle takzvaně naprogramovaná už od dob, co si vzala Tiberia. Ležela na zádech a pozorovala prach na parapetu, na který dopadaly sluneční paprsky.
Bellatrix sebou trhla. Zdál se jí sen, ve kterém byla zpátky v Bradavicích ve své ložnici. Ležela s Andromedou v posteli a milovaly se, když vtom se ve dveřích objevil otec a vyslal proti Andy smrtící kletbu. Bella vyděšeně otevřela oči a nemohla popadnout dech. Po čele jí stékal smrtelný pot. Rozhlédla se kolem sebe a když uviděla Andy, měla chvíli problém se zorientovat, ve které době vlastně byly, ale když si uvědomila, že jsou u ní doma, oddychla si.
,,Copak?" Pozvedla Andy obočí. ,,Vypadáš zmateně. Tos běžela ve snu nějaký maraton, že jsi tak udýchaná?" Prohlížela si ji. Sama si protřela oči a zívla.
,,Ne... neběžela, ehm," trochu se začervenala. ,,Jak jsi se vyspala?" Zeptala se, aby odvedla pozornost od tématu, přisunula se blíže a objala ji. ,,Mám tě škrábkat?" Přejela jí nehty po straně krku. Andromedě naskočila husí kůže a Bella se musela pousmát.
,,Aaale, měla jsem jen noční můry, takže to celkem ušlo," dívala se na Bellu. ,,Není to nutné, ale děkuji za nabídku."
,,Zdává se ti o válce, že ano? Taky je mám, Andy," vzala její ruku do své a dala jí na ni polibek. ,,Taky je vidím vidím. Ty, kteří přišli o život. A popravdě jsem neskutečně ráda, že ty a Cissy jste v pořádku. A na ničem jiném mi stejně nikdy nezáleželo," hladila její dlaň. ,,Jak dlouho tady ještě zůstaneš?" Zeptala se, když jí Andromeda neodpověděla.
,,Dnes už bych šla ráda domů."
,,Ahh... dobře. A kdy tě zase uvidím?" Dívala se na ni trochu smutně.
,,To netuším. Až přijde ten správný čas, pošlu ti sovu," odpověděla bez emocí a Bella si povzdychla. Nejistě ji chytila okolo pasu, překulila ji na sebe a začala ji hladit po zádech.
,,Jak se má matka a tvá dcera?"
,,Jsou v pořádku. Jsem ráda, že jsme to všichni ve zdraví přežili," odpověděla Andromeda a zavřela oči. Bylo jí příjemné, jak ji Bellatrix hladila a jemně jí přejížděla nehty po zádech.
,,To ráda slyším. A tvůj manžel... musí tě doopravdy milovat," řekla opatrně. Zajímalo ji, jaký spolu mají skutečně vztah.
,,Ano, miluje. Já však nejsem schopna mu tu lásku opětovat. Od Teda už nevím jak na to. Neumím to," povzdychla si. ,,A on si zaslouží víc. Je to dobrý muž."
,,Umělas to, stačí si to jen připomenout, Andy."
,,Ne. Já už vlastně ani nevím, co to láska je."
,,Ale Narcissu miluješ. Je to sice jiný druh lásky, ale je to začátek," skousla si Bella ret.
,,Je to sesterství a to je rozdíl."
,,Možná by v tom nemusel být až takový rozdíl," řekla opatrně. Vyslovila sice Narcissino jméno, avšak myslela na někoho úplně jiného.
,,Nemyslím si," zavrtěla hlavou. ,,Je to dost velký rozdíl."
,,Ne kdybys chtěla, Andy. Všechno je možné," držela ji stále ve svém objetí.
,,Není. Složit mé srdce je jako vrátit mrtvé k životu, stejně nemožné," zvedla hlavu z jejího hrudníku a podívala se na ni.
,,Ale já mrtvá nejsem,"dívala se jí vážně do očí.
,,Nemluvím teď o tobě, Bello, dávám ti příklad, že není možné vše. O tvých citech ke mně vím, ale nemyslím si, že by to kdy mohlo být reálné."
,,Protože jsem tvá sestra? Nemůžeme mít přeci děti, tudíž v tom žádná zábrana není. Navíc ti rozumím víc, než kdokoli jiný, vím, čím sis prošla, chápu tě. Jsme na stejné vlně. Nemyslíš si, že by mohlo být krásné být s někým, s kým můžeš tu bolest sdílet? A také radost, štěstí... mít někoho, kdo by se rád pokusil znovu tě naučit milovat? Někdo, kdo tě miluje víc, než cokoli jiného?" Pohladila ji po tváři. ,,Není to nemožné, je to jen a pouze ve tvé režii."
,,Jsem vdaná, to je překážka. Nechci ničit srdce muže, který je mým manželem a který mě miluje," zamračila se a odtáhla. Vzala si věci a šla se převléct vedle do koupelny. Bella si povzdychla a postavila se. Počkala, až se Andy převlékne a vydala se za ní.
,,Tato konverzace... nezmění mezi námi nic, že ne? Uvidím tě zase?"
,,Ovšem. Jen už chci jít domů, ke své rodině," řekla a Bellu objala. ,,Napíšu ti sovu, dobře?" Přikývla. Nezbývalo jí nic jiného, než se dívat, jak Andy mizí v zelených plamenech letaxového prášku. Bella si šla dát rychlou sprchu, nachystala se a přemístila se na ministerstvo.
~ ~ ~
Ted Tonks seděl v obývacím pokoji a četl si v Denním věštci. Četl zrovna článek o tom, jak chytili dalšího přívržence z řad bývalého Pána Zla. Ted si jen povzdychl, protože tohle teď psal Věštec čím dál tím častěji. Evelyn, Tedova manželka, právě vešla do pokoje a nesla tác se snídani. Upekla jahodovou bublaninu, která provoněla celý jejich dům. Tedovi se splnily minimálně dva z jeho snů a těmi byly rodinný dům s velkou zahradou a milující a starostlivá manželka.
,,Tady to máš, Tede," řekla a usmála se na něj. Ted ji chytil kolem pasu a posadil si ji na klín, Evelyn se tiše zasmála, vzala kousek buchty a dala mu kousnout.
,,Je to výborné," řekl a vysloužil si tím polibek na rty. Ted se do polibku usmál a když se Evelyn odtáhla, dala mu před pusu opět buchtu.
,,A ham," zazubila se. ,,Papej, Tedíčku."
Ted se ušklíbl. ,,Umím se nakrmit sám, Evie."
Evelyn ho pohladila po vlasech. ,,Já vím, vždyť víš, jak mi chybí to, že nemáme děti," povzdychla si. ,,Ale jsem ráda, že přispíváme Semelovi na studium," pousmála se, Ted si ji k sobě víc přitáhl a dal ji pusu na rameno.
,,Já vím."
,,Musím do práce," řekla, když se podívala na hodinky. ,,Ty máš dnes volno? Jak se má vůbec Arthur? Uvažovala jsem, že bychom jeho a Molly pozvali na večeři, co říkáš? Odešla bych z práce dříve."
,,Ano, mám dnes volný den. Dostali jsme s Arthurem oba dva v práci volno. On se má dobře, ač mu stále dělá starosti Ronald a také Molly s Georgem. Z Rona alkoholik a z Molly a George pesimisti. Stále se nevzpamatovali ze smrti Freda," povzdychl si. ,,A ano, mohli bychom je pozvat, určitě budou rádi za společnost."
,,Já vím, je to strašné, ale nemůžeš se jim divit. Fred... pamatuji si, jak ti dva jako malí kloučci běhali u nás, přímo tady, v obývacím pokoji. A teď je pryč... a nevrátí se," povzdychla si. ,,Dobře, tak já jdu. Pošleš jim sovu?"
,,Ovšem," přikývl Ted. Evelyn se usmála, políbila jej na rty, vzala si kabelku, klíče, oblékla kabát a vstoupila do krbu, kterým se přenesla na ministerstvo. Ted se rozhlédl po obývacím pokoji. Opravdu, jako by to bylo včera, co tady Fred s Georgem pobíhali a jejich smích se rozléhal po domě. Smutně si povzdychl a snědl kousek buchty, který nakousl.
~ ~ ~
Lacertě hrálo neustále v hlavě jméno Teda Tonkse. Bylo jí tak povědomé, jen ho neuměla zařadit. Andromeda byla pryč celou noc. Lacerta využila toho, že nebyla doma a vloupala se do jejího pokoje, kde prohledávala věci skrz naskrz. Byla zvědavá, zda zde bude něco, co ji navede na správnou stopu a pomůže jí zjistit něco víc o Tonksovi. Prohledávala šuplíky a skříně. Zatím našla jen starou pozvánku na ples od Tiberia a... ,,Ejhle. Ten není od otce," ušklíbla se a pozorně si prohlédla stříbrný prstýnek. Bylo na něm vyryto A+T a na druhé straně bylo napsáno navždy. Prsten schovala do kapsy, dala vše do pořádku a vrátila se do svého pokoje, kde zavřela dveře, sedla si na postel a prsten si opět prohlédla. Musím zjistit více, pomyslela si.
~ ~ ~
Hermiona ležela v nemocniční posteli a nudila se. Neměla s sebou žádné knihy, které by mohla číst a lékouzelníci jí nedovolili nic dělat, aby se jí ta žebra znovu nepoškodila. Dnes po obědě ji však měli pustit. Hermiona se nemohla dočkat, až půjde na ministerstvo a vyřídí zákaz přiblížení. Chtěla to mít už z krku.
,,Jak se cítíš, Hermiono?" Zeptala se Ginny, která ji přišla navštívit. Zrzavá dívka se tvářila poněkud nespokojeně. Bylo to proto, že nemohla uvěřit, čeho by její bratr schopen.
,,Je mi lépe. Už to ani nebolí a po obědě mě pustí," usmála se na Ginny.
,,Mluvila jsem s Harrym. Oba si myslíme, že bys teď neměla zůstávat doma sama. U nás je volný pokoj pro hosty a pro tebe jsou dveře vždy otevřené," řekla jí Ginny a šlo vidět, že má trochu výčitky za Rona.
Hermiona zakroutila hlavou. ,,Jsem velká holka, zvládnu to. Pár ochranných kouzel a bude to," pousmála se na ni. ,,A netrap se tím, nemůžeš za svého bratra."
Ginny se chystala něco říct, ale vyrušil je lékouzelník, který nesl pugét bílých růží a kráčel přímo k nim. ,,Pro slečnu Grangerovou," usmál se, položil jí květiny na postel a odešel.
,,Od koho to tak může být?" Pozvedla Hermiona obočí a Ginny vzala do ruky lísteček, který byl připnut mezi listy.
Až se uzdravíš, začneme s výcvikem.
B.
Přečetla jej nahlas a Hermiona zakroutila hlavou. ,,To je od Bellatrix Blackové. Až se uzdravím, tak začneme s výcvikem na bystrozorku."
,,Bella?" Zatvářila se Ginny šibalsky. ,,Bellatrix ti posílá květiny? Je zde snad něco, o čem bych měla vědět?" Jemně do ní šťouchla.
,,Není, Ginny, opravdu ne," usmála se na ni a odložila květiny na stůl vedle sebe.
,,Opravdu? Vždy jsem měla dojem, že se ti líbí... i Harry si to myslí. A teď tě bude trénovat na bystrozorku. Jestli tohle není osud, tak už nic," ušklíbla se. ,,Je chytrá, krásná a sama. Třeba se ti povede na ni zapůsobit. Jsi jiná, než ostatní, vždy jsi byla, možná jste si v něčem i povahově podobné," pousmála se a Hermiona jen zakroutila hlavou.
,,Ne, už jsem to jednou zkusila a poslala mě někam, takže si nemyslím, že by bylo moudré to zkoušet znovu. Navíc partnerky střídá jak ponožky."
,,O tom jsem slyšela, avšak mamka si myslí, jak je to dobrá duše, jen ještě nenatrefila na tu pravou. Třeba tehdy nebyla ta pravá chvíle a teď možná ano!" Mrkla na ni Ginny.
Hermiona si povzdychla. ,,Já nevím, Ginny... navíc to teď bude má šéfka, pokud vše půjde hladce a to by nešlo."
,,Proč by to nešlo? Hele, Hermiono, slib mi, že když se naskytne příležitost, alespoň to zkusíš."
,,Dobrá, dobrá, slibuji a už mě nech," protočila panenky.
,,Jídlo se nese," usmál se na ni lékouzelník, který držel v ruce tác.
,,Ne, děkuji," odpověděla Hermiona. ,,Nemocniční večeře a snídaně mi stačily."
Lékouzelník se zasmál. ,,Dobrá tedy. Zkontroluji vás a když bude vše v pořádku, můžete jít," řekl a Hermiona přikývla. Prohlédl ji. ,,Dobře, takže to bude všechno. A zařiďte si ten zákaz, příště už byste nemusela mít takové štěstí," řekl a odešel.
Hermiona si vzala své věci, květiny a společně s Ginny vyšly před nemocnici.
,,Tak já půjdu," usmála se na svou přítelkyni, objala ji a přenesla se pryč.
~ ~ ~
,,Zdravím," pozdravila Daphne Bellatrix, která právě přišla do práce a mile se na ni usmála. ,,Dnes večer je ta párty, víte, oslava narozenin Franka Longbottoma. Plánujete tam jít?" Zeptala se jí Daphne s nadějí v hlase. Frank byl stejný ročník jako Bella, chodili spolu do školy, on však do Nebelvíru a tehdy byli jediní dva, kteří prošli výcvikem na bystrozory.
,,Zřejmě ano, dnes večer stejně nemám co na práci."
Původně tam jít nechtěla. Doufala, že se Andy ještě zdrží, ale když to takto podělala, jak si sama konec konců myslela, potřebovala skleničku a veselou společnost. Doufala, že Andy není naštvaná a že ji brzy zase přijde navštívit.
,,Dobře," usmála se Daphne. Doufala, že dostane šanci si s ní promluvit i o něčem jiném než jen o práci. Stále na ni měla crush a doufala, že až nastane ta správná chvíle, společně si vyrazí. Bella se zavřela v kanceláři a Daphne se dala opět do papírování.
~ ~ ~
Andromeda se po návratu od Belly vydala rovnou do své ložnice. Potřebovala teplou koupel. Po tom, co jí Bella řekla, chtěla být sama a jen přemýšlet. Vytahovala si nějaké čisté věci ze skříně, když vtom: ,,Kde jsi celou noc byla?" Andy leknutím nadskočila. Tiberius stál ve dveřích.
,,Byla jsem pryč, ale to sis mohl všimnout."
,,Neříkej, Andromedo! Na to bych nepřišel! Ptám se, kdes byla?!" Udělal krok k ní a vypadal opravdu rozzlobeně.
,,Byla jsem mimo tento dům," přeměřila si ho pohledem, byla stále klidná. ,,To nesmím snad vyjít ven?"
,,Ne na noc!" Zamračil se. ,,Je v tom snad jiný muž?" Přešel až úplně k ní. ,,Je v tom Tonks?"
V Andy hrklo. ,,Zbláznil ses?! Tonks?! Ten mudlovský šmejd?! Jsi na hlavu?!" Zamračila se. ,,A ne, muž v tom nebyl a nevyslýchej mě, nejsem na ministerstvu," dívala se mu zblízka do očí.
,,Ne, ale jsi moje manželka!" Chytil ji za ruce a strčil do ní, až spadla na postel, naklonil se nad ni a políbil ji na rty. ,,Jsi tak chladná... tys mě doopravdy nikdy nemilovala, že ne? Jen jsi předstírala... celou tu dobu. Nikdy jsi nám nedala šanci, Andromedo."
,,Nemilovala, ale záleželo mi na tobě a stále záleží. Nechci už milovat, nemám se k tomu. Láska bolí a já si myslím, že jsem bolesti zažila víc než dost."
,,Není to od tebe fér. Já ti dal celé své srdce a ty ses mi nikdy ani neotevřela. Dalas mi jen své tělo, ale k čemu je prázdná schránka bez citů? Jediné, co jsem kdy pro nás chtěl, byla šance. Nikdy bych ti neublížil, ale tys mi prostě nevěřila a stále nevěříš," slezl z ní a napřímil se. ,,Nechci dále ztrácet čas s někým, kdo mi nikdy nebude schopen lásku opětovat. Necháme se rozvést."
,,Konečně něco, na čem se oba shodneme. A myslím, že to pro nás bude nejlepší," řekla bez jakýchkoli emocí.
Tiberius nad ní zakroutil hlavou a ušklíbl se. ,,Taky si myslím," řekl jen a odešel z ložnice.
 


