Kapitola Dvanáctá: Křiklanův večírek (část druhá)

Sirius Black ležel na pokoji a přemýšlel o Marlene. Představoval si, jak si užívá společnosti Reguluse, baví se, tančí spolu a jak se jí dotýká. Popíjel ohnivou whiskey a jeho jedinou společností byl Peter.
,,Dáš si, Červíčku?" Podal mu flašku. Peter nejprve zaváhal, ale pak si ji od něj vzal a pořádně si přihnul.
,,Fuj!" Zašklebil se.
Sirius se ušklíbl. ,,Ta píše, co?"
,,No, to teda!" Otřepal se a vrátil mu ji.
,,To s Mary mě mrzí," řekl Sirius najednou.
,,Jo, mě taky, ale co se dá dělat. Nějak jsem to čekal. Kluk jako já, holka jako ona... to zkrátka nejde k sobě," pokrčil rameny.
,,Neboj, nejsi v tom sám," řekl a napil se.
,,Marlene?"
,,Jo. Ale na tom nezáleží. Můžu mít pět takových jako je ona na každém prstu," obrátil.
,,Něco mi však říká, že bys těch pět na každém prstu vyměnil za jednu McKinnonovou," pozvedl Červíček obočí, Sirius se ušklíbl, otočil flašku do sebe a pil a pil, až jí půl vypil na ex. Peter na něj koukal s otevřenou pusou. ,,Na co se chystáš?" Zeptal se, když Sirius vstal z postele.
,,Na něco, co jsem měl udělat už dávno," odpověděl a než stačil Peter cokoli namítnout, uháněl už Sirius chodbou přímo dolů na večírek. Když si všiml, že nikdo nehlídá vstupní vchod, opatrně nakoukl dovnitř. Studenti tancovali a vypadali, že se náramně baví. A najednou ji uviděl. Marlene, jak sedí vedle Reguluse a společně se něčemu smějí.
,,Smím ti zajít pro další punč?" Nabídl se Regulus.
,,Ovšem, budu ráda, děkuji," opětovala mu úsměv. Regulus jí políbil hřbet ruky a odešel. To byla Siriusova šance. Rychlým krokem se rozešel směrem k Marlene.
,,Ahoj," pozdravil ji.
,,Siriusi? Co tady děláš?" Ohlédla se za Regulusem.
,,Musel jsem tě vidět a... musím ti něco říct."
,,Ano? A co?" Pozvedla obočí.
,,Tady ne, pojď bokem," řekl, otočil se a kráčel pryč. Byli moc na očích a Sirius nechtěl, aby je Regulus vyrušil. Marlene šla za ním.
,,Tak co se děje?" Zeptala se znovu, když se Sirius zastavil.
,,Tohle," řekl jen, udělal krok k ní a políbil ji na rty. Když se odtáhl, Marlene na něj překvapeně zírala.
,,Páni, já... nevím tak nějak, jak si tohle vyložit."
,,Mluvení není zrovna moje parketa, ale pokusím se," rozpačitě si odkašlal. ,,Líbíš se mi, jsi jiná, než ostatní holky a nechci, aby tě dostal takový pitomec, jako je můj bratr," Marlene chtěla něco namítnout, ale Sirius ji přerušil. ,,Nech mě domluvit. On si tě vzít nemůže a ani by to neudělal. Nevyměnil by své pohodlí a dobré jméno za city k tobě. Věř mi, vím, jaký je, vyrůstal jsem s ním. Rodina a prestiž jsou pro něj nejdůležitější. Já ti však můžu dát to, co on ne. Své srdce. Já vím, zní to hloupě, i já se cítím trapně, když to říkám, ale je to tak. Už nechci čekat ani minutu, chci s tebou být a taky-" Marlene jej utišila polibkem.
,,Promiň, krvácely mi uši," uchechtla se.
,,Jo, to úplně chápu, jak jsem řekl, tohle není má nejsilnější stránka," zazubil se. ,,Ale odpověď jsem dostal, nemýlím-li se," ukázal na své rty.
,,Ovšem, ráda s tebou někam půjdu, pokud se nebudeš chovat jako idiot," usmívala se Marlene.
,,Neboj, tentokrát to nepokazím!" Zasalutoval, dal jí další polibek a odešel pryč. Marlene nad ním pobaveně kroutila hlavou.
Regulus se vrátil i s punčem zrovna ve chvíli, kdy se Sirius s Marlene loučili. Zamračil se, když uviděl svého bratra, jak se s ní baví a když se k ní naklonil, aby ji políbil, spadl mu kelímek s punčem z ruky a polil šaty několika dívkám.
,,Sakra, dávej pozor," zamračila se jedna z nich, avšak to už byl Regulus na cestě k východu. Marlene se vrátila na místo a rozhlédla se. Po Regulusovi nebylo ani stopy, na zemi před sebou uviděla pouze rozlitý kelímek se svým jménem.
~ ~ ~
Ted Tonks stál nervózně za sloupem a zhluboka dýchal. Řekl Andromedě, že si musí odskočit, avšak ve skutečnosti se skryl na nejbližším místě a nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou. Dlaně se mu potily a měl dojem, že za chvíli omdlí. Vyhlédl ze své skrýše a uviděl ji, jak tam stojí a upíjí svůj punč ze zeleného kelímku. A jak se tak na ni díval, věděl přesně, co má udělat. Ještě jednou se nadechl a vykročil směrem k ní, vzal ji beze slova za ruku a vedl ji davem pryč z místnosti, pryč z hradu.
,,Kam to jdeme, Tede?" Zeptala se nechápavě.
,,Uvidíš, Andy," odpověděl a kráčel dál do chladné lednové noci. Sníh kolem už roztál, jezero rozmrzlo, nad nimi svítily hvězdy a měsíc byl v úplňku. Došli až dolů k jezeru, když se Ted náhle zastavil.
,,Co se děje?" Zmateně se na něj dívala, Ted však neodpověděl. Vytáhl z kapsy svého saka krabičku a řekl: ,,Andromedo Blacková, jsi to nejúžasnější stvoření, které jsem kdy poznal. Už když jsem tě poprvé uviděl, zahořel jsem láskou. A když jsem tě poznával, byl jsem si čím dál tím více jistý, že ty jsi ta pravá. Uděláš mne tím nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?" Zeptal se a krabičku otevřel. Andromeda na něj koukala s otevřenou pusou a notnou chvíli mlčela.
,,J-já... a-ano! Samozřejmě, že ano! Vezmu si tě!" Nechala si navléct prsten, objala Teda kolem krku a políbila ho. ,,Miluju tě, Tede Tonksi a chci s tebou strávit zbytek života," líbala jej znovu a znovu.
,,A já s tebou, Andromedo Tonksová," řekl poprvé a oběma to znělo jako ta nejkrásnější melodie.
,,Tonksová...," hlesla. ,,Ano, prosím... ano."
~ ~ ~
Remus a Dorcas spolu právě tančili, když vtom se mu udělalo nevolno. James, který s Lili tančil opodál si všiml, jak se najednou začal potit a s hrůzou se podíval na hodiny. Bylo za pět minut jedenáct. V celém tom nadšení zapomněli na čas.
,,Promiň Lily," řekl James a rychle přiskočil k Removi.
,,Musíme jít, zapomněli jsme na čas," zašeptal mu do ucha a táhl ho pryč z místnosti. Už bylo však pozdě. Svit měsíce v úplňku prozařoval chodbu před nimi a Remus se začal zmítat.
,,Vydrž to brachu, notak, pojď!"
,,Sakra, kde jste? Čekali jsme na vás u vrby mlátičky!!!" Běžel k nim Sirius s Peterem a když viděli, jak se Remus proměňuje, v obou hrklo.
,,Musíme něco udělat, do chýše to už nestihneme!" Řekl James.
,,Ale co, sakra???" Rozhlíželi se kolem sebe a vtom se hradem ozvalo hlasité zavytí.
,,Pozor, Siriusi!" Zakřičel James a strhl svého kamaráda na zem. Remus se k nim začal hladově sápat, když jej trefilo několik kouzel. Byli to bystrozorové, které přivolal hluk, který Remus dělal.
,,Přestaňte, dost!" Křičeli Sirius, James a Peter, ale nebylo jim to nic platné.
,,Pouta na tebe!" Ozvalo se za nimi a Remus padl k zemi.
,,Pošli sovu na ministerstvo, chytili jsme pachatele," řekl jeden bystrozor druhému.
,,Cože? Jakého pachatele?" Zamračil se Sirius.
,,Ustup chlapče. Je nebezpečný. Má na účtě dva tvé spolužáky," řekl mu jeden z nich a tlačil jej na stranu.
,,Co prosím? To ale nebyl Remus! Remus by nikomu neublížil!!!"
,,Přesně tak!!! Je to náš kamarád!!!" Přidal se James.
,,Opravdu? Mně spíše připadá jako krvežíznivá bestie. Odveďte ho," řekl a několik bystrozorů levitovalo Remuse v bezvědomí ven z hradu.
,,Musíme za Brumbálem!" Řekl James najednou a chlapci přikývli. Na chodbě bylo několik zvědavých čumilů, kteří se přišli podívat, protože uslyšeli hluk.
,,Pane profesore!!!" Křičeli hlasitě před jeho pracovnou. ,,Pane profesore!!!"
,,Co se to tady děje?" Vyšla profesorka McGonagallová v pyžamu ze svého kabinetu.
,,Paní profesorko, musíme mluvit s ředitelem, je to naléhavé," řekl James a v ten moment se před nimi vynořil profesor Brumbál.
,,Co se děje, chlapci?" Podíval se na ně zkoumavě přes své půlměsícové brýle.
,,Remus, odvedli jej pryč, bystrozorové, zajali ho, protože si myslí, že za ty vraždy může on!" Chrlil ze sebe James a profesorka McGonagallová se na ně nechápavě dívala.
,,Uklidněte se, pane Pottere. Proč si mysleli, že to má pan Lupin na svědomí?"
Všichni tři si vyměnili pohledy. ,,On totiž Remus," začal Sirius opatrně. ,,Remus je totiž... vlkodlak."
James přikývl. ,,A dnes je úplněk, jenže Dorcas souhlasila, že s ním půjde na ten večírek a my ho do toho uvrtali, že ho pohlídáme, ať si to nenechá ujít a pak, že ho odvedeme na bezpečné místo."
,,Na jaké místo?" Zeptala se Minerva, která vypadala čím dál tím zmateněji.
,,No totiž... víte... do Chroptící chýše," odpověděl James a otočil se znovu k Brumbálovi. ,,Nemyslíte si, že jej zavřou do Azkabanu, že ne? On nic neudělal, nemůže za to!"
,,Pane Pottere, nechte to na mně. Vraťte se v klidu do své ložnice a nic sami nepodnikejte," řekl Brumbál a na všechny tři pohlédl.
,,Dobře, tak... my tedy půjdeme," řekl Peter a chytil Jamese za rukáv, když viděl, že se chystá něco namítnout.
,,Brumbál se o to postará," řekl Sirius, když byli zpátky ve své ložnici.
,,Musíme mu věřit, nic jiného nám ani nezbývá," povzdychl si James a lehl si do postele.
,,Dobrou kluci," řekl Peter, odpovědi se mu však nedostalo.
~ ~ ~
Další ráno už celá škola věděla, co se ten večer stalo. Několik lidí dokonce tvrdilo, že je Remus ve skutečnosti netvor z Tajemné komnaty a Zmijozelův dědic a další podobné hlouposti.
,,Mám chuť jim vymáchat huby v tom rýžovém nákypu," řekl Sirius naštvaně, když vtom kolem nich prošel Brumbál, následován profesorkou McGonagallovou, která jim věnovala soucitný pohled. Kráčeli přímo k učitelskému stolu, kde ředitel požádal o pozornost.
,,Drazí studenti, jak mnozí z vás už možná vědí, včera večer došlo v Bradavicích k nepříjemnému incidentu a byl odveden jeden z vašich přátel, Remus Lupin. S lítostí je mou povinností vám oznámit, protože si myslím, že máte právo to vědět, že tento chlapec byl odveden do Azkabanu za podezření, které je vám všem jistě známé. Pokud prosím máte jakékoli informace, které by jeho jméno očistily, neváhejte vystoupit a sdělit je mně nebo kterémukoli z vyučujících. Věříme v nevinu pana Lupina a doufáme, že se vše co nejdříve vyřeší," ukončil svůj projev Brumbál.
,,No nazdar," hlesl Peter.
,,Musíme něco udělat!" Řekl Sirius.
,,Ale co?" Zeptal se James.
,,Půjdeme vypovídat. Vždyť Remus byl tehdy o Vánocích s námi."
,,Ano, ale byl na hradě a to i tehdy, kdy se stal ten druhý útok. V noci jej přeci nikdo nehlídal a přesně tímto budou argumentovat. Musíme dopadnout pravého pachatele, jinak se nám ho nepodaří dostat ven. Dopadneme pachatele a Remus bude zase volný."
 

Kapitola Dvanáctá: Křiklanův večírek (část první)

