6. Časový tunel

Sobota v 18:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is in vain to say human beings ought to be satisfied with tranquility: they must have action; they will make it if they cannot find it. ~
- Charlotte Brontë
Ted Tonks ležel na zemi a rozhlížel se. Byl v jakési laboratoři nebo to tak alespoň vypadalo. Sáhl po své hůlce, kterou měl v kapse a oddychl si, když ji tam našel. Chtěl se postavit, avšak uslyšel hlas. Schoval se proto za jakousi skříň a doufal, že jej nikdo neobjeví.
,,Qué pasa?"* Uslyšel a svraštil čelo. Napadlo ho, že musel být někde ve Španělsku nebo Latinské Americe.
,,Co se tady děje?!" Ozval se další muž, tentokrát jeho rodnou řečí. Dle tónu hlasu to vypadalo, že byl zmatený a trochu rozzlobený.
,,Otevřelo se to, portál se otevřel. Avšak tentokrát z druhé strany," dostalo se mu odpovědi.
,,Cože? Z druhé strany? Ale to není možné!" Zamračil se.
,,A to není ta nejhorší věc," poznamenal další muž.
,,Co se stalo?"
,,Prošla přes něj jakási žena," odpověděl opatrně.
,,Jaká žena?" Hněv a obavy v jeho hlase se stupňovaly.
,,To nevíme, neviděli jsme jí do tváře. Proběhla kolem nás a vypařila se."
,,Co prosím? Nějaká žena, která prošla portálem se vypařila? Děláte si ze mě legraci?!"
,,Obávám se, že ne."
,,Musíme to tady prohledat a najít ji. Nemohla se dostat daleko," řekl a všichni tři opustili místnost.
Ted, který byl stále schovaný za skříní se opatrně postavil, aby zjistil, zda byl sám. Když byl vzduch čistý, rozhlédl se. Povzdychl si, když jeho pohled spočinul na plášti, ale byla to jediná možnost, jak se odsud nepozorovaně dostat, jak splynout. Neváhal a plášť si oblékl. Byl mu trochu velký, sám neměřil víc, než metr sedmdesát a tak si musel zahnout rukávy. Opatrně vyšel z místnosti, ruku měl připravenou na své hůlce a rozešel se první chodbou. Nevěděl, kam vedla, avšak musel najít východ a přemístit se zpátky do Londýna. Bylo mu jasné, že tady bude nastraženo ochranné kouzlo proti přemisťování.
Došel až do prosklené místnosti, za kterou byl les. Vzal za kliku, avšak bylo zamčeno. Vytáhl hůlku a vyřkl kouzlo. Dveře cvakly a Ted prošel až do lesa. Zrychlil krok, chtěl být co nejrychleji pryč. Jakmile došel dostatečně daleko, zkusil se přemístit. Avšak nic. Nechápal to. Rozhlédl se a všiml si něčeho zvláštního. Bylo zde až moc tvorů a ne ledajakých, kouzelnických. Šel dál a rozhlížel se, stále připravený, kdyby se něco pokazilo. Došel až k jezeru a vtom mu spadla brada. Z vody se na něj totiž dívala mořská panna.
,,Merline, tohle je jako naše útočiště v Londýně," hlesl.
,,Našli jste ji?" Uslyšel najednou hlas a schoval se za nejbližší strom.
,,Ne, nikde není, jako kdyby se vypařila."
,,Šéfe!" Uslyšel další hlas. Někdo k nim právě doběhl, stále byl udýchaný, jeho hlas zněl urgentně. ,,Morganina kniha je pryč."
,,COŽE?! Tohle nemůže být pravda! Najděte ji, najděte tu ženu a to HNED!" Křičel.
Ted Tonk sebou ošil. Tak přece ji dostala, pomyslel si a po chvíli se rozešel zpátky k laboratoři, ze které přišel. Doufal, že ji ještě dožene. Bylo však už pozdě. Nebylo možné se tam nepozorovaně dostat přes tu vekou spoustu lidí. Napadlo ho, že se možná nevrátila zpátky ani ona a že jediné místo, kam by mohla jít, bylo útočiště v Londýně. Ale nejprve musel znovu vidět ji, živou a zdravou. Svou Andromedu. Jeho kroky směřovaly právě k ní.
~ ~ ~
Hermiona seděla ve své kanceláři a vyplňovala objednávky na jídlo pro jejich svěřence. Tuto kancelářskou práci nenáviděla, nedokázala se soustředit. Ano, ráda seděla nad knížkami a učila se nové věci, ale účetnictví a žádosti nebyly zrovna jejím šálkem čaje. Potřebovala akci. Od honby za viteály se nedokázala dlouho soustředit na jednu věc a ač si to možná úplně nepřiznávala, potřebovala také jisté nebezpečí a záhadu, kterou by mohla vyřešit.
Ošila sebou, když otevřeným oknem přiletěla sova s dopisem. Tu pečeť poznávala. Držela obálku v ruce a jen tak se na ni dívala, ruce se jí třásly, protože se bála zprávy, která ji čekala. Tušila, co se děje, ale snažila se oddálit co nejvíce ten moment, kdy to uvidí černé na bílém. Povzdychla si a obálku nakonec otevřela.
Vážená slečno Grangerová,
píšeme vám za účelem povolání zpátky do útočiště v Peru. Časový tunel byl znovu otevřen. Přijeďte prosím ještě dnes.
Lorenzo Velazquez,
vedoucí útočiště v Peru
Hermiona zalapala po dechu. Věděla, že pokud by portál otevřeli oni, nevolali by ji zpátky. Muselo to být vážné. Postavila se a šla se omluvit Henrymu, že jí nebylo dobře a potřebovala by jít domů. Ve skutečnosti se přemístila do Peru.
Narcissa si řekla, že vezme malou a půjdou společně navštívit Henryho a Hermionu v útočišti a poptat se na to, co se děje a jak se jim tam bez ní daří. První, koho navštívila, byla Hermiona. Zaklepala a vešla, Hermiona tam však nebyla. Řekla si, že na ni chvíli počká, protože to vypadalo, že její práce na stole je rozdělaná. Posadila se tulila si malou, když vtom její pohled zachytil kus pergamenu ležící na stole. Zvědavost jí nedala a nakoukla. Jakmile dopis přečetla, zarazila se. Nikdy neslyšela o tom, že by se útočiště zabývalo také časovými tunely. Rozhodla se proto, že se Hermiony zeptá, když však procházela útočiště, našla jen Henryho.
,,Ahoj, neviděl jsi Hermionu?" Zeptala se a Henry se doširoka usmál na malou.
,,Šla domů, prý jí bylo nevolno," řekl a pohladil malou po tvářičce.
,,Dobře, půjdu se pak na ni podívat, zda něco nepotřebuje," řekla, ale věděla, že Hermionu doma nenajde. Pokud se vymluvila na nevolnost, byla už dávno pryč. Narcissa navštívila Andromedu a poprosila ji, zda by jí malou nepohlídala, měla v plánu přemístit se za Hermionou do Peru, protože věděla, že se děje něco, o čem jí Hermiona neřekla a co její zmijozelská povaha nedokázala jen tak nechat být.
~ ~ ~
Ted Tonks se přemístil k lesu nedaleko domů, ve kterém bydleli s Andromedou a jejich dcerou. Dům byl stejný, jako si ho pamatoval. Pomalým krokem šel k domu a zastavil se u okna, kterým bylo vidět do obývacího pokoje. Andromeda tam seděla na koberci a hrála si s malým chlapcem, kterého Ted nikdy předtím neviděl. Píchlo ho u srdce. Jeho Andromeda byla po smrti a vidět ji znovu, živou a zdravou, mu vehnalo slzy do očí. Andromeda se zvedla, protože se místností rozlehl dětský pláč. Šla k postýlce a vytáhla z něj malé miminko. Teda napadlo, že to nejspíše budou její vnoučata, děti Nymfadory a přemýšlel, zda tady Nym stále žila. Rád by je viděl obě, mluvil s nimi, ale nevěděl, jaká byla situace a neměl odvahu jen tak zazvonit na dveře. Andromeda seděla s dítětem na gauči a chovala ho v náručí. Teddy si však muže za oknem všiml, usmál se a zamával mu. Andromeda se otočila k oknu a Ted uskočil stranou, shodil však květináč.
,,Počkej chvilku tady, Teddíčku," řekla Andy, dala malou do postýlky a vytáhla hůlku. Pomalu a obezřetně se šla podívat ven, kdo byl u jejího okna, nikoho tam však nenašla. Rozhlédla se, ale stále nikoho neviděla. Dům raději zabezpečila kouzly a vrátila se dovnitř.
Ted Tonks stál u lesa, schovaný za stromem a povzdychl si. Tolik toužil ji obejmou a políbit, ale věděl, že nemůže. Nepatřil sem. Znovu se přemístil do Londýna, aby našel svou přítelkyni dříve, než udělá něco, čeho bude litovat.
~ ~ ~
Narcissa se přemístila k útočišti v Peru a ušklíbla se nad strmou cestou dolů, která jí a jejím podpatkům dala před rokem pořádně zabrat. Tentokrát si naštěstí vzala pohodlnější obuv, kalhoty a tílko. Na toto oblečení si za toho téměř půl roku, co byla malá na světě, zvykla, protože s dítětem nebyl čas se šlechtit každý den. Stále to byla dáma, upravená, avšak mnohem ležérnější. Pokud však šla někam ven, své klasické šaty si oblékla a právě za takové dny byla vděčná nejvíce.
Sešla dolů a dva kouzelníci u vstupu ji zastavili. Ukázala jim však průkazku, že pracuje pro útočiště a tak ji nechali projít. Jeden z nich ji odvedl do jedné z laboratoří, kde měla počkat na Hermionu, až skončí schůze. Dovnitř ji pustit nemohli, protože se tam řešilo něco, co bylo nad úroveň jejího stupně prověření.
Hermiona vyšla asi po hodině a když Narcissu spatřila, zarazila se. ,,Co ty tady?" Zeptala se nevěřícně.
,,Přišla jsem za tebou, abych se tě zeptala, co má co dělat časový tunel s útočištěm," dívala se na ni s pozvednutým obočím.
Hermiona v hlavě zaklela, protože jí došlo, jak lehkomyslná byla, když nechala dopis, sic neúmyslně, jen tak ležet na stole, rychle však zareagovala. ,,Ty mi čteš mou osobní korespondenci?" Zamračila se.
,,Ne tak docela. Byla jsem tě navštívit a ten dopis ležel jen tak na stole, otevřený, mezi ostatními papíry, mohl si jej přečíst kdokoli," odpověděla na svou obranu. ,,Ale to nemění nic na faktu, žes mi lhala," založila si ruce.
Hermiona si povzdechla. ,,Já ti nelhala, jen jsem nemohla říct pravdu, to je něco jiného."
,,Hráli jste si tady s časem, že ano? A něco se pokazilo, takže hádám, že to, co sem proniklo, se týká nás všech. Mám právo znát pravdu, Hermiono. Pokud je má rodina v nebezpečí, cítím povinnost s tím něco udělat. Nechci jen tak sedět na zadku a obzvláště teď, když vím, že se něco děje."
,,Cissy, já...," zakroutila hlavou a rozhlédla se. ,,Fajn," řekla, chytila ji za zápěstí a vtáhla ji do jedné z místností, která byla prázdná. Zavřela za nimi dveře a pohlédla na ni. Výčitky, které pociťovala od té doby, co se vrátila, jí moc nepomáhaly k tomu, aby mlčela či lhala. Věděla však, že jí může věřit stejně tak, jako ona věřila před rokem jí, když jí o útočišti vůbec řekla a dovolila jí jim pomoci. ,,Víš, proč zemřela Amaranta?" Začala.
,,Ve výbuchu, obětovala se pro své svěřence," odpověděla Cissa, Hermiona však zakroutila hlavou.
,,Zemřela by i tak. Byla nemocná. Její orgány selhávaly jeden po druhém, zpomalovala to, avšak věděla, že nakonec boj prohraje. Experimentovala s časem. Hledala způsob, jak cestovat nejen v čase, ale také z jedné paralelní reality do druhé. Mohla projít například z tohoto roku v naší realitě do minulosti v realitě jiné a podobně. Vymyslela na to přístroj, který pokud by padl do nesprávných rukou, mohl by způsobit obrovské škody."
,,Například přivést zpátky pána zla," řekla Narcissa a Hermiona přikývla.
,,Amaranta svůj přístroj neustále zdokonalovala, až dokázala eliminovat negativní účinky na zdraví. Dá se tomu předejít, ale ne to léčit následně a proto také zemřela. Z její práce se stal projekt Tiempopuerta."
,,Něco jako časový průchod?" Pozvedla obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona. ,,Měla tým nejtalentovanějších vědců, kteří se nebáli nahlédnout až za hranice dosud nepoznaného. Oslovili mne také a já souhlasila. Viděla jsem to jako výzvu, jako něco, co jsem v tu chvíli nemohla odmítnout. Jednak jsem potřebovala odjet pryč a jednak mi to otevíralo nové obzory k poznání. Zkoumala jsem čas a pochopila jeho podstatu. Dříve už jsem s časem měla zkušenosti, když jsem ve třetím ročníku používala obraceč, abych stihla všechny hodiny, tohle bylo však úplně něco jiného, bylo to na vyšší úrovni."
,,A povedlo se ti někdy vidět jinou realitu?" Zeptala se.
Hermiona však zakroutila hlavou. ,,Ne, nikdy jsme časový tunel nedokázali udržet tak dlouho stabilní na to, abychom prozkoumali jiné světy. Pokročili jsme, stále jsme však nevyřešili, jak to udržet na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli projít. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. Když rok práce uplynul, projekt se pozastavil a my se vrátili domů. Jenomže nedávno se stalo to, že se portál otevřel, avšak z druhé strany," řekla.
Narcissa překvapeně zamrkala. ,,Takže... někdo z jiné reality zkouší to samé co vy?" Zeptala se.
,,Ano... a úspěšně, bohužel. Nějaká žena pronikla sem k nám a zatím se nám ji nepodařilo najít. Co se však stalo je, že ukradla Morganinu knihu."
,,Cože? Tohle není dobré, Hermiono," dívala se na ni vyděšeně.
,,Ne, to není," řekla, když uslyšela ránu, která přicházela z laboratoře, kde experimentovali právě s časem. Obě sebou trhly a Hermiona se rozběhla k oné místnosti, Narcissa ji následovala. Zarazila se, obvykle zamčené dveře byly tentokrát pootevřené. Vytáhla svou hůlku a opatrně dveře otevřela. Viděla ženu v plášti s kápí, která stála u otevřeného portálu a nechápala, jak to dokázala udržet stabilní. Pohled jí sjel na věc, kterou držela v ruce. Byla to kniha. Než však stačila zareagovat, žena vstoupila do tunelu. Hermiona na nic nečekala a skočila za ní, stejně tak Narcissa. Tunel se však za nimi uzavřel a první věc, která Narcisse probleskla hlavou, byly Hermioniny slova. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. A napadlo ji, že svou malou dceru už možná nikdy neuvidí.
~
* Qué pasa? = Co se děje?
 