Kapitola Devátá: Druhá šance (část druhá)

Pátek v 16:48 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Tiberius zrovna dával nějaké věci nahoru na skříň, když Lacerta vletěla do jeho pracovny.
,,Tati, kdo je to Ted Tonks?" Tiberius upustil velkou tlustou knihu, kterou držel a ta shodila na zem vázu, která se roztříštila na tisíce kousků.
,,Už nikdy v tomto domě nezmiňuj jeho jméno! Ten muž ublížil tvé matce jako nikdo jiný. Připravil ji o poctivost a poté ji opustil. A ona jej milovala. To on je důvod, proč teď není schopná se mi úplně otevřít," zalhal. Nenáviděl Tonkse. Sice už byl jen pouhým přízrakem, přes dvacet let už jej Andromeda neviděla, avšak stále měl pocit, že s ním musí soupeřit. Věděl, že ačkoli se Andromeda snaží to hrát přesvědčivě, nikdy jej doopravdy nemilovala. Celý život myslela jen a jen na Teda Tonkse. A ačkoli už jej možná nemilovala tou stejnou láskou jako kdysi, ačkoli ta láska k Tedovi již vybledla, už nikdy nikomu nehodlala otevřít své srdce. A za to jej nenáviděl. ,,Ten muž nám zničil šanci na lásku. On je teď šťastný a tvá matka má zlomené srdce, stejně tak jako já," dodal. ,,Takže se opovaž o něm ještě kdy mluvit! A už vůbec ne před Andromedou! Pokud tedy nechceš její staré rány opět otevřít."
,,To jsem netušila, omlouvám se," řekla a otce objala. Nechala ho dále dělat svou práci a vrátila se zpátky ke své knize. Avšak na jméno Ted Tonks nehodlala jen tak zapomenout.
~ ~ ~
Hermiona ten večer ležela doma na gauči a četla si knihu. Křivonožka jí ležel u nohou a vrněl. Vtom se ozvalo bouchání na dveře.
,,Otevři, Hermiono! Okamžitě mi otevři nebo si otevřu sám!!!" Hermiona se zamračila, zaklapla knihu a vydala se ke dveřím. Neotevřela však, nakoukla pouze kukátkem a viděla, jak se před jejími dveřmi potácí Ron.
,,Jdi domu, Rone! Jsi opilý!" Ten však neposlouchal a i nadále bušil na dveře. Začal být stále agresivnější. Viděla, jak do dveří narážel ramenem. Pro jistotu si vytáhla hůlku. Udělala krok ke dveřím, aby znovu zkontrolovala situaci, když vtom se Ronaldovi podařilo dveře vyrazit a Hermionu tím nárazem praštily do obličeje. Spadla na zem a hůlka se ji odkutálela pryč. Viděla zamlženě. Nebyla si jistá, zda jí nezlomil nos. Chtěla se zvednout, ale Ron do ní strčil, takže znovu spadla a poranila si zápěstí. ,,Auu," sykla.
,,Tak ty na mě takhle? Ty už se se mnou nebudeš vídat?" Dal jí pěstí do obličeje. Pokud neměla zatím nic zlomeného, byla si jistá, že teď už ano. Ronald byl čím dál tím agresivnější. Začal do ní kopat a bušit pěstmi, Hermiona si chránila hlavu a plakala.
,,Nech mě, prosím, dost!"
Ušklíbl se. ,,Když tě nebudu mít já, tak nikdo, ty děvko!"
Křivonožka stál mezi dveřmi a celou scénu pozoroval. Když zaznamenal, že Hermiona pláče, usoudil, že je něco v nepořádku. Naježil se, vytasil drápky a skočil zezadu na Rona. Drápky mu zaryl do kůže a zlobně u toho prskal.
Hermiona využila chvíle, kdy Ron zápasil s Křivonožkou a natáhla se po hůlce. Kocour seskočil a ona v ten moment vyslala na Ronalda kletbu a ten vyletěl ven na chodník, kde se natáhl jak dlouhý, tak široký. Na nic nečekala, mávla opět hůlkou a dveře se za ním zavřely. Kouzlem je zabezpečila. Zvládla ještě vyslat k Mungovi svého patrona, aby jí přišli na pomoc a poté ztratila vědomí. Probudila se až v nemocniční posteli.
,,Víte, kdo vám to udělal?" Zeptal se jí lékouzelník, který jí právě napravoval zlomené kosti. Měla naražené zápěstí, zlomený nos a několik žeber.
,,Jmenuje se Ronald Weasley a nebylo to poprvé, co se pokusil mě takto přepadnout," odpověděla a sykla, protože se jí právě narovnal zlomený nos. ,,Ale další šanci už mít nebude. Zažádám o zákaz přiblížení," řekla rozhodně a lékouzelník přikývl.
,,To byste rozhodně měla," odpověděl a ještě ji zkontroloval. Necháme si vás tady přes noc na pozorování. Kdybyste cokoli potřebovala, stačí zavolat," pousmál se a odešel. Hermiona se maličko ošila. Měla sice napravená žebra, ale stále tu bolest trochu cítila.
,,Merline, proč je Ronald takový exot?!" Řekla si pro sebe a zavolala si ještě lékouzelníka, aby jí přinesl pergamen, něco na psaní a poslala sovu Harrymu a Ginny o tom, co Ronald opět provedl. Když sovu odeslala, lehla si a přikryla se. Bylo už pozdě a ona věděla, že by si měla odpočinout, protože ji zítra čekal velmi náročný den.
~ ~ ~
Andromeda byla rozrušená. Přemýšlela o tom, co jí řekla Narcissa. Myslela na to, jak Bellatrix musí trpět, stejně jako trpěla ona, když ji odloučili od Teda. Věděla, že to pobláznění Bellu nikdy nepřešlo, vždyť za války jí to sama řekla. Vzala si do ruky brk a pergamen a začala psát.
Kdy a kde?
Andromeda
Napsala velmi stručný dopis, jelikož věřila, že to tak bude nejlepší a že vylít si srdce budou mít šanci později. Bellatrix ležela právě v posteli, když jí na okno zaťukala sova. Vzala si od ní dopis a přečetla si jej. Zatmělo se jí před očima. Ihned vzala pergamen a odpověděla, nechtělo se jí čekat už ani minutu.
Teď hned, pokud můžeš. U mě.
Bellatrix
Připsala ještě adresu a dopis odeslala. Hodila přes sebe alespoň velký huňatý svetr a nějaké kraťasy. Byla totiž zvyklá spát nahá, jelikož jediný, kdo ji takto viděl, byl maximálně tak její pes. Posadila se v obývacím pokoji a čekala. Nervózně si okusovala nehty. Nečekala však dlouho a krb ozářily zelené plameny. Vystoupila z něj Andromeda.
,,Andy," postavila se z gauče a dívala se na ni, nemohla uvěřit, že tam doopravdy stála. Chtěla ji obejmout, ale najednou ucítila vinu. Pomyslela si, že musela přijít jen proto, že něco jisto jistě provedla. ,,Co tady děláš, jestli se můžu zeptat? Samozřejmě jsem ráda, že tě vidím, to ano, jen... bojím se dovolit si myslet, že je to proto, že jsem ti chyběla."
Andy se na ni ušklíbla. ,,Nepřišla jsem ti nic vyčítat, pokud myslíš tohle. Pouze jsem si řekla, že je načase zakopat válečnou sekeru a také potřebuji někoho, kdo chápe, jak bolestivá umí být duše zraněné ženy a myslím, že právě ty víš nejlépe, jaké to je. A ano, možná jsi mi i chyběla," špatně se jí to říkalo, držela hlavu vztyčenou, protože si chtěla zachovat svou hrdost. ,,Chci tím říci, že si každý zaslouží druhou šanci."
Bellatrix se na ni usmála, popošla k ní a opatrně ji objala. Měla strach, že jí zmizí, že se jí to pouze zdá. Zavřela oči. ,,Už mě neopouštěj," zašeptala jí do ucha.
,,Pokusím se," objala Bellu zpátky.
,,Dáš si něco k pití? K jídlu?" Zeptala se, když se od ní zase odtáhla.
Andy zakroutila hlavou. ,,Ne, už jsem večeřela, ale děkuji."
,,Zůstaneš přes noc?" Zeptala se Bella najednou.
,,Pokud si to přeješ, zůstanu," řekla a dívala se Belle do očí se svým kamenným výrazem ve tváři, Bella se však na ni usmála.
,,Byla bych moc ráda. Víš, často vzpomínám na ty chvíle, kdy jsme spolu usínaly, když jsme byly ještě mladé a naivní, kdy nás ještě nic netížilo a náš největší problém byl, aby někdo jiný neměl lepší známky než my," zachechtala se a Andy se mírně pousmála.
,,Teď jsme však dospělé a patřičně poučené."
Bella přikývla. ,,Ovšem, to jsme. Ztratily jsme veškeré iluze o životě, avšak stále jsou v něm i ty krásné chvíle, jako je například tato," řekla a propletla si své prsty s jejími.
,,Pro tebe možná šťastná je. Neříkám, že pro mne není, jenže už sama nevím, jak si pocit štěstí užít. Stále je v mém srdci prázdné místo, něco v něm chybí. Nejsem úplná," pozorovala se smutným výrazem jejich propletené prsty.
,,Mluvíš o lásce?" Hladila jí palcem hřbet ruky.
,,Ano," povzdychla si.
,,Kéž bych ti mohla pomoct, naplnit ten pocit, který máš. Vím ale, že to nejde. Mohu se pokusit alespoň tady pro tebe být, jedna osamělá duše pro tu druhou."
,,Nejde, to máš pravdu," dívala se na ni upřeně, stále bez výrazu.
,,Pojď," řekla Bella najednou. ,,Najdeme ti něco na spaní, co ti bude pasovat," řekla a vydala se směrem k ložnici. Andy ji následovala. Bella se prohrabovala ve skříni a po chvíli vytáhla bílou košili, kterou už sama neoblékla, ale schovávala si ji, kdyby náhodou. Měla krásnou postavu, ale Andy byla momentálně vyloženě pohublá. Po tom, co zažila, se tomu nedalo ani divit. ,,Snad ti bude," řekla a podala jí ji. Andy se šla převléknout vedle do koupelny, kde se také rychle opláchla a umyla si zuby kartáčkem, který jí dala Bella. ,,A ten tady na tebe bude čekat pokaždé, kdy mě budeš chtít navštívit," pousmála se na ni.
Než se Andy nachystala, Bella se sama převlékla do něčeho pohodlnějšího. V kraťasech a svetru spát nechtěla a nahá také nemohla. Ne, když tady měla Andy. Bylo by to přinejmenším zvláštní. Oblékla si delší košili a lehla si do postele.
,,Sedí mi," řekla Andy, když se vrátila do ložnice a mírně se pousmála.
,,A jsi v ní kouzelná," pousmála se Bella a nadzvedla jednu stranu peřiny. ,,Mám jen jednu, promiň," řekla a Andy si povzdychla, lehla si však k ní.
,,Dobrou," otočila se k ní zády, jak byla zvyklá po celá ta léta s Tiberiem. Bella se k ní přisunula a nejistě ji objala okolo pasu.
,,Je tohle v pořádku?"
,,I kdyby nebylo, tak by mi to bylo jedno," ušklíbla se.
,,Jak to myslíš?" Pozvedla Bella tázavě obočí.
,,Jsem zvyklá od Tiberiuse. Nebolí to. Spíše to někoho naplňuje. Třeba mě."
Bella se pousmála. ,,Jinými slovy, je ti to příjemné," začala ji škrabkat po zádech, protože si pamatovala, jak to jako holčička milovala. Andy začala tiše vrnět. ,,Jsi jako kočička," zachechtala se.
,,To už mi řeklo lidí," uchechtla se a najednou sebou trhla. Bella vylekaně nadskočila a natáhla se pro hůlku.
,,Co je?"
,,Něco mi olízlo nohu!!!" Vyděšeně se posadila a Bellatrix se rozesmála.
,,Jo, to je Cassie, můj pes," sotva to dořekla, Cassie vyskočila na postel a začala Andy očichávat. Když uznala, že není nepřítel, spokojeně se k ní schoulila.
,,Vypadá to, že si tě oblíbila," podotkla Bella.
,,Zvláštní," ušklíbla se Andy a odstrčila Cassie čumák, když ji opět začala olizovat, tentokrát její ruku.
Bella se zachechtala. ,,Cassie, nech Andy být, pojď sem," řekla a Cassie se neochotně přesunula na její stranu. ,,Tak je hodná," podrbala ji za ouškem. ,,Andy taky podrbeme za ouškem, ať jí není líto," řekla Bella a udělala to. Vysloužila si tím od Andromedy jemný pohlavek.
,,Nech mě už spát!" Řekla trochu podrážděně.
,,Rozkaz, madam," ušklíbla se Bellatrix a zezadu se k ní přitulila. Objala ji kolem pasu a ve své blízkosti společně usnuly.

Kapitola Devátá: Druhá šance (část první)