~ The course of true love never did run smooth. ~
- William Shakespeare
Křiklanův večírek byl jednou z těch událostí, o které se mluvilo po celý rok. Většina studentů doufala, že to budou právě oni, kteří se dostanou do Křiklanova klubu. Patřili zde pouze výjimeční studenti, kteří něčím vynikali sami, či jejich rodina byla něčím mimořádná. Profesor Křiklan rád sbíral trofeje v podobě studentů. Měl čich na talenty a většina z jeho oblíbenců to v životě dotáhla daleko. Pokud byl někdo, na koho byl Křiklan ve svých řadách opravdu hrdý, byla to Lily Evansová. Mudlovská dívka, která však byla nejchytřejší čarodějkou v Nebelvíru. Obdivoval její houževnatost, snahu a píli, které prokazovala nejen při jeho hodinách. Jeho oblíbenkyní byla také Andromeda Blacková, zmijozelská Lily, jak o ní rád a často říkával. Měl slabost pro celou její rodinu. Blackovi byli velmi váženými kouzelníky a nejstarší čistokrevnou rodinou. Měl je ve svých řadách všechny, až na Siriuse, kterého něco takového naprosto nezajímalo. Křiklan věřil, že mrhá svým potenciálem tím, že místo studia nahání dívky a dělá vylomeniny se svými přáteli, kteří si říkají Pobertové. Remus Lupin, který byl také jedním z nechvalně proslulého čtyřlístku, patřil mezi šťastlivce, které Křiklan pozval. Mimo jiné to byla také Marlene McKinnonová, kterou, k Siriusově vzteku, pozval na večírek jeho bratr Regulus. Sirius čekal na tu správnou příležitost, aby Marlene pozval na skutečné rande, ale jeho čest mu v tom neustále bránila. Alespoň tímto si argumentoval. Ve skutečnosti však měl strach, že jej odmítne a jeho mladší bratr slízne všechnu smetanu. A to bylo něco, co zkrátka nemohl dopustit. S podobným strachem bojovali také Remus a Peter. Oba se chystali oslovit dívky, které se jim líbily a nebyli si vůbec jisti, zda se jim to podaří. James už tolik nahnáno neměl. Lily jej odmítla již tolikrát, že to začal brát jako jakousi formu lásky, kterou mu tím projevovala.
Remus svou šanci dostal na tréninku famfrpálu, kde Dorcas seděla s Marlene a dalšími svými kamarádkami.
,,Ehm," odkašlal si Remus, který právě přišel k tribuně a dívky se na něj otočily. ,,Ahoj," pozdravil je a nejistě se usmál.
,,Ahoj," odpověděla mu Marlene. ,,Přišel ses podívat na trénink?"
,,No, já... já na famfrpál moc nejsem. Ve skutečnosti jsem přišel tady za... ehm... za Dorcas," řekl a tvář mu zalil ruměnec. Děvčata se zachechtala.
,,Za Dorcas?" Zeptala se Marlene a na tváři jí hrál pobavený úsměv. ,,A copak bys jí rád?"
,,J-já bych... rád bych... rád bych se jí zeptal, zda by se mnou šla na Křikův večírek?" Podíval se na Dorcas a ta se začervenala.
,,Půjdu ráda," odpověděla tiše a dívky zajásaly.
,,Dobře, tak já tě vyzvednu v pátek před sedmou u tvé společenské místnosti," řekl poněkud nervózně, usmál se a otočil se k odchodu.
,,Remusi!" Oslovila jej ještě Merlene.
,,Ano?" Otočil se na ni.
,,Budeš se chovat slušně, dohlédnu na to," zazubila se a Remus se usmál.
,,Jinak to ani neumím," řekl, mrkl na Dorcas a odešel pryč.
,,Vypadá to, že máš rande," šťouchla do ní Marlene.
,,Ale kuš, určitě jsem byla jeho poslední možností."
,,To si nemyslím, často jsem ho viděla, jak po tobě pokukuje, jen je chudáček stydlivý," napodobila Marlene jeho štěněčí pohled.
,,Nech si to, Marleno," naoko se na ni Dorcas zamračila. ,,Raději si všímej Reguluse," řekla a Marlene se nejistě usmála. Regulus jí byl úplně poblázněn, avšak ona k němu nic necítila. Byl o dva roky mladší a také úplně jiná sorta. Navíc se její myšlenky čím dál tím častěji zatoulávaly k Siriusovi. Doufala, že ji někam pozve, ale stále se k tomu neměl. Už téměř přestala věřit. A navíc, nechtěla skončit jako jedna z těch dívek, které jen využil a pustil k vodě. Zakroutila hlavou, povzdychla si a dále se soustředila na hru.
Peter tolik štěstí jako Remus bohužel neměl. Poflakoval se se svými přáteli chodbami hradu, když vtom se před nimi vynořily Lily a Mary, které se vracely z hodiny na svou kolej.
,,Hej, Evansová, stále čekám, až mě pozveš na večírek," křikl na ni najednou James a svůdně se usmál.
Lily však nakrčila nos. ,,Tak to se načekáš, Pottere," Mary se uchechtla.
,,Notak, nemůžeš jít přeci sama," zkusil to znovu.
,,A kdo řekl, že půjdu sama?" Pozvedla obočí.
,,Ty jdeš se Srabusem?" Zeptal se pobaveně Sirius.
,,Po tom, s kým jdu, vám opravdu nic není," řekla Lily nasupeně a pokračovala v chůzi. Sirius pošťouchl Petera a naznačil mu posunkem, že teď nastala jeho šance.
,,Mary?" Oslovil ji nejistě a ta se otočila.
,,Pokud mě chceš taky zvát na Křikův večírek, tak šetři dech, Pettigrewe," ušklíbla se něj.
,,Ne, já ani do jeho klubu nepatřím. Jen jsem se tě chtěl zeptat... víš... zda bys se mnou někdy nešla na ležák? Nemusíš, já jen, kdyby náhodou... kdybys někdy měla čas... ale jestli ho nemáš, tak je to taky v pořádku," řekl. Sirius protočil panenky, Remus si povzdychl a James se plácl do čela.
,,Vy jste se oba zbláznili, ne?" Nechápavě se na ně Mary podívala. ,,Co kdybyste nás nechali na pokoji a konečně pochopili, že my kluky jako jste vy nechceme."
,,A koho by sis tak představovala, Macdonaldová?" Ušklíbl se na Mary Sirius.
,,Někoho, kdo se nechová jako by mu bylo deset," odsekla a opět se i s Lily daly k odchodu. Peter si povzdychl.
,,Klid brachu," vzal ho Sirius kolem ramen. ,,Ještě bude spousta příležitostí ji oslovit. Zkrátka to nebylo dobré načasování. Chce to si vyhlédnout chvilku, kdy bude sama a přines jí třeba kytku, na to ženské letí," pocuchal mu vlasy.
,,Takže jediný, kdo uspěl, je tady Remus," povzdychl si Peter.
,,A co ty, Siriusi?" Zeptal se Remus.
,,Já?" Otázal se jako by doufal, že otázka nebyla mířena na něj.
,,Ano, ty," pozvedl obočí.
,,Ještě nebyla ta správná příležitost," pokrčil rameny. ,,Ale nebojte, udělám to," dodal rychle, protože na něj všichni tři nevěřícně pohlédli. ,,V ten správný čas."
~ ~ ~
V pátek v sedm hodin večer čekal Remus Lupin před havraspárskou společenskou místností na Dorcas Meadowesovou. Měl trochu obavy, jelikož dnes v noci měl být úplněk. Kluci jej však ujistili, že na něj dá James pozor. Lily totiž nakonec souhlasila s tím, aby šel jako její doprovod, dokonce se na něj usmála. Zbytek Pobertů ji podezřívali, že jde o Snapea pod mnoholičným lektvarem, aby si z Jamese vystřelil. James měl dát pozor na čas a před jedenáctou Remuse odvést, aby stihli dojít do Chroptící chýše, kam se vždy při jeho proměně uchylovali. Střežili jeho tajemství jako by to bylo jejich vlastní a Remus věděl, že se na své přátelé může vždy spolehnout. Proto také souhlasil, že když už Dorcas svolila, že s ním půjde, nenechá si to ujít, zkrátka jen odejde o něco dříve a všechno bude v pořádku. Dorcas vyšla ven a Remus se musel pousmát. Byla krásnější než kdy jindy. Měla na sobě modré indigové šaty, které jí ladily s jejíma výrazně modrýma očima a vlasy měla vyčesané do elegantního drdolu.
,,Sluší vám to, madam," usmál se na ni a nabídl jí rámě.
,,Vám také, pane," jemně se začervenala a chytila se jeho ruky. Společně se vydali dolů do sálu, ve kterém se večírek konal. U dveří stál chlapec z nebelvíru a vybíral pozvánky. Jakmile vešli dovnitř sálu, uviděli Jamese, jak se oslnivě snaží zapůsobit na Lily. Remus se musel pousmát. Večírek sice před chvílí začal, ale už teď to vypadalo, že je v plném proudu. Spolužáci kolem se dobře bavili, popíjeli nealkoholický punč, tančili a smáli se. Bylo to jako by snad ani nikdo v poslední době na hradě nepřišel o život. Jako by se na obě vraždy zapomnělo a přitom byl vrah stále na svobodě a klidně mohl být tento večer zde, přímo mezi nimi.
~ ~ ~
Andromeda s Tedem stáli u baru a povídali si.
,,Tyto jednohubky nejsou vůbec špatné," usmála se Andy a dala si do pusy další.
,,Opravdu?" Zeptal se Ted. A mohu ochutnat?" Andy se mazaně usmála a jednu mu dala do pusy.
,,Mmm, výbouné!" Šišlal Ted.
Regulus ty dva z dálky pozoroval a přemýšlel, zda ji Ted doopravdy miluje nebo jen touží po vztahu s Blackovou. Andy do něj rozhodně blázen byla, tím si byl jistý, avšak Regulusovi to připadalo jako něco opravdu šíleného. Obdivoval však její odvahu. Viděl opodál také Tiberia, který se na Andromedu díval poněkud zlomeně. Byl na něj opravdu smutný pohled. Když však tak Regulus pozoroval Andy s Tedem, donutilo ho to přemýšlet o Marlene. Líbila se mu a víc než jen to. Jenže háček byl v tom, že ji nemohl milovat kvůli jejímu původu. Ano, mohl s ní utéct, ale co by jí tak mohl nabídnout? Vždyť by přišel o vše, stejně jako Sirius a nedovedl by zabezpečit ani sebe, natož tak ji. Věřil, že dívka jako ona si zaslouží vše, na co si vzpomene a sám Regulus byl zvyklý na jistý standard, kterého netušil, zda by se byl ochoten kdy vzdát. A navíc ani nevěděl, zda k němu Marlene také něco cítila. Pak si uvědomil, že ještě nezahlédl Narcissu. Rozhlížel se kolem a hledal ji očima.
,,Tak jsem zpátky," pousmála se Marlene.
,,To mě těší," opětoval jí úsměv Regulus.
~ ~ ~
Anastázie s Narcissou stály před sálem. Zdálo se, že přišly poslední. Cissy měla záchvat paniky.
,,Dýchej, Narcíssku," usmívala se pobaveně Stázka. ,,To zvládneš, uvidíš. A pak ti bude dobře. Půjdeme pozdravit Andy a kdyby si Bellatrix něco dovolila, sama jí řeknu, co si o její posedlosti čistou krví myslím," uklidňovala ji a hladila po ruce.
,,Když já se bojím, že se to dostane až k otci. Malfoy je tam taky a ten to nenechá jen tak."
,,Cokoli přijde, tak se k tomu postavíme. Stejně bychom se tomu nevyhnuly a jednoho dne by to prasklo. A pokud se na to necítíš, můžeš říct, že jsi měla pouze náladu na dámskou společnost a že jsem pouze tvá kamarádka, dobře?" Cissy přikývla. ,,A teď už pojď, bude to v pořádku, jsem s tebou," chytila ji za ruku a společně vešly. Procházely mezi lidmi a hledaly Andromedu. Nevypadalo to, že by si jich někdo nějak zvlášť všímal, až na Snapea, který se na Stázku ušklíbl. Ta mu úšklebek opětovala a dále se rozhlížela kolem, dokud neuviděla Andy s Tedem.
,,Co má tohle znamenat?" Nechápavě se díval Lucius jejich směrem. Bella se podívala, co má na mysli a když je uviděla, vytřeštila oči.
,,Tohle se neděje! Tohle není skutečné!" Odmítala tomu uvěřit. ,,Ona sem nešla s tou holkou! Ne...," kroutila nesouhlasně hlavou.
Rabastan zahvízdal nadšením. ,,Myslíte, že se na pokoji muckaj? To je celkem sexy!" Zatvářil se perverzně a Bellatrix jej zpražila pohledem.
,,Zabiju ji!" Řekla Bella a vykročila směrem k nim, Lucius s Rabastanem ji však zastavili.
,,Uklidni se, neudělej zase scénu, ne tady před všemi. To je teď to poslední, co potřebujeme. Aby tomu kdokoli přikládal jakoukoli důležitost," řekl Lucius, Bella však běsnila.
,,Si myslíš, že po tomhle drby nebudou? To si piš, že budou! Ale ta holka mi za to zaplatí! Už na plese jsem ji varovala a vypadá to, že si myslí, že si dělám jen legraci. Ale to ne. Ta bude litovat, že sem kdy z té americké divočiny přijela," ušklíbla se Bella.
,,Hej, Bello! Pssst! Pssst! Tady!" Mávala na ni od dveří Alecta. Jelikož neměla pozvánku, nemohla dovnitř. U dveří už sice nikdo nestál, avšak nechtěla, ať ji vyvedou jako nějakého zločince.
,,Omluvte mne na okamžik, pánové," řekla Bella a vydala se ven. Alecta tam na ni čekala, nebyla však sama. Spolu s ní tam stáli také Crabbe, Goyle, Dolohov a Mulciber.
,,O co jde?" Zeptala se Bella nechápavě.
,,Chtělas po nás, ať ti pomůžeme někoho najít, pamatuješ? A tito čistokrevní kouzelníci" ukázala na ty čtyři ,,jsou ochotni následovat Toma Riddla."
Bella pozvedla obočí, ale pak se spokojeně usmála. ,,Opravdu?"
,,Ano," odpověděli jednohlasně.
,,Tak dobře. Pošlu mu sovu a uvidíme co dál."
,,Tady Mulciber je moc zlobivý chlapec, viď že ano?" Ušklíbla se Alecta. ,,Nedávno udělal menší žertík na Mary Macdonaldovou. Skončila na ošetřovně, bylo to opravdu moc zábavné," zasmála se.
,,Ano, o tom jsem slyšela," ušklíbla se Bellatrix. ,,Psalo se o tom i ve Věštci. Chudinka mudlovská šmejdka byla napadena místním studentem."
,,Jo a bystrozorové si pak mysleli, že jsem to já, který tady vraždí mudlovské šmejdy," ušklíbl se. ,,Ale k jejich smůle jsem měl slušné alibi," podle se usmál.
,,Škoda, že nezařvala. Bylo by o špínu méně," řekl Dolohov.
,,Budete mít příležitost se vyřádit," řekla Bella. ,,Teď se vrátím, ale díky za vaše nasazení. Brzy vám řeknu co dál," řekla a vrátila se zpátky na večírek.

Kapitola Třináctá: Nečekaná návštěva (část druhá)

8. srpna 2017 v 15:14 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18
Další den odpoledne se konala první zkouška. Hermiona byla opravdu nervózní a proto šla ještě předtím trénovat. Stále nebyla stoprocentně spokojená a hodina "H" se nenávratně blížila. Jakmile odbyla pátá, sešli se všichni čtyři na cvičišti.
,,Připraveni?" Zeptala se Bella Hermiony a Colina.
,,V rámci možností," odpověděla Hermiona, ale byla nervózní. Colin tolik nervózní nebyl, protože věřil, že tohle zvládne levou zadní.
,,Tak začneme," pokynula Bella. Nejprve měli udělat sklapovačky na čas. Počítal se jim počet, kolik jich udělají za minutu. Poté přišly na řadu kliky, šplhání po laně, ručkování, přitahování se, běh a nakonec za jak dlouho přeplavou bazén. Colin zvládl vše bez větších obtíží, jen bazén mu dělal trochu problémy.
,,Vadí mi ta voda v uších," nakrčil nos, Bella protočila panenky a následně mu hlavu přidržela pod vodou. Držela ho tam asi třicet sekund, než ji Frank začal tahat od něj pryč.
,,No co? Musí se učit, chlapec, že to, čeho se bojí, na to si musí sáhnout!" Ohradila se. Když to Hermiona uviděla, naprázdno polkla. Colin dostal dvacet bodů z dvaceti pěti a ona byla poněkud nervózní, jelikož zvládl vše, kromě bazénu a už jen to mu odečetlo celých pět bodů.
,,Slečno Grangerová, jste na řadě," vyzval ji Frank a usmál se na ni. Hermiona přikývla a dala se do toho. Když zase skončila, postavila se před ně nejistě. Colin zůstal, protože byl zvědavý, jak Grangerová dopadne.
,,Jste spíše průměr," začala Bella. ,,Bazén skvělý, na rozdíl od kolegy, běh byl také docela k světu, řekněme, že je to tak za deset bodů celkově," řekla Bella a Hermionu polilo horko. Patnáct bodů bylo totiž minimum, aby mohla projít a pokud by je nedostala, mohla se vrátit rovnou domů a své rodiče by už nikdy nenašla. ,,Avšak," pokračovala Bella ,,s Frankem jsme se shodli, že to, co jste předvedla v pondělí bylo oproti tomuto něco otřesného. Prokázala jste píli a snahu a za pouhých pět dní jste se vypracovala až sem. Je tam potenciál, který musíme obodovat pěti body. Tudíž máte patnáct a mažte nám z očí. Oběma vám gratulujeme," řekla Bella a Hermiona zajásala. Bellatrix věřila v její potenciál. Věděla, že je nadaná. Sama v tomto směru plavala, takže s ní soucítila.
Po zkoušce se Bellatrix vrátila zpátky domů. Pověsila si kabát a šla do kuchyně, kde si postavila vodu na čaj. Pak se šla posadit do obývacího pokoje. Když však do místnosti vešla, zarazila se. V křesle seděla Andromeda a dívala se na ni.
,,Ahoj Bello," oslovila svou poněkud zaraženou sestru.
,,A-ahoj, co tady děláš?" Zeptala se nechápavě, Andy však neodpověděla, pouze se postavila a rozešla se k ní. Přitiskla nechápavou Bellu na stěnu za ní a vášnivě ji políbila na rty. Bella vytřeštila oči, ale nebránila se, naopak jí polibky divoce opětovala. Nechápala, co to do ní vjelo, avšak pochopit to ani nechtěla. Jediné, po čem toužila, byla Andromeda a její rty. Najednou se však Andy odtáhla, podívala se jí do očí a usmála se.
,,Miluj mě, Bello," zašeptala a pohladila ji po tváři. Bella neváhala ani minutu, vzala Andy za ruku a odvedla ji do ložnice, kde ji položila na postel. Nalehla si na ni a znovu ji začala líbat. Andy do polibku zasténala a to byl pro Bellu impuls odvážit se k dalšímu kroku. Rozepnula jí knoflíky u halenky a sundala jí ji. Zasypala polibky její krk a dekolt, pokračovala k břichu, po kterém jí kroužila vlhkým jazykem. Andy jí zajela prsty do vlasů, zaklonila hlavu a opět zasténala. ,,Bello..." Vzdychla a začala jí sundávat halenku, aby nebyla pozadu. Bella ji opět políbila na rty. Nemohla se od ní odtrhnout, její rty byly pro ni jako voda v poušti, nemohla přestat pít. Rozepnula jí podprsenku a odhodila ji někam pryč, uslyšela pouze tlumený zvuk, když dopadla na podlahu. Bell si prolíbala cestu od úst až k prsům a její ztvrdlou bradavku vzala do úst. Cumlala jí ji a každou chvíli do ní jemně kousla. Andy se z úst linuly tiché stény. Bella věnovala pozornost i druhé bradavce, kterou nejprve obkroužila jazykem a poté ji jemně přes zuby nasála dovnitř. Cumlala ji a olizovala, když ucítila, jak jí Andy rozepnula tu její a odhodila ji pryč. Překulila se na ni a políbila ji. Podívala se jí do očí, šibalsky se usmála a prso jí hrubě zmáčkla. Bella vypískla a Andy se ušklíbla. Vzala její bradavku do pusy a začala ji cumlat a silně sát, zuby používala silněji, než před chvílí Bella, takže černovlasou čarodějkou projížděla vlna bolesti a vzrušení zároveň. Druhou bradavku jí mačkala mezi prsty. ,,Aaaahhhh," zasténala Bella bolestí a skousla si ret. Andromeda jí tvrdě strhla kalhoty i s kalhotkami. V jejích očích se mísila zvědavost s touhou. Popustila uzdu svému drsnějšímu já a zabořila do Bellatrix drsně jazyk. ,,Andromedo," zašeptala a zaklonila hlavu. ,,Ahhh... prosím... prosím... nepřestávej," vzdychala, když jí Andromeda drsně vylízávala její napuchlý klitoris. Bella jí zajela prsty do vlasů a nasměrovala ji na to správné místo, pánev tlačila k jejím ústům. Andy jí klitoris tvrdě sála a do Belly vložila nejprve tři prsty a jezdila s nimi dovnitř a ven, pak se však ušklíbla a zvedla hlavu. ,,Uvidíme, jak moc se toho do tebe vejde," řekla a strčila do ní celou pěst. Bella vyjekla a sevřela peřinu. Andromeda začala rukou tvrdě přirážet a svými ústy se věnovala jejímu klitorisu, který sála a cumlala, až Belle pulzoval. ,,J-já... já už to nevydržím..." Vtom Andy přestala. ,,Neuděláš se, dokud ti neřeknu, je ti to to jasné?" Zamračila se. Uvědomila si, že opět vytahuje staré triky, kterými mučila své oběti a že v tom byla sakra dobrá. ,,Andy, prosím, Andromedo," sténala a svíjela se v toužebné agonii. ,,Prosím co? Co chceš, Bellatrix?" Bella zasténala. ,,Andy, prosím..." ,,Stále nevím, co po mně chceš... řekni to... řekni to nahlas." ,,Chci tě v sobě cítit, chci, abys mi to udělala, abych se pod tebou svíjela." ,,Tohle že chceš? Opravdu? A zasloužíš si to, ty špinavá krvezrádkyně?" Ušklíbla se Andy a pohlédla jí zpříma do očí, ve tváři měla přísný pohled. ,,Prosím... já... udělám cokoli," skousla si ret a chtěla si dát ruku mezi nohy, když vtom ji Andromeda zastavila. ,,Tak tohle ne. Nebudeš se dělat a dívat se přitom na mě," vrazila jí facku. ,,Budeš poslouchat, co ti řeknu, jasné?" ,,A-ano, ano, cokoli, udělám cokoli!" ,,Tak se mi to líbí," ušklíbla se Andromeda a pohladila ji mezi nohama. ,,Tak ty jsi zlobivá holčička a děláš si to nad vlastní sestřičkou, ano? Sjíždíš rukou mezi své nohy a myslíš při tom na mě a na vrcholu křičíš mé jméno?" Bella přikývla. ,,Neslyším tě!" ,,Ano, ano, ano!!!" Zakřičela. ,,Takže určitě chceš, aby ti to tvá sestřička udělala pusou, že ano?" ,,Ano!" Řekla znovu Bella. ,,A jak moc to chceš?" ,,Moc! Strašlivě moc! Chci tě, chci, ať se mě dotýkáš a děláš mi to! Miluju tě, Andromedo! Miluju tě!" Vykřikla, Andy se spokojeně usmála a znovu se zabořila jazykem mezi její nohy a rukou jí jezdila dovnitř a ven. Cítila, jak se Bella kolem její ruky začala stahovat v čím dál tím pravidelnějších intervalech, až najednou vykřikla. ,,Aaaaaaach, Andromedooooo!" Její šťávy se rozlily Andromedě na ruku. Ta se posadila na Bellu obkročmo a dala jí ruku před pusu. ,,Olíznout!" Přikázala jí a Bella, celá zadýchaná, poslušně udělala, jak jí Andy řekla. ,,Tak je hodná," naklonila se k ní a políbila ji na rty. Bella toho využila a překulila se na ni. ,,Jsi na řadě, miláčku," řekla a zazubila se, sundala Andy spodní část oblečení a nahá si na ni lehla. ,,Je to nádherný pocit cítit své tělo na tvém... konečně," zašeptala jí do ucha a jemně jí skousla ušní lalůček. Pak jí polibky zasypala celý krk. Postupně si prolíbala cestičku přes dekolt, břicho, až k jejímu podbřišku, kde se na okamžik zdržela. Byla těsně u jejího nejcitlivějšího místa, avšak nedotkla se ho. Líbala ji na podbřišku a pak přešla na vnitřní stranu stehen, kterou zulíbala také. ,,Bello, zlobíš mě..." zasténala a Bella se musela pousmát. Ještě notnou chvíli si s ní pohrávala. Kroužila okolo jejího uzlíčku nervů jako sup kolem své kořisti, až najednou zaútočila. ,,Mmm," zasténala Andy, když ucítila její vlhký teplý jazyk na svém pulzujícím klitorisu. Bella ji pečlivě a pomalu prolízávala, jazykem zajížděla i dovnitř, aby ochutnala její šťávy, které z Andromedy vytékaly jako z vodovodu. Bella se vrátila ústy zpátky k jejímu klitorisu a do Andy vsunula vibrátor, který měla pod polštářem. Andy to nečekala, takže vytřeštila oči a vyjekla. Bella se musela usmát. Chvíli trvalo, než se její malá Andynka přizpůsobila velikosti a tloušťce její hračky, avšak nakonec se poddala. Bella zapnula vibrace a vsunovala penis dovnitř a ven, u toho Andromedě cumlala klitoris. ,,Mmmm, aaach, Bello, já..." řekla a s hlasitým výkřikem se prohnula v zádech. Když z ní Bella vibrátor vytáhla, vystříkala se jí Andy přímo do obličeje a protože to Bella nečekala, trhla sebou. ,,T-ty stříkáš!" Řekla vyděšeně a Andy se zachechtala. ,,No jo, už to tak bude," usmála se na ni a ještě naposledy vzdychla, když jí Bella šťávy vylízala. Poté se k sobě přitulily a vyčerpané nádherným milováním do chvilky usnuly.
 