5. Společná dovolená (část druhá)

15. května 2018 v 9:12 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ If he loved with all the powers of his puny being, he couldn't love as much in eighty years, as I could in a day. ~
- Emily Brontë
Ten samý večer se Andromeda s Tiberiem rozhodli pro noční koupání v moři. Teddy už spinkal a byl zabezpečen kouzlem, kdyby se náhodou za tu chvíli probudil. Vedle postýlky měl sklenici s vodou. Bylo okolo jedenácté, když přišli na pláž. Nikde nikdo nebyl a když se Andromeda rozhodla vejít do moře, Tiberius ji chytil za ruku, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na rty.
,,Madam Tonksová, nikdo tady není, možná byste si tohle chtěla dát dolů," řekl a zatáhl jí za šňůrku vrchního dílu plavek. Andromeda sebou trhla a ušklíbla se.
,,Zase zlobíte, pane McLaggene?" Zeptala se a ustoupila o několik kroků dozadu, stále s ním však udržovala oční kontakt. Zatáhla za druhou šňůrku a vrchní díl plavek nechala spadnout do písku a spodní si sundala. Tiberius z ní nemohl spustit oči, skousl si ret a vydal se za ní do moře. ,,Kdepak je tady spravedlnost, když já jsem nahá a vy ne?" Šibalsky se jí zalesklo v očích.
,,Vy jste krásnější, madam," řekl, než však stačil vůbec zareagovat, Andromeda mu plavky stáhla.
,,Mně se zase líbíte vy, pane," uculila se a políbila ho. Plavali až k bójce, kde se položili na hladinu a pozorovali hvězdy.
,,Je tady krásně," řekl a usmíval se. ,,Víš, kde je souhvězdí Andromedy?" Zeptal se.
,,Nemám tušení," zachechtala se. ,,Nikdy jsem na hvězdy moc nebyla," odpověděla a vybavil se jí Ted a jeho láska k astronomii. Pokoušel se ji naučit poznávat konkrétní hvězdy a souhvězdí, avšak ona nebyla schopná najít ani velký či malý vůz.
,,To ani já ne," řekl. ,,Ale jednou bych tě rád na obloze našel."
,,Copak ti nestačím na zemi?" Pohlédla na něj.
,,Stačíš!" Chystal se k ní naklonit a políbit ji, oba je však nechtíc potopil pod hladinu a pořádně se nalokal slané vody.
,,Nepijte to, námořníku," smála se Andromeda. ,,Copak nevíte, že po slané vodě budete mít ještě větší žízeň?" Zeptala se, šplouchla na něj vodu a začala plavat zpátky ke břehu.
,,Ty mi chceš uplavat? No to teda ne!" Řekl odhodlaně a pobaveně zároveň a začal plavat za ní. Když ji dohnal, otočil ji na sebe a Andromeda mu omotala nohy kolem pasu. ,,Teď si vezmu s dovolením ten polibek," řekl, naklonil se k ní, avšak z Andromediny pusy na něj zaútočil proud mořské vody. Tiberius na ni v prvním okamžiku překvapeně koukal, než se rozesmála a začala znovu plavat ke břehu.
,,Budu tam první!" Řekla a on se zachechtal. Doplaval za ní a oba si lehli do písku, který už nebyl vyhřátý horkým sluncem.
,,Nechal jsem tě vyhrát," řekl najednou.
Andromeda se ušklíbla. ,,No jistě!"
Chvíli tam jen tak mlčky leželi a dívali se na hvězdy, když vtom Tiberius promluvil. ,,Milovala jsi se už někdy na pláži?" Zeptal se a Andromeda vytřeštila oči.
,,A ze kterých všech koutů budu ten písek pak vybírat, co?" Ušklíbla se, ale neprotestovala, když ji začal líbat na krku.
,,Mmm... vyhrál jste, pane, vezměte si mě," řekla. Tiberius nezaváhal a tu noc se milovali na pláži.
~ ~ ~
Další ráno Narcissu s Herminou probudil křik odvedle a následné prásknutí dveřmi. Narcissa pohlédla na Hermionu, přehodila přes sebe župan a šla se podívat, co se děje. Když vešla do pokoje své sestry, Andromeda seděla v křesle a obličej měla skrytý v dlaních.
,,Andromedo?" Přiběhla k ní. Ta na ni pohlédla uslzenýma očima. ,,Andie, jsi v pořádku? Co se stalo?"
,,Pohádali jsme se, viděla jsem ho, jak pije z placatky už takhle z rána a když jsem mu ji chtěla vzít, tak po mně začal křičet, že je na dovolené a tohle neustálé zakazování a hlídání si líbit nenechá. Pak už to šlo všechno ven, vyčetla jsem mu úplně vše, stejně tak on mně. A pak jsem mu řekla, že není ani z poloviny takový muž jako byl Ted. Hned jsem toho litovala a když jsem uviděla jeho pohled a uslzené oči, začala jsem se omlouvat, ale on vyběhl ven," znovu se rozplakala. ,,Cissy, já to tak nemyslela," řekla a její sestra si ji přitiskla k sobě.
,,Takové věci se neříkají, Andy, ale teď už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. On slíbil, že pít nebude a porušil to. Měla jsi veškeré právo se zlobit."
,,J-já už to nezvládám, Cissy, já už nemůžu. Je to jako na houpačce. Jednou je to dokonalé, ale pak se vždy stane něco, co všechno zničí. Já už takhle žít nemůžu, potřebuji klid, zasloužím si ho po tom všem, co jsem zažila," plakala v jejím náručí.
,,Ššš, Andy, nedělej žádné ukvapené závěry, dobře? Až oba vychladnete, promluvíte si o tom."
,,Tohle už nepomáhá, zkoušela jsem to tolikrát... Cissy, já chci domů," řekla a vypadala jako zraněné mládě.
,,Půjdeme, neboj, půjdeme domů," hladila ji.
Teddy sešel dolů. ,,Co se děje?" Zeptal se a promnul si ospalé oči.
,,Nic, Teddíčku," řekla Cissa a vzala ho na ruce. ,,Vezmu si ho vedle, dobře?"
,,Děkuji, Cissy," přikývla Andromeda a když odešli, začala si balit věci.
,,Co se stalo?" Zeptala se Hermiona.
,,Zase se pohádali. Padla ošklivá slova, Andy je z toho nešťastná," řekla tiše, aby to malý neslyšel. ,,Chce odjet domů. Pojedu s ní, nemůžu ji v tom teď nechat," řekla a Hermiona přikývla.
,,To je pochopitelné. Pojedu taky," souhlasila a obě se začaly balit.
,,Vy už odjíždíte?" Zeptala se Daphne, která si jich všimla na recepci.
,,Ano," usmála se Narcissa.
,,To je škoda, ani jsme si spolu nezatančily," zatvářila se naoko ublíženě.
,,Tak příště, dobře?"
,,Ano, pošlu ti sovu, co říkáš?"
,,Ano," usmála se Narcissa.
,,Tak zatím, Cissy," řekla a dala jí pusu na tvář. Hermiona se zamračila a posadila se vedle Andromedy. Tiberius seděl na opačné straně místnosti a díval se jinam. Byl to smutný pohled, pomyslela si Narcissa a posadila se vedle své sestry z druhé strany.
Andromeda s Teddym strávili následující dva dny u Narcissy doma. Andy potřebovala vychladnout a přemýšlet. Tiberiovi nechala vzkaz. Chápal to, ublížil jí, ale moc ji miloval a nechtěl o ni přijít. Tu noc však měl noční můry o svém chlapci. Snažil se ho zachránit, ale doběhl tam pozdě, jeho ruce byly celé od krve a on už nemohl nic udělat. Nepil od toho dne, kdy ho Andromeda nachytala, tohle bylo poprvé. Moc ho to mrzelo. Chtěl se jí omluvit a vše jí vysvětlit, ale věděl, že potřebovala čas.
Když se Andromeda ten den vrátila domů, dala Teddymu hračky, zabezpečila ho a šla za Tiberiem do pracovny.
,,Musíme si promluvit," řekla.
,,Dobře," přikývl, ale věděl, že to nebylo dobré znamení.
,,Přemýšlela jsem a chtěla bych, aby ses na nějaký čas odstěhoval," řekla prostě.
,,Andy?" Vytřeštil oči a přešel až k ní. Chtěl ji vzít za ruce, ale Andromeda ucouvla.
,,Dal jsi mi slib. Slib, který jsi porušil. Nechci tě teď tady. Já se snažila, víš? Dala jsem do toho všechno, byla jsem tam pro tebe, ale ty ses mi neustále uzavíral. Chtěla jsem ti pomoct s pitím, se zármutkem, domluvila jsem ti psykouzelníka a chvíli to vypadalo, že se vše obrací k dobrému, ale tímhle jsi to pokazil. A já už nemám sílu dál to řešit. Už ne."
,,Bylo to jedno uklouznutí, snažil jsem se, opravdu, jen jsem měl zase ty noční můry a myslel jsem, že-"
,,Co sis myslel? Že ten chlast tě z toho dostane? Že ti pomůže víc než já? Ne. To, že ubližuješ tímhle mně, je jedna věc. Ale to, že tím děsíš Teddyho, to je věc druhá. Má tě rád a vidí tě jako dobrého muže, ale několikrát se stalo, že mne viděl v slzách a byl z toho špatný. Nechci, aby se to opakovalo a musel mne znovu takto vidět. Ne po tom, co jsem se dokázala ovládat po smrti svého manžela a své dcery. Abych tady byla pro něj. Chtěla jsem být silná i pro tebe, ale ty o to očividně nestojíš. Tak jdi."
,,Androme-"
,,Jdi, prosím! Nic neříkej a jdi! Přemýšlej nad tím, co jsem ti řekla, něco se sebou udělej a pak se můžeme o něčem bavit, protože já jsem skončila s tím dělat ze sebe idiota jen tak pro nic," řekla, odešla z jeho pracovny a zavřela za sebou dveře.
,,Budeš si se mnou hlát, babiško?" Zeptal se Teddy a podal jí malé autíčko, které Dora dostala kdysi od Teda.
,,Ano, budu," řekla a klekla si k němu, najednou ho však objala a přitiskla si ho k sobě. ,,Miluji tě, broučku," zašeptala a několik slz jí steklo po tváři.
Tiberius si sbalil své věci a šel dolů do obývacího pokoje.
,,Kampak jdeš, dědešku?" Zeptal se Teddy a rozešel se k němu. Andromeda si setřela slzy.
,,Na chvíli musím pryč, půjdu navštívit bratra, dlouho jsem ho neviděl," vzal ho na ruce a dal mu pusu na tvář.
,,Aha a vlátíš se blzy?"
,,Snad ano," pousmál se a pustil ho zase na zem. Pohlédl na Andromedu, která se však dívala jinam. Chtěl něco říct, avšak nakonec neřekl vůbec nic, vstoupil do krbu a přemístil se pryč. Andromeda se postavila a přešla k oknu. Dívala se ven, protože nechtěla, aby Teddy viděl slzy, které jí stékaly po tvářích. Cítila se tak sama. Ted byl pryč, její Dora a teď i Tiberius. Věděla však, že musí být silná pro to malé štěstí, které sedělo na koberci a jezdilo po něm autíčkem. Musela být silná pro Teddyho.
~ ~ ~
~ 1999 ~
Žena v dlouhém plášti s kápí běžela chodbou. Neustále se ohlížela, zda ji nikdo nesleduje, její plán se mohl kdykoli pokazit. Věděla, že dělá správnou věc, cítila to. I když většina ostatních nesouhlasila, bylo to správné rozhodnutí. Doběhla k obrovskému generátoru a z tašky vytáhla přístroj, který na něj napojila. Otočila kolečkem z nuly na sto a zmáčkla červené tlačítko. Před ní se rázem objevil obrovský tunel, který však vypadal nestabilně.
,,Zadrž!" Ozval se za ní mužský hlas. ,,Nedělej to!"
Otočila se. ,,Musím. Vím, že je to správné rozhodnutí. Bez toho jsme ztraceni!"
,,Ty víš, co všechno to může způsobit, přivede to více zla než dobra. Najdeme jiné řešení!"
,,Ne, Tede! Žádné jiné řešení není a ty to víš! Musím něco udělat, protože ostatní jen nečinně přihlížejí zlu, které nabírá čím dál tím větší moc! Copak ty netoužíš po tom pomstít smrt Andromedy? Nebo Dory? Zemřely snad zbytečně?" Tedovy rysy se změnily, věděla, že zasáhla citlivé místo. ,,Nech mě jít, pro ně!"
Ted se na ni díval a vypadal, že přemýšlí. Žena udělala několik kroků k tunelu.
,,Ne!" Řekl a chytil ji za zápěstí.
,,Notak, pusť mne! Tunel dlouho nevydrží stabilní! Za chvíli se zhroutí!"
,,A jak se pak dostaneš zpátky?"
,,Věř mi, já vždy něco vymyslím," řekla.
,,Ne, je to zkrátka moc nebezpečné. Neriskuješ tím jen vlastní život."
Žena se mu však vysmekla. ,,Je pozdě, jsem rozhodnutá," řekla a skočila do tunelu. Ted Tonks se rozběhl za ní a zanedlouho dopadl na chladnou zem. Otevřel oči a rozhlédl se. Byla pryč a tunel za ním se uzavřel.