Pátek v 16:47 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ Podzim 1999, rok a čtyři měsíce od války ~
Uběhl již rok a čtyři měsíce od pádu Lorda Voldemorta. Kouzelnický svět se dal více méně do pořádku, avšak spousta lidí se z toho ještě nevzpamatovala. Byli to právě ti, kteří v boji ztratili své nejbližší jako Molly Weasleyová a její rodina. Ztráta Freda byla pro Weasleyovi obrovskou ránou. Nejvíce pro jeho bratra George. V obchodu s žertovnými předměty mu teď vypomáhal Ron. Ten byl stále až po uši zamilovaný do Hermiony, která však měla preference úplně jiné. Po válce o sobě konečně řekla, že jí muži nemohou dát nikdy to, co ženy. Ron si to však přebral po svém. Byl si jistý, že to byla pouze fáze, kterou Hermiona teď prožívala, ale až okusí pořádného mužského, nebude chtít už nikdy nic jiného, a tak jednoho večera, kdy přišel opilý k ní domů a pokusil se jí to dokázat, řekla si dost. Kdyby tam tehdy nebyl Harry, Merlin ví, co by jí udělal. Hermiona už neměla nejmenší chuť se s ním vídat. Ron začal pít čím dál tím víc a šlo to s ním od desíti k pěti. Harry se mu snažil pomoci, ale už také neměl tolik času jako dříve. V létě si vzal za manželku Ginny. Čekali pouze na to, až skončí svá studia, aby konečně mohli být svoji. Měli nádhernou svatbu v přírodě, nic velkého. Jen rodina a přátelé. Ron s Hermionou šli za svědky. Harry se stal bystrozorem. Ron po tom toužil také, avšak neprošel přes výcvik, což ho zničilo ještě více. Hermiona se vrátila do školy a dodělala si poslední ročník, i když nemusela. Její spolužačkou byla Ginny, takže se necítila až tak osamělá. Staly se z nich velmi dobré přítelkyně, proto se i Ginny na svého bratra velice hněvala za to, co ve svém opileckém stavu chtěl Hermioně udělat. Po svém sedmém roce studia se Hermiona rozhodla, že se stane bystrozorkou. Před několika dny poslala na ministerstvo svůj životopis a zbývalo jen čekat na odpověď. Když se přihláška dostala do ruky Bellatrix, vedoucí oddělení bystrozorů, povzdychla si a tiše doufala, že Hermionu její zamilovanost přešla a že si našla někoho jiného. Hermiona však byla stále sama. Neměla totiž na vztah ani pomyšlení. Neustávala v pátrání po svých rodičích, kterým už téměř před dvěma lety vymazala paměť, avšak nebylo po nich ani stopy. Věřila, že pokud se stane bystrozorkou, bude mít prostředky k tomu, aby je našla.
Bellatrix se odhodlala k velké změně ve svém životě. Prodala svůj malý byt v centru Londýna, ve kterém přes dvacet let žila a koupila si malý čtyřpokojový dům se zahradou, na kterou si pořídila psa. Tentokrát to byla fenka zlatého retrívra, kterou pojmenovala Cassie. Začala se opět stýkat s Narcissou, která byla jejím jediným prostředníkem mezi ní a Andromedou. Bella jim opět pomohla. Obě se vyhnuly Azkabanu. Narcissa proto, že Harry svědčil u soudu v její prospěch, jelikož mu zachránila život tím, že Voldemortovi lhala a Bellatrix jej požádala, aby do svého svědectví zahrnul také McLaggenovi. Opět zatahala za nitky, aby z toho Andromedu vysekala. Jediný, kdo neměl takové štěstí, byl Lucius Malfoy, proti kterému svědčily přímé důkazy. Čekalo ho doživotí a Narcissa se rozhodla, že bude nejlepší, když se s ním rozvede a bude dále používat své rodné jméno Blacková. Draco si jméno po otci ponechal a pracoval na ministerstvu. Andromeda trávila spoustu času se svým vnukem Perseem a dcerou Lacertou na Black Manor u Druelly a Leticie. Byly zde více než doma. Lacertin manžel Crux utrpěl ve válce vážná zranění, kterým následně podlehl. Lacertu to nebolelo, mrzelo ji to pouze kvůli syna, který se na tatínka ptal. S Andy mu vše vysvětlily a řekly mu, jak moc jej milují, že ho nikdy neopustí a budou jej navždy bezmezně milovat. Stejně jako jeho babičky, Druella a Leticia. Ty dvě přinášely do života Andromedy jistou formu klidu, proto s nimi ráda trávila čas. Jedna zahradničila a druhá vařila. Narcissa byla spokojená, jelikož Manoru vládlo pět žen, ona, Andy, Lacerta, Druella a Leticia a tvrdila, že pokud by otec ještě žil, tohle by jej rozhodně zabilo.
Edward Tonks pracoval na oddělení Zneužívání mudlovských artefaktů s Arthurem Weaslym. Jeho manželka, Evelyn Tonksová, byla vedoucí Oboru pro práva mudlorozených a přes válku zachránila spousty životů. Byla velmi krásná. Měla modré oči, dlouhé světle hnědé vlasy, které si často splétala do copu. Edwardovi nikdy nedala dítě. Pokoušeli se, avšak nepodařilo se. Nepátrali po tom, čí to byla vina. Prostě se s tím smířili. Adoptovali si na dálku černouška z Afriky, kterému posílali peníze, aby měl prostředky na lepší život a také vzdělání. Několikrát jej dokonce navštívili a bylo to něco, co je skutečně naplňovalo. Stále se mu ještě zdávalo o Andromedě, myslel na ni, byla jeho první láskou, avšak minulost byla minulost a on už ji nikdy znovu nekontaktoval.
~ ~ ~
Andromedě se od války zdávaly noční můry o smrti těch, které viděla odcházet z tohoto světa. Stále se jí zjevovaly jejich prosebné výrazy, ta naděje v jejích očích, že je možná nechají jít, že je Andromeda zachrání. Mnoho z nich byli totiž lidé, které znávala ze školních let v Bradavicích a ti v ní stále viděli tu hodnou Andromedu. Ochotnou pomoct. Jak moc ji život změnil. Chyběla jí Bella. Její hrdost jí nedovolovala si to přiznat, ale stále na ni myslela. Občas se zastavila u okna a vzpomínala na staré dobré časy, kdy byly ještě děti a jak se tehdy zdálo všechno být tak jednoduché. Navštěvovala její starý pokoj tady na Black Manor, dotýkala se jejích starých věcí, které zde po ní zůstaly a lehávala si do její postele. Zavřela vždy oči a představovala si, že jsou tam opět spolu. Většinu času však trávila se svým vnukem Perseem, který byl teď její největší radostí v životě.
V tento zdánlivě poklidný den ležela na gauči a pozorovala strop. Přemýšlela o tom, jak dříve byla naivní, protože si myslela, že prožije krásný život s někým, koho milovala. Povzdychla si. Podívala se na Lacertu, která seděla vedle v křesle a četla si knihu.
,,Nad čím přemýšlíš?" Andy sebou trhla, když se Cissy posadila vedle ní.
,,Ale... nad ničím, Cissuško," mírně se usmála a posadila se taky. ,,Kde je Perseus?"
,,Když jsem ho viděla naposledy, tak přemlouval Tiberia, ať si s ním zahraje schovku," odpověděla a Andy se uchechtla.
,,To ho naučila Leticia s maminkou, stejně jako Lacertu."
,,Andy, smím se tě na něco zeptat?" Zatvářila se Narcissa najednou vážně. ,,Proč jsi se nikdy za ten víc než rok nesetkala s Bellou? Přeci víš, že právě ona je příčinou toho, že tady společně všechny teď sedíme a můžeme být spolu. Já ji viděla, pozvala mě do svého nového domu. Je to tam nádherné a má pejska, malé štěně," usmála se a na chvíli se odmlčela. ,,Andy, hodně jí dlužíme."
Andy se ušklíbla. ,,Do toho tě ukecala ona?"
Narcissa zakroutila hlavou. ,,Nemluvily jsme o tobě, ani jednou, co jsme se setkaly. Ale viděla jsem fotografii, kterou má na nočním stolku. Jsme to my tři, společně. Andy, chybíš jí možná víc, než si myslíš," skousla si ret a několikrát naprázdno otevřela pusu, protože si nebyla jistá, zda může vyslovit to, co se jí už tak dlouho honilo hlavou. Nakonec promluvila. ,,Nevím, zda o tom máš ponětí a také nevím, zda mám právo ti to říct, ale já už jsem si toho všimla ve škole. Pokud to nevíš, měla bys to zjistit od ní a pokud to víš, tak si myslím, že sama jsi zažila, jaké je odloučení od někoho až tak drahého," řekla opatrně. ,,Myslím, že by ses jí měla ozvat. Teď už se svět nedělí na ty hodné a ty zlé, na řád a smrtijedy. Je po válce, tohle všechno skončilo. Nemyslíš si, že je načase zakopat válečnou sekeru?"
,,Narcisso, do toho ti opravdu nic není. Sice vím, jaké to je ztratit někoho, koho skutečně miluješ, avšak já se s ní setkat nemohu. Ne po tom všem," Lacerta nastražila uši, ale i nadále předstírala, že si čte. ,,A nemusela mě chránit, já se jí o to neprosila. Klidně bych do Azkabanu šla. Možná by mě mozkomoři zbavili zlomeného srdce, které mi způsobilo odloučení se od Teda Tonkse," zaťala zuby. Ted Tonks, kde jsem to jméno už slyšela, pomyslela si Lacerta.
Narcissa si povzdychla. ,,Mozkomoři v Azkabanu už nejsou," Andy protočila panenky. ,,A... já jen... přála bych si mít své sestry opět pohromadě. Odpusť jí, Andromedo, já tě prosím. Věřím, že byste byly opět schopny si k sobě najít cestu."
Andy jen zakroutila hlavou. ,,Nechci o tom už mluvit," postavila se. ,,Jdu si napustit horkou koupel. Myslím, že ji právě teď nutně potřebuji," řekla a odešla. Narcissa si povzdychla a Lacerta zaklapla knihu.
,,Kdo je to Ted Tonks?"
Narcissa k ní zvedla zrak. ,,Na to by ses měla možná spíše zeptat své matky. Nejsem někdo, komu náleží o tom mluvit.
~ ~ ~
Hermiona byla jako na trní. Napjatě očekávala dopis z ministerstva. Sledovala každé okno, jestli náhodou nepřiletí sova a nepřinese jí odpověď. Nakonec se dočkala. Dávala zrovna prát pračku, když vtom přiletěla sova i s dopisem v zobáku. Měla se dostavit na pohovor dnes ve čtyři hodiny odpoledne.
Hermiona se na pohovor pečlivě připravila. Oblékla si elegantní kostýmek, vlasy si vyčesala do drdolu a obula si nízké podpatky. V danou hodinu vešla do krbu a přenesla se rovnou na ministerstvo. Na oddělení bystrozorů ji uvítala Daphne, která stále pracovala jako asistentka Bellatrix. Bylo jí v její blízkosti příjemně, a proto jí nevadilo dělat ani nudné papírování.
,,Slečna Blacková vás nyní příjme," Hermiona vytřeštila oči. To, že pohovor s ní bude dělat Bellatrix, to tedy nečekala. Zaklepala a když se ozvalo dále, vešla.
,,Dobrý den, slečno Grangerová, prosím posaďte se," řekla Bella neutrálně a Hermiona se posadila. ,,Co vás přimělo k tomu, abyste se ucházela o místo bystrozorky?" Zeptala se a otevřela si její složku.
,,Ráda bych bojovala za dobro v našem světě a pomáhala těm, kteří to potřebují."
Bella pozvedla obočí. ,,A uvažovala jste o práci u charity?"
Hermiona se zamračila. ,,Ne, neuvažovala a uvažovat ani nechci. Chtěla bych být bystrozorkou. Předpoklady k tomu mám. Dobré známky, rychle se učím a jsem chytrá a bystrá. Také umím myslet strategicky. Mohu určit dle profilu pachatele, jaký bude jeho cíl a tím vystopovat i jeho úmysly."
,,A myslíte si, že toto vám bude stačit? Víte, biflování se je jedna věc, ale být v terénu je věc druhá. Šprti, kteří si myslí, že jsou Merlin ví jak schopní, většinou odpadnou jako první. Ale uvidíme," znovu sklopila zrak k její složce. ,,Opravdu máte výborné portfolio a profesorka McGonagallová vám napsala opravdu skvělé doporučení, takže půjdete do výcviku," Hermiona se pousmála. ,,Ale nemyslete si, že máte vyhráno. Váš přítel, pan Weasley, si také myslel, že už to bude jen hračka, ale byl to idiot. Snad uspějete lépe."
Hermiona se zvedla k odchodu. ,,A slečno Grangerová," oslovila ji ještě Bellatrix. ,,Váš výcvik si vezmu na starost osobně," řekla a dále už jí nevěnovala pozornost.