Kapitola Třináctá: Nečekaná návštěva (část první)

8. srpna 2017 v 15:13 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate

Daphne Greengrassová, dívka, která pracovala na ministerstvu kouzel jako asistentka Bellatrix Blackové, se snažila další dny upoutat pozornost své nadřízené. Marně. Bella ji záměrně ignorovala, protože v ní nechtěla krmit nějaké plané naděje. Zdálo se však, že to Daphne nemá v nejmenším úmyslu vzdát a Belle to šlo každý den víc a víc na nervy, proto se snažila ve své kanceláři trávit co nejméně času. Byla velmi vděčná za tréninky s Frankem, které jí jindy lezly na nervy. Sledovat ty, kteří se chtějí stát bystrozory a přitom nedokážou ani zdravě uvažovat, ji unavovalo. Tento rok však dostala pod sebe Hermionu Grangerovou, která byla, dle ostatních, nejbystřejší čarodějkou své doby. Když se však na ni Bella dívala, jak se pokouší o fyzickou část zkoušky, bylo jí do pláče. U Hermiony však bylo vidět za těch pár dní značné zlepšení. Trénovala od rána do večera, protože jí na tom získat místo bystrozorky velmi záleželo.
Daphne se ten den oblékla do upnutých červených šatů, vlasy si natočila a rozčesala, takže působila dojmem rozcuchané dračice, avšak velmi přitažlivým způsobem. Na rty si nanesla rudou rtěnku a zaklepala na kancelář Belly, která právě četla nějaké podklady ohledně případu, kterým se teď zabývali.
,,Dále!" Ozvalo se a Daphne vstoupila.
,,Uvařila jsem ti čaj," pousmála se. ,,Je na nervy a dobrou náladu, myslím, že to teď potřebuješ, vzhledem k tomu, jak jsi zaneprázdněná. Ani na mě nemáš čas," usmála se na ni. ,,Víš, napadlo mě, že bychom mohly zajít na skutečné rande. Chápu, že jsi teď měla spoustu práce, ale myslím si, že kdyby sis vzala jeden večer volno a společně bychom si vyšly, stálo by to za to," pousmála se. Bella se na ni dívala nevěřícným pohledem.
,,Nemyslíš to doufám vážně, že ne?" Pozvedla obočí. Zaskočilo ji, jak si sem jen tak nakráčela a i poté, jak odtažitě se k ní chovala si myslela, že by snad něco mezi nimi mohlo být.
,,Cože, co?" Zeptala se Daphne trochu zmateně. ,,Proč bych to neměla myslet vážně?"
Bella vytřeštila oči a hned nato se zamračila. ,,Tohle je směšné, ale dobře. Pokud jsi tedy zatím nepochopila mé náznaky, řeknu ti to polopatě. Byla jsi pro mě pouze záležitost na jednu noc, nic víc. Jakkoli kruté se ti to může zdát, je to tak. Ty ses nabídla a já to přijala. Nijak jsem se ti tím nezavázala. Ty pořádně neznáš mě a já neznám tebe, jsi pouze má asistentka a já chci, aby to tak zůstalo. Nic víc z toho nikdy nebude. Už jsi mě pochopila? Nebo ti to mám dát písemně?" Skončila svůj monolog a Daphne zůstala stát s otevřenou pusou a bylo vidět, že ji natahuje k pláči. Bella si povzdychla. ,,Nemyslela jsem si, že to budeš tak prožívat. Hele, jsi milá holka, jsi krásná, určitě nemáš o nápadnice nouzi. Zapomeň na jednu starou Blackovou a najdi si dívku svého věku. Co bys se mnou asi tak dělala? Jsem ve věku tvé matky a taky jsem protivná a striktní. Myslím, že bys se mnou moc dlouho nevydržela, ty, taková něžná dívenka. A neplač. Přebolí to, slibuju," usmála se na ni a stiskla jí ruku. ,,Teď už mne prosím omluv, musím přečíst tuto složku. A pokud bys tyto papíry z dodělala ještě dneska, byla bys zlatá. A děkuji za čaj," usmála se znovu a poté sklopila zrak ke složce, Daphne si nadále nevšímala. Ta tam ještě chvíli stála a pomalu pobírala, co jí Bella právě řekla. Pak si vzala papíry z jejího stolu a nasupeně odešla. Když se za ní zavřely dveře, zaklapla Bella složku a dala si obličej do dlaní. Dnes už na práci neměla ani pomyšlení. Rozhodla se tedy, že navštíví Molly a promluví si s ní o Ronaldovi. Když se Bella přenesla před jejich dům, stála Molly u plotny a vařila jídlo. Zaklepala. Molly odložila vařečku a šla se podívat, kdo to je.
,,Bello, drahoušku, jaké to překvapení! Co tě sem přivádí? Pojď dál!" Řekla s úsměvem a Bella vešla dovnitř.
,,Slyšela jsem, že s Ronaldem není něco v pořádku," podotkla, když se posadila, pozvedla obočí a pozorovala Molly a její reakci. Ta si povzdychla.
,,No, víš... ,"začala a postavila před ní hrnek s čajem. ,,Nemohl se smířit s tím, že jej Hermiona nemiluje. Ale to, co jí udělal... přijde mi, že jsem jako matka selhala," s hlasitým povzdychnutím vypnula pec a posadila se naproti ní.
,,Ne, Molly, neselhala," zakroutila hlavou. ,,Kdyby ano, neměla bys tak vychované děti. Jen v Ronovi je něco špatně," řekla jí konejšivě Bella.
,,Ale co? Psala jsem mu, ale neodpověděl mi ani na jedinou sovu a ani Arthurovi. Zkrátka nemáme ponětí, co se s ním děje. Ani nevíme, kde se momentálně nachází," sklopila zrak. Bella si skousla ret. Uvažovala, zda má Molly říct o tom, co udělal Andromedě, ale když ji viděla takto zlomenou, neměla to srdce.
,,Já myslím, že se brzy ukáže. Typ jako je on potřebuje pozornost. Snad ho ale nenapadne přiblížit se k Hermioně," řekla Bella a na Molly se starostlivě podívala, protože věděla, že pokud to udělá, půjde rovnou do Azkabanu, Molly se však zvedla a nic na to neřekla. Pustila opět pec a začala míchat dušenou zeleninu s bramborem.
,,Musíš zůstat na oběd. Snad máš dušenou zeleninu ráda," řekla a usmála se.
~ ~ ~
Ginny byla právě na návštěvě u Hermiony. Seděly v obýváku na gauči a Křivonožka spokojeně předl u své paničky v klíně.
,,Máš se tedy už lépe?" Zeptala se Ginny a podrbala Křivonožku za uchem.
Hermiona přikývla. ,,Ano. Ale co ty? Co Ronald? Už se konečně ukázal?"
Ginny zakroutila hlavou. ,,Stále nic! Mamka je na nervy, má strach, ale taťka si myslí, že jen trucuje a že bude v pořádku," pousmála se.
Hermiona se ušklíbla. ,,Trucuje už nějaký ten pátek, rok, možná i víc. Rodina ho miluje, to by si měl uvědomit a pokud ho nechci já, což nechci, tak by to měl respektovat a poohlédnout se jinde a ne se vztekat jako pětileté dítě, kterému vzali lízátko a trestat tím i svou rodinu. To si Molly nezaslouží."
Ginny si povzdychla. ,,To mi povídej. Ron je tak trochu paličák. Je do tebe zamilovaný snad už od třeťáku. Stále si myslel, že má šanci, ale tys mu už několikrát řekla že ne. Nemůže se přes to však přenést. Ale to, co udělal, je strašné. Nechápu, kde se to v něm vzalo. Harryho i mě to opravdu zaskočilo. Stejně tak mamku i taťku," Hermiona přikývla, nic však neřekla, dále jen hladila Křivonožku. ,,Mimochodem mám pro tebe ty šaty. Oboje, tak by sis je mohla vyzkoušet u mě doma a kdyby ti stále nebyly, mohla bych ti je tam rovnou poupravit," řekla Ginny. Hermiona si totiž nechala ušít šaty ještě před válkou, avšak z toho stresu pořádně zhubla a šaty na ní visely. Ginny však byla zdatná v těchto věcech po matce a tak jí nabídla, že jí šaty spraví.
,,Dobře, tak půjdeme k tobě? Stejně nemám nic jiného na práci," pokrčila rameny. Dnes byla na tréninku. Stále jí nešlo se přitáhnout z visu, s tím měla opravdový problém. A její kliky byly také příšerné. Bella jí sice pomáhala, co se dalo, ale bylo to v podstatě na ní samotné. Bellatrix za ní zkoušku neudělá.
,,Kuličko moje, půjdeš teď dolů," zahihňala se Hermiona, když kocour nespokojeně zaprskal a položila jej na zem. Ten se na ní ublíženě podíval, mňoukl a odešel pryč.
,,Tak pojďme," řekla Ginny a obě se společně letaxovou sítí přenesly k Weasleyům.
,,Ahoj mami!" Pozdravila Ginny.
,,Dobrý den, paní Weasleyová," řekla Hermiona a zarazila se. V kuchyni s paní Weasleyovou seděla také Bellatrix.
,,Ahoj Bello," usmála se na ni Ginny a Bella pokývla hlavou na pozdrav.
,,Dobrý den," polkla Hermiona naprázdno. Ginny ji hned vzala nahoru do svého pokoje. Byla tady teď často, protože věděla, že ji rodiče potřebují kvůli tomu, co se dělo s Ronem. Musela se usmívat, protože si všimla, jak Hermiona zneklidněla, když Bellu uviděla.
,,Copak, copak? Jsme nějací nervózní, ne?" Zazubila se Ginny a Hermiona se ošila.
,,Nevím, o čem to mluvíš," ohradila se.
,,O Bellatrix přeci. Jaké jsou s ní vůbec tréninky?" Pozvedla obočí.
,,Jde to. I když první část je převážně na nás. Kliky se mnou hodiny trénovat nebude, i když by to bylo asi přitažlivé," ušklíbla se.
,,Neumím si představit Bellatrix jak klikuje," zachechtala se Ginny a podala jí šaty. ,,Vyzkoušej si je," Hermiona si je od ní vzala a chystala se si je obléct, když vtom uslyšely paní Weasleyovou, jak je volá na oběd. Molly nabrala čtyři talíře, pro Bellu, sebe, Ginny a Hermionu, Arthur byl ještě v práci. Ginny s Hermionou sešly dolů ke stolu a posadily se. Hermiona se snažila nerudnout a všímat si jídla, avšak často jí utekl pohled k tmavovlasé čarodějce.
,,Tak jak to Hermioně jde?" Zeptala se s úsměvem Ginny a nenápadně na ni mrkla. Bella zvedla hlavu od talíře.
,,To uvidíme zítra u zkoušky," odpověděla a dala si sousto do úst.
,,Myslím si, že to, co Hermiona nenažene na kondičce, nažene na svém dokonalém dekoltu," poznamenala Ginny jakoby mimochodem, protože měla Hermiona na sobě halenku, která odhalovala víc než dost. Bellatrix se zakuckala. Hermiona zrudla a kopla Ginny pod stolem do nohy. Molly musela Bellu trochu bouchnout do zad, aby se jim tam neudusila.
,,V pořádku? Nemám ti nalít skleničku vody?" Zeptala se starostlivě a Bella zakroutila hlavou.
,,Ne, jsem v pořádku, děkuji, Molly."
,,Vždy jsem obdivovala její krásný dekolt," pokračovala Ginny. ,,Co myslíš, Bello, není perfektní?" Zazubila se. Molly se zamračila a než stačila Bella cokoli odpovědět, promluvila ona a Bellatrix jí za to byla neskutečně vděčná.
,,Děvčata, přestaňte, u jídla se nemluví," pohlédla na Ginny přísně a v místnosti bylo od toho okamžiku slyšet pouze cinkání příborů o talíře.
~ ~ ~
Andromeda seděla na terase a přemýšlela o Bellatrix. O polibku, o tom jak utekla. Povzdychla si. Byla zmatená, nevěděla, co dělat, jak se zachovat. Toužila se o své pocity podělit s Lacertou, musela slyšet další nezávislý názor na věc a kdo by to mohl lépe posoudit, než její dcera? Postavila se a vydala se k jejímu pokoji. Zaklepala na dveře a pootevřela je.
,,Smím?" Nakoukla dovnitř.
Lacerta se usmála. ,,Ovšem, mami. Jak je ti?"
Andy si povzdychla. ,,Pořád stejně a navíc je tady ještě jedna věc, o které jsem s tebou chtěla mluvit," posadila se a pohrávala si se svými prsty. ,,Jsem tak zmatená, tak strašlivě zmatená..."
Lacerta se posadila vedle ní. ,,Co se děje, maminko? Pročpak jsi zmatená?" Nechápavě se na ni dívala a Andy hledala po vyřknutí její věty odvahu, aby jí odpověděla.
,,Víš, Lacerto... já... já..."
,,Ano?" Pozorovala ji a byla překvapená. Nikdy ji totiž neviděla takto vyvedenou z míry.
,,Lacerto... já... s někým se stýkám," řekla opatrně.
,,Opravdu?" Pozvedla obočí. ,,A kdo je to?"
,,Má sestra Bellatrix."
,,Jestli napravuješ vztahy se svou sestrou, je to v pořádku. Myslela sis, že se na tebe bude rodina zlobit nebo co? Proto jsi tak nervózní?" Usmála se na ni, Andy si však odkašlala.
,,Ne. Bellatrix je do mne zamilovaná už od školy," Lacerta se na ni nechápavě podívala. ,,Zamilovaná stejným způsobem jako byl tvůj otec, sexuálním, milostným," dodala a její dcera se ošila.
,,Takže... ty a ona?" Zeptala se opatrně. Nevěděla, jak se má tvářit.
,,Ne. Tedy zatím ne. Chci vědět, co si o tom myslíš."
Lacerta pokrčila rameny. ,,No... trochu mě to vyvedlo z míry, abych řekla pravdu, ale pokud to tak cítíš," odkašlala si. ,,Navíc u Blackových je to prý běžné, teta Walburga si také vzala vlastního bratrance... ehm... prostě ať se rozhodneš jakkoli, podpořím tě," mírně se pousmála, stále se však trochu ošívala. Andy přikývla, Lacerta však měla uvnitř tak trochu vztek. Ne kvůli Bellatrix, ale kvůli Teda Tonkse. Stále mu dávala za vinu, že Andromedě zlomil srdce. Dle ní teď matka sama nevěděla, co doopravdy chtěla a zkoušela různé věci jen aby se pokusila znovu zase něco cítit. ,,Zkusíš to s ní?" Zeptala se najednou.
,,Nevím, možná."
,,Zkus to," pobídla ji. ,,Spoustu věcí si tím vyjasníš a srovnáš si priority."
,,Nechci, aby byla Bella jen nějakou zkouškou. Nemohla bych jí ublížit, ne znovu" řekla, protože sama moc dobře věděla, jaké to bylo mít konečně někoho, koho milovala a přijít o něj ze dne na den. Chtěla si být stoprocentně jistá, než do toho půjde.
,,Dobře, tak... tak... snad mě pak představíš."
Andy se pousmála. ,,Na to se spolehni," odpověděla a vrátila se zpět na terasu. Měla hodně o čem přemýšlet.