4. Společná dovolená (část první)

15. května 2018 v 9:10 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I allow she has small claims to perfection; but, then, I imagine that, if she were more perfect, she would be less interesting. ~
- Anne Brontë
~ O 2 měsíce později ~
Jak týdny plynuly, Hermiona s Narcissou spolu trávily stále víc a víc času. Hermiona v sobě nadále dusila své pocity a nechtěla, aby vyplavaly napovrch. Narcissu naopak sžíralo svědomí, protože Hermioně stále neřekla o tom, co měla v sobě. Znala ji, věděla, jak by reagovala. Cítila by se podvedeně a opět by se před ní uzavřela a to nechtěla riskovat. Věděla, že se mezi nimi rozvíjí něco důvěrného a nemohla ji ztratit.
Pokud netrávila čas s Hermionou, trávila ho s Andromedou, kterou Tiberiovy stavy stále trápily. Poprvé, když s ním byla u odborníka, rozzlobeně utekl, protože mu Andromeda řekla o jeho problémech s pitím. Styděl se a promítal to do vzteku, který si ten den vybil na obou. Andromeda už byla zoufalá a tak napsala Olívii, která na týden přijela. Podařilo se jí přesvědčit svého otce, aby tomu dal ještě šanci a šel na další sezení. Přiznala se, že i ona sama chodila a moc jí to pomohlo. Tiberius tedy souhlasil a po prvním sezení přišlo i druhé, třetí, páté, osmé a Andromeda vždy seděla vedle něj a podporovala ho. Konečně cítila záblesk naděje na lepší časy.
Když přišlo léto a s ním také prázdniny, napadlo Andromedu, že by si mohli vyrazit k moři. Milovala Řecko a vždy toužila se tam podívat. Antická kultura a umění, které tam dýchaly ze všech koutů, ji fascinovaly. Přemluvila také svou sestru a navrhla jí, aby vzala i Hermionu. A tak se čtyři kouzelníci a dvě děti dostali do Řecka.
,,Je tady horko, úplně ze mne teče," stěžovala si Narcissa, která nesla malou v náruči. Letěli letadlem, jelikož to bylo jedno z přání Andromedy. Nikdo z nich, kromě Hermiony, letadlem nikdy neletěl. Vždy se pouze přemisťovali. Hermiona létala každé léto s rodiči do Francie, takže pro ni to nic nového nebylo, avšak pobavilo ji, jak se Narcissa křečovitě držela její ruky, když vzlétali.
,,Neboj, za chvíli už budeš v hotelu a tam je klimatizace," pousmála se Hermiona.
Jakmile došli do hotelu, vyřizování se ujala Hermiona.
,,Dobrý den, máme tady rezervaci na tři pokoje na jméno Blacková," řekla a žena na recepci začala něco psát do počítače. Po chvíli vzhlédla.
,,Je tady rezervace na jméno Blacková, avšak pouze na dva pokoje," řekla a Hermiona překvapeně zamrkala. ,,To musí být nějaký omyl," pohlédla na Andromedu.
,,Na mne se nekoukej, tady pán se pokoušel o rezervaci," uchechtla se na Tiberia, ten se zamyslel a poškrábal na hlavě.
,,Jsem si jistý, že jsem rezervoval tři pokoje... nejspíše," řekl ne moc přesvědčivě.
Hermiona si povzdychla. ,,A máte nějaký pokoj ještě volný?"
,,Ne, je mi líto," zakroutila hlavou.
,,To, nevadí, budeme v pokoji spolu," ozvala se Narcissa.
,,Jsi si jistá?" Zeptala se Hermiona. ,,Nechci ti narušovat soukromí."
,,To je v pořádku, vážně," usmála se a položila svou dlaň na její rameno. ,,Pokud ti nevadí, že malá občas pláče."
,,Ne, tohle zvládnu," pousmála se.
,,Nechám vám tam donést ještě jednu peřinu a polštář," řekla recepční a zaúkolovala jakéhosi muže, který udělal, jak mu řekla.
Po chvíli se všichni odebrali do svých pokojů. Když však Hermiona otevřela dveře, zarazila se.
,,Umm, Cissy? Je tady jen jedna manželská postel," řekla a Narcissa, která vešla po ní, sebou ošila.
,,Ouu," řekla jen.
,,Řeknu jim o přistýlku," prohlásila Hermiona, stále ještě v šoku, a odešla pryč.
,,Taky máte výhled s balkonem na moře?" Přišla Andromeda do jejich pokoje a rozhlédla se. ,,Jsou úplně stejné," uchechtla se a pohladila Teddyho, který vběhl za ní a objal ji kolem pasu.
,,A je tu jen jedna manželská postel," povzdychla si Narcissa, Andromeda se však uchechtla.
,,Tvoje šance, Cisso," zazubila se, její sestra jen protočila panenky.
,,Zařídí přistýlku," řekla Hermiona, která právě vešla dovnitř a Narcissa souhlasně přikývla. Uviděla ještě svou sestru, jak udělala smutný obličej, než zmizela i s Teddym z pokoje.
Trvalo tři noci, než Hermiona na snídani prohlásila: ,,Jsem celá rozlámaná. Ta přistýlka je příšerná," řekla a pod očima měla viditelné kruhy.
,,Pokud chceš, můžeš spát u mě, mi to nevadí," prohlásila Narcissa jen tak mimochodem a upila svého čaje. Koutkem oka si všimla pobaveného úšklebku Andromedy.
,,Byla bych víc než vděčná," pohlédla na ni Hermiona a povzdychla si. ,,Ale nechci nějak narušovat tvůj osobní prostor," dodala.
,,Nesmysl, ta postel je dost velká i pro tři," zazubila se Andromeda a dala Teddymu do ruky namazaný rohlík s máslem a marmeládou. Tiberius se k nim právě posadil i s omeletou na talíři. Vypadal spokojeně.
,,Copak řešíte, dámy?" Zeptal se, ale jeho oči směřovaly jen a pouze na omeletu před ním.
,,Že jsi do té omelety zamilovaný víc než do mě! Měla bych žárlit?" Zatvářila se Andy naoko ublíženě.
,,Ovšem, že ne! Jsi má oblíbená potravina!" Šibalsky na ni mrkl.
Teddy se podíval na Tiberia zmateně. ,,Aue babiška se nepapá!"
,,Ovšem že ne, Teddíčku, ovšem že ne," řekl a Narcissa s Hermionou jen tak tak zadržovaly smích.
Celé dny trávili u moře či u venkovním bazénu uvnitř areálu. Teddymu se líbily dětské klouzačky a pořád tahal Tiberia, aby šel s ním.
,,Vypadá to, že si rozumí," řekla Hermiona a Andromeda přikývla.
,,Moc ho miluje, jen ty okamžiky, kdy ho oslovuje dědečku, mne vracejí zpátky v čase a říkám si, že by tady Ted měl být a měl by to být on, který by s ním měl sedět u bazénu a chytat ho dole u klouzačky."
,,Takhle nemluv, Andy," řekla Cissa a sundala si brýle, aby na svou sestru lépe viděla. ,,Je dobře, je na něj vzpomínáš, ale nemuč se tolik. Někdy nevidíme, co máme přímo před sebou, protože jsme zahleděni do minulosti. A pak nám to proklouzne mezi prsty ani nevíme jak. Říkala jsi, že se to mezi vámi lepší, že se ti začal znovu otevírat, že spolu o všem opět mluvíte. Nepokaz si to tím, že budeš stále doufat, že se minulost stane přítomností, protože nestane."
,,Cissy má pravdu, Andromedo, nedovol, aby tě minulost okradla o přítomné štěstí. Podívej se na ně, jsou spolu tak kouzelní," řekla a všechny tři se podívaly na Teddyho v rukávkách, který dal právě Tiberiovi do ruky lopatičku a ukazoval mu, jak musí nabírat písek.
,,Já vím, máte pravdu obě dvě, jen... někdy je to prostě těžké."
,,Já vím, sestřičko," objala ji kolem ramen. ,,Ale já jsem tady pro tebe kdyby cokoli, dobře?"
,,A já taky," řekla Hermiona a vzala ji za ruku.
,,Děkuji vám oběma," objala je.
,,Narcisso?" Ozvalo se za nimi, Narcissa se otočila za jí tak známým hlasem.
,,Daphne? Co ty tady děláš?" Překvapeně zamrkala.
,,Jsem tady na dovolené s dalšími přáteli z ministerstva. Ty taky, že ano? S rodinou?" Pousmála se a pozdravila Andromedu. ,,A s Herminou? Nebo jste se tady taky jen potkaly?" Zeptala se.
,,Ne, jsem tady s nimi," řekla Hermiona a pousmála se. Daphne Greengrassovou tolik neznala, věděla jen, že je její sestra zasnoubená s Dracem a že chodila do Zmijozelu.
,,Ach tak," pousmála se Daphne. ,,A jakpak se má moje princezna?" Naklonila se nad Anastázii, která byla pod slunečníkem chráněná kouzlem, které kolem ní udržovalo stálou teplotu. Když ji malá uviděla, uculila se a něco zabrblala.
,,Má se skvěle, myslím, že se jí tady líbí, ani moc nepláče," řekla Narcissa. ,,Ale rychle mi roste, alespoň mám ten dojem," povzdychla si.
,,A do krásy, po tobě," usmála se Daphne na Narcissu a Hermionou projela vlna žárlivosti.
,,Daphne, pojď už, jdeme na naše místo na pláži!" Zavolal na ni kdosi a Daphne přikývla.
,,Jo, už jdu!" Odpověděla a usmála se na Narcissu. ,,Ráda jsem tě viděla, i vás, paní Tonksová a tebe, Hermiono," řekla a odešla pryč.
,,Ty se znáš s Daphne?" Zeptala se Hermiona, když už byla z doslechu.
,,Ano, občas mi hlídala malou, když Andy nemohla. Bylo to asi dvakrát nebo třikrát. Měla jsem nějaké soudy po tom, co skončila válka a vzhledem k mé minulosti jsem byla opět vyšetřovaná a docela se to protáhlo. Mě i Draca několikrát předvolali," odpověděla. Hermiona se uvnitř zastyděla, neměla tušení, Narcissa ani nikdo jiný jí o tom neřekli.
,,To jsem netušila," řekla.
,,To je v pořádku, měla jsi spoustu práce, já to chápu," usmála se. ,,Ale všechno dobře dopadlo."
Hermiona přikývla, ale celý zbytek dne jí to vrtalo hlavou.
Večer, když se vraceli z večeře, potkali Daphne znovu.
,,Cissy," pousmála se. ,,Tak jak sis užila den? Byli jste i na pláži nebo jste zůstali jen u bazénu?" Zeptala se a pozdravila Tiberia, kterého dnes viděla poprvé.
,,Byli jsme i na pláži," usmála se. ,,Ale tebe jsem tam neviděla, jak je to možné?"
,,Chodíme na naše místo, které jsme objevili, bez lidí," uculila se. Šly napřed a zastavily se u posledního lehátka u bazénu. Posadily se. Hned vedle byly jejich pokoje, které měly z této strany velké prosklené dveře. Dole byl obývací pokoj a po schodech nahoru se šlo do ložnice, kde na druhé straně byl výhled na moře. Hermiona se rozloučila s Andromedou a Tiberiem a vešla do pokoje velkými skleněnými dveřmi. Závěs byl zatažený, zvědavost jí však nedala a nahlédla přes něj na Narcissu a Daphne. Dívka měla teď malou Anastázii v náruči a obě se spokojeně usmívaly. Hermiona si povzdychla a závěs raději zatáhla. Snažila se na ně nemyslet, zbavit se toho žárlivého pocitu, který cítila, ale nešlo to.
,,Hermiono?" Oslovila ji Narcissa, která teď stála mezi dveřmi. ,,Myslíš, že bys na chvilku mohla pohlídat malou? Chceme se projít a popovídat si."
,,Ovšem," přikývla Hermiona a Anastázii si vzala do náruče.
,,Díky," pousmála se Narcissa a odešla za Daphne ven. Procházely se téměř hodinu a Hermiona se snažila na ně nemyslet, nicméně neustále se jí v mysli objevovala představa jejich polibků pod hvězdami.
,,Jsem zpátky," usmála se Narcissa a vzala si malou od Hermiony. ,,Promiň, že jsem byla pryč tak dlouho."
,,To je v pořádku," pousmála se. ,,Jistě jste řešily něco důležitého," řekla oklikou a Narcissa se zachechtala.
,,Možná, pročpak?" Na tváři měla ten všeříkající úsměv a Hermiona sebou ošila.
,,Jen tak, nevyzvídám, neboj," pokusila se o úsměv.
,,Dobře. Ale kdybych tě neznala, tak bych si myslela, že žárlíš," stále se culila.
,,Cože? Ne, nežárlím, proč bych žárlila? Vždyť si můžeš dělat, co chceš. Jsi svobodná a nádherná, chytrá, v podstatě dokonalá žena, po které musejí všichni toužit, takže je to úplně v pořádku."
,,Myslíš si o mně, že jsem nádherná a dokonalá?" Uculila se.
Hermiona protočila panenky. ,,Jistě už ses někdy musela vidět v zrcadle. Jdu se umýt," řekla a zmizela v koupelně co nejrychleji to šlo. Narcissa se hihňala, zakroutila hlavou a začala kojit Anastázii.
Tu noc Hermionu probudil pláč malé Stázky. Pohlédla na Narcissu, která vypadala, že spí. Vstala proto z postele a vzala si malou do náruče.
,,Ššš, neplač, zlatíčko, ššš," uklidňovala ji. ,,To bude v pořádku, teta Hermiona je tady."
Narcissa však ve skutečnosti nespala, vzbudil ji pláč dítěte, avšak když uviděla Hermionu vstát z postele, pousmála se a pozorovala je. Při tom pohledu cítila obrovské štěstí. Dívka, po které toužila ze všeho nejvíce, utěšovala její malou dcerku, to byl pohled k nezaplacení. Když malá přestala plakat a opět usnula, vrátila se Hermiona do postele.
,,Má tě ráda," zašeptala Narcissa a Hermiona sebou trhla.
,,Promiň, vzbudily jsme tě?"
,,Slyšela jsem pláč," pousmála se na Hermionu ležící vedle ní. Dívaly se na sebe mlčky, ani jedna nepromluvila. Bylo to uklidňující. Narcissa toužila ji obejmout, avšak pouze natáhla ruku k jejím vlasům, které jí dala z obličeje. Když ruku opět stahovala, Hermiona ji za ni chytila a usmála se.
,,Tenhle pohled bych mohla mít před sebou navždy," zašeptala Narcissa a Hermiona se opět pousmála a pohladila jí dlaň palcem.
,,Dobrou noc, Cissy."
,,Dobrou," řekla a po chvíli obě usnuly.
 