Kapitola Osmá: Druhá kouzelnická válka

20. června 2017 v 12:59 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ 1998 ~
Harry, Ron a Hermiona se za pomoci Dobbyho přemístili do Lasturové vily. Hermionu s posledními zbytky krve v mozku napadlo, že vezme Andromedě vlas a použije ho ke geniálnímu plánu. Vzít na sebe její podobu a vloupat se do rodinného trezoru. Měli i skřeta, Griphooka, který byl uvězněn ve sklepení na Malfoy Manor. Hermiona připravila vše potřebné, mnoholičný lektvar už měla uvařený dopředu, ve své bezedné tašce. Zdálo se, že v honbě za viteály myslela úplně na vše. Stačilo pouze přihodit Andromedin vlas a vypít bublající tekutinu, která nechutnala zrovna nejlépe. Hermiona se otřepala.
,,Tak jak vypadám?" Zeptala se.
,,Nebudu lhát, sluší ti to," ušklíbl se Harry a Hermiona zakroutila hlavou.
,,Mělo by to splnit svůj účel, doufám v to," řekla a podala jim ruku. Chytli se jí a společně se přemístili do Londýna, na okraj Příčné ulice.
,,Andromedo?" Uslyšela za sebou mužský hlas. Byl to Dolohov.
,,Sakra, co teď?" Zaskuhrala Hermiona.
,,Co tady děláš?" Zeptal se, zatímco se její přátelé krčili pod neviditelným pláštěm.
,,Coby, Antonine," řekla a snažila se napodobit Andromedin svůdný tón. ,,Šla jsem se projít, co tady děláš ty?" Pokoušela se znít sebejistě, ale hlas se jí chvěl.
,,Co asi, Andromedo?" Založil si ruce a přeměřil si ji. ,,Nejsi nemocná? Je ti dobře?"
Hermiona maličko zpanikařila. ,,Ano, jen je toho poslední dobou moc a já jsem unavená," řekla naoko vyčerpaně.
,,Jo, to jsme všichni," ušklíbl se Dolohov.
Hermiona udělala krok dozadu. ,,Já tedy půjdu dál a ty tu dělej svoji vlastní práci. Procházka je na únavu totiž nejlepší," řekla nejistě. Antonin si ji podezřívavě s nadzvednutým obočím prohlížel, ale pak se otočil k odchodu. Jak zvláštně se Andromeda chovala, pomyslel si.
Harrymu, Ronovi a Hermioně se podařilo vloupat do trezoru Andromedy McLaggenové za doprovodu skřeta Griphooka. Když se však o tom dozvěděla skutečná Andromeda, běsnila vzteky. Metala kletby a kouzla po celé místnosti, křičela na celé kolo, až se všichni raději uklidili někam pryč. Když se o tom, co se stalo u Gringottů, dozvěděl řád, byli si jisti, že je Harry Bradavicím každým dnem blíž a blíž.
~ ~ ~
Bella měla ten den náladu na bodu mrazu. Teď, když byl Moody po smrti, bylo vše jiné. Stala se šéfkou oddělení, ale nějak to na ni všechno spadlo. Obdivovala v tu chvíli Moodyho, jak to vše zvládal. Ze všech stran k ní chodily požadavky, stále po ní někdo něco chtěl. A do toho se dozvěděla o tom, co se stalo u Gringottů. Byla vděčná, že už má léta papírování z krku. Měla na to asistentku, která si na ministerstvu potřebovala udělat praxi. Jmenovala se Daphne Greengrassová a očividně se jí Bellatrix líbila. Bellu to však vyloženě štvalo. Netoužila po další zamilované chudince, která za ní bude běhat všude, kam se hne. Neměla na to čas, nervy, ani náladu. Proto k ní byla striktní a přísná. Nechtěla s ní žádný bližší kontakt, pouze jejich vztah udržovat na profesionální úrovni. Ten den už měla všeho dost. Sebrala si věci a odešla domů. Natáhla se do postele. Přemýšlela o Andromedě. Bála se o ni. A ačkoli si to nechtěla připustit, měla strach také o Hermionu. Nikdo nevěděl, kde byl slavnému triu doopravdy konec. Až doteď, kdy očekávali, že se něco stane, něco velkého. Že Harry Potter dorazí do Bradavic.
~ ~ ~
Harry, Ron a Hermiona se za pomoci Brumbálova bratra Aberfortha dostali až do Bradavic. Jakmile se objevili na hradě a podařilo se jim vyhnat Snapea, který byl nastrčený Voldemortem, aby dělal ředitele, nastal chaos. Voldemort k nim promluvil a chtěl, ať Harryho vydají. Neměli to však v úmyslu. Místo toho se vydali hledat Rowenin diadém, který byl dalším z viteálů. Členové řádu byli také přítomni, jak původní, tak noví, kteří si také říkali Brumbálova armáda. Bellatrix poprvé po půl roce znovu uviděla Hermionu. Pokusila se na ni usmát, ale ta uhnula pohledem a nevšímala si jí. Bella si povzdychla a pomyslela si, že to tak asi bude lepší pro všechny. Měla zvláštní pocit, že dnes potká Andromedu. Přála si ji svázat a uložit někam do bezpečí, jelikož ostatní na ni ohled brát nebudou. Záleželo jen a pouze na tom, kdo stál na jaké straně. Pro ně nebylo důležité, že byla její sestra, to nikoho nezajímalo. Jednou byla na straně nepřítele, stala se hrozbou pro všechny. Daphne zde byla také. Nebyla sice členkou řádu, ale studovala ve Zmijozelu. Usmála se na Bellu, ta si povzdychla a vydala se opačným směrem. Daphne to dělalo smutnou. Nechápala, co udělala tak špatného, že se k ní musela chovat jako ke kusu hadru. Zamračila se. Nehodlala si to nechat líbit, byla čistokrevná a nikdo, dokonce ani Blacková, s ní takto jednat nebude. Mezitím se nedaleko Bradavic nashromáždili smrtijedi. Viděli pouze, jak se přes Bradavice uzavírá velká kopule obranných kouzel.
,,Opravdu si myslí, že jim toto pomůže?" Šeptla Lacerta posměšně.
,,Kuš, Lacerto," sykla na ni Andy. Byla nervózní. Bála se, že se dnes něco pokazí. Pozorovala kopuli. Byl to nádherný pohled, avšak za velmi smutných okolností. Na jejich schůzi předtím, než vyrazili, zaznělo jméno jisté dámy. Křestní nebylo důležité, šlo o její příjmení. Po jeho vyslovení se jizva na srdci Andromedy ještě více prohloubila. Madam Tonksová, vedoucí odboru pro práva mudlorozených, byla spojená s řádem a aktivně bojovala proti smrtijedům a jejich názorům. Andy vyšla nahoru na kámen, kde stál Tom. ,,Přeji hodně štěstí. Tentokrát se to povede," stiskla mu konejšivě ruku. Tom přikývl. Andy měla opět zákaz zabíjet. Voldemort jí dovolil stát opodál a zasáhnout pouze v případě, kdyby někdo útočil na její rodinu. Andy to přišlo nefér, ale v musela uposlechnout. Sešla dolů a Voldemort zahájil palbu. Všichni Smrtijedi vystřelovali z hůlek kouzla a nakonec se připojil i on sám.
Harry mezitím našel viteál a zničil jej. Voldemort to ucítil a zapotácel se. Měl opravdu velký vztek. Po první vlně boje tedy znovu oslovil ty v Bradavicích, aby vydali Harryho Pottera. Ten se rozhlédl kolem. Když uviděl, kolik lidí zemřelo a mnoho z nich byli jeho přátelé, rozhodl se sám vydat se do lesa, aby už neohrozil nikoho dalšího. Nejhorší pro něj bylo vidět, jak se Weasleyovi sklánějí nad mrtvým Fredem. Opodál kdosi přikrýval tělo nehybné Levandule Brownové. Bellatrix seděla u plačící Molly a objímala ji. Harryho přepadl vztek. Řekl Ronovi a Hermioně, že musejí zabít hada, jelikož byl dalším viteálem, a vydal se na cestu.
,,Jsem tady," řekl a zdvihl hrdě hlavu. Tom se otočil a ušklíbl se na něj. Andy se na Harryho dívala a mlčela. V pozadí stál Hagrid. Musel uznat, že odvahu měl. Tu zřejmě zdědil po Jamesovi, pomyslel si.
,,Harry Potter přišel zemřít!" Zasmála se škodolibě Lacerta a Andy ji dala pohlavek.
,,Mlč už!" Sykla. Lacerta se nafoukla a Tiberius zakroutil hlavou.
,,AVADA KEDAVRA!" Ozvalo se najednou a přítomným se naskytl pohled na zelený záblesk, který Harrymu vletěl přímo do hrudi. Padl k zemi a Andromeda opět odvrátila zrak. Narcissa sebrala poslední zbytky odvahy a došla až k němu, sklonila se nad jeho tělem, avšak všimla si něčeho podezřelého. Chlapec stále dýchal.
,,Draco? Je na hradě?" Harry přikývl. Narcissa se pousmála a napřímila se. ,,Mrtev."
~ ~ ~
