8. Pouto mezi námi (část druhá)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Ted se ten den procházel po mudlovské i kouzelnické části Londýna. Zpočátku hledal ženu, která portál do této reality otevřela, ale později už přemýšlel jen o tom, jak rád by tady zůstal a nikam neodešel. Tam doma už neměl vůbec nic, ani dceru, ani manželku a poháněla ho jen pouhá chuť po pomstě. To, co udělali jeho malé holčičce a vnoučkovi, chtěl je rozervat na kusy, avšak když uviděl Andromedu znovu, jeho touha po tom ji znovu držet v náruči byla silnější, než touha po pomstě.
Jak hodiny plynuly, jeho žaludek se začal ozývat. Od včerejšího dne nic nejedl, pil jen vodu v parku, určenou unaveným chodcům. Peníze neměl žádné a netoužil po tom zopakovat si minulou noc na lavičce v parku. Byl si jistý, že pokud to tak půjde dál, bude muset použít hůlku, i když krást nechtěl, ale měl opravdu velký hlad. Rozhlédl se a uvažoval. Nemohl z hlavy dostat myšlenku milující manželky a teplého domova, proto se bez dalšího přemýšlení přemístil do lesa, kousek od jejich domu. Uvnitř právě zhasla všechna světla a Teda napadlo, že si Andromeda nejspíše šla lehnout, i když bylo teprve půl desáté. Rozhodl se chvíli vyčkat a poté oknem zjistit situaci. A jak řekl, tak také udělal. Asi po půl hodině přešel k domu a pohlédl oknem, zda něco neuvidí, avšak v místnosti byla tma.
Andromeda sebou trhla a probudila se. Zmateně se rozhlédla a po chvilce si uvědomila, že musela usnout v křesle. Promnula si krk, který ji trochu bolel a pohlédla na hodiny. Bylo něco málo po desáté. Postavila se a šla zkontrolovat Teddyho a malou. Oba spinkali. Přikryla svého vnuka a dala mu pusu na tvář, poté se odebrala zpátky do obývacího pokoje, aby uklidila věci a následně plánovala si jít lehnout do ložnice. Rozsvítila světlo.
Ted sebou trhl, když se uvnitř rozsvítilo a jakmile spatřil Andromedu, zalapal po dechu. Byla tak blízko a tak roztomilá a nádherná v těch květinových šatech.
Andromeda se právě skláněla pro hrníček, když vtom sebou trhla a upustila ho. Hrníček spadl na zem a rozbil se. ,,Tede...," zašeptala a vyběhla ven. ,,Tede!" Volala. Stála před domem a rozhlížela se. Byla už tma, vytáhla proto hůlku a rozsvítila ji. ,,Edwarde Tonksi! Okamžitě se ukaž, jinak si mě nepřej!" Zakřičela. Ted, který se krčil za opačným rohem domu sebou trhl a opatrně vyšel ven.
,,Andromedo...," oslovil ji opatrně a ona se otočila. Dívala se na něj a nemohla uvěřit tomu, že skutečně stojí před ní, živý a zdravý, její Ted.
,,Ach Tede!" Hlesla, rozběhla se k němu a objala ho. ,,Tede... můj Tede...," hladila ho po tváři a dívala se mu do očí.
,,Dromedo," pousmál se a stiskl ji v náručí. Oba se dívali jeden druhému vzájemně do očí a oba se báli uvěřit tomu, že je to skutečné. Nakonec to byla Andy, která jej pustila, odstoupila o krok a uhladila si šaty.
,,Chceš jít dál?" Zeptala se a Ted přikývl. Andy se otočila a vešla do domu, Ted ji následoval. ,,Tiše, prosím. Děti spí," řekla a pokynula mu, aby se posadil. ,,Máš hlad?" Měl a jaký, Andromeda dostala jako odpověď hlasité zakručení jeho žaludku. ,,Máš," přikývla a postavila se. Za okamžik se vrátila se dvěma řízky a bramborovým salátem, ještě od večeře, džusem a skleničkou a když to před Teda postavila, neudržel se a začal hltat. Bylo jí jasné, že v ústech nic neměl již nějakou tu chvíli. Nechala ho, aby se v klidu najedl a pouze ho pozorovala. Hlavou se jí honila spousta otázek, na které se ho toužila zeptat.
,,Je to výborné, Dromedko," řekl, když už měl talíř téměř prázdný.
,,Taky jsem se učila od té nejlepší, od tvé maminky," pousmála se a Ted přikývl. Když dojedl, nalil si banánový džus do skleničky a napil se. ,,Tede...," skousla si ret Andromeda, pohlédl na ni. ,,Vím, že jsi odjinud," začala. ,,Byli tady lidé z ministerstva, chtěli, abych jim řekla, kdyby jsi se ukázal, že prý ti chtějí pomoct," ošil sebou. Andy si toho gesta všimla, a proto rychle pokračovala. ,,Ale neboj se, vím, že o tohle jim nejde... jsme jim ukradení, my jako lidé, chtějí jen informace. Tede, řekni mi... udělal jsi něco, o čem bych měla vědět?" Zeptala se a dívala se na něj vážným pohledem.
,,Prošel jsem, protože jsem chtěl někoho zastavit, nic víc jsem neprovedl," řekl upřímně. Andromeda se na něj ještě chvíli zkoumavě dívala, pak však jen přikývla.
,,Věřím ti. A ta žena, kterou jsi sem sledoval? Kdo je to?" Zeptala se.
,,Jmenuje se Amaranta, je to má přítelkyně, myslela to dobře, ale byla přehlasovaná ostatními, i přesto však věřila, že to, co dělá, je ta nejlepší možná volba."
,,V naší realitě zemřela. Já ji neznala, ale Narcissa ano."
,,Narcissa...," pousmál se. ,,V naší realitě žije v Americe s jednou dívkou, kterou poznala ve škole. S Anastázií."
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,Oh... tak... jsem ráda, že se jí to alespoň tam podařilo," odpověděla napůl úžasle a napůl šťastně.
Ted se usmál. ,,A ty a já... jsme... tady v této realitě... něco víc, než jen přátelé?" Zeptal se opatrně a Andromeda se smutně pousmála.
,,Byli jsme. Byl jsi láskou mého života, Tede, ale zabili tě lapkové. Už byl skoro konec války... kdybys tak jen neodešel, Tede. Kdybys jen zůstal... mohl jsi tady se mnou být, vidět svého vnuka vyrůstat, proč jen jsi šel? Slíbil jsi, že se vrátíš!" Zmocňovala se jí úzkost, i když si uvědomovala, že tento Ted není ten její.
,,Chápu tvou bolest," řekl. ,,Má Andromeda je také pryč... a... Nym také, stejně tak malý, ještě nenarozený brouček," snažil se rozmrkat slzy, které se mu draly při vzpomínkách do očí. ,,Dora?"
Andromeda zakroutila hlavou. ,,Bellatrix..."
Ted sebou ošil. ,,Dolohov a Carrow," řekl jen, detaily o dítěti si nechal raději pro sebe. ,,Ten chlapeček je můj vnuk?" Zeptal se, aby změnil téma.
,,Ano," přikývla.
,,Můžu ho vidět?" Zeptal se s nadějí v hlase.
,,Můžeš, ale až zítra, spinká."
,,Dobře," pousmál se. ,,A to druhé miminko?"
,,To je Narcissino. Zmizela na druhé straně, šla po Amarantě a nejspíše tam uvízla."
,,Amaranta je pryč?" Překvapeně zamrkal a v tom okamžiku si uvědomil, že se nemá jak vrátit.
,,Ano, ona, Narcissa i Hermiona," odpověděla a když viděla obavy v jeho tváři, dodala: ,,Ale neboj, přijdeme na to, jak tě dostat zpátky a je sem," řekla, Ted však sebou ošil. Nebyl si jistý, zda zpátky chtěl. Jeho Andy byla mrtvá, její Ted stejně tak. Londýn tady nebyl pod nadvládou pána zla, vše se zdálo být v míru. Ano, bylo by zbabělé nechat je v tom, ale za co ještě bojoval? Ti, které miloval, už dávno nežili a tady je měl přímo před sebou.
,,Raději bych zůstal s tebou," pronesl po chvíli a Andromeda sebou ošila a vytřeštila oči.
,,To nejde, Tede, ne napořád," řekla a Ted jí věnoval nechápavý pohled.
,,Ale proč ne? Vždyť tvůj Ted už nežije, moje Andromeda také ne. Já tam nemám nikoho, Dromedko, jsem jen chodící mrtvola, kterou pohání touha po pomstě. Dovol mi všechno napravit tady s tebou, pomoct ti vychovat malého Tedddyho. Splnit slib, který jsem ti dal, že se vrátím v pořádku."
,,Ale ty nejsi on a já nejsem ona. Jsme si cizí."
,,Skutečně? Opravdu to tak cítíš? Protože já tě vidím a jediné, co chci, je obejmout tě a políbit, dohnat ten ztracený čas, který nám vzali," řekl a Andy odvrátila pohled. Postavil se a posadil se k jejím nohám, vzal její ruce do svých a opět promluvil. ,,Podívej se mi do očí a řekni mi, že ty to tak necítíš," řekl. Andy si skousla ret a pomalu na něj pohlédla.
,,Já... nevím, co cítím, jsem zmatená. Mé srdce mi říká, že ty pocity, které k tobě chovám, jsou správné. Ale rozum ví, že to nejsi ty a já jsem rozpolcená, nevím, čemu věřit, co následovat."
,,Vždy to bylo tvé srdce, Dromedo, řídila ses jen svým srdcem," odpověděl. Andy však zakroutila hlavou, věděla, že tentokrát to tak jednoduché není. Nebyl tady jen Ted, byl tady i Tiberius, kterého milovala, nemohla mu ublížit, ne znovu. Vymanila dlaně z jeho sevření a postavila se.
,,Koupelna víš, kde je. Pokoj pro hosty je ti plně k dispozici," řekla jen a aniž by se ohlédla, odešla do ložnice. Lehla si do postele a rozplakala se. Byla ze všeho zmatená a celá tato situace ji doháněla k šílenství. Toužila po Tedovi, nemohla se vyhnout myšlence, že jí osud dává další šanci, aby mohla být s mužem, se kterým si byla souzena, avšak jak by mohla ublížit Tiberiovi, když si spolu něco vybudovali, když to byl právě on, který stál po jejím boku v době, kdy byla zraněná nejvíce. I když to právě mezi nimi nebylo ideální, nepovažovala to za něco uzavřeného, ani nemohla, její srdce jí to nedovolilo. Bilo teď pro dva muže a ona věděla, že si nakonec bude muset zvolit. A každé rozhodnutí povede jen k další bolesti, kterou měla způsobit nejen jednomu z nich, ale také sobě samé. Zavřela oči a pokusila se usnout. Jednou se bude muset rozhodnout, avšak ne teď, ne v tomto okamžiku. Ještě ne.
~ ~ ~
Adelaida Malfoyová, vzhledem netypická Rosierová s rovnými dlouhými černými vlasy a velkýma tmavýma očima, elegantní, s grácií vlastní jen jí samotné, seděla v křesle u krbu a popíjela čaj, když její manžel, Lucius Malfoy, otevřel dveře a vešel dovnitř. Trhla sebou a překvapeně zamrkala.
,,Co se děje? Vypadáš rozrušeně," řekla, položila šálek na malý kulatý stolek, postavila se, uhladila si šaty a přešla ke svému manželovi.
,,Pán zla to ví, ví o tom, co ten náš hloupý kluk cítí k té Blackovic holce," řekl, došel ke skříni, ze které vytáhl ohnivou whiskey a třesoucíma se rukama si nalil skleničku, kterou do sebe převrátil a nalil si další. ,,Myslel jsem si, že to skončilo, ale ne, musel se s ní znovu sejít. Nezakázal jsem mu to snad? Teď budeme za jeho nerozvážnost platit všichni!"
,,Luciusi, uklidni se, děsíš mě. Co se děje?" Dívala se na něj jeho manželka zmateným pohledem.
,,Má našeho syna, Adelaido, a vyhrožuje Blackové, že pokud neprozradí užitečné informace o tom, kde se skrývá odboj, zabije ho," řekl a kopl do sebe další skleničku. Adelaida si zakryla ústa rukou, aby potlačila bolestný stén.
,,Kde je, Luciusi, kde je můj chlapeček?" Oči se jí zalily slzami.
Lucius však její otázku ignoroval. ,,Ta holka se naštěstí rozhodla spolupracovat. Vypadá to, že k našemu synovi skutečně něco cítí," ušklíbl se.
,,Luciusi, kde je?" Zatřásla s ním, on ji však od sebe odstrčil.
,,Je u pána, nezkřiví mu vlas, dokud ta holka bude spolupracovat."
,,Luciusi, co si jen počneme? Je to náš jediný syn! Co když mu ublíží? Nesloužili jsme pánovi zla snad věrně po celé ty roky? Můj malý Naos, můj ubohý chlapeček," skryla svůj obličej v dlaních.
,,Přijde dnes v noci a prozradí, kde jsou ukryti. Pokud se tato informace ukáže jako pravdivá, náš syn bude žít," otřepal sebou.
Adelaida na něj pohlédla. ,,Takže to bude takto? Budeme spoléhat na slova nějaké holky z rodiny plné krvezrádců?" Zamračila se. ,,Jsi ty vůbec chlap? Měl ses mu sakra postavit a zachránit našeho syna! Místo toho jsi opět jen poslušně sklopil hlavu a podřídil se!" Zmítal jí vztek.
,,A co jsem měl sakra asi tak dělat? Zabil by nás všechny na místě!"
,,Já nevím, něco!!!" Strčila do něj a začala do něj bušit svými malými pěstmi, Lucius jí však chytil za zápěstí.
,,Uklidni se, sakra! Vyjde to, i kdybych tu holku měl přimět mluvit pod cruciem!"
,,Luciusi...," ozvalo se za nimi hlasité prásknutí a tělem Adelaidy projelo nepříjemné mrazení při zvuku známého hlasu.
,,Můj pane," řekl a oba se mírně poklonili.
,,Obávám se, že ti nebudu moci dovolit tvůj plán zrealizovat. Té dívky se nikdo nedotkne, bude nám ještě užitečná. Jak víš, ovládá bezhůlkovou magii a je velmi mocnou čarodějkou," řekl a posadil se do křesla. ,,Přines mi trochu té ohnivé whisky," řekl a pohlédl na Luciuse.
,,Ano pane," odpověděl poslušně a třesoucíma se rukama nalil whisku do skleničky a podal mu ji.
Voldemort se napil a spokojeně se ušklíbl. ,,Dnes v noci Harry Potter zemře a ostatní, kteří mi tak urputně vzdorovali, se mi pokloní. Dnes v noci přijde sladké vítězství a ty a tvá rodina budete odměněni. Tvůj syn konečně dostane znamení," Adelaida se při těch slovech otřepala, Lucius nic neřekl, jen tam tak stál se sklopeným zrakem. Voldemort položil vypitou sklenku na stůl a postavil se.
,,Připravte se, dnes v noci budeme bojovat," řekl a s hlasitým prásknutím se vypařil.
,,Luciusi," třásla se jeho manželka. ,,Já nechci, aby byl můj syn stejně poznamenán jako my dva," řekla a instinktivně se dotkla svého levého předloktí. ,,To nedovolím!"
,,Nemyslím si, že budeš mít na výběr," odpověděl. ,,A hlídej se, co říkáš, může se kdykoli zase objevit a víš, že on nikdy neodpouští. Vzpomeň si, jak dopadla Bellatrix," řekl a ošil sebou.
Adelaida zakroutila hlavou. ,,Proč já si tě jen vzala? Ach ano, už vím... protože Narcissa raději utekla se ženou, než aby si vzala tebe," řekla posměšně a Lucius po ní střelil pohledem. Chystal se něco říct, avšak Adelaida vyšla ze dveří a hlasitě s nimi práskla. Lucius si povzdychl a nalil si další skleničku. Věděl, že dnešní noc bude jednou z těch, které se zapíšou do historie kouzelnického světa. Dnes padne Harry Potter.
 