3. Nepředvídatelné okolnosti (část druhá)

6. května 2018 v 13:39 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
,,Cissy!" Zamávala Hermiona na blonďatou čarodějku stojící opodál. Narcissa se ohlédla a usmála se.
,,Hermiono, ahoj," řekla, když došla až k ní a objala ji. ,,Na co vlastně jdeme?" Zeptala se.
,,Jmenuje se to Billy Eliot. Chlapec, který si i přes zákaz svého otce šel za svým," usmála se.
,,Má mi to něco naznačit?" Pobaveně pozvedla obočí.
,,Jen možná," uchechtla se Hermiona a společně vešly dovnitř. ,,Jaký chceš popcorn?" Zeptala se, když stály ve frontě.
,,Jaký chci co?" Dívala se na ni nechápavě a Hermioně v tom okamžiku došlo, že nemohla vědět, o co šlo, protože v mudlovském kině nikdy předtím nebyla.
,,Támhleto," ukázala prstem. ,,Jí se to u filmu a mají různé příchutě, slaný, sladký, karamelový, čokoládový či s příchutí sýru."
,,Ach tak. Vezmi, jaký máš ráda ty," usmála se.
,,Karamelový mám nejraději, jíš karamel?"
,,Mám ho ráda," přikývla.
,,Tak tedy karamelový," řekla Hermiona s úsměvem.
Během filmu Hermiona neustále pokukovala po Narcisse. Přemýšlela, zda se jí film doopravdy líbil nebo jen předstírala zájem ze slušnosti. Nebyla si u ní nikdy jistá, co si myslela. Byla pro ni nevyřešenou enigmou, v jejíž přítomnosti cítila nervozitu, avšak také nepopsatelný pocit, který se projevoval příjemným mrazením a šimráním v jejím břiše. Byly to podobné pocity, které cítila s Bellatrix, ale nechtěla si to přiznat. Teď, když poznala Narcissu v jiném světle než jako tu elegantní nedostupnou dámu, vnímala ji víc jako člověka. Před rokem to tak ještě nebylo, byla pro ni nedotknutelná a i když s ní trávila čas i předtím, pořád v ní viděla lady Malfoyovou. Teď už to byla pouze Narcissa, stejně nádherná, avšak Hermionou vnímána jako lidská osoba.
Hermiona sáhla pro popcorn, avšak ve stejný okamžik udělala to samé také Narcissa a jejich ruce se dotkly. Hermionou projel příjemný pocit, který vyústil mezi jejíma nohama. Vyděsilo ji to a ucukla. Narcissa vypadala, že si toho ani nevšimla nebo to minimálně dobře skrývala. Vzala si popcorn a dala si ho do pusy. Hermiona naprázdno polkla a snažila se opět soustředit se na film, ale nedařilo se jí to.
Jakmile film skončil a vyšly před kino, Narcissa se pousmála. ,,Byl to krásný večer, děkuji za příjemný zážitek. Snad se zase brzy uvidíme," řekla a objala ji. Když se ji opět pustila a chystala se přemístit, Hermiona zazmatkovala.
,,Narcisso?"
,,Ano?" Otočila se na dívku se zdviženým obočím.
,,Nechtěla bys...," skousla si ret. ,,Nechtěla bys zajít ke mně na víno? Je ještě relativně brzy," vypadlo z ní a než si vůbec uvědomila, co vlastně udělala, dostala souhlasnou odpověď. Přemístily se k Hermioně do obývacího pokoje.
,,Ještě to tady nemám tak úplně hotové," řekla. ,,Většinu času trávím v útočišti, takže jsem ještě neměla čas si to tady proměnit v příjemné domácí prostředí," přiznala.
,,Je to tady moc hezké," usmála se Narcissa.
Hermiona jí úsměv opětovala. ,,Posaď se, chovej se jako doma, skočím pro víno."
,,Kojím," odpověděla Narcissa a Hermiona se plácla do čela.
,,No jasně, promiň, já si to neuvědomila, udělám nám čaj," řekla a odběhla. Po chvíli se vrátila se dvěma hrnky mátového čaje. ,,Promiň, jiný tady nemám, snad máš ráda mátu," řekla a Narcissa přikývla.
,,Děkuji."
Obě dvě teď seděly vedle sebe a Hermiona sebou nervózně ošívala. Narcissa se napila čaje a pohlédla na ni.
,,Takže... už sis promluvila s Dracem?" Zeptala se, aby prolomila ticho mezi nimi.
,,Ne, ještě ne, až bude vhodná příležitost a ten správný čas, udělám to," řekla a Hermiona přikývla.
,,A jak se mají Harry a Ginny?"
,,Mají se skvěle, jsou šťastní. Jen mne mrzí, že jsem nemohla být na jejich svatbě. Ginny se mne neustále ptá, kdy bude ta moje," protočila panenky.
,,A cos jí řekla?" Zeptala se a upila čaje.
,,Většinou jen protočím očima a mávnu nad tím rukou. Ginny má větší obavy o mé vztahy než já sama," povzdychla si.
,,Má starost, chce, abys byla šťastná," řekla Narcissa a pousmála se.
Hermiona jen přikývla a následovala další chvíle ticha. Ničilo ji to, tentokrát to nebylo to uklidňující ticho a Hermiona měla pocit, že nejspíše exploduje. Narcissa na ni pohlédla s výrazem, který nedokázala přečíst, a něco se v ní v tom okamžiku zlomilo.
,,Cissy, já...," dívala se jí do očí.
,,Ššš, to je v pořádku, já vím," řekla a objala ji. Dívka se schoulila v jejím náručí a zavřela oči. Nasála tu známou vůni jejího parfému a cítila klid, bezpečí a nejen to. Nic neříkaly, ani jedna. Nebylo to potřeba. Jen tam tak seděly v objetí ještě několik dalších minut, než se Hermiona znovu napřímila.
,,Děkuji za krásný večer," řekla poněkud vyvedená z míry, protože se styděla za to, že nedokázala své pocity udržet. Nemohla dovolit, aby ji ovlivnily, ne s Narcissou.
,,Já také," řekla a postavila se. Hermiona ji šla doprovodit ke krbu.
,,Dobrou noc, Cissy," dívala se jí do očí.
,,Dobrou, Hermiono," řekla a pohladila ji po tváři. Nic víc však neudělala. Nemohla. Jen vstoupila do krbu a zelené plameny letaxové sítě ji pohltily. Bylo jí jasné, co Hermiona cítila, ale nemohla s tím nic udělat, nemohla využít jejích pocitů, dokud si nebyla jistá, že jsou jen a jen její a ten kus duše, který do ní Anastázie vložila, na ně neměl žádný vliv. Musela jí o tom říct a to co nejdříve. Dřív, než bude zlomené další srdce.

3. Nepředvídatelné okolnosti (část první)

6. května 2018 v 13:38 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I have not broken your heart - you have broken it; and in breaking it, you have broken mine. ~
- Emily Brontë
Andromeda s Tiberiem dali Teddyho na hlídání Harrymu a Ginny a přemístili se. Jako destinaci vybrali nádherné místo ve Skotsku, Isle of Eriska, ostrov ležící na jezeře Loch Linnhe s výhledem na hory. Hotel, ve kterém byl wellness, obklopovala příroda a vzhledem připomínal středověký hrad.
Jejich apartmá bylo rozděleno na dva pokoje, ložnice, ve které se nacházela jedna manželská postel s baldachýny a spoustou malých zlatých polštářů, skříň na oblečení, noční stolky a obývací pokoj se dvěma sedačkami laděnými do modra, stolem, na kterém byla postavena váza s modrou růží, menším stolkem s lampou a jídelním stolem s několika židlemi. Tiberius objednal ten nejpohodlnější dostupný pokoj.
,,Vypadá to tady nádherně, ale nechtěli jsme možná něco trochu méně okázalého?" Zeptala se Andromeda opatrně.
,,Nejsi spokojená?" Zeptal se a položil dva malé kufry na sedačku.
,,Ale ano, jen je to moc luxusní. Představovala jsem si spíše nějaký menší pokojík, ale tohle... připomíná mi to místo, odkud pocházím. Ačkoli je to mnohem modernější a ne tak depresivní."
,,Pokud chceš, můžeme ještě změnit pokoj," pousmál se, chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji.
,,Ne, to je v pořádku. Důležitá je společnost a ta je přesně dle mého gusta," pousmála se a dala mu pusu na špičku nosu a poté na rty.
,,Mmm, možná bych nejraději nešel ani na tu večeři a chutnal tvé polibky a možná i něco jiného," zazubil se a objevily se mu v očích ďábelské jiskřičky.
Andromeda protočila panenky. ,,Buďte hodný chlapec, pane McLaggene, jinak připravíte Nebelvír o body za vaše nevhodné návrhy!" Uchechtla se. ,,A pojď už, mám hlad," řekla a otevřela dveře. Tiberius ji neochotně následoval. Tu noc však nakonec svého přece jen dosáhl a několik hodin se milovali.
Když Andromeda usnula, Tiberius byl stále vzhůru. Pohlédl na ni a povzdychl si. Opatrně vylezl z postele a po špičkách došel ke dveřím, které otevřel. Dveře jemně zavrzaly a Andromeda se přetočila na druhý bok. Chvíli tam jen stál, aby se ujistil, zda opravdu spala a pak se vypařil pryč. Sešel dolů do haly, kde se setkal s mužem, který byl zaměstnanec hotelu.
,,Máte to, o co jsem vás pořádal?" Zeptal se Tiberius.
,,Ano, obě dvě," odpověděl a Tiberius si od něj vzal tašku.
,,Díky," řekl jen a vrátil se zpátky na pokoj.
Další ráno se probudil jako první a zazubil se, protože ho napadla nevhodná myšlenka. Andromeda ještě spala, rty měla pootevřené a tiše oddechovala. Opatrně tedy vlezl pod peřinu, vyhrnul jí košilku a přisál se jí na nejcitlivější místo jejího těla. Pomalými pohyby jazyka si pohrával s jejím uzlíčkem nervů a Andromeda, která cítila příjemné stahy v podbřišku, se pomalu probouzela. Chvíli trvalo, než jí došlo, co se děje a s vytřeštěnýma očima zvedla peřinu, kde spatřila hlavu své drahé polovičky mezi svýma nohama.
,,Koukám, že už snídáš," řekla a skousla si ret.
Tiberius zvedl hlavu. ,,Ano, ano, delikatesa. Miluji mořské plody," zazubil se a opět se přisál.
,,Mmmm... aaaahhh... mmm...," tiše sténala a prsty mu zajela do vlasů. Svou pánev tlačila k jeho ústům a netrvalo déle, než pět minut a s jeho jménem na rtech se udělala. Tiberius vylezl nahoru a políbil ji na rty.
,,Jakpak si chutnáš, drahá?" Usmíval se do polibku.
,,Ujde to," uculila se. ,,Teď bych si dala palačinky a pak vířivku," řekla, věnovala mu ještě jeden polibek a vstala z postele.
Celý prodloužený víkend probíhal v podobném duchu, jídlo, pití, vířivka a milování. Andromeda se cítila jako znovu zrozená a vypadalo to, že i Tiberiovi odpočinek prospěl. Poslední večer se šli projít po ostrově a ruku v ruce si užívali přírodu a čerstvý vzduch kolem nich.
,,Tak jak se ti tady líbí?" Zeptala se.
,,Byl to příjemný únik z reality," odpověděl a povzdychl si.
,,Copak?" Zeptala se Andy a pohlédla na něj.
,,Tento víkend jsem byl šťastný, jako bych ani nemusel myslet na to, co se stalo. Na to, že je můj syn," na okamžik se odmlčel ,,po smrti," dodal šeptem. ,,Až se vrátíme, bude to zase realita, bude to zase skutečné."
,,Podívej se na mě," řekla Andy a vzala jeho tvář do svých dlaní. ,,Nejsi na to sám a nikdy nebudeš, rozumíš mi? Já jsem tady s tebou a nikdy tě neopustím," řekla a Tiberius přikývl.
,,Já vím, Andy, já vím," políbil ji na rty a přitiskl si ji k sobě.
Ten večer měli odjet. Sbalili si kufry a Tiberius šel ještě zkontrolovat ložnici, zda tam něco nezapomněli. Andromeda se posadila v obývacím pokoji jejich apartmá a pohled jí sjel na dva papíry. Vzala je do ruky a prolétla očima, byly to účtenky za pobyt. Andromeda se zamračila a když se Tiberius vrátil, postavila se.
,,Všechno bychom měli mít," řekl a pousmál se, když si však všiml jejího pohledu, zarazil se. ,,Děje se něco?"
,,To řekni ty mně," řekla a podala mu jeden z papírů. ,,Co má tohle znamenat?"
Tiberius si povzdychl. Uvědomil si, že nechal papíry jen tak ležet na stole a to byla fatální chyba. ,,Bylo to jen rekreačně, byli jsme na dovolené, no ne?" Ošil sebou.
,,Dvě flašky whisky na pokoj za necelé tři dny, co jsme tady? Dvě flašky? Jak dlouho to trvá?" Mračila se.
,,Promerlina, Andromedo, nech mě dýchat!" Založil ruce.
,,Jak dlouho máš problémy s pitím?" Neustoupila.
,,Já nemám problémy s pitím," ohradil se.
,,Ne? Takže dvě flašky za dva dny a jeden večer, to ti přijde v pořádku? Kdy jsi to stihl? Jak to, že jsem nic nepoznala?"
,,Spala jsi," řekl prostě a posadil se na gauč, tvář si dal do dlaní. ,,Trvá to od té doby, co můj syn zemřel," pohlédl na ni znovu. ,,Je to jediná věc, která mi pomáhá na okamžik zapomenout."
,,Ale tohle není správné, Tiberie! Není to řešení!"
,,Pro mne ano," zašeptal.
Andromeda na něj chvíli nevěřícně koukala a pak zakroutila hlavou. ,,No nic, hned zítra nás objednám ke specialistovi, takhle to dál nejde. Nejen, že jsi se přede mnou uzavřel, tiše trpíš a sám. Ale taky máš problémy s pitím! Co to bude dál? Kouření madragory? Šňupání letaxu? Ne, ty potřebuješ pomoct! A když si nenecháš pomoct ode mě, půjdeme za někým, kdo je na to kvalifikovaný," řekla a vzala kufr. ,,A teď pojďme, musím pro Teddyho," řekla a Tiberius přikývl. Postavil se, vzal svůj kufr a přemístili se domů. Andromeda s ním celý večer nepromluvila. Jediné, co udělala bylo, že mu prohledala pracovnu a to, co našla, jí nahrnulo slzy do očí. Bylo tam toho víc, než očekávala. Všechno vzala a vyhodila. Teddy věděl, že se něco děje, když jeho babička vařila večeři a v očích měla slzy.
,,Babiško?"
,,Ano, miláčku?" Pokusila se o úsměv.
,,Ty plášeš?" Začal se mu klepat spodní ret.
,,Ne, Tedíčku, jen jsem chytila nějakou rýmu, nic se neděje," zvedla ho na ruce a usmála se.
,,Dobže," řekl a dal jí pusinku.
Tiberius seděl ve své pracovně a díval se před sebe. Cítil se ještě hůře než předtím. Vzal skleničku a hodil ji přes celou místnost, až se roztříštila na malé kousky. Dal si hlavu do dlaní a rozplakal se.
Teddy při té ráně nadskočil. ,,Co se stauo?" Zeptal se vyděšeně.
,,Nic, miláčku," pousmála se a položila ho na zem. ,,Hned jsem zpátky," řekla a posadila ho na židli, vypnula sporák a zabezpečila ho kouzly, aby si Teddy nic neudělal. Šla nahoru a otevřela dveře, ani se neobtěžovala klepat. ,,Vybíjej si svou zlost, ale neděs při tom Teddyho. Večeře bude do dvaceti minut," řekla jen a zavřela za sebou dveře. Už neměla sílu s tím bojovat sama. Věděla, že Tiberus potřeboval odbornou pomoc a především vůli chtít to změnit. Čekal je boj, nedělala si iluze, ale doufala, že to nakonec všechno zvládnou a budou opět šťastní.
~ ~ ~
Další den, když Tiberius odešel do práce, vzala Teddyho a šla navštívit svou sestru. Narcissa byla vděčná, že přišla, dala jí malou hned do ruky a šla se osprchovat a trochu upravit.
,,Asi bych potřebovala chůvu," povzdychla si, když se vrátila a znovu připomínala tu Narcissu, kterou Andromeda znala. ,,Dnešní noc byla strašná. Nechtěla přestat plakat. Uspala jsem ji, pak jsem si lehla a když jsem konečně začala usínat, opět začala," povzdychla si a vzala si malou od své sestry.
,,To znám. Teddy byl docela hodné miminko, ale Nymfadora... s tou se to nedalo vydržet, Ted musel jít spát do pokoje pro hosty, aby ráno zvládl vstát do práce," uchechtla se při té vzpomínce.
,,Ale stejně jsou to lásky, co říkáš?" Pohlédla na malou zamilovaně. Teddy si vylezl na gauč vedle Narcissy a pohladil malou opatrně po vláskách. ,,Chtěl by sis ji pochovat?" Pousmála se Cissa a Teddy přikývl. Narcissa mu dala malou do klína. ,,Musíš držet hlavičku, opravdu opatrně, je křehká," řekla a malou přidržovala. Teddy se zahihňal a dal Anastázii pusinku. Ta se zakřenila a ohnala se po něm svou malou ručičkou. Narcissa s Andromedou se rozesmály. ,,Tak já už si ji zase vezmu, dobře?" Zeptala se a Teddy přikývl.
,,Půjč mi ji ještě taky," zazubila se Andy a Cissa jí ji podala. ,,Ty jsi tak roztomilá, tak maličká, ach Merline, já bych tě samou láskou spapala."
,,Já jsem taky suadký!" Ozval se Teddy trochu žárlivě.
,,Samozřejmě, že ano, ty jsi můj nejsladší chlapeček," vrátila malou Cisse a vzala si Teddyho na klín. Ten jí začal dávat pusinky po obličeji a Andy se chechtala. ,,Ty mě chceš sníst nebo co?"
,,Samou uáskou!" Zahihňal se a Cissa nad nimi zakroutila hlavou.
,,Ty děti jsou tak úžasně roztomilé!"
,,Ano, než dorostou do puberty," povzdychla si Andy a dala Teddymu pusu na nosík. ,,S Nymfadorou to bylo těžké! Jednoho dne přišla domů s kroužkem v nose," zakroutila hlavou. ,,Měla jsem chuť jí ho vytrhnout a představ si, že Edward se tomu jen zasmál s poznámkou, že já jsem nebyla jiná! Co prosím? Já? Vždyť byla povahou celá po něm! Stejně lehkomyslná a neohrabaná," zakroutila hlavou, ale uchechtla se. ,,Byli to mí dva bulíci," povzdychla si a Cissa jí konejšivě stiskla ruku. ,,No a co ty a tvé rande, Cissy?" Změnila téma.
,,Jaké rande?" Dívala se na ni nechápavě.
,,No, ten večer, kdy jsme hlídali malou Stázinku. Byla to Hermiona?" Culila se.
Narcissa jen protočila panenky. ,,Byla to Hermiona, ale nejsem si tak úplně jistá, zda to bylo rande," řekla a pokrčila rameny. ,,Nemyslím si, že mě bere jako něco víc, než kamarádku a pokud ano, tak ty jediná víš, čím to bude."
,,Ty si myslíš, že ji ovlivňuje ten kus Anastázie v ní?" Zeptala se a Cissa přikývla.
,,Ani jsem neměla odvahu jí to zatím říct. A dnes večer jdeme do mudlovského kina," uchechtla se. ,,Chtěla jsem původně do divadla, ale Hermiona na to, že bych měla zkusit něco nového, takže jsem velmi zvědavá!"
,,Jistě si to užiješ a když ne film, tak alespoň tu společnost," mrkla na ni. ,,A co Stázinka?"
,,Hermiona chtěla požádat Ginny a Harryho, ale mám strach, nemají s tak malými dětmi zkušenosti. Tak přijde Molly sem a na těch pár hodin ji pohlídá. Nechtěla jsem zase otravovat tebe."
,,Nesmysl! Já si malou vždy ráda vezmu! Napíšeme Molly, že si volný čas se svou milovanou neteřinkou nehodlám nechat ujít," dělala na ni tváře a malá se hihňala.
,,Nebo ji můžete pohlídat obě, alespoň budeš mít společnost," navrhla.
,,Ta by se mi teď hodila," povzdychla si Andy.
,,Co ten výraz? Stalo se snad něco s Tiberiem?" Pozvedla obočí.
,,Ano... začal chlastat a Merlin ví, že to trvá už nějaký ten pátek. Nemluvím s ním od včerejšího večera," zamračila se.
,,Chlastat? Jak jsi na to přišla?" Překvapeně zamrkala.
,,Na našem prodlouženém víkendu. Našla jsem jeho účtenku za pití. Sjel dvě flašky whiskey za necelé tři dny. Jaké překvapení mne pak čekalo, když jsem objevila, co schovával ve své pracovně," zamračila se.
,,Ach Andie, tohle vypadá vážně. Možná už je na čase to začít řešit jinak a bez kompromisů."
,,Už jsem nás objednala ke specialistovi."
,,Vás? Vás oba?"
Andy přikývla. ,,Ano. Musím být u toho, protože už nesnesu, jak přede mnou všechno tají. Pokud spolu máme žít, musíme problémy řešit společně."
,,Ano, to je pravda. Informuj mě o pokroku, nemusíš být na to sama, nezapomínej, že máme jedna druhou," objala ji.
,,Dobře, Cissy, ty mi zase sděluj všechny novinky ohledně tebe a Hermiony," uchechtla se.
,,Neboj, vše budeš vědět první," zasmála se Narcissa a Andromeda s úsměvem přikývla a vstala.
,,Půjdu, musím Tibimu udělat oběd. Tak večer přijdu i s Molly," řekla, rozloučila se se svou sestrou a vrátila se i s Teddym domů.

