Skutečné sestry Blackovy

Včera v 12:10 | Stázka |  Zajímavosti
Jak všichni víte, JK Rowlingová spoustu svých charakterů založila na skutečných osobách. Já, jakožto velký snílek, jsem si vždy představovala, jak se budu procházet Hyde Parkem, posadím se na lavičku a najednou se vedle mě posadí postarší dáma a představí se jako Andromeda Tonksová či Narcissa Malfoyová. Dlouho jsem pátrala, zda jsou tyto dámy také skutečné, až jsem to konečně zjistila. Sestry Blackovy jsou skutečně inpirovány reálnými osobami, které bohužel již nežijí.

Mitfordovi (Blackovi) byli britská aristokratická rodina.

Unity Mitford - Bellatrix - Byla zamilovaná do německého vůdce, jehož jméno nechci vyslovit a který byl inspirací pro Voldemorta.

Jessica Mitford - Andromeda - Oblíbená autorka JK Rowlingové, která od ní přečetla snad každou knihu, se vzdala svého postavení v aristokratické rodině, jelikož neuznávala jejich politické přesvědčení a také spoustu dalších věcí. Napsala knihu Hons and Rebels, kterou momentálně čtu a ve které popisuje vzpomínky na dětství, život a svůj vztah s rodinou a svými sestrami. Bohužel, kniha nebyla přeložena do češtiny, ale dá se sehnat přes internet anglicky, německy či francouzsky.

Diana Mitford - Narcissa - se vdala za britského muže vysokého postavení, který byl nejen šlechtic, ale také politik. Jako Narcissa byla také velmi půvabná, avšak velice chladná.

Sestry Mitfordovy byly tehdy něco jako jsou dnes Kardashianky, stejně sledované a opěvované. Doteď existují lidé, kteří jsou jími a jejich rodnou fascinováni a píšou o nich knihy.

Tak co na ně říkáte?


 

Kapitola Sedmnáctá: Převrat (část druhá)

Sobota v 20:11 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Bella šla další ráno do práce a přinesla kávu jak pro sebe, tak pro Hermionu, ale ta tam nebyla. Pomyslela si, že zaspala kvůli včerejšímu flámu, tak jí položila kávu na stůl a šla do své kanceláře. Řekla si, že prostě počká. Hermiona se však neukázala ani následující hodinu a půl, což už se Bellatrix moc nezamlouvalo. Přenesla se proto před její dům a zabouchala na dveře.
,,Vstávat, Grangerová! Práce volá! Když neumím pít, tak to nedělám!" Zakřičela, nikdo se však neozval. Bella zakroutila hlavou a vytáhla hůlku. Vyslovila alohomora a vstoupila dovnitř. Hermiona však v domě nebyla. Zato našla na stole otevřený dopis. Bella si ho vzala do ruky a přečetla.
,,Ach ne," zaúpěla a i s dopisem se přemístila k Narcisse. ,,Narcisso! CISSY! Kde je Hermiona?!"
,,Bello? Co se děje?" Vylítla Narcissa z ložnice a zavřela za sebou dveře, protože tam spal Tiberius s nahým zadkem vystrčeným nahoru. Když ji Bella uviděla, překvapeně zamrkala. ,,Co se ti stalo?" Cissy sebou ošila, protože si uvědomila, že zapomněla na zastírací kouzlo.
,,Andy úplně přeskočilo, Bello, ale to je teď vedlejší. Co to máš v ruce?" Bella ji podala dopis a Cissa si skousla ret. ,,Ajaj! Tohle vysvětluje, proč chtěla Hermiona vědět, kde Andromeda je," řekla Narcissa a podívala se na Bellu.
,,A tys jí to řekla?"
,,Ano, řekla," ošila sebou.
,,Fajn... jdu tam! Pak si promluvíme o tom, jak to vypadáš," zamračila se a přemístila se k Rosier Manor. Naštěstí poznala, že je chráněn kouzlem a tak vyčarovala patrona, kterého za sebe poslala dovnitř.
~ ~ ~
Andy ráno probudil Perseus, který se vracel z koupelny a skočil vedle ní do postele. Andy rozlepila oči a usmála se. ,,Zlatíčko, jakpak ses vyspinkal?"
,,Moc dobře!" Řekl a zakousl se do sušenky, kterou mu tady nachystal skřítek. ,,Jéé, hele! Patron!" Koukal na něho úžasle, Andy se však zamračila.
,,Který nevěstí dobré zprávy."
,,Andromedo, jestli mi neotevřeš, tak se vrátím zpátky s celým týmem bystrozorů," řekl patron.
Andromeda se zamračila. ,,Počkej chvíli, miláčku, hned budu zpátky," řekla Perseovi. Ten přikývl, ale ve tváři měl strach.
,,Bojím se, babičko," popotáhl. ,,Kdo to byl? Chce ti ublížit?"
,,Ne, nechce, nikdo mi neublíží," řekla a usmála se. ,,Počkej tu a kdybych se náhodou někam vytratila, tak pošli sovičku Daphne nebo jdi krbem, drahoušku," dala mu pusu do vlásků, vzala si hůlku, oblékla se do šatů a šla před Manor.
,,Co tu chceš?! Odejdi! Nechci tě vidět! Naposledy, když jsem tě viděla, tak ses líbala s tou mudlovskou šmejdkou!"
Bellatrix si povzdychla. ,,Já si myslela, že to bylo proto. Andromedo, poslouchej mě... já Hermionu nepolíbila. To ona mě a já ji odstrčila. Vždy jsem milovala jen tebe a taky vždy budu, ale prosímtě nedělej hlouposti a vydej mi ji. Vím, že tady je."
,,Ne! Nedám ti ji! Dotkla se tě! Bolelo to! Plakala jsem! Neodpustím to tobě a ani jí! Ona bude trpět! I když... včera už pode mnou brečela. Zlomím ji psychicky," rozesmála se. ,,Bude to nádhera! Koukat se na někoho, kdo se tě dotkl, jak trpí."
,,Andromedo, sakra! Co se to s tebou děje? Máš v očích šílenost, plácáš nesmysly. Určitě i ona ti musela říct to samé, co já. Vnímej mě, prosím. Poslouchej, co říkám. Na nikom jiném mi nikdy tolik nezáleželo jako na tobě. Ona se naklonila a políbila mě. Já jí řekla, že někoho miluju a že to nechci pokazit. Nikdy bych ti úmyslně neublížila. Vždyť těch několik dní bylo pro mě nejkrásnější v životě," řekla a pohladila ji po tváři. ,,Andy...," skousla si ret. ,,Prosím, všechno vyřešíme. Jak ohledně tebe, tak ohledně nás."
,,Vše je vyřešeno! Rozešla jsem se s tebou! Nebo spíše ty se mnou! Já už NIKDY nebudu nikoho milovat! Nebudu milovat druhou osobu. Zůstala jsem na vše sama. Jedinou radost mi dělá Perseus. Lacerta se tahá s mudlovským šmejdem!" Nakrčila nos. ,,A ty děláš to samé! Dohodly jste se na mě s tou šmejdkou a s tou sviní Narcissou!"
Bella překvapeně zamrkala. ,,Jsi paranoidní. Máš dojem, že je celý svět proti tobě, ale není to tak. Cissa tě moc miluje, stejně jako já, tak proč se tomu sakra bráníš? Nelžu ti! Proč se mi nepodíváš do hlavy? Je to všechno tam! Můžeš se sama přesvědčit o tom, že ti nelžu a že mé úmysly jsou čisté. A Andy, jestli nevydáš Hermionu, bude to zlé, moc zlé," řekla. ,,Chci ti pomoct, tak mi to dovol."
,,Ne. Nevydám... Až s ní skončím, zbude z ní pouhý stín, pouhá skořápka," ušklíbla se. ,,A mimochodem, přijde ti sestřička hezká? Krásně a sestersky jsem se s ní rozloučila."
,,Tos byla ty?" Zamračila se. ,,Andromedo... tohle dělat nemůžeš... sakra. Já tě bránila celou dobu, ale ty mi to děláš těžší a těžší. Tohle je poslední výzva. Vydáš mi Hermionu nebo ne?" Dívala se jí do očí s vážným výrazem.
,,Fajn. Vem si tu šmejdku! Je dole ve sklepení. Pěkně se s ní pak vyspi. Už není panna, byl to nádherný pocit, dívat se, jak brečí," ušklíbla se, Bellatrix ji obešla a šla rovnou za Hermionou. Našla ji na zemi špinavou a promrzlou.
,,B-Bello," zvedla zrak.
,,Ššš, už je dobře," řekla, sundala si kabát a oblékla jí ho. Vyšla s ní ven a přemístila se s ní k sobě domů.
~ ~ ~
,,Kde je ta holka? Je mrtvá?" Přispěchal k ní rychlým krokem Tiberius, který se od Narcissy dozvěděl, co se právě stalo. Neodpověděla, jen se potutelně usmála.
,,Andromedo, odpověz mi, když se tě na něco ptám!" Zvýšil hlas. Snažil se, aby byl pevný a důrazný, ale ve skutečnosti se mu chvěl jako slabé stéblo ve větru. Andromeda vycítila, že má strach, konečně se na něj podívala a promluvila.
,,Možná. Komu na tom záleží? Vždyť je to pouhá mudlovská šmejdka," posměšně se ušklíbla.
,,No... já nevím... " dělal, že se zamýšlí, ale v jeho hlase byla znát značná dávka ironie. ,,Třeba tvé sestře Bellatrix? Nejobávanější bystrozorce v našem světě?"
Andromeda se rozesmála. ,,Ach ano, má sestřička. Jen ať pozvedne proti mně hůlku a změří se mnou své síly," odpověděla a dala se na odchod.
,,Ty jsi šílená!" Otočil se za ní.
Andromeda se pro sebe ušklíbla. ,,A právě takovým patří svět."
,,Beru si Persea k sobě, není tady bezpečno, když Bellatrix ví, kde bydlíš a když tady vězníš bystrozorku!" Zamračil se, Andromeda se zastavila.
,,Uklidni se! Jsi jako nějaká vylekaná stařena! Ta hloupá holka už je dávno pryč, Bellatrix si ji odvedla," přistoupila k němu. ,,Jsi tak vyděšený, tak moc se bojíš. Ty si nezasloužíš nést znamení zla. Jsi ostudou smrtijedů. Až tohle skončí, budeš škemrat o milost a hádej co, u mě ji nenajdeš," řekla a vrátila se do ložnice za svým vnukem.
,,Dědeček si tě přišel vyzvednout," pousmála se a objala ho.
,,A musím?" Povzdychl si.
,,Ano, musíš, drahoušku. Babička se musí vrátit k práci, ale už brzy, velmi brzy bude s tebou."
,,Slibuješ?" Podíval se na ni podezíravě.
,,Ano, slibuji," pohladila ho, oblékla a šla s ním dolů. ,,Babička tě miluje," dala mu pusu. ,,Opatruj se, miláčku," řekla a ještě se naposledy ušklíbla na svého bývalého manžela, než oba zmizeli v zelených plamenech.
Andromeda si povzdychla a řekla si, že si dá dlouhou horkou koupel, když vtom to v krbu znovu zasyčelo. Otočila se, stála tam Daphne.
,,Co se děje?" Pozvedla Andy obočí, když uviděla její spokojený výraz.
,,Dostali do školy rozplývavou skříň. Už nám nic nebrání," řekla Daphne nadšeně.
,,Podezírají mne ze smrti Evelyn Tonksové," řekla najednou Andromeda. ,,Věci se tedy mohou tak trochu zkomplikovat. Plus jsem tady přes noc mučila Grangerovou," dodala a Daphne nestačila zírat.
,,Musíme to udělat dnes v noci," řekla Daphne. ,,Už nesmíme ztrácet čas."
Andromeda přikývla. ,,Dobře, všechny svolej. Musíme být připraveni a nenechat nic náhodě."
,,Spolehněte se na mě," usmála se Daphne a opět vstoupila do krbu. Andromeda šla do koupelny a napustila si vanu. Pomyslela si, že příště, když v ní bude ležet, bude oslavovat velké vítězství.
~ ~ ~
Ted si právě dělal čaj a do něho si nalil trochu rumu, když se Bellatrix s Hermionou přemístily do domu. Rychle rum uklidil a dělal jakoby nic. Bella mu kývla na pozdrav a šla s Hermionou nahoru, kde jí napustila horkou koupel a dala jí trochu prostoru. Šla mezitím za Tedem.
,,Copak se stalo?" Zeptal se starostlivě.
,,Andromeda se stala," zakroutila hlavou a posadila se k němu ke stolu.
,,Andromeda?" Ošil sebou. ,,Tys ji viděla? Jak se má?" Skousl si ret.
,,No, řekněme, že není zrovna ve své kůži," odpověděla Bella a šla si nalít panáka ohnivé whiskey.
,,Přemýšlel jsem o tom a možná bych ji rád viděl," řekl. ,,Možná by mi to mohlo pomoct. Nevím sice jak, ale chytám se stébel," povzdychl si a napil se čaje s rumem.
,,Tede, nedělej si iluze, není to ta Andy, kterou jsi znal. V jejích očích se zrcadlí šílenství."
Ted si povzdychl. ,,Všechno se tak změnilo. Přemýšlím, koho ještě ztratím. Nejdříve Andy, teď Evelyn. Za co mne svět trestá?" Napil se a snažil se rozmrkat slzy.
,,Já vím, já ji také ztratila a taky to pro mne nebylo jednoduché. Možná to bylo ještě těžší, než si myslíš, Tede," kopla do sebe skleničku a Ted přikývl.
,,Jako bych to nevěděl, Bello," ušklíbl se. ,,Všichni to věděli, bylo to veřejné tajemství. Ale řekni mi jedno, podařilo se ti s ní něco mít?"
,,Ano, Tede, byla to chvilka štěstí, která pominula," zadívala se z okna. ,,Nepřipadá ti, že se tam všechno zase mění? Mám zlé tušení," řekla, ale než stačil Ted odpovědět, sešla dolů Hermiona. Na sobě měla šaty, které jí Bella nechala v koupelně.
,,Pane Tonksi," mírně se usmála na pozdrav.
,,Ahoj Hermiono," usmál se zpátky.
,,Bello, mohla bych s tebou mluvit o samotě?" Bella přikývla a odvedla Hermionu vedle do obývacího pokoje. Posadily se na gauč.
,,Tak o co jde?"
,,O Andromedu. Tentokrát ji nemůžeš ochránit. Zabila Evelyn, ublížila Narcisse, uvěznila mě a...," zachvěl se jí spodní ret, nedokázala to vyslovit. ,,Nemůže jí to projít! Vím, jak moc ji miluješ, Bello, ale tentokrát to tak nenechám. Bude potrestaná za to, co udělala," řekla jistě.
,,Ale jak si můžeš být jistá, že ji opravdu zabila?" Pozvedla Bella obočí. ,,Žádné přímé důkazy na to nejsou. Ani svědek, který by proti ní svědčil. Nějaký anonymní dopis jako důkaz neobstojí."
Hermiona se zamračila. ,,Je to smrtijedka! A když je schopna crucia na své sestře, tak i zabití někoho nevinného! A měla motiv! Ten motiv sedí v kuchyni! A já budu hledat, dokud ten důkaz nenajdu. Udělám všechno, abych ji viděla hnít v Azkabanu!"
,,Mám takový pocit, že se tohle pro tebe stává něčím osobním," řekla. ,,Ublížila ti, vím. Ale nemáš přímé důkazy. Ten dopis mohl poslat kdykoli a navíc i kdyby s ní mluvila, tak to ještě nemusí nic znamenat."
,,Říkej si co chceš, ještě dnes s tím půjdu na ministerstvo," zamračila se a Bella si povzdychla.
,,Víš, že jsem si myslela, že tě unesl Weasley?"
Hermiona se zašklebila. ,,Je stejná jako on. Šílená a ubohá."
,,Andromeda není ubohá. Nikdy nebyla. Jen moc ublížená."
,,A to jí dává právo vzít mi něco, co jsem jí dát nechtěla? Co jsem si šetřila pro toho pravého člověka? A ještě způsobem tak brutálním, že nedokážu udělat ani krok bez toho, aniž bych necítila bolest?" Slzy vzteku se jí začaly kutálet po tváři. Bellatrix nevěděla, co na to říct. Co Andromeda udělala, byla ohavnost, věděla to, ale nemohla Hermionu nechat, ať si svou osobní bolest léčí na ní. Bez důkazů je stále nevinná. Čemu však zabránit nemohla bylo, aby byla Andromeda předvedena k oficiálnímu výslechu.
Bystrozorové se ten podvečer vydali do současného domu Andromedy McLaggenové. Ta tam však nebyla, bylo tam jen ticho a klid. Andromeda totiž právě se svými smrtijedy vcházela rozplývavou skříní do Bradavic.
Ušklíbla se. ,,Tak Bradavice. Přivítejte Andromedu zpět. Měli byste, protože teď započne nová éra," ušklíbla se. ,,Jděte! Nejdříve zneškodněte profesory a zajistěte studenty. Seberte jim hůlky a těm, kteří se přidají k nám, slibte odměnu. Já, Daphne, Lacerta a bohužel Tiberius půjdeme zneškodnit ředitelku, ale dávejte si pozor. Bystrozorové tu budou každou chvilkou," vydala rozkazy. Bradavice však nebyly jediným místem, které právě teď hodlala ovládnout. Tím druhým a důležitým bylo ministerstvo. Na ty tři se obrátila s úšklebkem. ,,Započínají lepší časy."