8. Pouto mezi námi (část první)

18. června 2018 v 13:22 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ Life is so constructed, that the event does not, cannot, will not, match the expectation. ~
- Charlotte Bronte
Po večeři vešla Narcissa do pokoje, který měla sdílet s Hermionou. Ta seděla na posteli, zabalená v osušce, a když Narcissa vešla, mírně sebou trhla.
,,Promiň, měla jsem zaklepat," zastavila se mezi dveřmi, když uviděla, že na sobě Hermiona měla pouze osušku a naprázdno polkla.
,,Ne, to je v pořádku," pousmála se a Narcissa se posadila na postel vedle ní. ,,Zdá se, že se budeme muset zmáčknout," uchechtla se Hermiona.
,,Ano," přikývla Narcissa. ,,Alespoň neumrzneme," pousmála se a její oči se zastavily na nahé kůži Hermionina hrudníku. Několik kapiček vody z vlasů jí spadlo na ramena a stékalo po hrudníku dolů až k ručníku a Narcissiny oči se pohybovaly společně s nimi.
Hermiona se uchechtla. ,,Copak, vidíš něco, co se ti líbí?" Culila se a Narcissa zrudla jako rajče. Nevěděla, co na to říct, Hermiona se však rozhodla, že už ji nebude trápit. ,,Půjdu se převléknout do koupeny," řekla a vzala si nějaké věci z tašky, která tam však předtím nebyla. ,,Tohle mi tady nechala Molly, jsou to věci mého druhého já," vysvětlila. ,,A pravděpodobně i něco od Bellatrix, takže si vyber, co budeš potřebovat," řekla a s pyžamem v ruce odešla. Narcissa se postavila a šla k tašce, ve které se začala prohrabovat. Bylo tam několik věcí, které byly na Hermionin styl a pak takové, u kterých si byla jistá, že by je hnědovlasá dívka nikdy nenosila. Jednou z těch věcí byla také černá sexy košilka s krajkovými kalhotkami. Narcissa překvapeně zamrkala a napadlo ji, že to nejspíše muselo patřit Bellatrix a nechtěla si představovat, co všechno v tom se svojí Hermionou musely dělat. V ten okamžik jí však tato myšlenka vnukla nápad. Ušklíbla se a schovala košilku pod svou osušku.
Jakmile se Hermiona vrátila, omluvila se, že se půjde také osprchovat a se zlomyslným výrazem na rtech odešla. Provedla celkovou hygienu, oblékla se do košilky a kalhotek, rozpustila si vlasy a pročesala si je. Mrkla na sebe do zrcadla a vrátila se zpátky do pokoje, kde si Hermiona v posteli četla knihu. Když však Narcissu uviděla, vytřeštila oči a ústa se jí údivem pootevřela.
,,Copak? Vidíš něco, co se ti líbí?" Vrátila jí to zpátky. Hermiona se ušklíbla a pomyslela si, že usnout vedle takto oblečené Narcissy, bude tvrdší oříšek.
Narcissa vklouzla pod peřinu, svou nohou se nenápadně dotkla té Hermioniny a dívka sebou ošila. Když se však chtěla posunout dozadu, došlo jí, že nebylo kam. Pohlédla na Narcissu, ta však měla na tváři nečitelný výraz, na chvíli ale měla pocit, že viděla potutelný úsměv na jejích rtech.
,,Copak to čteš?" Zeptala se Cissa a poukázala na knihu, kterou dívka před okamžikem položila na noční stolek.
,,Jmenuje se to Bájní tvorové mezi námi," odpověděla. ,,Zůstalo to tady ještě po útočišti, nic moc jiného tady ke čtení není," pousmála se.
,,A dozvěděla jsi se něco nového?"
,,Ano, řekla bych, že nějaký přínos to pro mě zatím mělo," přikývla a zachumlala se do peřin.
,,Taky bych si měla najít něco ke čtení pro volné chvíle, pokud nějaké budou," řekla a položila jí ruku kolem pasu, přičemž se Hermiona instinktivně přisunula blíže k ní. Jejich dotýkající se těla si teď předávala teplo. ,,Řekli ti Ron s Harrym ještě něco?"
,,V podstatě jen detaily, ale je to špatné, velmi špatné," povzdychla si Hermiona.
,,Mají tušení, kdo vzal tu knihu?" Zeptala se.
,,Ne, zatím nechtějí na nikoho poukazovat, ale několik z nich bylo pro to, aby se kniha přivedla sem, tak chtějí začít u nich, ale věří, že pokud budou vyšetřovat své vlastní lidi, celá ta integrace se rozbije. A to poslední, co teď potřebují je, aby je to rozdělilo, s tím, co se děje tam venku."
,,To je pravda, ale pokud se nikdo nepřizná, je to jediná možnost, jak se někam posunout. Nejprve musíme zjistit, kdo vzal tu knihu, to je začátek."
Hermiona přikývla. ,,Ale až zítra, jsem šíleně unavená, byl to hektický den," řekla a zavřela oči. Cissa se usmála a dala jí pusu na čelo, přičemž se Hermiona pousmála. Společně v objetí usnuly.
Ráno je probudily hlasité rány přicházející z venku. Narcissa s Hermionou si vyměnily vyděšené pohledy a vyskočily z postele.
,,Co se to děje?" Zeptala se Hermiona Molly, která byla s ostatními v kuchyni a snídali.
,,To nic, to je normální," pohladila ji Molly po ruce a podala jí misku s cereáliemi. Regulus se uchechtl nad Narcissou, která měla vlasy všude a k tomu rozespalý a nechápavý pohled.
,,Smrtijedi tady nahánějí mudly," vysvětlil Lupin. ,,Londýn a jeho okolí je v bublině, mudlové byli téměř vyvražděni, stejně tak mudlorození, Londýn je teď celý pod nadvládou pána zla," ušklíbl se.
,,Nějaká zpráva o Tedovi?" Zeptala se Narcissa, už trochu klidnější, a posadila se vedle Hermiony.
,,Žádná," zakroutil hlavou Regulus. ,,Jako by se po něm zem slehla."
,,Nechci být pesimistická, ale mám dojem, že ho dostali Smrtijedi," řekla Ronnie a paní Weasleyová se zamračila.
,,Takhle nemluv!" Posadila se a začala také jíst.
,,Jsem jen realistická. Je pryč moc dlouho, Remus s tátou ho nenašli."
,,Nevzdáme to," řekl Lupin a Regulus přikývl.
,,Najedeme ho."
,,Amaranta ještě spí?" Zeptala se Molly.
,,Asi ano," odpověděl Regulus, Lupin se však zamračil a postavil se.
,,Půjdu ji raději zkontrolovat," řekl, protože po včerejším večeru, kdy ji nařkl z toho, že knihu vzala ona, se mohlo stát úplně cokoli. A jeho obavy se také naplnily. Otevřel dveře a pokoj byl prázdný, stejně tak Amarantiny věci byly pryč. Vrátil se zpátky do kuchyně. ,,Je pryč," řekl.
,,Cože? Jak pryč?" Překvapeně zamrkal Henry.
Lupin se posadil a povzdychl si. ,,Objevil jsem důkazy, že Amaranta byla ta, která přešla na druhou stranu. Viděl jsem ji, i Teda a plášť, který měla na sobě, jsem našel v jejím šatníku. Obávám se nejhoršího a sice, že utekla i s knihou a přešla na druhou stranu. Proč jinak by nám o tom lhala..."
Henry se zamračil. ,,To by nikdy neudělala! A kdyby skutečně pro knihu šla, řekla by nám o tom. Bylo to pro naši věc. Amaranta taková není, znám ji moc dobře."
,,Také se mi to nezdá, Remusi," přidala se paní Weasleyová a Hermiona pohlédla na Rona a Harryho.
,,Možná jen po tom, co jsi ji obvinil, dostala strach, že by jí nevěřili ani ostatní," zkusil to Harry, avšak Remus zakroutil hlavou.
,,Nemyslím si, ten plášť byl jasným důkazem. Pokud přešla ke Smrtijedům, ví také, kde se skrýváme, nemůžeme tady zůstat," řekl.
,,A kam půjdeme?" Zeptala se Molly. ,,Všechno, co máme je tady, je to nejbezpečnější úkryt. Ulice jsou hlídané, když půjdeme všichni najednou, někdo z nás přijde o život," strachovala se.
,,Neboj se, Molly, zvládneme to," řekl Arthur a konejšivě svou manželku objal.
,,Napadla mne Lasturová vila, o ní nikdo neví," navrhl Bill a Fleur přikývla.
,,Fajn, sbalte si věci, za půl hodiny vyrážíme," řekl Lupin.
Po půl hodině se všichni sešli v hale a Weasleyovi postupně přemístili ostatní do Lasturové vily, která však nebyla dost prostorná pro všechny. Měla dvě patra, dole v přízemí byla chodba, ze které vedlo několik dveří do dalších místností a také schody do druhého patra. Vpravo od vstupu byla malá kuchyně, nad kterou se rozkládala prosklená okna. Druhé dveře vpravo od vchodu vedly do koupelny. Vlevo od vchodu byl obývací pokoj a také kumbál se starými košťaty a dalším harampádím. Na horním patře se nacházely dva pokoje se střešními okny, maličké, v každém z nich byly dvě postele. Domeček mohl celkově pojmout pouze šest lidí, čtyři do pokojů a dva na rozkládací sedačku v obývacím pokoji. Pan Weasley měl však u sebe stále svůj stan se zvětšovacím kouzlem, ve kterém se ubytovali na mistrovství světa ve famfrpálu. V horních pokojích se ubytovali Ron s Harrym a Narcissa s Hermionou. Dole pak spali pan a paní Weasleyovi a ve stanu si svůj pokoj našel zbytek členů odboje.
,,Jdeme, Remusi?" Zeptal se Regulus a Lupin přikývl.
,,Kam jdete, tati?" Zeptala se Veronica.
,,Zpátky do Londýna, pokusíme se najít Amarantu, napadá nás několik míst, kde by mohla být, pokud se nedala na stranu pána zla," odpověděl Regulus.
,,Dobře, ale buď opatrný!" Řekla a objala ho.
,,Neboj, vrátím se ti celý, holčičko," dal jí pusu na čelo a poté se s hlasitým prásk oba dva přemístili.
Později toho dne, když již slunce zacházelo za obzor, a všichni, kromě Reguluse a Remuse, večeřeli, se Ronnie omluvila, že jí není dobře a že se potřebuje projít na čerstvém vzduchu. Molly, která jí okamžitě začala sahat na čelo, zda nemá teplotu, jí řekla, že jí mezitím uvaří bylinkový čaj. Ronnie přikývla, vzala svou tašku a vyšla ven na pláž.
,,Já si půjdu lehnout," řekla Hermiona. ,,Jsem unavená," dala Narcisse pusu na tvář a odešla. Dvojčata pozvedla obočí, pohlédla na sebe, ale nic neřekla. Harry zase věnoval Narcisse pobavený pohled, ta se na něj podívala naoko nechápavě a dál se věnovala svému talíři.
Hermiona se převlékla do pyžama a chystala se si lehnout, když její pohled zachytil noční stolek mezi její postelí a postelí Narcissy. Ušklíbla se a mávnutím hůlky stolek odsunula a postele srazila k sobě. ,,Ach Hermiono, co to děláš," zakroutila nad sebou hlavou a stolek umístila vedle Narcissiny postele z druhé strany. Poté přešla k oknu, pootevřela ho, aby alespoň trochu ochladila vzduch střešního pokoje, kde bylo opravdové horko. Když pohlédla ven, zarazila se. V dálce viděla Ronnie, která vypadala, jako kdyby do písku vyhrabávala díru. Hermiona se zamračila a chvíli ji pozorovala. Veronica se asi po dalších pěti minutách zvedla a vracela se zpátky k vile. Tohle se Hermioně nelíbilo, její chování jí přišlo podezřelé. Zavřela okno a posadila se na postel, přemýšlela. Veronicu neznala, ale její alternativní já s ní nevycházelo dobře, to věděla, a byla si jistá, že pokud měla s někým problém, bylo to z dobrého důvodu. Musela zjistit, co tam Veronica zakopala, a to ještě dnes v noci.
~ ~ ~
Andromeda seděla to dopoledne na velké houpačce před domem a mírně se pohupovala. Vískala Teddymu, který měl hlavičku položenou v jejím klíně, vlasy. Malá Anastázie byla v postýlce a stále spinkala. Včera večer už byla dost rozmrzelá, protože jí chyběla Narcissa, a proto nechtěla spát a plakala. Andromeda se jí pokusila podstrčit sunar, ale moc se jí to nezamlouvalo. Prskala, šklebila se a neustále lahvičku odstrkovala.
Andromeda se rozhlížela kolem, zda někde v dálce neuvidí stát Teda. Přála si ho vidět, tak moc, nemohla uvěřit tomu, že je skutečně naživu, potřebovala se o tom přesvědčit sama, na vlastní oči. Nikde však nebyl. Neobjevil se ani po obědě, když dala Andromeda obě děti znovu spát a posadila se ven. Na okamžik měla pocit, že zahlédla někoho mezi stromy na okraji lesa, ale když pohlédla tím směrem znovu, nikdo tam nebyl. Povzdychla si tedy a vrátila se zpátky do domu. Stázinka už byla vzhůru a svým pláčem probudila také Teddyho, který se tvářil zmateně.
,,Teddíčku, nic se neděje, to jen malá pláče," pohladila ho a dala mu pusu na čelo. ,,Jestli chvilinku počkáš, udělám ti mlíčko a sušenky na svačinku," řekla a vzala malou do náruče. ,,Ššš, neplakej, maminka se ti vrátí... snad brzy," dodala a povzdychla si. ,,Uděláme sunárek, dobře? Vím, že ti moc nešmakuje, ale Teddy na něm vyrostl, pil jej odmalička a taky si zvykl," usmívala se na ni a jak ji pohupovala, její pláč se pomalu tišil. Když malou nakrmila, udělala svačinu Teddymu a sama si vzala banán.
,,Banánek," uculil se Teddy a Andy se pousmála.
,,Ano, Teddíčku. Dáš si kousíček?" Malý přikývl a otevřel pusinku, načež Andy odlomila kousek banánu a dala mu ho do pusinky.
,,Mňam!" Pohladil si bříško a následně Andromedě spořádal celý banán.
Zbytek dne si Andy s dětmi hrála. Teddy byl Anastázií velmi fascinován a když mu Andy vysvětlovala, že byl taky tak maličký a neuměl chodit, díval se na ni poněkud nevěřícně, protože si to sám nepamatoval. Po večeři je oba umyla a dala spinkat, sama zhasla všechna světla a posadila se do obývacího pokoje, jako by snad na něco čekala. Po chvíli však v křesle sama usnula.