2. Neskrývej své pocity (část druhá)

2. května 2018 v 13:49 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Když po dvaceti minutách došly k domu a Narcissa vzala malou, aby zjistila, co jí chybí, Hermiona se posadila na gauč.
,,Už vím, pokakaly jsme se," uchechtla se. ,,Podržíš mi ji, prosím? Jen dojdu pro ubrousky a zásyp," řekla, dala ji malou do náruče a odběhla. Hermiona se cítila zvláštně, pořádně nevěděla, jak ji držet. Malá si ji prohlížela a pusinkou začala dělat bublinky. Když Narcissa došla zpátky, doširoka se nad nimi usmála. ,,Máš přirozený talent. Chtěla by sis ji zkusit i přebalit?" Uchechtla se a Hermiona, která ji položila na přebalovací pult, naprázdno polkla.
,,No, já nevím," ošívala sebou.
,,Ale notak, nic na tom není," chechtala se Narcissa, rozepnula malé dupačky a oddělala jí plenu. ,,Jéééje, to je ale nadílka, broučku, pěkně smrdínkáš," tiše se smála a Stázinka se rozesmála také. ,,Teta Hermiona si tě přebalí, pojď teto Hermiono," pokynula jí a Hermiona nervózně přistoupila až k pultu. ,,Jen jí sundej tu plenku, očisti ji zadeček, zasypej ji a to je všechno," kousek ustoupila, aby měla dost prostoru.
,,Dobře," pousmála se nervózně a špinavou plenu sundala. Narcissa si ji od ní vzala a zabalila ji. Hermiona vytáhla vlhčený ubrousek a pořádně ji očistila. Chvilku to trvalo, ale když byla Stázka zase omytá, zasypala ji trochou dětského zásypu, dala jí novou plenku a dupačky jí opět zapnula. ,,Tak jak jsem si vedla?" Uculila se Hermiona a Narcissa se uchechtla.
,,Zkouškou jste prošla na vynikající, slečno Grangerová, padesát bodů pro Nebelvír," zubila se na ni a Hermiona protočila panenky.
,,Nech si toho, jo?" Kroutila pobaveně hlavou. Najednou se zadívala na polici plnou knih, přešla k ní a prohlížela si, jakou literaturu Narcissa vlastně četla. ,,Máš tady spoustu mudlovské tvorby," řekla. ,,Sestry Brontëovy?" Pozvedla obočí, když vytáhla jednu z knih.
,,Ano, líbí se mi jejich knihy. Navíc je psaly v době, kdy literatuře vládli především muži. A to je obdivuhodné," pousmála se.
,,To rozhodně. Žily v chudých poměrech, matka jim zemřela a jejich teta nebyla příkladem právě milující ženy. Charlotte, Emily, Anne se svým bratrem utíkali do svých fantazijních světů, které si vytvářeli," otevřela knihu.
,,Nakonec téměř všichni zemřeli na tuberkulózu, avšak jejich díla vstoupila do historie. Například Jana Eyrová, kterou právě držíš v ruce. Jestlipak víš, čím se Charlotte inspirovala?"
,,Jejich životem na penzionátu, kde panovaly kruté poměry," odpověděla Hermiona. ,,A jejich dvě starší sestry, Mary a Elizabeth, se nikdy nevrátily zpátky, zemřely tam," povzdychla si, zavřela knihu a položila ji zpátky.
,,Přesně tak," přikývla Narcissa. ,,Ale jejich díla jsou úžasná."
,,Jsou," řekla Hermiona a posadila se vedle Narcissy, která teď kolébala malou v náručí.
,,Víš, že ti stále dlužím ještě oběd?" Promluvila Narcissa najednou. Stázinka jí chytila prst do své malé dlaně a něco zažvatlala.
,,Opravdu?" Usmívala se Hermiona na malou.
,,Ano. Co říkáš na to, že bych se domluvila s Andromedou, kdy mi pomůže pohlídat malou a poslala bych ti sovu?" Navrhla.
,,Dobře, budu čekat," usmála se a postavila. ,,Díky za krásný den, jsem ráda, že jsme si mohly zase po roce někam vyrazit."
,,Já také," přikývla Narcissa, postavila se a i s malou v náruči šla Hermionu vyprovodit ke dveřím.
,,Tak zase příště," usmála se Hermiona na Narcissu, pohladila malou po tvářičce a přemístila se pryč. Narcissa se vrátila zpátky do obývacího pokoje, aby poslala sovu své sestře.
~ ~ ~
Andromeda ležela na lehátku na zahradě, když dopis dostala. Na sobě měla dlouhé letní šaty na ramínka, které jí sahaly až ke kotníkům a květinový vzor ladil s rozkvétajícími květinami na záhonku. Na hlavě měla klobouk a na očích sluneční brýle. Tiberius stál u grilu a malý Teddy se čvachtal v nafukovacím dětském bazénku.
,,Píše mi Narcissa, potřebovala by pohlídat malou, asi má rande," uchechtla se.
,,A nepíše s kým?" Zeptal se zvědavě Tiberius.
,,Ne, ale neboj se, já to z ní dostanu," mrkla na něj. Teddy začal cákat vodu z bazénku na Andromedu a ta si sundala brýle a vytřeštila na malého oči. ,,No toto, Teddíčku? Takhle trápit babičku?" Uchechtla se, postavila se šla za ním. Teddy se začal škodolibě smát a cákal ještě víc. Andromeda, když byla u něj, tak ho chytila, zvedla do vzduchu a přitulila si ho. ,,No a teď jsem celá zmáčená!" Dala mu pusu na tvář. ,,Už je chladněji, Teddy, pojď, vezmu tě na lehátko a zabalím do osušky, ať nejsi nemocný," řekla a posadila se s ním na lehátko. Omotala kolem něj osušku a lehla si. Teddy si lehl na ni a hlavičku jí položil na hrudník. Andromeda jej hladila. ,,Nádherně to voní, Tibi," řekla, když vítr zavál od grilu jejím směrem a musela polknout, protože se jí v ústech začaly sbíhat sliny.
,,Už to bude, neboj," usmíval se na ty dva a otočil maso.
,,Masíško?" Zvedl Teddy hlavičku, protože to ucítil také.
,,Ano, Teddíčku, masíčko. Za chvilinku budeš papat," řekla a pohladila ho. Teddy se olízl a uculil. ,,Teď tě obléknu, šup šup," řekla a Teddy se postavil. Andromeda mávla hůlkou, plavky mu vysušila a oblékla mu tričko a volnější kalhoty.
Po chvíli bylo maso hotové a Tiberius jej naložil na tři talíře a každému dal kousek chleba.
,,Já mu to nakrájím, nech to," řekla Andy a posadila se ke stolu, Teddy vylezl vedle ní. Zatímco Andromeda krájela maso, Teddy si namočil prstík do hořčice, dal si ho do pusy a zašklebil se. Tiberius se rozesmál.
,,Nechutí ti to, mladý muži?" Díval se na něj pobaveně.
,,Ne," odpověděl a znovu se otřepal.
,,Na, zkus tohle," řekl a dal mu na prst trochu kečupu.
,,Mmm... mňam, suadké!" Řekl a olízl se. Andy se uchechtla a dala mu trochu kečupu na talíř.
,,Tady, broučku, vezmi si i chlebíček a namáčej si masíčko do kečupu, dobře?" Teddy přikývl a začal se ládovat. ,,Je to výborné, Tiberie," řekla Andy a pohladila ho po ruce.
,,Jsem rád, že vám oběma chutná. Dáš si trochu hořčice?" Zeptal se a Andy přikývla.
,,Hožšiče," zopakoval Teddy a zahihňal se.
,,Ano, hořčice, ale ta ti nechutná," uchechtla se Andromeda nad jeho pokusem o vyslovení slova, které bylo na něj ještě moc těžké.
Jakmile dojedli a sklidili ze stolu, posadili se na velkou houpačku, kterou měli před domem. Byla to jedna z těch, na které se nedalo sice příliš houpat, ale zato byla na sezení velmi pohodlná. Andromeda byla opřená o Tiberia, který měl ruku kolem jejích ramen a Teddy seděl mezi nimi a tulil se. Andromeda jej hladila a společně pozorovali západ slunce.
,,Tohle bych mohla prožívat pořád dokola a nikdy by mne to neomrzelo," řekla a dala Tiberiovi pusu na ruku, která volně ležela na jejím rameni.
,,To já také, jsem s vámi tolik šťastný," řekl a políbil ji na rty.
,,A my s tebou," zašeptala do polibku a položila hlavu na jeho rameno. Seděli tam, dokud slunce nezašlo a pak odešli zpátky do domu.
~ ~ ~
Uběhlo několik dní a Narcissa stála nervózně před zrcadlem. Anastázie teď byla u Andromedy, domluvily se na čtvrteční večer, protože v pátek měli Andy s Tiberiem svůj program. Původně měly jít s Hermionou pouze na oběd, ale shodly se, že při večeři na sebe budou mít více času, protože obědová pauza byla většinou pouze hodinu. Nebyl by sice problém, kdyby Hermiona přišla o něco později, avšak mladá dívka vždy ctila řád a chtěla být zodpovědná.
Poslední pohled do zrcadla a blonďatá čarodějka se s hlasitým prásknutím přemístila nedaleko restaurace. Na sobě měla modré šaty nad kolena, které dokonale ladily s barvou jejích očí a těsně ji obepínaly na těch správných místech. Její vlasy byly sepnuté v elegantním účesu a Hermiona, když ji uviděla vcházet, si pomyslela, že jen zdaleka připomínala tu neupravenou ženu ve vytahaném tričku, kterou poprvé po roce viděla. Byla nádherná a Hermiona pocítila jemné šimrání v podbřišku. Ošila sebou.
,,Ahoj," pozdravila ji dívka, postavila se a dala jí pusu na tvář. Ta zvolila jednoduché černé šaty na ramínka, elegantní a pohodlné. Její vlasy jí volně spadaly na ramena.
,,Ahoj, moc ti to sluší," pousmála se Narcissa a posadila se.
,,Tobě taky, jsi nádherná," řekla a Narcissa zrůžověla.
Objednaly si víno a těstoviny se sýrovou omáčkou. Seděly v luxusní kouzelnické restauraci, protože Narcissa toužila dát Hermioně to nejlepší, co mohla. Povídaly si a Cissa cítila s Hermionou na jednu stranu klid a na stranu druhou obrovské vzrušení. Rozuměly si, avšak to už věděla dávno. Mimo jiné měly rády stejné věci jako kouzelnické tvory, knihy, divadlo, umění, mohly se celé hodiny bavit pouze o jednom díle a neomrzelo je to. Avšak to hlavní bylo, že pokud mezi nimi nastalo ticho, nebylo to proto, že by si neměly co říct, nešlo o trapnou chvíli, nýbrž o ticho, které jim oběma přinášelo klid. Nepotřebovaly slova a přesto se ve své vzájemné přítomnosti cítily příjemně. Narcissa si všimla dívčiných pohledů, husí kůže, která jí vyskočila, jakmile se jí dotkla, avšak měla strach, že to bylo jen kvůli tomu kousku duše, který Hermioně nepatřil. Věděla, že měla právo to vědět, avšak něco v ní jí bránilo to Hermioně říct. Jejich vztah byl stále příliš křehký a ona nemohla riskovat, že jí znovu odejde.
,,Nad čím přemýšlíš?" Pousmála se Hermiona a napila se vína.
,,Nad ničím zají-" začala Narcissa, když vtom se zarazila a dívala se kamsi za Hermionu.
,,Co se děje?" Zeptala se a chystala se otočit, když vtom ji Narcissa chytila za ruku.
,,Neotáčej se, je tam Draco a jde sem," sotva to dořekla, chlapec již stál u jejich stolu.
,,Matko," dal jí pusu na tvář. Nad Hermionou pozvedl obočí.
,,Draco," pousmála se a pohladila ho po ruce. ,,Co ty tady?"
,,Já? Jsem tady s Astorií na večeři, chodíme sem často, ale co tady děláš ty s ní?" Nakrčil nad Hermionou nos. Ta se zamračila, ale neřekla nic.
,,My... my spolu pracujeme, jak víš. Je to pracovní schůzka," vymyslela si Narcissa výmluvu a Hermiona pozvedla obočí.
,,Nejsi náhodou na mateřské?" Zeptal se Draco, ale znělo to spíše jako prohlášení než jako otázka. Nenavštěvoval ji příliš často. Přišel za ní jednou do měsíce, byl nervózní z malé Anastázie, změny vstřebával pomalu. Astoria, na druhou stranu, si malou zamilovala a přemlouvala Draca, aby si konečně udělali své. Avšak neměli ještě ani svatbu. Draco a Astoria byli zasnoubení již delší dobu, ale on to nechtěl uspěchat. Chtěl si být jistý, že je to ta pravá. Po válce už většinou neplatila dohodnutá manželství, ale on tomu chtěl dát šanci.
,,Ano, občas se však radíme, co bude nejlepší udělat, víš, že na to dohlížím," pousmála se.
,,Hmm," řekl jen. ,,Rád jsem tě viděl, matko. Grangerová," řekl, dal Narcisse polibek na tvář a odešel zpátky. Narcissa sebou ošila.
,,Proč jsi lhala?" Zeptala se Hermiona. ,,Proč jsi mu neřekla, že jsme kamarádky? Máš strach, že tebou bude opovrhovat proto, že se bavíš s někým, jako jsem já?" Dívala se na ni a v jejím výrazu byl znát hněv.
,,O to nejde. Jen... nechci o něj přijít," řekla.
,,Přijít? Ví vůbec, že se ti líbí ženy?" Zeptala se a Narcissa sebou ošila.
,,Ne," odpověděla a ve tváři měla opět svůj typický chladný výraz.
,,Aha. Takže chápu to správně, že pokud bych tu seděla jako tvá přítelkyně, styděla by ses za mě před ním pro můj původ?" Pozvedla obočí.
,,Nestyděla bych se za tebe, Hermiono. Jen bych si s ním o tom musela nejprve promluvit."
Hermiona si všimla jejího zneklidnění a řekla si, že by na ni neměla tolik tlačit. Promluvila, avšak mnohem mírnějším tónem. ,,Myslím si, že bys to měla udělat co nejdříve. Neměla by ses bát být sama sebou a už vůbec ne před těmi, na kterých ti záleží. Jsi jeho matka, myslím, že to pochopí a když ne hned, tak časem," stiskla jí ruku a Narcissa přikývla.
,,Asi máš pravdu. Jen si nejsem jistá, zda jsem připravená mu to říct."
,,A kdy budeš? Jak dlouho chceš ještě čekat? Chceš snad, aby se to dozvěděl od někoho jiného? Protože věř mi, že to pak bude mnohem horší. Myslím, že to bude jen otázkou času, než to zjistí Rita Holoubková. Upřímně mě překvapuje, že o tom ještě nenapsala článek."
Narcissa se ušklíbla. ,,Rita napsala po tom, co se malá narodila, dojemný článek o tom, jak jsme se s Luciusem chystali dát zpátky dohromady a stvrdit to potomkem, avšak on už se z války nikdy nevrátil," nakrčila nos. ,,Kdyby tak věděla."
,,Tak ještě, že neví," ošila sebou Hermiona. ,,Promluv si o tom s Dracem. Čím dříve mu to řekneš, tím dříve se ti uleví," pousmála se. Narcissa pouze přikývla, neřekla však nic. Měla v plánu mu to říct, ale rozhodně ne teď. Až a pokud bude mít někdy vážnější vztah, poví mu to. Zatím však nemohla stát proti tomu všemu, co by to přineslo, sama.
Draco večeřel a pozoroval svou matku. Něco mu nesedělo na tom, jak se tvářila, na pohledech, jakými se na Hermionu dívala a na celkové řeči jejího těla. Jeho matka mu něco tajila a on měl v plánu přijít na to, co.