Kapitola Sedmnáctá: Převrat (část první)

Sobota v 20:09 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
+18
Dny plynuly a Ted stále nenacházel nic, co by jej utěšilo. Moc mu nepomáhalo mu ani to, že bystrozorové stále neměli žádnou stopu, která by vedla k dopadení vraha Evelyn. Společnost mu dělala Bellatrix, který ho dokonce nechala spát u sebe na roztahovacím gauči, protože mu doma Evelyn vše připomínalo. Belle to nevadilo, alespoň se tolik necítila sama a navíc, většinu času byla stejně v práci a dělala s Hermionou na jeho případu. Ať se však snažily, jak chtěly, tak stále nic nenacházely.
Collin svou zkoušku nakonec zvládl, ale Bella s Frankem přimhouřili všechny oči, které měli i ty, které neměli, aby prošel. Domluvili se však, že než ho pustí do terénu, bude stále ještě zlepšovat své nedokonalosti a vyplňovat mezery.
Bellatrix šla ten večer s Hermionou do baru. Hermiona ji přemluvila, aby si jeden večer odpočinula, protože Belle už to lezlo na mozek. Seděly u baru a popíjely. Bella pila ohnivou whisku a její myšlenky poletovaly od Evelyn k Andy. Hermiona ji dokonce přemluvila k jednomu tanci, ale nijak extra jí to myšlenky neodvedlo. Nicméně byla ráda, že se mohla na chvíli vyřádit.
,,Jak se daří panu Tonksovi?" Zeptala se Hermiona, když opět seděly u baru a objednaly si další, už čtvrtou skleničku.
,,Jak by ses asi cítila, kdyby ti zemřel někdo, koho jsi milovala?" Pozvedla Bella obočí a Hermiona jen přikývla. Znala ten pocit. Myslela na své rodiče. Nevěděla, zda jsou mrtví či naživu a jediné, co ji oddělovalo od smutku a hořkých slz, byla naděje.
Bella do sebe kopla další skleničku. ,,Myslím, že mám dost. Půjdu domů, zkontroluji Teda a ty by sis taky měla jít brzy lehnout, ať jsi zítra čilá, protože budeme pokračovat," řekla Bella, zaplatila a oblékla si kabát.
,,Dobře," přikývla Hermiona a také se oblékla. Společně vyšly ven.
,,Tak dobrou, Grangerová," ušklíbla se Bella. ,,A díky za fajn večer."
,,Taky jsem si ho užila," pousmála se Hermiona a už jen viděla, jak se Bella přenesla. Povzdychla si a přemístila se také. Ne však domů, ale zpátky do kanceláře. Chtěla si ještě jednou pojít nějaké věci k případu, zda něco nepřehlédla. Když stála v Bellatrixině pracovně, všimla si, že na zemi leží jakási obálka. Zvedla ji a otevřela.
Madam Blacková, píši vám ve věci toho, co jsem viděla na vlastní oči. Nechci vyzradit svou identitu, jelikož mám strach o svůj život, avšak viděla jsem před ministerstvem pozdě večer toho dne, kdy madam Tonksová zemřela, jak se baví se smrtijedkou Andromedou McLaggenovou.
Hermiona se zamračila. Andromeda měla motiv, Teda Tonkse, a k tomu zločinnou minulost, mohla být tedy podezřelá. Hermiona se rozhodla, že nebude ztrácet čas a vyšetří to ještě dnes. Bylo teprve osm hodin, vydala se proto přímo za Andromedou McLaggenovou.
~ ~ ~
Andromeda seděla na Rosier Manor a čekala na svého vnuka. Za těch pár dní se činila. Děti těch, kteří se rozhodli ji následovat, slíbili, že do školy dostanou rozplývavou skříň. Ta, která tam byla před válkou, byla totiž zničena. Sehnala velký počet následovníků a mnoho z nich také vysoce postavených. Většina čistokrevných rodin ji podpořila a měla své lidi jak na ministerstvu, tak v Bradavicích. Velmi jí pomáhala Daphne, která byla teď na Rosier Manor jako doma. Trávila všechen svůj čas organizováním věcí pro Andromedu a jejich věc. Ve skrytu duše totiž doufala, že se stane její pravou rukou, ovládne s ní svět a zapíše se do historie. Andy jí velmi imponovala. Když obdivovala Bellu, myslela si, že ji nikdy nikdo nepřekoná. Byla pro ni vrcholem moci, vzorem ženy, která vždy dostala, co chtěla. Ale Andromeda byla úplně jiný odvar. Byla snad ještě odvážnější a k tomu kapku šílená a velmi chytrá, takže pokud si něco usmyslela, neexistovalo na tomto světě nic, co by ji zastavilo.
Andromeda se z ničeho nic nahlas zasmála. Daphne zvedla hlavu od svých poznámek a uviděla, jak má ve tváři pobavený výraz.
,,Čemu se smějete?" Pozvedla Daphne obočí.
,,Jen jsem si vybavila, jak se Tiberius vždy tváří, když ho ztrapním. Baví mě to. Je jak malé štěně. Malé bezbranné zvířátko, které se nedokáže bránit," zatvářila se spokojeně.
Daphne se ušklíbla. ,,Ano, váš bývalý manžel. Je to slaboch, dle mého. Jak se mohl stát smrtijedem, to nechápu," nakrčila nos a Andromeda se zatvářila pobaveně.
,,Kde je vůbec Lacerta? Nevidělas ji? Přijde mi, že poslední dobou tráví spoustu času někde venku."
,,Možná bych věděla," ušklíbla se. ,,Viděla jsem ji, jak se několikrát sešla s jistým blonďatým mládencem, ale myslela jsem, že o tom víte."
Andromeda se zamračila. Moc dobře věděla, o koho šlo. Ten mudlovský šmejd, který se přišel ucházet o místo v jejích řadách. Jaká to troufalost, pomyslela si. A teď si ještě dovoluje scházet se tajně s její dcerou. To nehodlala nechat jen tak. Nicméně své plány si musela nechat na později, protože právě dorazil její vnuk.
,,Persee!" Zvedla svého vnuka do náruče. ,,Jak se má světlo mého života?" Dala mu eskymáckou pusu.
,,Bylo mi po tobě smutno, babičko," řekl a přitulil se k ní. Daphne se musela pousmát, jak roztomilý byl.
,,Promiň, Persee, ale babička měla moc práce. Ale nebuď smutný, vynahradím ti to. Jak se má maminka a co dědeček s Narcissou?" Pousmála se.
,,Maminka často někam chodí a nechává mě hlídat dědečkem. Ten se má asi dobře, ale babička prý zakopla a spadla ze schodů. Má spoustu bebínek," zatvářil se smutně, Andromeda se však ušklíbla. Moc dobře věděla, že její sestra nespadla ze schodů, ale že ji tak zřídilo crucio, které proti ní vyslala.
,,Teta Cissy bude jistě v pořádku, neměj o ní obavy," řekla Andromeda a pohladila ho po vláskách. ,,Mimochodem, tohle je Daphne, má asistentka," usmála se, Perseus se styděl, tak se k ní přitiskl ještě víc.
,,Těší mě, mladý rytíři," zazubila se Daphne, Perseus však schoval obličej své babičce ke krku, Daphne se uchechtla.
,,Babičko, nemůžu tady s tebou zůstat už napořád?" Zeptal se Perseus a tiskl se k ní.
,,Chceš být s babičkou víc než s maminkou?" Zeptala se Daphne.
,,J- já nevím," řekl trochu zmateně. ,,Chci být s oběma."
,,Dnes tady se mnou můžeš zůstat přes noc, když budeš chtít a dále uvidíme, dobře?" Pousmála se a Perseus přikývl.
,,Mohl bych ti teď něco nakreslit?"
,,Ovšem, ale nejdříve bych se s tebou pomazlila. Jak pořád pracuji, tak se cítím sama," polechtala jej na krčku.
,,Tak jo," zachechtal se Perseus, Andy se s ním posadila na gauč a začala ho objímat a pusinkovat.
,,Nechám vás," řekla Daphne a odešla pryč.
,,Voníš babičko něčím strašně voňavým," řekl a zachechtal se, když mu pusou zaprděla na bříško.
,,Ano? A čímpak?" Pousmála se.
,,Voníš jako skořice," zachechtal se. ,,Voní ti tak vlasy," přivoněl si k nim.
,,Ty zase voníš jako vanilka," dala mu pusu na nos.
,,Babičko, proč si nenajdeš nějakého dědečka, abys nebyla tak sama?" Zeptal se najednou.
Andy si povzdychla. ,,Já nikoho už nechci, Persee, takto mi to vyhovuje."
Perseus si také povzdychl. ,,Ale máš mě, babičko! A já tě neopustím a budu tě vždy před všemi chránit," pousmál se a objal ji, pak si však nahlas zívl.