Část čtvrtá

31. května 2018 v 20:15 | Stázka |  Povídka: One Step Back
,,Líbí se ti ples, Pansy?" Zeptala se Cissy.
,,Ovšem, Blackovi měli vždy vkus. Nejen na plesy," odpověděla Pansy a prsty přejela po sošce pegase, která tam stála. Poté se otočila na Narcissu. ,,Chtěla jsi se mnou o něčem mluvit?" Zeptala se a laškovně upila ze své sklenice víno.
,,Chtěla," odpověděla a posadila se. Pokynula Pansy, aby se posadila vedle ní. Rozparek na šatech Narcisse odhaloval stehno a končil v místech, kde začínala představivost. ,,Žárlím," řekla najednou.
,,Žárlíš?" Pozvedla Pansy obočí.
,,Ano. Na Andromedu," řekla a povzdychla si. ,,Od toho večera u nás, na Malfoy Manor, jsem na tebe nemohla přestat myslet. Bála jsem se toho, co si ostatní pomyslí, ale teď, když jsi s Andromedou, už vím, o co jsem přišla," posunula se k ní o něco blíže.
,,Jak jsi řekla, jsem teď s Andromedou," odpověděla Pansy a na tváři jí hrál svůdný úsměv.
,,Ale proč s ní? Je to nějaká pomsta na mou osobu? Že jsem tě odmítla? Proč mne tolik trápíš, Pansy? Proč i teď, když jsem se ti otevřela a přiznala ti své pocity?"
,,Možná mne jen baví tě trápit," ušklíbla se Pansy. ,,A možná Andromedu doopravdy miluji."
Narcissa se rozesmála. ,,To ti nevěřím ani na okamžik. Co ti může dát ona? Taková chudinka, kterou rodina vypálila z gobelínu. Ona už není Blacková, Pansy, já ano," řekla a položila jí ruku na stehno. ,,A já vím, jak moc tě vzrušuje naše jméno," začala jí rukou pomalu zajíždět pod šaty a výš a výš nahoru. Pansy si skousla ret.
,,Co ode mě chceš?" Zašeptala.
,,Není to jasné? Chci tebe, celou. Chci tě zahrnout luxusem, chci ti dát své jméno," řekla a Pansy překvapeně zamrkala.
,,Budu... Blacková?"
,,Ano... jen mě polib. Polib mě a jsem tvá, polib mě, protože už to nevydržím," zasténala Narcissa a Pansy se k ní naklonila. Jejich rty se spojily před zrakem Andromedy, která už v tom okamžiku stála mezi dveřmi a po tvářích jí stékaly slzy.
,,Takže jsi se mnou byla jen pro mé jméno? Jen proto, že ti Narcissa dala košem?" Promluvila a Pansy sebou trhla. Šokovaně na Andromedu hleděla.
,,Andy... já... vysvětlím to," začala koktat a postavila se, šla až k ní.
,,Opustíš mě kvůli ní?" Dívala se na ni Andromeda zraněně.
Pansy si povzdychla, pak se jí však výraz úplně změnil. ,,A co sis myslela? Že jsem s tebou pro tvé krásné oči? Ach ty jsi tak naivní, Andromedo," zakroutila hlavou. ,,Bylas má poslední možnost, zoufalá volba, nic víc. Poslouchat tvé žvásty o mudlovských šmejdech a jejich právech pořád dokola bylo už únavné," ušklíbla se. ,,Jsem ráda, že Cissy přišla k rozumu, budeme se k sobě hodit mnohem lépe," řekla, přešla k Narcisse a naklonila se k ní, ta však ustoupila a pohlédla na Andromedu.
,,Je mi líto, žes to musela vidět, vše si to vyslechnout, sestřičko, ale jiná možnost tady nebyla. Musely jsme ti s Hermionou ukázat, jaká Pansy doopravdy je, než by bylo pozdě to vůbec urovnat s Tedem. Trávil tolik času v práci ne proto, že by tě nemiloval, ale proto, že ti chtěl splnit sen, udělat tě šťastnou. On tě doopravdy miluje, ne tahle falešná zmije, která ani neví, co to slovo znamená," nakrčila nos a Pansy se na ni vyjeveně dívala.
,,Narcisso?" Zmohla se jen na to, Cissa ji však zpražila pohledem. ,,Odejdi a už se nevracej. Jestli ještě jednou zkřížíš cestu někomu z mé rodiny, udělám ti ze života peklo na zemi," řekla Narcissa a Pansy naštvaně a zahanbeně zároveň odešla. Cissy pohlédla znovu na Andromedu, která tam stála v šoku. Já s Harrym jsme už také stáli mezi dveřmi a já přistoupila k Andromedě a objala ji, odstrčila mne však a pohlédla na mne pohledem plným nenávisti a opovržení.
,,Tys to prostě nemohla nechat plavat, že ne? Tys prostě musela," plakala. ,,Už tě nikdy nechci vidět," řekla a odešla pryč. Pohlédla jsem na Narcissu vyděšeně, ta mi však položila ruku na rameno.
,,Dej jí čas, dostane se z toho," pousmála se a já přikývla, její slova mne ale vůbec neutěšila. Ten večer jsem však slavila obrovskou osobní výhru. Ted a Andromeda dostali novou šanci.
Uběhlo několik týdnů a Andromeda se mnou stále nekomunikovala. Neodpověděla na žádnou z mých sov, dokonce ani Narcisse. Od Teda jsme však věděly, že bydlela v pokoji U Tří košťat a že s Tedem se pomalu začala usmiřovat. Dokonce už jednu noc strávila doma, i když své věci tam stále neměla. Bylo to dobré znamení a já věděla, že se blýskalo na lepší časy. Byla jsem si jistá, že Andromeda jednoho dne pochopí, že jsme to udělaly pro její dobro a že to bude snad dříve, než později.
Bylo to později, mnohem později a kdyby vše nevzal do rukou Ted, nejspíše by s námi nepromluvila nikdy. Pozval nás jednou o víkendu na oběd, měly jsme být s Narcissou takové malé překvapení. Když nás uviděla vystoupit z krbu, zamračila se.
,,Co má tohle znamenat?" Zeptala se Teda.
,,Uklidni se, Dromedko, myslím, že je načase zakopat válečnou sekeru," řekl a pokynul nám, abychom se posadily. ,,Hned budu zpátky," odešel do kuchyně.
,,Ahoj Andy," pousmála jsem se, Andromeda si však povzdychla.
,,Tohle mi není příjemné," řekla upřímně.
,,Co konkrétně ti není příjemné, Andromedo?" Pozvedla Narcissa obočí. ,,Že jsme se ti snažily pomoct a tys nás takto odřízla? Ale proč se divím, to je totiž to, co ty umíš nejlépe. Opustit ty, kteří tě nejvíce milují. Nejprve mě pro Teda, utekla jsi s ním a nechala mě tady se zlomeným srdcem, přestala jsi mi odpovídat na sovy a-"
,,Chtěla jsem tě chránit, před otcem, nemohla jsem dovolit, aby ti ublížil za to, že se mnou komunikuješ, s krvezrádkyní."
Narcissa se rozesmála. ,,Co jsou to za pitomé žvásty?! Utekla jsi v pátém ročníku, ale stále jsme se viděly v Bradavicích, stále jsme spolu měly pokoj, stále jsme byly sestry a já tě sakra milovala, podporovala v tom, co jsi chtěla a nezdálo se tehdy, že bys brala nějaký ohled na našeho otce. Až o dva roky později jsi se mnou zpřetrhala kontakty! I když jsem chodila do Bradavic ty poslední dva roky, kde na mě nemohl, neodpověděla jsi. Ani když jsem vyšla a byla daleko od něj, neobtěžovala ses odpovědět ani na jednu pitomou sovu, tak mi tady laskavě neříkej něco o tom, že jsi mě chtěla chránit, protože to tak nebylo!" Zrychleně dýchala a Andromeda nic neřekla, vypadalo to, že se neodvážila vůbec se jí podívat do očí. ,,A pak opustíš Teda... a teď znovu mě? Zase mě odřízneš? Jak se opovažuješ? Pořád se vracíme zpátky k tobě, protože tě milujeme, ty náno pitomá!"
,,Už se to nese," pousmál se Ted, když však uviděl to napětí v místnosti, zarazil se. ,,Ouu... stalo se něco?"
,,Nic, Tede, to je v pořádku," řekla Cissy. ,,Voní to hezky, copak to je?" Usmála se.
,,Domácí čína," pousmál se a já se při pohledu na ten roztékající se sýr olízla.
U jídla panovalo ticho. Andromeda měla ve tváři provinilý výraz a já se neodvážila nic říct. Nakonec první promluvil Ted.
,,Jdu dnes navštívit své rodiče," řekl. ,,Napadlo mě, že byste tady mohly zůstat na noc a o všem si pořádně promluvit," Andromeda sebou ošila, avšak nic neřekla, když Narcissa nadšeně souhlasila.
Ted odešel a my tři jsme seděly v obývacím pokoji a popíjely víno. Většinu konverzace vedly Andromeda s Narcissou a já si připadala tak trochu navíc. Omluvila jsem se a šla si dát vanu, do které jsem se ponořila a povzdychla si. Víno mi vlezlo do hlavy, cítila jsem se malátná a unavená. Dolehla na mě tíha posledních měsíců a rozplakala jsem se. Říkala jsem sama sobě, že nemám důvod plakat, že jsem dokázala vše, co jsem chtěla, že bylo vše tak, jak mělo být. Andromeda byla šťastná s Tedem, vyhráli jsme i přes tu malou změnu válku a vztah Andromedy s Narcissou se teď měl snad urovnat taky. A přesto jsem šťastná nebyla. Chyběla mi má Andy, její polibky, její doteky, její láska. Věděla jsem, že i kdybych si to rozmyslela a chtěla se k ní vrátit zpátky, nebylo kam. Tím, že jsem se vrátila v čase a vytvořila jinou budoucnost, tím jsem tu svou vymazala. Neexistovala, moje Andy už nebyla moje, patřila Tedovi a to mě tolik bolelo. Ležela jsem tam ve vaně a slzy mi z očí tekly proudem, když vtom jsme uslyšela zaklepání na dveře.
,,Smím?" Zeptala se Andromeda, nečekala ani na vyzvání a vstoupila. Rychle jsem si utřela slzy a odkašlala si. ,,Narcissa usnula na gauči," uchechtla se a posadila se k vaně, svou skleničku měla stále v ruce. Když si však všimla mých uplakaných očí, zarazila se. ,,Co se děje?" Zeptala se a pohlédla na mě starostlivě. Nevím, co se ve mně v tom okamžiku zlomilo, zda to způsobila její starostlivost či pouhá její přítomnost, ale rozplakala jsem se ještě víc a nešlo to zastavit. ,,Ach Hermiono," řekla, natáhla se pro osušku a pomohla mi z vany. Když jsem ji kolem sebe omotala a vystoupila z vany, nedokázala jsem ani udržet rovnováhu a Andromeda mě musela podepřít. Nebylo to vínem, bylo to něčím jiným, tím jsem si byla jistá. Objala mě, já se k ní přitiskla a nasála její vůní. Její halenka prosakovala mými hořkými slzami a já na okamžik opět pocítila lásku oné ženy, která mne držela v náručí.
,,Chybíš mi, tak moc mi chybíš," hlesla jsem a věděla, že jí to musí připadat zvláštní, protože takový vztah jsme spolu zase neměly. ,,Kdybys tak tušila, kdybych ti to tak mohla všechno říct," chtěla jsem mlčet, ale to víno tomu nepomáhalo.
,,Co všechno? Co se děje?" Trochu ode mě odstoupila a pohlédla mi do mých uslzených očí. Dívala jsem se na ni ztrápeným pohledem, byla tak blízko. Pohled mi sjel na její rty a já přestala přemýšlet. Neměla jsem sílu od ní odstoupit, její rty pro mne byly jako magnet, jako jablko z ráje, které jsem musela ochutnat a znovu pocítit to sladké opojení prvotního hříchu. Naklonila jsem se k ní a políbila ji. Její rty byly přesně takové, jak jsem si je pamatovala, hebké, plné a jako studna pro mou žíznící, vyprahlou osobu.
,,Hermiono...," vytřeštila oči, když jsem se od ní odtáhla. Já nic neřekla, jen jsem se na ni dívala a toužila po tom ji líbat všude, na každičkém kousku jejího těla. Myslela jsem, že budu silná, ale nedokázala jsem to. ,,Proč?"
,,Protože to tak mělo být," odpověděla jsem. ,,Ale už to tak není."
Nerozuměla tomu, co říkám, v jejím pohledu byl vidět obrovský otazník. ,,Chci slyšet pravdu," řekla nakonec. ,,Tvé chování celou tu dobu... něco se stalo, že ano? Něco, co se stát nemělo. Cítím to všude kolem sebe."
Přikývla jsem. ,,Jak dobrá jsi v nitrozpytu?" Zeptala jsem se. Nedokázala jsem to před ní už nadále tajit, chtěla jsem, aby to všechno viděla, Ted žil, toho jsem dosáhla, ale uvnitř jsem cítila, že musí vědět celou pravdu. Neměla jsem právo to jí to tajit.
Místo odpovědi jsem ucítila, jak mi vešla opatrně do hlavy. Všechny vzpomínky jsem jí otevřela. Od začátku, kdy přišla o Teda, o dceru, přes naše společné chvilky, až po naši poslední noc a můj odchod.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí, když skončila, ale viděla jsem, že nebyla. Slzy jí tekly proudem a musela se posadit. Po chvíli na mne pohlédla.
,,Cítila jsem to, tu bolest ze ztráty Teda, Dory, i tu lásku, kterou jsem k tobě chovala," zamračila se. ,,Nemělas právo mi to vzít, měnit něco, co se stalo," dívala se na mě přísným pohledem. Takovou reakci jsem nečekala. ,,Uvědomuješ si, jak moc jsem tě milovala? A ty jsi se mě ani nezeptala, zda to tak chci?"
,,A nechtělas snad?"
,,Není na to už trochu pozdě se ptát? Jsem ti vděčná, žes mi vrátila mou dceru i manžela. Jsem šťastná, že jsou tady, ale Hermiono, jsou věci, které změnit jen tak nemůžeš. Nemůžeš si hrát s osudy ostatních lidí a myslet si, že nepocítíš následky."
,,Já už jsem si následky vybrala i s úroky," zvedla jsem hlavu. ,,Přišla jsem o to, co jsem v životě milovala nejvíce. O tebe a o Teddyho."
Andromeda si povzdychla. ,,Já se bojím, že tohle není konec. Nemyslím si, že je tak jednoduché přemoci osud či smrt," věnovala mi starostlivý pohled, konejšivě mě pohladila po vlasech a odešla. Mně se však její slova vryla do paměti a nemohla jsem na ně přestat myslet. Ach Andromedo, jakou jsi tehdy měla pravdu...
Osud opravdu přemoci nemůžeme, přesvědčila jsem se o tom o několik měsíců později a to, čím si Andromeda musela znovu kvůli mně projít, mi trhalo srdce. Přála jsem si, abych ji tomu nemusela vystavit podruhé. Ted Tonks zemřel na selhání srdce, Andromeda se ráno probudila vedle něj a on nedýchal. Vyčítala jsem si to, tak moc, že tohle musela zažít. Bylo to mnohem horší, když jej sama našla, než když jí to pouze přišli oznámit. Nymphadora byla zabita jedním Smrtijedem na útěku a ten samý poté zabil i Remuse, když ji chtěl pomstít.
Andromeda si chtěla se mnou o všem promluvit, myslela jsem, že mě bude nenávidět, ale ona pociťovala větší potřebu být v mé přítomnosti, než ke mně cítit zášť. Byly jsme zase na začátku, ona plná bolesti a já plná výčitek za to, co jsem provedla. Chtěla jsem to vzít zpátky, ale nemohla jsem. Slíbila jsem jí, že už nikdy neudělám podobnou hloupost. Náš vztah byl křehký, pomalu jsme opět začaly objevovat jedna druhou, byly tam pro sebe a pro malého Teddyho.
,,Tolik mě to mrzí," řekla jsem jednoho večera, když jsem seděla na okraji její postele. Strávila jsem s nimi další z těch krásných dní, po kterých jsem se však musela vrátit zpátky domů, do své chladné postele, ve které jsem se cítila tak sama a sžíraly mne výčitky a smutek. Pohladila jsem ji po vlasech a chystala se vstát, ona mne však chytila za ruku.
,,Zůstaň," pohlédla na mne s prosbou v očích. ,,Nechci tady být sama se svými myšlenkami."
Přikývla jsem a lehla si k ní pod peřinu, ona se ke mně schoulila a já ji objala a hladila. ,,Zůstanu s tebou navždy," zašeptala jsem.
,,Slibuješ?" Pohlédla mi do očí.
,,Slibuji," řekla jsem, dala jí pusu do vlasů a věděla, že nám začíná nová společná kapitola a já udělám vše, co bude v mých silách, aby tentokrát měl náš příběh šťastný konec.
~
Křivonožka se rozhlédl kolem sebe a když se ujistil, že je sám, vytáhl z jedné ze starých bot zlatý řetízek. Vzal ho do tlamy a začal za něj tahat. Rozběhl se dírou ve dveřích do zahrady, kde se zastavil u jednoho ze stromů a začal tlapkami vykopávat jamku. Znovu se rozhlédl a když nikoho nikde neviděl, předmět pustil do jamky a tlapkami ji opět zahrabal. Poté se protáhl, olízl si čumák a vrátil se zpátky do domu, kde vyčkával svou paničku, až mu nachystá snídani.
~
Hlasujte prosím v anketě =o)

 