2. Neskrývej své pocity (část první)

2. května 2018 v 13:48 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ First study; then approve; then love. ~
- Anne Brontë
Byl příjemný dubnový den, jeden z těch, kdy jsou teplé paprsky slunce cítit na pokožce a kdy si lehký vánek pohrává s listy stromů. Andromeda seděla na terase před domem a popíjela čaj. Přemýšlela o včerejším večeru. Tiberius odešel do své pracovny a vrátil se po půl hodině, aby se přivítal s Narcissou a aby všichni společně povečeřeli. Nedával na sobě před její sestrou nic znát, jeho předstíraný úsměv však Andromedu velmi trápil. Bála se o něj. Byl to stále ten pozorný muž, do kterého se zamilovala, avšak jeho mysl byla protkána smutkem a ona s tím nemohla nic udělat.
,,Dobré ráno," řekla, když uslyšela Tiberia v kuchyni. Velké skleněné dveře mezi kuchyní a terasou nechala otevřené.
,,Dobré, miláčku," pousmál se a šel ji políbit na dobré ráno.
,,Nachystala jsem ti na stůl snídani," řekla. ,,Jak jsi se vyspal?" Zeptala se, když se Tiberius i s talířem posadil vedle ní. Bylo po sedmé a Teddy stále ještě spal.
,,Děkuji, voní to skvěle," usmál se. ,,A spal jsem dobře, dnes mne neproháněly ani noční můry nebo si na to alespoň nepamatuji," odpověděl a dal si do pusy kousek slaniny. Andromeda věděla, jak slaninu miloval, napadlo ji, že má asi vkus na muže, kteří mají rádi slaninu, protože Ted ji miloval také a malý Teddy si pokaždé vzal nenápadně jednu z talíře a ačkoli ji ještě pořádně nedokázal rozkousat, alespoň ji požužlal. ,,A jak jsi se vyspala ty?"
,,Dobře, děkuji, jsem ráda, že jsem se vyhnula ranní kocovině," uchechtla se. Narcissa kojila, takže pít nemohla a Andromeda nechtěla pít sama a nechávat Teddyho na starost Tiberiovi.
,,Jednou to zase přijde, až děti budou větší a vy s Narcissou si budete vykládat historky z jejich dětství a s láskou vzpomínat na jejich přebalování," zachechtal se a Andromeda protočila panenky.
,,Můžeš Teddyho zkusit přebalit ty," škádlila ho. Teddy už sice většinu času chodil na nočník, ale stále měl plenu na noc a také pokud šli někam na delší procházku, jen pro jistotu.
,,Víš, že já s tím nemám nejmenší problém, Dromedko," řekl a dal si do úst smažené vajíčko. Andromeda přikývla a pohlédla před sebe. Neměl s tím problém, to Ted ano. Nedokázal přebalit malou Nymfadoru, aniž by se netvářil jako teta Walburga, když procházela kolem skupiny mudlorozených. Na okamžik ji přepadl sentiment, dala by cokoli za to, aby mohl Ted vidět svého vnuka vyrůstat. Pokaždé, když Teddy oslovil Tiberia dědo, mírně sebou ošila. Chyběl jí teď víc než kdy jindy. Myslela na něj častěji, protože cítila, jak se jí Tiberius vzdaluje.
,,Pojeďme na víkend pryč. Někam do přírody, jistě by nám to prospělo. Wellness někde v horách, co ty na to? Čerstvý vzduch, jen my dva spolu, daleko od toho všeho tady, Teddyho by nám pohlídali Harry s Ginny," vzala ho za ruku.
Tiberius vypadal, že se zamýšlí, nakonec však přikývl. ,,Dobře, proč ne, vlastně je to dobrý nápad. A v pátky mám hodiny jen dopoledne, takže bychom mohli vyrazit už po obědě a zůstat až do neděle."
,,Půjdu tedy poslat sovu Harrymu, zda mají tento víkend nějaké plány," řekla a postavila se. Cestou mu stiskla rameno a šla do obývacího pokoje, kde měla svou malou sovičku.
Drahý Harry,
myslíš, že by jsi mohl na tento víkend pohlídat Teddyho? Rádi bychom si s Tiberiem vyrazili na hory. Avšak nechci ti narušovat plány. Pokud tedy nějaké máš, přesuneme to na jindy.
Zdraví,
Andromeda
Odpověď přišla do půl hodiny. Teddy už byl vzhůru a Andromeda mu dala papání a trochu slaniny na cumlání. Malá sovička přistála s dopisem na stole před Teddym, Andromeda si vzala obálku a chlapec se snažil sovičku chytit do ruky, ta však uletěla pryč.
,,Teddy, nech ptáčka, to se nedělá," řekla a než dopis otevřela, nasypala sovičce trochu zrní a nalila vodu. Pak se posadila ke stolu, obálku otevřela a začala číst.
Milá Andromedo,
moc rádi si s Ginny Teddyho na víkend vezmeme, je nadšená, má malého moc ráda a já taky. Tak tedy v pátek.
S pozdravem,
Harry a Ginny
Andromeda se spokojeně pousmála na Teddyho. ,,V pátek půjdeš k Harrymu, těšíš se?" Teddy se zazubil a přikývl. ,,To jsem moc ráda," pohladila ho Andromeda po tvářičce. ,,Budeme pryč jen na víkend a pak si tě zase vezmeme domů. Ale neboj se, Harry se o tebe zatím hezky postará."
Tiberius přišel do kuchyně už oblečený a nachystaný do práce.
,,Pohlídají ho," usmála se Andy.
,,To je dobře," naklonil se k ní, aby ji políbil na rozloučenou. Teddymu pocuchal vlasy a chlapec se rozesmál, až poplival Andromedu míchanými vajíčky. Andy si povzdychla, ale uchechtla se taky.
,,Měj hezký den v práci, miláčku," řekla a utírala si ubrouskem vajíčka z halenky a obličeje.
,,A vy s Teddym buďte hodní," zazubil se na ně a prošel krbem.
~ ~ ~
Hermiona se ráno probudila a první, kdo jí přišel na mysl, byla Narcissa. Povzdychla si a zakroutila hlavou. Její svědomí jí neustále podstrkovalo, že neudělala správnou věc. Nasnídala se tedy, nachystala a než odešla do práce, tak poslala Narcisse sovu.
Milá Narcisso,
pokud bys chtěla, tak končím dnes okolo třetí v práci a pak jsem volná. Mohly bychom vzít malou do parku, dnes má být hezky a teplo.
- Hermiona
Hermiona již byla v práci, když jí přišla souhlasná odpověď.
Ve tři hodiny se proto rozloučila s Henrym a přemístila se k Narcisse před dům. Neměla stálou pracovní dobu, někdy chodila domů dříve, někdy později, podle toho, co Henry potřeboval. Catalina bydlela s Henrym v útočišti a spolu s nimi tam také žilo několik dalších pracovníků. Eddie, které bylo hloupé narušovat soukromí Andromedy a Tiberia a do Francie se jí zpátky nechtělo, zůstávala také většinu času v útočišti. U Andromedy měla však stále svůj pokoj a byla vítaná, kdykoli chtěla.
Hermiona zaklepala a po chvíli vyšla Narcissa a před sebou tlačila kočárek. Pomocí hůlky zamkla dům a vydaly se na cestu.
,,Před chvílí jsem malou nakojila, měla by tedy pár hodin vydržet," popichovala Narcissa Hermionu hned ze začátku. Té zrudly tváře a ošila sebou.
,,Tak jaký jsi měla den?" Zeptala se a Narcissa se pobaveně uchechtla nad její snahou změnit téma.
,,Náročný, je to šílené být na všechno takhle sama. Když se věnuji malé, nemám čas vůbec na sebe. Dokonce jsem se naučila osprchovat se a udělat ze sebe člověka do desíti minut," ušklíbla se. ,,Někdy máš pocit, že už jsi ji konečně uspala a chceš si dát horkou koupel, ale ona po pěti minutách začne opět plakat."
,,A v noci se ti daří se vyspat?" Zeptala se Hermiona.
,,Tu a tam. Dnes jsem se vyspala, neplakala, ale zato mi to vrátila přes den i s úroky, viď, ty moje malé štěstíčko?" Usmála se Cissa na malou a ta něco zamumlala a její oči teď směřovaly k Hermioně.
Když dojely k bráně parku, Hermiona se pousmála. ,,Tohle jsou Kensingtonské zahrady," řekla udiveně.
,,Ano, mám to tady ráda, ale pokud bys raději do Hyde parku, je to kousek," řekla, ale Hermiona zakroutila hlavou.
,,Je to tady nádherné, pojďme," řekla a společně vešly dovnitř. Procházely zahradami a v tichosti si užívaly tu nádhernou přírodu. Jakmile našly volnou odlehlejší lavičku, posadily se. ,,Je tady socha Petra Pana," řekla Hermiona.
,,Petra Pana? Kdo je to?" Zeptala se Cissa a pozvedla obočí.
,,Ty neznáš Petra Pana?" Dívala se na ni dívka pobaveně.
,,Ne, neznám," povzdychla si Narcissa netrpělivě. ,,Řekneš mi, kdo to je nebo si budeš ještě chvíli užívat, že je něco, co nevím?" Snažila se znít přísně, ale v jejím hlase byl znát pobavený podtón.
,,Je to mudlovská pohádka o chlapci, který nikdy nechtěl dospět a tak odešel do Země Nezemě," vysvětlila Hermiona.
,,Mudlovská pohádka, to bude možná důvod, proč to neznám," kroutila hlavou. ,,A povedlo se mu to? Nezestárnout?"
,,V původním příběhu se mu to povedlo," pousmála se. ,,Jako malá jsem chtěla být Wendy, jedna z postav, a odletět pryč, do Země Nezemě. Avšak když mi přišel dopis z Bradavic, věděla jsem, že mě čeká mnohem větší dobrodružství."
,,Byl to pro tebe šok?" Zeptala se Narcissa a vytáhla malou, která se k ní natahovala, z kočárku.
,,Ani nevím. Vždy jsem věděla, že jsem jiná. I rodiče tušili, že je se mnou něco jinak. Spíše jsme byli překvapeni, že existuje vůbec něco takového, jako je škola čar a kouzel. Když k nám přišla McGonagallová s dopisem, byla jsem šťastná. V šoku byli spíše máma s tátou, mysleli si, že utekla z nějakého ústavu i podle toho, co měla na sobě a chtěli jí pomoct," řekla pobaveně a Narcissa se rozesmála. ,,Nakonec jim ukázala, že to všechno je skutečné. Předvedla pár jednoduchých kouzel a rodiče se na to museli posadit. Myslím, že v tom okamžiku jim to všechno došlo a začalo to do sebe zapadat. To, jak jiná jsem byla a co všechno jsem dovedla. Přes léto jsem si sehnala všechny knížky do prvního ročníku a pročetla jsem si je dopředu, nechtěla jsem, aby mne cokoli překvapilo."
Narcissa zakroutila hlavou a tvářila se pobaveně. ,,Andromeda byla přesně taková. Přečetla každou knížku, která se jí dostala do ruky a uměla teorii ročník dopředu. To já s Bellatrix jsme se spíše soustředily na jiné věci, takové, které nás ve škole nenaučili. Trénovaly jsme na sobě nitrozpyt a nitrobranu, vymýšlely vlastní nová kouzla, až se to jednou zvrtlo. Bellatrix vymyslela jakousi kletbu, kterou použila proti mudlorozené dívce z Havraspáru. Byla tehdy v šestém ročníku a věřím, že kdyby nepocházela z tak vlivné rodiny, vyloučili by ji. Ta dívka si nesla doživotní následky. Tehdy jsem přinutila Bellatrix mi slíbit, že už žádné kletby, jen kouzla, která budou prospěšná a posunou nás někam dál. Samozřejmě, že to porušila. O rok později našla onu slavnou Morganinu knihu a věci se zvrtly. K tomu všemu její život ovlivňoval jistý muž, do kterého se zamilovala. Myslím, že obě víme, o kom je řeč," Hermiona přikývla. ,,Ale Bella nebyla ještě tehdy špatný člověk, naopak, byla velmi chytrá a nadaná čarodějka a kdyby nesešla na špatnou cestu, mohla udělat pro kouzelnický svět spoustu dobrých a velkých věcí. Měla z nás tří největší ambice."
,,Je těžko uvěřitelné, že mluvíš o té samé Bellatrix, kterou jsem poznala," otřepala se Hermiona a sáhla si na jizvu na zápěstí.
,,Bývala jiná. Vždy věřila v nadřazenost čisté krve, ale před Morganou a pánem zla to byla jen ambiciózní dívka, neznalá života a lehce ovlivnitelná."
,,Myslím, že víra v nadřazenost už o ní vypovídá sama o sobě opravdu hodně. A dobrota srdce to tedy není," zamračila se Hermiona.
,,Chápu, že někdo jako ty to pochopit nemů-"
,,Někdo jako já? Myslíš mudlovskou šmejdku?" Zvýšila Hermiona hlas.
,,Ne, tohle jsem říct vůbec nechtěla," ohradila se Narcissa. ,,Myslela jsem tím pouze, že jsi mudlorozená a proto její víru pochopit nemůžeš."
,,Takže jinými slovy to samé."
,,Neměla jsem v úmyslu tě urazit, ani bránit činy Bellatrix. Jen jsem ji znala i předtím, než se z ní stalo to, co se z ní stalo a stojím si za tím, že byla dobrým člověkem."
,,Myslíš, než se z ní stalo monstrum, které zabíjelo nevinné jen kvůli krvi? Nejsem si jistá, jak moc se osoba musí změnit, aby byla schopná něčeho takového. Spíše to v ní bylo vždy, jen tys to tehdy ještě neviděla, protože jsi na to zkrátka byla moc mladá," odsekla.
,,Hermiono," začala Narcissa poté, co se třikrát nadechla ,,já chápu, že ti má sestra ublížila, ale pokus se to vidět i z té nezaujaté strany. Nebývala taková, pouze byla vychovávána k jisté víře rodinou už odmalička."
,,To Andromeda taky a nestala se z ní masová vražedkyně s lebkou na předloktí," ušklíbla se.
,,Jenomže Andromeda potkala Teda a Bellatrix Voldemorta," řekla a v jejím výrazu bylo vidět, že překvapila sebe samu tím, že vyslovila jeho jméno. ,,Lidé, které máme v životě, ovlivňují naše myšlení a chování, pokud v ně vložíme absolutní důvěru. Já také věřila v čistotu krve, stejně tak Andromeda. Ona potkala Teda a já Anastázii. Jeden z nich byl mudlorozený a druhý čistokrevný, ale absolutně to pro něj nemělo žádnou váhu. Důvěra je jedna věc, avšak pokud se ještě navíc do takového člověka zamiluješ, změní to celou tvou podstatu. Věř mi, zažila jsem to."
Hermiona se trochu uklidnila. To, co Narcissa říkala, dávalo smysl. Ona sama, když byla zamilovaná do Bellatrix, téměř zradila své přátelé jen proto, že jí chtěla věřit a skoro i uvěřila. Pohlédla na Narcissu a přikývla. ,,Promiň, že jsem křičela," řekla a v jejím výrazu byl vidět záchvěv studu.
,,To nic, máš na to plné právo, vím, že má rodina ublížila tobě i dalším mudlorozeným a i když mne to doopravdy mrzí, nemohu to vrátit. Jen se soustředit na přítomnost a budoucnost. A ty bys měla taky, Hermiono, i když je to těžké."
,,Já vím, minulost nelze změnit," přikývla. ,,Navíc, svět je teď lepší, bez smrtijedů a Voldemorta. Ale mrzí mne, že na té dlouhé cestě odešlo tolik dobrých lidí."
,,To mne taky," řekla Narcissa a položila malou zpátky do kočárku. Projížděly se parkem ještě další hodinu, dokud Anastázie nezačala plakat.
,,Má hlad?" Zeptala se Hermiona a Narcissa se uchechtla.
,,To je možné. Nebo má plnou plenku. Měly bychom jít už domů, tady není kde ji přebalit," řekla a Hermiona přikývla.
,,Dobře. Nicméně byl to nádherný den, moc děkuji za skvělou společnost."
,,Pokud chceš, můžeš jít s námi. Nemusíš se bát, že budu malou před tebou kojit," na tváři se jí objevil potutelný úsměv a Hermiona zrudla.
,,Jo, tak jo, půjdu ráda," pípla a Narcissa se uchechtla.
,,Tak výborně."