,,Chceš spinkat, princátko?" Usmála se. Perseus přikývl a promnul si oči. Andy jej vzala do náruče a odvedla k sobě do postele. Převlékla ho do pyžama, přikryla a lehla si ještě v šatech vedle něj. Hladila ho, dokud neusnul.
~ ~ ~
Hermiona se přemístila před Malfoy Manor. Vzala za velké klepadlo a několikrát jím udeřila do dveří. Po chvíli se dveře otevřely a stála v nich skřítka.
,,Copak si přejete, slečno?" Zeptala se.
,,Jsem tady za Andromedou McLaggenovou. Musím s ní mluvit," odpověděla Hermiona. ,,Je to opravdu naléhavé."
,,Madam McLaggenová tady už nebydlí. Skřítka se ale smět zeptat paní Malfoyové, jestli vy moci dál."
,,Ty náhodou nevíš, kam šla?" Zkusila to, protože se jí moc nechtělo stát tváří v tvář lady Malfoyové.
,,Ne," odpověděla skřítka.
,,Dobře, děkuji tedy, počkám," pousmála se na ni. Skřítka opět zmizela v domě a po chvíli se zase vrátila.
,,Slečna může jít za madam. Madam je nahoře, rány mastičkou léčí," smrkla a vedla Hermionu k ní. Když Hermiona došla k Narcisse, nedočkala se žádného povrchního úšklebku či namyšleného pohledu, což nečekala a mírně ji vyvedlo z míry i to, že se Cissa usmála a nabídla jí místo k sezení. Všimla si jejich podlitin a zamračila se.
,,Co se vám stalo? Kdo vám takto ublížil? Nemusíte se bát o tom mluvit. Nejste na to sama!" Vychrlila ze sebe Hermiona. Na násilí na ženách byla háklivá, sama si to dvakrát zažila od Rona.
,,Nic se nestalo, jen jsem spadla ze schodů a tím bych to uzavřela. Proč jste tady?" Zeptala se už poněkud odtažitěji.
Hermiona si povzdychla a řekla si, že tohle vyřeší později. ,,Přišla jsem za vaší sestrou Andromedou. Musím vědět, kde teď přebývá."
,,Má sestra teď bydlí na Rosier Manor. Co jí chcete?"
,,To nemohu říct, souvisí to s případem, jsem zde pracovně," řekla. ,,Nicméně děkuji, moc jste mi pomohla. A až se vrátím, vyřešíme tohle," ukázala na její modřiny. ,,Nečekala na odpověď a rovnou se přemístila na Rosier Manor. Bohužel udělala tu chybu, že nezkontrolovala, zda Manor nestřeží nějaké kouzlo. Střežilo. A to takové, které nepřítele přeneslo rovnou do manorského sklepení. Hermiona cítila, jak dopadla na tvrdou podlahu.
,,Auuu, sakra!" Zaklela. Andromeda ihned věděla, že má v domě vetřelce. Posadila se a zamračila. Persea přikryla a kdyby se náhodou vzbudil, tak na stůl vykouzlila skleničku s vodou a ložnici zabezpečila kouzlem. Hůlku držela pevně v ruce, když scházela dolů do sklepení. Otevřela dveře.
,,TY?!" Zamračila se. ,,TY MRCHO JEDNA!" Zakřičela Andy a odzbrojila Hermionu. ,,Ty se ještě opovažuješ po tom všem mi přijít na oči?"
Hermioně vyletěla hůlka z ruky a vytřeštila oči. ,,Přišla jsem sem kvůli případu, který řešíme, konkrétně se týká vraždy Evelyn Tonksové," řekla a ruce držela zvednuté.
,,Jaký je to pocit šukat mou sestru, co?" Ignorovala vše, co řekla.
,,C-cože? Kterou?" Nechápavě zamrkala.
,,Nedělej hloupou! Ovšem, že Bellatrix!"
Hermiona překvapeně zamrkala. ,,Bellatrix? Ale jak vás tohle napadlo?"
,,Viděla jsem vás! Ten polibek! Zaplatíš za to!" Dala jí facku, až spadla na zem.
,,Aaaaahhhh," křikla Hermiona a chytila se za tvář, která ji štípala, v očích měla slzy. ,,Ano! Já ji políbila, líbila se mi dlouho, ale ona mě nakonec odstrčila! Řekla mi, že má konečně někoho, koho miluje a na kom jí záleží a nechce to pokazit! Takže mezi námi NIC nebylo!!! Kromě toho polibku, který jsem jí dala, sakra! Nejsme spolu a nikdy nebudeme! Miluje někoho jiného!"
,,Ty lžeš! Vzalas mi ji, vzalas mi poslední naději na lásku, ty nechutná mudlovská šmejdko!" Kopla do ní.
Hermiona zakvílela. ,,C-cože? To jste vy ta její láska?" Vytřeštila oči. ,,Vždyť jste její sestra!" Zhluboka dýchala. ,,Pusťte mě a nechte si ji. Je jen vaše a já vám radím, abyste jí hned poslala sovu, je jako tělo bez duše! Mezi ní a mnou je tak maximálně zeď v pracovně!" Řekla už zoufale a držela se za břicho, do kterého ji Andromeda kopla.
,,Já ti nevěřím! Jsi totiž bystrozorka! Něco na mne zkoušíš!" Zatvářila se šíleně a svázala ji. Ty už nikdy nespatříš denní světlo!" Zvedla její hůlku ze země a otočila se k odchodu.
,,Zabila jste Evelyn Tonksovou! Viděli vás s ní! A měla jste motiv! Teda Tonkse! Zabijete mě teď taky jako jste zabila ji?"
Andromeda se otočila, její oči byly zúžené a rty pevně semknuté. ,,Já si nikdy ruce nešpinila a nikdy bych nezabila člověka. Možná šílená jsem, ale nezabíjím. Maximálně dám sem tam crucio. Nebo psychická šikana. Miluji pomalé bláznění a utrpení. Rychlost není má silná stránka."
,,Najdu důkazy, to mi věřte a tentokrát se z toho nevyhrabete! Ani Bella vám nepomůže!"
,,A já ti říkám, že to chcete na mne navléknout, abys měla Bellu jen pro sebe!" Šíleně se rozesmála. ,,Ale to ti nedovolím, ty hlupačko!" Zamyslela se. ,,Já tě vlastně už jednou mučila, že ano?" Ušklíbla se. ,,Co kdybychom pokračovaly tam, kde jsme přestaly?" Spoutala jí ruce za zády, sedla si na ni a zajela jí rukou do kalhotek.
Hermiona se zamračila. ,,Jděte ode mě! Tohle není žádná hra! Tohle je fakt! Notak, prosím, pusťte mě! Tohle mi nemůžete udělat, ne znovu, NE!" Ošívala sebou.
,,Mohu! Já mohu všechno!" Zasmála se. ,,Řekni mi... jsi ještě panna? Protože před rokem jsi ještě byla," ušklíbla se.
,,Co je vám do toho?" Zamračila se. ,,Dejte tu ruku sakra ven z mých kalhotek!" Křikla, ale hlas se jí chvěl, vypadala tak moc jako Bella.
,,Fajn, tak to otestujeme," strčila do ní prst a ušklíbla se. ,,Tohle tě naučí, že NIKDY nemáš stát v cestě Andromedě Blackové!"
,,Auuu, auuu!" Sykla Hermiona bolestí. ,,Ne tak moc... tohle bolí!" Skousla si ret.
,,Smůla!" Vrazila jí tam rovnou tři prsty a začala s nimi pohybovat. Hermiona vypískla a Andromedě na ruku stekl pramének krve. Rozplakala se.
,,Proč? Na tohle jste neměla právo," tekly jí slzy po tváři. ,,Tohle nepatřilo vám!" Sténala bolestí.
,,Ale ty přece víš proč, drahoušku," ušklíbla se. ,,Za ten polibek přeci," nevinně zamrkala, ale pak se zatvářila jako šílenec. ,,Teď budeš trpět jako já," přidala čtvrtý prst a Hermiona vyjekla. ,,Teď už mi to patří. Vzala jsem si to! Vzala jsem si to, co bylo tvoje, stejně jako tys mi vzala ji," vrazila jí tam celou pěst a Hermiona nahlas zakřičela.
,,Ale Bellatrix miluje vás," plakala. ,,Nikdy jsem ji neměla a nikdy nebudu... už nemám důvod lhát," slzy jí stékaly po tváři z části z bolesti a z části ze vzteku na sebe, že byla vzrušená. Andromeda jí druhou rukou silně masírovala klirotis a Hermiona i přes tu bolest cítila, že brzy bude.
,,Andromedo... A... n... dromedo...," stahovala se kolem její ruky, když vtom Andromeda přestala, ruku z ní vytáhla a prsty si olízla.
,,Tvá krev je sladká a šťávy výborné. A teď mne omluv, jdu zkontrolovat můj poklad," vstala. Myslela tím svého vnuka.
,,Ne... prosím... už... budu... pokračujte... prosím," skousla si ret.
,,Ne," zamračila se. ,,Svůj vztek jsem si vybila. Třeba zase zítra. Dobrou noc," ušklíbla se a odešla. Hermiona vztekle zaskučela, protože její ruce byly spoutané, takže se nemohla dodělat sama. Bolelo ji to, ale snažila se na to nemyslet. Položila se na studenou podlahu a zavřela oči. Smířila se s tím, že stráví noc v této cele a zítra se uvidí, jaké bude mít možnosti.
 