,,Harry Potter je mrtev!" Zvolal Voldemort, když stál na školním dvoře před celými Bradavicemi a ukazoval na jeho nehybné tělo, které Hagrid nesl v náruči. Davem to zašumělo, někteří se rozplakali. ,,A já vás teď vyzývám, abyste se dali na správnou stranu!" Najednou se však Harry postavil a namířil na něj hůlku, dav zajásal. Andromeda se zamračila a Bella se jejím směrem vítězoslavně usmála. Nastala opět mela. Bella toho využila, chytila Andy a přenesla se s ní pryč.
,,Nepustím tě, snažíš se marně," řekla Bella, když se Andy zmítala v jejím sevření.
,,Bellatrix, pusť mě! Mám tam rodinu!" Kroutila se. ,,Pusť mě, krvezrádkyně! Nenávidím tě! Jsi špína, ostuda naší rodiny! Já tam musím být! Musím jim pomoct!" Vztekala se, ale bylo to zbytečné, protože ji Bella neměla v nejmenším úmyslu pustit. ,,Prosím tě...!"
Bella ji pustila a dívala se na ni s bolestí v očích. ,,Tak dlouhou dobu jsi byla beze mě a já bez tebe a to je všechno, co mi řekneš? Pusť mě, krvezrádkyně? Podívej se mi do očí a řekni mi, že jsem ti vůbec nechyběla, žes na mě za celou tu dobu nemyslela. Protože tys mi chyběla neskutečně moc!" Šlo vidět, že měla opravdový vztek.
,,Vzalas mi jedinou hrstku naděje na to, abych s někým strávila život po svém. Jedinou hrstku, takhle malou," ukázala malou mezeru mezi prsty. ,,Kvůli tobě byla moje Cissy zmučená. Otec ji téměř zabil, když zjistil, že se s tebou setkala. Ohrozilas ji na životě! Díky tobě se už nikdy nezamiluji, protože moje srdce už na to nemá. Moje srdce a ani já nevěříme na pravou lásku. A proto mohu spokojeně říct, žes mi nechyběla, protože právě TY jsi mi zkazila celý život, vzala lásku, okradla mě o mé sny!" Dívala se na ni s bolestí, kterou měla v srdci po celá ta léta. ,,Jediný, kdo mi pomohl od útrap, bolesti, vzteku a smutku byl Tom. Dělal vše pro to, abych byla šťastná, to samé Tiberius. A kdes byla ty? A Ted... Merlin ví, že miluje jinou. Připravilas mě o to, co teď má ta čubka z ministerstva!"
,,Já??? Viníš za to mě??? Já ti chtěla jen pomoct, dělala jsem, co jsem mohla! To otec ti jej vzal, ne já! Já ti jeho smrtí nevyhrožovala! To OTEC! Není to má vina, ale jeho, sakra! Tolik let mě viníš z něčeho, za co vůbec nemůžu! Já nikomu život nezničila, já se naopak snažila to napravit! Ale tys mě odřízla! To tys sakra zničila můj život! To já se nedokážu zamilovat, protože mé srdce má někdo, komu na mně vůbec nezáleží! Někdo, koho jsem celé ty roky potřebovala alespoň mít v životě a tys mi tu osobu vzala! Odepřelas mi všechny ty roky, po které jsem ji mohla vídat! To TY jsi mi zničila život! Ne já tobě!!!" Klepala se vzteky.
,,Kdykoliv jsi mohla té osobě poslat sovu!"
,,Ale já jí psala! To ona mi nikdy nenapsala zpátky!"
,,A proč jsi jí nenapsala po těch letech znovu? Třeba by se ozvala. Vzdala jsi to s ní snad?"
Bella zakroutila hlavou. ,,Ne... neozvala... pro ni jsem jen pouhá špinavá krvezrádkyně. Takže mi nic jiného nezbylo."
Andy se ušklíbla. ,,Víš, že jsi mě jednou potkala a ani sis nevšimla, že jsem to byla já? Můj vnuk po tobě asi před rokem hodil sněhovou koulí."
Bella zalapala po dechu. ,,To byl tvůj vnuk? T-tys tam byla? Tak blízko mně? A neřeklas nic?"
,,Ano, Grangerová do mě vrazila. Dalas jí košem. Ale když jsme ji tenhle týden chytili, tak zažila neuvěřitelný orgasmus, Bello, a já toho byla příčinou," řekla, protože jí chtěla ublížit.
,,C-cože? Ty ses vyspala s Hermionou????" Vzteky už viděla rudě. ,,To myslíš vážně???? Jaks mohla???" Vydechla.
,,Jen jsem ji vyslýchala. Má práce. Umím to nejlépe. Spousta lidí se už pode mnou prohnula a vyzradila mi důležitá tajemství. Taky bys chtěla vyslechnout, Bello?" Ušklíbla se a Bella si skousla ret. ,,Tak to máš smůlu. A teď když dovolíš, vrátím se zpět," otočila se k odchodu. Bella ji však chytila za ruku a otočila zpátky na sebe, dívala se jí do očí a notnou chvíli nic neříkala.
,,Andy... prosím..." vydechla a propletla své prsty s těmi jejími. ,,Neopouštěj mě... ne znovu..." Andy se podívala na jejich propletené prsty, povzdychla si a odvrátila zrak.
,,Sbohem, sestřičko," pustila její ruku a přenesla se zpátky na nádvoří. Harry s Voldemortem se před ní plazili pro své hůlky.
Bellatrix se musela několikrát nadechnout, aby se vzpamatovala. Nemohla tomu uvěřit. Zase byla pryč. Musela se vrátit, pomoci řádu, ne stát v koutě a plakat nad něčím, co už bylo dávno ztraceno. Přenesla se zpátky zrovna v momentě, kdy Harry a Voldemort mířili hůlkami na sebe a oba se pokoušeli kletbu udržet. Několik lidí stálo venku a sledovalo jejich souboj, většina však byla na hradě a sváděla svůj vlastní boj. Bella se podívala na Andy, která stála v povzdálí a se strachem v očích pozorovala scénu před ní. Bella jejich boj nevnímala, vnímala pouze Andromedu. Bylo to jako řešit si vlastní boj uprostřed jedné velké války. A nějak tušila, že tuto bitvu prohrála. Andy vytřeštila oči, Bellu to přimělo od ní odvrátit zrak a podívat se, co se děje. Voldemortova bezová hůlka jej přestala poslouchat a on nechápal proč. Zabil přeci Snapea, měl se teď stát jejím právoplatným pánem on sám. Avšak k tomu nedošlo. Harry využil jeho zmatení a vyslal k němu kletbu. Ta ho zasáhla přímo do hrudi a on začal před zraky všech přítomných mizet, rozpadat se na malé kousíčky, které poletovaly vzduchem jako suché listí podzimního stromu. Andy se na scénu před sebou dívala s hrůzou v očích.
,,Tome..." zašeptala a svezla se na zem. Smrtijedi se kolem ní začali přemisťovat, protože věděli, že je konec. Andy se nezmohla na nic, ač věděla, že musí zmizet. Bella se k ní rozběhla, chytila ji dřív, než ji stačil někdo zpozorovat a přemístila se s ní k sobě domů. Andy kupodivu nic neřekla, svezla se opět na podlahu a začala plakat. Bell si k ní klekla, nevěděla, zda ji obejmout nebo ne, ale nakonec to udělala.
,,Pšššt, Andy, zlato," hladila ji po zádech. Ta se beze slova k Belle přitulila a nechala své slzy stékat volně po tvářích. Bella ji objímala a hladila.
,,Šššš, Andy. Já jsem tady pro tebe a vždycky budu. Neplakej, drahoušku," dala jí pusu do vlasů. Cítila se znovu jako když byly malé děti, kdy ji utěšovala, dokud nepřestala plakat a pak spolu usínaly. ,,Nikdy tě neopustím, ochráním tě před každým, kdo ti bude chtít ublížit."
,,Ochraň mě před světem. Bere mi lidi, na kterých mi záleží," vzlykla. Bella jí pomohla na nohy a položila ji do své postele, přikryla ji a lehla si k ní. Andy se k ní schoulila a plakala, dokud vyčerpáním neusnula. Bella jí k sobě tiskla, hladila ji, dávala ji polibky do vlasů a utěšovala ji. Nakonec usnula i ona.
Když se ráno probudila, Andy byla pryč. Na polštáři vedle ní však ležel vzkaz.
Přeji ti krásný zbytek života, Bell. Jsi dobrá duše, tudíž se k sobě ani nehodíme. Ta moje zažila moc bolesti, smutku a zklamání z očekávání, která měla a která nikdy nenastala. Odpusť mi.
Andromeda
~ ~ ~
Andromeda se přemístila na Black Manor, kde beze slova obešla matku a Leticii a zavřela se do pokoje, ze kterého nevyšla celý týden. Utápěla se ve smutku a slzách ze ztráty osoby, které dlužila nejvíce. Svůj vlastní život.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Drazí, milí, jak se tedy změnila budoucnost, když se Andromeda rozhodla s Tedem neutéct a Bella se dala na stranu dobra? Prozatím jsme zachránili Dobbyho, Siriuse, Remuse a Teda Tonkse a to je nějaká změna, no ne? A Bellatrix nebyla zabita Molly, naopak jsou z nich dobré přítelkyně. Co se asi stane teď? Co bude se smrtijedy po válce? Začne Andromeda žít poklidný život se svou rodinou nebo bude chtít pomstít smrt svého přítele a muže, který ji zachránil? Najdou si k sobě s Bellatrix opět cestu? A co Hermiona a Daphne? Podaří se některé z nich dobýt srdce Belly? Tak čtěte dál a uvidíte!