Část třetí

31. května 2018 v 20:13 | Stázka |  Povídka: One Step Back
O několik dní později se stal vztah Andromedy a Pansy oficiální. Těžko říct, kdo z toho byl více odzbrojený, jestli já nebo Edward. Rita Holoubková o nich napsala šťavnatý článek do Denního věštce, nakonec z toho špatně vyšla Andromeda. Zavržena členka čistokrevné společnosti, která se snažila dostat zpátky za pomoci rodiny Parkinsonů, i když to ve skutečnosti bylo naopak. Pansy mě vytáčela doběla tím, jak se na všech fotkách natřásala a měla jsem jí chuť vyškrábat oči pokaždé, když ji na nějaké fotografii políbila. Nezasloužila si ji, tímto směrem to jít nemělo. Neuklidňoval mne ani fakt, že obraceč nebyl stále nikde k nalezení.
Po několika týdnech jsem obdržela nečekanou sovu od Andromedy, že se mnou potřebuje mluvit. Nechápala jsem o čem, ale tajně jsem doufala, že mi řekne, že ji posedl nějaký démon, kterého na ni Pansy seslala a že potřebuje pomoct. Nakrmila jsem Křivonožku a přemístila se na smluvené místo k malé mudlovské kavárně v centru Londýna. Andromeda už tam seděla a prohlížela si nápojový lístek. Povzdychla jsem si a vstoupila dovnitř.
,,Ahoj, chtěla jsi se mnou mluvit?" Posadila jsem se naproti ní.
,,Ahoj, ano," sklonila lístek a podala mi ho, tvářila se vážně.
,,Nějaký problém s Pansy?" Pozvedla jsem obočí, zahleděla se do lístku a doufala, že dostanu kladnou odpověď. Bohužel.
,,Ne, s Pansy je všechno v pořádku. Skoro se ptáš jako kdybys doufala, že není," řekla a mně se objevil na tváři úšklebek.
,,Myslím, že asi víš, co si o tom myslím, Andromedo. Je to čistá šílenost. Čím tě tak zaujala, co? Nezdála ses být ten typ, který přitahují zmijozelské manipulátorské potvory," řekla jsem bez okolků.
Andromeda se zamračila. ,,Nezapomeň, že já jsem také ze Zmijozelu."
,,Komu se snažíš lhát, Havraspáre," ušklíbla jsem se, věděla jsem, že klobouk ji chtěl zařadit právě tam, avšak ona jej přemluvila, aby ji poslal do Zmijozelu. Obávala se hněvu své rodiny.
Všimla jsem si, jak sebou ošila. ,,Jak tohle víš?" Zeptala se překvapeně.
,,Kdybych ti to řekla, stejně bys mi nevěřila," snažila jsem se, aby to vyznělo jako vtip. Andromeda se však stále tvářila vážně.
,,Něco mi tady nehraje," řekla po chvíli. ,,Co jsi myslela tím, že jsi to nedělala proto, abych skončila s Pansy? Neprožívala tu bolest znovu? Vrtá mi to hlavou posledních několik týdnů," řekla a vyvedla mne tím z míry. Otevřela jsem ústa a nevěděla, co na to říct, zachránil mne až číšník, který se přišel zeptat na objednávku. Oddychla jsem si, protože mi tím poskytl nějaký čas si něco vymyslet. Když jsme si objednaly kapučíno a já s extra dávkou karamelu, odešel. Andromeda na mne pohlédla.
,,Myslela jsem tím všechno, co se odehrálo. Hledali jsme viteály proto, aby všechno bylo tak, jak má být. A ty patříš k Tedovi," řekla jsem a dívala jsem se na své prsty, které jsem si propletla. Nedokázala jsem jí lhát a dívat se jí přitom do očí.
,,Proč ti o to tak jde?" Zeptala se mě a já jen pokrčila rameny a chvíli nic neříkala.
,,Miluješ ho, strašlivě moc. Nezvládla bys to, kdyby odešel ze tvého života úplně. Myslela bys na něj a plakala po nocích a přála by sis ho zpátky, vím, že ano," jistě, docházelo mi, jak hloupě to znělo, ale byla to pravda, zažila jsem to a nevěřím tomu, že by to nějaká Pansy mohla změnit.
,,Ted se někam chystá?" Zeptala se překvapeně.
,,Ne, to ne. Jen jsem polemizovala," zakroutila jsem hlavou. Tohle byla šílená situace. Chtěla jsem za každou cenu, aby byli zase spolu, protože pro Pansy jsem to sakra nedělala.
,,Dobře," vypadala, že se jí ulevilo. ,,A co Narcissa? Sešla ses s ní ještě po tom plese?" Zeptala se najednou a já se zarazila. Její otázka mne překvapila.
,,N-ne, nesetkala, proč?" Zalhala jsem. Sešly jsme se několikrát, ale ne pro naše intimní choutky, avšak pro to, abychom se dohodly, co se současnou nemilou situací uděláme. Dostaly jsme se dokonce do fáze tykání. Opět.
,,Sázela jsem na to, že vy dvě byste si mohly sednout," řekla a když nám číšník položil na stůl dvě kapučína, poděkovaly jsme.
,,To už si umím více představit, že mám vztah s tebou," prohodila jsem jakoby mimochodem a pohlédla na ni, abych viděla její reakci. Zasmála se a pobaveně na mě pohlédla, nakonec však pokrčila rameny.
,,Vlastně proč ne. Řekla bych, že toho máme spoustu společného," řekla, z tváře jí však pobavený úsměv nezmizel, takže jsem si nebyla jistá, zda to myslela vážně nebo si dělala legraci.
,,To ano, ale přijde mi, že s Pansy toho tolik společného nemáš," odvětila jsem a upila ze svého šálku. Chuť karamelu mi napadla mé chuťové buňky a já si nemohla pomoct a zatvářila jsem se slastně. Andromeda si toho všimla a na tváři se jí mihl nepatrný úsměv.
,,Divila by ses. Je milá, pozorná, poslouchá všechny mé problémy, je ke mně tolik něžná za každé situace. Mám pocit, že kdyby se celý svět obrátil proti mně, ona by mne ochránila."
,,A Ted takový není? Pozorný a ochranářský?"
,,Býval. Poslední dobou mi však přišlo, že byl častěji v práci než se mnou a když přišel domů, byl jen unavený a nevěnoval se mi. Pak se objevila Pansy a všechno tohle mi znovu dala."
,,A proto jsi odkopla Teda, ovšem," řekla jsem poněkud nevrle a ihned jsem své necitelnosti litovala.
,,Nemáš právo takhle mě soudit, co ty víš o mých pocitech?" Řekla a já se cítila, jako kdyby mi do srdce vrazila dýku. Znala jsem ji nejlépe ze všech lidí kolem, pokud jsem nepočítala Teda, který však byl tehdy po smrti.
,,Máš pravdu, nic o nich nevím," řekla jsem jen a pohled sklopila ke svému šálku, snažíce se uklidnit.
,,Pansy je mé rozhodnutí. K Tedovi stále cítím hodně, opravdu, jen už jsem nemohla, nezvládala jsem to."
,,Pansy není tak svatá, jak si myslíš."
,,A kdo ano?" Chtěla jsem něco říct, ona mne však zastavila. ,,Nechci slyšet, jak na ni házíš špínu, Hermiono. Znám ji, vím, jaká je a to mi stačí. Nic víc vědět nepotřebuji."
,,Dobrá, ale aby ses potom nedivila," zakroutila jsem hlavou a upila. Nelíbilo se mi, jak vážné to bylo. Vypadalo to, že Pansy skutečně milovala a já věděla, že skončí zraněná.
,,Tohle nemusím poslouchat," zvedla se, já ji však chytila ze ruku.
,,Počkej, promiň, nechoď prosím," zkusila jsem svůj pohled zraněného štěněte a jako vždy zabral. Posadila se zpátky. ,,Nezlob se, samozřejmě je to tvé rozhodnutí, jen jsou tady věci, které nevíš a které bys dle mého vědět měla," a to jsem nemyslela mou malou časovou příhodu, ale Pansy a její zoufalé pokusy o Bellatrix i Narcissu. ,,Mám jen starost."
,,To je od tebe hezké, Hermiono, ale nemusíš. Jsem dospělá žena a dokážu se o sebe postarat," řekla stroze a já pochopila, že na toto téma už nechce slyšet ani slovo.
Pousmála jsem se. ,,No a jaké máte plány?"
,,S Pansy?" Přikývla jsem. ,,Zatím jsme si nic neplánovaly, myslím si, že je na to ještě brzy. Je to tak, jak to je a je to krásné," zasněně se pousmála a já potlačila chuť znechuceně nakrčit nos.
,,Tak jsem ráda, že jsi spokojená," nuceně jsem se pousmála.
Když jsme dopily, vydaly jsme se každá svou cestou. Mé kroky v panice vedly na jediné místo, kam jsem teď mohla jít. Malfoy Manor. Přemístila jsem se tam a začala velkým starým klepadlem bouchat na dveře. Otevřela Narcissa a vyděsila se, když jsem na ni spustila.
,,Musíme něco udělat, opravdu musíme, protože je to vážnější, než jsem si myslela. Pansy ji má úplně omotanou kolem prstu," řekla jsem a ona ustoupila, abych mohla vstoupit dovnitř.
,,Ano, to my víme, přišla jsi nám říct něco nového?" Pozvedla obočí.
,,Nám?" Pohlédla jsem na ni nechápavě, ale pak jsem si všimla Teda v obývacím pokoji. ,,Ach... ahoj Tede," pozdravila jsem ho. On s námi nikdy předtím na našich schůzkách nebyl.
,,Ahoj Hermiono," řekl a v jeho tváři bylo znát utrpení. Soucítila jsem s ním.
,,Copak se tady děje?" Zeptala jsem se a dívala se z jednoho na druhého.
,,Ted si jen přišel popovídat," řekla Narcissa a nalila mi čaj do šálku, který se tam pomocí accia objevil.
,,Dromeda si dnes přišla domů pro poslední věci. Myslela si, že budu v práci, ale já měl den volna, nebylo mi dobře. Potkali jsme se tam a já se pokusil si s ní o tom všem promluvit a vymluvit jí to. Nedopadlo to dobře," povzdychl si.
Konejšivě jsem na něj pohlédla a promluvila. ,,Byla jsem s ní dnes taky."
,,A řekla ti, proč mě nechala?" Zeptal se. ,,Protože mi to jaksi nevysvětlila."
Pohlédla jsem na Narcissu a poté na Teda. Zasloužil si upřímnost, musela jsem mu to říct. ,,Prý už jsi nebyl tolik pozorný jako kdysi, byl jsi více v práci než s ní a když jsi přišel domů, byl jsi jen unavený."
,,Ach... proto?"
,,Co řekla tobě?" Zeptala se ho Narcissa.
,,Jen, že už to nefungovalo jako předtím. Kdybych tohle věděl. Měl jsem své důvody, proč jsem tolik pracoval. Andromeda vždy říkala, jak moc by chtěla domeček u moře, někde v teple, aby tam mohla trávit chvíle, až Dora vyletí z hnízda. Ale nemohli jsme si to dovolit. Chtěl jsem jí to dopřát, mělo to být překvapení," řekl a sklopil zrak. Bylo mi ho najednou tolik líto a Andromedě jsem měla chuť nafackovat. Ta ironie toho všeho mě dopalovala.
,,Nemyslíš si, že bys jí to měl říct?" Zeptala se Narcissa.
,,Ne, už je pozdě," odpověděl rezignovaně. ,,Ani by mi to nevěřila, myslela by si, že je to jen další zoufalý tah, jak ji získat zpátky."
Měl pravdu, nejspíše by to tak vyznělo. Navíc Andromeda byla ztracená jako po nápoji lásky. Nenechala si domluvit.
,,V sobotu pořádám tady na manoru ples, brzy vám přijdou pozvánky, tak tam buďte," oznámila nám po chvíli Narcissa.
,,Je vhodná doba?" Pozvedla jsem obočí.
,,Na ples? Prosím tě, vždy je vhodná doba na ples," ušklíbla se a upila čaje.
,,Chystáš něco?" Zeptala jsem se, jako odpovědi jsem se však dočkala jen potutelného úsměvu.
V sobotu jsem se nachystala. Doprovod mi opět dělal Harry, kterého jsem do toho všeho znovu zatáhla, i když nechtíc. Ted nepřišel, jako důvod uvedl, že by nezvládl vidět Andromedu a Pansy spolu a já to chápala. Potřeboval teď hlavně rozptýlení od ní, ne, aby ji měl ještě na očích. Ples se konal v hlavním salónu Malfoy Manor a byla tam snad stovka lidí, většinou čistokrevná společnost. Očima jsem vyhledala Narcissu a ta mi přikývla na pozdrav. Měly jsme stanovený plán a obě jsme doufaly, že vyjde. Andromeda nechtěla vidět, jaká Pansy doopravdy byla, musely jsme jí to tedy ukázat. Řekla jsem o tom plánu i Harrymu a shodli jsme se na to, že to byla jediná možnost, jak Andromedě odhalit pravdu.
Narcissa napsala tajný vzkaz Pansy, že s ní chce mluvit o samotě v malém salónku a také, aby si to nechala pro sebe a neříkala o tom Andromedě. Pohlédla na mne, když s ní odcházela. Já s Harrym jsme se ihned vydali za Andromedou.
,,Ahoj Andie," usmál se Harry, objal ji a dal jí pusu na tvář.
,,Ach, Harry, ráda tě vidím," řekla. ,,A tebe taky, Hermiono," dodala a pousmála se. V tom okamžiku jsem byla vděčná, že jsem Harryho vzala, protože bylo vidět, že mi stále neodpustila, co jsem řekla na naší poslední schůzce.
,,Kde máš Pansy?" Zeptala jsem se.
,,Šla na toaletu," odpověděla Andromeda.
,,Zvláštní, já ji totiž viděla odcházet někam s Narcissou," řekla jsem jen tak mimochodem a Andy se zamračila. Pohlédla na Harryho, který přikývl.
,,Hmm," zamyslela se. ,,A kam šly?"
,,Myslím, že jsem je viděla zacházet do malého salónku tady vedle. A podezřele se rozhlížely, zda se někdo nedívá," pokrčila jsem rameny.
Andromeda nic neřekla, jen se usmála a omluvila se. Pohlédla jsem na Harryho a ten zase na mě. Chvíli jsme počkali a poté se vydali za Andromedou. Tam, kde jsme se zastavili, jsme viděli, jak stojí za pootevřenými dveřmi salónku. Nemohli jsme blíže, viděla by nás. Teď už to bylo jen a jen na Narcisse.

Část druhá

31. května 2018 v 20:10 | Stázka |  Povídka: One Step Back
Na chodbě jsem viděla Andromedu, jak mluví s Tedem, kterému slzy stékaly po tváři. Měla jsem chuť Pansy najít a rozervat ji na malé kousíčky. Pro tohle jsem to nedělala, pro tohle ne. Harry vyšel z Velké síně a kráčel přímo ke mně.
,,Kde jsi byla? Všude jsem tě hledal," zeptal se, já ho však jediným mávnutím ruky umlčela a s nepříčetným výrazem ve tváři jsem rychlou chůzí kráčela rovnou k Andromedě.
,,Musíme si promluvit," řekla jsem rázně.
,,Teď ne, Hermiono, zrovna se to nehodí," řekla a Ted se podíval jinam, abychom s Harrym neviděli jeho slzy.
,,Hned!" Zakřičela jsem, až Andromeda nadskočila.
,,Co to sakra děláš?" Uslyšela jsem za sebou a sevřela dlaně v pěst. Skvělé, Pansy, tu jsem tady potřebovala.
,,Tobě do toho nic není," procedila jsem mezi zuby.
,,Je, když křičíš na mou přítelkyni," pronesla, přešla až k Andromedě a propletla si s ní prsty. Vztek se mne zmocnil ještě víc a jen tak tak jsem se držela, abych jí nevybila zuby. Pohlédla jsem na Teda a v jeho tváři jsem viděla utrpění. Harry raději nic neříkal. Stál tam a šlo vidět, jak nepříjemné mu to bylo.
,,Nebuď směšná, Pansy. Andromeda miluje Teda. Ona by nevyměnila devadesát procent za deset, to by zkrátka neudělala, viď že ne?" Pohlédla jsem na Andromedu, ta však neodpovídala, dle jejího výrazu sváděla vnitřní boj. ,,Andy?"
,,J-já...," začala. ,,Já už takhle dál nemůžu. Ty víš, že tě miluji, Tede, ale taky víš, že naše hádky poslední dobou jsou čím dál tím častější a že se nám nedaří ten vztah oživit," zakroutila hlavou.
,,Ale Dromedo, ty víš, že se snažím, ty víš, že bych pro tebe udělal všechno na světě, ty víš, že tě miluju," řekl utrápeně a Andromedu to zlomilo. Rozplakala se a Pansy si ji k sobě přitiskla.
,,Cos jí udělala?" Zeptala jsem se a dívala se na tu potvoru ze Zmijozelu, která se potutelně usmála.
,,Myslíš kromě toho, že jsem se do ní zamilovala?" Pozvedla obočí.
,,Tohle ti nežeru, Pansy. Vím jaká jsi, manipulátorka a jednáš s lidmi jako s majetkem. Co má Andromeda, že to chceš? Nejsi s nikým jen tak, pokud ti nemá co nabídnout."
,,A proč prostě nepřijmeš fakt, že se milujeme, Grangerová?" Ušklíbla se. Ne. Tohle bych nikdy nepřijala, protože jsem na to Pansy moc dobře znala. V jejím těle nebyla jediná upřímná buňka.
,,Protože ty ji nemiluješ, tak přestaň předstírat, než svým jednáním ublížíš hned několika lidem."
,,Hele, mně je jedno, že se to tobě nelíbí, ale není nic, co bys s tím mohla udělat," řekla a dívala se na mě s úšklebkem. Andromeda tam jen stála a nic neříkala, dívala se do země. Nepoznávala jsem ji. Jako by byla Pansy úplně oddaná, jako kdyby to, co řekla, považovala na absolutní pravdu a nedovolila si ani zaprotestovat.
,,Máš to, že ano? Vzala jsi mi to?" Zeptala jsem se, protože mi to přišlo jako poněkud zvláštní shoda okolností. Jistě měla můj obraceč a všechno se chystala zničit.
,,O čem to mluvíš?" Zamračila se. ,,Přeskočilo ti už úplně?" Pohlédla na Andromedu. ,,Pojď, půjdeme. Tady už není co řešit," směrem ke mně nakrčila nos jako kdybych byla snad jen prach na její botě a s Andromedou odešla.
,,Tohle není možné," řekla jsem. ,,Taková ona není. Co se stalo?" Zeptala jsem se Teda, ale ihned jsem toho zalitovala. Vypadal opravdu zničeně.
,,Všechno se pokazilo, Hermiono," hlesl zoufale. ,,Už od té doby, co ji má manželka začala zaučovat. Bylo to krátce po válce. Všiml jsem si však pozdě toho, co jí dělala, jak se jí dostávala do hlavy. Analyzovala každou její bolest a přiměla ji věřit, že jí rozumí ze všech nejlépe. Znám takové lidi, je to stejný druh jako byla její sestra Bellatrix. Zdánlivě vezmou všechno tvé břímě na sebe, přinutí tě jim bezmezně věřit a pak se ti dostanou do hlavy. V podstatě ji proti mně poštvala. Začala mi vyčítat malé věci, které jí nikdy předtím nevadily a ve kterých Pansy byla tolik dokonalá," otřepal se. ,,Vyvíjelo se mi to přímo před očima. Zjistila, co Andromeda miluje a potřebuje ze všeho nejvíce a přesně tím se taky stala."
,,Ale proč by to dělala?" Zeptal se Harry.
,,Protože ji vzrušuje představa, že je s Blackovou," řekla Narcissa, která se za námi objevila. ,,Pansy to zkoušela i na mě, ale neuspěla. Stejně tak na Bellatrix. Je na naši rodinu vysazená. Vsadím se, že kdyby žil Sirius, chtěla by s ním mít dítě, jen aby pokračovala v naší rodinné linii," nakrčila nos. ,,Andromeda je slabý článek, co si budeme povídat. Ne proto, že by byla slaboch, ale proto, že je to hodná žena a má tendenci vidět v lidech to nejlepší. Je to otevřená kniha a když narazí na lidi, jako je Pansy, nedopadne to nikdy dobře."
,,Takže říkáte, že to jen předstírá?" Zeptala jsem se, ale bylo mi to jasné už od začátku. Narcissa jen potvrdila to, co jsem si myslela už od první chvíle, kdy jsem zaslechla jejich konverzaci.
,,Přesně tak," přikývla Narcissa.
,,Musíme něco udělat," řekl Ted.
,,Ale co? Vypadá to, že už ji má obtočenou kolem prstu," konstatoval Harry a Narcissa se ušklíbla.
,,Já bych věděla. Proč nedat Pansy okusit taky trochu jejího vlastního jedu?"
,,Jak to myslíte?" Zeptala jsem se.
,,Uvidíte. Nechte to na mně a věřte mi," odpověděla. Neměla jsem o Narcisse pochyby, věděla jsem, že chtěla Andromedě opravdu pomoci. Milovala ji, dokázala jí to několikrát v mé časové linii a v této se dokonce postavila Bellatrix a zachránila život její dceři. Věřila jsem proto, že pokud to s ní někdo myslel opravdu dobře, byla to právě ona. Já mezitím měla jiný problém. Musela jsem najít obraceč. Protože pokud se mi někdo vloupal do domu, musel vědět, kde hledat a co přesně hledat. A to znamenalo, že někdo věděl, co jsem udělala a v nesprávných rukou mohl obraceč napáchat nevýslovné škody. Věděla jsem, že ho musím najít dřív, než bude pozdě.