Kapitola Druhá: Sázka (část druhá)

4. října 2017 v 20:14 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
,,Smím prosit?" Zašeptal Harry Ginny do ucha a dal jí polibek na krk, až jí vyskočila husí kůže.
,,Ano," Přikývla. Harry svou snoubenku vyvedl na parket.
,,Jsi nádherná, drahá, dnes ti to moc sluší" zalichotil jí.
,,Děkuji, ty taky nevypadáš špatně," zazubila se a vlepila mu polibek, Harry vytřeštil oči.
,,Ten jsem tedy nečekal," zasmál se, Ginny však trochu posmutněla. ,,Stalo se něco?"
,,Ne, nic, Harry, já jen... Ronovi by se tady líbilo. Chtěl na další tancovačku pozvat Hermionu. Tehdy byl z toho špatný, když mu ji vyfoukl Krum. Nedával to najevo, ale já to na něm poznám, jsem jeho sestra... byla jsem," pokusila se rozehnat slzy mrkáním.
,,Já vím, Ginny, taky mi chybí," dal jí pusu na čelo. ,,Ale on by nechtěl, abys byla smutná. Ani já, ani Hermiona. Přál si dokonce veselý pohřeb."
,,To asi zapomněl na mamku a na to, jak citlivá umí být," ušklíbla se. ,,Bylo strašné ji vidět tak zlomenou. I taťku. Ten se sice na nás usmíval, utěšoval nás, ale vím, jak moc mu to ublížilo. Je tak statečný..."
,,Ano, to je. I ty jsi. A já jsem tady pro tebe a vždy budu," pohladil ji po tváři.
,,Já vím, Harry," usmála se. ,,Já vím."
~ ~ ~
Paní Weasleyová s panem Weasleym seděli u stolu a popíjeli víno. Molly pozorovala Ginny a byla ráda, že si našla někoho jako byl Harry. Dle jejího názoru to byl moc hodný hoch, nehledě na to, že nebýt jeho, nikdo z nich by zde už nejspíše nestál. Byla si jistá, že s ním bude šťastná a také že on se o její malou holčičku postará. Jak překvapená byla, když jí ukázala Ginny zásnubní prsten a jak šťastná byla za ni. Chtěla pro ni připravit dokonalou svatbu. Na vnoučata se těšila nejvíce. Chyběl jí ten dětský křik okolo. Když teď měla doma Teddyho, nenechala si ujít příležitost ho Andy vzít a hrát si s ním. Teddy byl právě teď v domě se skřítkou, kterou si najali, aby si Andy mohla na chvíli odpočinout. Potřebovala to jako všichni ostatní. Molly poklepala svému manželovi, který se bavil se svým bratrancem z druhého kolena, na rameno.
,,Arthure, jsou spolu tak krásní," povzdychla si Molly a ukázala na Harryho a Ginny. ,,Pamatuji si, jak jsme byli takto mladí a zamilovaní my dva."
,,Ale my přeci pořád jsme," poznamenal Arthur. ,,Mladí i zamilovaní," dodal a uchechtl se.
,,Řekni to," skousla si Molly ret.
Arthur se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha: ,,Mollinko, šmudlinko."
Molly zrůžověla. ,,Jdeme tančit!" Rozkázala, popadla ho za ruku a vedla ho na parket.
~ ~ ~
Hermiona s Eddie tančily spolu a Eddie neustála sjížděla pohledem na Andromedu, která se bavila s jakýmsi mužem. Hermiona se ohlédla.
,,Ty jsi šílená," zavrtěla hlavou. ,,Tohle ti nevyjde. Ta už je myšlenkami a vším ostatním úplně jinde."
,,Nemyslím si. Po tom, co se stalo, určitě bude chtít najít nějaké rozptýlení, únik z reality."
,,Podle mě se jen a pouze zklameš," zavrtěla hlavou Hermiona.
,,Myslíš? Pojďme se vsadit."
,,Chceš se vsadit? A co přesně by mělo být předmětem sázky?" Pozvedla pobaveně obočí.
,,Že mě Andromeda políbí či se nechá políbit do tří měsíců. Dobrovolně."
,,Jsem ráda, žes dodala slovo dobrovolně," uchechtla se Hermiona a Eddie se ušklíbla.
,,Když vyhraju, půjdeš na rande s tím, koho ti vyberu," řekla a Hermiona si povzdychla. ,,A když prohraju-"
,,Když prohraješ, tak svedeš Minervu McGonagallovou," uchechtla se Hermiona.
,,Ano? Je to kočka?" Zazubila se Eddie.
,,No... kočka to je, to bez pochyby" zasmála se Hermiona, protože se jí vybavila zvířecí podoba současné ředitelky Bradavic.
,,Fajn, platí," podala jí ruku, do které si předtím plivla. Hermiona nakrčila nos, ale dlaň jí stiskla. ,,Dívej se a uč se," ušklíbla se Eddie a vydala se směrem k Andromedě.
,,Ehm ehm," odkašlala si, aby upoutala pozornost. ,,Můžu vzít překrásnou dámu na parket?" Uchopila její ruku a věnovala jí na ni polibek. Muž vedle Andromedy se rozesmál.
,,Kolik ti je, děvče?" Pobaveně se na ni díval a Eddie se zamračila.
,,Dost na to, abych mohla tančit, nemyslíte?" Pozvedla obočí.
,,Počkej si raději na nějakého mladíka," zakroutil pobaveně hlavou. Eddie viděla v jeho tváři výsměch a to si nehodlala nechat líbit. Sáhla proto po hůlce, avšak Andy si toho včas všimla a zastavila ji.
,,Jistě, ráda si zatančím," řekla a postavila se. Eddie se zeširoka usmála a její vztek byl ten tam.
,,Už jsem vám řekla, jak moc vám to sluší, madam?" Zeptala se Eddie, když spolu tančily na pomalejší píseň. Eddie si tiskla Andromedu k sobě.
,,Ano, v domě," pousmála se a nepatrně se od ní oddálila.
,,Ahh," řekla Eddie a všimla si, jak je Hermiona pobaveně pozoruje. ,,Teď se budeme vídat často. To bude skvělé, nemyslíte?"
,,Předpokládám, že budeme, když spolu budeme celý rok na stejné budově," odpověděla Andy zdvořile a s úsměvem.
,,Možná bychom mohly na čaj nebo na něco silnějšího, například na víno," usmívala se Eddie.
,,To by mi tvá teta dala, kdybych tě podporovala v pití vína," uchechtla se Andromeda.
,,Čaj zní také dobře," zkusila to znovu Eddie.
,,Možná," usmála se Andy. ,,Děkuji za tanec," řekla, když píseň skončila a vydala se zpátky k onomu muži, Eddie zase k Hermioně.
,,Tak jak to šlo?" Pozvedla pobaveně obočí.
,,Výborně, skvěle se chytala," řekla Eddie a tvářila se, jakože má vše pod kontrolou, ale ve skutečnosti jí bylo jasné, že to tak lehké, jako s dívkami z Krásnohůlek, nebude. Na ty stačilo zamrkat svýma hlubokýma, bledě modrýma očima, prohrábnout si svůj tomboy sestřih a bylo to. S Andromedou už tolik jistoty necítila a měla strach, že sázku prohraje. Ale měla na to ještě celé tři měsíce. Musela vymyslet dokonalý plán.
,,Tak výborně, že teď tančí a flirtuje s tím mužem támhle na parketě?" Zatvářila se pobaveně a Eddie si povzdychla. Nalila si sklenku vína a vypila ji. ,,Opatrně s tím, ať ti není špatně."
,,Neboj, nebude, víno jsme v Krásnohůlkách pily v posledním ročníku běžně. Zahrady tam jsou obrovské a je tam spousta míst, kde se dá krásně zašít," zazubila se.
,,Jo, to v Bradavicích taky, ale nikdy nevíš, jestli ti zrovna tam bazilišek neukousne nohu," ušklíbla se Hermiona, protože si v hlavě vybavila posledních sedm let.
,,Co prosím?" Zamrkala Eddie.
,,Nic, jen se tam člověk nikdy nenudí," uchechtla se. ,,Tak na poslední školní rok, snad poprvé klidný," pozvedla sklenici a přiťukla si s Eddie.

Kapitola Druhá: Sázka (část první)