Not Meant To Be (Drabble)

19. června 2017 v 10:38 | Stázka |  Povídka: Not Meant To Be
~ 1998 ~
Bellatrix se rozhlížela po okolí. Kolem ní zuřila válka. Voldemort bojoval o moc, ji to však nezajímalo. Sváděla si svůj vlastní boj v sobě samé. Hledala v tom zmatku svou sestru. Tu, kterou jí před tolika lety vzal osud, tu, kterou milovala víc, než vlastní sestru a tu, která ji opustila a utekla s mudlorozeným a zlomila její srdce na milion kousků. To kvůli ní se dala na stranu pána zla, aby ze světa sprovodila všechny takové, jako byl Ted Tonks. Kouzelnický svět potřeboval očistit od nečistého druhu, měli trpět všichni, protože kdysi dávno jeden z nich vzal Belle vše, co mělo v jejím životě význam, Andromedu. Dívala se kolem sebe a vtom ji uviděla. Ležela na chladné zemi a vypadala, že se nehýbe. Bellu zachvátila panika. Rozběhla se k ní a sklonila se nad jejím tělem. ,,Andy..." vyslovila její jméno a hlas se jí chvěl. Andromeda otevřela oči. ,,Bello," usmála se na ni. ,,Pojď, vstávej, odvedu tě na domů, postarám se o tebe, všechno bude zase jako dřív!" Pokusila se ji zvednou, Andromeda ji však zastavila. ,,Bello, je konec," řekla, avšak z očí jí vyzařoval klid, stále se na ni usmívala. ,,Obejmi mě." Bellatrix stékaly slzy po tváři, udělala však, co Andromeda žádala. Opatrně ji nadzvedla, položila si její hlavu do klína a hladila ji po vlasech. Přes slzy téměř neviděla, Andy ji však konejšivě hladila po ruce. ,,Všechno bude v pořádku, Bellinko moje, všechno bude zase dobré, uvidíš," chlácholila ji. ,,Nebude, už to nikdy nebude v pořádku. Bez tebe ne. Neopouštěj mě, ne znovu, prosím!" Andromeda ji pohladila po tváři. ,,Tys byla vždy ta odvážná a a silná a já ten zbabělec," Bella jí věnovala nechápavý pohled. ,,Já? To tys našla sílu utéct od naší rodiny, poslechla jsi své srdce a odešla za svou láskou," Andromeda zakroutila hlavou. ,,Ne Bello. Od rodiny jsem sice utekla, ale právě tu lásku... tu jsem nechala za sebou," Bella chtěla něco říct, ale Andromeda jí položila prst na rty. ,,Ne, nech mě mluvit. Já nikdy nebyla odvážná. Nikdy jsem se svému strachu nepostavila, jen jsem zbaběle utekla. Věděla jsem, co ke mně cítíš a já cítila to samé k tobě a právě to mě na tom děsilo nejvíce. Nedokázala jsem tomu čelit. A pak se objevil Ted Tonks, laskavý chlapec, který mě miloval víc, než cokoli jiného. Já v něm viděla příslib svobody. Už nikdy víc bych nemusela být Blacková a mohla bych utéct od svých pocitů k tobě. Ten večer, kdy jsme měli spolu odejít, jsi se na mě podívala tím zvláštním pohledem. Jako bys něco tušila a jak jsi se na mě tak dívala, věděla jsem, že tě tady nemůžu nechat. Chtěla jsem jít za Edwardem a říct mu pravdu, avšak udělalo se mi nevolno. Pamatuješ si, jak jsem skončila na ošetřovně a nikdo nevěděl, co se mnou je?" Bella přikývla. ,,Zjistila jsem, že jsem těhotná. A v ten moment jsem věděla, že už není cesty zpět. Nemohla jsem za tebou přijít a říct ti, že s ním čekám dítě, nevěřila jsem, že to kdy přijmeš a nechtěla jsem ti ublížit ještě víc a tak jsem utekla," povzdychla si. ,,Andy, proč jsi za mnou nepřišla? Proč jsi mi to neřekla? Vždyť já bych se k tobě nikdy neotočila zády, milovala jsem tě... miluji tě," Andy se na ni usmála. ,,A právě proto jsem usoudila, že si zasloužíš lepší život," Bella zakroutila hlavou. ,,Bez tebe to nebyl žádný život. Bez tebe v mém životě slunce už znovu nevycházelo, bez tebe ptáci nezpívali, bez tebe květiny přestaly rozkvétat. Andy, já-" ,,Ššš, já vím. Já tebe taky a vždy budu. Je jedno, kam se teď dostanu, vždy budu s tebou, ve tvém srdci. A ty v mém a to nám už nikdy nikdo nevezme. Naše láska bude trvat navždy," pohladila ji po tváři. Dívala se jí upřeně do očí a Bella zase do těch jejích. Naklonila se k ní, pomalu se přibližovala k jejím rtům, jako by měly celý čas světa jen a jen pro sebe. Stále byly blíž a blíž, až se nakonec jejich vlhké rudé rty setkaly ve vášnivém polibku. Když se Bella odtáhla, Andy už měla oči zavřené a na tváři jí hrál spokojený úsměv. Vypadala, jako by jen spala, avšak její duše už byla na jiném, lepším místě.

O povídce

19. června 2017 v 10:35 | Stázka |  Povídka: Not Meant To Be
Drabble, jednokapitolovka.
Rok 1998, druhá kouzelnická válka, ve které si dvě sestry řeší vlastní boj.
[ Bellameda ]- Femslash.
~ ~ ~
Vše je majetkem JK Rowling a Warner Bros, pouze příběh je můj.