Kapitola Dvanáctá: Žena se znamením

6. srpna 2017 v 10:07 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Andy seděla u Tří košťat a popíjela ohnivou whiskey. Vybledlé znamení zla zdobilo její levé předloktí. Myslela na Toma, chyběl jí opravdu moc. Věděla, že kdyby tady teď byl, všechno by dal do pořádku. Jenže byl po smrti. Andy si vyhrnula rukáv a jemně se znamení dotkla, jako by snad doufala, že se na její zavolání vrátí. Ron Weasley právě scházel ze schodů svého pronajatého pokoje, jelikož mu došlo pití. Byl opilý, ale stále neměl dost. Měl obrovský vztek na Hermionu, že požádala o zákaz přiblížení. Dokonce do takové míry, že kdyby ji teď potkal, zabil by ji a bylo by mu jedno, že skončí v Azkabanu. Měla být jeho a nikdo jiný na ni neměl právo. Všiml si, že v rohu místnosti kdosi sedí a popíjí. Zaostřil a uviděl, jak si ona osoba sahá nad zápěstí. Poznal znamení zla. Ron se ušklíbl. ,,To je mi ale náhoda! Andromeda McLaggenová!" V Andy hrklo, protože se jejím směrem podívala celá hospoda. ,,Ty stará mrcho! Kvůli tobě zemřel můj bratr!" Rozešel se k ní, Andy měla ruku na hůlce.
,,Mám dojem, že si netykáme," pozvedla obočí. ,,Asi vás nikdo slušnému chování neučil, pane Weasley," nakrčila nos, jako by před ní stálo něco opravdu smrdutého.
,,Nebudu mít úctu k někomu tak odpornému jako jsi ty!" Řekl a tasil hůlku.
,,Tak to by vás někdo měl slušnému chování naučit," řekla klidným hlasem a Ron vztekle vyslal proti Andy kletbu, kterou však bez větších obtíží odrazila.
,,Máte se ještě co učit, mladý muži," ušklíbla se.
,,Ano? Máš ten dojem?" Zvedl hůlku a zakřičel: ,,Avada ke-," ozvalo se hlasité prásk a Ron proletěl místnost na opačnou stranu. Ve dveřích stál Tiberius a za ním nevěřícně rozmrkávala šok z právě zhlédnuté scény Narcissa.
,,Jsi v pořádku?" Přiběhl k ní.
,,Chystal se použít kletbu, která se nepromíjí," řekla očividně šokovaná Narcissa a když se vzpamatovala, dodala: ,,Za tohle půjde sedět! Málem tě zabil! Kdybychom přišli jen o něco málo později...," dala si ruku před ústa.
,,Zasloužíte si to!" Řekl kdosi za nimi. ,,Zabili jste nám rodiny! Smrtijedi!" Ostatní přikývli. ,,Zlynčovat je!" ,,Ano!" ,,Do toho!" Ozývalo se ze všech stran.
Andy se opět znuděně usadila a nalila do sebe další skleničku whiskey, rozbouřených lidí kolem si nevšímala. Bylo jí to jedno. Nikdo ji neznal. Proč ji soudili? Ona ve válce nikoho nezabila. Neměli tušení, jaký boj v sobě sama za ta léta vedla, neznali její příběh, nevěděli, proč se vůbec k smrtijedům přidala, netušili ani, že v hloubi srdce nadřazenost čistoty krve neuznávala. Bylo až směšné, jak snadno lidé dokázali odsoudit, jak dělili věci na černé a bílé. Andy zvedla zrak od skleničky a promluvila: ,,Jistě, souzení druhých vám jde. Souzení těch, o nichž nevíte zhola nic. Zatleskám vám," sarkasticky začala tleskat a šklebila se u toho. ,,Nemáte ani ponětí čím jsme si já a má rodina prošli. Jsem na tom stejně jako vy, takže tu neplačte nad minulostí a dělejte něco s přítomností, chudáci," řekla Andy a postavila se. ,,Nebo byste nás raději zabili? Vrátilo by vám to zpátky vaše milované? Kdybyste nás tři zlynčovali? Dobře. Ale pak mi tady netvrďte, že jste o něco lepší, než my smrtijedi. Stejně jako my jste ochotni zabíjet, ničím se od nás nelišíte."
,,Jsi vražedkyně! Zasloužíš si smrt! Ty i tvůj manžel a Malfoyová taky!" Začali se na ně sápat, Cissy s Tiberiem měli hůlky napřažené, Andromeda však držela jen hlavu hrdě vztyčenou a nedělala nic. Když vtom se ve dveřích objevila Lacerta, omráčila několik z nich kletbou a dala prostor svému otci a Narcisse, aby odzbrojili další.
,,Mami, honem, pojď!" Křikla na Andromedu, která tam stále jen tak stála. Tiberius ji chytil za ruku a přenesl se s ní pryč. Narcissa s Lacertou je následovaly.
,,Jaks nás našla?" Zeptal se Tiberius, když se objevili opět na Black Manor.
,,Náhodou jsem zaslechla váš rozhovor o tom, že matka zmizela. Sledovala jsem vás a jak tak koukám, přišla jsem právě včas!" Ušklíbla se. ,,O co šlo?" Cissy se podívala na Tiberia a ten zase na ni a Andromeda nakrčila nos, Lacerta se na ně nechápavě dívala. ,,Tak?"
,,S maminkou se rozvádíme," odpověděl jí Tiberius najednou.
,,Cože?" Vytřeštila Lacerta oči. ,,Proč? Co se stalo?" Nechápavě se na něj dívala.
,,Protože to neklapalo... vlastně nikdy... a teď po válce už nejsou tak přísná pravidla a došli jsme k závěru, že bude nejlepší, když budeme od sebe a každý z nás bude mít šanci na štěstí," odpověděl.
,,Když jste se dohodli, proč je tedy tak smutná?" Zamračila se na otce. Narcissa se znovu podívala na Tiberia a ten si povzdychl.
,,Protože já a teta Cissy se máme rádi," řekl prostě a Lacerta vytřeštila oči.
,,To má být vtip???"
Andromeda už to nemohla dále poslouchat. Odešla do svého pokoje, posadila se na postel a se sklopenou hlavou si pohrávala se svými prsty.
,,Že vám není špatně ze sebe samých!" Nakrčila Lacerta nos a odešla za Andy. Zaklepala na dveře.
,,Mami, jsi v pořádku?" Vešla, posadila se k ní a objala ji. Andy jí položila hlavu na rameno.
,,Já... vždy jsem v pořádku," řekla a pokusila se znít silně, ale hlas se jí chvěl.
,,Mami, přede mnou nemusíš předstírat," hladila ji po ruce a Andy si povzdychla.
,,Upřímně mi není nejlépe," odpověděla jí tiše. ,,Ale jsem ráda, že jsi tady se mnou."
,,Kdykoli, maminko. Co se vlastně stalo? Proč jste se rozhodli rozvést? A Narcissa... ona s ním byla i předtím?" Zeptala se opatrně.
,,Neklapalo nám to. Od začátku, ale je to vina má, zlatíčko. Nedala jsem tvému otci to, co chtěl, tak si to vyhledal u Narcissy."
,,Nechápu, jak ti to mohli udělat," tiskla ji k sobě. ,,Nenechám nikoho, aby ti ubližoval!"
,,Jsem v pořádku, když vím, že mám tebe, poklade můj," usmála se Andy. ,,Už když jsi byla malá holčička, věděla jsem, že budeš výjimečná."
,,Jsem celá ty," pousmála se Lacerta.
,,To ano, drahoušku, to ano."
~ ~ ~
Bella se další ráno probudila celá rozlámaná. Hlava jí třeštila a snažila se vybavit, co všechno se včera odehrálo. Byla na oslavě, dobře se bavila s Frankem a Thomasem a pak, zamyslela se, přišla Daphne. Tančily spolu a.... políbily se. Bell ji vzala k sobě domů a tam už si moc nepovídaly. Povzdychla si, když se jí vybavilo, jak ji nakonec vyhodila po tom, co jí udělala dobře. Řekla si, že to byla hrozná chyba, protože na Daphne bylo vidět, že se jí víc než jen líbí. A tu noc to z ní přímo sálalo. Nebylo to jen čistě o tom jednom, ona k ní něco doopravdy cítila. Chvěla se pod každým jejím dotekem, měla slzy v očích, když ji líbala. Bell věděla, že dnes musí do práce a že to bude rozhodně minimálně podivné. Bála se toho, jak by Daphne mohla reagovat a ve skrytu duše doufala, že bude rozumná. Najednou si něčeho všimla. Byla to malá obálka ležící na nočním stolku. Rozlepila ji. Byla od Andy. Psala jí o tom, že se rozvádí s Tiberiem. Její srdce vynechalo úder. Vybavilo se jí totiž v hlavě, jak jí Andy řekla, že překážkou mezi tím, aby byla něco víc než její sestra, byl její manžel Tiberius. Bella rychle vytáhla brk a kus pergamenu a napsala odpověď, ruka se jí třásla.
Milá Andy,
lhala bych, kdybych řekla, že je mi to líto. Možná bychom si teď mohly promluvit o nás. Nechci na tebe tlačit, ale musím tě vidět.
-B.
Sovu poslala a šla si udělat lektvar na kocovinu. Osprchovala se, upravila a vydala se letaxovou sítí do práce. Tam už ji čekala Hermiona, která seděla na chodbě. Dnes ji totiž měla poprvé trénovat. Zatím s ní neplánovala jít do terénu, jen na cvičebnu pro zaučující se bystrozory.
Hermiona se na svůj první den psychicky připravovala. Postavila se před zrcadlo a říkala si, jak skvělá je, jak to zvládne levou zadní a jak se pak bude moci ubránit takovým, jako je Ron. Dělala to také pro své rodiče. Chtěla je najít a věřila, že jako bystrozorka bude mít přístup ke zdrojům, které jí pátrání poněkud usnadní. Hermiona se na Bellu usmála.
,,Omluvte mne na okamžik, jen si odnesu své věci do kanceláře a půjdeme na zkušebnu," řekla a Hermiona pouze přikývla. Bella vešla dovnitř. Daphne sebou trhla, Bella ji jen letmo pozdravila a ani se na ni nepodívala, zmizela ve své kanceláři. Daphne byla naštvaná. Řekla si, že nedovolí, aby s ní takto kdokoli jednal. Rozhodla se, že si s Bellou vážně promluví.
,,Takže, dnes půjdeme na cvičiště. Bude tam také Colin Creevey, kterého má však pod sebou Frank. Budete cvičit na sobě," řekla Bella, když vyšla za Hermionou na chodbu. Chystala se s ní odejít, když vtom vyšla Daphne.
,,Můžeme si promluvit?" Zeptala se a Bella pozvedla obočí.
,,Nejsem si jistá, zda je o čem mluvit, ale dobře," řekla a vešla zpátky, zavřela za sebou dveře.
,,Co to všechno znamenalo?" Začala Daph.
,,Co tím myslíte?" Zeptala se Bella naoko nechápavě.
,,Ty moc dobře víš co, Bellatrix! My! Naše noc! Co teď k sobě jsme?"
Bella se zamračila. ,,Zaprvé, pro vás jsem slečna Blacková, vykáme si a co jsme? Sekretářka a šéfka oddělení, podřízená a nadřízená, tak to vždy bylo, je a bude. A teď když mne omluvíte, vrátím se za slečnou Grangerovou," řekla a odešla zpátky na chodbu. Daphne tam zůstala stát s otevřenými ústy.
,,Tak jdeme," pokynula jí Bellatrix a Hermiona ji následovala, Když došly do velké místnosti plné různých překážek a cvičících nástrojů, Frank s Colinem už byli na místě. Bella se s Frankem pozdravila a promluvila: ,,Takže na tomto místě teď strávíte celý měsíc. Za každý úkol budete sbírat body. Musíte dosáhnou minimálního součtu bodů sedmdesát ze sta, abyste prošli a mohli do terénu. Pokud to nezvládnete, tak se s vámi rozloučíme a zkusíte to jinde. První týden budete cvičit pouze kondičku. Dělat kliky, držet se na tyči, ručkovat, běhat, dokonce plavat. Druhý týden vás čekají údery a obranná kouzla, ten třetí pak strategie, jak přemýšlet. Budete se muset dostat jednak z únikové místnosti a poté dostanete za úkol vyřešit případ sestrojený námi dvěma," mrkla na Franka, protože si vzpomněla, jak na tomto posledně několik lidí vyhořelo. ,,Čtvrtý týden bude nejtěžší, protože se budete učit, jak se ubránit kletbě imperius. Za každý týden můžete získat maximálně dvacet pět bodů a za žádný úkol nesmíte dostat méně než patnáct. Někteří chytráci si nahnali plné počty bodů v prvních dvou týdnech a pak si mysleli, že jim stačí patnáct a pět, ale zmýlili se," ušklíbla se.
,,Tak to bude náročné, ale věřím, že pokud se pečlivě připravíme, zvládneme to!" Řekla Hermiona chytře. Měla v plánu se vše učit. Nejen z knížek, ale i obecně. Zalíbily se jí poslední tři týdny, ten první pro ni moc nebyl, protože ona nebyla ten typ, co se dře fyzicky. Ale musela to zvládnout.
,,Líbí se mi vaše nasazení, slečno Grangerová," usmál se na ni Frank.
,,Je to dobrý začátek," přikývla Bella. ,,Ale dost tlachání, rovnou začneme! Bude to probíhat asi takto. Vy dva tady budete pondělí až čtvrtek cvičit, my se na vás budeme asi hodinu dívat a říkat vám, co potřebujete vylepšit a zbytek dne budete cvičit sami. Každý pátek bude zkouška naostro a bodování. Takže prosím, začněte!" Pokynula jim Bella, s Frankem se posadili na gauč a pozorovali ty dva, jak zkoušejí různé věci v "tělocvičně". Hermiona nebyla zrovna sportovní typ, Colinovi toto šlo mnohem lépe.
,,Tento týden bude pro Grangerovou výzva," usmál se Frank, když se na ni tak díval. Hermiona dělala něco, co zdánlivě připomínalo kliky. Když chtěla udělat klik dolů, tak se ji propadla záda a místo toho, aby břicho měla ve vzduchu, tak si na něj lehla a když se chtěla vrátit zpět nahoru, tak se prohnula v zádech. Bylo jí trapně. Bella s Frankem chvíli pobaveně Hermionu pozorovali, pak se však Bella zvedla a šla rovnou k ní.
,,Takto ne... takto," chytila ji za pas, zadek jí potlačila dolů a Hermiona se začervenala. ,,A ty ruce víc k sobě."
Hermiona udělala přesně to, co jí Bella řekla, zkusila to ještě jednou, ale nepovedlo se to. Neměla zkrátka vypracované svalstvo jako Colin. Snažila se celou hodinu, až se jí konečně podařilo udělat dva kliky za sebou.
,,Dřepy by mi šly jisto jistě lépe," poznamenala udýchaně.
,,Dřepy ti moc bodů nenaženou, děvče," ušklíbla se a vtom jí k nohám spadla obálka. Zvedla ji. Byl to dopis od Andromedy.
Milá Bellatrix,
promluvit si samozřejmě můžeme. Ráda tě uvidím, tady už to nemohu snést. Šlo by to třeba hned?
-A.
Bella ihned odepsala.
Uvidíme se za deset minut u mě. B.
Odeslala sovu a otočila se na Franka. ,,Mohl bys to prosím vzít za mě? Budu ti dlužná."
Přikývl. ,,Máš rande?" Zazubil se.
,,Ne... já jen... ne," zakroutila hlavou, ještě se otočila na Hermionu, protočila nad ní panenkami a přenesla se domů. Odložila si kabát a posadila se na gauč. Čekala, až místnost osvítí zelené letaxové plameny.
,,Andy," usmála se na ni Bella, když její sestra vystoupila z krbu. Šla ji obejmout. ,,Dáš si něco k pití?"
,,Ano, něco silného, prosím," odpověděla Andy přepadle a sundala si kabát. Bella nalila oběma skleničku ohnivé whiskey, přidala pár kostek ledu a skleničku jí podala. ,,Díky."
Bella přikývla. ,,Tak povídej."
Andy si povzdychla a upila zlatavé tekutiny. ,,Narcissa s ním spí. Spala s ním už od války. Vím, že by mi to mělo být jedno, protože jsem chtěla, ať je šťastný, ale s ní? Muselo to být opravdu s ní? A musel mě podvádět takovou dobu?" Dopila sklenku a Bella jí dolila další.
,,Páni, ta naše malá Cissy se nezdá," ušklíbla se.
,,Je to pořádná poběhlice," nakrčila Andy nos a další sklenička v ní zmizela jako nic. Bella jí znovu nalila. ,,A ještě k tomu mě u Tří košťat napadl Weasley. Chtěl na mě vyslat avadu. Nebýt Tiberia, už bych čuchala kytičky zespoda," ušklíbla se.
,,Tohle že Weasley udělal? To je ještě větší pitomec, než jsem si myslela. Nejprve takhle zřídí Grangerovou a teď tohle? To mu jen tak neprojde, to teda ne, o to se postarám!"
,,Ano. A byl úplně na mol. Páchl tak, že jsem si myslela, že si z té whiskey udělal lázeň," nakrčila znechuceně nos a vypila další skleničku. Bella jí dolila.
,,Hádám, že je toho na tebe poslední dobou trochu moc," poukázala již na několikátou skleničku. ,,A po tom rozvodu... máš nějaké plány?" Zeptala se jen tak mimochodem a upila ze své skleničky.
,,Přemýšlela jsem," odmlčela se a hledala odvahu to vyslovit. ,,Přemýšlela jsem o nás dvou. Já... nevím... nevím jistě... ale Leticia... naše druhá matka... řekla mi, že je to v pořádku a že by tě i ráda poznala...," ošívala se.
,,Opravdu?" Pozvedla Bella obočí. ,,A co tomu říkáš ty? Zvládla bys to?" Zeptala se a poposedla k ní blíže.
,,J-já... netuším..."
,,A mohla bych něco vyzkoušet?" Dívala se jí upřeně do očí a Andy jen nejistě přikývla. Bella se k ní opatrně naklonila a přitiskla své rty na ty její. Andy však zpanikařila.
,,J-já... musím jít," odložila skleničku, vzala si kabát a aniž by se ohlédla, přenesla se pryč. Bella si povzdychla. Usoudila, že Andy potřebuje trochu více času, aby to všechno zpracovala.