4. října 2017 v 20:13 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ The world is divided into two classes, those who believe the incredible, and those who do the improbable. ~
- Oscar Wilde
Hermionu ráno probudil křik, který k jejímu pokoji doléhal zvenku. Přešla k oknu, aby se podívala, co je jeho původcem a uviděla Freda, George, Harryho, Ginny a Eddie, jak hrají famfrpál. Povzdychla si a sešla dolů na snídani. U stolu seděli pan Weasley s paní Weasleyovou a Andromeda.
,,Dobré ráno," pozdravila Hermiona a usmála se.
,,Dobré, Hermiono," usmála se na ni paní Weasleyová zpátky a nalila jí kávu. ,,Posaď se, máme tady cereálie, tousty, džus, dej si na co máš chuť, drahoušku," řekla a odháčila svetr, který se jí zadělal za židli.
,,Děkuji," posadila se a usmála se na Andromedu před sebou. Pan Weasley si četl noviny a u toho ukusoval toust.
,,Pročpak nehraješ s nimi, Hermiono?" Zeptala se Andromeda a upila kávy.
,,Protože nejsem zrovna nadšenec famfrpálu. A abych pravdu řekla, létání mi tolik nejde," nasypala si do misky cereálie a zalila je mlékem.
,,Není nic, co by tobě nešlo, drahoušku," řekla paní Weasleyová a dolila svému manželovi čaj.
,,Děkuji, ale tak to není," řekla Hermiona. ,,Jen se ráda učím, ale jsou věci, které se nedají naučit nazpaměť," pokrčila rameny.
,,A co tě nejvíce ve škole baví?" Zeptala se Andromeda.
,,Mám ráda přeměňování a také obranu. Formule jsou také zajímavé, stejně tak péče o kouzelnické tvory... nevím, asi tak od každého něco. Dokonce i dějiny mne docela bavily," pokrčila rameny a dala si do pusy lžičku cereálií.
,,Opravdu?" Pozvedla Andromeda obočí. ,,I dějiny? Upřímně, jsi první člověk, který mi tohle řekl," tiše se zasmála a utřela si ústa ubrouskem.
Hermiona se uchechtla a chystala se něco říct, když vtom se dovnitř vřítili Eddie s dvojčaty.
,,Ale tys podváděla, tohle nebyla čestná hra!" Skuhral Fred.
,,Přiznejte si to, hoši, jsem prostě lepší," řekla, pozdravila sedící u stolu, mrkla na Adnromedu a šla rovnou do koupelny.
,,Vy dva, běžte se taky umýt, děláte mi tady svinčík!" Zamračila se Molly.
,,Jo, mamko! Půjdeme se koupat s Eddou, stejně je to skoro kluk," uchechtli se George.
,,Použijte koupelnu nahoře!" Zamračila se.
,,Fáááájn!" Řekli unisono a vyběhli nahoru.
,,A ten svinčík si uklidíte!" Zakřičela ještě za nimi a povzdychla si. ,,Promiň, Andromedo, oni jsou nepoučitelní," zakroutila hlavou.
,,Ne, to je v pořádku, alespoň je tady veselo," pousmála se trochu smutně na Molly.
,,To ano," řekla a začala zametat zaschlé bláto, které tady po sobě zanechali. Když vysypávala lopatku do koše, náhodou z okna zahlédla Ginny s Harrym, jak se prohánějí na koštěti.
,,Příští rok nás čeká velká svatba," řekla Molly. ,,Musíme ještě hodně našetřit, Arthure. Teď, když už jsou děti velké, přemýšlela jsem, že vezmu nějakou práci," levitovala lopatku zpátky do skříně.
Pan Weasley složil noviny.,,A co bys ráda dělala?" Pousmál se.
,,Já nevím, možná bych si šla udělat zdravotnický kurz k Mungovi," pokrčila rameny. ,,Jako žena v domácnosti s tolika dětmi jsem se nenudila, ale teď už bych se ráda k práci vrátila."
,,Pokud budeš chtít," pousmál se Arthur a Molly přikývla.
,,A co ty, Andromedo, jak se těšíš do Bradavic?"
,,Já vlastně ani nevím. Bude tam spousta vzpomínek na mé sestry a na Teda," povzdychla si. ,,Ale jsem vděčná, že ta nabídka přišla, jelikož bych nemohla jen tak sedět doma, spát v posteli, ve které jsem spala s ním, chodit kolem pokoje, který patřil Nym a ve kterém jsou věci uložené tak, jak je tam zanechala," povzdychla si. Hlavně si to teď nemohu dovolit. Měli jsme s Tedem nějaké úspory, takže bych chvíli dokázala žít jen z toho, ale co potom? Musím se postarat o Teddyho," podívala se na maličkého, který vedle ní ležel v kolébce a natahoval ručičky k hračkám, které visely nad ním.
,,Bude to zase dobré, Andromedo, uvidíš, rozptýlíš se, budeš mezi mladými, poznáš nové lidi a hlavně nebudeš sama," řekl Arthur.
,,Asi ano. Já mám jen strach, jak to tam zvládnu s Teddym. Bude tam spousta lidí a to není místo pro malé dítě. Není tam klid."
,,Uvidíš, že to bude dobré a že si to tam Teddy zamiluje. Jaké dítě dostane příležitost vyrůstat v Bradavicích, kde se toho může tolik naučit?" Pousmála se Molly a pohladila ji po ruce.
,,Jen aby se z něj pak nechtěl stát také bystrozor," ušklíbla se. ,,To bych mu nedovolila," zakroutila hlavou.
,,To je ještě daleko, Andy," poplácala jí Molly po rameni a dala umýt nádobí. ,,Mmm, tak co si dáme na oběd?"
Pan Weasley zpozorněl. ,,Já bych si dal svíčkovou," olízl se a Molly se usmála. ,,A co ty, Andy?"
,,Já ti s ní pomůžu," řekla a zvedla se.
,,Tak jsem to nemyslela," uchechtla se Molly.
,,Já vím, ale je to bez diskuze. Půjdu Teddyho nakrmit a uložit a pak se do toho dáme," řekla, mávla hůlkou a dítě i s postýlkou levitovala vedle do pokoje.
,,A já se půjdu podívat ven na Harryho a Ginny," řekl Arthur a odešel ven. Molly sklidila zbytek stolu, smetla pár drobků z toustu, které tam Arthur zanechal a připravila si ingredience k obědu.
~ ~ ~
Pozdě večer toho dne se Eddie vydala na tajnou misi do kuchyně, aby klukům ukradla pár čokoládových žabek. Eddie kluky měla ráda, vždy si přála sourozence, ale nikdy žádného neměla, protože matka po ní už děti mít nemohla. Už odmala byla více kluk než holka a přemlouvala otce, že chce chodit do Kruvalu, což striktně odmítl. Bylo to moc daleko a neměl tam žádné příbuzné. Navíc mezi tolika muži měl o svou holčičku strach. Eddie poté přišla s nápadem, že chce chodit do Bradavic. Molly souhlasila s tím, že by mohla u nich bydlet, jako dítě u ní trávili alespoň dva týdny každé léto. Jednou dokonce přijeli na Vánoce a pro Eddie to byly nejlepší Vánoce, které kdy zažila. Měla tam kluky a nenudila se, kdežto doma moc přátel neměla. V Krásnohůlkách byly pouze něžné dívenky a Eddie se tam necítila dobře. Hlavně v jejich školní uniformě. Byla šťastná, když si ony stříbrné šaty mohla na víkend sundat a obléct si pohodlné kalhoty.
Eddie se potichu plížila dolů ze schodů a všimla si, že Molly s Arthurem sedí venku na lavičce před domem, ušklíbla se. Vkradla se do kuchyně a opatrně potichu našlapovala. Když došla ke špajzu, otevřela jej a nahlédla dovnitř.
,,Noční mlsání?" Ozvalo se za ní a Eddie nadskočila, až shodila na zem kovové síto, které udělalo obrovský hluk. Otočila se a v šeru místnosti uviděla sedět Andromedu, která se na ni pobaveně usmívala.
,,N-ne, já... já jen..."
,,To je v pořádku, já to nepovím," zazubila se Andy a Eddie se uchechtla. Vytáhla dvě čokoládové žabky, zavřela špajzku a posadila se naproti Andromedě. Jednu žabku jí podala.
,,Proč tady sedíte tak sama ve tmě?" Rozbalila si svou žabku a kousla si.
,,Občas to tak dělám. Uspím Teddyho a jdu se posadit ven, ale tam teď sedí Molly s Arthurem, tak jsem šla sem," odpověděla a také si kousla do čokoládové žabky. ,,Mmm, tohle jsem dlouho neměla," zatvářila se slastně.
Eddie se uchechtla. ,,A co tady děláte?"
,,Přemýšlím, vracím se ve vzpomínkách."
,,Ve vzpomínkách?" Pozvedla obočí.
,,Ano, na to, jaké to bylo před válkou."
,,Také vám válka někoho vzala?" Zeptala se Eddie a dala si do pusy zbytek žabky, obal hodila do koše.
,,Manžela i dceru," řekla Andromeda a Eddie by přísahala, že v jejích očích viděla slzy, ale v tom šeru to šlo špatně určit.
,,To je na nic," povzdychla si. ,,Ve válce vždy zemře spousta dobrých lidí, ale je fajn na ně myslet, vracet se k nim zpátky. Zkoušela jste myslánku?"
Andy se na ni mírně pousmála. ,,Víš, že jsi první člověk, který mi řekl něco takového? Ostatní řeknou, jak moc je jim to líto a jak na to nemám myslet a dělat něco, co mě rozptýlí, ale já na ně nechci nemyslet, zapomenout."
,,Ani byste neměla. Ale s tím rozptýlením to také není nejhorší nápad. Půjdete zítra na tu oslavu?"
,,Asi ano. Potřebuji slyšet kolem sebe smích a dlouho jsem nebyla nikde, kde je živá hudba," pousmála se.
,,Měla jste živou hudbu na své svatbě?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Má svatba byla překvapením od mého bratrance Siriuse a jeho přítelkyně Marlene. Přichystali nám to, dokonce nám udělali postaršující lektvar. Ale jakmile přestal působit, kněz se vylekal tak, že mu Sirius musel nakonec vymazat paměť. Byl to totiž mudla," zasmála se při té vzpomínce. ,,Tehdy mě Ted viděl starou a stejně řekl, že mne bude milovat i jako babičku," stále se usmívala.
,,To musel být docela šok, taková svatba jako překvapení," uchechtla se Eddie.
,,To ano," přikývla Andromeda.
,,Jaký byl?"
,,Edward?" Eddie přikývla. ,,Byl to neskutečně milý člověk, se srdcem na správném místě. Mudlorozený, s čímž se má rodina nedokázala smířit. Má sestra Bellatrix se mnohokrát postarala o to, aby nám ve škole udělala ze života peklo na zemi. Ale my jsme to stejně dokázali. Vzali jsme se, utekli, vybudovali si společný život, měli dceru. Nikdy jsme neměli moc peněz, ale na tom nezáleželo. Hlavně, že jsme měli sebe. A malou Nym," slza jí stekla po tváři. ,,Naši holčičku..."
,,Zemřela jako hrdinka," řekla Eddie, avšak Andromeda zakroutila hlavou.
,,Smrt není hrdinská nebo nehrdinská. Smrt je prostě smrt. Když zemřeš, necháš za sebou trpící lidi a už nezáleží na tom, jak jsi zemřela. Výsledek je stále stejný a bolí to úplně stejně. Zabila ji má sestra," v její tváři byl znatelný náznak vzteku. ,,Má sestra proti ní pozvedla hůlku a řekla a ta dvě slova. Stejně tak jako proti jejímu manželovi. Bellatrix," vyslovila její jméno s opovržením. ,,Konečně dostala to, co chtěla, svou pomstu. Připravila mne o někoho, koho jsem tolik milovala jen proto, že neměla čistou krev," pohlédla Eddie přímo do očí. ,,Řekni mi, Eddie, zaslouží si člověk zemřít na základě něčeho jako je jeho původ? Jak ho to odlišuje od ostatních lidí jako jsem třeba já nebo ty?" Eddie nic neříkala, neměla na to slova. Jen těžko si uměla představit, kolik bolesti v sobě Andromeda nesla a jediné, co ji drželo nad vodou, byl ten malý uplakaný uzlíček, který tady s nimi bydlel a který teď spinkal nahoře v pokoji. Andy se na ni usmála se setřela si slzy. ,,Odpusť, Eddie, nechtěla jsem tě s tím zatěžovat."
,,Ne, to je v pořádku, kdykoli se mnou o tom můžete mluvit, o čemkoli, jsem tady pro vás," řekla a stiskla její ruku. Andy se pousmála a stisk jí opětovala.
,,Díky," přikývla. ,,Myslím, že si půjdu lehnout. Tak dobrou noc," postavila se a dala se na odchod.
,,Tak zítra," řekla Eddie ještě a Andy se ohlédla.
,,Zítra," a zmizela za rohem.
~ ~ ~
Eddie měla v plánu ten večer Andromedě vyrazit dech, a proto se rozhodla, že alespoň na pro tento okamžik změní svůj styl. Oblékla si upnuté černé šaty, namalovala si rty tmavou rtěnkou, udělala si kouřové oči a postavila se před zrcadlo, aby zkontrolovala svůj vzhled.
,,Rawr," mrkla na sebe, vzala si psaníčko vydala se dolů za ostatními. Andy stála v kuchyni společně s Molly, Arthurem a dvojčaty a když Eddie vstoupila, dvojčata zapískala.
,,Páni, ty jsi holka!" Řekl Fred a Eddie se ušklíbla. ,,Tys věděl, že je holka, Georgi?" Provokoval s chutí dál.
,,Kluci, nechte toho!" Zamračila se paní Weasleyová a dala oběma pohlavek. ,,Vypadáš skvěle, Eduardo," řekla Molly.
Eddie vytřeštila oči a zrudla. ,,Sakra teto, jsem Eddie!"
,,Eeeeeduuuuaaaaardooooo!" Začala zpívat dvojčata jednohlasně a Eddie po nich chtěla vystartovat, když vtom se na ni Andromeda usmála a promluvila.
,,Moc ti to sluší," řekla mile a Eddie uvažovala, zda to myslela upřímně nebo jen chtěla zabránit tomu, aby z těch dvou udělala fašírku.
,,Ummm, díky," zazubila se Eddie a nesměle si prohrábla vlasy. ,,Vám to také sluší a mnohem víc než mně," mrkla. Andromeda měla na sobě poprvé od smrti svého manžela jinou barvu než černou. Měla červené šaty nad kolena, které rýsovaly její štíhlou postavu a výstřih, který jí zvýraznil dekolt. Eddie si pomyslela, že fakt, že nemá žádná prsa, je na ní vlastně docela roztomilý. Normálně byla o půl hlavy vyšší než Eddie, ale s podpatky dokonce o celou. Andromeda se podívala kamsi za ni a Eddie si všimla, že všechny pohledy teď směřují směrem do chodby, otočila se proto také. Na schodech stály Hermiona s Ginny v nádherných šatech.
,,Vypadáte kouzelně, dámy," poznamenala Andromeda.
,,To i ty," řekla Ginny a usmála se.
,,Tak můžeme vyrazit?" Zeptala se Molly a Arthur jí nabídl rámě. Vyšli ven z domu, kde už to pořádně žilo. Přijela celá rodina Weasleyů, kteří zaplnili celou louku za zahradou.Na louce byl postaven obrovský stan, ve kterém ležel taneční parket, okolo kterého se nacházely stoly a židle. Na vyvýšeném místě bylo pódium, kde hrála živá kapela.
,,Mami! Tati!" Vykřikla Eddie, když zpozorovala své rodiče, jak se baví s jakýmsi vzdáleným příbuzným, kterého ani neznala.
,,Kdo jsi a co jsi udělala s Eddie?" Objal ji její otec.
,,Dnes bude výjimečný večer, který si zasluhuje velké oběti jako je tato," uchechtla se.
,,Copak, někdo výjimečný na obzoru?"
,,Možná," řekla a podívala se směrem k Andromedě. Otec pozvedl obočí, avšak neřekl nic.
,,Stále si myslím, že by sis měla najít nějakého pěkného chlapce, mon coeur," poznamenala její matka. Byla to elegantní Francouzka s blond vlasy a modrýma očima, která byla stejně velká jako Eddie, což znamenalo menší, než většina přítomných.
Eddie protočila panenky. ,,Mami, prosímtě, nezačínej zase."
,,Já jen nechápu prrroč. Co jsme udělali spatně?" Pohlédla zoufale na svého manžela. Byl tomu teprve rok, co rodiče Eddie zjistili, že se jí líbí dívky. Přišli na to náhodně. Šli ji vyzvednout ze školy a ona na rozloučenou políbila jednu ze svých spolužaček. Paní Prewettovou to složilo, její otec se však tomu jen zasmál a ještě ten den dal Eddie typy, jak na ženy nejlépe zapůsobit.
,,Nic jsme neudělali špatně, drahoušku, Eddie je zkrátka už taková. Příroda si to tak zařídila. Není to nic tak hrozného," zopakoval pan Prewett své manželce již po několikáté a Eddie se raději nenápadně vytratila, než aby si musela vyslechnout další přednášku o tom, jak jí někoho najde sama, že ještě nenašla toho pravého a podobně, až to vyvrcholí k slzám její matky. Dnes večer si nehodlala nechat zkazit něčím tak triviálním.