Část první

31. května 2018 v 20:09 | Stázka |  Povídka: One Step Back
Je to jako by to bylo včera, kdy jsem ji poprvé uviděla. Ona a její manžel, Ted Tonks, chtěli pomoci Harrymu, který se skrýval před smrtijedy. Byli za to mučeni, ale nevyzradili žádné informace. Ona byla vždy statečná. Už tehdy, když se vzepřela své rodině a dala přednost svému srdci před povinnostmi k čisté krvi. Utekla od své rodiny, která ji chtěla provdat za čistokrevného kouzelníka a vdala se za mudlorozeného, Edwarda Tonkse.
Andromeda. Neobyčejná žena s tmavýma očima a oříškově hnědými vlasy s nádechem zrzavé jako listí stromů na podzim, jako slunce při západu za teplého podvečera, tak křehká na pohled a bojovnice uvnitř, silná žena, která chrání svého vnuka jako šelma cítící nebezpečí. Odehrálo se toho v jejím životě příliš mnoho na to, aby přestala být ostražitá a Teddy, to malé štěstí, bylo to jediné, co jí zbylo. Kromě mě. Byla jsem tam pro ni po celou tu dobu, když plakala za svého manžela, za svou dceru, držela jsem ji v náručí a stírala jí slzy. Jedno jsem však zachránit nemohla, její srdce. Bylo pozdě na to jej slepit zase dohromady, některé části se ztratily, když kráčela trnitou cestou jejího života, ke kterému nebyl osud právě příznivý. A i přesto, že našlapovala opatrně, další a další rány přicházely ze všech stran. Netušila proč. Proč právě ona? Ta, která nikdy nikomu neublížila, ta, která se provinila jen tím, že milovala příliš silně a příliš dlouho na to, aby stačila své srdce, vystavené na odiv, včas skrýt před jeho zničením.
Nikdy jsem nebyla dost, ne pro ni. Milovala jsem ji celým svým bytím, ona však stále plakala za Tedem. Bylo to jako by mne pronásledoval jeho přízrak a já se s ním nemohla v žádném případě rovnat. Byl pro ni vším a byl mrtvý. Ve dne se na mne usmívala, objímala mne, líbala, v noci laskala celé mé tělo a svíjela se ve vlnách vášně pod mými doteky, avšak její myšlenky byly jinde, byly s ním. A ve snech ji navštěvoval znovu a znovu a ona do temné noci šeptala ze spaní jeho jméno. Byla to muka. Zdánlivé štěstí, které jsme spolu sdílely, nebylo dostatečně silné na to, aby zastínilo její smutek. Milovala jsem ji a věděla jsem, že ona mne také, dokazovala mi to každý den svými činy, úsměvy, svými polibky, avšak za tím vším, uvnitř ní, se skrýval jen smutek a trápení.
Věděla jsem, co musím udělat a i když mne to bolelo, má láska k ní a touha po tom, aby byla šťastná, byla silnější, než má vnitřní bolest. Tu noc jsem do milování dala úplně vše, byla tam touha, byly tam emoce, po tvářích mi stékaly slzy, které mi ona slíbala, jednu po druhé, jako by chtěla vstřebat všechnu mou bolest a beznaděj, kterou jsem uvnitř cítila. Líbala jsem ji tak silně a s takovou vášní, že jsem málem zapomněla na to, co jsem se chystala udělat. Naše těla se proplétala a dotýkala jako kdyby to snad měl být příslib toho, že jedna druhou nikdy neopustí. Pohlédla jsem do jejích očí a uviděla v nich touhu, lásku, ale také smutek, který nepatřil mně, patřil Tedovi. Naposledy jsem ji políbila, než jsme se obě prohnuly v dlouhé a vášnivé vlně orgasmu. Vzpomínám si, že jsem jí zašeptala Miluji tě a ona mi to řekla zpátky. Ležely jsme spolu v objetí, ztěžka oddechovaly a nechávaly doznívat vzrušení, které našimi těly stále procházelo. Počkala jsem, až usne a poté jsem se potichu a opatrně vykradla z postele. Nechtěla jsem ji vzbudit, nedokázala bych to udělat, kdyby se na mne dívala tím pohledem plným lásky, kdyby mi opět řekla, jak moc šťastná se mnou je.
Otevřela jsem šuplík se spodním prádlem a na jeho dně jsem nahmatala malý chladný předmět, který jsem vytáhla. Byl to obraceč času. Nasadila jsem si jej na krk a naposledy se otočila na ženu, kterou jsem nade vše milovala a udělala bych pro ni všechno na světě. A právě proto jsem musela zachránit Teda Tonkse za každou cenu. Zavřela jsem oči a obracečem několikrát otočila.
~
,,Hermiono? Jsi v pořádku?" Uslyšela jsem hlas paní Weasleyové. Trhla jsem sebou. Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že jsem zpátky v domě Tonksových v době, kdy měli u sebe skrýt Harryho.
,,Ano, jen jsem se zamyslela," odpověděla jsem a pohlédla skrz okno na Andromedu, která stála se svým manželem na zahradě a vyhlíželi Nymphadoru. Srdce mi bolestně poskočilo. Věděla jsem, že to vyšlo a že bych měla být ráda, avšak jak tam tak stála, s hlavou položenou na jeho rameni a on si ji k sobě tiskl, chtělo se mi křičet. Otočila jsem se zpátky na paní Weasleyovou, která mi teď podávala šálek čaje a sušenku.
,,Tohle ti udělá dobře," konejšivě se pousmála a pohladila mne po ruce. Šálek jsem si od ní vzala a položila ho na stůl. Můj žaludek byl tak sevřený, že jsem nemohla na jídlo či pití vůbec ani pomyslet.
Jakmile se všichni vrátili zpátky, sešli jsme se v obývacím pokoji Tonksových a Andromeda se posadila do jednoho z křesel. Zpráva o tom, že Moody zemřel, se mnou vůbec nic neudělala, věděla jsem, že k tomu dojde, protože už jsem to jednou prožila. Nebyl první a ani neměl být poslední. Ten večer jsme já, Ron a Harry zůstali u Tonsků a stala se ta úplně stejná, pro mne tehdy trapná, scéna jako posledně. Andromeda mi vešla do koupelny, když jsem měla na sobě osušku. Trhla sebou a začala se omlouvat, mi to však přišlo poněkud komické. S tím, jak jsem ji doopravdy znala a co všechno jsem s ní prožila, jsem se už vůbec nestyděla, naopak, řekla jsem si, že ji trochu potrápím a ručník jsem jakoby omylem nechala spadnout na zem. Andromeda zčervenala a jak rychle přišla, tak rychle se také vypařila. Zadržovala jsem smích a když jsme se pak u snídaně znovu setkaly tváří v tvář, pohlédla na mne stydlivým, avšak omluvným pohledem. Kdyby se mi to samé stalo tehdy, asi bych byla já ta, která by se červenala, avšak po tom, co její budoucí já vidělo mé tělo ze všech možných úhlů a pozic, přišlo mi to naprosto přirozené a v pořádku.
Ten den jsme odešli a Andromedu jsem poté viděla až po válce. Poprvé, když jsem si tím procházela, jsem ještě netušila, že ji i jejího manžela poctí další den svou návštěvou smrtijedi a zajistí jim nezapomenutelný zážitek ve formě crucia. Chtěla jsem tomu tentokrát zabránit každou buňkou svého těla, avšak věděla jsem, že zasahovat nemohu. Pokud bych udělala velkou změnu v časové linii, mohla bych tím změnit celý tok událostí a to nešlo. Musela jsem si počkat na ten jediný okamžik, kdy bude Ted Tonks v nebezpečí a zachránit ho. Dřívější změny by mohly způsobit, že by k tomu nemuselo vůbec dojít tak, jako posledně.
A tak jsem čekala. Trpělivě jsem vyčkávala den, kdy měl Ted zemřít rukou lapků. Nebylo lehké ho najít, znala jsem jen přibližné místo, kde k tomu došlo, stejně tak přibližný čas. Musela jsem být ostražitá celý den, což znamenalo riskovat, že se v mé nepřítomnosti Ronovi a Harrymu věci vymknou z rukou. Nic se však naštěstí nestalo a vše šlo podle plánu. Udeřila jsem a ti chudáci ani nevěděli, odkud to přišlo. Přemístila jsem Teda do Lasturové vily a zabezpečila ji všemi možnými kouzly. Na něj samotného jsem uvrhla matoucí kouzlo, nemohl odejít, i kdyby chtěl a dokonce si nepamatoval tvář osoby, která ho zachránila. Každý týden v noci jsem se tiše vykradla ze stanu a nosila mu zásoby vody a jídla. Všechno šlo, jak mělo. Já dohlížela na to, aby se dál vyvíjelo vše stejně jako předtím. Ničilo mne, že jsem vše o viteálech věděla a nemohla to říct, nemohla jsem to Harrymu ulehčit, dokonce ani zabránit Ronově odštěpu poté, co jsme uprchli z ministerstva. Viděla jsem spoustu kouzelníku umírat znovu a nebylo nic, co bych mohla udělat. Nesla jsem to těžce, pocity viny byly zničující.
S koncem války přišel také konec mně doposud známého děje vyprávějícího můj život. Harry nepřišel, aby mi řekl, že já a Andromeda bychom si mohly vzájemně dělat společnost a pro obě by to bylo uklidňující a přínosné. Andromeda si na mne už snad ani nevzpomněla. Někde tam hluboko v její mysli byla vzpomínka na dívku, která upustila svůj ručník a která byla předem odsouzena k zapomnění. Žila si svůj šťastný život s manželem, dcerou, kterou díky mně stačila zachránit Narcissa, a se svým malým vnukem. A já zůstala sama.
Harry teď trávil veškerý svůj volný čas s Ginny, plánovali svatbu, Ron se mnou nemluvil, protože jsem ho odmítla pro svou, tak dlouho skrývanou, orientaci a mně zůstala jen práce a vzpomínky na Andromedu, které každým dnem víc a víc hořkly. Asi měsíc po válce jsem se proto rozhodla, že jí pošlu sovu a pozvu ji na ležák ke Třem košťatům. Andromeda souhlasila.
Sešly jsme se další odpoledne a Andromeda nadšeně mluvila o svém vnukovi a také o tom, jak šťastná je, že je po všem. Říkala, jak se každý den bála o svou dceru a manžela, který musel odejít, aby pro svůj původ neohrozil rodinu. Měla o něj neustálý strach a modlila se k Merlinovi, aby jej udržel naživu. Dokonce zmínila tajemnou ženu, která Tedovi zachránila život a jejíž obličej měl v paměti zahalen v mlze. Věnovala jsem jí krátký úsměv, který však ukazoval víc smutku než radosti a když se pak Andromeda vyptávala na to, jak se daří mně, jak se mám v práci a jak mi fungují vztahy, odpovídala jsem s jistou rezignací v hlase, protože to měla být ona, o které jsem měla mluvit jako o své nové naději. Cítila jsem, jak se to uvnitř mne svírá a jak už dále nedokážu jen tak sedět v její přítomnosti a nic neudělat. Dřív, než jsem stačila nad tím přemýšlet, jsem ji chytila přes stůl za ruku. Ona, která v tom jistě neviděla víc, než přátelské gesto, mi ruku stiskla a usmála se. Její úsměv mne však zasáhl přímo do srdce jako ostrá dýka, která mne pomalu, ale jistě zabíjela.
,,Měla bych jít, Ted přijde brzy z práce a já ještě nezačala vařit večeři," řekla a postavila se. ,,Byl to však příjemné strávený čas, Hermiono. Snad se brzy zase uvidíme," řekla, rozloučily jsme se objetím a odešla. A to bylo vše, na co jsem měla nárok. Nic víc, nic míň.
Víc než půl roku jsem ji neviděla. Očekávaná sova nikdy nepřišla a já ji nechtěla znovu psát první s pocitem, že ji naháním. Naivně jsem si myslela, že náš čas spolu strávený, jí byl příjemný natolik, že by se chtěla sejít znovu. Avšak musela jsem čelit kruté realitě, která mi nedovolovala být součástí jejího života. Zatímco já jsem žila v minulosti a neustále jsem se ohlížela zpátky na naše společné chvilky, ona si jisto jistě ani nevzpomněla. Harry ji nenavštěvoval jako tomu bývalo, než jsem přetočila obraceč. Byl sice kmotrem Teddyho, ale ten nežil u Andromedy, nýbrž u Lupina a Tonksové. Neměla jsem tedy žádnou zprávu o tom, jak se Andromeda měla.
Tu zimu pořádaly Bradavice ples, ostatně jako každý rok. Tentokrát to však bylo s tím rozdílem, že byli zváni všichni bývalí studenti školy. Minerva se domnívala, že to ucelí kouzelnickou komunitu a podpoří mezilidské vztahy. Andromeda měla přijít také a myšlenka na to, že ji znovu uvidím, po tak dlouhé době, ve mně probouzela vlnu vzrušení. Mým doprovodem byl Harry, protože Ginny měla důležitý famfrpálový zápas. Byla jsem ráda, že nemusím jít sama.
Ve večer plesu jsem začala zmatkovat. Nevěděla jsem, co si obléct na sebe, neměla jsem téměř žádné šaty, jen ty, které jsem si oblékla na ples ve třetím ročníku a ty, které jsem si vzala na svatbu Fleur. Můj spontánní výlet narychlo do jednoho z mudlovských obchodů mne připravil o čas, který bych strávila relaxem v horké vaně, který jsem potřebovala jako sůl. Ale co se dalo dělat. Nové šaty byly bílé a sahaly až na zem. Měly korzet, který zvýraznil můj malý dekolt a jejich sukně byla zdobná květinami a dalšími ornamenty. Vlasy jsem si vyčesala do elegantního drdolu a po stranách spustila dva prameny. Dívala jsem se na sebe a pomyslela jsem si, že vypadám kouzelně.
Harry mne vyzvedl v šest a přemístili jsme se do Prasinek, odkud nás kočáry odvezly k Bradavicím. Nervozita uvnitř mne se stupňovala. Vystoupila jsem a společně s Harrym, který mi nabídl rámě, jsem vešla dovnitř. Byla tam spousta známých lidí, někteří z nich byli za války na straně pána zla, i když u soudu tvrdili, že to bylo z donucení, protože byli pod impériem nebo že pouze chránili své rodiny. Jednou z nich byla Narcissa Malfoyová, nyní Blacková, která se rozvedla se svým manželem, který v současné době seděl v Azkabanu. Ona se tomu vyhnula, protože se za ni Harry přimluvil. Ron to nikdy nepochopil po tom, co všechno nám její rodina provedla. Já Narcissu znala z doby, kdy jsem žila s Andromedou. Byla to milá, avšak velmi komplikovaná žena, která si držela odstup od ostatních lidí, avšak já si s ní už tehdy rozuměla. Obě jsme měly rády umění a obě nás pojila jedna věc, naše láska k ženám. Andromeda nebyla v tomto směru nijak vyhraněná. Milovala Teda celý život a po jeho smrti i mne. Tvrdila, že pokud člověk miluje a je milován, co na tom záleží, zda je to muž nebo žena. A to byla jedna z mnoha věcí, proč jsem ji tolik milovala. Nikdy neodsuzovala a byla tím nejtolerantnějším a nejlaskavějším člověkem, kterého jsem kdy poznala. Dala bych cokoli za to, abych s ní opět mohla být, ale vím, že takto to bylo nejlepší. Nezasloužila si bolest, nezasloužila si trpět, ona, ze všech lidí tady, ne.
,,Zatančíme si?" Zeptal se Harry najednou a já sebou trhla, protože mne vytáhl z myšlenek.
,,Proč ne," pousmála jsem se a přijala jeho ruku. Odvedl mne na parket a začali jsme tančit. Zjistila jsem, že jsem vyšla ze cviku. Dvakrát jsem Harrymu omylem šlápla na nohu a cítila jsem se proto špatně, načež se nabídl, že zajde pro pití. Posadila jsem se, když jsem za sebou uslyšela známý hlas, který způsobil, že mne zamrazilo.
,,Hezký večer, že ano?" Otočila jsem se a usmála se na hnědovlasou čarodějku.
,,Ano," přikývla jsem. ,,Jsi tady s Tedem?"
,,Ano, šel pro něco k pití. Myslím ale, že cestou potkal nějaké své bývalé spolužáky, takže to bude na delší chvíli," tiše se zasmála. ,,Jak se máš, Hermiono?"
,,Skvěle," zalhala jsem. Nechtěla jsem působit jako hromádka neštěstí hodna jen politování. ,,V práci to teď jde moc dobře."
Otevřela jsem si obchod s kouzelnickými i mudlovskými knihami na Příčné ulici. Polovina byla na kouzelnické straně a polovina na mudlovské. Obchody šly dobře, i když tam spousta duší zavítala jen proto, aby si prohlédla válečnou hrdinku, Hermionu Grangerovou, jako nějakou cvičenou opici v cirkuse. Ale časem se to zklidnilo a dokonce jsem začala pracovat na jedné knize o metamorfomázích, kteří mě fascinovali od té doby, co jsem poznala Tonksovou a malý Teddy mi onu vášeň pomohl rozvinout.
,,Opravdu? Ale práce taky není všechno, Hermiono. Je třeba taky žít a mít osobní život. Nějakou lásku," pousmála se a já sebou ošila, protože o tomto tématu jsem s ní mluvit opravdu nechtěla. ,,Ráda bych tě s někým seznámila," řekla a usmívala se. Tento druh úsměvu měla vždy, když chystala něco, co se mi většinou moc nezamlouvalo.
,,Ano?" Zeptala jsem se opatrně a ona přikývla.
,,Když jsi teď o sobě prozradila, že máš raději děvčata, napadlo mne, zda by ses nechtěla seznámit s mou sestrou, myslím si, že byste si rozuměly," uculila se a mně spadla brada. Tohle jsem tedy nečekala.
,,S Narcissou? Ale... tohle nejde," ošila jsem sebou.
,,Proč by ne?" Pozvedla obočí. ,,Trápí tě snad ten věkový rozdíl?"
Věkový rozdíl bylo to poslední, co mě tady trápilo. ,,Ne... já... ani ji neznám," řekla jsem prostě. Znala jsem ji moc dobře a bylo pro mne hodně zvláštní na to jen pomyslet. Byla to sestra mojí milenky... bývalé.
,,Poznáš ji, uvidíš, že je skvělá," a než jsem stačila zaprotestovat, už ji vedla sem k nám. ,,Tak se seznamte, já půjdu najít Teda," řekla, stihla na mě ještě nenápadně mrknout a odešla. Mezi mnou a Narcissou nastala trapná chvíle ticha.
,,Víte, o co jí jde?" Odkašlala jsem si.
,,Myslím, že tuším," povzdychla si Narcissa, která vypadala, že přede mnou stojí ze stejného donucení jako já před ní.
,,A co tomu říkáte?" Pozvedla jsem obočí.
,,Je to... šílené," odpověděla mi a já souhlasně přikývla.
Nastala další trapná chvíle ticha, kterou prolomil až Harry, který přišel s pitím. Uvnitř jsem mu děkovala.
,,Madam Blacková," pousmál se. ,,Moc vám to sluší," řekl a podal mi pití, to původně své dal Narcisse, která však s díky odmítla.
,,Děkuji, vám také," přikývla. ,,Vrátím se teď ke své společnosti, pokud mne omluvíte," poukázala na Tiberia McLaggena. ,,Přeji vám hezký večer," věnovala mi pohled a poté odešla.
,,Co jste řešily?" Zeptal se Harry a já si oddychla.
,,Andromeda se nás snaží dát dohromady," protočila jsem panenky. ,,Až na ni tady zase narazím, tak ji zaškrtím."
Harry se rozesmál. ,,Promiň, nějak si vás dvě neumím představit," kroutil hlavou.
,,To jsme dva," povzdychla jsem si. ,,Půjdu na toaletu, omluv mne prosím," dala jsem mu skleničku do ruky a odešla jsem z Velké síně. Potřebovala jsem být na chvíli sama, tato situace mě poněkud rozhodila. Ne kvůli Narcisse, ale proto, že právě Andromeda byla ta, která nás chtěla dát dohromady a to bolelo. Šla jsem na toaletu, před dveřmi jsem se však zastavila. Stála tam Andromeda a s někým se dohadovala.
,,Takže mu to neřekneš? Ani dnes ne?" Zeptala se jakási dívka.
,,Nemůžu, ne dnes, je tak... šťastný."
,,To je dle tvých slov vždycky. Nikdy není ten správný čas, že ne?" Zněla rozzlobeně. ,,Víš, všechno se změnilo, když jsem tě poznala, nemohla jsem jíst, spát, byla jsem do tebe zamilovaná od první chvíle a byla jsem šťastná, když jsi se stala mou mentorkou a myslela jsem si, že to tak cítíš taky. Ale ty jsi pořád s ním, i když jsi mi slíbila, že budeme jednoho dne spolu, že jsem ti znovu ukázala, co znamená žít. Že jsi se do mne zamilovala. Ale teď? Nejsem si tím tolik jistá," zakroutila hlavou.
,,Řeknu mu to, slibuji, brzy. Nechci mu ublížit, stále mi na něm záleží, tak moc..."
,,Neříkalas, že už s tebou nejedná jako dříve? Že už necítíš to, co jsi cítila předtím a že chceš být se mnou?" Zeptala se a Andromeda si povzdychla, nic však už neřekla. ,,To jsem si myslela. Žij si s ním tedy dál svůj monotónní život, per mu špinavé ponožky a poslouchej jeho řeči o rajčatech a užij si jeho chrápání," řekla a vyběhla naštvaně ven z umýváren. Přitiskla jsem se ke zdi, nechtěla jsem, aby mne tam viděla. Když se mi však naskytl ten správný úhel, abych jí viděla do tváře, vytřeštila jsem oči a stála jako přimrazená. Pansy Parkinsonová, to nemohla být pravda. Z šoku mě probudila Andromeda.
,,Hermiono, jak dlouho už tady stojíš?" Byla úplně bledá.
Chvíli jsem ni beze slova hleděla a v její tváři vypozorovala značnou dávku nervozity a obav. ,,Tohle nemůže být pravda," hlesla jsem nevěřícně. ,,Ty a Pansy? Jak dlouho?"
Andromeda zavřela oči a rty stiskla k sobě předtím, než promluvila. ,,Už to trvá téměř půl roku. Dala mi to, co s Tedem už dávno vyprchalo. Miluji ho, záleží mi na něm, ale ta chemie, kterou cítím k ní, když je se mnou, když se mne dotýká... nedokážu tomu vzdorovat, tak silná nejsem. Hermiono, prosím, nech si to pro sebe."
,,T-takže ty teď Teda opustíš?" Zeptala jsem se a zbytek ignorovala. V hlavě mi zvonilo a celá jsem se třásla. ,,Všechno tohle úsilí, tahle bolest a utrpění, kterou jsem prožívala, všechny ty lidi, které jsem viděla umírat podruhé, všechno to bylo k ničemu?" Mluvila jsem nahlas, aniž bych si připouštěla, že vlastně nerozumí tomu, co říkám a musela jsem jí znít jako blázen. Říkala jsem to spíše sobě, než abych se ptala jí. ,,Ty teď opustíš Teda pro tu manipulátorku a všechno bylo úplně k ničemu? Přišla jsem o všechno jen, aby tě mohla mít ona?" Pohlédla jsem jí do očí. ,,Ona, Andromedo?" Při jejím zmateném pohledu jsem sebou ošila.
,,O čem to mluvíš, Hermiono?" Dívala se na mne nechápavě a vyděšeně zároveň. Musela si myslet, že jsem naprostý blázen, avšak já se nedokázala udržet. Zmítal mnou vztek a jediné, na co jsem myslela, bylo vrátit vše zpátky do starých kolejí. Na nic jsem nečekala, nepřemýšlela a rozběhla se k východu. Když jsem byla dostatečně daleko od Bradavic, přemístila jsem se domů a ze skříně vytáhla krabičku s obracečem času. Když jsem ji však otevřela, čekal mne ještě větší šok. Obraceč byl pryč. Převrátila jsem svůj dům vzhůru nohama, ale nikde nebyl. Přepadla mě panika, nevěděla jsem, co dělat a přemístila jsem se zpátky.