1. Návrat (část druhá)

26. dubna 2018 v 13:03 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Andromeda byla v kuchyni a vařila guláš na večeři. Teddy už také papal normální jídlo, avšak Andromeda mu ho vždy buď rozmixovala nebo nakrájela na malé kousíčky. Dokázal sám jíst lžičkou, i když byl stále trochu nešikovný a potřeboval bryndák.
,,Babiško, hamí?" Zeptal se, když docupital až k ní.
,,Ano, Teddíčku, dělám hamí," pousmála se a pohladila ho.
,,A dědešek Tibi?"
,,Děda Tibi je v práci, ale měl by tady každou chvíli být," jen to dořekla a ozvalo se zapráskání v krbu. Tiberius stále pracoval v Bradavicích. Učil obranu již třetím rokem a Andy se po válce rozhodla si na chvíli odpočinout. Teddy byl ještě malý, potřeboval plnou pozornost a ona už nechtěla, aby se o něj staral někdo jiný, zatímco učila. Chtěla se mu věnovat naplno. Za pár let měla v plánu vrátit se zpátky k lékouzelnictví, avšak Minerva ji nechtěla pustit jen tak. Domluvily se tedy, že jí podrží místo madam Pomfreyové, která se za pár let chystala do důchodu.
,,Dědáááá dědáááá!" Křičel Teddy nadšeně a běžel ho obejmout. Tiberius se usmál a zvedl malého do náruče.
,,Taky jsi mi chyběl, chlapáku," řekl a dal mu pusu na tvář. Pak s ním v náruči přišel k Andy a udělal to samé. ,,Ahoj, krásko! Nádherně to voní," řekl a Andy se pousmála.
,,Snad ti to bude i chutnat."
,,Od tebe? To by nebylo možné, aby to nechutnalo, vaříš nejlépe na světě, drahá," řekl a položil Teddyho na zem. Ten se opět vyšplhal na židličku a začal si malovat.
,,Jak bylo v práci?" Zeptala se Andy.
,,Bylo moc fajn," pousmál se. ,,Víš, jak mne práce s mládeží naplňuje," řekl a Andy přikývla. ,,A jaký byl tvůj den?"
,,Byla tady Molly, upekly jsme bábovku, je pod utěrkou, ale až po večeři," dodala, protože se na ni Tiberius mlsně podíval. ,,A neuvěříš, kdo se vrátil."
,,Kdopak?" Zvědavě se zeptal.
,,Hermiona je zpátky. Když jsem jí řekla o malé Anastázii, dívala se na mne jak z jara. Vůbec neměla tušení, sestra jí nic neřekla," zakroutila hlavou.
,,Asi měla své důvody."
,,Jaké, prosímtě? Vždyť to vědí všichni," zakroutila hlavou. ,,Prý si nenapsaly ani jedinou sovu."
,,Možná jí to chtěla říct až osobně."
,,Možná," pokrčila rameny. ,,Nicméně pozvala jsem Narcissu na večeři."
,,Dobře," přikývl Tiberius a postavil se.
,,Kam jdeš? Večeře je skoro hotová a Cissy tu bude za dvacet minut," řekla.
,,Jdu do pracovny," řekl jen a odešel. Opět měl na tváři ten skleslý výraz a Andromeda věděla, že se tam zase hodlal zamknout a dívat se do myslánky na svého syna. Utápěl se v bolesti a ona nemohla nic udělat, protože ji k sobě nepustil. Povzdychla si a pokračovala v dochucování. Věděla, že v tomto okamžiku není nic, co by mohla udělat a pokud chtěla, aby měli dnes všichni harmonický večer, bylo lepší ho nechat jít. Pro tentokrát.
~ ~ ~
Hermiona se další ráno probudila s nepříjemně svíravým pocitem v hrudi. Nevěděla, co teď bude. Vrátila se z Peru a najednou, ze dne na den, byla bez plánu. Samozřejmě oficiálně stále pracovala pro útočiště a nezbývalo jí tedy nic jiného, než jít za Henrym, aby jí dovolil se podílet na pobočce v Londýně. Avšak pracovní život nebylo to, co ji tížilo. Byl to její osobní život. Za ten rok neměla na žádné navazování vztahů čas, prakticky pořád pracovala. Navíc nepotkala nikoho, kdo by ji nějak okouzlil. Všechny neustále srovnávala s Bellatrix a její inteligencí a divokou vášní nikdo ani zdaleka neoplýval. O Narcisse neuvažovala. Po tom, co se stalo, ji vypustila z hlavy. Nebo se o to alespoň snažila. Ve skutečnosti na ni myslela častěji, než měla a netušila proč. Po včerejšku, kdy ji uviděla po tak dlouhé době, jako kdyby se v ní něco opět probudilo. Zvláštní pocit, který měla vždy, když byla s ní. To, že v sobě měla kousek Anastáziny duše, však netušila.
Vstala z postele, umyla se, nasnídala a přemístila se k útočišti. Když zazvonila, k jejímu překvapení jí otevřela zrzavá pihatá krátkovlasá dívka v tílku a kraťasech.
,,Eddie? Co ty tady?" Dívala se na ni překvapeně. Za ní se objevila dívka, která byla přesnou kopií Amaranty.
,,Co já tady? Spíše co ty tady? Už jsi se vrátila?" Objala ji.
,,Ano, už jsem zpátky," pousmála se a pozdravila se také s Catalinou.
,,Ale co tady děláš?" Stále se divila Hermiona.
,,Mě," uchechtla se Catalina a Eddie se spiklenecky zazubila. Hermiona si odkašlala.
,,Nejen tebe! Taky spoustu důležité práce!" Ohradila se Eddie a stále měla na rtech ten úsměv a v očích pohled, který by Hermiona raději neviděla.
,,Takže vy dvě? Jste spolu?" Zeptala se.
,,No, jak se to vezme... ani jedna z nás se oficiálně nechce vázat, ale vlastně už jsme svázané tak, že nás nikdo jen tak neodváže," culila se zrzka.
Cata jen protočila panenky. ,,Por dios, Eddie!" Zakroutila pobaveně hlavou a pohlédla na Hermionu. ,,Jdeš za tátou?"
,,Ano, je tady?" Zeptala se a ignorovala pohled Eddie, jakým se dívala na Catalinu.
,,Ano, je v kanceláři."
,,Dobře, cestu znám, nenechte se rušit," uchechtla se, šla k výtahu a stiskla páté podlaží. Jakmile se výtah zastavil, objevila se přímo před pracovnou Henryho. Zaklepala.
,,Dále," ozval se známý hlas jejího přítele. ,,Ahoj Henry!"
,,Hermiono?!" Postavil se a silně ji objal. ,,Jakpak se máš? Jak bylo v Peru?"
,,Horko," zachechtala se Hermiona. ,,Ale co ty? Odvedl jsi úžasný kus práce! Útočiště je v úžasném stavu!"
,,To ano," přikývl. ,,Ale není to jen má zásluha. Je vlastně i tvá! Kdybys v Jižní Americe nepomohla, nevím, jak by to dopadlo. Amaranta by byla pyšná," řekl a Hermiona sebou ošila, nicméně se pokusila o úsměv. Kdybys tak věděl, Henry, problesklo jí hlavou.
,,Díky," řekla. ,,Ráda bych se vrátila sem, pokud by to bylo možné," řekla a Henry přikývl s úsměvem od ucha k uchu. ,,Pro tebe je tady vždy místo! Cissa je sice teď na mateřské, ale sem tam sem chodí, kontroluje si nás tady," zachechtal se. ,,Malá Stázinka je úžasná! Už jsi ji viděla?"
,,Ano," pousmála se Hermiona a zamrzelo ji, že o ní všichni věděli, jen ona se to dozvěděla až od Andromedy, když se vrátila domů.
,,Andromeda je její kmotra a je velmi nadšená, že má malou neteř, ale malý Teddy vypadal, že trochu žárlí. Nafoukl se, že se mu babička na křtinách plně nevěnovala, avšak v tom malém obleku s motýlkem vypadal tak roztomile, že to bylo až komické," rozesmál se. ,,Když ho pak celého opusovala, roztál."
Hermiona se pousmála, ale uvnitř cítila smutek. O tolik přišla, nebyla tam, když se malá narodila, ani na její křtiny. Mrzelo ji to, ale zpátky to vzít nemohla. Ani netušila, že byla Narcissa těhotná. Mísil se v ní vztek se smutkem, ale nemohla se jí divit, že jí nic neřekla. Po těch slovech, které si Narcissa vyslechla a po tom, co na rok odjela a nechala ji tam samotnou, nemohla očekávat, že bude mít nadále nějaké právo v jejím životě hrát jakoukoli roli. Tehdy to brala jako skvělou příležitost, nehleděla na to, jak to ovlivní ostatní okolo ní, ale když se na to dívala teď, s odstupem času, z pohledu Narcissy, bylo jí jasné, že jí ublížila.
Po zbytek dne pracovala v útočišti a starala se o kouzelnické tvory. Když se pak večer vrátila domů, nachystala se do postele a lehla si, povzdychla si. Měla pocit, že to zvládne, avšak když dnes Henry zmínil, jak pyšná by Amaranta na ni byla za to, jak moc pomohla útočišti v Peru, hnulo se v ní svědomí. Nepřišlo jí správné mu lhát. Ani jemu, ani nikomu jinému z jejích přátel. Tehdy, když za ní po válce přišel kouzelník a nabídl jí práci na přísně tajném projektu, souhlasila. Cítila, že musela na nějaký čas odejít a tato příležitost jí spadla do klína a přišlo by jí špatné se jí nechopit. Oficiálně pracovala stále pod útočištěm a celá ta expedice byla pro ni a další vybrané jedince jen pouhým krytím. Všechno to, co viděla, jí nenechávalo klidné spaní. Teď, když věděla, co všechno se ve skutečnosti dělo v jejím světě a jak to mohlo být zneužito, pociťovala znepokojení. Válka skončila, smrtijedi byli pryč, avšak Hermiona poznala krutějšího nepřítele, než byl sám Voldemort či Morgana. Poznala čas.