Kapitola První: Střípky minulosti (část druhá)

26. září 2017 v 8:54 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ Srpen 1998 ~
Po druhé kouzelnické válce, která roztříštila svět čarodějů na kousky, se opět začali stmelovat. Šlo to pomalu, ničit jde rychle, avšak dát věci zase do pořádku, to nějakou chvíli trvá. Chce to čas, který ne všichni mají na to, aby se stihli udobřit s těmi, které po válce ztratili.
Ten večer se u Molly Weasleyové sešlo několik lidí na večeři. Andromeda Tonksová, která během války ztratila svého manžela, dceru a zetě, byla zdrcená. Nemohla zůstat ve svém domě, který jí tolik připomínal Teda a Nym. Proto jí Molly nabídla, aby u nich zůstala, jak dlouho bude chtít. Mělo to být do konce prázdnin, jelikož jí Minerva McGonagallová, která se nyní stala ředitelkou Bradavic, nabídla místo přeměňování v učitelském sboru a Andromeda na to kývla. Potřebovala rozptýlení a také práci, jelikož se nyní starala o svého vnuka, malého Teddyho, který právě teď ležel vedle v postýlce a spal. Dveře byly pootevřené, aby k němu kdykoli mohla dojít, kdyby plakal. Hermiona seděla vedle Andromedy a povídaly si zrovna o tom, jak se Hermiona rozhodla vrátit se do Bradavic a ten poslední ročník si dodělat. Nemusela, dostala nabídku stát se dokonce bystrozorkou, ale ona se chtěla vrátit zpátky a dodělat si OVCE. To samé se však nedalo říct o Harrym. Ten se chtěl na post bystrozora dostat co nejdříve, aby pochytal všechny smrtijedy, kteří po válce někam zmizeli. Toto léto se s Ginny zasnoubili, ale jelikož ji čekal ještě rok v Bradavicích, na svatbu si museli počkat. Molly z toho byla nadšená, doufala, že se brzy dočká také vnoučat. Bylo by to alespoň rozptýlení po tom, co ztratila ve válce svého syna. Ron bojoval statečně. Když Yaxley vyslal Hermioně do zad reducto, odrazil ho, čehož využil Dolohov a vyslal na něj smrtící kletbu. Hermiona se vinila z toho, že to byla její chyba, i když jí ostatní říkali opak. Molly plakala nad jeho padlým tělem a nechtěla svého syna opustit. Nemohla uvěřit tomu, že to byl konec. Ron byl po smrti, avšak jeho jméno mělo žít navždy vytesané do památníku padlých v Bradavicích. Kouzelnická škola se opravovala. Každý, kdo mohl přijít, přispěl hůlkou k dílu. Za prázdniny stačili školu dát do pořádku, aby se zde v září mohlo opět učit.
Pohledy všech se stočily na dívku, která právě vběhla do místnosti následována Fredem a Georgem.
,,Vyhrála jsem, vy loudové," uchechtla se.
,,To protože jsme tě nechali vyhrát a navíc, taháme tvůj loďák, pokud sis nevšimla," řekl Fred.
,,Co na to říct, jsme opravdoví gentlemani," dodal George a dívka zakroutila hlavou. Byla malé postavy s krátkými zrzavými vlasy, obličej jí zdobila spousta pih a oči měla pronikavě modré, až téměř do šeda. Dívka pozdravila Molly a Arthura, kterým dala pusu na tvář, posadila se naproti Andromedě a zarazila se, následně se však doširoka usmála.
,,Hohoho, my se ještě neznáme, jak je to možné?"
,,Drahoušku, tohle je Andromeda Tonksová, přes léto u nás bydlí," řekla Molly.
,,Těší mě, já jsem Eddie. Eddie Prewettová," prohrábla si vlasy a podala jí ruku.
,,Také mne těší, Eddie. Jsi spřízněná s Molly?" Pohlédla na Molly.
,,Eddie je dcera mého bratrance," řekla. ,,Přistěhovala se sem z Francie."
,,Opravdu?" Pozvedla Andy obočí.
,,Ano," řekla Eddie. ,,Táta si vzal Francouzku a donutili mne šest let chodit do Krásnohůlek. Mě! Která nenávidí šaty!" Otřepala se. ,,Ale táta pořád tvrdil, že tady není bezpečno s Voldemortem u moci," mnozí se otřepali, když uslyšeli jeho jméno. ,,Ale teď, když už je pryč, konečně můžu na normální školu."
,,Ale byly tam pěkné holky, ne?" Zazubil se Fred.
,,Jo, to bylo jediné pozitivum," řekla Eddie. ,,Ale tady jsou taky," usmála se na Andromedu a ta překvapeně zamrkala. Eddie si znovu prohrábla vlasy a pozorovala Andy se všeříkajícím úsměvem na rtech. Tu to docela pobavilo, protože s ní flirtovala dívka, která by mohla být její dcerou. Co na ní však Andromedu zaujalo, byly její oči. Modré, téměř až šedé, měla dojem, že je už někde viděla, avšak tuto myšlenku zahnala, jelikož bylo jisté, že Eddie vidí poprvé v životě.
,,Andromeda bude v Bradavicích teď učit, že jo, Andy?" Uchechtl se George, který si flirtování Eddie všiml.
Andy jej spražila pohledem, ale přikývla. ,,Ano, to budu."
,,Tak to mám důvod se tam opravdu těšit," zazubila se Eddie a dvojčata se uchechtla.
,,A co ty, Harry, jak se těšíš na svůj výcvik?" Zeptala se Andromeda, protože chtěla odvést pozornost od sebe.
,,Jsem nadšený, nemohu se dočkat, až budu bystrozorem. Jen mě mrzí, že tady nemůže být Ron, chtěli jsme na výcvik spolu," řekl a místností se rozhostilo ticho.
,,Kdo chce přidat?" Zvedla se najednou paní Weasleyová a došla ke kuchyňce, aby nabrala Eddie a klukům také večeři.
,,Děkujeme, Molly, bylo to vynikající," řekla Andromeda. ,,Nech mě ti pomoct s nádobím," postavila se a šla za Molly.
,,Kdo je pro si zahrát famfrpál?" Řekla Eddie najednou, Molly se však na ni otočila. ,,To si nechte až na zítra, je tam tma."
,,Je tam šero," protočila panenky.
,,Žádné takové, hezky si dojíš večeři, půjdeš si vybalit věci a nachystat se do postele."
,,My ti s tím pomůžeme," řekl Fred a ušklíbl se na George.
,,Vy dva raději ne, jsem ráda, že mi dům ještě stojí! Hermiono, Ginny, byly byste tak hodné?" Pousmála se na ně Molly a dívky souhlasně přikývly. Když Eddie odcházela, mrkla ještě na Andromedu a ta jí věnovala pobavený úsměv.
Když Eddie holky pomohly s kufrem do pokoje, Hermiona se s nimi rozloučila. ,,Půjdu si lehnout. Jsem unavená, tak dobrou noc," řekla a odešla do pokoje, který jí tady Molly přichystala. Zavřela za sebou dveře, umyla se, převlékla a lehla si do postele. V ruce sevřela přívěsek. Za tu dobu, co Bellatrix potkala na ministerstvu, se jí stala téměř posedlá. Pokaždé, když někdo zmínil její jméno, sebou ošila a pokaždé, kdy se s ní doopravdy setkala tváří v tvář, cítila jakousi sílu, která ji k ní táhla. Napadlo ji, že to nejspíše bude tím přívěskem, ale jistá si tím nebyla. Vyhrnula si rukáv na levé ruce a prsty přejela po jizvě, kterou jí tam Bellatrix zanechala a díky které s ní bude spjatá navždy. Mudlovská šmejdka. Tou pro ni byla. Špínou, která si nezaslouží žít, natož mít magické schopnosti. Měla ji nenávidět, tak proč pro ni bylo tak těžké sledovat, jak ji Molly zabila. Jak se před jejíma očima roztříštila na miliony kousků. Zakroutila hlavou. Nechtěla na ni myslet, opět. Otočila se na bok a zavřela oči. Pokusila se usnout.
~ ~ ~
Venku před domem stála postava v kápi a pozorovala oknem tu zdánlivou idylku, kterou si tam prožívali. Ušklíbla se pro sebe a ještě notnou chvíli tam stála a dívala se na ně. Když se však Andromeda podívala z okna, zmizela. Hermiona ležela v posteli a konečně se jí podařilo usnout. Její přívěsek na krku však opět ožil.

Kapitola První: Střípky minulosti (část první)