O povídce

31. května 2018 v 20:06 | Stázka |  Povídka: One Step Back
[DOKONČENO] Hermiona vede vysněný vztah s Andromedou Tonksovou. Po válce, když jí zemře manžel, je to právě Hermiona, která jí pomůže z nejhoršího a jejich přátelství přeroste v něco mnohem hlubšího. Avšak Hermiona cítí, že Andromeda není úplně šťastná. Neustále myslí na Teda a uvnitř se trápí. Hermiona se proto rozhodne jednat a vrátí se zpátky, aby jejího manžela zachránila i přesto, že jí samotné to trhá srdce. Věci však naberou úplně jiný směr, než očekávala.
~
Vše je majetkem úžasné JK Rowling, můj je pouze příběh.



7. Druhá realita (část druhá)

29. května 2018 v 16:35 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
Bylo už pozdě večer, okolo desáté, když Andromeda seděla na gauči. Malá spala, stejně tak Teddy, už několik hodin. Andromeda čekala na Narcissu a bylo jí opravdu divné, že stále ještě nepřišla. Nelíbilo se jí to. Řekla si, že počká ještě hodinu a poté ji půjde hledat. S povzdechem se napila vody, když najednou kdosi zaklepal na její dveře. Přesvědčená, že to bude Narcissa, šla otevřít. Před domem však stáli dva muži se znakem MACUSA na svých oblecích, kteří se představili jako bystrozorové.
Andromeda překvapeně zamrkala. ,,C-co se děje?"
,,Můžeme dovnitř?" Zeptal se jeden z nich a Andromeda přikývla. V duchu se modlila, aby její sestřička byla v pořádku. Poslední dvě návštěvy z ministerstva jí přinesly jen bolest a trápení.
,,Co se stalo? Je Narcissa v pořádku?" Zeptala se a posadila. Oba muži se posadili před ni a vytáhli jakési dokumenty na stůl.
,,Vaše sestra se slečnou Grangerovou, pokud víme, jsou stále naživu," řekl jeden z nich a položil před ni papír. ,,Potřebujeme, abyste podepsala tyto papíry o mlčenlivosti, madam Tonksová. Pokud chcete vědět, kde je vaše sestra, podepište. Jedná se o přísně tajný projekt."
,,Ach," hlesla, vzala si papír do ruky, pročetla si ho a poté jej brkem podepsala a podala zpátky onomu muži. Přemýšlela, proč jí to vlastně chtěli říct. Ministerstvo nikdy nebylo nijak starostlivé a pokud zmizel nebo zemřel nějaký rodinný příslušník, který pracoval na tajném projektu, vymysleli si krycí verzi a rodina se nikdy nedozvěděla pravdu. Zajímalo ji, jakou s tím vším má souvislost právě ona.
,,Útočiště v Peru ve spolupráci s MACUSA pracuje na tajném projektu zkoumání času," začal. ,,Slečna Grangerová tam pracovala celý rok," Andromeda se ušklíbla, jelikož Hermiona nikdy o své práci v Jižní Americe nechtěla mluvit, vždy se tomu tématu vyhýbala. ,,Projekt byl pozastaven, avšak stalo se něco, co narušilo bezpečnost jak kouzelnického, tak také mudlovského světa. Naše kouzelnické kamery zachytily tento obraz," podal jí pohyblivou fotografii postavy v kápi, která vstupovala do jakéhosi kruhu a Hermiona s Narcissou běžely za ní, avšak poté zmizely, jako kdyby se přemístily pryč.
,,A k čemu jste se ve výzkumu času dostali?" Zeptala se, protože si nebyla jistá, na co se ve skutečnosti vlastně dívala.
,,Je to časový průchod, který je přemístil do paralelní reality."
,,Co prosím?" Překvapeně zamrkala. ,,Tak je přiveďte zpátky!"
,,Jde o to, že je nespočetné množství paralelních realit samotných. Přístroj, který byl použit, musel být nastaven na určitou frekvenci. Plus se můžou pohybovat také v čase, takže najít i správnou dobu je téměř nemožné."
,,Tak se podívejte na nastavení toho přístroje," řekla Andromeda.
,,To nebude možné. Neunesl ten nápor energie a explodoval."
,,Co tím chcete říct?" Zamračila se. ,,Že nejste schopni určit, kam se dostali, natož jim pomoci?" Muž neochotně přikývl. ,,A proč tam vůbec šly? A kdo je ta postava s kápí?"
,,Kdo je ta postava, to nevíme, ani to, co tam dělala vaše sestra, když na tom projektu nikdy nepracovala. Jedno však víme jistě..."
,,Opravdu?" Zeptala se Andromeda ironicky a onen bystrozor se její tón hlasu snažil ignorovat.
,,Odnesla si Morganinu knihu."
,,Cože???" Vytřeštila oči. ,,To snad nemůžete myslet vážně!" Dívala se na ně nevěřícně a čekala, že každou chvíli vyběhne odněkud Narcissa a začne se strašlivě smát, jak skvěle si z ní vystřelila, avšak nic takového nenásledovalo.
,,A to není všechno," pokračoval. ,,Důvod, proč jsme sem přišli je převážně jiný."
,,Opravdu? Neměla bych se na to napít? Protože už po tomhle bych potřebovala panáka."
Oba muži na sebe pohlédli a poté vytáhli druhou pohyblivou fotografii. ,,Tohle vás může poněkud znepokojit. Dříve, než vaše sestra se slečnou Grangerovou prošly na druhou stranu, stejná žena v kápi přišla z oné reality sem. Nepřišla však sama. Co však víme je, že sama zpátky odešla, tudíž druhá osoba bude stále v našem světě."
,,Kdo je to?" Dívala se Andromeda z jednoho na druhého.
,,Může vás to poněkud-"
,,Jo, já vím, znepokojit, znepokojená už ale jsem, tak mi to sakra už ukažte!" Řekla nevrle a ošila sebou. Onen muž jí podal fotografii a Andromeda zalapala po dechu. Byl tam její mrtvý manžel Ted Tonks. ,,Merline...," hlesla a položila fotografii na stůl. Už jí bylo jasné, proč za ní přišli a vůbec se jí to nelíbilo. ,,Ted je... tady?" Zeptala se a jeden z bystrozorů přikývl.
,,Proto jsme přišli. Pokud s vámi ještě nenavázal kontakt, nejspíše to brzy udělá. A my potřebujeme, abyste nám o tom dala vědět. Jen on nám může sdělit, kdo ta žena je a jak můžeme pomoci vaší sestře," řekl a Andromeda se v duchu ušklíbla. Bylo jí jasné, že tohle byl jen tah, jak jí zahrát na city, říct, že to pomůže zachránit její sestru, ale bylo jí jasné, že jim byla nějaká Narcissa Blacková ukradená. Chtěli jen informace a nepochybovala o tom, že by je z Teda dostali klidně i násilím, kdyby byla potřeba. A to nikdy nemohla dovolit.
,,Spolehněte se, že pokud by mne kontaktoval, dám vám ihned vědět," pousmála se.
,,Vím, že je to pro vás těžké, ale je to pro dobrou věc," řekl a oba se postavili. Potřásli jí rukou a odešli. Andromeda za nimi zavřela dveře a povzdychla si. Bylo jí jasné, že Ted už ji jednou málem kontaktoval - když jej Teddy uviděl za oknem. Příště musí být víc ostražitá. Toužila ho tolik vidět, obejmout a znovu políbit. Vždyť máš Tiberia, řekla sama sobě. Měli sice pauzu, ale přeci jen ho milovala a nemohla mu znovu zlomit kvůli Tedovi srdce. Povzdychla si. Věděla, že tato situace nebude jednoduchá a že se musí připravit a obrnit se proti dalším ranám osudu.