Kapitola Jedenáctá: Útočiště (část třetí)

4. srpna 2017 v 17:58 | Stázka |  Povídka: The Noble and Most Ancient House of Black
Anastázie s Narcissou cestovaly na opačnou stranu Londýna. Mělo tam na Cissy čekat překvapení, které pro ni Stázka připravila. Cissy stále nevěděla, o co se jedná a proto, když se objevily před starým obrovským domem, nechápavě na ni pohlédla.
,,Kde to jsme?"
,,Uvidíš, pojď, vzala ji za ruku a zazvonily na zvonek. Otevřel jistý sympaticky vyhlížející muž v obleku ve středních letech.
,,Stázinko," objal ji a ona mu objetí opětovala.
,,Strejdo, tak ráda tě zase vidím," usmála se na něj, když ji zase pustil.
,,Copak tady děláte, děvčata?"
,,Přišly jsme na prohlídku," zazubila se a mrkla na něj.
,,Ahh, tak to potom jo. Pojďte dál," řekl a obě dívky vešly dovnitř. Octly se v jakési hale, kde bylo pouze velké světlo nad jejich hlavami, schody vedoucí do vyšších pater, které byly pokryty kobercem pískové barvy, výtah a spousta dalších dveří, které vedly Merlin ví kam.
,,Pojď," rozešla se Stázka směrem k výtahu, který nechala sjet až úplně dolů. Cissy si pomyslela, že jedou někam do sklepa a nepříjemně ji zamrazilo. Když se však dveře výtahu opět otevřely, rozprostřela se před nimi místnost, která vypadala jako laboratoř. Bylo zde však šero, takže Narcissa nedovedla doopravdy určit, co to vlastně vidí. Stázka rozsvítila světla a v tu chvíli Narcissa stála jako přimrazená. Před ní se objevili kouzelničtí tvorové.
,,V Londýně je jedna z poboček, kterou maminka vedla pro tyto tvory," objasnila jí Stázka, když viděla její výraz. ,,Chtěla jsem ti to ukázat, abys pochopila její práci a viděla krásy, které nám svět může nabídnout," pousmála se na ni. Cissy polkla a rozešla se k vitríně před ní. Nemohla uvěřit svým očím.
,,T-to je mořská panna? Skutečná mořská panna?"
Stázka přikývla. ,,Tady dole jsou tvorové, kteří se zde nemohou jen tak volně pohybovat. Například Lucy, mořská panna, která potřebuje vodu k tomu, aby přežila. Nebo tady vedle, drak zakrslý, který je sice malý, ale chvilka nepozornosti a dům ti lehne popelem," ušklíbla se. ,,Ale jsou zde tací, kteří se pohybují volně po domě, mají zde své pokoje a žijí společně s námi, kouzelníky."
,,Držíte je tady?" Pozvedla Cissy obočí.
,,Ne. To ne. O tom to není. Je to pro ně pouze místo, kde mohou být sami sebou a kde je nikdo nenahání a nezabíjí. Ovšem, jistí tvorové jsou zde pod větší ochranou, protože jsou nebezpeční, ale staráme se o ně dobře a s láskou."
,,A zkoumáte je..."
,,Ano, ale pouze proto, abychom se od nich něco naučili. O jejích fyziologii, anatomii a tak podobně. Abychom nasbírali informace a v případě, že by hrozilo vyhynutí druhu, abychom jim mohli pomoci. A to i při pouhé nemoci. Obohacujeme se vzájemně," pousmála se na ni.
,,Je to nádherné, jak jim tvá maminka pomáhala. Jen si říkám, zda se nemůže najít někdo, kdo by toho využil. Použil je jako zbraň nebo toto místo objevil a pokládal je za nebezpečné pro ostatní."
,,Ne... toto místo je neustále pod Fideliovým zaklínadlem a jen pár šťastlivcům, kteří spolupracují na tomto projektu, se podaří stát se toho všeho součástí."
,,Ale to znamená, že já-"
,,Ano," řekla Stázka dříve, než větu dopověděla. ,,Znamená to, že jsi teď také strážcem tajemství. Věřím ti. Chtěla jsem ti tímto dokázat, že to myslím vážně. Všechno, co jsem řekla. Moc bych si přála, aby ses stala součástí nejen mého života, ale také tohohle všeho. Je to velká věc, Cissy, poslání. Třeba jednou budou kouzelníci připraveni na to, aby pochopili, že jim tito tvorové nechtějí ublížit. Že si stejně jako my ostatní zaslouží žít na tomto světě po boku kouzelníků a být šťastní a milováni. To je to, za co bojovala má matka a za co budu bojovat i já," řekla rozhodně.
~ ~ ~
V neděli večer je otec znovu přemístil do Bradavic, jak bylo dohodnuto s profesorkou McGonagallovou. Cissy stále rozdýchávala to, co jí Anastázie ukázala a přemýšlela, jak velkou zodpovědnost jako strážce tajemství získala a co to pro ni do budoucna bude znamenat.
,,Dobrou noc," řekla jí Stázka, když se loučily na schodech.
,,Dobrou. A děkuji za všechno. Děkuji, žes mi ukázala, co znamená pravé štěstí a žes mi věřila natolik, abys mi ukázala práci tvé matky."
,,Chtěla jsem jen, abys věděla, kolik pro mě znamenáš. Já se tě nevzdám a nepřestanu ti to dokazovat, dokud nepochopíš, že nezáleží na tom, co chtějí oni, ale na tom, co chceš ty. Jak řekl William Shakespeare, víme co jsme, ale nevíme, co můžeme být. A přesně to ti chci ukázat," řekla a věnovala jí vášnivý polibek na rty.

Kapitola Jedenáctá: Útočiště (část druhá)

4. srpna 2017 v 17:57 | Stázka |  Povídka: The Noble and Most Ancient House of Black
Sobotní večer u Sayreů probíhal v příjemné atmosféře. Stázka s Cissy ležely v posteli, povídaly si a mazlily se. Narcissa se poprvé po dlouhé době cítila opět šťastná. Měla dojem, že má konečně něco, na čem opravdu záleží a proto ji tolik trápilo, že se toho za nějakou dobu bude muset vzdát. Byl to nejkrásnější den jejího života, protože se cítila milována a byla s člověkem, který ji viděl jako osobu, na které záleželo a ne jako kus majetku, který se musel udržovat, aby se dobře prodal a nadále sloužil jako okrasný předmět. S ní se cítila jako obyčejný člověk. Na chvíli zapomněla kým je a jaké má povinnosti. Ležely, nohy měly propletené a dívaly se vzájemně do svých očí.
,,Za chvíli bude jídlo hotové," usmála se Stázka. ,,Ale mně se od tebe vůbec nechce. Mohla bych takhle ležet navždy," dala jí pusu na špičku nosu a Cissy se usmála.
,,Já taky. Přála bych si, aby přesně takový můj život byl. Abych takto šťastná byla navždy. Žádné povinnosti, žádné doteky muže, kterého nemiluji. Jen ty a já. Jen my dvě a naše malé štěstí."
,,Můžeš to mít. Tohle a také mnohem víc. Ještě nás čeká celý zítřejší den, který máme jen a jen pro sebe a já mám pro tebe překvapení," dala jí vlasy za ucho.
,,A jaképak?" Zatvářila se zvědavě.
,,Uvidíš. Kdybych ti to řekla, nebylo by už to překvapení, no ne?"
,,Dámy, pojďte dolů, maso je hotové," zavolal na ně ze zahrady pan Sayre.
,,Už jdeme, tati!"
Narcissa si povzdychla. ,,A já myslela, že nám dovolí tady spolu zestárnout," ušklíbla se pobaveně a vstala z postele.
,,Na to ještě bude prostor, to se neboj," zazubila se Stázka a věnovala jí polibek na rty. ,,A teď už pojď."
,,Tady to máte," ukázal jim pan Sayre na stolek, kolem kterého byly tři židle. Celá zahrada byla provoněná grilovaným masem a Narcissa musela polknout, jelikož se jí sbíhaly sliny.
,,Děkuji," řekla a posadila se na jednu z židlí. Stázka se usadila naproti ní a usmívala se.
,,Takže slečno, vy jste spolužačka tady mé Stázinky, že ano? Jde jí to ve škole?"
Cissy přikývla. ,,Ano, je velmi nadanou studentkou. Dostala dokonce pozvánku na Křiklanův večírek, kam se, podle našeho pana profesora, dostanou jen vybraní a výjimeční jedinci," řekla a Stázka protočila panenky.
,,Ah tak, tak to si vede moc dobře," usmál se na svou dceru.
,,Když už jsme u toho večírku," začala Stázka. ,,Nešla bys na něj jako můj doprovod? Vím, že jsi také pozvaná, já jen, že by to bylo fajn, kdybychom tam šly spolu, tedy... alespoň pro mě," řekla nejistě a Cissy jí věnovala pobavený úsměv.
,,Ráda s tebou půjdu," řekla a zakousla se do masa. Líbilo se jí, že nemusí dbát žádné etikety. I když byli Sayreovi čistokrevní kouzelníci, ve spoustě věcech byli stejní jako obyčejní čarodějové. Kdyby otec viděl její mastné prsty a špinavou pusu, nejspíše by dostala crucio hned na místě.
,,Myslel jsem, že se Stázinka dostane do Havraspáru, protože v Koločarech si ji vybral do své koleje Rohad, který zastupuje mysl."
,,Tati, v Bradavicích je všechno trošku jinak."
,,Opravdu? A jací kouzelníci navštěvují Zmijozel?" Zeptal se dívek, avšak pozoroval maso, aby se nespálilo.
,,Ti, kteří si dokážou jít za svým, jsou cílevědomí a chytří, avšak také mazaní," odpověděla mu Stázka.
,,A taky čistokrevní," dodala Narcissa.
,,Opravdu? Krevní status rozhoduje o tom, do jaké koleje kouzelníka zařadí?"
,,Není tomu tak vždy, jsou i výjimky, které se dostaly jinam, jako například můj bratranec Sirius, avšak většina příslušníků čistokrevných rodin chodí do Zmijozelu. Víte, tady v Anglii je krevní status moc důležitý. Pokud se jednou narodíte do této rodiny, musíte ctít jejich zásady a když ne, následuje trest," odpověděla Narcissa a pan Sayre pozvedl obočí.
,,Ano tati, je tomu tak. Tady ještě uctívají středověké metody," ušklíbla se Stázka. ,,A tady Cissy je zasnoubená s mužem, kterého nemiluje," sklopila zrak a její otec znovu promluvil.
,,Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo pomoci. S tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována," na chvíli se odmlčel. ,,Víte, slečno, kdo to řekl?" Pohlédl na Narcissu. Ta jen zakroutila hlavou. ,,William Shakespeare. Moudrý muž, čaroděj žijící ve světě mudlů. On sám se zamiloval do mudlovské dívky a všeho se vzdal jen proto, aby mohl být s ní. Štěstí člověka je mnohem důležitější, než pravidla, která kdosi určil jen proto, aby zachoval čistou krev. A je načase, aby to pochopila i vaše rodina. Nebuďte jako oni, změňte to, aby vaše děti nemusely žít v tom, v čem vy. Bez lásky to nejde, na to je život moc dlouhý, abychom jej strávili v iluzi a přetvářce."
Narcissa se jen usmála, nic však neřekla. Věděla, že má pravdu. On i Stázka. Avšak necítila se natolik odvážná, aby se své rodině postavila. Když obě dojedly a vrátily se na pokoj, všimla si Narcissa, že se Anastázie tváří poněkud zamyšleně.
,,Děje se něco?" Zeptala se a Stázka na ni pohlédla.
,,Chtěla bych ti něco říct," posadila se a pokynula jí, ať se posadí vedle ní. Stále myslela na Bellatrix a na knihu, kterou vzala z Brumbálovy pracovny. A na Snapea, který se o to až podezřele zajímal. Chtěla o tom Narcisse říct, avšak nebyla si jistá, zda by opravdu měla.
,,Copak?" Starostlivě si ji prohlížela.
,,Já jen... já jen, že mi na tobě hrozně záleží a chci, abys byla šťastná," řekla. Usoudila, že bude možná nejlepší, když se o tom nedozví.
,,Jsem a moc. Ty mě děláš šťastnou. Byl to nádherný den, moc ti děkuji," lehla si do postele a Stázka se k ní schoulila. ,,Jsi můj anděl," hladila ji po vlasech. ,,Moje štěstí... moje všechno," zašeptala jí do ucha.
,,A ty moje."
,,Já vím, drahoušku," řekla a hladila ji, dokud neusnula.
~ ~ ~
Nedělní ráno, když celý hrad ještě spal, vysedávali čtyři chlapci v nebelvírské společenské místnosti a povídali si o Křiklanově večírku, který se měl konat v pátek večer.
,,Říkám ti, Reme, že bys měl pozvat jako doprovod mě," poznamenal James.
,,Ano? A proč" Pozvedl Remus obočí.
,,Není to jasné?" Ušklíbl se Sirius. ,,Chce otravovat Evansovou!"
,,Co to meleš? To není vůbec pravda," zamračil se James a hodil po něm podsedák. Sirius jej po něm mrskl zpátky.
,,Remus má jinou představu o své plus jedna, viď?" Mrkl na něj Peter.
,,Nechápu, co tím myslíš," trochu se začervenal.
,,Co tím Péťa asi myslel," dělal Sirius, že se zamýšlí. ,,Mmm... už vím! Dorcas Meadowesovou!"
,,Tu černovlásku s modrýma očima, která se přátelí s Marlene McKinnonovou?" Pozvedl James obočí.
,,Ano, přesně tu!" Pokýval hlavou Peter a Remus se na něj zamračil.
,,No kamaráde, pozval už jsi ji alespoň ven? Ví vůbec, že existuješ?" Poplácal ho James po rameni.
,,Nikam jsem ji nezval. A proč řešíme Dorcas? Proč ne Mary MacDonaldovou, po které pokukuje tady Péťa?" Všichni se otočili k němu a Peter zrudl jako přezrálé rajče.
,,No páni... a já myslel, že ty dokážeš milovat jen čokoládové žabky," zasmál se Sirius a projel si rukou vlasy. ,,Škoda jen, že nejsi v Křikově klubu, byla by to skvělá příležitost ji oslovit," dodal.
,,Tu má teď Remus s Dorcas," poznamenal James.
,,Když já nevím. Ani mě nezná, bylo by to extrémně zvláštní," poškrábal se Remus na uchu.
,,Ale houby. Je z Havraspáru, bude milovat knihy stejně jako ty a můžu se na ni poptat Marleny," pokrčil rameny Sirius.
,,Chceš se na ni poptat proto, abys Removi pomohl nebo abys měl záminku s ní mluvit?" Pobaveně se na něj díval Peter a Sirius se ošil.
,,Ovšem, že kvůli Remusovi. Mě nějaká McKinnonová vůbec nezajímá," nakrčil nos.
,,Ale neříkej, Siriusi, ještě nedávno jsi chtěl svého bratra zabít jen proto, že spolu tráví čas," řekl Remus a musel se pousmát nad tím, jak roztržitý Sirius najednou byl. ,,Pokud já oslovím Dorcas, vy tři musíte pozvat ven Mary, Lily a Marlene."
Peter zakroutil hlavou. ,,Zbláznil ses? Viděl jsi, jak vypadá?" Mary byla dlouhovlasá brunetka s tmavýma očima, štíhlé postavy. Byla drobná, ale i tak Petera o půl hlavy převyšovala. Přátelila se s Lily Evansovou a stejně jako ona byla mudlovského původu.
,,Jo, je to kočka. Ale co chceš dělat? Sedět v koutě a ani to nezkusit? Počkat, až ti ji vyfoukne nějaký pitomec ze Zmijozelu? Nám všem?" Oslovil je Remus rozhodně.
,,Máš pravdu, kamaráde," uznale přikyvoval James, Sirius se však stále tvářil jako by žvýkal šťovík. Marlene ho viděla jako úplného pitomce a on to věděl. Nenechala se ovlivnit jako všechny ostatní. Upřímně nevěděl, čím ji má zaujmout.
,,Takže do pátku sebereme odvahu a pozveme je ven, dobře? Musíme to alespoň zkusit," podíval se na ně Remus a jeho tři kamarádi současně přikývli.
~ ~ ~
Bellatrix seděla na hodině přeměňování a čekala na její konec jako na smilování. Potřebovala mluvit s Luciusem a říct mu, co jí řekl Tom Riddle. Dlouho přemýšlela o tom, kdo by byl hoden přidat se do řad Toma a kromě Luciuse plánovala oslovit také Reguluse, Rabastana a sourozence Carrowovi. Jakmile profesorka McGonagallová třídu rozpustila, Bellatrix si vzala pětici svých spolužáků stranou.
,,Co se děje, Bellatrix?" Pozvedla Alecta obočí. Lucius se potutelně usmál, protože měl jisté tušení.
,,Slyšeli jste někdy jméno Tom Riddle?" Začala Bella.
,,Ovšem, kdo by ho neslyšel," odpověděl Amycus. ,,Dělá vše proto, aby mudlovští šmejdi zůstali tam, kde patří," ušklíbl se.
,,Slyšela jsem, že chtěl několik křesel na ministerstvu, ale bohužel jej volili pouze čistokrevní a to ještě ne všichni. Třeba Weasleyovi ne," nakrčila nos Alecta.
,,Weasleyovi jsou krvezrádci," ujala se slova opět Bellatrix. ,,Kvůli takovým, jako jsou oni, se Tom nedostal na pozici, která mu náleží. Věříte v něj? Věříte, že bojuje za dobrou věc?" Všichni hromadně přikývli. ,,Dostala jsem od něj úkol. Nashromáždit co nejvíce lidí se stejným přesvědčením jako má on. A proto oslovuji vás. Byli byste ochotní mu pomoct a očistit svět od takových jako jsou Evansová?"
,,Mileráda," ušklíbla se Alecta. ,,Ráda bych to byla právě já, která zvedne hůlku k té její rezavé hlavě a vyřkne ta dvě líbezně znějící slova," řekla a Amycus se zachechtal. ,,Jsme s tebou, Bello," dodala. ,,Co máme udělat?"
,,Zatím nic, jen pokud víte o někom, kdo by se k nám rád přidal, dejte mi vědět. Poté se s ním spojím a uvidíme co dál," řekla a ostatní souhlasně přikývli.
,,Běžte, doženu vás," řekla Alecta, když ostatní odcházeli na zmijozelskou kolej, jelikož jí na srdci ležela jistá otázka. ,,Bello, ty víš kdo to je? Kdo vraždí mudlovské šmejdy tady na hradě?"
Bella zakroutila hlavou. ,,Ne. Ale kdybych to věděla, řekla bych mu, jaký obdiv u mě má," odpověděla a Alecta se zasmála.
,,Jo, to u mě taky. Tak se uvidíme na obraně, měj se Bell," rozloučila se a klusem doběhla ostatní.
,,Ale, ale, ty něco chystáš, Bellatrix?" Otočila se a zoufale si povzdychla. Byl to Severus Snape, který stál opodál a snažil se zachytit jejich rozhovor.
,,Proč mě neustále obtěžuješ?" Zatvářila se nasupeně.
,,Já jen, jestli bys mi nechtěla něco říct. Něco, co mě bude zajímat."
,,Ne. Tedy... vlastně ano. Možná by tě mohlo zajímat, že bystrozorové u nás doma nic nenašli. Jsem čistá jako lilie," usmála se Bella nevinně a Severus se ironicky rozesmál.
,,Ano, určitě, ty máš svědomí čisté, viď?"
,,Ano, přesně tak. A už mě přestaň otravovat," odsekla a otočila se k odchodu.
,,Možná tvé čisté svědomí zahrnuje také kradení knih v Brumbálově pracovně," dodal a Bella se otočila.
,,Co jsi to řekl?"
,,Vím o tom, jak ses vloupala do ředitelny a ukradlas tu knihu. Co v ní asi bylo? Co kdybych teď šel rovnou za Brumbálem a všechno mu řekl?" Bellatrix se zamračila. ,,Leda bys mě zasvětila do vašeho plánu. Jsem si jistý, že víš, kdo tady vraždí mudlovské šmejdíčky, že ano? Jsi to ty s tou svou partou? Navrhuji ti, abys začala mluvit a to hodně rychle, jinak půjdu rovnou za ředitelem," otočil se k odchodu.
,,Ne! Počkej... fajn..." zamračila se Bella. ,,Byla to kniha pro Toma Riddla," napůl zalhala. Sice si odnesla knihu o viteálech, avšak byla si jistá, že o ní Snape nemluvil. ,,Rekrutuje tady na hradě ty, kteří by mu pomohli bojovat za jeho věc. A já jsem prostředníkem mezi Bradavicemi a jím," řekla a doufala, že to znělo dost věrohodně. Severus ji chvíli zkoumavě pozoroval a nakonec řekl: ,,Fajn, chci se přidat."
Bellatrix se hlasitě rozesmála. ,,To nemyslíš vážně, že ne?" Zeptala se, ale jeho kamenný výraz jí napověděl, že rozhodně nevtipkoval.
,,Buď mě vezmete mezi sebe nebo všechno vyzvoním Brumbálovi."
,,Fajn!" Procedila Bellatrix mezi zuby. ,,Máš to mít, ale sklapni!"
Snape se spokojeně ušklíbl. ,,Tak fajn. A co mám dělat?"
,,Zatím nic, vyčkej až ti dám instrukce," odpověděla nasupeně a odešla.