Kapitola Sedmá: Návrat Pána zla (část třetí)

18. června 2017 v 10:27 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ 1997-1998 ~
Sedmý ročník neprobíhal tak, jak si to Harry, Ron a Hermiona představovali. Chodili po světě a hledali viteály. Hermiona od toho dne v Prasinkách Bellatrix neviděla. Snažila se na ni nemyslet, ale dost dobře to nešlo. Nemohla dostat z hlavy její obraz. Pomalu se stávalo zvykem, že si před spaním zajela rukou do kalhotek a do ticha šeptala její jméno. S Harrym a Ronem přišli na stopu novému viteálu. Doufali, že bude u Gringottových, v trezoru rodiny McLaggenových. Věděli, že právě tam se smrtijedi kdysi scházeli a že má Voldemort s touto rodinou blízký vztah. Říkalo se, že jediná osoba, kterou kdy miloval, když ještě něco dokázal cítit, byla Andromeda McLaggenová a Harry si byl jistý, že zrovna jí by viteál svěřil. Jeden háček byl však v tom, že bylo nemožné se dostat do jejího trezoru a druhý nastal, když je jednoho rána chytili lapkové.
,,Tahle cháska nepůjde na ministerstvo," ušklíbl se Šedohřbet a odvedli je na Malfoy Manor, kde je ne zrovna mile uvítala Andromeda.
,,Narcisso, máme návštěvu! A dosti nečekanou," otočila se k nim. Prohlédla si Rona a pak Hermionu. ,,Ale, ale.. tebe znám! Tys byla na ministerstvu. Hermiona Grangerová, že ano? Ta mudlosvká šmejdka," ušklíbla se. ,,A ty musíš být krvezrádce Weasley. A tohle je," zarazila se, když uviděla Harryho obličej. ,,Žihadlové kouzlo nebo?" Otočila se na Šedohřbeta, ten však pouze pokrčil rameny.
,,Takto jsme ho našli v lese," odpověděl jí. Mezitím dorazila Narcissa.
,,Cissuško, zavolej mi sem Draca." Když Draco přišel a uviděl ty tři, zarazil se. ,,Tvůj přítel Harry Potter, že ano?" Usmála se na něj Andromeda.
,,J-já... nejsem si jistý," zalhal.
,,Cissy, drahoušku, odveď ty dva do sklepa. Tady se šmejdkou si promluvím," řekla, zabavila jim hůlky a odvedla Hermionu vedle do místnosti. Shodila ji do křesla a druhé si posunula k ní tak blízko, až se jejich kolena dotýkala.
,,Předpokládám, že mi nic říct nechceš," usmála se škodolibě Andromeda. ,,Ale věř tomu, že řekneš, protože já znám tvou slabinu. Tvou touhu po mé sestře. Nejsem jí podobná? Co říkáš?" Postavila se a sedla si obkročmo do jejího klína. Ve skutečnosti si byly opravdu hodně podobné. ,,Kam jste se chystali jít?" Hermiona se ošila.
,,Nic vám neřeknu!"
Andy se ušklíbla. ,,Ví tvá milovaná Bella o tom, po čem pátráte?" Přejela jí prstem po rtech. Hermiona vydala tichý sten. Cítila, jak vlhne.
,,Moje Bella? To není žádná moje Bella," zamračila se. ,,Vy si snad myslíte, že jsem hloupá? Jen to na mě zkoušíte, abyste ze mě dostala informace, ale hádejte co? Já nepodlehnu svádění nějaké ženy, která mě ve skutečnosti ani nepřitahuje," zalhala.
Andy se ušklíbla. ,,A jsi si jistá?" Mávla hůlkou a ruce i nohy se Hermioně přivázaly k židli. Rukou jí zajela ho kalhotek, Hermiona zasténala a skousla si ret. Andromeda se k ní naklonila, až se téměř dotýkala jejích rtů. ,,Zlatíčko, věř mi, mé mučení je horší, než crucio. Pokud projdeš první fází a tou je oddalování vyvrcholení, kdy tě za každou slibnou informaci dostanu blíže a blíže k vrcholu, tak pak tě udělám tolikrát za sebou, že se ani nevyčůráš bolestí," políbila ji na rty. ,,Mix bolesti a potěšení, co říkáš?" Hermiona nahlas zasténala.
,,Co jí to tam dělá?" Vysmekl se Ron a utíkal ke dveřím, Narcissa jej však kouzlem spoutala a on dopadl na tvrdou podlahu. ,,Harry, ona ji tam mučí, musíme něco udělat!" Ozval se další sten.
,,Já si nemyslím, že ji tam mučí," odkašlal si Harry. ,,Ale možná by se tomu tak dalo říkat."
Andromeda jí dráždila klitoris, ale najednou přestala. ,,Tak co, drahoušku? Řekneš něco? Řekni cokoli a já zase začnu. Začnu ti ho masírovat. Moc dobře vím, jak po tom toužíš," zašeptala jí do ucha a pak jí jemně skousla ušní lalůček. Od lalůčku přešla ke krku a začala ho zasypávat polibky. Odtáhla se. ,,Představuješ si, že jsem Bellatrix?" Šeptla jí opět do ucha. ,,Představuješ si, jak ti žužlá bradavky, jak tě líže? A co pak? Chtěla bys, aby vzdychala ona pod tebou? Ano? Její stény jsou jako ty moje. Konec konců jsme přeci sestry," zasténala jí Andy do ucha. Hermiona se při té představě udělala. Andy se ušklíbla a opět jí začala dráždit klitoris, Hermiona sebou maličko škubala. ,,Ty informace," líbla ji na rty.
,,Nechte mě... prosím... aaah... mmmm," zasténala Hermiona. Narcissa si povzdychla, ale musela uznat, že Andy uměla zapůsobit. Hermiona zavřela oči, celá se chvěla. ,,Prosím... prosím... přestaňte..." Chtěla to tak moc a zároveň ji ze sebe chtěla shodit. Zrovna, když ji Andromeda znovu políbila, nemohla už to vydržet a začala ji líbat taky. Vrazila jí jazyk do pusy a Andy jej přijala. Hermiona znovu zavzdychala. ,,J-já nemůžu... nemůžu... prosím... nenuťte mě... nemůžu ji zradit..." po tváři se jí začaly kutálet slzy.
,,Zradit koho, drahoušku? Bellu?" Hermiona přikývla. ,,Ale prosímtě, vždyť ona tě nemiluje. Nezáleží jí na tobě. Jsi jí úplně ukradená. Poslala tě k šípku, že ano?" Viděla jí to v hlavě. ,,A ty na ni stejně pořád myslíš. Ale ona tady není, nestará se o tebe. Ani na tebe jistě nepomyslela. Ale já tady jsem, připravená tě milovat, dát ti tu lásku. Řekni mi, co potřebuji vědět a nebude to naposledy, co ti tohle dělám. Zůstaneš se mnou, postarám se o tebe, budeš se cítit milována. To je to, co chceš nebo ne?" Pohladila ji po tváři a usmála se na ni nejlaskavěji, jak uměla. Hermiona nevěděla, co dělat. Věděla, že je to pouhý trik, avšak nechtěla si to připustit. Chtěla tomu věřit. Že ji bude doopravdy milovat. Byla Belle tolik podobná.
,,Udělej to pro sebe. Pro mě, pro ženu, která ti dá vše, co ti Bella odepřela."
Hermiona si skousla ret. ,,Já... já..." Andy napjatě poslouchala, když vtom kolem ní proletěl paprsek. Leknutím nadskočila. Uslyšela boj za dveřmi a uvědomila si, že jí dochází čas.
,,Mluv!" Sykla Andy a začala jí co nejrychleji a nejdrsněji masírovat klitoris. Hermiona tam začala hlasitě vzdychat a ošívat se. Netrvalo dlouho a opět se udělala.
,,Přestaňte... prosím... AH!!" Hlasitě vzdychla. Andy neustávala, Hermiona se udělala znova. Cítila, jak má kalhotky úplně mokré.
,,Řád," začala Hermiona, avšak najednou Andy zmizely hůlky, které měla za opaskem. Postřehla, že se něco schovalo za gauč a pak to opět vyběhlo. Byl to Dobby. Do místnosti vtrhl Harry s Ronem. Andy nic nedělala, bylo by to zbytečné. Oba na ni mířili hůlkami.
,,Doufám, že jste mi nezabili sestru," promluvila.
,,Nejsme jako vy. My ZATÍM nezabíjíme. Je pouze omráčená," odpověděl jí Harry a mířil na ni hůlkou. Ron mezitím rozvázal Hermionu a podepřel ji. Andy se na ni s úšklebkem podívala, dala si prst do pusy, který si pocumlala a pak se olízla. Hermiona jemně zasténala a aby to zakryla, odkašlala si.
,,Pozdravujte Bellatrix. A Hermiono, vzkaž jí, že jsem byla první já ta, která se tě dotkla," Ron chtěl po Andromedě mrštit kletbu, avšak Harry jej zastavil. Dobby se s nimi přemístil pryč. Andromeda vyšla ze salónku zkontrolovat Cissy. Ona, Draco i Lucius leželi omráčeni na zemi.
,,Smrtijed jak se patří, opravdu," zakroutila hlavou nad Luciusem a postupně je začala probouzet.

Kapitola Sedmá: Návrat Pána zla (část druhá)