26. září 2017 v 8:53 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ I can resist everything except temptation. ~
- Oscar Wilde
~ 1992 ~
Bradavický expres zastavil na nástupišti devět a tři čtvrtě. Hnědovlasá dívenka vycupitala z vlaku a šla pozdravit Hagrida. Nechápala, kam se poděli její dva nejlepší přátelé, Ron a Harry, nikde ve vlaku je nenašla, avšak doufala, že se potkají na večeři ve škole. Byl to její druhý rok zde v Bradavicích. Když jí víc jak před rokem přišel dopis, zůstala stát v kamenném úžasu a konečně pochopila, proč se tolik liší od ostatních dětí. Byla totiž čarodějka.
,,Ahoj! Jak sis užila prázdniny, Hermiono?" Zeširoka se na ni usmíval Hagrid. Hagrid byl poloobr, vysoký a robustní muž s hustým černým plnovousem a vlasy, které mu lítaly na všechny strany.
,,Díky, skvěle, byla jsem s rodiči v Paříži, trávíme tam každé léto," pousmála se a Hagrid přikývl. ,,Neviděls tady Rona a Harryho?" Zeptala se a z jejího tónu hlasu byly znatelné obavy.
,,Neviděl, nejeli s tebou?"
Hermiona zakroutila hlavou.
,,Však voni se zas najdou, neměj strach, Hermiono," zeširoka se usmál a zavolal k sobě prváky. Hermiona si povzdychla a vydala se ke kočárům, které ji odvezly přímo do Bradavic. Zvláštní na nich bylo, že je vůbec nic netáhlo. Jely samy, avšak čas od času se našel někdo, kdo tvrdil, že je táhnou jakási magická stvoření, které vidí jen oni.
Harry s Ronem nepřišli ani na večeři a to už měla Hermiona opravdový strach. Vstala proto od stolu a řekla si, že se půjde podívat do nebelvírské společenské místnosti, zda nejsou právě tam a nedostali se opět do nějakého problému. Tak nějak spíše doufala, že se jim jen nechtělo jít na další rozřazovací ceremoniál, ale zase nemohla uvěřit tomu, že by si Ron nechal ujít kuřecí stehýnka. Šla tak chodbou, když vtom se kolem ní něco mihlo. Hermiona se vylekala na nadskočila. Zastavila se a rozhlížela se kolem sebe.
,,Kdo je to? Ukaž se!" V kapse svírala svou hůlku.
,,Uíííííííííííííí!" Ozvalo se vedle ní. Otočila se, ale nikdo tam nebyl. Vytáhla proto hůlku z hábitu.
,,Kde jsi?" Otočila se na místě a rozhlížela kolem, když se za ní ozval hlasitý smích.
,,Protivo! Mazej odsud!" Zamračila se Hermiona.
,,Protiva si chce hrát!" Začal kolem ní kroužit a prolétávat jí skrz naskrz. Hermiona kolem sebe máchala rukama. Vůbec se jí to nelíbilo.
,,Že na tebe zavolám Krvavého barona!" Zamračila se a Protiva v tu chvíli ztuhl. Ještě jednou jí prolétl a byl ten tam. U zdi, kterou zmizel, se ozvala tichá rána. Jako kdyby na zem dopadlo něco malého a kovového. Hermiona k tomu opatrně přistoupila, sehnula se a uviděla malý přívěsek stříbrné barvy ve tvaru ptačí lebky. Vzala si jej do ruky a prohlížela.
,,Hermiono!" Ozvalo se za ní. Otočila se a přívěsek zastrčila do kapsy svého hábitu.
,,Harry, Rone!" Objala své dva přátele. ,,Kde jste byli? Všude vás hledám!" Řekla přísně, když se opět odtáhla.
,,To je dlouhý příběh," řekl Harry a podíval se na Rona. ,,A málem nás kvůli tomu vyloučili."
~ ~ ~
~ 1994 ~
Narcissa Malfoyová nebyla zrovna nadšeným fanouškem famfrpálu, avšak když jí manžel oznámil, že je ministr kouzel pozval do své lóže, nemohla říct ne. Ona, Lucius i Draco teď stáli u obrovského hřiště a snažili se projít tak, aby se jich nikdo nedotkl. Na tváři měli snobské výrazy a na všechny pohlíželi jako by snad měli lepru. Když vtom se Narcissa zarazila. Nemohla uvěřit svým očím, připadalo jí, že nemůže dýchat, srdce jí bušilo tak silně, že jej slyšela až v uších. Dole, v davu lidí, stála Anastázie. Narcissa nevnímala slova svého manžela a rozběhla se dolů za onou dívkou.
,,Narcisso?" Zamrkal překvapeně Lucius.
,,Mami?" Nechápavě se za ní otočil Draco.
Když však Narcissa doběhla na místo, kde Anastázii spatřila, nikde nebyla. Narcissa se celá zadýchaná rozhlížela zmateně kolem, doufala, že ji někde zahlédne, ale dívka už byla dávno pryč. Blázním snad, pomyslela si Narcissa a vrátila se zpátky.
,,Co to mělo znamenat?" Zamračil se Lucius.
,,Udělalo se mi nevolno," odvětila stroze. ,,Můžeme?"
,,Ano," řekl nepřívětivě a nabídl jí rámě.
Vyšli až do ministerské lóže, kde se posadili. Bylo na ně skvěle vidět, pohledy všech závistivců mířily právě na ně. Malfoyovi byli nenáviděni a zároveň obdivováni. Každá žena ve skrytu duše teď toužila být jako Narcissa. Zaujala pozici nekorunované královny, kterou měla v Bradavicích Bellatrix. Ta teď hnila v azkabanské vlhké cele. Narcissa ji tam byla jednou navštívit, ale Lucius jí to do budoucna zatrhl, prý by to nevrhalo dobrý stín na jejich jméno. Litovala ji. Vypadala hrozně. Její pleť byla suchá, zuby zkažené, vlasy jí prořídly a neskutečně páchla, avšak to nejhorší bylo to, co viděla v jejích očích. Byla to čistá šílenost. Pronikavý maniacký smích její sestry jí zněl v uších i teď a přiváděl jí husí kůži.
,,Podívejte, támhle sedí ostuda kouzelnické společnosti," nakrčil Draco nos a kývl směrem k místu, kde seděli Weasleyovi s Harrym a Hermionou. Narcissa se podívala tím směrem a polilo ji horko. Anastázie.
Hermiona seděla na tribuně a rozhlížela se kolem. Bylo to tam opravdu obrovské. Na podobném zápase nikdy nebyla a i když nebyla největším fanouškem famfrpálu, byla ráda, že může poslední dny prázdnin strávit se svými přáteli.
,,Podívejte se, jak důležitě se ten Malfoyovic spratek tváří," nakrčil Ron nos. ,,A stejně tak i jeho otec. Myslí si, že jsou něco víc než ostatní. A z Malfoyové mám taky husí kůži, ten její pohled ti pronikne do těla a udělá ti ze srdce kostku ledu."
,,Byla by celkem pohledná, kdyby se neustále netvářila, jako by měla pod nosem lejno," dodal Harry a Ron se rozesmál. Hermiona si všimla, že ji Narcissa Malfoyová pozoruje nebo si to alespoň myslela. Mohla se klidně dívat na Harryho či Rona, přesto se jí Hermiona dívala přímo do očí a měla pocit, že jí Narcissa vidí až do duše. Bylo to zvláštní, jako by ji nějaká zvláštní síla nutila oční kontakt s ní udržet. Vtom si uvědomila, že je Narcissa vyděšená. Vypadala, jako by viděla něco strašlivého. Hermiona se na ni konejšivě pousmála. Nevěděla, proč to udělala, ale cítila to tak. V ten okamžik Narcissa odvrátila pohled.
To není možné, pomyslela si. To nemůže být ona, skousla si ret.
,,A to je ta nejhorší mudlovská šmejdka všeho druhu, Grangerová," poznamenal Draco.
,,Grangerová? Hermiona? Ta, o které pořád mluvíš?" Zamrkala Narcissa.
,,Říkáš to jako kdybych o ní snad říkal něco dobrého. Je to špína," nakrčil nos. ,,A otravná šprtka k tomu."
Narcissa na ni znovu pohlédla, Hermiona už se však dívala jinam. Hermiona Grangerová, opakovala si Narcissa v hlavě a její myšlenky přerušil až ministr kouzel, který oznámil začátek zápasu.
~ ~ ~
~ 1995 ~
Harry, Ron, Hermiona a jejich přátelé stáli zády k sobě, každý z nich mířil hůlkou do jedné chodby před sebou. Každou chvíli se mohl ze tmy vynořit smrtijed a napadnout je, když vtom se ozval velmi známý hlas.
,,Harry Potter," řekl smrtijed, který kráčel přímo k němu. Mávnutím hůlky sňal masku a před Harrym stál tváří v tvář Lucius Malfoy.
,,Kde je můj kmotr?" Zamračil se Harry.
,,Možná byste měl rozlišovat mezi snem a realitou, Pane Pottere. Viděl jste jen to, co temný pán chtěl, abyste viděl. A teď mi dejte tu věštbu."
,,Pokud si něco zkusíte, rozbiju ji," zamračil se Harry a za Luciusem se ozval skřehotavý smích.
,,On ví, jak si hrát," kráčela k nim Bellatrix se svým šíleným úsměvem na tváři. Hermiona zalapala po dechu.
,,Bellatrix Lestrageová!" Zamračil se Neville.
,,Neville Longbottom, že ano?" Ušklíbla se. ,,Jak se mají rodiče?"
,,Budou se mít lépe, až je pomstím!" Řekl a vytasil hůlku, Harry jej však zastavil.
,,Co kdybychom se teď všichni uklidnili?" Navrhl Lucius. ,,Jen chceme tu věštbu."
,,Tak si pro ni Voldemort bude muset přijít sám," řekl Harry a Bellatrix vytřeštila oči.
,,Ty sis dovolil vyslovit jeho jméno?! Ty špinavý kříženče!"
,,Notak, Bellatrix, je pouze zvědavý," snažil se ji uklidnit Lucius. ,,Věštbu může přečíst jen ten, o kom byla pronesena. Nejste ani trochu zvědavý na spojení, které je mezi vámi a temným pánem? Jak je možné, že vás nemohl zabít, když jste byl jen dítě? Všechny odpovědi jsou ve vaší ruce. Vše, co musíte udělat, je dát to mně a já vám ukážu vše, co jste kdy chtěl vědět," řekl, Bellatrix se však zamračila. Zpozorovala totiž, jak na Hermionině krku visí její přívěsek. Hermiona jej pozorovala, bylo to jako kdyby ten kus kovu vycítil svou paní a snažil se ji přivolat.
Harry se podíval na kouli plnou dýmu ve své ruce. ,,Čekal jsem čtrnáct let."
,,Já vím."
,,Tak můžu počkat ještě chvíli. Teď! Zavelel a v ten okamžik on i jeho přátelé vyslali kletby do všech stran. Začali utíkat. Bellatrix v podobě černého dýmu vystartovala za Hermionou. Dohnala ji na konci další chodby a srazila k zemi.
,,Kde jsi vzala ten přívěsek, mudlovská šmejdko?" Zamračila se a Hermiona se za něj chytila. ,,Tak mluv! Nebo ti mám snad dopomoct?"
,,Našla jsem jej před třemi lety ve škole," řekla a zvedla se ze země. Bellatrix k ní udělala několik kroků, až stála úplně u ní. Hermionu zamrazilo.
,,Teď si jej s dovolením vezmu," řekla a natáhla se po něm, Hermiona však uhnula.
,,Ne!"
,,Ty se mi budeš vzpouzet, ty špíno? Cru-"
Nestihla to však doříct, protože ji zezadu zasáhla kletba. Byl to Ron, který popadl Hermionu za ruku a utíkal s ní za ostatními.
,,Reducto!" Zakřičela Ginny a vyslala kletbu před sebe. Ta však zasáhla regály s věštbami a ty se teď bořily jako domino.
,,Rychle! Musíme jít!" Zvolal Harry a všichni jej následovali ke dveřím. Otevřel je a vykřikl. On i jeho přátelé začali padat dolů k zemi. Těsně u podlahy je však zbrzdilo jakési kouzlo. Hermiona se posadila a zhluboka dýchala. Přívěsek na jejím krku stále žil a ona si pomyslela, že v něm musí být jakási temná magie. Sundala si jej raději z krku a schovala jej do boty. Harry hypnotizoval oblouk, který byl jedinou věcí v oné místnosti. Hermiona k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno, Harry sebou trhl.
,,Slyšíte to taky?" Podíval se na své přátele.
,,Co jestli slyšíme?" Pozvedla Hermiona obočí.
,,Ty hlasy."
,,Hlasy? Harry, žádné tady nejsou," sotva to dořekla, místnost se zaplnila černým kouřovým mrakem. Byli to smrtijedi. Než se nadála, jeden z nich ji držel pod krkem. Rozhlédla se a zjistila, že to není Bellatrix, ta držela Nevilla, na Hermionu se však ušklíbla. Skenovala ji pohledem, nevnímala, o čem se Harry s Luciusem bavili, cítila pouze její pronikavý pohled a přívěsek, který se jí vzpouzel v botě.
Měla by sis zavřít mysl, vidím v ní spoustu nekalých věcí, ozvalo se Hermioně v hlavě a Bellatrix se na ni podle usmívala. Hermiona se zamračila.
Nehrabejte se mi v hlavě, pokusila se jí vyslat zpátky. Nebyla si jistá, jestli to zachytila, avšak na jejích rtech se objevil další úsměv. Hermiona uhnula pohledem. Všechno se seběhlo tak rychle. Bystrozorové se náhle objevili v místnosti v čele se Siriusem a začal boj, který ukončila dvě prostá slova.
,,Avada kedavra!" Vyřkla Bellatrix a Sirius se sesunul mrtvý k zemi.
~ ~ ~
~ 1997 ~
Harry s Hagridem přistáli na dvorku rodiny Tonksových. Molly stála ve dveřích a vyhlížela skupinu, která letěla zachránit Harryho.
,,Paní Weasleyová, ostatní už jsou uvnitř?" Zeptal se Harry, Molly však zakroutila hlavou a oči se jí zalily slzami. Měla strach, že se něco stane jejím dětem či přátelům.
Molly Harryho objala. ,,Jdi dovnitř, Arthur tam sedí s Tonksovými, já nemohla, běž, drahoušku," řekla, když ho opět pustila. Harry přikývl. Vešel do malého domku Edwarda a Andromedy Tonksových. Nikdy je nepotkal, osobně je neznal, pouze z vyprávění Siriuse. Andromeda byla jeho oblíbená sestřenice, kterou, stejně jako jeho, rodina vypálila z gobelínu. Když však vešel dovnitř, zůstal stát s otevřenými ústy.
,,Vy!" Sáhl po hůlce a namířil ji na ženu stojící před ním.
,,Harry, to je v pořádku," ozval se Arthur Weasley a Harry na něj pootočil hlavou, hůlkou však stále mířil na onu ženu.
,,Skloň tu hůlku, chlapče," řekl muž vedle Arthura, Harry se na něj zmateně díval, proto pokračoval. ,,Já jsem Edward Tonks a ta žena, na kterou míříš hůlkou, je má manželka Andromeda," řekl a Harry na ni znovu pohlédl. Vypadala jako Bellatrix, avšak když si ji prohlédl detailněji, všiml si, že má světlejší upravené vlasy a mnohem vřelejší oči. Harry sklonil hůlku.
,,Omlouvám se," řekl, Andromeda se však usmála.
,,To je v pořádku, Harry, nejsi první, kdo ve mně viděl ji," řekla a nabídla mu místo k sezení.
,,Čaj?"
,,Ne, díky," řekl Harry a vtom se venku ozvalo hlasité prásk, jak se někdo přenesl. Harry vyběhl ven. Byla to Hermiona, která jej okamžitě objala.
,,Někdo další?"
Harry zakroutil hlavou. ,,Jen ty a já. Pojď dovnitř," řekl a Hermiona přikývla. Když však uviděla Andromedu, zůstala stát stejně překvapeně jako předtím Harry.
,,To je v pořádku, je to jen její sestra," řekl Harry a Hermiona si odkašlala.
,,Ty musíš být Hermiona, ta bystrá čarodějka," pousmála se Andy a podala jí čaj. Harrymu nalila také šálek a když chtěl zaprotestovat, věnovala mu pohled, při kterém mu připomínala Molly. Nemohl nic namítnout a vzal si také sušenku.
,,Takže vy jste rodiče Tonksové," usmála se Hermiona a Ted přikývl, Andromeda si však pouze povzdychla a zakroutila hlavou.
,,Nechápu, proč si nechává říkat příjmením, když jsme jí dali tak krásné jméno, viď Tede?"
Pan Tonks si odkašlal. ,,Myslím, že já jsem v tomto slovo moc neměl, Dromedko," zazubil se a dal své manželce polibek. Harry se podíval jinam a Hermiona se jen pousmála. Prohlížela si ji, vypadala opravdu jako Bellatrix a Hermionu zamrazilo. Měla z toho zvláštní pocit. Věděla, že to není ona, přesto si instinktivně přívěsek zastrčila pod svetr.
Najednou se venku začalo ozývat prásknutí za prásknutím a zbytek skupiny se přenesl před dům. Všichni vyšli ven, Hermiona objala Rona.
,,Moody je mrtvý," řekl Bill. ,,Mundungus zpanikařil a přenesl se."
Rozhostilo se ticho, které prolínalo pouze vzlyky paní Weasleyové.