Kapitola Jedenáctá: Útočiště (část první)

4. srpna 2017 v 17:56 | Stázka |  Povídka: The Noble and Most Ancient House of Black
~ We know what we are, but know not what we may be. ~
- William Shakespeare
Bellatrix ležela v posteli a dívala se na strop. Přemýšlela o tom, co se na hradě v poslední době odehrávalo. Nechápala, proč pokaždé, když se jí zdála ona noční můra, skutečně někdo přišel o život. A pokud to byly pouze vize, proč neviděla scénu pouze jako přihlížející osoba? Proč vražednou zbraň držela ona? Měla jisté pochybnosti a obavy, ale nepřipouštěla si, že by to mohlo být skutečné. Bellatrix byla sice ambiciózní, ale nebyla to přeci žádná vražedkyně.
Andromeda seděla u stolu a psala dopis Narcisse, ve kterém jí líčila vše, co se odehrálo. O útoku, o tom, jak se bystrozorové zabydleli v Bradavicích a o tom, jak se bála, že onou obětí byl Ted.
,,Komu píšeš?" Zeptala se Bella a posadila se.
,,Narcisse. Myslím, že by měla vědět, co se tady stalo," odpověděla Andromeda, zalepila obálku a dala ji do zobáku sově, které seděla na okně a čekala, až dostane svůj úkol.
,,Jaká škoda, že to nebyl Tonks," ušklíbla se Bellatrix. ,,Hned by bylo o problém méně."
Andy po ní střelila pohledem. ,,Když už jsme u Teda, chci ti oznámit a zdůrazňuji oznámit, ne se tě ptát na svolení, že se s ním budu i nadále stýkat. Až do svatby."
Bellatrix pozvedla obočí. ,,Chceš zneuctít svého budoucího manžela? Vypadá, že je do tebe zamilovaný až po uši. Jak myslíš, že bude reagovat, až zjistí, že tvé srdce patří jinému? Dle mého názoru tě začne nenávidět stejně jako otec matku. Láska je nebezpečný cit, Andromedo. Moc křehký na to, aby se s ním takto zacházelo. Toto ber jako radu od sestry, které na tobě záleží. Teta Wal mi prozradila jedno malé tajemství. Otec matku miloval už na škole, ta však měla oči pro úplně někoho jiného. Chtěl jí dát všechno na světě, stále jí vyjadřoval své city, byl jí úplně poblázněný, ale pak se dozvěděl, že se tahá s někým jiným a to mu zlomilo srdce. Důvod, proč se k ní teď chová jako ke kusu hadru je prostý. Ona sama se rozhodla, že o jeho lásku nestojí, že jí není hodna. A pokud nechtěla lásku a štěstí, kterou jí nabízel, dostala jen to, co si zasloužila. Bolest, slzy a trápení. Otec ji nenávidí. A ona nenávist se zrodila právě z té nejhlubší lásky a taková je nejhorší, protože je nejsilnější. Pokud chceš dopadnout stejně jako matka, pokračuj v tom, co děláš, ale pamatuj, že jsem tě varovala. Protože pak už tě nezachrání nikdo. Pak už budeš na vše úplně sama. Všem je jedno, co ti tvůj manžel za dveřmi vašeho domu provádí. Hlavně, že správně reprezentuješ jeho jméno. Pokud chceš takový život, budiž," ukončila svůj monolog Bellatrix. ,,A teď mě omluv, musím na nudnou hodinu lektvarů," řekla, vzala si tašku a odešla. Andromeda si povzdychla. Věděla, že má Bellatrix pravdu, že by ji takový život skutečně čekal, kdyby se rozhodla si Tiberia vzít. Ve skutečnosti však jediný muž, kterému kdy plánovala říct své ano, byl Ted. Jediné, co ji na tom mrzelo bylo, že ublíží Tiberiovi, jelikož jí připadal jako dobrý člověk. Ale rozhodla se. Milovala Teda a on ji a na ničem jiném nezáleželo. Vzala dopis sově ze zobáku.
,,Leť, myslím, že Cissy si tu sladkou víkendovou nevědomost zaslouží," řekla a dopis přetrhla na dvě půlky.
~ ~ ~
,,Sklapni, Siriusi nebo ti ten tvůj rypák zlomím znovu!" Běsnil Regulus. On a Sirius leželi po své rvačce na ošetřovně a každou chvíli musela do místnosti přijít madam Pomfreyová, aby je uklidnila.
,,Přeci by sis kvůli tomu nezničil svou aristokratickou ručičku, ty chcípáčku! Copak, dala ti Bellatrix radu, jak se starat o své nehtíčky?" Ušklíbl se Sirius.
,,Až se ocuď dostaneme, zabiju tě!"
,,To dřív já tebe! Pereš se jak holka!"
,,Ale notak, utište se chlapci!" Okřikla je znovu madam Pomfreyová. ,,Ostatní potřebují klid a i mně z vás už třeští hlava!"
,,To celý profesorksý sbor," ozval se od dveří známý hlas profesorky McGonagallové. ,,Co jste to zase prováděli?" Tvářila se nasupeně a kráčela přímo k nim.
,,Regulus po mně bez důvodu hodil kotlík, paní profesorko! Měl by si odpykat trest s panem Filchem!" Regulus se ušklíbl.
,,Je to pravda, pane Blacku?"
,,Měl kecy!" Odsekl jí Regulus.
,,A to vás opravňuje k tomu, abyste po něm házel věcmi, které jsou navíc majetkem školy?" Zeptala se a na oba se podívala. ,,Měli jste se sblížit, ne se zabít!"
,,Já s ním? To radši sním kotlík slimáků!" Nakrčil nos Sirius.
,,Nápodobně."
Minerva si povzdychla. ,,Nezbývá mi, než napsat vašim rodičům," řekla a Sirius se rozesmál.
,,Poslužte si, já žádné rodiče nemám. Nade mnou už nikdo nemá moc, jsem svobodný," zazubil se. ,,Takže si to, Regi, patřičně užij za nás oba," provokativně se na něj usmíval a profesorka McGonagallová zakroutila hlavou. Usoudila, že bude nakonec lepší je držet od sebe, protože chtěla, ať škola ještě nějaké to století vydrží. Už tak pro ni bylo těžké krotit skupinku Pobertů, ještě bratrovražda jí tak scházela.
,,Odpočiňte si a naberte síly, budete je potřebovat. Zadám vám eseje, které mi vypracujete a vašim kolejím srážím po padesáti bodech," řekla rozhodně a opustila ošetřovnu.
~ ~ ~
Narcissa stála u Anastázie v pokoji a prohlížela si její knihy. Mnoho z nich bylo o kouzelnických tvorech. Do ruky si jednu vzala a prolistovala ji. Stázka k ní přišla zezadu a objala ji kolem pasu, hlavu jí položila na rameno.
,,Ty knihy patřily mamince. Řekla jsem si, že je všechny musím prostudovat, abych jednou mohla pokračovat v její práci," dala jí polibek na krk, Cissy zamrazilo.
,,Jednou určitě budeš jako ona, zachráníš spoustu magických stvoření a tvá matka na tebe bude hrdá," pohladila ji po ruce, kterou měla omotanou kolem jejího pasu.
,,A ty budeš stát po mém boku," dala jí další polibek na krk. Narcissa skousla svůj ret, ale neřekla nic. Nechtěla kazit tuto chvíli tím, že vytáhne Luciuse Malfoye. Položila knihu zpátky na místo, otočila se na Anastázii, vzala její obličej do dlaní a věnovala jí polibek.
,,Provedeš mě tady?"
Stázka přikývla. ,,Pojď," vzala ji za ruku a vyšly na chodbu. Její pokoj byl na horním patře a naproti byla další místnost, do které se však nepodívaly. Sešly po schodech dolů do obývacího pokoje. Celý dům byl v dřevěném stylu a působil domácky a příjemně, ne jako Manor, na kterém Narcissa žila. V obývacím pokoji byl krb, nad kterým visel obrovský rodinný obraz. Cissy se zadívala na ženu, který se na ni z plátna usmívala. Měla dlouhé tmavé vlasy a velké oči, které po ní Anastázie zdědila. Její tvář byla laskavá a Cissy si pomyslela, že takto nějak by Stázka mohla za pár let vypadat, jen se světlejšími vlasy. Na terasu vedly velké skleněné dveře, kde byla postavená houpačka a také něco, co Narcissa nemohla zařadit.
,,Co je tohle?" Ukázala prstem na onu kulatou věc na čtyřech nohách.
,,To je gril," uchechtla se Stázka. ,,Mudlovská věc. Dělá se na něm maso a je výborné," pousmála se. ,,Táta nám na něm dnes udělá večeři," Narcissa přikývla a všimla si velkého bazénu na zahradě. Pomyslela si, že něco takového jí na Black Manor chybělo a i když tam měli moře, otec jim zakazoval se v něm koupat. ,,A tady je koupelna a tady dál chodbou má otec svou ložnici a hned vedle je jeho pracovna, ve které se nachází také menší knihovna."
,,A co je za dveřmi naproti tvého pokoje?" Zeptala se zvědavě Narcissa. Stázka se usmála, vzala ji za ruku a vystoupaly schody zpátky do patra.
,,Má osobní koupelna, speciálně upravená. Řekněme, že miluji moře a jednou bych si u něj přála žít. Ten zvuk vln narážejících na útesy je uklidňující," otevřela dveře naproti svého pokoje. V místnosti byla obrovská vana, která fungovala také jako vířivka. Stázka k ní přistoupila, otočila oběma kohoutky a vana se v ten moment začala naplňovat vodou.
,,Barevná voda?" Pozvedla Narcissa obočí, protože z kohoutků tekla střídavě světle a tmavě modrá voda.
,,Je to kouzlo. A koukej," natáhla se po vypínači na zdi. Místnost se začala proměňovat. Vypadalo to, jako by se najednou octly v obrovském akváriu, protože za skleněnými zdmi koupelny začaly plavat ryby, žraloci a další mořští tvorové.
,,Páni," Narcissa přistoupila ke sklu a položila na něj dlaň. Na druhé straně plaval malý mořský koník, který ji pozoroval.
,,A zvedni hlavu," řekla Stázka a Narcissa tak učinila. Nad nimi se rozléhala noční obloha posetá spoustou hvězd s velkým zářícím měsícem.
,,Jak?" Nechápavě se na ni Cissy podívala.
,,Žijeme přeci ve světě kouzel, miláčku," přistoupila k ní a rozepnula jí zip na šatech. Cissy se zachvěla a nejistě o krok ustoupila. ,,Neměj strach, otočím se," usmála se Stázka a jak řekla, tak také udělala. Cissy nechala své šaty nejistě spadnout na podlahu a vkročila do vířivky. Stázka na nic nečekala a udělala to samé.
,,Je to skutečně nádherné," vydechla Cissy a se zaujetím pozorovala rybičky, které kolem plavaly.
,,Ne jako ty," usmívala se na ni. Cissy se na ni podívala a Stázka rozevřela náruč. ,,Pojď ke mně," Cissy chvíli váhala, ale nakonec se usadila do její náruče. Stázka jí dala pusu na rameno a Cissy zavřela oči. Celým jejím tělem proudily výboje elektřiny. Nikdy se necítila tak zranitelná a šťastná zároveň, nemluvě o motýlcích, kteří ji šimrali v podbřišku.
,,J-já..."
,,Ššš, já vím, Cissy" dala jí polibek do vlasů. ,,Já vím."
~ ~ ~
,,Já si stejně myslím, že je to zde pro tebe nebezpečné. A jsem nervózní z toho, že s tebou nemohu být dvacet čtyři hodin denně a hlídat tě," řekla Andy nevrle a založila si ruce.
,,Andy, všude na hradě jsou bystrozorové, hlídají vstupní vchody do každé koleje a chodí po chodbách s hůlkami připravenými k boji. Myslíš si, že jim má šanci uniknout?" Pozvedl Ted napůl pobaveně obočí, protože byla Andy nafouklá jako přezrálé rajče.
,,Pokud je to někdo z Mrzimoru a vyhlédne si tě, ani oni tě nezachrání, protože s tebou jaksi v posteli nespí!" Řekla ironicky.
,,Nikdo z Mrzimoru to není, to tě můžu ujistit," usmál se na ni a objal ji.
,,To nemůžeš nikdy vědět," řekla a odtáhla se od něj tak, aby se mu mohla podívat do očí. ,,Je to vážná věc, pobíhá mezi námi vrah. Bojím se o tebe, copak to nechápeš?"
,,Ovšem, že ano, Dromedko. Ale ujišťuji tě, že se zvládnu ubránit, kdyby na mě někdo zaútočil."
,,Ano? Vždyť vraždí ve spánku!" Zamračila se.
,,Použiju všechna ochranná kouzla, co znám, dobře?" Usmál se na ni.
,,Fajn, ale udělám je já! Abych se ujistila, že bude opravdu všechno v pořádku."
Ted si povzdychl. ,,Tak dobře, ať je tedy po tvém, paličáku jeden," usmál se a věnoval jí polibek na čelo.