18. června 2017 v 10:25 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
~ 1996-1997 ~
Harryho šestý ročník začal poněkud podivně. U bran stáli profesoři s bystrozory a kontrolovali studentům osobní věci předtím, než prošli bránou do Bradavic. Ve škole přibyl také 'nový' profesor lektvarů, Horacio Křiklan. Harry se stal jeho oblíbencem, jelikož vlastnil knihu s velmi užitečnými poznámkami, která kdysi patřila jistému princi dvojí krve. Harry ten rok dostal velmi důležitý úkol od Brumbála. Ten přivedl do školy Křiklana z jediného důvodu. Aby od něj získal jednu velmi důležitou vzpomínku a tohoto úkolu se ujal právě Harry. Byla to vzpomínka na Toma Riddla, dnes spíše známého po jménem Lord Voldemort. Harry nebyl jediný, kdo měl starosti. Plavovlasá žena aristokratických rysů právě seděla se svou sestrou v domě Severuse Snapea a žádala ho o pomoc. Její syn, Draco, vstoupil nedávno do Voldemortových řad a dostal od něj také nesnadný úkol. Opravit rozplývavou skříň, aby se smrtijedi mohli dostat do Bradavic a také musel zabít Albuse Brumbála. Plánovali Bradavice ovládnout. Měli už pod palcem ministerstvo, Bradavice však stále ne. Snape Narcisse vyhověl. Zavázal se neporušitelným slibem, že pokud Draco neuspěje, sám se ujme onoho úkolu a Brumbála zabije.
~ ~ ~
Bellatrix byla v tomto roce poslána do Bradavic, aby cvičila sedmé ročníky v přemisťování. Každou středu po dobu jednoho měsíce musela být přítomna. Připadalo jí, že jí to Moody udělal naschvál.
,,Bellatrix, mám pro tebe úkol. A bude se ti líbit," zvláštně se na ni zubil a jeho oko se pohybovalo ze strany na stranu.
,,Jaký?" Pozvedla obočí a upila kávu z hrnku, který svírala v dlaních.
,,Půjdeš něco naučit ty flákače do Bradavic. Čekají tě hodiny přemisťování."
Bella se zamračila. ,,Cože? Tohle je nějaký hloupý vtip?"
Moody zakroutil hlavou. ,,A začínáš zítra, každou středu v následujícím měsíci," řekl, zachechtal se a zavřel za sebou dveře.
,,Slečno Blacková," oslovila ji profesorka McGonagallová, když vstoupila i se svým kolegou, Jamesem, do Velké síně, kde mělo probíhat přemisťování. Když Bella uviděla tu chásku, musela si povzdychnout. Rozhlížela se, jestli zde náhodou neuvidí Hermionu, nebyla si jistá, jaký je ročník. K její smůle nikde nebyla.
,,Tak začneme! Na místa a žádné flákání!" Zavelela. ,,Mé jméno je Belaltrix Blacková a tohle je můj kolega James Griffin. Přišli jsme vás něco naučit, takže se postavte na vyznačená místa a jdeme na to!"
Po namáhavé hodině vešla dovnitř opět Minerva ,,Tak co, jak jim to šlo?"
Bella zakroutila hlavou. ,,Nic moc, ale to je napoprvé normální."
Hermiona, Harry a Ron šli zrovna z nudné, všemi neoblíbené hodiny dějin, když vtom si Hermiona všimla Bellatrix. Jejich oči se na okamžik setkaly a Hermiona se usmála.
,,Co tady dělá Blacková?" Zeptala se.
,,Hodiny přemisťování," odpověděl Harry.
,,Myslíte, že ji příští rok taky dostaneme?" Harry se na ni podíval s pozvednutým obočím. ,,Chci říci, je přece zkušená bystrozorka a mohla by nás toho hodně naučit," dodala rychle.
,,A koho to zajímá?" Pokrčil rameny Ron. ,,Mám dostatečnou práci s tím udělat ten projekt do lektvarů a ještě bych měl myslet na nějaké přemisťování? Harry doufám, že mi s tím pomůžeš. Tedy ta tvá magická kniha."
Harry se díval na Hermionu, všiml si něčeho zvláštního ohledně jí a Bellatrix už tehdy na ministerstvu. ,,Chceš se tam jít podívat?" Navrhl jí.
,,J-já nevím," skousla si Hermiona ret.
,,Ale notak. Navíc já a Ron chceme být bystrozory. Možná bychom se jí mohli na něco zeptat," řekl Harry a už táhl Hermionu sebou, Bella si jich všimla a zamračila se.
,,Tak vás tedy uvidíme zase za týden," poděkovala jí Minerva a rozloučila se s ní. Prošla kolem trojice, která ji pozdravila a odešla ze síně.
,,Dobrý den, rád bych se zeptal, u kolik procent lidí vyvolává přemístění z jiného bodu do druhého závrať a jak dlouho bychom to měli cvičit, aby to bylo dokonalé?" Vypadlo z Harryho.
Bellatrix pozvedla obočí. ,,Který že jste vy tři ročník?"
,,Šestý Bell," odpověděl jí Ron. Tykal jí, Bella ho znala od dítěte, byla přítelkyně Molly. Chodila k nim na návštěvy, jednou s nimi dokonce oslavila Vánoce. Dle Molly byla Bella velice laskavá osoba, se kterou si však pohrál osud.
,,Tak to máte ještě rok čas na takové otázky," řekla a podívala se na Hermionu, která v tu chvíli zčervenala. ,,Copak, slečno Grangerová? Zdáte se být nějak nesvá."
,,Ehm, já... nejsem. To jen z té představy přemisťování. A... uh... jak často tady budete?" Skousla si Hermiona ret. Bellatrix se na ni podívala tím vševědoucím pohledem.
,,Proč se ptáš? Chceš si snad se mnou o něčem popovídat?" Hermiona nevěděla, co na to říct. ,,Jestli tě Minerva pustí, můžu tě vzít na čaj ke Třem košťatům a můžu ti odpovědět na to všechno, co máš na srdci," navrhla jí a Harry se vítězoslavně pousmál, Ron vůbec nechápal o co jde.
,,Co máš za otázky, Hermiono? Ty chceš být taky bystrozorka?" Zeptal se Ron, Harry však odpověděl za ni.
,,Nech to být, Rone, dobře? Hermiono, měla bys dohnat profesorku McGonagallovou, než ti uteče," stiskl jí povzbudivě rameno. Hermiona přikývla a rychlým krokem vyšla z Velké síně. Profesorku McGonagallovou zastihla před jejím kabinetem. Zadýchaně k ní doběhla.
,,Paní... uh... profesorko! Já..." špatně se jí to říkalo, protože nemohla popadnout dech, nakonec se nadechla a narovnala se. ,,Mohla bych jít se slečnou Blackovou ke Třem košťatům, abych se dozvěděla, co na mne příští rok čeká a na co bych se měla připravit?"
McGonagallová pozvedla obočí. ,,Slečno Grangerová, proč mě to nepřekvapuje. Ale jistě, proč ne. Jděte."
Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Děkuji," řekla a rozběhla se zpátky.
Minerva se uchechtla. ,,Alespoň nám naženete více bodů a Nebelvír zase vyhraje pohár," řekla si pro sebe.
Hermiona doběhla zpátky k nim. Harry si zrovna povídal s Bellou.
,,Tak můžeme," usmála se. Bella přikývla a společně vyšly ven před hrad.
,,První přemístění?" Zeptala se Bella.
,,Ano," odpověděla jí Hermiona nervózně.
,,Nemusíš se bát. Sem tam někdo někde nechá ucho nebo prst, ale na to se neumírá, že?" Zachechtala se a Hermiona naprázdno polkla. Bell ji vzala za ruku a přenesla se s ní do Prasinek. ,,Tak co?" Ušklíbla se, když uviděla, jak se Hermiona chytila za břicho.
,,A-ale jo, dalo se to," mračila se a do toho se snažila usmát, takže vytvořila poměrně vtipnou grimasu, nad kterou se Bella musela zasmát. Vešly dovnitř a usadily se. Obě si objednaly máslový ležák.
,,Takže co máš na srdci? A neříkej mi, že nic, protože si myslím, že to tam máš už nějakou dobu," řekla Bellatrix a napila se.
,,Já," nevěděla jak začít. Sevřel se jí žaludek a slova z úst se jí vytratila, takže seděla naproti Belle s otevřenou pusou a koukala se na ni. Chtěla jí říct, jak moc se jí líbí, ale nemohla vydat ani hlásku, takže vypadala poměrně hloupě.
Bella si povzdychla a zakroutila hlavou. ,,Hele, drahoušku. Když to neřekneš ty, řeknu to já. Jsi moc roztomilá, Hermiono, krásná a chytrá dívka, ale to poslední, co teď potřebuju, je zamilované mládě, které se bude snažit být tam, kde jsem já," řekla jí na rovinu a dopila svůj ležák. ,,Takže pokud nemáš na srdci nic jiného, vezmu tě zpátky do hradu," věděla, že to vyznělo krutě, ale sama už ani netušila, jak to ve vztahu chodí. Za ty roky samoty už na tohle byla zvyklá a nechtěla, aby Hermiona byla jednou z jejích zastávek na jednu noc. Na to byla moc dobrá. Nemohla jí dát to, co chtěla a ani si nemohla od ní nic vzít. Tedy mohla. Stačilo by jediné slovo a Hermiona by před ní zvlhla a rozevřela se jako kvítek před sluncem, ale to ona nechtěla.
Hermionu to zabolelo. ,,Já už ani nevím, co jsem chtěla. Byla hloupost sem chodit," postavila se, svůj ležák ani nedopila. ,,Do Bradavic dojdu po svých," dořekla a vyběhla ze dveří. Venku se rozbrečela. ,,Co jsem si sakra myslela?" Zeptala se sama sebe a utřela si slzy, protože neviděla na cestu a omylem do někoho vrazila. ,,Omlouvám se," pípla, ani se nezastavila a rychlým krokem pokračovala v cestě. Kdyby si však onu ženu pořádně prohlédla, zjistila by, že to byla Andromeda. Ta se svým vnukem Perseem stavěla venku sněhuláka. Potřebovala si vyčistit hlavu. Odejít na okamžik od všeho, co se kolem ní dělo.
,,Perseusi, opatrně a opovaž se po mně zase házet koule," mírně se usmála. Byla zahalená v černém plášti a na hlavě měla kápi. Na zádech se jí leskla tři bílá kolečka od toho, jak po ní Perseus házel sněhové koule.
Bellatrix si povzdychla. ,,Tak tohle šlo jako po másle," řekla si pro sebe sarkasticky, zaplatila a vyšla ven. Rozhlédla se a uviděla, jak na ni letí koule a jen tak tak uhnula. ,,Pozor chlapče, ať někoho nezraníš," řekla Bella a usmála se na Persea. V Andy zatnulo, Bella ji však nepoznala. Prošla kolem ní, aniž by věděla, kdo je. Zvláštní věc ten osud, pomyslela si. Bella se přemístila domů. Dnes už měla volno a klid. Což se však nedalo říci o Tomovi a ostatních smrtijedech.
~ ~ ~
,,Jdu s vámi a tečka!" Křičela Andromeda, když se vrátila zpátky domů. Dnes večer Voldemort plánoval získat Bradavice.
,,Ale pán si to nepřeje," odpověděl jí Dolohov, kterého se podařilo dostat z Azkabanu. Díky Voldemortovi uprchl on i spousta dalších smrtijedů.
,,S tím si to vyřídím sama. Nebudu sedět doma a pozorovat mou matku jak plete, zatímco vy budete bojovat!"
,,Ale-"
,,Žádné ale, Antonine! Jestli chceš, tak se koukej na moji matku sám jak plete. Usneš po deseti minutách," sykla a odešla z místnosti. Byla rozhodnutá tam jít. Nechtěla tu jen tak sedět. V tom Toma poslouchat nebude. Jak si umínila, tak také udělala. Přemístili se na smluvené místo a prošli rozplývavou skříní přímo do Bradavic. Bradavice byly tiché. Andy se rozhlížela a vzpomínala na léta, kdy sama tuto školu navštěvovala. Na okamžik se jí zmocnila nostalgie. Když vystoupali na Astronomickou věž, uviděli Draca, jak míří hůlkou na Brumbála.
,,Jak zvláštní, že zrovna tak mocný čaroděj, jako jste vy, Brumbále, je teď zcela bezmocný," řekla Andy, když vystoupala schody.
,,Dobrý večer, Andromedo," usmíval se na ni. ,,Také hrdě nosíte znamení?"
Andy si vyhrnula rukáv šatů. ,,Krásné, že ano?" Ušklíbla se.
,,Dokonči to, Draco!" Řekl Dolohov, který už ztrácel trpělivost. Andy, i když to nedávala na sobě znát, s tímto nesouhlasila. Brumbála odjakživa obdivovala, ale nehodlala jít proti někomu, kdo jí tolik pomohl, proti Tomovi. Brumbál, jako by jí četl myšlenky, se na ni konejšivě pousmál.
,,Ustup Draco," řekl Severus, který se náhle odněkud zjevil. Pozvedl hůlku a namířil ji na Brumbála. Andy na něm poznala, že s tím bojuje stejně jako ona sama.
,,Severusi, prosím," řekl Brumbál polohlasem.
,,Avada kedavra!" Zakřičel Snape a Andromeda odvrátila zrak. Brumbálovo tělo se snášelo z věže dolů na školní pozemky. Andy se celá chvěla. Nesměla to však dát najevo, a tak nasadilo opět svou chladnou masku, vytasila hůlku a namířila ji na oblohu.
,,Morsmordre!" Na obloze se objevila lebka s hadem. ,,Pojďme," zavelela, avšak odešla jako poslední, nasadila si kápi a pohlédla z věže dolů. ,,Odpočívejte v pokoji, Albusi Brumbále," řekla a odešla za ostatními smrtijedy. Všichni šli směr k Zapovězenému lesu. Cestu z Bradavic si smrtijedi užívali, rozbíjeli vše, co jim přišlo pod ruku, Draco se na to díval s bolestí, Andy na něm viděla jeho strach a objala ho kolem ramen. ,,Draco, musíš být silný," ten se od ní však odtrhl. Hrdý po otci, pomyslela si. Najednou se všichni otočili, slyšeli, jak za nimi kdosi běží a nahlas křičí. Byl to Harry Potter.
,,Snape!!!! On vám věřil!!! A vy jste ho zradil!!! Sectum Sempra!" Snape kletbu odrazil.
,,Používáte proti mně má vlastní kouzla? Ano, já jsem princ dvojí krve!" Řekl a odkopl mu hůlku.
Smrtijedi tu noc slavili velké vítězství. ,,Drazí přátelé," začal Voldemort. Dnes jste prokázali velkou odvahu a vyhráli jste pro mě důležitou bitvu. Válka nás však teprve čeká. Ale teď, když je Brumbál pryč a Bradavice jsou naše, řekl bych, že máme téměř vyhráno. Stačí už jen chytit a zabít toho kluka, Harryho Pottera.

Kam dál