7. Druhá realita (část první)

29. května 2018 v 16:34 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is a woman's nature to be constant - to love one and one only, blindly, tenderly, and for ever - bless them, dear creatures! ~
- Anne Brontë
Narcissa se otočila a ještě notnou chvíli se dívala na místo, kde před okamžikem byl tunel. Myslela na svou dceru a začala zmatkovat.
,,Cissy, pojď," chytila ji Hermiona za ruku, ta se však vysmekla.
,,Moje dcera... je tam, na druhé straně, musím za ní!" Řekla zoufale a dívala se na Hermionu jako kdyby očekávala, že přijde s nějakým řešením. Ta se na ni však jen podívala provinilým pohledem.
,,Přijdeme na to, jak se vrátit," řekla po chvíli mlčení. ,,Jen teď musíme najít tu ženu, která vzala knihu. Když najdeme ji, najdeme i způsob, jak se vrátit zpátky."
Narcissa se zamyslela. Znělo to logicky. Ona osoba musela vědět, jak tunel otevřít na dostatečně dlouhou dobu, aby mohly projít. Bylo to teď jediné řešení, musely ji najít. ,,Dobře," přikývla a společně s Hermionou se rozešly ulicí. Poznávaly to místo. Bylo to nedaleko útočiště v Londýně. Vypadalo to přesně jako v jejich realitě, jen s tím rozdílem, že zde bylo ticho a prázdno. Hustá mlha jim znemožňovala vidět dál než na několik metrů. Vypadalo to, jako by široko daleko nikdo nežil, jako kdyby z Londýna vyprchal všechen život. Hermiona vytáhla svou hůlku a její špičku rozsvítila. Narcissa ji následovala. Obě kráčely opatrně a tiše ulicí, když vtom jim nad hlavami prosvištěla kletba. Narcissa rychle vyčarovala štít, který zastavil další, tentokrát lépe mířenou.
,,Hermiono?" Ozval se udivený hlas a jí neznámý muž vystoupil z mlhy. ,,Ale jak je to možné?" Zeptal se a kráčel k nim. Narcissa vytřeštila oči.
,,Regulusi? Jsi to ty?" Zeptala se nechápavě, sklonila hůlku a štít v tom okamžiku zmizel.
,,Narcisso?" Překvapeně zamrkal a vypadal, že neví, ze které z čarodějek má být udivený více.
,,Regulusi, zbláznil jsi se?" Ozvalo se za ním a Narcissu s Hermionou zasáhla v tom okamžiku kletba. ,,Může to být mnoholičný lektvar!" Ozval se muž a přiběhl k nim. Ani jedna se nemohla hýbat, byly obě svázané kouzelnými provazy a Narcissa v tom okamžiku litovala, že hůlku sklonila.
,,Je to ona, je to Hermiona, Remusi!" Řekl Regulus a snažil se ho zastavit.
,,Hermiona je mrtvá!"Zamračil se. ,,Všichni jsme viděli její bezvládné tělo na vlastní oči!" Řekl a pak se podíval na ty dvě. ,,Což mne přivádí k otázce, kdo jste?"
Narcissa nakrčila nos. ,,Nebudu odpovídat někomu, kdo mne bezdůvodně sváže a chová se ke mně jako ke zločinci!"
,,Hmmm, ty v podstatě zločinec jsi, Narcisso! Pokud jsi to vůbec ty. Vykašlala jsi se na nás, nechala jsi nás tady napospas a nereagovala ani na jednu sovu s prosbou o pomoc! Copak tady tak najednou děláš, co? Ne... nemyslím si, že jsi to ty," řekl a namířil na ni hůlku. ,,Revelio!" Řekl, nic se však nestalo. Zamračil se a zkusil to samé na Hermionu, ale nic.
,,Profesore, jsme to my!" Řekla a Lupin pozvedl obočí. ,,Profesore?" Pohlédl na Reguluse a ten jen pokrčil nechápavě rameny. ,,Musíte nám věřit!"
,,Věřit?" Lupin se ušklíbl. ,,Slepá víra nás v této válce už stála mnoho životů," odpověděl.
,,Ve válce?" Zeptala se Hermiona nechápavě a Remus s Regulusem na sebe pohlédli.
,,Ve válce s ty víš kým, odkud jsi spadla?" Díval se na ni podezíravě.
Hermiona pohlédla na Narcissu. ,,Můžeme vše vysvětlit, když nás necháte," řekla.
,,A kdybyste nás zbavili těch pout, byly bychom opravdu vděčné," dodala Narcissa stroze a Regulus mávl hůlkou. Provazy v tom okamžiku zmizely a Cissa si promnula bolavé zápěstí.
,,Někdo od vás použil přístroj, který vytváří časový průchod," začala Hermiona a Lupin se zamračil, neřekl však zatím nic. ,,Nějaká žena pronikla do naší reality a vzala nám objekt, který měl zůstat navždy skryt. Je nebezpečný, může vypustit opravdu černou magii."
,,Morganina kniha," řekl Regulus a Hermiona přikývla.
,,Ale vždyť jsme se shodli na tom, že ten přístroj k sehnání té knihy nepoužijeme," zamračil se Lupin. ,,A povedlo se té ženě dostat se zpátky sem i s knihou?" Pohlédl na Hermionu, která přikývla. ,,Takže vy dvě..."
,,Nepatříme sem. Musíme si vzít knihu zpátky a vrátit se, než se stane něco strašného."
,,Věřte mi, tady už se nic strašnějšího stát nemůže," povzdychl si Lupin. ,,Pojďte, vezmeme vás k nám, musíme zjistit, kdo to udělal," řekl.
Hermiona s Narcissou je následovaly až k místu, kde původně stálo útočiště, bylo však úplně zdemolované.
,,Co se tady stalo?" Hlesla Narcissa.
,,Nic," odpověděl Regulus, když Lupin pronesl jakési zaříkávadlo. ,,Je to jen ochranné kouzlo, které vytvořila má dcera, nedá se odhalit, takže je to výborné místo na skrývání, pro nás, pro odboj," odpověděl.
,,Ty máš dceru?" Překvapeně zamrkala Narcissa.
,,Ano, jmenuje se Veronica. Pamatuješ, jak jsme neustále bojovali se Siriusem o přízeň Marlene McKinnonové?" Uchechtl se a Narcissa přikývla. ,,Tak já vyhrál," mrkl na ni a Narcissa vypadala, že to musí zpracovat. Před nimi se mezitím objevily dveře, do kterých vstoupili. Útočiště vypadalo zevnitř nedotčené a přesně tak, jak si ho Narcissa pamatovala, jen nikde neviděla žádné tvory.
,,Kde jsou všichni svěřenci?" Zeptala se Narcissa.
,,Žádní tvorové tady už zavření nejsou, jen my. Časy se změnily, Narcisso, neočekávej tady pětihvězdičkové pokoje," odpověděl Lupin. ,,Na to jsi možná zvyklá z Ameriky, ale tady to mít nebudeš," ušklíbl se a Narcissa na něj nechápavě pohlédla, Lupin však už nic neřekl.
,,Nic si z toho nedělej," řekl Regulus tiše. ,,Má vztek na naši Narcissu a vybíjí si ho na tobě."
,,Ale proč? Co moje já udělalo tak strašného, že jí nemůže přijít na jméno?"
,,Jako dívka, ještě v Bradavicích, se zamilovala do jisté kouzelnice, Anastázie Sayreové, zasnoubily se a utekly spolu. Usadily se v Americe, protože jim Cygnus nedal pokoj," ušklíbl se. Narcissa naprázdno polkla a Hermiona jí věnovala konejšivý pohled. ,,A když pán zla vyhrál druhou kouzelnickou válku, nevrátila se, aby pomohla odboji. Nereagovala ani na jednu sovu, ani na jedinou prosbu o pomoc."
,,Má asi pocit, že se jí to netýká," promluvil Lupin znovu. ,,Ale to je na velkém omylu. Až pán zla zničí ty poslední, kteří mu odporují, půjde po kouzelnickém světě v Americe, tím jsem si jistý," ušklíbl se. Narcissa však už nevnímala. Srdce jí bušilo až ve spáncích a jediné, na co teď myslela, byla Anastázie a jak moc ji chce znovu vidět, živou a zdravou.
,,Remusi!" Ozval se ženský hlas. Byla to Molly Weasleyová, která, když uviděla Hermionu, vypískla a její manžel ji musel podepřít, aby neupadla.
,,Nevzrušujte se," řekl Remus. ,,Tohle není naše Hermiona, je z jiné časové reality," řekl, když vstoupili do místnosti, kde všichni seděli kolem dlouhého stolu. Hermiona si pomyslela, že je to jako setkání Řádu na Grimmauldově náměstí. Byli tam Weasleyovi, všichni kromě Rona a Harryho také nikde neviděla, otřepalo ji a neměla odvahu se zeptat, co se s Harrym stalo. Fleur seděla vedle Billa, který ji držel v objetí. Henry s Amarantou tam seděli také, stejně tak jakási neznámá dívka s černými vlasy po ramena a tmavýma očima, stejnými tak jako měl Regulus či Bellatrix.
,,To je Ronnie, moje dcera, před rokem dokončila Bradavice," řekl a Veronica se usmála nuceným úsměvem. Hermiona sebou ošila a otočila se, protože někdo vešel dovnitř.
,,Hermiono?" Uslyšela známý hlas. Byl to Ron, který ji objal, nestihla ani zareagovat. Za ním stál Harry a nechápavě se na ni díval.
,,Jak je to možné?" Dostal ze sebe. Hermiona jemu a všem ostatním znovu zopakovala všechno, co řekla Regulusovi a Lupinovi, paní Weasleyová se na to musela posadit.
,,Takže někdo z Řádu má tu knihu?" Zeptal se Harry najednou a rozhlédl se po všech ostatních, nikdo však nic neřekl.
,,Byla to žena, která věděla, jak se přístroj používá," řekla Hermiona a pohlédla na Amarantu, ta však seděla klidně, výraz se jí vůbec nezměnil.
,,Kde je vůbec Ted?" Zeptala se paní Weasleyová. ,,Nebyl s vámi, chlapci?" Pohlédla na Harryho a Rona.
,,Ne, mamko, Ted s námi vůbec nebyl," odpověděl Ron.
,,To je divné, naposledy jsem ho viděla včera večer," řekla a povzdychla si.
,,Podíváme se po něm s Regulusem," řekl Remus a Regulus přikývl.
Když se všichni rozešli, Harry, Ron, Hermiona a Narcissa zůstali v místnosti. Amaranta se vrátila do svého pokoje, avšak ucítila na sobě něčí ruku. Trhla sebou a když uviděla Remuse, zamrkala.
,,Vím, že jsi to byla ty, viděl jsem tě. Tebe i Edwarda. Kde je ta kniha?"
,,Pusť mě, zbláznil jsi se?"
,,Přestaň to na mě hrát! Byla jsi jedna z mála, která hlasovala pro to, aby se ta kniha přinesla sem. A viděl jsem tě na vlastní oči, Amaranto," řekl, odstrčil ji a vešel dovnitř, kde se začal prohrabovat jejími věcmi. A dole v šatníku našel schovaný plášť s kápí. Vzal ho do ruky a otočil se na ni. ,,Takže? Budeš mluvit?"
Amaranta se zamračila. ,,Okamžitě odejdi, Remusi, varuji tě! Kdybych tu knihu měla, řekla bych ti o tom. Tobě i ostatním."
Lupin se zamračil a přešel úplně až k ní. ,,Však já zjistím, co máš za lubem. A jestli se Ted brzy nevrátí, tak toho budeš litovat," řekl, hodil plášť na zem a odešel.
Harry, Ron, Hermiona a Narcissa stáli v místnosti a Hermiona promluvila. ,,Co se stalo, Harry?"
Harry jí odsunul židli, aby se posadila a Hermiona tak učinila, stejně jako ostatní. ,,Ty víš kdo vyhrál," odpověděl a povzdychl si. ,,Hledali jsme viteály, všechny je zničili, i ten poslední, který byl uvnitř mne samotného. Avšak nezemřel ani tak. Tohle netušil ani Brumbál, Voldmort měl ještě jinou zbraň. Pronesl kouzlo věčného života z Morganiny knihy a my nevíme, jak to zvrátit. Kniha byla zničena a my ji potřebovali k tomu, abychom to kouzlo zrušili. Zkusili jsme několikrát vrátit čas předtím, než ji zničil, vydali jsme se pro ni, ale pokaždé u toho někdo zemřel nebo se něco pokazilo. A Amaranta poté přišla s tímto nápadem, přejít do jiné časové reality a knihu získat, abychom mohli zvrátit kouzlo a zabít ho. Jenže většina s tím nesouhlasila, protože to bylo moc riskantní a nebezpečné."
,,Ale jak to tak vypadá, stejně k tomu došlo," řekl Ron a Harry přikývl.
,,My už to jednou zažili," řekla Hermiona. ,,Víme, jak to zvrátit. Kniha není potřeba, kouzlo se váže na určitý předmět, který má kouzelník, je to jako viteál, ale bez vraždy. A můžeš použít jen jeden. Pokud ho zničíš, kouzlo pomine. V naší realitě ho použila Bellatrix."
,,Bella?" Zamrkal Ron překvapeně a Narcissa s Hermionou pozvedly obočí nad tím, jak přátelsky jeho tón hlasu zněl, když vyslovil její jméno.
,,Znali jste se?" Zeptala se Narcissa.
,,Ovšem. Byla to dvojitá agentka, pracovala pro Řád. Jenomže vy víte kdo se o tom dozvěděl a zabil ji."
,,Nejen ji," dodal Harry a Ron sebou ošil a pohlédl na Hermionu.
,,Ona a naše Hermiona se milovaly, byl to tragický konec jejich velké lásky," povzdychl si Ron. ,,Pán zla dostal Hermionu a chystal se ji mučit, aby prozradila, kde se ukrývá odboj. Bellatrix tam byla taky, nemohla to vydržet a vyslala proti němu kletbu, chtěla ji zachránit, ale tím se prozradila. Zabil je obě. Jejich těla...," zaťal Ron ruce v pěst. ,,Nebyly to už ony, když s nimi skončil. Mučil je těmi nejohavnějšími způsoby, nic však neřekly, nepovolily. Zemřely jako hrdinky a staly se symbolem našeho odboje."
Hermiona na sobě cítila pohled Narcissy, nepohlédla však na ni a nedala na sobě své rozrušení znát. Uvnitř byla šťastná, že se to druhé Hermioně povedlo a zároveň měla vztek, že jim to Voldemort vzal.
,,A co se stalo se Siriusem?" Zeptala se Narcissa zvědavě.
,,Nikdo neví, kde je. Myslíme si, že je po smrti, ačkoli se jeho tělo nikdy nenašlo. Ale kdyby žil, myslím si, že by nás už kontaktoval," povzdychl si Harry.
,,A dcera Reguluse a Marlene?" Zeptala se Hermiona jen tak mimochodem. ,,Proč se na mne dívala jako kdyby mě chtěla zabít?"
Ron se uchechtl. ,,Vy dvě jste se nemusely, neustále jste si dokazovaly, že je jedna lepší než ta druhá. A vlastně jsi jí i záviděla, že umí bezhůlkovou magii na tak výborné úrovni. Ale ty ses taky zlepšovala, nikdy jsi to nevzdala," pousmál se Ron a povzdychl si.
,,A Edward s Andromedou? Jsou stále spolu?" Zeptala se Narcissa.
Harry pohlédl na Rona a ten zase na něj. ,,Andromeda je po smrti, stejně tak Dora. Ta byla těhotná s Lupinem, když několik smrtijedů při hledání jejího otce přišlo k nim domů je vyslechnout. Zabili je obě a to malé jí vyrvali z břicha a poslali Remusovi. Byl to Dolohov s Carrowem. Ted s Remusem teď chtějí jen jedno, pomstít se, chtějí, aby trpěli."
Narcissa sebou ošila a Hermiona jí stiskla ruku, pohlédla na ni, Cissy však byla úplně bledá.
,,Počkej, natočím ti trochu vody," řekla Hermiona a postavila se. Vzala skleničku, do které jí napustila vodu z kohoutku a podala jí ji.
,,Děkuji," řekla, napila se a pokusila se trochu uklidnit.
,,Vy víte kdo ovládá teď celý kouzelnický Londýn, jen malá skupinka lidí mu stále vzdoruje. Lucius Malfoy je jeho pravá ruka a má pod sebou všechny smrtijedy."
,,A Draco?" Zeptala se Narcissa opatrně, bála se toho, co uslyší.
,,Kdo je Draco?" Zeptal se Harry a pohlédl na Rona, zda jej nezná, ten však zakroutil hlavou.
,,Cissy, pokud jejich Narcissa utekla do Ameriky s Anastázií, Draco se nikdy nenarodil," řekla Hermiona a dívala se na ni.
,,Ach... a Lucius Malfoy... má děti?" Zeptala se.
,,Ano, syna, jmenuje se Naos a je to pořádný pitomec," ušklíbl se Ron.
,,A jeho matka?"
,,Adelaida Rosierová," odpověděl a Narcissa sebou trhla.
,,Je to má sestřenice, dcera bratra mé matky, Druelly Rosierové."
,,Narcisso, drahoušku, pomohla bys mi s večeří?" Zeptala se Molly, která nakoukla do místnosti a Narcissa přikývla.
,,Nachystala jsem vám pokoj, snad vám nebude vadit společný," řekla Molly. ,,Nemáme dostatek postelí."
,,V pořádku," pousmála se Hermiona. ,,Jsem na to už zvyklá," uchechtla se, protože si vzpomněla na jejich dovolenou a Cissy se pousmála. ,,Tak se uvidíme později," řekla Hermiona, dala jí pusu na tvář a Harry s Ronem Hermionu odvedli do jejího pokoje. Narcissa odešla s Molly do kuchyně a její myšlenky teď byly u Naose, jaký asi je a také u Anastázie, kterou toužila spatřit víc, než kdy jindy.