Kapitola Jedenáctá: Narozeninový večírek (část druhá)

2. srpna 2017 v 18:04 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18
Andromeda se toho večera cítila uvolněně. Byla ráda, že s Tiberiem došli k závěru, ke kterému došli. Chtěla mu dát volnost, chtěla, ať je šťastný a věděla, že s ní šťastný být nemůže. Sice ji to trochu bolelo, ale pocit úlevy převažoval, protože věřila, že on si to zaslouží. Hrála jí však také v hlavě Bellyina slova a její vlastní, že jedinou překážkou bylo její manželství s Tiberiem. Andy tyto myšlenky nemohla dostat z hlavy. Přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdyby s Bellou měla vztah, žily spolu a byly intimní. Představovala si její polibky na svém těle, její rty na těch svých, její jazyk v ústech, na bradavkách, tam dole... Nemohla si pomoct, ale při té představě si dala ruku mezi nohy. Pomalými krouživými pohyby si začala dráždit klitoris a myslela přitom na ni.
,,Ahh mmm, Bell," zašeptala a kousla se do rtu. ,,Bellatrix...," vzdychala a představila si, že je Bella mezi jejíma nohama a její vlhký jazyk jí přejíždí po jejím napuchlém klitorisu. Stále zrychlovala, zajela si prsty dovnitř sebe a druhou rukou si zmáčkla prso. Znovu se vrátila ke svému klitorisu a stačilo už jen pár pohybů na to, aby dosáhla vrcholu. ,,Aaaaaahhhh," udělala se a zrychleně dýchala. Najednou však začala mít výčitky. Co jsem to udělala? Bylo to správné? Bylo správné mít tyto myšlenky na svou sestru? Toužím po ní nebo je to snad jen pouhá zvědavost? Honilo se jí hlavou. Zavřela oči a přemýšlela. Uklidňovala se argumentem, že v její rodině jsou tyto pocity úplně normální a běžné. Všichni čistokrevní kouzelníci byli spolu nějakým způsobem spřízněni, musela tím pádem být i ona a Tiberius, vzdáleně. Snažila se na to myslet takto, aby ospravedlnila své činy a myšlenky.
,,Musím jí napsat sovu o tom rozvodu," skousla si ret a postavila se. Upravila si šaty a napsala úhledným písmem vzkaz na pergamen. Sova doručila Belle dopis domů, položila ho na stolek a uletěla. Andy se šla posadit na terasu, kde seděla Leticia a pozorovala západ slunce.
,,Ahoj," usmála se na ni Andy. ,,Smím? " Leticia přikývla a posunula se. Byla přikrytá dekou a v ruce držela šálek čaje. Andy se posadila pod deku a schoulila se k ní. Byla pro ni jako matka a za ty roky si zvykla se k ní takto i chovat. A Leticia ji také jako dceru milovala. Moc pro ni znamenala. Andy jí ležela v klíně a ona ji hladila po vlasech.
,,Je to nádhera, ten západ slunce, že ano?" Zeptala se Leticia najednou.
,,Ano, je jako oheň, který pálí vše živé."
Leticia si povzdychla. ,,Nebuď tak pesimistická, Andy."
,,Copak to jde? Uchovat si ještě nějaký optimismus po tom, co se událo? Chybí mi Tom a teď přijdu ještě o Tiberia, jelikož jsem ho nechala jít. Souhlasila jsem s rozvodem, protože vím, že ho nikdy nemohu udělat šťastným. Všichni muži, kteří mi byli kdy blízcí, z mého života odešli. Cítím se osamělá," odmlčela se. ,,Mohla bych se ti s něčím svěřit?" Leticia přikývla, stále ji hladila po vlasech. Andy na moment zaváhala, ale nakonec promluvila. Potřebovala se svěřit a byla si jistá, že Leticia ji soudit nebude. ,,Začala jsem se znovu stýkat s Bellatrix. Už dlouho vím o jejích citech ke mně. Miluje mě a já jí řekla, že překážkou mezi námi je jen mé manželství. Vyhovovalo mi však, že tam ta překážka je, měla jsem strach a pořád mám. Strach z toho, co by to mohlo přinést, kdybych se tomu oddala. Jen chci vědět, co si o tom myslíš ty... je to má sestra... myslíš, že je to špatná věc?"
Leticie se pousmála. ,,Drahoušku, láska si zaprvé nevybírá a zadruhé, jestli věříš tomu, že tě udělá šťastnou, dej jí šanci. Po těch letech utrpení si toto rozhodně zasloužíš," narážela tím hlavně na Teda. ,,Důležité je to, co cítíš ty. Já tě soudit nebudu, mou podporu budeš mít vždy."
,,Když já nevím, zda s ní budu šťastná. Jsem opravdu zmatená, přijde mi, že na ni sice myslím, ve všech ohledech, ale zároveň mi to přijde špatné a zvláštní."
,,Netrap se tím, Andy. Vím, že jsi zmatená, ale jestliže je to oboustranné, tak se neohlížej na to, jestli je to zvláštní nebo ne. Dívej se jen na to, co udělá šťastnou tebe, holčičko moje," dala jí pusu do vlasů.
Andy se usmála. ,,Děkuji, že tady pro mě jsi a že mě podporuješ. Mám však trochu strach, co tomu řekne matka. O Belle jsme spolu nikdy nemluvily, vlastně ani nevím, jaký na ni má po tom všem doopravdy pohled. A zda je to oboustranné... já nevím," povzdychla si. ,,Musela bych s Bell strávit více času, urovnat si své myšlenky a pocity, ale jde to horko těžko, když pokaždé, co je v mé blízkosti, to na mě zkusí. Připadám si pak přitlačená ke zdi."
,,Tak si s ní o tom promluv. Řekni jí, že se dusíš, když na tebe takto tlačí. A Andy... Druella tě podpoří stejně jako já, tím jsem si naprosto jistá," odpověděla a Andy pouze přikývla.
~ ~ ~
Tiberius byl v tu chvíli u Cissy v ložnici, ležel v jejím objetí a užívali si společné přítomnosti.
,,Měli bychom jí to říct," promluvila Cissy najednou a hladila ho po vlasech.
,,Myslíš, že je to dobrý nápad?" Zeptal se Tiberius.
,,Ano, myslím, že má právo to vědět. Avšak možná bychom s tím měli ještě počkat. Až se vzpamatuje z toho, že se ní chceš rozvést. Nechci jí zasadit další ránu," řekla Cissy.
,,No, nemyslím, že ji to nějak extra zasáhlo. Spíše je ráda, že se mě zbaví," ušklíbl se.
,,Ty to nechápeš, jsem její sestra. Tohle bude brát jako zradu. Pokud jí to nevadí, tak ti lásku jistě přeje, avšak pokud je to se mnou, je to něco jiného. Představ si svého bratra v této situaci."
,,Zabil bych ho!"
Cissy si povzdychla. ,,Ještě s tím chvíli počkáme. Na vhodnou příležitost."
~ ~ ~
Andy zaklepala na ložnici Narcissy. Chtěla si s ní o tom promluvit. Cítila, že potřebuje další pohled na věc. Narcissa ještě nespala. Ležela a četla si za světla malé lampy, která stála na nočním stolku.
,,Ano?" Vešla. ,,Copak, Andy?" Sundala si brýle a její sestra se k ní posadila. ,,Co se děje? Vypadáš nějak přepadle."
,,Cissy, musím si s tebou o něčem promluvit ."
,,O čempak, Andy?" Dívala se na ni starostlivě.
,,O Tiberiovi," odpověděla a Cissu zamrazilo. Zaklapla knihu. ,,Jde i o tebe," Andy tím myslela její názor. ,,A také o Lacertu."
Narcissa naprázdno polkla. ,,Takže... o tom víš? Jak dlouho?"
Andy si povzdychla. ,,Cissy, vždyť víš, že o tom vím," dívala se na ni trochu nechápavě. ,,Ale nemůžu se přes to prostě dostat. Víš, sice se teď budu rozvádět s Tiberiem, avšak nejsem si jistá, zda je tohle dobrý nápad," řekla a Cissa si odkašlala.
,,Ale láska je láska. Jak tomu můžeme zabránit?"
Andy přikývla. ,,Já vím... já... jen si nejsem jistá. A co si o tom vůbec pomyslí Lacerta? Zklame jí to?"
Cissy ji vzala za ruku. ,,Udělalas dobrou věc, žes jej nechala jít. Teď může být šťastný se ženou, kterou miluje a která miluje jeho."
Andy nechápavě pozvedla obočí. ,,Cože? O čem to mluvíš?"
Cissy se zarazila. ,,A o čem ty?"
,,O Bellatrix přeci! O jaké ženě to mluvíš?"
,,Ehm... já... Andy... víš... Tiberius... Tiberius a já..."
Andromedě spadla brada a pustila její ruce. ,,Narcisso? Jak dlouho?"
Cissy si povzdychla. ,,Andy, já... on to potřeboval. Nemohla jsem se dívat na to, jak se trápí tak skvělý a laskavý muž. Tys mu nedávala to, co potřeboval. Byl nešťastný a já v něm zase viděla muže, kterého jsem si vysnila a kterým mi Lucius rozhodně nebyl a-"
,,Jak dlouho?" Zopakovala Andy znovu svou otázku a vypadala nasupeně.
,,Od té doby, co tady žijeme všichni společně. V podstatě od konce války."
,,Takže jsem prakticky celé dva roky žila jen ve lži. Tohle byla podpásovka, Narcisso, a zrovna od tebe bych to nečekala," vstala. ,,Už mi nelez na oči, ty a já jsme skončily!" Řekla a odešla z jejího pokoje. A nejen to. Také pryč z manoru. Potřebovala si pročistit hlavu a zpracovat to, co se právě teď dozvěděla. Narcissa si povzdychla a šla rovnou za Tiberiem.
,,Už to ví... ví o nás."
,,Cože? Jak?"
,,Byla to náhoda. Mluvila o Bellatrix, ale vypadalo to, že mluví o tobě a pak už jsem jí nemohla lhát. Myslí si, že to byla ode mě podpásovka."
,,A ona, když mě podváděla s Voldemortem, to bylo v pořádku?" Pozvedl obočí. ,,Já jí už nic nedlužím, Narcisso. Ona mi nedala šanci, takže já se jí nemám za co omlouvat. Ať si dělá co chce!"
,,Šla někam pryč," dodala Narcissa.
,,Cože???" Kam???"
,,Nevím, někam ven."
,,Ven? Děláš si legraci? A co když ji někdo pozná a bude se chtít pomstít? Někteří nemůžou unést, že Malfoyovi a McLaggenovi z toho všeho vyvázli bez trestu. Stále nám chodí výhružné dopisy. Musíme ji najít a to hned!"
,,Ale jak? Chceš vyslat sovu, sednout si na koště a letět za ní?" Ušklíbla se ironicky.
,,Ne! Narcisso...," zakroutil hlavou. ,,Pomocí pátracího kouzla."
Andy se mezitím vytratila do Prasinek. Znamení si zakryla rukávem od pláště. Šla ke Třem košťatům, kde si objednala ohnivou whiskey. Nikdy by si nemyslela, že by se k takovému pití snížila, ale s tím, co se poslední dobou dělo, neměla moc na výběr. Bylo jí opravdu mizerně. Bella, rozvod s Tiberiem, zjištění, že její sestra za zády spala s jejím manželem. Ze všeho jí bylo špatně. Přála si, aby tady byl teď Tom. On by věděl, jak ji rozveselit. Vždy tam byl pro ni, jen on. Staral se, aby nestrádala, miloval ji a nikdy nedopustil, aby se cítila špatně. Instinktivně si sáhla na znamení zla. Doufala, že se snad stane zázrak a přivolá ho. Nikdo však nepřišel. Byla tam jen ona a sklenička ohnivé whiskey.
~ ~ ~
Bella se s Daphne přemístily k Bellatrix domů přímo do jejího obývacího pokoje.
,,Dáš si něco k pití?" Usmála se na ni Bella. ,,Ale alkoholu už jsi měla dnes dost," dodala naoko přísně.
,,Možná vodu, děkuji," usmála se Daph a prohlížela si zvědavě Belly obývací pokoj. Bella jí mezitím přinesla vodu a sobě ještě trochu whiskey. Za ní vykračovala Cassie a nedůvěřivě si Daphne prohlížela.
,,Líbí se ti tady?" Pousmála se a podala jí sklenici. Cassie ji začala očuchávat.
,,Ano, je to tady opravdu krásné a páááni, máš tady psa," pohladila Cassie po hlavě. ,,Je nádherný!" Vzala si od ní vodu a napila se. ,,Děkuji," Bella přikývla a posadila se vedle ní.
,,Bylo docela sladké, jaks žárlila na toho Frankova kamaráda," uchechtla se Bella.
Daph sebou ošila. ,,Kdo by nežárlil, že?"
,,A proč jsi vlastně žárlila?" Pozvedla Bella obočí a upila ze skleničky.
,,Ten nestyda po tobě jel jak bruska po dřevě," uchechtla se. ,,A já tě chtěla jen a jen pro sebe," mírně se začervenala.
,,Chtělas mě? A jakým způsobem jsi mě chtěla?" Dívala se na ni s mírným úsměvem na tváři.
,,Všemi, Bello..."
Bellatrix odložila svou skleničku, pak její a naklonila se k ní. ,,Takže... copak s tím uděláme, hm?"
Daph si skousla ret. ,,Cokoli."
Bell už na nic nečekala a přitiskla své rty na její. Daph měla v ten moment dojem, že se zblázní. Jako by se jí splnil sen. Konečně měla Bellu u sebe. Cítila ve svém břiše úplný ohňostroj, celá se chvěla a z jejích úst unikl nepatrný stén.
,,Mmm... Bell. Tvoje rty."
Bella se do polibku usmála. ,,Moje rty... chceš je, ano?" Daph přikývla. ,,Pojď," řekla a za ruku ji vedla do své ložnice, kde ji začala znovu líbat. Jejich polibky byly intenzivní. Bella jí začala rozepínat šaty a Daphne nezůstávala pozadu. Šaty spadly na zem a Bella tam stála ve spodním prádle a Daph jen v kalhotkách, jelikož neměla podprsenku. Bella se naklonila k jejímu krku a začala ji tam líbat. Pomalu přešla ke klíční kosti a přejela jí po ní jazykem, Daphne zaklonila hlavu a zavzdychla. Bellatrix vzala do pusy jednu její bradavku a jemně ji cumlala. Byla úplně tvrdá, připravená jen a pouze pro její rty. Druhou bradavku vzala mezi prsty a masírovala ji, jemně ji do ní štípala a tu, kterou měla v puse začala jemně kousat. Když už byla její prsa mírně napuchlá, dala jim prostor, položila si Daphne na postel a sedla si na ni obkročmo. Naklonila se nad ni a ruce jí dala za hlavu. Přiblížila se k jejím rtům, které znovu políbila, její spodní ret jemně skousla. Daphne se vyprostila z jejího sevření, aby jí rozepnula podprsenku a odhodila ji na zem ke zbytku jejich oblečení. Její prsa byla stále pevná a ani ne moc velká, ani ne malá. Daph se na ně dívala obdivným pohledem a přála si mít také takové. Vzala je do dlaní a začala jí je mačkat. Bella vzdychla a to byl pro Daphne impulz, aby se překulila na ni a vzala její tvrdé bradavky do úst. Sála je a cumlala, až Bella začala sténat víc a víc. Když ji však chtěla zajet rukou do kalhotek, Bella se ušklíbla. ,,Tak to ne, holčičko," chytila ji za ruce a tvrdě s ní hodila o postel, znovu si na ni lehla. ,,Ty chceš zlobit? Jsi zlobivá holčička?" Daphne přikývla s touhou v očích. Ležela tam na zádech, s rukama za hlavou a Belly stisk byl tak silný, že jí přinášel bolest i potěšení zároveň. Bella se nad ni naklonila a políbila ji. Skousla jí spodní ret tak, že jí vytryskla malá kapička krve. Daphne sykla bolestí. Bell jí krev stékající po bradě olízla. ,,Bello, prosím...," dívala se na ni s touhou v očích a automaticky vystrčila pánev nahoru. ,,Co prosíš? Copak bys chtěla?" Ušklíbla se. ,,Já... chci tě, chci ať mi to děláš, dotýkáš se mě všude, chci cítit tvůj teplý vlhký jazyk mezi mýma nohama. Bell... zblázním se!" Bella se tiše zasmála. ,,A byla holčička hodná, aby si zasloužila něco takového?" Pozvedla obočí a Daph přikývla. ,,Moc hodná, moc, má paní," řekla a olízla si další kapku krve, která jí stékala ze rtu dolů. Bella se znovu naklonila k jejímu krku a prolíbala si cestičku od něj, mezi jejími prsy, přes pupík, až k jejím kalhotkám, která políbila. Daphne zasténala a prohnula se. ,,Tady bys mě chtěla, ano?" Zajela jí rukou do kalhotek. ,,Ty jsi tak vlhká... tak vlhká a jen pro mě..." Daph zasténala. ,,Ano, jsem... jsem jen tvá, Bello, prosím, už mne netrap," řekla a Bella se ušklíbla. Jedním pohybem jí kalhotky roztrhla a odhodila je pryč. Přejela jí rukou po jejím napuchlém, pulzujícím klitorisu a poté přes něj přejela jazykem. Když jej vzala do úst, Daphne se prohnula, křečovitě zmáčkla prostěradlo a z úst se jí vydral hlasitý stén. Bella jí klitoris nejprve jen olizovala, poté jej však začala cumlat a sát. Dvěma prsty jedné ruky jí zajela dovnitř a když viděla, jak je doopravdy vlhká, přidala další dva a zajížděla s nimi dovnitř a zase ven a u toho jí cumlala a jazykem dráždila její klitoris. Daphne vlhla čím dál tím víc a její sténání bylo hlasitější a hlasitější. Bellatrix přidala na intenzitě a Daphne tlačila pánev blíž a blíž k ní. ,,Bello, já..." stačila ještě říct, než hlasitě vykřikla a její teplé šťávy se vylily Bellatrix na ruku. Ta je začala olizovat. Vylízávala ji, aby ani jediná kapička neunikla. Pak se vrátila nahoru k Daphne a dala jí k ústům svou ruku. ,,Olízat! Všechno!" Přikázala a Daphne poslušně otevřela ústa a vše pečlivě slízala. ,,Hodná holka," ušklíbla se a políbila ji na rty. Daphne nečekala ani, až se jí uklidní dech a zajela Belle do kalhotek, ta ji však zastavila. ,,Dovolila jsem ti snad, že se mě můžeš dotýkat?" Daphne se na ni nechápavě dívala. ,,Žádné doteky, dokud já sama neřeknu, je ti to jasné?" Daph vyděšeně přikývla. ,,A teď už jdi domů, jsem unavená," řekla a otočila se k ní zády. ,,A-ale... já myslela... myslela jsem si, že-" Bella se na ni otočila zpátky. ,,Tak sis neměla nic myslet. A teď už jdi, dobře?" Daphne se beze slova zvedla a posbírala si věci. Natahovalo ji k pláči. Co jsem si myslela? Hrálo jí v hlavě. Že mě bude milovat? Že to se mnou bude jiné, když o ní kolovaly takové věci? Jsem naivní blbka! Oblékla se a ještě se na Bellu ohlédla. Ta si jí však nevšímala. Jako by tam ani nebyla. Měla oči zavřené a usínala. Daphne sklopila hlavu a vešla do krbu v obývacím pokoji, odkud se přemístila k sobě domů. Neměla sílu se ani umýt, jen si svlékla šaty a nahá si lehla do postele, kde plakala, dokud vyčerpáním neusnula.