TBO II: Prolog

23. září 2017 v 11:55 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
~ 1991 ~
Žena v černém plášti a kápi nesla v náručí novorozence. Dítě si se zájmem prohlíželo její tvář, jelikož mělo dokonalý výhled do jejího obličeje. Neplakalo. Cítilo se v bezpečí, vědělo, že ona mu neublíží. Pramen blonďatých vlasů vypadl zpod kapuce a polechtal malou holčičku po obličeji, která se začala tiše smát. Vzala pramen vlasů a jemně ji za něj zatáhla. Žena se na ni usmála a pramen vlasů si zastrčila zpátky za ucho. Jakmile dorazily na místo, pohlédla na malou a posmutněla.
,,Nechci tě dát pryč, ale se mnou bys zůstat nemohla, nebylo by to bezpečné, drahoušku. Tady se budeš mít dobře," řekla a věnovala jí nepatrný polibek na čelo. Děťátko něco zažvatlalo, změnilo barvu vlásků a natáhlo k ní svou malou ručičku. Žena si povzdychla a položila ji na práh domu. Zaklepala. Než se však dveře otevřely, byla už pryč. Ve dveřích stál muž vysoké postavy a zrzavých vlasů. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl. Když vtom mu sjel pohled pod nohy. Zalapal po dechu.
,,Molly! Molly!" Volal na svou manželku. Za ním se objevila žena malého vzrůstu a oblých tvarů.
,,U Merlina, Arthure, to je dítě," řekla a zvedla malou holčičku ze země, která si ji zmateně prohlížela. Arthur otevřel dopis, ve kterém stálo:
Postarejte se prosím o ni, nemá nikoho a já bych byla nerada, kdyby skončila v sirotčinci. Jméno nemá, pojmenujte ji, jak uznáte za vhodné.
Vzkaz nebyl podepsán. Arthur pohlédl na sou manželku a ta zase na něj.
,,Nemůžeme ji nechat v sirotčinci, Arthure, podívej se na ni, jak je roztomilá," pousmála se Molly a utřela jí kapesníkem uslintanou pusinku. Dívenka se na oba usmála.
,,Máš pravdu, Molly, necháme si ji," řekl Arthur a zavřel za nimi dveře.
Žena v kápi stála opodál za stromem a sledovala, jak si maličkou vzali dovnitř. Přes okno ještě viděla, jak na ni Arthur dělá obličeje a Molly, jak jí udělala teplý sunar a začala ji krmit.
,,Tady budeš šťastná," řekla žena pro sebe. ,,A jednoho dne se opět setkáme. Slibuji," řekla a přemístila se pryč.

O povídce (TBO II)

23. září 2017 v 11:51 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession II
Příběh o třech sestrách, kterým osud nadělil obrovské rány, o dívce, která nade vše miluje knihy a vědění a o dívce, která hledá samu sebe. Co se může stát, když se jejich cesty spojí?

Pokračování příběhu TBO I.

Vše patří úžasné JK Rowlingové a společnosti Warner Bros, můj je pouze příběh.

VAROVÁNÍ! Příběh obsahuje femslash.


Kapitola Šestnáctá: Proč právě ona? (část třetí)

20. září 2017 v 16:33 | Stázka |  Povídka: A Twist of Fate
Ted seděl doma a díval se na hodinky. Evelyn byla pryč už tři hodiny. Bylo mu to divné, přemístil se proto k ní do práce. Tam mu však řekli, že odešla již před dvěma hodinami. Vrátil se proto domů, zda se neminuli, ale nebyla tam. Šel rovnou zpátky na oddělení bystrozorů a hledal Bellatrix. Našel však pouze Franka.
,,Co se stalo, Tede? Jak ti mohu pomoci?" Zeptal se.
,,Moje manželka zmizela. Měla být doma už před několika hodinami, ale nepřišla. Není ani v práci. A tohle nikdy nedělá, vždy si dáme vědět, pokud se zpozdíme. Mám o ni opravdu strach. Něco se muselo stát."
,,Dobře... takže.... doma není, v práci také ne, je možné, že se s někým dala do řeči po cestě? Že šla s někým na kávu?"
Ted zakroutil hlavou. ,,Ne, jak jsem řekl, dala by mi vědět, vždy to tak děláme. Nic podobného se nikdy nestalo."
,,Dobře, Tede, běž domů a my se postaráme o zbytek. Já a jeden bystrozor od nás půjdeme po ní pátrat."
,,Moc děkuji. A kdybyste ji našli, dejte mi prosím co nejrychleji vědět," řekl a odešel domů, kde si sedl a koukal na hodiny, krb a okno. Frank mezitím šel s jedním bystrozorem pátrat po Evelyn. Ted byl z toho však celý nesvůj a nervózní, poslal proto sovu Bellatrix. Ta ji dostala v půlce konverzace se svou rodinou.
,,Omlouvám se, musím běžet, je to naléhavé. Nevím, v kolik se vrátím, tak kdybychom se tady už nepotkaly, tak jsem tě viděla ráda, maminko a i vás," usmála se na Leticii. ,,Tak zase brzy," řekla, objala je a přemístila se k Tedovi.
,,Co se děje?" Ted jí vše vylíčil stejně jako Frankovi.
,,Dobře... přidám se k Frankovi... a neboj, Tede, najdeme ji, slibuji," konejšivě mu stiskla ruku.
Ted si povzdychl. ,,Snad máš pravdu. Mám opravdu velký strach."
Bella ho chápala, ten strach musel být ohromující. Bella našla Franka kousek od ministerstva. Když ji uviděl, rozešel se přímo k ní.
,,Bello,"podíval se jí do očí.
,,Co je?" Z jeho výrazu poznala, že něco bylo v nepořádku.
,,Našli jsme ji," řekl jen a ukázal směrem ke křoví. Bella tam došla a zalapala po dechu. Evelyn ležela mrtvá na zemi. ,,Byla to avada, podívej se na zbarvení její kůže," řekl, když na ni svítil hůlkou.
,,Merline... jak tohle řekneme Tedovi? Tohle nezvládne, je to jeho druhá životní láska..."
,,Ale nějak mu to říct musíme," povzdychl si Frank. ,,Je to naše povinnost."
Bella se dívala na Evelyn. Byla to opravdu sympatická a laskavá žena. Tohle si nezasloužila.
Frank přemýšlel. ,,Tak mne napadlo... kdo to mohl udělat? Evelyn nebyla typ, který by si dělal nepřátele na potkání. A asi bude nejlepší, když sem povoláme tým bystrozorů, lékouzelníky a Tedovi to dojdeme říct osobně," Bella přikývla. Jak řekli, tak i udělali. Přenesli se k Tedovi a zaklepali na dveře. Otevřel. Belle bylo špatně. Normálně to zvládala, ale Teda považovala za přítele.
,,Našli jste ji?" Díval se na ně.
,,Možná bude lepší, když se posadíš, Tede," řekla Bella a pohladila ho po zádech. Sedl si, ale měj zvláštní pocit.
,,Proč máš takový výraz? Co se stalo?" Bella se podívala na Franka. Chtěla to říct, věděla, že musí, ale přesto nemohla. Když ho tam tak viděla sedět, ještě stále v té sladké nevědomosti a naději, slova jí prostě neprocházela přes ústa. Frank to na ní viděl, proto se ujal slova.
,,Našli jsme ji kousek za ministerstvem, mrtvou, někdo proti ní použil avadu. Je nám to líto, Tede."
,,T-to není...," zakoktal Ted a dal si tvář do dlaní, rozplakal se. ,,Před týdnem jsme plánovali jet do Benátek. Zítra jsme tam už měli být... ona... ona se tolik těšila... Byla tak nadšená... koupila si i šaty," Bella ho hladila po zádech, nic neříkala. Bylo jí ho líto.
,,Já tedy půjdu ještě na místo činu. Zítra sem přijdu. Drž se, Tede," přemístil se, Bella ho hladila. ,,Chceš udělat čaj, Tede? Na uklidnění? Dám ti do něj klidně trochu whisky," řekla a objala ho. ,,Klidně tady s tebou i zůstanu."
Ted přikývl. ,,Děkuji Bell," bylo vše, na co se zmohl. Když ležel v posteli vedle Belly, která ho hladila, vyslovil ta tři slova, při kterých ji zamrazilo: ,,Proč právě ona?"

Kam dál