6. Časový tunel

19. května 2018 v 18:57 | Stázka |  Povídka: The Black Obsession III
~ It is in vain to say human beings ought to be satisfied with tranquility: they must have action; they will make it if they cannot find it. ~
- Charlotte Brontë
Ted Tonks ležel na zemi a rozhlížel se. Byl v jakési laboratoři nebo to tak alespoň vypadalo. Sáhl po své hůlce, kterou měl v kapse a oddychl si, když ji tam našel. Chtěl se postavit, avšak uslyšel hlas. Schoval se proto za jakousi skříň a doufal, že jej nikdo neobjeví.
,,Qué pasa?"* Uslyšel a svraštil čelo. Napadlo ho, že musel být někde ve Španělsku nebo Latinské Americe.
,,Co se tady děje?!" Ozval se další muž, tentokrát jeho rodnou řečí. Dle tónu hlasu to vypadalo, že byl zmatený a trochu rozzlobený.
,,Otevřelo se to, portál se otevřel. Avšak tentokrát z druhé strany," dostalo se mu odpovědi.
,,Cože? Z druhé strany? Ale to není možné!" Zamračil se.
,,A to není ta nejhorší věc," poznamenal další muž.
,,Co se stalo?"
,,Prošla přes něj jakási žena," odpověděl opatrně.
,,Jaká žena?" Hněv a obavy v jeho hlase se stupňovaly.
,,To nevíme, neviděli jsme jí do tváře. Proběhla kolem nás a vypařila se."
,,Co prosím? Nějaká žena, která prošla portálem se vypařila? Děláte si ze mě legraci?!"
,,Obávám se, že ne."
,,Musíme to tady prohledat a najít ji. Nemohla se dostat daleko," řekl a všichni tři opustili místnost.
Ted, který byl stále schovaný za skříní se opatrně postavil, aby zjistil, zda byl sám. Když byl vzduch čistý, rozhlédl se. Povzdychl si, když jeho pohled spočinul na plášti, ale byla to jediná možnost, jak se odsud nepozorovaně dostat, jak splynout. Neváhal a plášť si oblékl. Byl mu trochu velký, sám neměřil víc, než metr sedmdesát a tak si musel zahnout rukávy. Opatrně vyšel z místnosti, ruku měl připravenou na své hůlce a rozešel se první chodbou. Nevěděl, kam vedla, avšak musel najít východ a přemístit se zpátky do Londýna. Bylo mu jasné, že tady bude nastraženo ochranné kouzlo proti přemisťování.
Došel až do prosklené místnosti, za kterou byl les. Vzal za kliku, avšak bylo zamčeno. Vytáhl hůlku a vyřkl kouzlo. Dveře cvakly a Ted prošel až do lesa. Zrychlil krok, chtěl být co nejrychleji pryč. Jakmile došel dostatečně daleko, zkusil se přemístit. Avšak nic. Nechápal to. Rozhlédl se a všiml si něčeho zvláštního. Bylo zde až moc tvorů a ne ledajakých, kouzelnických. Šel dál a rozhlížel se, stále připravený, kdyby se něco pokazilo. Došel až k jezeru a vtom mu spadla brada. Z vody se na něj totiž dívala mořská panna.
,,Merline, tohle je jako naše útočiště v Londýně," hlesl.
,,Našli jste ji?" Uslyšel najednou hlas a schoval se za nejbližší strom.
,,Ne, nikde není, jako kdyby se vypařila."
,,Šéfe!" Uslyšel další hlas. Někdo k nim právě doběhl, stále byl udýchaný, jeho hlas zněl urgentně. ,,Morganina kniha je pryč."
,,COŽE?! Tohle nemůže být pravda! Najděte ji, najděte tu ženu a to HNED!" Křičel.
Ted Tonk sebou ošil. Tak přece ji dostala, pomyslel si a po chvíli se rozešel zpátky k laboratoři, ze které přišel. Doufal, že ji ještě dožene. Bylo však už pozdě. Nebylo možné se tam nepozorovaně dostat přes tu vekou spoustu lidí. Napadlo ho, že se možná nevrátila zpátky ani ona a že jediné místo, kam by mohla jít, bylo útočiště v Londýně. Ale nejprve musel znovu vidět ji, živou a zdravou. Svou Andromedu. Jeho kroky směřovaly právě k ní.
~ ~ ~
Hermiona seděla ve své kanceláři a vyplňovala objednávky na jídlo pro jejich svěřence. Tuto kancelářskou práci nenáviděla, nedokázala se soustředit. Ano, ráda seděla nad knížkami a učila se nové věci, ale účetnictví a žádosti nebyly zrovna jejím šálkem čaje. Potřebovala akci. Od honby za viteály se nedokázala dlouho soustředit na jednu věc a ač si to možná úplně nepřiznávala, potřebovala také jisté nebezpečí a záhadu, kterou by mohla vyřešit.
Ošila sebou, když otevřeným oknem přiletěla sova s dopisem. Tu pečeť poznávala. Držela obálku v ruce a jen tak se na ni dívala, ruce se jí třásly, protože se bála zprávy, která ji čekala. Tušila, co se děje, ale snažila se oddálit co nejvíce ten moment, kdy to uvidí černé na bílém. Povzdychla si a obálku nakonec otevřela.
Vážená slečno Grangerová,
píšeme vám za účelem povolání zpátky do útočiště v Peru. Časový tunel byl znovu otevřen. Přijeďte prosím ještě dnes.
Lorenzo Velazquez,
vedoucí útočiště v Peru
Hermiona zalapala po dechu. Věděla, že pokud by portál otevřeli oni, nevolali by ji zpátky. Muselo to být vážné. Postavila se a šla se omluvit Henrymu, že jí nebylo dobře a potřebovala by jít domů. Ve skutečnosti se přemístila do Peru.
Narcissa si řekla, že vezme malou a půjdou společně navštívit Henryho a Hermionu v útočišti a poptat se na to, co se děje a jak se jim tam bez ní daří. První, koho navštívila, byla Hermiona. Zaklepala a vešla, Hermiona tam však nebyla. Řekla si, že na ni chvíli počká, protože to vypadalo, že její práce na stole je rozdělaná. Posadila se tulila si malou, když vtom její pohled zachytil kus pergamenu ležící na stole. Zvědavost jí nedala a nakoukla. Jakmile dopis přečetla, zarazila se. Nikdy neslyšela o tom, že by se útočiště zabývalo také časovými tunely. Rozhodla se proto, že se Hermiony zeptá, když však procházela útočiště, našla jen Henryho.
,,Ahoj, neviděl jsi Hermionu?" Zeptala se a Henry se doširoka usmál na malou.
,,Šla domů, prý jí bylo nevolno," řekl a pohladil malou po tvářičce.
,,Dobře, půjdu se pak na ni podívat, zda něco nepotřebuje," řekla, ale věděla, že Hermionu doma nenajde. Pokud se vymluvila na nevolnost, byla už dávno pryč. Narcissa navštívila Andromedu a poprosila ji, zda by jí malou nepohlídala, měla v plánu přemístit se za Hermionou do Peru, protože věděla, že se děje něco, o čem jí Hermiona neřekla a co její zmijozelská povaha nedokázala jen tak nechat být.
~ ~ ~
Ted Tonks se přemístil k lesu nedaleko domů, ve kterém bydleli s Andromedou a jejich dcerou. Dům byl stejný, jako si ho pamatoval. Pomalým krokem šel k domu a zastavil se u okna, kterým bylo vidět do obývacího pokoje. Andromeda tam seděla na koberci a hrála si s malým chlapcem, kterého Ted nikdy předtím neviděl. Píchlo ho u srdce. Jeho Andromeda byla po smrti a vidět ji znovu, živou a zdravou, mu vehnalo slzy do očí. Andromeda se zvedla, protože se místností rozlehl dětský pláč. Šla k postýlce a vytáhla z něj malé miminko. Teda napadlo, že to nejspíše budou její vnoučata, děti Nymfadory a přemýšlel, zda tady Nym stále žila. Rád by je viděl obě, mluvil s nimi, ale nevěděl, jaká byla situace a neměl odvahu jen tak zazvonit na dveře. Andromeda seděla s dítětem na gauči a chovala ho v náručí. Teddy si však muže za oknem všiml, usmál se a zamával mu. Andromeda se otočila k oknu a Ted uskočil stranou, shodil však květináč.
,,Počkej chvilku tady, Teddíčku," řekla Andy, dala malou do postýlky a vytáhla hůlku. Pomalu a obezřetně se šla podívat ven, kdo byl u jejího okna, nikoho tam však nenašla. Rozhlédla se, ale stále nikoho neviděla. Dům raději zabezpečila kouzly a vrátila se dovnitř.
Ted Tonks stál u lesa, schovaný za stromem a povzdychl si. Tolik toužil ji obejmou a políbit, ale věděl, že nemůže. Nepatřil sem. Znovu se přemístil do Londýna, aby našel svou přítelkyni dříve, než udělá něco, čeho bude litovat.
~ ~ ~
Narcissa se přemístila k útočišti v Peru a ušklíbla se nad strmou cestou dolů, která jí a jejím podpatkům dala před rokem pořádně zabrat. Tentokrát si naštěstí vzala pohodlnější obuv, kalhoty a tílko. Na toto oblečení si za toho téměř půl roku, co byla malá na světě, zvykla, protože s dítětem nebyl čas se šlechtit každý den. Stále to byla dáma, upravená, avšak mnohem ležérnější. Pokud však šla někam ven, své klasické šaty si oblékla a právě za takové dny byla vděčná nejvíce.
Sešla dolů a dva kouzelníci u vstupu ji zastavili. Ukázala jim však průkazku, že pracuje pro útočiště a tak ji nechali projít. Jeden z nich ji odvedl do jedné z laboratoří, kde měla počkat na Hermionu, až skončí schůze. Dovnitř ji pustit nemohli, protože se tam řešilo něco, co bylo nad úroveň jejího stupně prověření.
Hermiona vyšla asi po hodině a když Narcissu spatřila, zarazila se. ,,Co ty tady?" Zeptala se nevěřícně.
,,Přišla jsem za tebou, abych se tě zeptala, co má co dělat časový tunel s útočištěm," dívala se na ni s pozvednutým obočím.
Hermiona v hlavě zaklela, protože jí došlo, jak lehkomyslná byla, když nechala dopis, sic neúmyslně, jen tak ležet na stole, rychle však zareagovala. ,,Ty mi čteš mou osobní korespondenci?" Zamračila se.
,,Ne tak docela. Byla jsem tě navštívit a ten dopis ležel jen tak na stole, otevřený, mezi ostatními papíry, mohl si jej přečíst kdokoli," odpověděla na svou obranu. ,,Ale to nemění nic na faktu, žes mi lhala," založila si ruce.
Hermiona si povzdechla. ,,Já ti nelhala, jen jsem nemohla říct pravdu, to je něco jiného."
,,Hráli jste si tady s časem, že ano? A něco se pokazilo, takže hádám, že to, co sem proniklo, se týká nás všech. Mám právo znát pravdu, Hermiono. Pokud je má rodina v nebezpečí, cítím povinnost s tím něco udělat. Nechci jen tak sedět na zadku a obzvláště teď, když vím, že se něco děje."
,,Cissy, já...," zakroutila hlavou a rozhlédla se. ,,Fajn," řekla, chytila ji za zápěstí a vtáhla ji do jedné z místností, která byla prázdná. Zavřela za nimi dveře a pohlédla na ni. Výčitky, které pociťovala od té doby, co se vrátila, jí moc nepomáhaly k tomu, aby mlčela či lhala. Věděla však, že jí může věřit stejně tak, jako ona věřila před rokem jí, když jí o útočišti vůbec řekla a dovolila jí jim pomoci. ,,Víš, proč zemřela Amaranta?" Začala.
,,Ve výbuchu, obětovala se pro své svěřence," odpověděla Cissa, Hermiona však zakroutila hlavou.
,,Zemřela by i tak. Byla nemocná. Její orgány selhávaly jeden po druhém, zpomalovala to, avšak věděla, že nakonec boj prohraje. Experimentovala s časem. Hledala způsob, jak cestovat nejen v čase, ale také z jedné paralelní reality do druhé. Mohla projít například z tohoto roku v naší realitě do minulosti v realitě jiné a podobně. Vymyslela na to přístroj, který pokud by padl do nesprávných rukou, mohl by způsobit obrovské škody."
,,Například přivést zpátky pána zla," řekla Narcissa a Hermiona přikývla.
,,Amaranta svůj přístroj neustále zdokonalovala, až dokázala eliminovat negativní účinky na zdraví. Dá se tomu předejít, ale ne to léčit následně a proto také zemřela. Z její práce se stal projekt Tiempopuerta."
,,Něco jako časový průchod?" Pozvedla obočí.
,,Ano," odpověděla Hermiona. ,,Měla tým nejtalentovanějších vědců, kteří se nebáli nahlédnout až za hranice dosud nepoznaného. Oslovili mne také a já souhlasila. Viděla jsem to jako výzvu, jako něco, co jsem v tu chvíli nemohla odmítnout. Jednak jsem potřebovala odjet pryč a jednak mi to otevíralo nové obzory k poznání. Zkoumala jsem čas a pochopila jeho podstatu. Dříve už jsem s časem měla zkušenosti, když jsem ve třetím ročníku používala obraceč, abych stihla všechny hodiny, tohle bylo však úplně něco jiného, bylo to na vyšší úrovni."
,,A povedlo se ti někdy vidět jinou realitu?" Zeptala se.
Hermiona však zakroutila hlavou. ,,Ne, nikdy jsme časový tunel nedokázali udržet tak dlouho stabilní na to, abychom prozkoumali jiné světy. Pokročili jsme, stále jsme však nevyřešili, jak to udržet na dostatečně dlouhou dobu, abychom mohli projít. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. Když rok práce uplynul, projekt se pozastavil a my se vrátili domů. Jenomže nedávno se stalo to, že se portál otevřel, avšak z druhé strany," řekla.
Narcissa překvapeně zamrkala. ,,Takže... někdo z jiné reality zkouší to samé co vy?" Zeptala se.
,,Ano... a úspěšně, bohužel. Nějaká žena pronikla sem k nám a zatím se nám ji nepodařilo najít. Co se však stalo je, že ukradla Morganinu knihu."
,,Cože? Tohle není dobré, Hermiono," dívala se na ni vyděšeně.
,,Ne, to není," řekla, když uslyšela ránu, která přicházela z laboratoře, kde experimentovali právě s časem. Obě sebou trhly a Hermiona se rozběhla k oné místnosti, Narcissa ji následovala. Zarazila se, obvykle zamčené dveře byly tentokrát pootevřené. Vytáhla svou hůlku a opatrně dveře otevřela. Viděla ženu v plášti s kápí, která stála u otevřeného portálu a nechápala, jak to dokázala udržet stabilní. Pohled jí sjel na věc, kterou držela v ruce. Byla to kniha. Než však stačila zareagovat, žena vstoupila do tunelu. Hermiona na nic nečekala a skočila za ní, stejně tak Narcissa. Tunel se však za nimi uzavřel a první věc, která Narcisse probleskla hlavou, byly Hermioniny slova. A navíc jsme nepřišli na to, jak se vrátit zpátky. A napadlo ji, že svou malou dceru už možná nikdy neuvidí.
~
* Qué pasa? = Co se děje?

Kam dál