Kapitola Jedenáctá: Narozeninový večírek (část první)

2. srpna 2017 v 18:03 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
,,Drahoušku!" Zvolala paní Weasleyová, když vystoupila z krbu u Tonksů a uviděla Evelyn.
,,Molly," usmála se a objala ji. ,,Dělala jsem kuře na paprice, doufám, že vám chutná. Arthure," oslovila jej a dala mu pusu na tvář.
,,Jistě to bude výborné," usmála se Molly.
,,Ovšem, vaříš skvěle," dodal Arthur. ,,Edwarde, rád tě vidím."
,,Dlouho jsme se neviděli, že ne?" Zeptal se Ted s kapkou ironie v hlase.
,,Naposledy včera v práci, co? Nemohls beze mě vydržet ani minutu!" Zazubil se Arthur. Zatímco si ti dva spolu povídali, Molly pomáhala chystat Evelyn jídlo do talířů.
,,Jak se cítíš, Molly?" Podívala se na ni starostlivě.
,,Bojujeme, to víš," povzdychla si. ,,Bez Freda je to těžké. A nejvíce mi trhá srdce, jak vidím George, jak se trápí. Byli jako jedna duše ve dvou tělech."
,,Já vím, Molly. Rodič by nikdy neměl přežít své dítě. Vím, mluví se mi to, když sama děti nemám, ale dokážu si tu bolest představit."
,,Možná byste ještě mohli. Zkuste si zajít k Mungovi, třeba vám poradí a pomůžou. Děti jsou radostí života."
,,Když já nevím. Tehdy to bylo opravdu těžké období. Dost jsme se hádali, oba jsme byli podráždění a teď jsme spokojení. Jistě, chybí mi něco v tom životě, mám mezeru, kterou může zaplnit jen mateřská láska k dítěti, avšak kdyby to nešlo, nechci, ať si tím Ted znovu prochází. Nechci, ať je znovu ve stresu. Současná rodinná pohoda se mi zamlouvá."
Molly přikývla. ,,To naprosto chápu. A co jeho sny? Ještě je má?" Zeptala se Molly opatrně. ,,I po tom, co jste si o tom promluvili?"
,,Ano," povzdychla si. ,,Stále volá Andromedu, ale já už jsem si nejspíše zvykla."
,,Tomu se dá jen těžko věřit, drahoušku."
,,Já vím, možná si jen něco nalhávám, ale každopádně není nic, co bychom s tím já nebo on mohli udělat. Jsou to sny, podvědomí, a to jen tak nezastavíš. A navíc, není čeho se obávat. Ti dva spolu byli už hodně dávno."
,,Ano, to nejspíše ano."
Večeře probíhala v klidu a v přátelské atmosféře. Povídali si o práci, o tom, jaké jsou teď po válce vztahy. O Ronovi, který Molly dělá starosti a také o dnešní oslavě narozenin Franka Longbottoma. Shodli se na tom, že by tam mohli jít všichni společně. Ted věděl, že tam určitě bude Bellatrix, byli s Frankem přátelé. Měl trochu strach, co to udělá s jeho psychikou, až ji uvidí. Byla Andy opravdu hodně podobná. Přehrával si v hlavě jednu konkrétní scénu, kdy nedlouho poté, co jej Andy opustila, navštívil Bellu u ní v bytě, aby si promluvili. Bella mu nalila skleničku ohnivé whiskey. Povídali si, snažili se jeden druhému zlepšit náladu a jak se tak na ni díval a popíjel, přišla mu čím dál tím víc jako ona. Naklonil se k ní a pokusil se ji políbit na rty, Bella však uhnula.
,,Tede, já nejsem ona. Ačkoli si můžeme být podobné, nejsem Andromeda," řekla a Ted přikývl. Když odcházel, zastavila ho ještě mezi dveřmi.
,,Pokud myslíš, že se po tom budeš cítit lépe...," naklonila se k němu a dala mu nepatrný polibek na rty.
,,Dromedo," vydechl, když se zase odtáhla, oči měl zavřené.
,,Jen já, Tede. Jen Bellatrix," řekla a dveře za ním zavřela. To bylo naposledy, co se viděli sami a soukromě.
Když dojedli, rozloučili se Arthur s Molly se svými hostiteli a domluvili se, že se vrátí za hodinu a společně půjdou na oslavu. Ted stále doufal, že by Bella nemusela přijít.
~ ~ ~
Bellatrix se chystala na oslavu narozenin Franka Longbottoma. Nechtělo se jí tam, ale co měla dělat? Nejspíše by jen seděla doma a myslela na Andromedu, možná by si u toho otevřela flašku ohnivé whiskey a pak by se rozhodla jít do nějakého klubu, sbalit hloupou husičku, přivést si ji domů, zavřít oči a předstírat, že je to Andromeda. Proto si oblékla korzetové černé šaty, nízké podpatky, vlasy si vyčesala, namalovala si kouřové oči a rudou rtěnku a přenesla se do domu Franka a Alice Longbottomových. Byl to starý manor, ne však tak velký jako býval ten jejich a byl v modernějším stylu. Bella si pomyslela, že kdyby napadlo její rodiče ještě pomalu středověký manor předělat, možná by se tam dalo žít i bez depresí. Bell vstoupila do velkého sálu, kde ji uvítal domácí skřítek, který jí vzal kabát. Na místě už bylo několik lidí, včetně Daphne, která stála u jednoho ze stolů a povídala si s Alicí. Bella si povzdychla a šla pozdravit Franka na druhou stranu místnosti, kde si povídal s několika dalšími kolegy z ministerstva. Frank se zrovna dostal do diskuze, která byla skoro dva roky pasé, ale i tak toto téma bylo stále předmětem živé konverzace. Stále se s velkou ironií bavili o tom, jak snadno se Malfoyovi a McLaggenovi dostali mimo podezření. Že vlastně "nic" během války nedělali, přitom se vědělo, že minimálně Lucius a Tiberius byli smrtijedi. Frank si všiml Belly a stopl konverzaci, otočil se na ni a usmál se.
,,Zdravíčko, Bello. Děkuji, žes přišla. Jestliže budeš chtít se napít, pití je zde," ukázal na stůl. A speciálně pro tebe, jsem dal stranou moji nejstarší ohnivou whiskey," mrkl na ni.
,,Díky," šibalsky se pousmála a podala mu ruku. ,,Všechno nejlepší, mimochodem," dala mu pusu na tvář a podala hodně staré vytříbené víno.
,,Díky Bello, ty víš, čím mě potěšit," mrkl na ni. Myslel si, že Bella neví, o čem to mluvili, ale jí to bylo jasné. Kolovalo o ní, že z toho McLaggenovy a Malfoyovy vytáhla jen proto, že Andromeda s Narcissou jsou její sestry a někteří si dokonce dovolili tvrdit, že byla proti nim celou tu dobu a že přes své sestry donášela Voldemortovi. Dívali se na ni skrz prsty, protože byla Blacková a nezáleželo na tom, jak moc se snažila a kolik toho pro řád udělala. Pro některé stále byla nepřítelem.
,,Kdybys měl sourozence na druhé straně a musel bys je udat, udělal bys to i přesto, že je to tvá rodina? Každý by mlčel, zvláště pokud jde o někoho milovaného," řekla a pohledy ostatních najednou těkaly po místnosti, jen aby se vyhnuli očnímu kontaktu s ní. ,,Nejsem hloupá, vím, že se o tom bavíte, vím, co se říká," podívala se na Franka, který dělal jakoby nic, ale nakonec promluvil.
,,Nevím, co bych udělal, hádám, že nic není jen a pouze černobílé, ale pojďme se raději bavit. Užívejme pro jednou života a nebavme se o práci," usmál se na ni a nalil jí skleničku. Bellatrix přikývla a skleničku si od něj vzala. ,,Tak na to, aby byl život jednodušší," pozvedl tu svou a ostatní udělali to samé a obrátili je do sebe. Bella periferně viděla, jak ji kdosi pozoruje. Byla to Daphne, oblečená v bílých dlouhých šatech a její blond vlasy byly vyčesané do elegantního účesu. Měla jen lehké líčení a vypadala jako antická bohyně. Alice si všimla, že pokukuje po Belle.
,,Copak?" Pozvedla obočí a Daphne se ošila.
,,Nic... jen jsem se zamyslela."
,,Nad Bellatrix?" Pozvedla obočí.
,,Ne... proč nad ní?" Zalhala.
,,Dnes jí to sluší, je to krásná žena," usmála se Alice.
Daphne přikývla. ,,To teda je."
Alice se trochu zamyslela. ,,Hmm... její sestra Andromeda... neviděla jsem ji spoustu let, ale jsou si opravdu podobné. Vždycky jsem si je na škole pletla. Vzhledově jsou jako jedna, avšak povahově úplně jiné. Andromeda se dala na špatnou stranu a nechala támhle Edwarda i Bellu za sebou. Chudák Bella. Vždycky jsem ji litovala. Myslím to, z jaké rodiny pocházela."
,,Andromedu, tu jsem viděla jen letmo, bojovala ve válce. Nádherná žena," podotkla Daphne. ,,A opravdu, jsou si podobné. Zajímalo by mě, co ji vedlo k tomu, že se dala na scestí. Určitě z ní mohla být skvělá kouzelnice."
,,Ovšem, to také byla. Velmi nadaná a chytrá dívka. Tohle všechno z ní udělala rodina. Je to smutné, dívat se, jak tak milou a čistou duši pohltí takové temno. Ale kdo ví, kde je skutečnost. Jen Edward se tehdy dost sesypal. Měl štěstí, že si našel Evelyn. Je to hotový poklad a moc jej miluje. Pokud mě omluvíš, půjdu je pozdravit," pousmála se Alice jejich směrem a zamávala na pár který právě dorazil společně s Weasleyovými, kteří však uviděli společného známého a vydali se jeho směrem. Evelyn dnes opět měla svůj obvyklý dlouhý cop, černé šaty po kolena, nízké podpatky úsměv na tváři. S Tedem se vedli za ruce a jejich prsty byly propletené. ,,Edwarde, Evelyn," oslovila je Alice, jakmile k nim došla. ,,Jakpak se máte?"
Evelyn se pousmála. ,,Moc dobře," odpověděla a Ted se pousmál taky. Bella si i nadále povídala s Frankem, pak se však podívala na Teda a pozdravila ho mírným úsměvem a pokývnutím hlavy. Daphne tam stála sama a pozorovala Bellatrix. Nemohla z ní spustit oči, ale zároveň byla moc stydlivá na to, aby ji oslovila. Napila se vína, které měla v ruce. Milovala růžové, sladší. Bella cítila její pohled na sobě a nevěděla, zda je jí to nepříjemné nebo jí to lichotí.
,,No a vy jste tady s partnerem?" Zeptal se jeden z přátel Franka Belly.
,,Ne, já jsem tady sama se sebou a to je ta nejlepší společnost, jakou jsem si mohla dopřát," mrkla na něj.
Muž se zasmál a souhlasně přikývl. ,,To máte pravdu. Jmenuji se Thomas Wilkes a rád bych si u vás zamluvil první tanec, madam," usmál se, vzal jí ruku a věnoval jí na ni polibek, Bella se ošila.
,,Ehm... zatančit si můžeme," řekla nejistě. Daphne se zamračila, tohle se jí vůbec nelíbilo. Řekla si, že musí něco udělat, aby toho muže od Belly odlákala.
Alice s Evelyn se mezitím bavily o vaření.
,,Máš ráda pudingové šátečky?" Usmála se Alice. ,,Myslím, že se mi obzvlášť povedly," zazubila se a nabídla jim tác. Evelyn si jeden vzala a druhý podala Tedovi.
,,Na to mi musíš dát recept, Alice! Je skvělý!" Řekla ještě s plnou pusou. Ted dojedl ten svůj a dodal: ,,Výborný, ale na pečený Evie to nemá," uculil se.
,,Ale notak, Tede, nebuď takový," jemně ho plácla přes rameno. Sice ji to těšilo, ale nebylo to zdvořilé vůči Alici.
,,Ne, to je v pořádku," usmála se. ,,Vaříš výborně, Ev," mrkla na ni. ,,A co tam pustit nějakou hudbu?" Zatleskala Alice a do místnosti vešla živá kapela složena z domácích skřítků, kteří už dále nechtěli sloužit svým pánům a chtěli být svobodní. Spojila je láska k umění a za peníze zpívali a hráli na nástroje na různých akcích.
,,Páni, tohle je nové," pozvedla Bella obočí.
,,To tedy," odvětil Thomas a vedl Bellu na parket. Daphne přemýšlela, co udělat, aby jí Bellu nezabavil na celý večer, jelikož tohle byla šance, o které snila víc než rok, proto do sebe kopla další dvě deci vína, nalila dvě skleničky, počkala, až píseň skončí a když si Bellu Thomas odvedl k občerstvení, přišla k nim.
,,Neruším?" Usmála se na Bellu a podala jí skleničku. ,,Sluší vám to, Bellatrix."
Bella se ošila. ,,Děkuji. Uhm, vážně?"
,,Ano a tančila jste jako víla," jemně se začervenala.
Bella se tiše zasmála. ,,To přeháníš."
,,A nechcete si zatančit se mnou?" Vypadlo najednou z Daphne, ale vzápětí si chtěla nafackovat. Bella se na ni podívala s pozvednutým obočím, ale pak pokrčila rameny a obrátila do sebe obsah skleničky.
,,Fajn, pojďme," vzala ji za ruku a odvedla na parket. Daphne byla z tance s Bellou nervózní. Přála si s ní protančit večer, o tomto přeci celou tu dobu snila. Uvolnit se však nedokázala. Bell se na ni dívala s neurčitým výrazem, který nedokázala přečíst.
,,Vy moc na párty nechodíte, že ne?" Zeptala se najednou Daph.
,,Ne. Těch jsem si užila dost v mládí, abych věděla, že jsou jen proto, aby se člověk předvedl. Alespoň u nás čistokrevných tomu tak bylo. A na to já nejsem moc zvědavá."
Daphne přikývla. ,,Nicméně si myslím, že vám to v šatech a podpatcích moc sluší, měla byste si najít víc příležitostí, kdy je nosit. Jste vážně nádherná."
Bella se pobaveně usmála. ,,Čemu vděčím za takové komplimenty?"
Daph se začervenala. ,,To nejsou komplimenty, pouze holá fakta," odpověděla a pak si povzdychla, protože píseň skončila.
,,Díky za tanec," řekla Bella a vrátila se k Frankovi a ostatním kolegům. Daphne šla za Alicí, Tedem a Evelyn, se kterými se seznámila. Byla ráda, když jí nabídli místo u stolu a zaujatě si s ní povídali a popíjeli. Cítila, jak jí víno pomalu ale jistě leze do hlavy. Ani Bella nebyla pozadu. Se svými kolegy seděla, klábosila, popíjela ohnivou whiskey a poměrně hlasitě se smála. Čím více toho vypila, tím hlasitější její smích byl. Daphne usoudila, že Bella už je trochu víc přiopilá, a tak sebrala odvahu, omluvila se a šla opět za ní.
,,Omlouvám se, Bello, nemohla byste na chvíli stranou?" Zeptala se Daph. Bella pozvedla obočí, ale šla s ní bokem.
,,Copak?" Daphne chtěla něco říct, ale začala hrát pomalá písnička. Vzala Bellu za ruku a vedla ji na parket, omotala jí ruce kolem krku a začala s ní tančit. Dívala se jí zblízka do oči.
,,Nechtělas mi něco říct?" Zeptala se Bella.
,,Bylo by špatné, kdybych tě teď políbila?" Vypadlo najednou z Daphne a Bella vytřeštila oči.
,,Proč bys mě měla líbat?"
,,Protože když jsem ve tvé blízkosti, je to to jediné, na co myslím. Protože už tě víc než rok nemůžu dostat z hlavy. Protože jsem do tebe úplný blázen," přiblížila se k ní, až se téměř dotýkaly nosy.
,,Slečno, za takovou troufalost bych vás měla vyhodit!" Řekla pobaveně.
,,Tak to udělej, ale až po tom, co mě políbíš," řekla Daphne a Bella přitiskla své rty na její.
,,Spokojená?" Pobaveně se na ni dívala.
,,Téměř," odpověděla, přitiskla se k ní blíž a pokračovaly v tanci.
,,A co víc bys chtěla? Tanec to asi nebude, co, Greengrassová?" Uchechtla se a Daphne zrudla.
,,Já... ehm... no... já...," Bell se pobaveně dívala na to, jak Daphne zmatkuje. Pomyslela si, že je vlastně docela sladká.
,,Chtěla bys jít ke mně?" Zeptala se jí s vážnou tváří.
,,Ano, prosím," skousla si ret.

Kam dál