1. Návrat (část první)

26. dubna 2018 v 13:02 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ I care for myself. The more solitary, the more friendless, the more unsustained I am, the more I will respect myself. ~
- Charlotte Brontë
Nad Londýnem se snášel temný deštivý mrak. Hermiona se přemístila do jedné z postranních ulic nedaleko domu Andromedy a otřepala se chladem. Téměř zapomněla, jak sychravý a studený Londýn uměl být. Na tváři ucítila první kapky deště snášející se z nebe. Rozešla se ulicí a než došla k domu Tonksových, rozpršelo se. Zazvonila na zvonek a za nedlouho otevřela Andromeda, která měla na sobě zástěru a na tváři šmouhu od mouky.
,,Hermiono," vytřeštila oči překvapením, když mladou dívku uviděla. ,,Pojď dál," řekla a jakmile byla Hermiona uvnitř, vyslala na ni sušící kouzlo. ,,Kdy jsi se vrátila?" Zeptala se a kráčela zpátky do kuchyně, Hermiona ji následovala.
,,Před chvilkou. Přemístila jsem se domů, nechala si tam věci, dala si horkou koupel a přemístila se rovnou sem," pousmála se. Jakmile vešly do kuchyně, uviděla tam sedět Molly s Teddym na klíně. Ten minulý týden oslavil své druhé narozeniny a už dovedl docela hezky mluvit, i když se zatím ještě nevyjadřoval plnými větami. Miloval své plyšové hračky a bez svého medvídka neusnul. Jakmile uviděl Hermionu, zkoumavě na ni pohlédl.
,,Hermiono!" Usmála se Molly a s Teddym v náruči se postavila a šla ji obejmout.
,,Molly," objala ji Hermiona zpátky. ,,Copak tady děláš?"
,,Molly mi dělá občas společnost, když není Tibi doma," pousmála se, avšak při vyslovení jeho jména se jí ve tváři objevil na nepatrnou chvilku smutný výraz, ale opět se usmála.
Hermiona si toho všimla. ,,Stalo se mezi vámi něco?" Zeptala se, když jí Andromeda nalila čaj. Molly si s Andromedou vyměnily pohledy a Andy se posadila. Vzala si Teddyho na klín a dala mu pusu do vlásků.
,,Mezi námi nic, tedy ne přímo," začala Andromeda a chvíli váhala, zda pokračovat. ,,Nevzpamatoval se ze smrti svého syna, nese to opravdu těžce a ačkoli se tady pro něj snažím být, stále mne odstrkuje. Říká, že mne tím nechce zatěžovat, že mám svých problémů dost a raději se zamkne do své pracovny. Nějak nedokáže pochopit, že chci, abychom všechny problémy sdíleli a řešili je spolu. Samozřejmě, že je to i můj problém," povzdychla si. ,,Miluji ho, ale neulehčuje mi to," dodala. Teddy si všiml, že je jeho babička smutná, otočil se k ní a pohladil ji po tvářích.
,,Ploš je babiška smutná?" Zeptal se a spodní rtík se mu nepatrně rozklepal.
,,To nic, Teddy, nejsem smutná, miláčku," řekla a dala mu pusu na tvář. Teddy se mírně pousmál a dal jí uslintanou pusinku zpátky. ,,Ty můj slimpalo," uchechtla se Andy. ,,Babička tě hrozně miluje, víš to?" Teddy přikývl a opět se na Andy posadil, vzal si ze stolu nakrájené jablko a dal si ho do pusinky. Hermiona s Molly se na něj dívaly a obě se usmívaly.
,,A co takhle zkusit specialistu? Chci říci, pokud se nechce otevřít tobě, mohl by jemu," navrhla Hermiona.
,,Tohle jsem mu zkoušela navrhnout, ale stále jen opakuje, že potřebuje pouze více času, že se s tím vypořádá sám," povzdychla si. ,,Ale z vlastních zkušeností vím, jak nebezpečné to je, když je na to člověk sám. Nebýt tady Molly a Arthura, zbláznila bych se."
,,Ale taky chvíli trvalo, než jsi se mi otevřela, Andy," řekla Molly a Andromeda přikývla.
,,Ale ne rok," zakroutila hlavou, postavila se a šla zkontrolovat bábovku v troubě. Molly si opět vzala Teddyho na klín, ten se culil na Hermionu, která ho pohladila po vláskách. ,,No a co ty, Hermiono, jak bylo?" Zeptala se Andromeda, když bábovku v troubě otočila.
,,Bylo to fajn," pousmála se. ,,Skvělá zkušenost," řekla a otevřela pusu, když jí Teddy dal k ústům tyčinku.
,,Možná bys měla navštívit Narcissu," řekla Andromeda najednou a opět se posadila. ,,Pořídila si dům přes pole, má to tam moc hezké. Myslím, že je tam i se Stázinkou moc spokojená," řekla.
,,Se Stázinkou?" Podivila se Hermiona.
,,Ano," zarazila se. ,,Ona ti o tom nenapsala?"
,,Nebyly jsme v kontaktu celý rok," ošila sebou.
,,Ach tak...," řekla Andy a pohlédla na Molly. ,,Narcissa před třemi měsíci porodila zdravou holčičku. Je nádherná, má světlé vlásky a modré oči jako její maminka," spokojeně se usmála.
Do Hermiony jako kdyby udeřil blesk. Dívala se na Andromedu nevěřícně a pak pohlédla na Molly jako kdyby se potřebovala ujistit o tom, že si z ní Andromeda nedělá legraci. Molly pouze přikývla.
,,Takže má dceru. To musí být určitě moc šťastná," přinutila se k odpovědi. Ve skutečnosti cítila, jak se jí to uvnitř svíralo. Nevěděla proč, ale cítila jakýsi druh smutku, i když by měla být ráda za to, že byla Narcissa šťastná. Napadlo ji, že si jistě někoho našla a přestala ztrácet čas.
,,Ano, je do ní úplně zamilovaná," usmívala se Andromeda.
,,Půjdu ji navštívit, ano," rozhodla se Hermiona a vstala. ,,Děkuji za čaj," rozloučila se s oběma, pohladila Teddyho po vlasech a vyšla před dům. Venku mezitím přestalo pršet. Hermiona pohlédla před sebe na dům, který se v dáli tyčil, povzdychla si a rozešla se. Nechtěla se přemisťovat, potřebovala všechno to, co jí Andromeda právě řekla, v klidu zpracovat.
Jakmile došla až k domu a chystala se zaklepat, na okamžik zaváhala. Nebyla si jistá, zda měla sílu čelit Narcisse a její nové rodině. Nakonec však zvítězila její zvědavost a třikrát zaklepala na dveře. Netrvalo dlouho a otevřely se. Narcissa, která měla na sobě úzké džíny, vytahané ležérní tričko, vlasy svázané v rozcuchaném culíku a v náruči držela dítě, překvapeně zamrkala.
,,Hermiono, co ty tady?" Dívala se na ni jako kdyby viděla ducha.
,,Já... právě jsem se vrátila z Jižní Ameriky," řekla a pohled jí sjel na malé miminko, které na ni koukalo. Narcissa si toho pohledu všimla a mírně sebou ošila.
,,Tak pojď dál," řekla s rozpačitým úsměvem a šla do obývacího pokoje. Hermiona za sebou zavřela dveře a následovala ji. ,,Promiň mi ten nepořádek," řekla a položila malou do postýlky. ,,Nemám teď čas si dát ani horkou koupel," povzdychla si. ,,Dáš si čaj?" Zeptala se a sklidila věci ze stolu.
,,Pokud si budeš dělat taky, tak zelený, prosím," pousmála se a Narcissa přikývla. Mávla hůlkou a konvice začala vařit. Do sklenky dala dva sáčky čaje a když voda dovařila, zalila je a šla se opět posadit. ,,Tak jak jsi se měla, Hermiono? Jistě to muselo být vzrušující dobrodružství," usmála se a Hermiona přikývla.
,,Ano, to bylo. Byl to rušný rok se spoustou náročné práce, ale co ty? Máš dítě, jistě musíš být velmi šťastná," řekla a pousmála se.
,,To jsem, i když je to náročné. Avšak ta malá mi dala nový důvod, proč se usmívat a být šťastná. Stačí mi jediný pohled na ni a všechny smutky se rázem rozplynou," řekla a postavila se. Vytáhla oba pytlíky na čaj, dala do nich trochu medu, na talíř dala sušenky a položila to na stůl. ,,Ničím jiným tě teď pohostit nemůžu, promiň. Kdybych věděla, že přijdeš, něco udělám a také se trochu upravím," povzdychla si a sundala si gumičku. Vlasy si projela prsty a Hermiona si pomyslela, jak krásná byla s vlasy ležérně rozpuštěnými.
,,Tohle je víc než dost, nechtěla bych tě zatěžovat ještě s pečením. A ty jsi krásná taková, jaká jsi," pousmála se a Narcissiny tváře mírně zrůžověly. ,,Takže...," odkašlala si. ,,máš teď nový dům se zahrádkou, jak sis přála. Je to lepší, viď?"
,,To ano," přikývla. ,,Není to tak chladné a tak obrovské. Je tady obývací pokoj s kuchyní, koupelna, toaleta, dva pokoje pro hosty a nahoře je ložnice, další koupelna, toaleta a budoucí pokoj pro malou, až bude větší. Je zatím prázdný. A mám velkou zahradu a ráda bych si tam nechala udělat bazén. Navíc jsem šťastná, že bydlím takový kousek od Andromedy. Je tady ticho a příjemně."
,,A Malfoy Manor?"
,,Odkoupilo ho ministerstvo. Prý to tam chtějí prozkoumat kvůli jakýmsi temným předmětům, které by tam teoreticky mohly být. Ale upřímně, jsem za to ráda. Pochybuji, že by někdo jiný koupil dům, ve kterém se scházeli smrtijedi a děly hrozné věci," dodala. Hermiona si to zažila na vlastní kůži. Její vzpomínky ji vrátily zpátky do momentu, kdy ji Bellatrix mučila na chladné podlaze jejich sídla. ,,Ostatky Anastázie jsem nechala pohřbít s její rodinou, konečně našla klid. Smutné je, že tam přestaly kvést narcisy," řekla a instinktivně si sáhla na prst, na kterém však prstýnek už neměla. Hermiona si toho gesta všimla.
,,Sundala jsi ho?" Zeptala se opatrně.
,,Ano, bylo na čase dát minulost stranou a žít přítomností," přikývla.
,,To ano," souhlasila Hermiona. ,,Navíc teď máš zase radost v životě, ta malá a její tatínek či maminka," řekla jen tak mimochodem.
Narcissa pozvedla obočí a na tváři se jí objevil pobavený úsměv. Úmysl Hermiony zjistit, kdo byl druhý rodič a zda s někým doopravdy žila, byl za tímto prohlášením víc než zřejmý. ,,S nikým nejsem, Hermiono," dívala se na ni pobaveně.
Mladší dívka sebou ošila, protože dle výrazu Narcissy jí bylo jasné, že její úmysly prokoukla. ,,Opravdu? A jemu to nevadí, že nežije s matkou svého dítěte?"
,,Teď už ne," ušklíbla se. ,,Je Luciusova, Hermiono," řekla a hnědovlasá dívka se zatvářila nechápavě. Narcissa si povzdychla a pokračovala. ,,Tehdy, když jsi mne našla stát na chodbě, celou potřísněnou jeho krví, neproběhl jen obyčejný souboj, který přinesl jeho smrt. Toužil po pomstě víc, než po čemkoli jiném. Chtěl mi ublížit, zneuctít mě a v prvních okamžicích toho, co do mne pronikl, se mu to dařilo obstojně. Ale nakonec jsem to byla právě já, která se smála naposledy. Zemřel tak, jak žil, potupně. Ničeho nelituji, nakonec ani toho, co mi udělal, protože mi dal ten malý uzlíček štěstí, který teď leží v postýlce," pohlédla na malou a pousmála se. ,,Věřím tomu, že život ti dá vždy to, co právě potřebuješ. A ať se to zdá v tom okamžiku jakkoli bolestné, s odstupem času vidíš, že to bylo pro dobrou věc."
Hermiona tam seděla a byla v šoku. Nevěděla, co na to říct. Zdálo se jí to strašné, kdyby jen tušila, jak jí Lucius ublížil, přivedla by ho zpátky a zabila znovu, avšak ona neměla nejmenší tušení. ,,Kdyby žil, postarala bych se o to, aby trpěl za to, co ti udělal," řekla nakonec.
,,Díky, Hermiono, vážím si toho, ale už je to pryč. A prožívám si asi nejšťastnější období svého života. Už nemusím žít ve strachu a být obklopena lidmi, kterým záleží více na mém jméně než na mně samotné. Teď mám malou Stázinku, sestru, přátele a jsem spokojená," řekla a Hermionu napadlo, zda do svých přátel počítá i ji po tom, co si od ní musela vyslechnout, když mluvila s Bellatrix. Nebyla si jistá, zda vůbec byla vítaná v tomto domě, za celý rok si neposlaly ani jedinou sovu. Vůbec netušila, jak na tom teď byly. Najednou malá začala plakat. Narcissa se postavila a vzala si ji do náruče. ,,Je čas papání, viď? Máme hládek, broučku," řekla a posadila se s ní na gauč.
,,Ummm, já tedy půjdu, nechci teď rušit," řekla Hermiona, která se cítila trochu na rozpacích z toho, že by Narcissa před ní krmila malou. Samozřejmě, že jí kojení přišlo normální a v pořádku, ale tohle byla Narcissa a už jen ten fakt ji znervózňoval.
Cissa si toho všimla, opět se zatvářila pobaveně a přikývla. ,,Dobře, děkuji za návštěvu, Hermiono. Musíme se brzy zase sejít a popovídat si také o tvé práci a tvém životě," řekla.
,,Pošlu ti sovu," usmála se Hermiona a postavila se.
,,Dobře. A nezlob se, že tě nevyprovodím, malá je nedočkavá," uchechtla se a začala si vyhrnovat tričko ještě, když tam Hermiona stála, aby ji trochu znervózněla, což se jí povedlo na výbornou. Hermiona zazmatkovala.
,,T-to je v pořádku, t-tak ahoj!" Řekla a vypařila se rychleji než pára nad hrncem.
Narcissa se tiše rozesmála. ,,Hermionka z nás byla nervózní," řekla pobaveně a konečně si tričko dala nahoru. Malá se spokojeně přisála a rázem přestala plakat.

Prolog

26. dubna 2018 v 13:00 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Leden, 2000 ~
Ležela tam. V agónii. Kapičky potu jí stékaly po spáncích a ona si přála, aby už byl konec té bolesti. Jednou už to zažila, ale jako kdyby snad zapomněla, jaké to ve skutečnosti bylo. Zhluboka dýchala a v prstech křečovitě svírala prostěradlo pod ní. Z jejích úst vyšel bolestný stén, když ucítila další vlnu křeče.
,,Jsem tady, neboj, to zvládneš," slyšela ženský hlas nad ní. Chytila se její ruky a silně ji stiskla. ,,Už jen chvilku, už to bude," říkal onen utěšující hlas, avšak jí to tak nepřišlo. Ležela tam už hodiny a měla pocit, že to nikdy nemělo skončit.
,,Ještě jednou," řekl lékouzelník a ona z posledních sil zatlačila. Za okamžik se místností ozval dětský pláč.
,,Zvládla jsi to, Narcisso," řekla Andromeda, která svou sestru hladila po vlasech. Lékouzelník přestřihl pupeční šňůru, zabalil dítě do deky a podal jej Narcisse. ,,Krásná zdravá holčička," pohlédla Andy zamilovaně na malou.
,,Vítej na světě, Anastázie, já jsem tvá maminka," řekla Narcissa a v očích měla slzy. Andromeda se nad výběrem jména pousmála a své sestře vtiskla polibek do vlasů.
,,Jsi ta nejstatečnější osoba na světě, sestřičko," řekla a přisunula si k nim židli, aby se mohla ještě chvíli kochat novým životem.

Kam dál